XXXXXX, X., XXXXXXXX, X. a kol. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl třetí (§§ 531 až 858). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství X. Xxxxxxx, 1936. Reprint Praha: CODEX Bohemia, 1998, s. 19. 3 § 533 ABGB: „Dědické právo zakládá se na vůli zůstavitelově, vyjádřené podle zákonného předpisu; na smlouvě dědické podle zákona přípustné (§ 602); nebo na zákoně.“
XXXXXX, X., XXXXXXXX, X. a kol. Díl pátý. Op. cit. s. 558. 18 Ibidem, s. 565.
XXXXXX, X., XXXXXXXX, X. a kol. Díl třetí (§§ 531 až 858). Op. cit., s. 21. Šlo tedy o právní jednání, které kombinovalo jak prvky kontraktuální, tak testamentární, a jehož výsledkem bylo povolání dědice. Pro pořízení formou smlouvy byla tedy vyžadována způsobilost nejen smluvní, ale rovněž i testovací. Tyto požadavky platily pro stranu zůstavitele. Ten musel být plně způsobilý k právním jednáním (svéprávný). Pokud se strany povolaly vzájemně, pak se tyto podmínky způsobilosti vztahovaly na obě strany. Smluvní dědic nemusel být plně svéprávný, aby mohl dědickou smlouvu podepsat (§ 1250 ABGB).6 Smluvní dědic však musel být potom dědicky způsobilý, aby mohl z titulu dědické smlouvy nabýt dědictví (§ 545 ABGB). Tato způsobilost se však zjišťovala až po smrti zůstavitele (viz dále). Pokud se týká pořizovacích podmínek, mohla být dědická smlouva platně uzavřena pouze mezi manželi dle § 602 ABGB, a to pouze formou tzv. svatební smlouvy.7 Snoubenci dědickou smlouvu mohli uzavřít také, ale podmínkou platnosti bylo uzavření manželství.8 Smluvním dědicem mohl být podle § 1249 ABGB pouze druhý z manželů. Vzhledem k tomu, že obsahem smlouvy bylo primárně povolání dědice, a ne vzdání se dědictví, tak renunciační smlouva9 nebyla považována za smlouvu dědickou.10 Z historické judikatury je patrné, že smluvně mohl být zřízen i odkaz třetí osobě. 11 Ustanovení smlouvy, která nepovolávala za dědice manžela a ustanovení ve prospěch dalších osob, však byla jednostranně odvolatelná.12 Povolání druhého manžela za dědice či vzájemné povolání za dědice už jednostranně odvolatelné nebylo, což je ostatně smysl smlouvy, který vychází ze shody alespoň dvou vůlí. Smlouva mohla být platně uzavřena pouze formou notářského spisu.13 Přísnější formu zákonné úpravy lze spatřit dále např. v nutnosti svědčit při pořizování dědické smlouvy, neboť obecně při sepisování pořízení pro případ 6 XXXX-XXXXXXX, X. Soustava občanského práva. Kniha pátá: právo dědické [online]. Brno: Barvič & Xxxxxxx, 1927, s. 66 [cit. 16.3.2020]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxx0.xxx.xx/xxxx/ uuid:c4ac1f90-987f-11e3-a744-005056827e52?page=uuid:cd9a42f0-b781-11e3-a597- 5ef3fc9bb22f.