Právo na náhradu škody. Právem vůči pojistiteli na pojistné plnění z obnosového pojištění není dotčeno právo na náhradu škody ani jiné právo proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Nestanoví-li tento zákon jinak, může pojistná smlouva určit, kdy z obnosového pojištění vzniká právo na redukci pojistné doby, na odkupné a na obnovení soukromého pojištění po redukci pojistné částky, po snížení ročního důchodu nebo po redukci pojistné doby.
Právo na náhradu škody. Právo na náhradu škody vychází z ustanovení článku 45 odst. 1 písm. b Vídeňské úmluvy pro případ porušení kupní smlouvy prodávajícím a z článku 61 odst. 1 písm. b Vídeňské úmluvy pro případ porušení kupní smlouvy kupujícím. Tato ustanovení tvoří právní základ, ze kterého poškozená smluvní strana odvozuje své sekundární právo na náhradu škody. Výše uvedená ustanovení však nestanoví bližší náležitosti uplatnění sekundárního práva na náhradu škody, nýbrž v této otázce odkazují na ustanovení článků 74 až 77 Vídeňské úmluvy. Ustanovení článku 74 Vídeňské úmluvy tak představuje obecné ustanovení pro uplatnění práva na náhradu škody, když stanoví jeho základní podmínky a způsob určení výše náhrady škody. Z ustanovení článků 75 a 76 Vídeňské úmluvy pak vyplývají specifická pravidla pro náhradu škody v případě, že došlo k odstoupení od smlouvy. A konečně ustanovení článku 77 Vídeňské úmluvy stanoví povinnost poškozené smluvní strany povinnost ke zmírnění nastalé škody.
Právo na náhradu škody. S ohledem na ustanovení § 386 odst. 1 ObchZ ve spojení s § 574 odst. 2 ObčZ, která de facto vylučují vzdání se práva na náhradu škody před porušením povinnosti, z něhož může škoda teprve vzniknout, se nelze ve smlouvě o smlouvě budoucí vzdát práva na náhradu škody, která hypoteticky vznikne z budoucího porušení kontraktační povinnosti. Zmínku o náhradě škody v ustanovení § 290 odst. 2 ObchZ nelze považovat za ustanovení speciální 86 K sankčnímu režimu podle § 50a odst. 2 např. Xxxxx, X. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Sv. I. 1. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 198 87 Xxxxxxxxxx, X. Kometář k obchodnímu zákoníku. Obchodní závazkové vztahy. 3 díl., 2. vyd., Praha: Linde Praha,a.s., 1998, s. 153 k obecným ustanovením o náhradě škody dle § 373 an. ObchZ, která se uplatní bez ohledu na dispozitivní ustanovení § 290 odst. 2 ObchZ v plném rozsahu. 88 Nutno ještě podotknout, že nároku na náhradu škody se po porušení povinnosti (v tomto případě kontraktační) zcela v souladu s předmětnými ustanoveními vzdát lze. Vzdát se práva na náhradu škody v tomto smyslu tedy nelze, ovšem odchýlit se od přísného režimu zakotvenému v dispozitivním ustanovení § 373 ObchZ, který zakládá objektivní odpovědnost za škodu, smluvně lze. V případě objektivní odpovědnosti za škodu by povinný, který porušil kontraktační povinnost, ke zproštění se této odpovědnosti musel prokázat, že bylo porušení povinnosti způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. K určitému zmírnění břemena odpovědnosti povinného za škodu by tedy došlo smluvním zakotvením pouze subjektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti za zaviněné porušení kontraktační povinnosti. Další možnost vyhnout se nárokům z náhrady škody při nesplnění kontraktační povinnosti spočívá ve smluvní dohodě stran připouštějící zrušení smlouvy o smlouvě budoucí při současném zaplacením určité částky jako odstupného podle kogentního ustanovení § 355 ObchZ, přičemž zrušením smlouvy nevzniká povinné straně odpovědnost za porušení kontraktační povinnosti. Odstupné, ač nemá povahu sankce, v tomto případě bude plnit uhrazovací funkci vůči straně, která vůli zrušit smlouvu o smlouvě budoucí neprojevila. Smluvně sjednat lze také pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí smluvní pokutu podle § 544 an. ObčZ, přičemž je-li sjednána smluvní pokuta, zaniká podle § 545 odst. 2 ObčZ oprávnění věřitele (v tomto případě oprávněného) požadovat z titulu porušení povinnosti náhradu škody, není-li mezi účastníky smluveno jinak...