Pracovní smlouva. Zaměstnavatelé jsou povinni dohodnout se zaměstnancem v pracovní smlouvě:
Pracovní smlouva. Pracovní smlouvu jsou zaměstnavatelé povinni uzavřít se zaměstnancem písemně nejpozději v den nástupu do pracovního poměru. Pokud pracovní smlouva kromě povinných náležitostí uvedených v § 34 ZP neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen o nich zaměstnance písemně informovat ve smyslu § 37 ZP.
Pracovní smlouva. Podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy jsou:
Pracovní smlouva. 1. Univerzita zajišťuje plnění svých úkolů především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kterou je univerzita povinna uzavřít písemně nejpozději v den, který je sjednán jako den nástupu do práce, ledaže zákon o vysokých školách stanoví, že se pracovní poměr pro daný druh práce zakládá jmenováním.
Pracovní smlouva. Podstatnou odlišností pracovní smlouvy od dohod je ve zdravotním pojištění sku- tečnost, že s ohledem na výši zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnavatel nepřihlíží u pracovní smlouvy k rozhodným částkám „započitatelného příjmu“ 3 000 Kč (u do- hody o pracovní činnosti), resp. 10 000 Kč, která naopak významně ovlivňuje placení pojistného u dohod o provedení práce. V případě pracovní smlouvy se pojistné odvá- dí z jakékoli výše zúčtovaného příjmu. Příjem na základě pracovní smlouvy, zdaňova- ný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se vždy považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnání, neboť zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti. Pojistné by se odvádělo ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy i nižšího než minimum 13 350 Kč) za předpokladu, že tento zaměstnanec: • má současně příjmy z jiného zaměstnání, ve kterém je odváděno pojistné nej- méně z částky minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč, případně je v souč- tu příjmů této částky dosaženo nebo • je současně OSVČ a platí od ledna 2019 měsíční zálohy nejméně v částce 2 208 Kč. Jestliže by nebyla splněna žádná z těchto podmínek, prováděl by zaměstnavatel při příjmu nižším než 13 350 Kč dopočet do minimálního vyměřovacího základu. Pokud se však na zaměstnance nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minima ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozděj- ších předpisů (například u osob, za které je plátcem pojistného stát), odvádí se po- jistné ze skutečné výše dosaženého příjmu za předpokladu, že příslušné skutečnosti tr- vají (ať už samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) po celý kalendářní mě- síc. Z obecného pohledu lze konstatovat, že u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) se za den nástupu zaměstnance do zaměstnání považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukon- čení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru. V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v přípa- dě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, kte- rý je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu za-
Pracovní smlouva. Listina základních práv a svobod v článku 26 stanoví, že „každý může učinit svobodnou volbu ohledně svého povolání a má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.“ A právě prostřednictvím realizace tohoto práva se v pracovněprávním vztahu s pracovní smlouvou setká většina fyzických osob. „Pracovní smlouva je nejčastější subjektivní právní skutečnost, která zakládá pracovní poměr. Je to dvoustranné právní [jednání], jehož základem je souhlasný dobrovolný vzájemný projev vůle zaměstnance a zaměstnavatele směřující ke vzniku pracovního poměru.“53 Uvedená definice jednoznačně stanovuje, že se jedná o právní jednání jednostranné a jako takové potřebuje ke svému vzniku dvou jednostranných vzájemně adresovaných právních jednání dvou různých stran, které jsou obsahově shodné, a tedy vyjadřují smluvní konsens. Jde zde o dosažení jakéhosi kompromisu obou smluvních stran. Toto tvrzení však nelze chápat jako skutečnost, která dovoluje uzavřít pracovní smlouvu zcela libovolně, v závislosti pouze na vůli subjektů. Jejím podpisem se účastníci samozřejmě nezavazují dodržovat pouze práva a povinnosti v ní uvedené, ale zároveň se musí ex lege podřídit režimu, který stanoví pracovněprávní předpisy, aniž by to bylo do pracovní smlouvy výslovně zakomponováno. Pracovní smlouva je vyjádřením smluvního principu, který se projevuje především v možnosti smluvních stran dohodnout si podmínky, za kterých tento pracovněprávní vztah bude existovat a probíhat. Zaměstnanec si vybírá zaměstnání podle jeho zájmů, požadavků a priorit a zaměstnavatel si tímto může vytvářet pracovní kolektiv dle vlastních představ a nároků.
Pracovní smlouva. Pracovní smlouva musí, mimo náležitostí uvedených v § 34 odst. 1 zákoníku práce, obsahovat vymezení druhu práce názvem pracovní pozice, případně okruhem činností, které bude zaměstnanec vykonávat, s uvedením stupně příslušného mzdového tarifu, pokud se nedohodne se zaměstnancem na širším vymezení, nejvýše však v rozpětí dvou tarifních stupňů, pokud v podnikové kolektivní smlouvě není sjednáno jinak. To neplatí v případě, že je se zaměstnancem sjednána smluvní mzda.
Pracovní smlouva. Podle ustanovení § 3 ZP lze závislou práci vykonávat výlučně v základním pracovněprávním vztahu, kterým je pracovní poměr a dále právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr je dominantním, v praxi nejčastěji uzavíraným základním pracovněprávním vztahem, když i podle ustanovení § 74 odst. 1 ZP zákonodárce upřednostňuje pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr upravuje jen jako doplňkový pracovněprávní vztah. Pracovní poměr lze podle zákoníku práce založit pouze dvěma způsoby. Prvním, zdaleka nejčastějším a i podle dikce zákona základním, je pracovní smlouvou. Druhý způsob je založení pracovního poměru na základě jmenování.
Pracovní smlouva. V organizaci sjednává a projednává pracovní smlouvy s novými pracovníky jednatel společnosti. V pracovní smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí být sjednán: ⮚ den nástupu ⮚ místo výkonu práce ⮚ druh práce, na který je zaměstnanec přijímán ⮚ mzdový výměr + pohyblivá složka mezd + prémie dle vnitřních směrnic firmy SMALT, s. r. o. Přílohou pracovní smlouvy je dodatek pracovní smlouvy (tzv. úprava pracovněprávního vztahu). Další podmínky, na kterých se zaměstnanec i zaměstnavatel domluví, lze do pracovní smlouvy doplnit. V pracovní smlouvě se sjednává zkušební doba, která trvá maximálně 3 měsíce.
Pracovní smlouva a/ v pracovní smlouvě je povinen dohodnout zaměstnavatel se zaměstnancem: • druh práce, na kterou je zaměstnanec přijímán • místo výkonu práce • den nástupu do práce Výše mzdy je sjednaná při uzavření nebo změně pracovní smlouvy, je písemně uvedena ve mzdovém výměru, který je přílohou k pracovní smlouvě. Mzdový výměr obdrží zaměstnanci současně s pracovní smlouvou. Sjednaný druh práce může být blíže specifikován náplní práce.