Dědění ze zákona. V současnosti je zákonná (intestátní) dědická posloupnost rozdělena do šesti tříd dědiců. Té systematicky předchází odúmrť, tedy stav, kdy stát dědí jako zákonný dědic ve chvíli, kdy nedědí nikdo ze zákona ani z pořízení pro případ smrti (§ 1634 ObčZ). Z toho je patrné subsidiární postavení zákona, před kterým mají přednost ostatní dědické tituly. Jak stanoví § 1476 ObčZ, mohou tyto dědické tituly stát vedle sebe. To neznamená jen vzájemné doplňování, ale také konkurenci. Doplňováním (souběhem či kumulací) se rozumí stav, kdy dědic může nabýt dědictví na základě několika titulů současně.47 Konkurencí se rozumí stav, kdy se dědické tituly nedoplňují, ale překrývají.48 Vzhledem k subsidiární povaze zákona stojí případně ostatní dědické tituly k němu v konkurenci vždy. Zákonná posloupnost tedy nastupuje v případě, že zůstavitel pro případ smrti nepořídil vůbec, pořídil neplatně, negativní závětí, nebo pouze vydědil nepominutelné dědice.49 Zákon také nastupuje v případě, že nebylo pořízeno o celé pozůstalosti, tedy bylo-li např. pořízeno dědickou smlouvou pouze o třech 45 ŠXXXXXX, J., XXXXXX, J., XXXXX, J. x kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV.
