Ústavní zakotvení smlouvy o smlouvě budoucí. Právní institut smlouvy o smlouvě budoucí je v plném souladu s principem autonomie vůle subjektů právních vztahů.24 Zásada smluvní svobody (volnosti) stran jako projev autonomie25 jejich vůle má ústavněprávní dimenzi. Ústavní soud ve své judikatuře26 konstatoval, že autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je v ústavní rovině garantována článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Podle Ústavního soudu je nutné chápat článek 2 odst. 3 Listiny ve dvojím smyslu. „Ve své první dimenzi představuje strukturální princip, podle něhož lze státní moc vůči jednotlivci a jeho autonomní sféře (včetně autonomních projevů volních) uplatňovat pouze v případech, kdy jednání jednotlivce porušuje výslovně formulovaný zákaz upravený zákonem. Také takový zákaz však musí reflektovat toliko požadavek, spočívající v zabránění jednotlivci v zásazích do práv třetích osob a v prosazení veřejného zájmu, je-li legitimní a proporcionální takovému omezení autonomního jednání jednotlivce. Takový princip je pak třeba chápat jako esenciální náležitost každého demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR27).
