SKULOVÁ, Xxxx. Správní právo procesní. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2012, s. 341. ISBN 978-80-7380-381-0.
SKULOVÁ, Xxxx. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 44-45. ISBN 978-80-210-7335-7. XXXXXX, Xxxx. Správní právo: obecná část. 8., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 3.). Brno: Doplněk, 2012, s. 48-49. ISBN 978-80-7239-281-0. Soukromý zájem Veřejný zájem Zavazuje pouze subjekty, které jsou k ní v nějakém organizačním vztahu (př. zaměstnanci) Vrchnostenská činnost Zásada legální licence Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretencí Dřívější nauka přinášela do značné míry uspokojivé vyjádření rozdílu mezi správou soukromou a veřejnou, současné doba se potýká s problémem, že tyto odlišnosti nejsou tak ostré a jednoznačné. Hlavním důvodem je zde neurčitost veřejného zájmu a jeho rozšiřování a v důsledku toho také rozmnožování služeb veřejnosti nejen subjekty veřejného práva (př. stát, veřejnoprávní korporace…), ale i subjekty soukromého práva (př. nadace…). Z hlediska věci spočívá rozdíl mezi veřejnou správou a správou soukromou jednak v míře závaznosti, ale také v cíli, který veřejná či soukromá správa sleduje. Nejobecněji lze odlišnosti veřejné správy od správy soukromé definovat, když uvedeme, že veřejná správa je správa veřejných záležitostí, vykonávaná ve veřejném zájmu a to subjekty, které ji realizují coby právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů. Naproti tomu soukromá správa je správou soukromých záležitostí, vykonávanou v soukromém zájmu soukromými subjekty, které sledují určitý vlastní cíl a řídí se při tom vlastní vůlí.10 Pro vymezení rozdílnosti mezi správou soukromou a správou veřejnou řada autorů používá několik hledisek (teorií), které se používají pro rozlišení práva soukromého a veřejného. Neboť rozlišení správy na soukromou a veřejnou bezprostředně souvisí i se samotným rozlišováním práva na právo veřejné a soukromé. V oblasti tradiční vědy správního práva se při odkrývání právního dualismu, zejména jedná o zájmovou teorii a mocenskou teorii (subordinační), k nimž následně přistupovaly další teorie, z čehož nadále vycházejí i současné přístupy.
SKULOVÁ, Xxxx. Základy správní vědy. 2., dopl. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 44. ISBN 978-80-210-7335-7. V obsáhlé odborné literatuře máme velké množství, nejrůznějších definic pojmu veřejná správa např. Podle X. Xxxxxxxxx: „Veřejná správa označuje činnost, kterou vykonávají správní úřady, orgány územní nebo zájmové samosprávy nebo jiné subjekty na základě zákonů a k jejich provedení. Jedná se o souhrnný pojem, který zahrnuje státní správu a samosprávu. Ve většině definic se vymezuje negativně. Vychází se přitom z dělby státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní a z poznatku, že moc zákonodárnou a soudní lze na rozdíl od moci výkonné uspokojivě stanovit. Veřejná správa se negativně vyjadřuje jako souhrn činností, které nelze kvalifikovat ani jako zákonodárství, ani jako soudnictví.“