Dědění z dědické smlouvy. Již bylo řečeno, že dědická smlouva má vyšší právní sílu, takže obstojí z hlediska kumulace i konkurence. Zůstavitel může svou pozůstalost např. rozdělit na čtvrtiny a uzavřít se třemi různými dědici tři různé dědické smlouvy, které vedle sebe z hlediska obsahu obstojí. Jednomu z těchto dědiců může zůstavit závětí i volnou čtvrtinu podle § 1585 odst. 1 ObčZ. Z hlediska vhodnosti lze doporučit, aby tyto dědické smlouvy byly uzavřeny najednou. Ideální by byla pouze jedna dědická smlouva, kde by zůstavitel pozůstalost rozdělil mezi tyto tři dědice.57 Problém nastává, pokud tyto dědické smlouvy nebudou obsahově kompatibilní a neobstojí vedle sebe. Tento konflikt řeší § 1588 odst. 2 ObčZ tak, že pokud zůstavitel pořídil pro případ „smrti tak, že to není s dědickou smlouvou slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti tohoto právního jednání.“58 Pokud neobstojí dědické tituly vedle sebe, nastává tzv. spor o dědické právo.
