Zánik závazku uzavřít budoucí smlouvu Vzorová ustanovení

Zánik závazku uzavřít budoucí smlouvu. Pokud strana oprávněná ze smlouvy o smlouvě budoucí nevyzve stranu zavázanou k uzavření realizační smlouvy včas, povinnost uzavřít realizační smlouvu zanikne. Včasně podaná výzva oprávněnou stranou je základním předpokladem pro zachování práva oprávněného na uzavření realizační smlouvy. Výzva k uzavření realizační smlouvy musí být v plném souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Tento soulad je nutné interpretovat tak, že se musí týkat doby vyzvání i ujednaného předmětu závazku. Pokud oprávněná strana nevyzve včas a řádně zavázaného k uzavření smlouvy nebo ho nevyzve vůbec, zanikne právo oprávněné strany požadovat uzavření realizační smlouvy a povinnost zavázané strany tuto smlouvu uzavřít. Je-li výzva dána včas, je právo oprávněného na uzavření budoucí smlouvy zachováno a pro uplatnění tohoto právo u soudu nebo třetí osoby běží jednoroční promlčecí doba podle § 634 nového občanského zákoníku. Ustanovení § 1788 odst. 2 nového občanského zákoníku upravuje klauzuli rebus sic stantibus, klasický institut spojený s právní úpravou smlouvy o smlouvě budoucí. Pokud se změní okolnosti, ze kterých strany zřejmě vycházely při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, takovým způsobem, že na straně zavázané nelze rozumně žádat, aby uzavřela realizační smlouvu, povinnost uzavřít realizační smlouvu zanikne. Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká přímo ze zákona samotnou změnou poměrů bez dalšího. V tomto směru můžeme pozorovat, že nová právní úprava přejímá a zastává občanskoprávní koncepci, dle níž povinnost uzavřít budoucí smlouvu zanikne ex lege vlastní změnou okolností. Oznamovací povinnost, která byla podle obchodního zákoníku nezbytná k zániku závazku ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, tak není v novém občanském zákoníku obsažena. Nový občanský zákoník navíc nově stanoví, že pokud zavázaná strana neoznámí oprávněné straně změnu poměrů bez zbytečného odkladu, má oprávněná strana nárok na náhradu z toho vzniklé škody. Oznámení změny poměrů zavázanou stranou má tedy význam jen z hlediska náhrady škody. Převzetí občanskoprávní koncepce je podle mého přesvědčení vhodnější a lepší řešení, neboť smyslem klauzule rebus sic stantibus je, aby v případě podstatné změny okolností zanikl závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí ze zákona vlastní změnou okolností, aniž by bylo nutné, aby zavázaná strana takovou změnu poměrů oprávněné straně bez zbytečného odkladu oznamovala.
Zánik závazku uzavřít budoucí smlouvu. 97 Xxxxxxxxxx, X. Kometář k obchodnímu zákoníku. Obchodní závazkové vztahy. 3 díl., 2. vyd., Praha: Linde Praha,a.s., 1998, s. 156