Intestátní dědická posloupnost. Intestátní dědická posloupnost neboli dědění ze zákona je ve vztahu k závěti a dědické smlouvě nejslabším dědickým titulem, a tedy dědickým titulem subsidárním, k jehož využití dojde až v případě, že zde není žádné dědické smlouvy ani závěti. Přestože NOZ markantně posílil zůstavitelovu testovací svobodu, lze předpokládat, že dědění ze zákona bude z hlediska četnosti i nadále mezi dědickými tituly převládat.39 Absence dědické smlouvy či závěti ale není jediným případem, kdy nastupuje dědění ze zákona. Stane se tak i v případě, kdy žádný z testamentárních dědiců zůstavitele, kteří byli povoláni k dědění celé pozůstalosti rovným dílem, anebo kdy některý ze závětních dědiců (pokud došlo ke stanovení nestejných podílů) nedědí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Intestátní dědická posloupnost má tedy za úkol nahradit chybějící vůli zůstavitele takovým způsobem, aby se pozůstalost vždy dostala těm osobám, které byly zůstaviteli co nejbližší. Tuto blízkost lze přitom měřit dvěma způsoby, a to buď faktickou blízkostí, anebo stupněm příbuzenství.40 Zákonná dědická posloupnost bude uplatněna též v případě, že zůstavitel sice zanechal dědickou smlouvu či závěť, ale nepořídil o veškerém svém majetku, čímž se zbývající část majetku stane předmětem dědění ze zákona.41 Pro pochopení toho, kdo v jednotlivých dědických třídách připadá v úvahu jako dědic ze zákona a jak velký podíl na pozůstalosti mu náleží, je důležité zmínit pojmy příbuzenství a švagrovství. U příbuzenství lze rozlišit dva způsoby vzniku, a to příbuzenství vzniklé osvojením a příbuzenství, jež je založeno na pokrevním poutu a obvykle vzniká narozením biologickým rodičům. Příbuzenství přitom může vznikat buď v linii přímé, což je označení pro vztah předků a potomků (osoby tedy pocházejí jedna od druhé), anebo v linii vedlejší, kam typicky řadíme sourozence,
