ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

IV

(Akty přijaté před 1. prosincem 2009 podle Xxxxxxx o ES, Xxxxxxx o EU a Smlouvy o Xxxxxxxx)

ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 191/09/KOL

ze dne 22. dubna 2009,

kterým se po sedmdesáté mění procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory vložením nové kapitoly o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru EHP

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (1),

S OHLEDEM NA Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (2), a zejména na články 61 až 63 a protokol 26 této dohody,

S OHLEDEM NA Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (3), a zejména na článek 24 a čl. 5 odst. 2 písm. b) této dohody,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE podle článku 24 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru Kontrolní úřad uplatňuje ustanovení Dohody o EHP týkající se státní podpory,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE podle čl. 5 odst. 2 písm. b) Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru vydá Kontrolní úřad oznámení nebo pokyny k záležitostem, kterými se Dohoda o EHP zabývá, pokud to tato dohoda nebo Dohoda

o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru výslovně stanoví nebo pokud to Kontrolní úřad považuje za nezbytné,

S ODKAZEM NA procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory přijatá Kontrolním úřadem dne 19. ledna 1994 (4),

(1) Dále jen „Kontrolní úřad“.

(2) Dále jen „Dohoda o EHP“.

(3) Dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“.

(4) Pravidla pro uplatňování a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP a článku 1 protokolu 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, která byla přijata a vydána Kontrolním úřadem ESVO dne

19. ledna 1994, zveřejněná v Úředním věstníku Evropské Unie (dále jen

„Úř. věst.“) L 231, 3.9.1994, s. 1 a dodatku EHP č. 32 ze dne 3. září

1994, s. 1. Pokyny byly naposledy pozměněné dne 22. dubna 2009. Dále jen „pokyny pro státní podporu“. Aktualizované znění pokynů pro státní podporu je k dispozici na internetové stránce Kontrolního

VZHLEDEM K TOMU, že Komise Evropských společenství (dále jen „Komise“) dne 25. února 2009 přijala sdělení o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (5),

VZHLEDEM K TOMU, ŽE se toto sdělení týká i Evropského hospo­ dářského prostoru,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE v celém Evropském hospodářském prostoru je třeba zajistit jednotné uplatňování pravidel EHP pro státní podporu,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE podle xxxx XX v položce „VŠEOBECNÉ“ na konci přílohy XV Dohody o EHP má Kontrolní úřad ESVO přijmout po konzultaci s Komisí právní akty odpovídající právním aktům přijatým Evropskou komisí,

PO KONZULTACI s Evropskou komisí,

S ODKAZEM NA SKUTEČNOST, že Kontrolní úřad ESVO konzul­ toval tuto záležitost se státy ESVO v dopise ze dne 9. dubna 2009,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Pokyny pro státní podporu budou pozměněny vložením nové kapitoly o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru EHP. Nová kapitola se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Islandské republice, Lichtenštejn­ skému knížectví a Norskému království.

úřadu: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxx-xxx/xxxxx-xxxxxxxxx/xxxxx-xxx-     

guidelines/ (5) Zveřejněno v Úř. věst. C 72, 26.3.2009, s. 1.

Článek 3

Pouze anglické znění je závazné.

V Bruselu dne 22. dubna 2009.

Za Kontrolní úřad ESVO

Per SANDERUD

předseda

Xxxx XXXXX

člen sboru

PŘÍLOHA

NAKLÁDÁNÍ SE ZNEHODNOCENÝMI AKTIVY V BANKOVNÍM SEKTORU EHP (1)

1. Úvod

(1) Od poloviny roku 2007 dochází k závažnému selhání fungování velkoobchodních úvěrových trhů. Důsledkem toho je omezení likvidity v bankovním sektoru a neochota bank poskytovat si úvěry jak mezi sebou, tak i úvěry do ekonomiky obecně. Protože se narušení úvěrových trhů během posledních osmnácti měsíců ještě zhoršilo, prohlou­ bila se finanční krize a světové hospodářství postihla závažná recese.

(2) Je obtížné představit si řešení finanční krize a oživení světového hospodářství bez zajištění stability bankovního sektoru a finančního systému jako celku. Pouze tehdy se obnoví důvěra investorů a banky obnoví běžné postupy poskytování půjček. V souladu s tím státy ESVO zavedly opatření na podporu stability svých bankovních sektorů a úvěrové aktivity, což zahrnovalo zejména injekce nového kapitálu za použití veřejných prostředků a poskytování vládních záruk za bankovní úvěry.

(3) Několik států ESVO oznámilo svůj záměr doplnit svá stávající podpůrná opatření tím, že poskytnou určitou formu záchrany znehodnoceným aktivům bank. Tato oznámení, která byla učiněna souběžně s obdobnou iniciativou ve Spojených státech, rozpoutala širší debatu v rámci EHP o opodstatněnosti záchrany aktiv jakožto vládního opatření podpory pro banky. V souvislosti s touto diskuzí připravily útvary Komise po konzultaci s Evropskou centrální bankou (ECB) sdělení Evropské komise, které odpovídá této kapitole pokynů Kontrolního úřadu ESVO pro státní podporu a které vychází z doporučení vydaných dne 5. února 2009 Eurosystémem (viz příloha 1).

(4) Tato kapitola se zaměřuje na otázky, kterými by se měly státy ESVO při zvažování, navrhování a provádění opatření na záchranu aktiv zabývat. V obecné rovině tyto otázky zahrnují logické opodstatnění záchrany aktiv jakožto opatření k zajištění finanční stability a na podporu úvěrové aktivity bank. Pokud se zvažují opatření na záchranu aktiv, je třeba zohlednit úvahy dlouhodobějšího charakteru týkající se životaschopnosti bankovního sektoru a rozpočtové udržitelnosti. Je také nutno vzít v úvahu nezbytnost společného a koordinovaného přístupu k záchraně aktiv v rámci EHP, zejména aby se všem zajistily rovné podmínky. V souvislosti s takovýmto přístupem EHP tato kapitola také nabízí podrobnější pokyny o uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na záchranu aktiv, které se zaměřují na takové otázky, jako jsou i) transparentnost a poskytování informací, ii) sdílení nákladů státem, zúčastněnými subjekty a věřiteli, iii) sladění pobídek pro příjemce s cíli veřejného zájmu, iv) zásady pro navrhování opatření na záchranu aktiv, pokud jde o způsobilost, oceňování a správu znehodnocených aktiv, a v) vztah mezi záchranou aktiv, jinými vládními opatřeními podpory a restrukturalizací bank.

2. Záchrana aktiv jako opatření k zajištění finanční stability a na podporu úvěrové aktivity bank

(5) Bezprostředními cíli záchranných balíčků států EHP, které byly oznámeny v roce 2008, jsou zachování finanční stability a podpora poskytování úvěrů reálné ekonomice. Je ještě brzy učinit konečné závěry, pokud jde o účinnost těchto balíčků, ale je jasné, že odvrátily riziko zhroucení finančního systému a podpořily fungování důležitých mezibankovních trhů. Na druhé straně byl vývoj v oblasti poskytování úvěrů reálné ekonomice od oznámení balíčků nepříznivý, kdy statistky z poslední doby ukazují prudký pokles růstu úvěrů (2). V mnoha státech ESVO jsou nyní rozšířeny případy, kdy podniky oznamují, že jim byl odepřen přístup k bankovnímu úvěru, a zdá se, že omezení úvěrů překračuje rámec toho, co je odůvodněno konjunkturálními úvahami.

(6) Hlavním důvodem zjištěného nedostatečného úvěrového toku je nejistota ohledně ocenění a umístění znehodnoce­ ných aktiv, což je zdrojem problémů v bankovním sektoru od počátku krize. Nejen, že nejistota týkající se učení hodnoty aktiv nadále podrývá důvěru v bankovním sektoru, ale také oslabuje účinek dosud přijatých vládních podpůrných opatření. Například rekapitalizace bank poskytla jistou formu ochrany před znehodnocením aktiv, ale velkou část této poskytnuté kapitálové rezervy spotřebovaly banky tím, že si vytvářely rezervy proti budoucímu znehodnocení aktiv. Xxxxx již podnikly kroky k řešení problému znehodnocených aktiv. Zaúčtovaly podstatné

(1) Tato kapitola odpovídá sdělení Evropské komise s názvem Sdělení Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství.

(2) Zatímco oficiální údaje pro eurozónu ukazují, že poskytování úvěrů ze strany bank podnikům nadále pokračuje, tento trend slábne, přičemž meziměsíční míra růstu úvěrových operací se ke konci roku 2008 výrazně zpomalila. V prosinci 2008 se bankovní úvěry v soukromém sektoru (úvěry subjektům, které nejsou finančními institucemi, vyjma vlády) snížily v porovnán s listopadem o 0,4 %.

odpisy hodnoty aktiv (1), podnikly kroky k omezení zbývajících ztrát reklasifikací aktiv v rámci svých rozvah a postupně ukládají stranou dodatečný kapitál, aby posílily svou solventnost. Nicméně tento problém nebyl dosta­ tečně vyřešen a neočekávaný rozsah zpomalení ekonomiky nyní poukazuje na další a rozsáhlejší zhoršení úvěrové kvality bankovních aktiv.

(7) Záchrana aktiv by přímo řešila otázku nejistoty, pokud jde o kvalitu bankovních rozvah, a tím by pomohla oživit důvěru v tomto sektoru. Mohla by také pomoci vyhnout se riziku opakovaných rekapitalizací bank, protože rozsah znehodnocení aktiv roste se zhoršující se situací v reálné ekonomice. Z těchto důvodů několik států ESVO aktivně zvažuje záchranu znehodnocených bankovních aktiv jako doplněk k ostatním opatřením.

3. Úvahy dlouhodobějšího charakteru: Obnovení životaschopnosti bankovního sektoru a udržitelnost veřej­ ných financí

(8) Opatření na záchranu aktiv musí být navržena a prováděna takovým způsobem, kterým lze nejúčinněji dosáhnout bezprostředních cílů, jimiž jsou zajištění finanční stability a podpora poskytování úvěrů ze strany bank. Důležitou otázkou, kterou je třeba v této souvislosti řešit, je zajištění přiměřené účasti na opatřeních na záchranu aktiv, a to stanovením přiměřené ceny a podmínek, a pokud to bude považováno za nezbytné, stanovením povinné účasti. Nicméně navrhování a uplatňování opatření na záchranu aktiv by se nemělo soustředit pouze na tyto bezprostřední cíle. Je důležité, aby byly také zohledněny úvahy dlouhodobějšího charakteru.

(9) Pokud opatření na záchranu aktiv nejsou prováděna takovým způsobem, aby se omezilo nebezpečí vážného narušení hospodářské soutěže mezi bankami (jak v rámci států ESVO, tak i na přeshraničním měřítku) v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory vyplývajícími z pokynů Kontrolního úřadu ESVO pro státní podporu, včetně případné restrukturalizace příjemců podpory, bude výsledkem strukturálně slabší bankovní sektor EHP, což bude mít negativní dopady na produkční potenciál ekonomiky jako celku. Kromě toho by to mohlo vést k tomu, že by opakovaně byly nutné vládní zásahy v tomto sektoru, což by s sebou neslo postupně se zvyšující zátěž pro veřejné finance. Tato rizika jsou závažná vzhledem k pravděpodobnému rozsahu angažovanosti státu. Aby se omezilo riziko takovýchto dlouhodobých škod, měly by být vládní zásahy v bankovním sektoru vhodně zacílené a doplněné o omezení týkající se chování bank, které zajistí soulad mezi pobídkami pro banky a cíli veřejného zájmu. Tato opatření by měla být součástí celkového úsilí o obnovení životaschopnosti bankovního sektoru, přičemž základem je nezbytná restrukturalizace. Nutnost restrukturalizace bankovního sektoru jakožto doplňku vládní podpory je podrobněji popsána níže v oddílech 5 a 6 v souvislosti s pravidly pro poskytování státní podpory.

(10) Při zvažování návrhu a provádění opatření na záchranu aktiv je také důležité, aby státy ESVO zohlednily rozpočtové hledisko. Odhady celkových očekávaných odpisů aktiv poukazují na to, že rozpočtové náklady – skutečné, poten­ ciální anebo obojí – záchrany aktiv by mohly být značné, a to jak vyjádřeno v absolutních číslech, tak i ve vztahu k HDP států ESVO. Vládní pomoc ve formě záchrany aktiv (a dalších opatření) by neměla dosáhnout takového rozsahu, aby vzbuzovala obavy ohledně udržitelnosti veřejných financí, jako jsou předlužení nebo problémy s financováním. Tyto úvahy jsou zejména důležité v současném kontextu prohlubování rozpočtových schodků, zvyšování úrovně veřejného dluhu a vzhledem k výzvám, kterým čelí vydávání státních dluhopisů.

(11) Zvláště rozpočtová situace států ESVO bude důležitým faktorem při volbě způsobu správy zachraňovaných aktiv, ať už půjde o odkoupení aktiv, pojištění aktiv, výměnu aktiv nebo variantu kombinující tato opatření (2). Dopady na důvěryhodnost rozpočtu se zřejmě v případě jednotlivých přístupů k záchraně aktiv nebudou výrazně lišit, protože finanční trhy budou pravděpodobně počítat s případnými ztrátami na podobném základě (3). Nicméně přístup vyžadující přímý nákup znehodnocených aktiv by mohl mít okamžitý dopad na rozpočtové poměry a financování veřejného rozpočtu. Volba způsobu správy znehodnocených aktiv je odpovědností každého státu ESVO, lze však zvažovat kombinované přístupy, kdy jsou tzv. toxická aktiva oddělena z rozvahy bank a převedena do samostatné jednotky (buď v rámci banky, nebo mimo ni), která určitým způsobem požívá vládních

(1) Od poloviny roku 2007 až do prvního čtvrtletí roku 2009 bylo odepsáno celkem 1 063 miliard USD, z čehož 737,6 miliard USD nahlásily banky se sídlem v USA a 293,7 miliard USD banky se sídlem v Evropě. V druhém případě bylo 68 miliard nahlášeno ve Švýcarsku. Navzdory rozsahu již oznámených odpisů aktiv MMF v současnosti odhaduje, že celkové bankovní ztráty související se znehodnocením aktiv pravděpodobně dosáhnou 2 200 miliard USD. Tento odhad vychází z celosvětové držby sekuritizovaných hypoték, spotřebitelských úvěrů a úvěrů pro podniky s původem v USA, přičemž odhadovaná hodnota ztrát se od počátku krize neustále zvyšuje. Někteří analytici trhu odhadují, že celkové ztráty mohou být podstatně vyšší. Například Xxxxxxx Xxxxxxx, který soustavně tvrdí, že oficiální odhady jsou příliš nízké, nyní předpokládá, že by celkové ztráty mohly být jenom ve Spojených státech 3 600 miliard USD.

(2) Tato opatření jsou podrobněji popsána v příloze 2.

(3) Nákupy aktiv vládou s sebou nemusí nutně nést závažné rozpočtové náklady v dlouhodobém hledisku, pokud může být dostatečná část nabytých aktiv následně prodána se ziskem (viz příklady USA a Švédska v příloze 2). Nicméně tyto nákupy znamenají zvýšení přímých rozpočtových výdajů, které by zvýšily hrubý veřejný dluh a vládní požadavky na hrubé financování. Přístupu založeného na výměně veřejného dluhu za znehodnocená aktiva by mohlo být využito, aby se zmírnily operativní problémy týkající se emise, ale tento přístup by nezabránil dopadu na rozpočtové poměry, ani na zvýšení dodávky veřejného dluhu na trhu.

záruk. Tento přístup je zajímavý v tom smyslu, že poskytuje četné výhody přístupu spočívajícího v nákupu aktiv, pokud jde o obnovu důvěry v bankovní systém, přičemž se omezí bezprostřední dopady na rozpočet.

(12) Vzhledem k omezeným rozpočtovým prostředkům by mohlo být vhodné zaměřit opatření na záchranu aktiv na omezený počet bank systémového významu. Pro některé státy ESVO by záchrana aktiv banky mohla být výrazně omezená vzhledem k jejich stávajícím rozpočtovým omezením a/nebo objemu rozvahy jejich bank v poměru k HDP.

4. Nutnost společného a koordinovaného přístupu v rámci EHP

(13) Při zvažování některých forem opatření na záchranu aktiv je třeba zajistit soulad mezi bezprostředními cíli finanční stability a poskytování úvěrů ze strany bank na jedné straně a na druhé straně nutnosti vyvarovat se dlouhodobého narušení bankovního sektoru v rámci EHP, trhu EHP i ekonomiky jako celku. Toho je možné nejúčinněji dosáhnout pomocí společného a koordinovaného přístupu v rámci EHP, který bude sledovat tyto obecné cíle:

— posílení důvěry trhu tím, že se projeví schopnost EHP účinně reagovat na finanční krizi a vytvoří se prostor pro vzájemné pozitivní dopady mezi státy EHP a na finančních trzích celkově,

— omezení vzájemných negativních dopadů mezi státy EHP, kdy zavedení opatření na záchranu aktiv státem EHP, který reaguje jako první, vede ke vzniku tlaku na další státy EHP, aby jej následovaly, což může vést mezi státy EHP k soutěžení v poskytování finanční pomoci,

— ochrana trhu finančních služeb EHP tím, že se zajistí konzistentnost opatření na záchranu aktiv zavedených státy EHP a zabrání se finančnímu protekcionismu,

— zajištění souladu s požadavky kontroly poskytování státní podpory a dalšími právními požadavky tím, že se zajistí i nadále koherence opatření na záchranu aktiv a dojde k minimalizaci narušení hospodářské soutěže a morálního hazardu.

(14) Koordinace mezi státy EHP by měla být nutná pouze v obecné rovině a mohlo by jí být dosaženo při současném zachování dostatečné flexibility, pokud jde o přizpůsobení opatření specifickým situacím jednotlivých bank. Pokud nebude existovat dostatečná předběžná koordinace (ex ante), řady těchto cílů bude možno dosáhnout pouze následným stanovením dodatečných kontrolních požadavků na poskytování státní podpory (ex post). Společné pokyny týkající se základních rysů záchranných opatření by tedy mohly výrazně omezit nutnost oprav a úprav vyplývající z posouzení souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Tyto pokyny jsou uvedeny v následujících oddílech.

5. Pokyny pro uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na opatření na záchranu aktiv

(15) Běžnou povinností bank je posoudit riziko spojené s aktivy, která nabývají, a ujistit se, že mohou pokrýt případné ztráty s nimi spojené (1). Za účelem podpory finanční stability lze nicméně uvažovat o záchraně aktiv. Veřejná opatření na záchranu aktiv představují státní podporu, pokud osvobozují banky, které jsou příjemci této podpory, od povinnosti vykázat buď ztrátu, nebo vytvořit rezervu pro případné ztráty vyplývající ze znehodnocených aktiv (nebo ji za to poskytnou kompenzaci) a/nebo uvolňují regulatorní kapitál k jinému použití. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy jsou znehodnocovaná aktiva nakupována nebo pojištěna v hodnotě, která je vyšší než tržní cena, nebo pokud cena záruky nekompenzuje stát pro případ potenciálního čerpání záruky v plné výši (2).

(16) Podpora na záchranu aktiv by nicméně měla být v souladu s obecnými zásadami nezbytnosti, přiměřenosti a minimalizace narušení hospodářské soutěže. Taková pomoc s sebou nese závažné narušení hospodářské soutěže mezi bankami, které jsou příjemci podpory, a bankami, které jejími příjemci nejsou, stejně jako mezi bankami, které jsou příjemci podpory, ale mají různé stupně potřeby. Banky, které nejsou příjemci podpory a které jsou v zásadě zdravé, mohou pociťovat nutnost požádat o vládní intervenci, aby zachovaly své soutěžní postavení na trhu. Podobná narušení hospodářské soutěže mohou vzniknout mezi státy EHP, což by znamenalo riziko soutěžení v poskytování finanční pomoci mezi státy EHP (ve snaze zachránit své banky bez ohledu na dopady na banky v jiných státech EHP) a riziko posunu směrem k finančnímu protekcionismu a fragmentaci vnitřního trhu. Účast v režimu záchrany aktiv by tedy měla být podmíněna jasně definovanými a objektivními kritérii, aby se zabránilo tomu, že určité banky získají neopodstatněná zvýhodnění.

(1) Banky jsou tradičně držiteli různých aktiv včetně: hotovosti, finančního majetku (státní pokladniční poukázky, dluhové cenné papíry, majetkové cenné papíry, obchodovatelné úvěry a komodity), derivátů (swapy, opce), úvěrů, finančních investic, nehmotných aktiv, majetku, provozoven a vybavení. Ke ztrátám může dojít, pokud jsou aktiva prodána pod jejich účetní hodnotou, pokud se jejich hodnota sníží a jsou vytvořeny rezervy na případné ztráty, nebo následně, pokud jsou příjmové toky při splatnosti nižší než účetní hodnota.

(2) Má se za to, že záruka představuje státní podporu, pokud přijímající banka nemůže na trhu nalézt nezávislého soukromého operátora, který by jí byl ochoten poskytnout podobnou záruku. Výše státní podpory je stanovena jako maximální čistá částka, ke které se stát zaručil.

(17) Kontrolní úřad ESVO (dále jen „Kontrolní úřad“) stanovil zásady uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory a zejména čl. 61 odst. 3 písm. b) Dohody o EHP na každé opatření pomoci bankám v souvislosti se světovou finanční krizí ve svých pokynech k finančním institucím (1). Kontrolní úřad následně poskytl podrobnější pokyny pro praktické provádění těchto zásad v případě rekapitalizace v nové kapitole pokynů pro státní podporu (2). V témže duchu pokyny v tomto sdělení, založené na totožných zásadách, stanoví zásadní rysy opatření nebo režimů na záchranu aktiv, což umožňuje určit jejich efektivitu a zároveň jejich dopad na hospodářskou soutěž. Tyto pokyny se použijí stejným způsobem na všechny banky, kterým je poskytnuta záchrana aktiv, bez ohledu na jejich individuální situaci. Nicméně praktické důsledky jejich uplatňování se mohou lišit v závislosti na rizikovém profilu a životaschopnosti příjemce podpory. Zásady těchto pokynů se obdobně použijí, pokud dva nebo více států EHP koordinují opatření na záchranu aktiv přeshraničních bank.

(18) Cílem těchto pokynů je zakotvení koordinovaných zásad a podmínek tak, aby se co možná nejvíce zajistila účinnost opatření na záchranu aktiv na trhu EHP, přičemž se zohledňuje dlouhodobý cíl, kterým je návrat k normálním tržním podmínkám. Současně se ponechává dostatečná flexibilita, aby bylo možné přizpůsobit se specifickým požadavkům nebo stanovit dodatečná opatření či postupy na individuální nebo vnitrostátní úrovni, pokud to bude potřeba v zájmu finanční stability. Účinná opatření na záchranu aktiv by měla vést k zachování poskytování úvěrů reálné ekonomice.

5.1 Náležitá identifikace problému a možností řešení: úplná transparentnost ex ante a ex ante poskytování informací o znehodnocení aktiv a předběžné posouzení bank způsobilých k poskytnutí podpory

(19) Každé opatření na záchranu aktiv musí být založeno na jasném určení rozsahu problémů banky souvisejících s aktivy, její skutečné solventnosti před poskytnutím podpory a jejích předpokladů na návrat k životaschopnosti, při zohlednění všech možných alternativ, aby se usnadnil nezbytný proces restrukturalizace, zamezilo se narušení motivace všech subjektů trhu a zároveň se zabránilo takovému užití státních prostředků, které by nevedlo k opětovnému obnovení běžného přísunu úvěrů do reálné ekonomiky.

(20) Aby se omezilo riziko opětovné nutnosti státních intervencí ve prospěch jedněch a těch samých příjemců, měla by být jakožto předpoklad pro možnost využití opatření na záchranu aktiv splněna tato kritéria:

— podmínkou žádostí o podporu by měly být úplná transparentnost ex ante a banky způsobilé k poskytnutí podpory musí poskytnout úplné informace o znehodnocení aktiv, a to pro každé aktivum, které má být předmětem opatření na záchranu. To by mělo být založeno na přiměřeném ocenění, potvrzeno nezávislými odborníky a schváleno příslušným orgánem dohledu, v souladu se zásadami ocenění upřesněnými v oddílu 5,5 (3). K poskytnutí informací o znehodnocení aktiv by mělo dojít před vládní intervencí. Tyto informace by měly umožnit určit výši podpory a ztrát, které vzniknou bance při převodu aktiv (4),

— poté, co banka podala žádost o podporu, by mělo následovat kompletní přezkoumání činností této banky a její rozvahy s cílem posoudit kapitálovou přiměřenost banky a její předpoklady, pokud jde o její budoucí života­ schopnost (přezkum životaschopnosti). Tento přezkum se musí provést souběžně s certifikací znehodnocených aktiv, kterých se týká program na záchranu. Vzhledem ke svému rozsahu však může být přezkum dokončen poté, co banka vstoupí do programu na záchranu aktiv. Výsledky přezkumu životaschopnosti by měly být oznámeny Kontrolnímu úřadu a budou zohledněny v hodnocení nezbytných následných opatření (viz oddíl 6).

5.2 Sdílení nákladů souvisejících se znehodnocenými aktivy státem, akcionáři a věřiteli

(21) Jako obecná zásada platí, že by banky měly nést v maximálním rozsahu ztráty spojené se znehodnocenými aktivy. To vyžaduje za prvé úplnou transparentnost a poskytnutí kompletních informací ex ante, následované řádným oceněním aktiv před vládní intervencí, stejně jako přiměřené protiplnění poskytnuté státu za opatření na záchranu

(1) Část VIII pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu: Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí, nezveřejněno v Úř. věst. L 17, 20.1.2011, s. 1 a dodatku EHP č. 3 ze dne 20.1.2011, s. 1. Aktualizované znění pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu je k dispozici na internetové stránce Kontrolního úřadu:

xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxx-xxx/xxxxx-xxxxxxxxx/xxxxx-xxx-xxxxxxxxxx/

(2) Část VIII pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu: Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, nezveřejněno v Úř. věst. L 17, 20.1.2011, s. 1 a dodatku EHP č. 3 ze dne 20.1.2011, s. 1. Aktualizované znění pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu je k dispozici na internetové stránce Kontrolního úřadu:

xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxx-xxx/xxxxx-xxxxxxxxx/xxxxx-xxx-xxxxxxxxxx/

(3) Aniž by byla dotčena povinnost zveřejnění dopadu, který má na rozvahu, opatření na záchranu aktiv zahrnující přiměřené sdílení nákladů, výrazům „transparentnost“ a „úplné zveřejnění“ je třeba rozumět jako transparentnosti vůči vnitrostátním orgánům, zúčast­ něným nezávislým odborníkům a Kontrolnímu úřadu.

(4) Částka podpory odpovídá rozdílu mezi převodní hodnotou aktiv (která běžně vychází z jejich reálné ekonomické hodnoty) a tržní cenou. V tomto dokumentu odpovídají vzniklé ztráty rozdílu mezi převodní hodnotou a účetní hodnotou aktiv. Skutečné ztráty budou běžně známy pouze ex post.

aktiv, ať už v jakékoliv formě, aby se zajistila rovnocenná odpovědnost akcionářů a rovnocenné sdílení nákladů bez ohledu na konkrétní zvolený model. Kombinace těchto prvků by měla vést k celkové koherenci, pokud jde o sdílení nákladů jednotlivých druhů podpory (1).

(22) Jestliže jsou aktiva řádně oceněna a ztráty správně identifikovány (2), a pokud by bez státní intervence došlo k situaci technické platební neschopnosti, měla by být na banku buď uvalena nucená správa, nebo by mělo rozhodnuto o její likvidaci v souladu s právem EHP a vnitrostátním právem. V takové situaci může být s ohledem na zachování finanční stability a důvěry vhodné poskytnout ochranu nebo záruky držitelům dluhopisů (3).

(23) Pokud se uvalení nucené správy na banku nebo řádné provedení likvidace nejeví jako vhodné z důvodů finanční stability (4), může být bankám přiznána podpora ve formě záruky nebo odkupu aktiv omezená na nezbytné minimum, čímž se bankám umožní pokračovat v činnosti po dobu, která je potřebná buď k navržení plánu restrukturalizace nebo řádného provedení likvidace. V takových případech by se od akcionářů mělo vyžadovat, aby také nesli ztráty, a to alespoň po dobu, než bude dosaženo regulatorních limitů kapitálové přiměřenosti. Lze také zvažovat možnosti znárodnění.

(24) Pokud nelze dosáhnout úplného sdílení nákladů ex ante, mělo by se od banky vyžadovat, aby přispěla k úhradě ztrát nebo na pokrytí rizika v pozdějším stádiu, například formou ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses) nebo v případě systému pojištění formou ustanovení o „první ztrátě“ (first loss), kterou banka ponese (běžně nejméně 10 %), a ustanovení o „sdílení zbytkových ztrát“ (residual loss sharing), na základě kterého se banka podílí na případných dodatečných ztrátách procentním podílem (běžně nejméně s 10 %) (5).

(25) Obecně platí, že čím nižší je počáteční příspěvek, tím větší je nutnost příspěvku akcionářů v pozdějším stádiu, buď formou konverze ztrát státu na akcie banky nebo formou dodatečných kompenzačních opatření, aby se při hodno­ cení nezbytné restrukturalizace omezilo narušení hospodářské soutěže.

5.3 Zajištění souladu pobídek určených k motivaci bank k účasti na záchraně aktiv s cíli veřejné politiky

(26) Obecným rysem programů na záchranu aktiv by měla být lhůta k předložení žádosti o účast na programu omezená na šest měsíců od zahájení režimu vládou. Tím se sníží zájem bank odkládat poskytnutí nezbytných informací v očekávání, že se míra záchrany aktiv v pozdějším stádiu zvýší, a zároveň to usnadní rychlé řešení problémů bank předtím, než hospodářský pokles dále ztíží situaci. Během šestiměsíční lhůty pro přihlášení by banky byly schopné předložit balíčky aktiv způsobilé k tomu, aby byly zahrnuty do opatření na záchranu aktiv, přičemž by existovala možnost prodloužené platnosti (rollover) (6).

(27) Možná bude zapotřebí navrhnout vhodný mechanismus, kterým se zajistí, že se banky, které nejvíce potřebují záchranu aktiv, účastní vládního opatření. Takový mechanismus by mohl zahrnovat povinnou účast v programu a měl by alespoň zahrnovat povinné poskytnutí informací orgánům dozoru. Povinnost všech bank zveřejnit rozsah svých problémů spojených s aktivy přispěje k jasnému určení potřeby a nezbytného rozsahu režimu na záchranu aktiv na úrovni státu ESVO.

(28) Pokud není účast povinná, mohl by program zahrnovat přiměřené pobídky (jako například poskytnutí opčních listů nebo práv stávajícím akcionářům, aby se mohli účastnit budoucího navyšování kapitálu ze soukromých zdrojů za preferenčních podmínek), to vše s cílem usnadnit přijetí programu bankami, aniž by byly narušeny zásady trans­ parentnosti a poskytování informací, řádného ocenění a sdílení nákladů a rizik.

(29) Účast na programu po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předložení žádosti by měla být možná pouze za výjimečných a nepředvídatelných okolností, za které banka není odpovědná (7), kdy tato účast bude podléhat přísnějším podmínkám, jako je vyšší protiplnění státu a/nebo přísnější kompenzační opatření.

(1) Opatření na záchranu aktiv jsou částečně srovnatelná s kapitálovými injekcemi do té míry, do jaké poskytují mechanismus absorbování ztrát a mají vliv na regulatorní kapitál. Nicméně v případě záchrany aktiv podstupuje stát obecně větší riziko, které je spojené se specifickým portfoliem znehodnocených aktiv, kdy nedochází k přímému příspěvku z ostatního příjmu banky tvořeného dalšími činnostmi a fondy a kdy náklady a riziko státu přesahují jeho případný podíl v bance. Vzhledem k podstatnějším záporům a omezenějším přínosům by protiplnění za záchranu aktiv mělo být v zásadě vyšší než v případě kapitálových injekcí.

(2) Porovnání účetní hodnoty aktiv s jejich převodní hodnotou (tj. jejich reálná ekonomická hodnota).

(3) Ochrana akcionářů by nicméně měla být obecně vyloučena. Viz rozhodnutí Komise NN 39/08 (Dánsko, podpora na likvidaci banky Roskilde) a NN 41/08 (Spojené království, podpora poskytnutá Bradford & Xxxxxxx).

(4) To může být případ, kdy by velikost banky nebo typ její činnosti nebyly zvladatelné v rámci správního nebo soudního řízení či řádné likvidace, aniž by to mělo nebezpečné systémové dopady na další finanční instituce nebo poskytování úvěrů do reálné ekonomiky. V tomto ohledu by bylo nezbytné odůvodnění měnového orgánu nebo orgánu dohledu.

(5) Další faktory, například vyšší peněžní protiplnění, mohou ovlivnit přiměřenou úroveň. Kromě toho je třeba poznamenat, že ke kompenzacím ex post může dojít i několik let poté, co bylo opatření zavedeno, a mohou tedy nevhodně prodlužovat nejistotu spojenou s oceněním znehodnocených aktiv. U ustanovení o zpětném získání (claw-back clauses) založených na ocenění ex ante se tento problém nevyskytuje.

(6) V případě aktiv, které byly přihlášeny a které jsou splatné později.

(7) „Nepředvídatelná okolnost“ je okolnost, která nemohla být žádným způsobem předvídána vedením společnosti v době, kdy rozhodlo o tom, že se nepřipojí k programu na záchranu aktiv během lhůty pro přihlášení, přičemž není důsledkem nedbalosti nebo pochybení ze strany vedení společnosti nebo rozhodnutí skupiny, do které náleží. „Výjimečnou okolností“ je třeba rozumět výjimečnou situaci nad rámec současné krize. Státy ESVO, které chtějí uplatnit takové okolnosti, oznámí všechny nezbytné informace Kontrolnímu úřadu.

(30) Přístup k opatřením na záchranu aktiv by měl být vždy podmíněn řadou přiměřených omezení týkajících se chování bank. Na banky, které jsou příjemci podpory, by se především měla vztahovat opatření, která zajistí, že je účinků opatření na záchranu aktiv využíváno k poskytování úvěrů tak, aby byla v souladu s komerčními kritérii přiměřeně uspokojena nabídka, a nikoliv k financování strategie růstu (zejména k akvizici zdravých bank) ke škodě ostatních soutěžitelů.

(31) Mělo by se také zvážit uplatňování restriktivní dividendové politiky a stanovení horních hranic pro odměňování členů vedení bank. Vymezení specifických omezení, pokud jde o chování bank, by mělo vycházet z posouzení jejich přiměřenosti a zároveň zohlednit různé faktory, které s sebou mohou nést nezbytnost restrukturalizace (viz oddíl 6).

5.4 Způsobilost aktiv k poskytnutí podpory

(32) Při určování rozsahu aktiv způsobilých k záchraně je třeba nalézt rovnováhu mezi splněním cíle okamžité finanční stability a nutností zajistit návrat k normálnímu fungování trhu ve střednědobé perspektivě. Zdá se, že aktiva, která jsou běžně označována jako „toxická aktiva“ (tj. cenné papíry vystavené na tzv. americké hypotéky a s nimi spojené hedgové obchody a deriváty), které způsobily finanční krizi a ve velké míře se staly nelikvidními nebo se jejich hodnota podstatně snížila, jsou důvodem propuknutí nejistoty a skepse, pokud jde o životaschopnost bank. Omezení rozsahu aktiv způsobilých k záchraně na tato aktiva by omezilo expozici státu vůči riziku případných ztrát a pomohlo by předcházet narušení hospodářské soutěže (1). Nicméně vzhledem k rozmanitosti specifických prob­ lémů, kterým čelí státy EHP a banky, a vzhledem k rozsahu, v jakém se problém znehodnocení aktiv nyní rozšířil na ostatní aktiva, by příliš úzce zaměřené opatření na záchranu aktiv mohlo způsobit, že se nepodaří obnovit důvěru v bankovní sektor. To by svědčilo ve prospěch pragmatického přístupu zahrnujícího prvky flexibility, který by zajistil, že se opatření na záchranu aktiv mohou v přiměřeném rozsahu a v odůvodněných případech vztahovat i na jiná aktiva.

(33) Společný a koordinovaný přístup v rámci EHP k určení aktiv způsobilých k záchranným opatřením je nezbytný jak pro předcházení narušení hospodářské soutěže mezi státy EHP a v rámci bankovního sektoru EHP, tak pro omezení motivace přeshraničních bank libovolně se rozhodovat mezi rozdílnými vnitrostátními opatřeními na záchranu aktiv. Aby se zajistila koherence při určení aktiv způsobilých k záchraně napříč státy EHP, měly by se stanovit kategorie aktiv („koše“), které budou zohledňovat rozsah stávajícího znehodnocení. Podrobnější pokyny, pokud jde o definici těchto kategorií, jsou obsaženy v příloze 3. Používání těchto kategorií aktiv by usnadnilo srovnání bank a jejich rizikových profilů napříč EHP. Státy ESVO by poté měly rozhodnout, na jaké kategorie aktiv a v jakém rozsahu se budou moci uplatnit předmětná opatření, přičemž Kontrolní úřad přezkoumá stupeň znehodnocení zvolených aktiv.

(34) Měl by se stanovit vhodný přístup, který by umožnil státům ESVO, jejichž bankovní sektor je ovlivněn dalšími faktory takového rozsahu, že ohrožují finanční stabilitu (jako je prasknutí bubliny na jejich trhu s nemovitostmi), rozšířit možnost poskytnutí podpory na přesně definované kategorie aktiv odpovídající této systémové hrozbě, a to na základě řádného zdůvodnění a bez kvantitativních omezení.

(35) S ohledem na různorodost situací v jednotlivých státech ESVO a bankách by se mohlo uvažovat také o dodatečné flexibilitě, která by umožnila bankám zachránit jejich aktiva, která neodpovídají rozsahu způsobilosti stanovenému výše, aniž by bylo nutné zvláštní odůvodnění a do výše maximálně 10 až 20 % celkových aktiv dané banky, na něž se vztahuje záchranný mechanismus. Nicméně aktiva, která nelze v současnosti považovat za znehodnocená, by neměla být zahrnuta do záchranného programu. Záchrana aktiv by neměla být jakousi nelimitovanou pojistkou proti budoucím důsledkům recese.

(36) Obecně platí, že čím širší jsou kritéria způsobilosti k poskytnutí podpory a čím větší je podíl, který dotčená aktiva představují v portfoliu banky, tím důkladnější musí být restrukturalizace a nápravná opatření, aby se zamezilo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže. V každém případě Kontrolní úřad nebude považovat za způsobilá k záchranným opatřením aktiva, která byla zanesena do rozvahy banky, která je příjemcem podpory, po stanoveném konečném datu před oznámením záchranného programu (2). V opačném případě by to mohlo vést ke spekulacím s aktivy a k nepřípustnému morálnímu hazardu v tom smyslu, že by to banky motivovalo k tomu, aby neprováděly řádné hodnocení rizik při poskytování úvěrů a dalších investicích v budoucnosti, čímž by se opakovaly ty samé chyby, které zapříčinily současnou krizi (3).

5.5 Ocenění aktiv způsobilých k záchraně a stanovení ceny

(37) Správný a koherentní přístup k oceňování aktiv, včetně aktiv, která jsou komplexnější a méně likvidní, má klíčový význam pro to, aby se předešlo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže a závodům v poskytování podpor mezi státy EHP.

(1) Tento přístup byl, jak se zdá, zvolen v USA v případě Citigroup a Bank of America.

(2) Obecně má Kontrolní úřad za to, že jednotné a objektivní konečné datum, jako například konec roku 2008, zajistí rovné podmínky mezi bankami a státy EHP.

(3) V případě potřeby se může státní podpora v souvislosti s riziky budoucích aktiv řešit na základě pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu, zejména kapitoly o státních podporách a kapitoly o prozatímním rámci pro opatření státní podpory na zajištění přístupu k finančním prostředkům v současné finanční a hospodářské krizi.

Ocenění by se mělo provádět podle obecné metodiky stanovené na úrovni EHP a mělo by být úzce koordinováno ex ante Kontrolním úřadem napříč státy ESVO, aby se zajistila maximální účinnost opatření na záchranu aktiv a omezilo se riziko narušení hospodářské soutěže a riziko spekulací, zejména pokud jde o přeshraniční banky. Je možné, že bude zapotřebí použít alternativních metod, aby se zohlednily zvláštní okolnosti týkající se například časové dostupnosti příslušných údajů, ovšem pouze za předpokladu, že tyto metody budou stejně transparentní. V každém případě by banky způsobilé k poskytnutí podpory měly oceňovat svá portfolia na každodenním základě a pravidelně a často poskytovat potřebné informace vnitrostátním orgánům a orgánům dohledu.

(38) Pokud se ocenění aktiv jeví jako obzvláště komplexní, bylo by možné zvážit alternativní přístupy, jako je například vytvoření „dobré banky“, prostřednictvím které by stát odkoupil spíše dobrá než znehodnocená aktiva. Veřejné vlastnictví banky (včetně znárodnění) by mohlo být alternativní možností pro účely provedení dlouhodobějšího ocenění v souvislosti s restrukturalizací nebo řádnou likvidací, čímž by se odstranila nejistota, pokud jde o skutečnou hodnotu dotčených aktiv (1).

(39) V první etapě by měla být aktiva, pokud je to možné, oceněna na základě jejich aktuální tržní hodnoty. Obecně bude jakýkoliv převod aktiv zahrnutý do režimu, při kterém ocenění aktiv přesahuje tržní cenu, představovat státní podporu. Aktuální tržní hodnota se nicméně může za současných okolností podstatně lišit od účetní hodnoty těchto aktiv, nebo v případě, že pro daná aktiva neexistuje trh, nemusí vůbec existovat (pro některá aktiva může být tato hodnota prakticky nulová).

(40) V druhé etapě bude hodnota přisouzená znehodnoceným aktivům v souvislosti s programem na záchranu aktiv („převodní hodnota“) nevyhnutelně vyšší než aktuální tržní ceny, aby se dosáhlo požadovaného účinku záchranného programu. Aby se při posouzení slučitelnosti podpory zajistila koherentnost, bude Kontrolní úřad považovat převodní hodnotu, která odráží související dlouhodobou ekonomickou hodnotu („reálná ekonomická hodnota“) aktiv na základě souvisejících hotovostních toků a širšího časového horizontu, za přijatelný ukazatel určující slučitelnost částky podpory jako nezbytného minima. Pro určité kategorie aktiv bude třeba zvážit použití jednotných srážek (hair-cuts), aby se dala odhadnout reálná ekonomická hodnota aktiv, která jsou natolik komplexní, že není možné spolehlivě předvídat jejich vývoj v nejbližší budoucnosti.

(41) V důsledku toho by převodní hodnota pro opatření spočívající v nákupu aktiv nebo jejich pojištění (2) měla vycházet z jejich reálné ekonomické hodnoty. Kromě toho musí být zajištěno přiměřené protiplnění pro stát. Pokud státy ESVO považují za nezbytné – zejména aby se předešlo technické insolvenci – použít převodní hodnotu aktiv, která překračuje jejich reálnou ekonomickou hodnotu, bude prvek podpory obsažený v opatření odpovídajícím způsobem vyšší. Takový přístup je přijatelný pouze tehdy, doprovází-li ho rozsáhlá restrukturalizace a je-li vázaný na podmínky umožňující zpětné získání této dodatečné podpory v pozdějším stádiu, například prostřednictvím mechanismu zpětného získání (tzv. claw-back mechanism).

(42) Postupy ocenění, pokud jde o tržní hodnotu a reálnou ekonomickou hodnotu, stejně jako protiplnění státu, by se měly řídit stejnými zásadami a postupy uvedenými v příloze 4.

(43) Při posuzování metod ocenění, které navrhnou státy ESVO v souvislosti s opatřeními na záchranu aktiv, a při posuzování jejich provádění v jednotlivých případech může Kontrolní úřad konzultovat odborníky pro oblast oceňování (3). S cílem zajistit koherenci metod oceňování bude Kontrolní úřad rovněž vycházet z odborných posudků stávajících orgánů vytvořených na úrovni EU.

5.6 Správa aktiv, která jsou předmětem záchranných opatření

(44) Záleží na státu ESVO, jaký nejvhodnější model záchrany aktiv bank z řady možností stanovených v oddíle 4 si zvolí, a to s ohledem na rozsah problému znehodnocených aktiv, situaci jednotlivých dotčených bank a rozpočtové faktory. Cílem kontroly státní podpory je zabezpečit, aby byl zvolený model navržen tak, že zajistí rovné zacházení a předejde nežádoucímu narušení hospodářské soutěže.

(45) Jestliže se jednotlivá stanovení ceny pro opatření podpory mohou lišit, jejich zvláštní rysy by neměly mít citelný dopad na přiměřené sdílení nákladů mezi státem a bankami, které jsou příjemci podpory. Na základě řádného ocenění by celkový mechanismus financování u společnosti spravující aktiva, u pojištění nebo u hybridního řešení měl zajistit, že banka bude muset nést stejný podíl ztrát. V této souvislosti je možné zvážit ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses). Obecně musí všechny režimy zajistit, že banky, které jsou příjemci podpory, ponesou ztráty vzniklé při převodu aktiv (viz dále bod 50 a poznámka pod čarou 11).

(46) Aby se bez ohledu na zvolený model zjednodušilo zaměření bank na obnovu životaschopnosti a aby se zamezilo střetu zájmů, je nezbytné zajistit jasné funkční a organizační oddělení mezi bankou, která je příjemcem podpory, a jejími znehodnocenými aktivy, zejména pokud jde o jejich správu, zaměstnance a zákazníky.

(1) Tak by tomu bylo například tehdy, pokud by stát vyměnil aktiva za státní dluhopisy v částce jejich nominální hodnoty, ale obdržel by podmíněné opční listy na kapitál banky, jejichž hodnota závisí na případné prodejní ceně znehodnocených aktiv.

(2) V případě pojištění se převodní hodnotou rozumí pojištěná částka.

(3) Kontrolní úřad využije názoru takovýchto odborníků podobným způsobem jako v případě řízení o státní podpoře, kdy již mohl využít externího odborného posouzení.

5.7 Procedurální aspekty

(47) Podrobné vodítko k dopadu těchto pokynů na řízení o státní podpoře, pokud jde jak o předběžné oznámení podpory, tak o posouzení plánů restrukturalizace v případech, kdy je to nezbytné, je stanoveno v příloze 5.

6. Následná opatření – restrukturalizace a obnovení životaschopnosti

(48) Výše uvedené zásady a podmínky tvoří rámec pro návrh opatření na záchranu aktiv v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Cílem pravidel státní podpory je v současných souvislostech zajistit minimální podporu, která co nejméně naruší hospodářskou soutěž a která osvobodí banky, které jsou příjemci podpory, od rizik souvisejících se specifickou kategorií aktiv, a tím připraví stabilní základy pro návrat k dlouhodobé životaschopnosti bez státní podpory. Nakládání se znehodnocenými aktivy podle výše uvedených zásad je nezbytným krokem obnovení životaschopnosti bank, není to však samo o sobě dostačující k dosažení tohoto cíle. V závislosti na jejich specifické situaci a vlastnostech budou banky muset ve svém zájmu přijmout vhodná opatření, aby se vyvarovaly podobných problémů v budoucnu a aby si zajistily udržitelnou ziskovost.

(49) V souladu s pravidly pro poskytování státní podpory, zejména těmi pro poskytování podpory na záchranu a restrukturalizaci, představuje takováto záchrana aktiv strukturální operaci a vyžaduje důkladné posouzení třech podmínek: i) přiměřený příspěvek příjemce podpory na náklady programu pro znehodnocená aktiva, ii) přiměřená akce, aby se zajistilo obnovení životaschopnosti, a iii) nezbytná opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže.

(50) První podmínka by měla být za běžných okolností splněna dodržením požadavků stanovených v předchozích kapitolách, jako jsou zejména poskytnutí informací, ocenění, stanovení ceny a sdílení nákladů a rizik. To by mělo zajistit, že příspěvek příjemce podpory pokryje minimálně všechny ztráty vzniklé při převodu aktiv na stát. Není-li to fyzicky možné, lze přesto výjimečně přiznat podporu, pokud se na další dvě podmínky uplatní přísnější požadavky.

(51) Požadavky týkající se obnovení životaschopnosti a nezbytnosti opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže budou určeny případ od případu. Pokud jde o druhou podmínku, a sice nezbytnost obnovení dlouhodobé života­ schopnosti, je třeba poznamenat, že záchrana aktiv může k tomuto cíli přispět. Přezkum životaschopnosti by měl potvrdit aktuální a budoucí kapitálovou přiměřenost banky poté, co je provedeno úplné posouzení a zhodnocení možných rizikových faktorů (1).

(52) Kontrolní úřad posoudí rozsah nezbytné restrukturalizace následně po počátečním schválení opatření na záchranu aktiv, a to na základě těchto kritérií: kritéria stanovená v pokynech Kontrolního úřadu pro státní podporu na rekapitalizaci finančních institucí, podíl aktiv banky, která jsou předmětem záchranných opatření, převodní cena takovýchto aktiv v porovnání s tržní cenou, zvláštní charakteristiky poskytnuté záchrany znehodnocených aktiv, celkový rozsah expozice státu vůči rizikově váženým aktivům banky, povaha a původ problémů banky, která je příjemcem podpory, stabilita a kvalita obchodního modelu banky a její investiční strategie. Zohlední také dodatečné poskytnutí státní záruky nebo rekapitalizace ze strany státu, aby získala celkový obraz o situaci banky, která je příjemcem podpory (2).

(53) Dlouhodobá životaschopnost vyžaduje, aby banka byla schopná přežít bez jakékoliv státní podpory, což předpokládá jasné plány pro vrácení získaného státního kapitálu a vzdání se státních záruk. V závislosti na výsledku tohoto posouzení bude restrukturalizace muset zahrnovat důkladné vyhodnocení strategie a činnosti banky, které se bude týkat zejména klíčové obchodní činnosti, přeorientování obchodních modelů, uzavření nebo prodej poboček nebo dceřiných společností, změny správy aktiv a závazků a další změny.

(54) O nutnosti důkladné restrukturalizace se bude uvažovat v případě, kdy by přiměřené ocenění znehodnocených aktiv v souladu se zásadami stanovenými v oddílu 5.5 a v příloze 4 vedlo bez intervence ze strany státu k záporné hodnotě majetku nebo technické platební neschopnosti. Opakované žádosti o podporu a nedodržení obecných zásad stanovených v předchozích oddílech budou obecně signálem, že je potřeba vykonat takovou důkladnou restruktu­ ralizaci.

(55) Důkladná restrukturalizace se bude také vyžadovat, pokud již banka obdržela nějakou formu státní podpory, jestliže tato podpora buď přispívá k pokrytí ztrát nebo k vyhnutí se jejich vzniku, nebo celkově překračuje 2 % všech rizikově vážených aktiv banky, přičemž se řádně zohlední konkrétní situace každého příjemce podpory (3).

(56) Načasování vyžadovaných opatření na obnovu životaschopnosti zohlední specifickou situaci příslušné banky a rovněž celkovou situaci v bankovním sektoru, aniž by došlo k nepřiměřenému zpoždění nezbytných úprav.

(1) Bude také nutné zajistit dodržování kritérií stanovených v odstavci 40 pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu na Rekapitalizaci finančních institucí během současné finanční krize do té míry, do jaké jsou tato kritéria použitelná.

(2) Banky, které již mají povinnost restrukturalizačního plánu v souvislosti s předešlým poskytnutím státní podpory, budou muset v tomto plánu řádně zohlednit novou podporu a zvážit všechny možnosti od restrukturalizace až po řádnou likvidaci.

(3) Účast ve schváleném systému pojištění vkladů, aniž by záruka musela být uplatněna za účelem pokrytí ztrát, by se neměla brát pro účely tohoto odstavce v úvahu.

(57) Za třetí by se měl posoudit rozsah nezbytných kompenzačních opatření na základě narušení hospodářské soutěže, které podpora způsobí. Tato kompenzační opatření mohou zahrnovat redukci nebo prodej ziskových obchodních jednotek nebo dceřiných společností nebo přijetí závazků týkajících se chování bank, jejichž cílem bude omezení obchodní expanze.

(58) O nutnosti kompenzačních opatření se bude uvažovat v případě, že banka, která je příjemcem podpory, nesplňuje podmínky stanovené v předchozích odstavcích, zejména podmínky týkající se poskytnutí informací, ocenění, stano­ vení ceny a sdílení nákladů.

(59) Kontrolní úřad posoudí rozsah vyžadovaných kompenzačních opatření na základě jeho posouzení narušení hospo­ dářské soutěže, které vyplývá z podpory, a zejména na základě těchto ukazatelů: celková výše podpory včetně záruk a rekapitalizace, objem znehodnocených aktiv, na která se opatření vztahují, podíl ztrát vyplývajících z aktiv, celkové finanční zdraví banky, rizikový profil aktiv, které jsou předmětem záchrany, kvalita řízení rizika bankou, úroveň ukazatelů solventnosti v případě absence podpory, pozice banky, která je příjemcem podpory, na trhu a narušení hospodářské soutěže vyplývající z pokračujících aktivit banky na trhu a dopad podpory na strukturu bankovního sektoru.

7. Závěrečné ustanovení

(60) S ohledem na finanční a hospodářské souvislosti, které vyžadují okamžitou akci, použije se tato kapitola pokynů pro státní podporu ode dne jejího přijetí.

PŘÍLOHA 1

POKYNY EUROSYSTÉMU PRO OPATŘENÍ NA PODPORU AKTIV URČENÁ BANKÁM

Eurosystém definoval sedm hlavních zásad pro opatření na záchranu aktiv bank:

— způsobilost institucí k účasti na opatřeních, která by měla být dobrovolná, přičemž je možné v obtížných případech přiznat prioritu institucím s velkou koncentrací znehodnocených aktiv,

— definice aktiv způsobilých k poskytnutí podpory by měla být dostatečně široká,

— ocenění způsobilých aktiv by mělo být transparentní, mělo by podle možnosti vycházet z řady přístupů a kritérií společných pro všechny státy EHP, mělo by být založeno na nezávislých odborných názorech třetí strany, za použití modelů, které využívají mikroekonomických údajů k odhadu ekonomické hodnoty očekávaných ztrát a s nimi související pravděpodobnosti, a zvláštních srážek (haircuts) z účetní hodnoty aktiv, pokud je posouzení tržní hodnoty zvláště obtížné nebo pokud situace vyžaduje rychlý zásah,

— přiměřený stupeň sdílení rizika jako nezbytný prvek jakéhokoliv režimu, aby se omezily náklady státu, poskytla se správná motivace zúčastněným institucím a zachovalo se rovné zacházení s těmito institucemi,

— dostatečně dlouhé trvání režimů na podporu aktiv, pokud možno v souladu se strukturou splatnosti aktiv způsobilých k podpoře,

— řádná správa institucí, které by měly nadále fungovat podle obchodních zásad, a upřednostňování režimů, které stanoví dobře definované strategie pro ukončení účasti na opatření, a

— podmínění účasti na režimech veřejné podpory splněním určitých měřitelných kritérií, jako jsou závazky pokračovat v poskytování úvěrů, aby se přiměřeně uspokojila poptávka v souladu s komerčními kritérii.

PŘÍLOHA 2

Různé přístupy k záchraně aktiv a zkušenosti s používáním řešení v podobě tzv. špatných bank ve Spojených státech, Švédsku, Francii, Itálii, Německu a Švýcarsku

I. MOŽNÉ PŘÍSTUPY

V zásadě lze zvážit dva obecné přístupy ke správě aktiv, která jsou předmětem záchranných opatření:

— Oddělení znehodnocených aktiv od dobrých aktiv v rámci banky nebo v bankovním sektoru jako celku. Je možné zvážit několik variant tohoto přístupu. Pro každou banku by mohla být založena společnost spravující aktiva (tzv. špatná banka nebo tzv. risk shield – záruka na pokrytí rizik). Znehodnocená aktiva byla převedena na zvláštní právní subjekt, přičemž aktiva by stále spravovala banka v nouzi nebo samostatný subjekt a případné ztráty by sdílela dobrá banka a stát. Alternativně by stát mohl vytvořit samostatný orgán (často nazývaný „agregator bank“) k nákupu znehodnocených aktiv buď od jednotlivých bank nebo od bankovního sektoru jako celku, čímž by se bankám umožnil návrat k normálnímu chování, pokud jde o poskytování úvěrů, aniž by byly zatíženy rizikem odpisů aktiv. Tento přístup by také mohl zahrnovat předchozí znárodnění, přičemž stát převezme kontrolu nad některými nebo všemi bankami v sektoru předtím, než oddělí jejich dobrá a špatná aktiva.

— Režim pojištění aktiv, kdy si banky ponechají znehodnocená aktiva na svých rozvahách, ale jsou od státu odškodněny za ztráty. V případě pojištění aktiv zůstávají znehodnocená aktiva v rozvaze bank, které jsou odškod­ ňovány za některé nebo veškeré ztráty státem. Zvláštní otázkou týkající se pojištění aktiv je stanovení přiměřené prémie za různorodá a komplexní aktiva, která by v zásadě měla odrážet určitou kombinaci ocenění a rizikového profilu pojištěných aktiv. Další otázkou je technická náročnost realizace režimů pojištění v situaci, kdy jsou pojištěná aktiva spíše rozšířena ve velkém množství bank než soustředěna v několika velkých bankách. Konečně vzhledem ke skutečnosti, že pojištěná aktiva zůstávají v rozvahách bank, může vzniknout možnost střetu zájmů a zmizí důležitý psychologický účinek jasného oddělení dobré banky od špatných aktiv.

II. ZKUŠENOSTI SE ŠPATNÝMI BANKAMI

Ve Spojených státech byla v roce 1989 vytvořena společnost Resolution Trust Corporation (RTC) jakožto společnost spravující aktiva vlastněná vládou. RTC byla pověřena likvidací aktiv (zejména aktiv souvisejících s nemovitostmi včetně hypotéčních úvěrů), která byla aktivy spořitelních a úvěrových družstev, u nichž vyhlásil úřad dohledu nad spořením (Office of Thrift Supervision) platební neschopnost v důsledku spořitelní a úvěrové krize (1989 až 1992). RTC také převzala pojišťovací funkce od bývalého úřadu dohledu Federal Home Loan Bank Board. Mezi lety 1989 a polovinou roku 1995 společnost Resolution Trust Corporation uzavřela nebo jinak vyřešila situaci 747 stavebních spořitelen s celkovými aktivy ve výši 394 miliard USD. V roce 1995 byly její povinnosti převedeny na Savings Association Insurance Fund of the Federal Deposit Insurance Corporation. Celkové náklady daňových poplatníků se odhadovaly na 124 miliard USD (kurz z roku 1995).

RTC prováděla svou činnost prostřednictvím programů „equity partnership“ (kapitálové partnerství). Všechna kapitá­ lová partnerství zahrnovala partnera ze soukromého sektoru, který nabyl částečný podíl v souboru aktiv. Tím, že si RTC udržovala podíl v portfoliích aktiv, mohla se podílet na výrazných ziscích, kterých docilovali portfolioví investoři. Kapitálová partnerství navíc umožnila RTC, aby měla prospěch z činností spočívajících ve správě a likvidaci, které prováděli její partneři ze soukromého sektoru, a tato struktura pomohla zajistit vyšší pobídky, než obecně existují ve vztahu vlastník/smluvní strana. Formy kapitálového partnerství jsou tyto: Multiple Investment Fund (omezené a výběrové partnerství, neurčené portfolio aktiv), N-series a S-series Mortgage Trusts (soutěžní nabídky pro určené portfolio aktiv), Land fund (aby se docílilo zisku z dlouhodobé obnovy a pozemků) a JDC Partnership (výběr generálního partnera na základě výběrového řízení „beauty-contest“ pro nezajištěné pohledávky nebo pohledávky pochybné hodnoty).

Ve Švédsku byly vytvořeny dvě společnosti spravující aktiva bank, Securum a Retriva, aby spravovaly nesplácené úvěry finančních institucí jakožto součást politiky řešení finanční krize v letech 1992 až 1993. Aktiva banky ve špatném finančním stavu byla rozdělena na „dobrá“ a „špatná“ aktiva, přičemž špatná aktiva byla poté převedena na jednu ze společností spravujících aktiva, zejména na Securum (1). Důležitým rysem švédského programu bylo stanovení povin­ nosti bank zcela zveřejnit očekávané úvěrové ztráty a reálně ocenit nemovitosti a další aktiva. Úřad finančního dohledu

(1) Xxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxx a Xxxxxxx (2002) a Heikensten (1998a a b).

za tímto účelem zpřísnil svá pravidla, pokud jde o definici pravděpodobných úvěrových ztrát a rovněž ocenění nemovitostí. Aby se docílilo jednotného ocenění nemovitostí držených bankami, které žádaly o podporu, vytvořil úřad pro finanční dohled výbor pro oceňování za účasti odborníků z oblasti nemovitostí. Nízké tržní hodnoty připsané aktivům během hloubkové kontroly účinně napomohly stanovení hodnoty aktiv. Protože účastníci trhu neočekávali, že se ceny sníží pod tuto úroveň, zachovalo se fungování obchodu (1). Z dlouhodobého hlediska se ukázalo, že tyto dvě společnosti spravující aktiva byly úspěšné v tom smyslu, že rozpočtové náklady podpory finančního systému byly zhruba vyváženy příjmy získanými od společností spravujících aktiva bank, které pocházely z likvidace jimi držených aktiv.

Ve Francii byl v devadesátých letech minulého století zřízen veřejný orgán, kterému byla poskytnuta neomezená institucionální státní záruka a jehož cílem bylo v průběhu určitého časového období převzít a zlikvidovat špatná aktiva společnosti Credit Lyonnais. Tato špatná banka financovala nabývání aktiv prostřednictvím úvěru od společnosti Credit Lyonnais. Společnost Credit Lyonnais se tedy mohla vyhnout tomu, aby vykázala ztráty aktiv a kapitálu ve výši rizikově vážených aktiv, protože úvěr špatné bance měl vzhledem ke státní záruce 0 % rizikovou váhu. Evropská komise schválila špatnou banku jakožto podporu v restrukturalizaci. Model se vyznačoval jasným oddělením dobré a špatné banky, aby se zabránilo střetu zájmů, a ustanovením o splacení v případě zlepšení hospodářské situace („de retour à meilleure fortune – better fortune clause“) ze zisku dobré banky ve prospěch státu. Po několika letech byla tato banka úspěšně privatizována. Nicméně převod aktiv na špatnou banku v účetní hodnotě zbavil akcionáře odpovědnosti za ztráty a v konečném důsledku znamenal dlouhodobé vyšší náklady pro stát.

O několik let později v Itálii byla Banco di Napoli rozdělena na špatnou banku a dobrou banku poté, co ztráty pokryli stávající akcionáři a byla provedena rekapitalizace ze státní pokladny v rozsahu nezbytném k udržení banky. Banco Napoli financovala akvizice diskontovaných, ale stále znehodnocených aktiv prostřednictvím podřízených úvěrů centrální banky, u kterých byla poskytnuta protizáruka ze státní pokladny. Očištěná banka byla o rok později privatizována. Ani v případě Credit Lyonnais, ani v případě Banco di Napoli nedošlo k okamžitým rozpočtovým výdajům ze státní pokladny za akvizice špatných aktiv, které by přesahovaly poskytnutí kapitálu bankám.

Mírnější forma špatné banky byla nedávno použita v Německu, když se řešila špatná aktiva Landesbanken. V případě SachsenLB byl příjemce podpory prodán jakožto pokračující podnik poté, co byla špatná aktiva ve výši zhruba 17,5 miliard EUR převedena na jednotku pro speciální účel (SPV), jejímž cílem bylo držet aktiva do splatnosti. Bývalý vlastník, spolková země Sasko, poskytl záruku proti ztrátám ve výši zhruba 17 % nominální hodnoty, což bylo považováno za absolutní maximum možných ztrát ve stresovém testování (základ byl odhadnut pouze na 2 %). Nový vlastník převzal většinu refinancování a pokryl zbývající riziko. Očekávalo se, že výše podpory dosáhne nejméně odhadu pro nejhorší případ ve výši 4 %. V případě WestLB bylo portfolio aktiv ve výši 23 miliard EUR převedeno na SPV a zároveň byla na něj poskytnuta státní záruka ve výši 5 miliard EUR, aby se pokryly případné ztráty a ochránila se rozvaha, aby se nemusela upravovat hodnota aktiv v souladu s mezinárodními účetními standardy (IFRS). To umožnilo WestLB odstranit tržní volatilitu aktiv z rozvahy. Poplatek za záruku ve výši 0,5 % byl zaplacen státu. Záruka na pokrytí rizik stále existuje a je považována za státní podporu.

Ve Švýcarsku vytvořila vláda nový fond, do kterého UBS převedla portfolio toxických aktiv, které bylo před převodem oceněno třetí stranou. Aby se zajistilo financování tohoto fondu, poskytlo Švýcarsko nejprve kapitálovou injekci do UBS (formou směnek směnitelných za akcie UBS), kterou UBS okamžitě odepsala a převedla na fond. Ostatní financování fondu bylo zajištěno úvěrem od Švýcarské národní banky.

Na konci devadesátých let minulého století byly podmínky českých bank, pokud jde o poskytování úvěrů podnikům, velmi volné. Českým bankám to způsobilo závažné problémy a na konci devadesátých let byly odkázány na vládní pomoc. Bankovní sektor byl nakonec ozdraven za cenu rozsáhlých opatření spočívajících v očistění rozvah bank.

V únoru 1991 vytvořila česká vláda Konsolidační banku (KOB), která měla za úkol převzít z bankovního sektoru špatné úvěry, které se nashromáždily před rokem 1991, jako například dluhy, které byly pozůstatkem centrálně plánovaného hospodářství, a to zejména ty, které souvisely s obchodem se sovětským blokem. V září 2001 se tato zvláštní banka změnila na agenturu (Česká konsolidační agentura, dále „ČKA“), která také měla absorbovat špatné úvěry spojené s „novými inovativními“ úvěry (zejména takzvané privatizační úvěry, nesplácené úvěry a podvodné úvěry).

(1) Což představuje ostrý kontrast oproti japonské politice stanovování příliš vysokých hodnot „špatných“ aktiv, čímž se na zhruba desetiletí zmrazil trh s nemovitostmi.

Od roku 1991 byly nejprve velké banky zbaveny špatných úvěrů a od roku 1994 se pozornost přesunula na menší banky. V českém bankovním systému vyvolal napjatou situaci zejména pád Kreditní banky v srpnu 1996 a následný částečný výběr vkladů (run) v Agrobance. Dotčené programy vedly pouze k dočasnému zvýšení podílu státu v bankovním sektoru v roce 1995 a poté opět v roce 1998 v důsledku odnětí licence Agrobance. Celkově se podíl státu v bankovnictví zvýšil z 29 % v roce 1994 na 32 % koncem roku 1995.

Kromě toho byl v roce 1997 schválen další program – stabilizační program – na podporu malých bank. Tento program v zásadě spočíval v nahrazení nekvalitních aktiv likviditou, která dosahovala až 110 % kapitálu každé banky, která se tohoto programu účastnila, a to tak, že nekvalitní aktiva od banky odkoupila zvláštní společnost Česká finanční a zůstatek těchto aktiv pak byl pěti až sedmiletém časovém horizontu odkoupen zpět. K programu se připojilo šest bank, ale pět jich bylo vyloučeno poté, co nesplnily kritéria programu. Tyto banky následně ukončily obchodní činnost. Stabilizační program tedy nebyl úspěšný a byl zastaven.

Do konce roku 1998 bylo vydáno 63 bankovních licencí (z nichž 60 před koncem roku 1994). Koncem září 2000 zůstávalo činných 41 bank a poboček zahraničních bank, z čehož 16 jich fungovalo ve zvláštním režimu (8 v likvidaci, 8 v konkurzním řízení), 4 uskutečnily fúzi s jinými bankami a jedné zahraniční bance byla odebrána licence, protože nezahájila činnost. Ze 42 zbývajících institucí (včetně ČKA) bylo 15 domácích a 27 zahraničních, včetně zahraničních dceřiných společností a zahraničních poboček.

V květnu 2000 nabyla účinnosti novela zákona o konkurzu a vyrovnání a zákona o veřejných dražbách, které měly za cíl urychlit konkurzní řízení a vyrovnat práva věřitelů a dlužníků tím, že se specializovaným společnostem nebo právnickým osobám umožnilo, aby v rámci konkurzního řízení vystupovaly jako správci konkurzní, a tím, že se umožnila dohoda o mimosoudním vyrovnání.

PŘÍLOHA 3

Definice kategorií („košů“) způsobilých aktiv a poskytnutí úplných informací o znehodnocených aktivech a o všech obchodních činnostech banky

I. DEFINICE KATEGORIÍ („KOŠŮ“) AKTIV ZPŮSOBILÝCH K PODPOŘE

Definice košů znehodnocených finančních aktiv bank by měla být společným jmenovatelem vycházejícím z kategorií již používaných pro:

1) řádné vykazování a oceňování (Basel pilíř 3 = CRD (směrnice o kapitálových požadavcích) příloha XII, FINREP a COREP);

2) účetní výkaznictví a ocenění (zejména IAS 39 a IFRS 7);

3) specializované výkaznictví ad hoc o úvěrové krizi: práce Mezinárodního měnového fondu (MMF), Fóra finanční stability (FSF), N. Xxxxxxxxx a dokument Evropského výboru orgánů bankovního dohledu (CEBS) o transparentnosti.

Použití společného jmenovatele stávající kategorie výkaznictví a oceňování na definování košů aktiv:

— zamezí dodatečnému zatížení banky, pokud jde o výkaznictví,

— umožní ohodnotit koše znehodnocených aktiv jednotlivých bank v kontextu odhadů EHP a globálních odhadů (což může být relevantní pro určení „ekonomické hodnoty“ v určitém čase) a

— poskytne objektivní (potvrzené) výchozí body pro ocenění znehodnocených aktiv.

S ohledem na výše uvedené Kontrolní úřad navrhuje jako výchozí bod pro určení „ekonomické hodnoty“ a výběr opatření na záchranu znehodnocených aktiv tyto koše finančních aktiv:

Tabulka 1

I. Strukturované financování / sekuritizované produkty

	Typ produktu	Účetní kategorie	Oceňovací základ režimu			Poznámky
			Tržní hodnota	Ekonomická hodnota	Převodní hodnota
1	RMBS	FVPL/AFS (*)				Dále definováno podle: země­ pisné oblasti, seniority tranší, ratingů, vztahující se k sub- prime nebo Alt-A nebo jiným podkladovým aktivům, splatnost/„vintage“, příspěvky a odpisy
2	CMBS	FVPL/AFS
3	CDO	FVPL/AFS
4	ABS	FVPL/AFS
5	Podnikový dluh	FVPL/AFS
6	Ostatní úvěry	FVPL/AFS
			Celkem

II. Nezajištěné úvěry

	Typ produktu	Účetní kategorie	Oceňovací základ režimu			Poznámky
			Náklady (**)	Ekonomická hodnota	Převodní hodnota
7	Podnik	HTM/L&R (*)	Náklady (**)			Dále definováno podle: země­ pisné oblasti, rizika proti­ strany (PD), snižování úvěro­ vého rizika (kolaterál) a struktury splatnosti, příspěvků a odpisů.
8	Stavebnictví	HTM/L&R	Náklady
9	Ostatní osobní náklady	HTM/L&R	Náklady

	Typ produktu	Účetní kategorie	Oceňovací základ režimu			Poznámky
			Náklady (**)	Ekonomická hodnota	Převodní hodnota
			Celkem

(*) FVPL = Fair value through profit and loss (reálná hodnota do zisku nebo ztráty = obchodní portfolio + možnost oceňování reálnou hodnotou), AFS = available for sale (realizovatelné), HTM = Held to Maturity (držené do splatnosti), L&R = loans and receivables (úvěry a pohledávky).

(**) Náklady se rozumí účetní hodnota úvěru mínus znehodnocení.

II. ÚPLNÉ ZVEŘEJNĚNÍ, POKUD JDE O ZNEHODNOCENÁ AKTIVA A SOUVISEJÍCÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI

Na základě košů aktiv by měly být předloženy informace poskytnuté o znehodnocených aktivech bank, která by měla být zahrnuta do záchranného opatření, s dalším stupněm rozčlenění, jak je navrženo ve sloupci poznámek tabulky 1.

Na základě osvědčených praktik zaznamenaných Evropským výborem orgánů bankovního dohledu (1) (CEBS) pro zveřejňování činností ovlivněných nepříznivou situací na trhu by informace o činnostech banky souvisejících se znehodnocenými aktivy, které by přispěly k vyhodnocení životaschopnosti uvedeném v oddíle 5.1, mohly být strukturovány takto:

Tabulka 2

Osvědčené praktiky zaznamenané výborem CEBS	Vrcholná skupina dohledu (Senior Supervisors Group): Hlavní praktiky v oblasti zveřejňování
Obchodní model Popis obchodního modelu (tj. důvodů zahájení činností a příspěvku k procesu tvorby hodnot) a v případě potřeby jakýchkoliv učiněných změn (tj. v důsledku krize). Popis strategií a cílů. Popis významu činností a jejich příspěvku k obchodování (včetně diskuze z kvantitativního hlediska). Popis typu aktivit včetně popisu nástrojů a rovněž jejich fungování a kvalifikačních kritérií, která produkt/investice musí splňovat. Popis role a rozsahu zapojení instituce, tj. závazků a povinností.	Činnosti (SPE) (*). Povaha expozice (sponzor, likvidita a poskytovatel úvěrového posílení) (SPE). Kvalitativní diskuze o politice (LF).
Rizika a řízení rizik Popis povahy a rozsahu rizik vznikajících v souvislosti s činnostmi a nástroji. Popis způsobů řízení rizik, identifikovaných nedostatků a nápravných opatření, která byla přijata k jejich řešení. V současné krizi by se zvláštní pozornost měla věnovat riziku likvidity.
Dopad krize na výsledky Kvalitativní a kvantitativní popis výsledků s důrazem na ztráty (pokud je to relevantní) a odpisy ovlivňující výsledky. Popis odpisů/ztrát podle typu produktu a nástroje ovlivněných krizí (CMBS, RMBS, CDO, ABS a LBO dále rozdělené podle odlišných kritérií). Popis důvodů a faktorů, které jsou příčinou vzniklého dopadu.	Změna expozice od předchozího období včetně prodejů a odpisů (CMB/LF)

(1) Zdroj: Zpráva CEBS (Evropského výboru orgánů bankovního dohledu) o transparentnosti bank ve vztahu k jejich činnostem a produktům postiženým nedávnými otřesy na trhu, 18. června 2008.

Osvědčené praktiky zaznamenané výborem CEBS	Vrcholná skupina dohledu (Senior Supervisors Group): Hlavní praktiky v oblasti zveřejňování
Srovnání i) dopadů mezi (příslušnými) obdobími a ii) výkazů příjmů před a po dopadu krize. Rozlišení odpisů mezi realizovanými a nerealizovanými částkami. Popis vlivu krize na ceny akcií společnosti. Zveřejnění maximálního rizika ztrát a popis toho, jak by mohla být situace instituce ovlivněna dalším zhoršením nebo naopak oživením trhu. Zveřejnění dopadu pohybů úvěrového rozpětí vlastních závazků na výsledky a na metody použité k posouzení tohoto dopadu.
Úrovně a typy expozice Nominální částka (nebo amortizované náklady) a skutečné hodnoty zbýva­ jících expozic. Informace o zajištění úvěrového rizika (tj. formou swapů úvěrového selhání – credit default swaps) a jeho dopadech na expozice. Informace o množství produktů Rozčleněné zveřejnění expozic s dělícími kritérii podle: — úrovně seniority tranší, — úrovně úvěrové kvality (tj. ratingy, stupeň investice, „vintage“), — zeměpisného původu, — toho, zda byla expozice vytvořena, udržena, zachována nebo nakou­ pena, — vlastností produktu: tj. ratingy, podíl tzv. sub-prime hypoték, diskontní sazby, body, spready, financování, — vlastnosti podkladových aktiv: tj. „vintage“, poměry úvěru k hodnotě, informace o zástavních právech, vážená průměrná životnost podklado­ vých aktiv, předpoklady rychlosti předčasného splácení, očekávané úvěrové ztráty. Plány pohybu expozic mezi příslušnými vykazovanými obdobími a související důvody (prodeje, zcizení, nákupy apod.). Popis expozic, které nebyly konsolidovány (nebo které byly zjištěny v průběhu krize) a související důvody. Expozice vůči tzv. monoline pojistitelům a kvalita pojištěných aktiv: — nominální hodnoty (nebo amortizované náklady) pojištěných expozic a rovněž částka koupeného zajištění úvěrového rizika, — skutečné hodnoty zbývajících expozic a rovněž související zajištění úvěrového rizika, — částka odpisů a ztrát, rozdělená na realizované a nerealizované částky, — přehled expozic podle ratingů a protistrany.	Velikost jednotky oproti celkové expozici společnosti (SPE/CDO). Kolaterál: typ, tranše, úvěrové hodnocení (rating), obor, zeměpisná distribuce, průměrná splatnost, „vintage“ (SPE/CDO/CMB/LF). Hedge včetně expozic vůči tzv. mono­ lines, další protistrany (CDO). Kredibilita hedge protistrany (CDO). Úvěry, RMBS, deriváty, další (O). Podrobnosti o kvalitě úvěru (jako je úvěrové hodnocení (rating), poměry úvěru k hodnotě, měřítka výkonnosti) (O) Změna expozice od předchozího období včetně prodejů a odpisů (CMB/LF) Rozdíl mezi konsolidovanými a nekonsolidovanými jednotkami. Důvody konsolidace (pokud je po­ užitelné) (SPE). Financované expozice a nefinancované závazky (LF).

Osvědčené praktiky zaznamenané výborem CEBS	Vrcholná skupina dohledu (Senior Supervisors Group): Hlavní praktiky v oblasti zveřejňování
Účetní politiky a otázky oceňování Klasifikace transakcí a strukturované produkty pro účely účetnictví a související účetní zacházení. Konsolidace SPE a dalších jednotek (jako jsou „variable interest entities“ – VIE) a přizpůsobení těchto jednotek strukturovaným produktům ovliv­ něným krizí „sub-prime hypoték“. Podrobná zveřejnění týkající se skutečných hodnot finančních nástrojů: — finanční nástroje, na které se uplatňují skutečné hodnoty, — hierarchie skutečné hodnoty (rozdělení všech expozicí poměřovaných skutečnou hodnotou podle různých úrovní hierarchie skutečné hodnoty a rozdělení mezi hotovostí a derivátními nástroji a rovněž zveřejnění pohybů mezi jednotlivými úrovněmi), — zacházení se zisky prvního dne -tzv. day 1 profits (včetně kvantitativ­ ních informací), — využití možnosti skutečné hodnoty (včetně podmínek jejího využití) a související částky (včetně odpovídajícího rozčlenění). Zveřejnění modelovacích technik použitých pro ocenění finančních nástrojů, včetně popisu: — popisu modelovacích technik a nástrojů, na které se používají, — popisu postupu ocenění (včetně zejména diskuze o předpokladech a vstupních faktorech, na kterých modely spočívají), — typu úprav uplatněných k zohlednění modelového rizika a ostatních nejistých faktorů ovlivňujících ocenění, — citlivosti skutečných hodnot a — stresových scénářích.	Metodiky ocenění a primární činitele (CDO). Úpravy ocenění úvěru pro specifické protistrany (CDO). Citlivost ocenění, pokud jde o změny zásadních předpokladů a vstupů (CDO).
Další aspekty zveřejnění Popis politik zveřejnění a zásad, které se používají pro zveřejňování a finanční výkaznictví.
Otázky týkající se předkládání Příslušná zveřejnění nezbytná k porozumění tomu, jak je instituce zapo­ jena do určité činnosti, by měla být, co nejvíce je to možné, poskytnuta na jednom místě. Pokud jsou informace rozděleny v různých částech nebo zdrojích, měly by se poskytnout jasné křížové odkazy, aby se čtenář mohl orientovat mezi jednotlivými částmi. Popisná zveřejnění by měla být v co největší možné míře doplněna ilustra­ tivními tabulkami a přehledy, aby se zlepšila jejich jasnost. Instituce by měly zajistit, že je terminologie použitá k popisu komplexních finančních nástrojů a transakcí doplněna o jasná a vhodná vysvětlení.

(*) Ve zprávě SSG se každý rys vztahuje ke zvláštnímu typu SPE nebo ke všem SPE jako celku, ať už jde o SPE („Special Purpose Entities“ – jednotky pro speciální účel jako celek), LF („Leveraged Finance“), CMB („Commercial Mortgage-Backed Securities“), O (Ostatní expozice „sub-prime“ a „Alt-A“), CDO („Collateralised Debt Obligations“ – zajištěné dluhové obligace).

PŘÍLOHA 4

ZÁSADY A POSTUPY OCEŇOVÁNÍ A STANOVENÍ CENY

I. Metodika a postup oceňování

Pro účely opatření na záchranu aktiv by měla aktiva být klasifikována v souladu s orientačními tabulkami 1 a 2 v příloze 3.

Určení reálné ekonomické hodnoty ve smyslu této kapitoly pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu (viz oddíl 5.5) by mělo být založeno na vstupních proměnných sledovatelných na trhu, a na realistických a obezřetných odhadech budoucích hotovostních toků.

Metoda oceňování, která by se měla uplatnit na aktiva způsobilá k podpoře, by měla být schválena na úrovni EHP a mohla by se lišit podle jednotlivých dotčených aktiv nebo košů aktiv. Tam, kde je to možné, by se takové ocenění mělo v pravidelných intervalech během celé životnosti aktiv přehodnocovat v závislosti na trhu.

V minulosti se více či méně úspěšně používalo několik možností oceňování. Jednoduché postupy převrácené dražby („reverse auction“) se ukázaly užitečné v případě kategorií aktiv, jejichž tržní hodnoty byly dostatečně jisté. Nicméně tento postup se neosvědčil při oceňování komplexnějších aktiv ve Spojených státech. Sofistikovanější dražební postupy jsou vhodnější v případě, kdy neexistuje dostatečná jistota, pokud jde o tržní hodnoty, a kdy je zapotřebí přesnější metody stanovení ceny každého aktiva. Vypracování takových metod bohužel není jednoduché. Alternativa výpočtů založených na modelech pro komplexnější aktiva má tu nevýhodu, že je do velké míry založené na domněnkách (1).

Možnost použít jednotné srážky ocenění (haircuts) na všechna komplexní aktiva zjednodušuje celkový postup oceňo­ vání, nicméně jejím výsledkem je méně přesné stanovení ceny jednotlivých aktiv. Centrální banky mají značnou zkušenost, pokud jde o možná kritéria a parametry kolaterálů na refinancování, což může sloužit jako užitečný zdroj poznatků.

Ať už se zvolí jakýkoliv model, postup oceňování a zejména posouzení pravděpodobnosti budoucích ztrát by měly být založeny na řádném stresovém testování vycházejícím ze scénáře dlouhodobé globální recese.

Oceňování musí být založeno na mezinárodně uznávaných standardech a měřítkách. Společná metodika oceňování schválená na úrovni EHP a důsledně uplatňovaná ve státech EHP by mohla významně přispět ke zmírnění obav týkajících se ohrožení rovného zacházení, které vyplývají z potenciálně závažných důsledků nejednotných systému oceňování. Při posuzování metod oceňování, které státy ESVO v případě opatření na záchranu aktiv upřednostní, může Kontrolní úřad v zásadě konzultovat odborníky provádějící hodnocení (2).

II. Stanovení ceny státní podpory na základě ocenění

Ocenění aktiv je třeba rozlišovat od stanovení ceny opatření podpory. Nákup nebo pojištění na základě zjištěné současné tržní hodnoty nebo „reálné ekonomické hodnoty“, kdy se vychází z projekcí budoucích peněžních toků a předpokladu držení do splatnosti, budou v praxi často převyšovat současné možnosti bank, které jsou příjemci podpory, pokud jde o sdílení nákladů (3). Cíl stanovení ceny musí být založen na převodní hodnotě co možná nejbližší určené reálné ekonomické hodnotě. Stanovení ceny na základě „reálné ekonomické hodnoty“, které s sebou nese zvýhodnění v porovnání se současnou tržní hodnotou a tedy státní podporou, může být vnímáno jako protiváha současného zveličování situace trhu, které je podporováno současnými krizovými podmínkami, které vedly ke zhor­ šení nebo dokonce zhroucení některých trhů. Čím je větší odchylka převodní hodnoty od „reálné ekonomické hodnoty“ a tím i částka podpory, tím větší je potřeba nápravných opatření, aby se zajistilo správné stanovení ceny v čase (například prostřednictvím ustanovení o splacení v případě zlepšení hospodářské situace – tzv. better fortune clauses) a důkladnější restrukturalizace. Přípustná odchylka od výsledku ocenění by měla být více omezená pro aktiva, jejichž hodnotu je možné určit na základě spolehlivých vstupních proměnných, které lze zjistit na trhu, než pro ta, jejichž trhy jsou nelikvidní. Nedodržení těchto zásad by významně poukazovalo na nutnost dalekosáhlé restruktura­ lizace a kompenzačních opatření nebo dokonce řádného provedení likvidace.

V každém případě musí stanovení ceny záchrany aktiv zahrnovat protiplnění státu, které přiměřeně zohledňuje rizika budoucích ztrát překračujících ztráty, které se očekávají při určení „reálné ekonomické hodnoty“, a dodatečných rizik vyplývajících z převodní hodnoty vyšší, než je reálná ekonomická hodnota.

(1) V každém případě by dražba byla možná pouze pro homogenní třídy aktiv a pokud by existovalo dostatečně velké množství potenciálních prodejců. Navíc by bylo potřeba stanovit rezervní cenu, aby se zajistila ochrana státního zájmu, a mechanismus zpětného vracení („claw back mechanism“) v případě, že konečné ztráty přesáhnou rezervní cenu, aby se zajistil dostatečný příspěvek od banky, která je příjemcem podpory. Aby se takovýto mechanismus zhodnotil, bude nutné předložit srovnávací scénáře s možnostmi záručních režimů nebo režimů nákupu, včetně stresového testování, aby se zajistila globální finanční ekvivalence.

(2) Kontrolní úřad využije názoru takovýchto odborníků podobným způsobem jako v případě řízení o státní podpoře, kdy již mohl využít externího odborného posouzení.

(3) Viz oddíl 5.2 těchto pokynů.

Takové protiplnění je možné zajistit stanovením dostatečně nižší převodní ceny aktiv, než je „reálná ekonomická hodnota“, aby se zajistila přiměřená kompenzace za riziko formou přímé úměry nebo příslušným přizpůsobením poplatku za záruku.

Určení nezbytné cílové návratnosti by se mohlo „inspirovat“ protiplněním, které by se vyžadovalo za rekapitalizační opatření v rozsahu kapitálového účinku navrhované záchrany aktiv. To by mělo být v souladu s kapitolou pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu na rekapitalizaci bank, přičemž se zohlední zvláštní rysy opatření na záchranu aktiv a zejména skutečnosti, že mohou zahrnovat vyšší angažovanost než kapitálové injekce (1).

Systém stanovení ceny by také mohl zahrnovat opční listy na akcie banky, jejichž hodnota by se rovnala aktivům (což by znamenalo, že vyšší zaplacená cena by vedla k vyšší potenciální kapitálové účasti). Jedním z modelů pro takovýto systém stanovení ceny by mohl být scénář nákupu aktiv, ve kterém by opční listy byly vráceny bance, jakmile jsou aktiva prodána špatnou bankou a pokud dosáhla cílového návratu investice. V případě, že aktiva nedosáhnou takovéto návratnosti, měla by banka zaplatit rozdíl v hotovosti, aby bylo dosaženo cílového návratu investice. Pokud by banka hotovost nezaplatila, prodal by stát opční listy, aby dosáhl cílového návratu investice.

V případě scénáře poskytnutí záruky za aktiva by poplatek za záruku mohl být zaplacen formou akcií s fixním kumulativním úrokem, který by představoval cílový návrat investice. Pokud je nutné uplatnit záruku, mohl by stát ESVO použít opční listy k nabytí akcií odpovídajících částce, která musí být pokryta zárukou.

Jakýkoliv systém stanovení ceny by musel zajistit, že celkový příspěvek bank, které jsou příjemcem podpory, snižuje rozsah čisté státní intervence na nezbytné minimum.

(1) V případě scénáře spočívajícího v poskytnutí záruky by také bylo třeba zohlednit skutečnost, že na rozdíl od rekapitalizačních opatření není poskytnuta likvidita.

PŘÍLOHA 5

ŘÍZENÍ O STÁTNÍ PODPOŘE

Státy ESVO, které oznamují opatření na záchranu aktiv, musí poskytnout Kontrolnímu úřadu srozumitelné a podrobné informace o všech prvcích, které jsou relevantní pro posouzení opatření veřejné podpory podle pravidel pro poskytování státní podpory, jak je stanoveno v této kapitole pokynů pro státní podporu (1). To zahrnuje zejména podrobný popis metodiky oceňování a její řádné uplatňování zahrnující odborné poznatky třetí strany (2). Souhlas Kontrolního úřadu bude přiznán na období šesti měsíců a bude podmíněn závazkem předložit buď plán restrukturalizace nebo vyhodnocení životaschopnosti pro každou instituci, která je příjemcem podpory, ve lhůtě tří měsíce od jejího přistoupení k programu na záchranu aktiv.

Pokud je bance poskytnuta podpora buď formou individuálního opatření, nebo v rámci schváleného režimu záchrany aktiv, musí stát ESVO poskytnout Kontrolnímu úřadu nejpozději v individuálním oznámení týkajícím se plánu restruk­ turalizace nebo vyhodnocení životaschopnosti podrobné informace týkající se aktiv, kterých se opatření týká, a jejich ocenění v době poskytnutí individuální podpory, a rovněž potvrzené a schválené výsledky zveřejnění týkající se dotčených znehodnocených aktiv, kterých se týká opatření na záchranu (3). Co nejdříve by měly být předloženy úplný přehled činností banky a rozvaha, aby bylo možné zahájit diskuze o vhodné povaze a rozsahu restrukturalizace a rovněž s dostatečným předstihem před formálním předložením plánu restrukturalizace s ohledem na zrychlení tohoto postupu a co nejrychlejšího zajištění jasnosti a právní jistoty.

Pokud jde o banky, kterým již byly poskytnuty jiné formy státní podpory, ať už v rámci schválené záruky, výměn aktiv, režimů rekapitalizace nebo individuálních opatření, je třeba nejprve nahlásit jakoukoliv podporu poskytnutou v rámci režimu záchrany aktiv podle stávajících oznamovacích povinností, aby si Kontrolní úřad mohl utvořit úplný obraz o mnohočetných opatřeních státní podpory, ze kterých má jednotlivý příjemce podpory prospěch, a mohl lépe posoudit účinnost předchozích opatření a příspěvek státu ESVO v globálním hodnocení.

Kontrolní úřad znovu posoudí podporu poskytnutou na základě dočasně uděleného souhlasu ve světle přiměřenosti navrhované restrukturalizace a nápravných opatření (4), a v novém rozhodnutí zaujme postoj k její slučitelnosti se společným trhem pro období delší než šest měsíců.

Státy ESVO také musí každých šest měsíců předkládat Kontrolnímu úřadu zprávu o fungování programů na záchranu aktiv a o vývoji plánů restrukturalizace bank. Pokud má již stát ESVO povinnost předkládat zprávy pro jiné formy podpory poskytnuté bankám, bude taková zpráva doplněna o nezbytné informace týkající se opatření na záchranu aktiv a plánů restrukturalizace bank.

(1) Navázání kontaktu před oznámením je žádoucí.

(2) Viz výše oddíl 5.5 a příloha 4.

(3) Poskytne se dopis vedoucího orgánu dohledu potvrzující podrobné výsledky.

(4) Aby se usnadnila práce států ESVO a Kontrolního úřadu, bude Kontrolní úřad připraven posoudit skupinová oznámení podobných případů restrukturalizace či likvidace. Kontrolní úřad může mít za to, že není třeba předložit plán, pokud se jedná čistě o likvidaci instituce, nebo pokud je velikost instituce zanedbatelná.