NÁSTROJE SZP A JEJICH REFORMY
NÁSTROJE SZP A JEJICH REFORMY
Společná zemědělská politika (SZP) prošla v průběhu své existence šesti velkými reformami, z nichž poslední se uskutečnily v roce 2013 (na finanční období 2014– 2020) a v roce 2021 (na finanční období 2023–2027). Poslední reforma a nové právní předpisy vstoupily v platnost v lednu 2023.
PRÁVNÍ ZÁKLAD
Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU), články 38 až 44.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (3.2.4).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 (3.2.5).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2117 ze dne 2. prosince 2021, kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, nařízení (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, nařízení (EU) č. 251/2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a nařízení (EU) č. 228/2013, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (3.2.6).
CÍLE
Postupnými reformami SZP došlo k úpravám mechanismů, které SZP slouží k dosažení cílů stanovených Smlouvou (viz 3.2.1). Poslední reforma z roku 2021 se zaměřuje na 10 specifických cílů EU v oblasti sociální, environmentální a hospodářské udržitelnosti v zemědělství a ve venkovských oblastech.
DOSAŽENÉ VÝSLEDKY
A. Reforma z roku 1992: velký posun
Od svého zahájení v roce 1962 plnila SZP své cíle spočívající v zajištění dostatečných dodávek potravin. Politika podpůrných cen, které byly ve srovnání s cenami na
světových trzích velmi vysoké, a neomezené záruky výkupu vedly posléze k tomu, že se v rámci SZP začaly vytvářet stále větší přebytky. S cílem zastavit narůstající nepoměr mezi nabídkou a poptávkou a udržet kontrolu nad výdaji v oblasti zemědělství provedla Rada radikální změnu SZP tím, že systém ochrany prostřednictvím cen nahradila systémem kompenzačních příjmových podpor.
B. Agenda 2000: nová fáze doplňující reformu z roku 1992
Výsledkem dohody dosažené na konci zasedání Evropské rady v Berlíně (24.–25. března 1999) bylo, že se reforma zaměří především na nové sladění cen v EU se světovými cenami, na zavedení podmíněnosti v oblasti životního prostředí členskými státy jako podmínky pro poskytování pomoci, na posílení sociálně-strukturálních a doprovodných opatření a na stabilizaci rozpočtu podpořenou přísným finančním rámcem na období 2000–2006.
C. Reforma z června roku 2003: směrem k SZP založené na podporách oddělených od produkce
Dne 26. června 2003 dosáhli ministři zemědělství EU v Lucemburku dohody, která představuje zásadní reformu SZP a zavádí řadu nových zásad a mechanismů:
— Oddělení podpor od vyprodukovaného množství ve snaze nasměrovat podniky, aby lépe reagovaly na potřeby trhu, a omezit narušování zemědělské výroby a obchodu se zemědělskými produkty. Z těchto podpor oddělených od produkce se tak stala „jednotná platba na zemědělský podnik“ zaměřená na stabilitu příjmů.
— Veřejné přerozdělování nároků na platby zemědělským podnikům podle referenčních hodnot na základě předchozí situace, a to prostřednictvím dvou mechanismů, kterými jsou: modulace, která umožňuje přesun finančních prostředků mezi oběma pilíři SZP na posílení rozvoje venkova, a případné uplatňování regionálního modelu oddělení, který umožňuje harmonizovat platby na hektar přiznávané na základě územních kritérií.
— Finanční disciplínu jakožto zásadu následně uplatňovanou ve finančním výhledu na období 2007–2013, v jejímž důsledku byl zmrazen rozpočet prvního pilíře SZP a byly stanoveny závazné roční stropy.
— A konečně, v roce 2007 byla zavedena jednotná společná organizace zemědělských trhů, čímž byly kodifikovány regulační mechanismy pro 21 stávajících společných organizací trhu.
D. „Kontrola stavu“ z roku 2009: upevnění reformního rámce z roku 2003
„Kontrolou stavu“, kterou dne 20. listopadu 2008 schválila Rada, se revidovala široká škála opatření uplatňovaných po reformě SZP z roku 2003. Jejím cílem bylo:
— posílit úplné oddělení podpor od produkce postupným rušením posledních plateb vázaných na produkci a jejich začleňováním do režimu jednotné platby na zemědělský podnik,
— částečně přesměrovat finanční prostředky z prvního pilíře ve prospěch rozvoje venkova zvýšením míry modulace přímých podpor,
— zmírnit pravidla veřejné intervence a kontroly nabídky, aby se neomezovala schopnost zemědělců reagovat na tržní signály.
E. Reforma z roku 2013: globálnější a integrovanější přístup Základní směry SZP na období 2014–2020 zahrnují:
— Přeměnu podpor oddělených od produkce na systém multifunkční podpory. Díky tomu, že byla oddělena zemědělská podpora od produkce a namísto toho začala být poskytována od roku 2003 všeobecná podpora příjmů, byl vytvořen systém, v jehož rámci byly nástroje opět navázány na zvláštní cíle a funkce. Jednotné platby zemědělským podnikům byly nahrazeny systémem plateb v několika stupních či úrovních. Nové podpory na hektar byly určeny pouze pro aktivní zemědělce (viz 3.2.7). Prostředky na přímé platby, které byly k dispozici pro každý členský stát, byly navíc postupně upraveny tak, aby do roku 2019 dosáhly úrovně minimální platby na hektar („vnější konvergence“).
— Konsolidaci nástrojů jednotné společné organizace trhů ve smyslu vytvoření
„záchranných sítí“, jejichž použití je omezeno pouze na případy cenové krize a narušení trhů. Kromě toho bylo potvrzeno zrušení všech opatření týkajících se kontroly nabídky: režim kvót na cukr vypršel v září 2017 a práva na výsadbu vinic byla počínaje rokem 2016 nahrazena systémem udělování povolení. Novému režimu upravujícímu produkci mléka bez kvót, platnému od roku 2015, předcházelo přijetí malého balíčku v odvětví mlékárenství. Nová jednotná společná organizace trhů zahrnovala také krizovou rezervu, která měla reagovat na výkyvy na trhu.
— Integrovanější a cílenější přístup k rozvoji venkova, více prosazující územní hledisko. Součástí plánu byla také lepší koordinace opatření v oblasti rozvoje venkova se zbývající částí strukturálních fondů (viz 3.1.1). Byla zjednodušena široká škála stávajících nástrojů v rámci druhého pilíře SZP, aby bylo možné soustředit se na podporu konkurenceschopnosti, inovací, zemědělství založeného na znalostech, postavení mladých zemědělců, udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a vyváženého územního rozvoje (viz 3.2.8).
F. Reforma po roce 2020: „zelená orientace“ a silný důraz na výsledky a výkonnost
Reforma po roce 2020, která určuje SZP na období 2023–2027, se vyznačovala zdlouhavým procesem, který začal zveřejněním legislativních návrhů Komise
v červnu 2018 a zakončil konečným přijetím dohodnutých znění v prosinci 2021. Prezentace Komise týkající se plánu Zelené dohody pro Evropu a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie v oblasti biologické rozmanitosti v roce 2020 přinesla jednání další úroveň složitosti. Reformní balíček obsahuje tři nařízení: Nařízení o strategických plánech (3.2.4), horizontální nařízení (3.2.5) a nařízení o společné organizaci trhů/pozměňovací nařízení (3.2.6).
SZP na období 2023–2027 se zaměřuje na 10 specifických cílů:
— spravedlivý příjem pro zemědělce,
— posílení konkurenceschopnosti,
— lepší postavení zemědělců v rámci potravinového řetězce,
— činnost v oblasti změny klimatu,
— péče o životní prostředí,
— zachování biologické rozmanitosti a krajiny,
— podpora generační obměny,
— aktivní venkovské oblasti,
— kvalita potravin a zdraví,
— podpora znalostí a inovací.
Cílem nové SZP je vybudovat udržitelný potravinový systém, a tím přispět k cílům Zelené dohody, strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ (3.2.9) a strategie biologické rozmanitosti tím, že bude chránit a zvyšovat rozmanitost rostlin a zvířat ve venkovských ekosystémech. Za účelem splnění cílů Zelené dohody zavádí nová SZP zvýšenou podmíněnost (propojení přímé podpory příjmů se zemědělskými postupy šetrnými k životnímu prostředí), ekologické programy a vnitrostátní strategické plány.
Každý členský stát je povinen vypracovat svůj strategický plán popisující využívání nástrojů SZP na základě svých současných podmínek a potřeb. Vnitrostátní strategické plány představují nový flexibilnější model provádění SZP, který pro členské státy představuje nižší administrativní zátěž a silnější ochranu životního prostředí.
Současná SZP zavádí nový roční rámec pro monitorování a přezkum založený na souboru ukazatelů, který vyžaduje, aby členské státy sledovaly pokrok dosažený při plnění svých cílů a předkládaly výroční zprávu o výkonnosti. Přezkum výkonnosti strategických plánů SZP bude prováděn dvakrát ročně a umožní posoudit pokrok členských států EU při dosahování jejich cílů a cílů SZP.
Výdaje SZP jsou i nadále financovány ze dvou fondů: Evropský zemědělský záruční fond (který zajišťuje přímé platby a veškeré výdaje související s trhem) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (který stanoví opatření pro rozvoj venkova). Nová SZP podporuje zemědělce prostřednictvím těchto opatření a režimů:
— základní podpora příjmu pro udržitelnost,
— platby pro malé zemědělce,
— doplňková podpora příjmu (pro udržitelnost a pro mladé zemědělce),
— ekologické programy (pro klima, životní prostředí a dobré životní podmínky zvířat),
— podpora příjmu vázaná na produkci,
— platby pro konkrétní plodiny,
— odvětvové intervence,
— projekty na rozvoj venkova.
ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Evropský parlament všeobecně podporoval všechny reformy SZP. Zejména převzal většinu hlavních směrů Komise týkajících se reformy z roku 2003 a při té příležitosti se vyslovil ve prospěch částečného oddělení plateb od produkce a odmítl koncepci sestupné podpory. Parlament ostatně znovu žádal, aby se na zemědělskou politiku v plném rozsahu vztahoval postup spolurozhodování, čehož bylo dosaženo vstupem Lisabonské smlouvy v platnost (viz 1.1.5 a 3.2.1).
Diskuse o budoucnosti SZP po roce 2013 byly na parlamentní úrovni zahájeny ještě předtím, než bylo předloženo sdělení a legislativní návrhy Komise. Parlament na základě zprávy z vlastního podnětu přijal dne 8. července 2010 usnesení. Poslanci stanovili klíčové oblasti nové SZP pro 21. století: jsou jimi zabezpečení dodávek potravin, spravedlivý obchod, zachování zemědělské činnosti na celém území Unie, kvalita potravin, ochrana biologické rozmanitosti a životního prostředí, spravedlivé odměňování za veřejné statky poskytované zemědělci a také rozvoj venkova založený na tvorbě ekologických pracovních míst. Tyto priority byly stvrzeny usnesením ze dne
23. června 2011 ke sdělení Komise s názvem „Budoucnost SZP po roce 2020“.
Evropský parlament pozměnil legislativní návrhy týkající se SZP po roce 2013 a nové znění se stalo mandátem Parlamentu pro jednání s Radou (rozhodnutí o přímých platbách zemědělcům, nařízení o jednotné společné organizaci trhů, podpora rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a financování, řízení a sledování SZP). Na tomto základě a po více než čtyřiceti třístranných rozhovorech bylo dosaženo politické shody a dne 20. listopadu 2013, bezprostředně poté, co byl přijat finanční balíček na období 2014–2020, se Evropský parlament vyjádřil k novým nařízením v oblasti zemědělství.
Jednání s Radou o SZP po roce 2020 byla zahájena dne 10. listopadu 2020 a pokračovala prostřednictvím řady třístranných jednání. Koncem června 2021 dosáhly jednající strany u třech návrhů reformního balíčku SZP dohody. Ministři zemědělství zemí EU tuto dohodu potvrdili dne 28. června 2021 a členové Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova tak učinili dne 9. září 2021. O třech návrzích reformního balíčku SZP hlasoval Parlament na druhém listopadovém plenárním zasedání v roce 2021.
Xxxx Xxxxxxxxx 10/2023