SL 775/2002

Nejvyšší státní zastupitelství

----------------------------------------- SL 775/2002

Sbírka výkladových stanovisek Nejvyššího státního zastupitelství

------------------------------------------------

V Brně dne 10. prosince 2002

Poř. č. 28/2002

Stanovisko ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k postupu státního zástupce při aplikaci ustanovení § 159, 167 a 170 trestního řádu

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I. Předloží-li policejní orgán státnímu zástupci písemné zdůvodnění podle § 159 odst. 2 trestního řádu, nebo spis s návrhem na prodloužení lhůty podle § 159 odst. 3 trestního řádu či písemné zdůvodnění podle § 167 odst. 2 trestního řádu (případně za užití § 170 trestního řádu), státní zástupce v takových případech nevydává žádné rozhodnutí o prodloužení lhůty pro další prověřování či vyšetřování. Pokud státní zástupce policejnímu orgánu nevydá pokyn podle § 159 odst. 2, § 167 odst. 2 (případně i za užití § 170 trestního řádu), má se zato, že se zamýšlenými úkony a dobou prověřování či vyšetřování souhlasí. Jestliže státní zástupce policejnímu orgánu takový pokyn vydá, učiní tak ústně nebo písemně za podmínek ustanovení § 19 odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů.

II. Tím není dotčena povinnost státního zástupce podle ustanovení § 167 odst.

3 trestního řádu provést první prověrku ve věci nejméně jeden měsíc po uplynutí lhůty stanovené v § 167 odst. 1 trestního řádu a to bez zřetele na to, jaký konkrétní byl předtím jeho postup podle § 167 odst. 2 trestního řádu.

III. Jednotlivá oprávnění při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení podle § 174 odst. 2 trestního řádu může státní zástupce uplatnit kdykoliv, tedy i v kratších lhůtách, než které jsou uvedeny v § 159, § 167 (příp. i za užití § 170) trestního řádu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krajský státní zástupce v Praze se na Nejvyšší státní zastupitelství obrátil s aplikačním problémem vztahujícím se k postupu státního zástupce při aplikaci ustanovení § 159, § 167 a § 170 tr. ř.1 Krajský státní zástupce v Praze zaujal

1 V obvodu působnosti Krajského státního zastupitelství v Praze bylo zjištěno, že policejní orgány po uplynutí lhůty pro prověřování podle § 159 odst. 1 tr. ř. nebo pro vyšetřování podle § 167 odst. 1 tr. ř. (§ 170 odst. 1 tr. ř.) předkládají státnímu zástupci, který vykonává dozor nad přípravným řízením zpravidla přípis v podobě „žádosti o prodloužení lhůty" pro prověřování nebo pro vyšetřování s tím, že na některých z těchto žádostí je předkládán k „vyplnění“ i předtisk způsobu vyřízení žádosti státním zástupcem („státní zástupce souhlasí : ano - ne"). Na takové žádosti policejního orgánu je ze strany

k naznačeným problémům vlastní stanovisko2 3; přitom upozornil na rozpor úpravy v trestním řádu a v závazném pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, kterým se upravuje postup policie v trestním řízení.4

státních zástupců v některých případech reagováno samostatnými přípisy (nebo vyplněním předtisku) s tím, že státní zástupci vyslovují souhlas s dalším konáním úkonů trestního řízení, a to v rozsahu vymezeném v žádosti policejním orgánem (jak co do rozsahu úkonů, tak co do doby jejich provádění), aniž by pokynem stanovili odlišnou lhůtu nebo širší rozsah prováděni úkonů trestního řízení. V některých případech je také ze strany policejního orgánu současně se „žádostí o prodloužení lhůty“ pro prověřování podle § 159 odst. 2 tr. ř. předkládán rovněž spisový materiál, aniž by byl předtím ze strany státního zástupce vyžádán.

2 V trestním řádu jsou stanoveny lhůty, ve kterých je policejní orgán povinen provést úkony trestního řízeni v rámci prověřování nebo vyšetřování. Trestní řád tak na straně jedné ponechává při konání úkonů trestního řízení jistou samostatnost policejním orgánům, pokud se jedná o organizaci jejich práce při plánování a provádění úkolů trestního řízeni (k tomu srov. obecná ustanovení o povinnostech policejního orgánu v přípravném řízení - § 157 odst. 1, § 158 odst. 1 tr. řádu a dále pak speciální ustanovení o povinnostech policejního orgánu při konání vyšetřováni - § 164 odst. 1 tr. řádu). Na straně druhé stanoví konkrétní lhůty, ve kterých je policejní orgán povinen prověřování a vyšetřování skončit, a pro případ, že se tak nestane, ukládá současně trestní řád policejnímu orgánu povinnost o neskončení trestní věci v zákonem stanovené lhůtě kvalifikovaným způsobem informovat státního zástupce, a to písemným zdůvodněním neskončení prověřování (vyšetřování) a současně informováním o době, po jakou ještě bude prověřováni (vyšetřování) trvat.

Kromě zákonem stanovených lhůt pro předkládání těchto zpráv o stavu řízení si může státní zástupce samozřejmě kdykoli po doručení opisu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. nebo opisu usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. sám z vlastni iniciativy vyžádat informaci o stavu trestního řízení nebo pokynem policejnímu orgánu uložit, aby mu byla informace o stavu trestního řízení předložena v kratší nežli zákonem stanovené lhůtě, apod. (k tomu srov. zejména § 174 tr.řádu).

Platná úprava lhůt pro prověřování a vyšetřování v trestním řádu není znovuzavedením povolovacího režimu lhůt pro vyšetřování tak, jak byly stanoveny v trestním řádu účinném v letech 1956 až 1973. Podstata ustanovení § 159 odst. 2, § 167 odst. 2 tr. ř. (stejně jako § 170 odst. 2 tr. ř.) spočívá totiž nikoli v tom, že státní zástupce „povoluje" další konání úkonů trestního řízení po uplynutí zákonem stanovené lhůty, ale v tom, že policejní orgán je přímo ze zákona povinen státnímu zástupci písemně

„zdůvodnit" délku prověřování či vyšetřováni v případě, pokud neskončí trestní řízení v zákonem stanovených lhůtách, přičemž zdůvodnění má podobu předložení informace o tom, jak dlouho bude prověřování (vyšetřování) ještě trvat a z jakých důvodů (tj. jaké konkrétní úkony plánuje policejní orgán provádět).

Při úpravě metod výkonu dozoru státního zástupce novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. pouze zjednodušila postup při získávání informací o stavu řízení v tom směru, že zatímco při právní úpravě účinné do 31. 12. 2001 byly stanoveny pouze pořádkové lhůty pro délku vyšetřování, aniž by při jejich překročení měl vyšetřovatel policie ve vztahu ke státnímu zástupci uloženy nějaké povinnosti, takže státní zástupce musel sám v rámci výkonu dozoru vyžadovat informaci o stavu řízení nebo provést prověrku, podle úpravy účinné od 1. 1. 2002 musí být ze strany policejního orgánu po uplynutí zákonem stanovených lhůt předložena zpráva státnímu zástupci, aniž by tím bylo omezeno oprávnění státního zástupce vyžádat si i jinou informaci či zprávu (ať již dříve o plánovaných úkonech nebo v jakémkoli jiném rozsahu) nebo před uplynutím lhůt dle § 159 odst. 2 tr. ř. a § 167 odst. 2 tr. ř. uplatnit jinou metodu výkonu dozoru.

Z tohoto důvodu v případech stanovených v § 159 odst. 2 tr. ř. a § 167 odst. 2 tr. ř. (rovněž pak § 170 odst. 2 tr. ř.) statní zástupce nepovoluje ani neschvaluje policejnímu orgánu prodloužení zákonné lhůty pro konání prověřování nebo vyšetřování, ale na základě informace policejního orgánu může v případě potřeby státní zástupce uplatnit svá oprávnění v rámci dozoru nad přípravným řízením dle § 174 tr. ř.

Pokud státní zástupce na základě písemného zdůvodnění policejního orgánu podle ustanovení § 159 odst. 2 tr. řádu nebo § 167 odst. 2 tr. řádu (§ 170 odst, 2 tr. ř.), popř. i jiných poznatků z výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti přípravného řízení, učiní závěr, že plánovaná doba prověřování nebo vyšetřování a policejním orgánem vymezený okruh úkonů lze považovat za dostatečný, vezme přípis policejního orgánu pouze na vědomí, aniž by musel policejnímu orgánu zasílat povolení nebo souhlas či jinak policejní orgán vyrozumívat o svém „stanovisku“ (vzetí informace na vědomí). V tomto směru by zasílání písemného „souhlasu" nebo „povolení", jímž by státní zástupce pouze akceptoval zprávu

policejního orgánu o prodloužení lhůty pro prověřování nebo pro vyšetřování, byl zcela formální a navíc by znamenal nedůvodné zvýšení administrativní náročnosti dozoru státního zástupce.

Pokud není informace policejního orgánu úplná a neumožňuje státnímu zástupci jednoznačně posoudit odůvodněnost dalšího konání úkonů trestního řízení, je povinností státního zástupce uplatnit některou z metod výkonu dozoru podle § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu (např. vyžádat doplňující zprávu policejního orgánu, vyžádat spisový materiál k prověrce stavu trestního řízení nebo provést prověrku spisu přímo u policejního orgánu) a na základě takto doplněných poznatků teprve rozhodnout, zda zdůvodnění dalšího trvání prověřování nebo vyšetřování vezme pouze na vědomí nebo zda využije svých oprávnění podle § 159 odst. 2 tr. ř. věta poslední, § 167 odst. 2 tr. ř. věta poslední a § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu a dá policejnímu orgánu pokyn k provedení dalších úkonů nebo ke skončení trestního řízení v jiné lhůtě (kratší nebo delší, nežli byla policejním orgánem stanovena v jeho zdůvodnění překročení lhůt dle § 159 odst. 1 tr. ř. a § 167 odst. 1 tr. ř.). Stejným způsobem postupuje státní zástupce i v jiných případech, pokud to bude odůvodněno např. předmětem řízení, poznatky o kvalitách policejního orgánu, již dříve zjištěnými závadami v postupu policejního orgánu, apod.

V případě překročení lhůt pro vyšetřování podle § 167 odst. 1 tr. ř. (§ 170 odst. 1 tr. ř.) by z hlediska organizace práce státního zástupce mělo a mohlo být písemné zdůvodnění policejního orgánu podle § 167 odst. 2 tr. ř. podkladem pro následné provedení první zákonem stanovené povinné prověrky stavu vyšetřování podle § 167 odst. 3 tr. ř. (stejně tak § 170 odst. 2 tr. ř.).

3 Podle názoru krajského státního zástupce v Praze na rozdíl od ustanovení § 159 odst. 2 tr. ř. v případě ustanovení § 159 odst. 3 tr. ř. již trestní řád více formalizuje postup při rozhodování o dalším postupu při prověřování, a to s ohledem na skutečnost, že se bude jednat o případy již delší dobu trvajícího prověřování, ve kterých kromě zákonem stanovených lhůt uplynula i lhůta prodloužená podle

§ 159 odst. 2 tr. ř. Protože délku „prodloužené" lhůty podle § 159 odst. 2 tr. ř. trestní řád neomezuje, jsou pro stanovení dalšího postupu při prověřování zpřísněny podmínky pro stanovení lhůty, a to jak pro policejní orgán (na rozdíl od ustanovení § 159 odst. 2 tr. ř. již jednak nestanoví další lhůtu pro prověřování sám, ale pouze navrhuje státnímu zástupci, po jakou dobu by mělo prověřování dále trvat, jednak spolu s návrhem vždy předkládá spisový materiál), tak pro státního zástupce (jednak je mu předkládána nikoli pouze zdůvodněná zpráva o důvodech neskončení prověřování, ale již návrh na prodlouženi lhůty prověřování, jednak je mu spolu s návrhem vždy předkládán spisový materiál, a tedy před schválením návrhu policejního orgánu musí státní zástupce vždy provést prověrku spisu a teprve na jejím základě musí vždy ve svém písemném vyjádření zaujmout konkrétní stanovisko k návrhu policejního orgánu na dobu dalšího konání prověřováni a jeho zaměření).

Pokud se jedná o obsah ustanovení § 159 odst. 3 tr. ř. a výklad tam uplatněného pojmu „lhůta prodloužená podle odstavce 2", lze učinit závěr, že se jedná o lhůtu, která byla buď neformálně prodloužena policejním orgánem nad rámec základní zákonem stanovené lhůty nebo se jedná o prodloužení, které na rozdíl od policejního orgánu stanovil svým pokynem státní zástupce poté, co neakceptoval policejním orgánem plánovanou další dobu prověřování podle ustanoveni § 159 odst. 2 tr. ř.

Žádost (návrh) policejního orgánu musí vždy vedle písemného zdůvodnění dalšího pokračování prověřování (vyšetřování) a informace o důvodech, proč nebylo prověřování (vyšetřování) ukončeno v zákonem stanovené lhůtě, obsahovat i termínovaný plán dalších úkonů policejního orgánu a z něj vyplývající termín, do kterého je prověřováni (vyšetřování) prodlouženo. Požadavek na tento obsah materiálu policejního orgánu vyplývá z toho, že policejní orgán zde již překročil zákonem stanovené lhůty pro konání prověřování (vyšetřování), takže další pokračování v úkonech trestního řízení je z hlediska trestního řádu „výjimkou z pravidla" a policejní orgán již musí přesně vědět, jaké úkony a v jakých konkrétních termínech bude provádět tak, aby prověřování (vyšetřování) skončil, a to s přihlédnutím k předmětu trestního řízení, rozpracovanosti dalších trestních věcí, plnění dalších služebních povinností, své nepřítomnosti v zaměstnání (z důvodů dovolené, studia, apod.), atd.

Také v případě návrhů policejního orgánu podle § 159 odst. 3 tr. ř. je nutno požadovat, aby součástí návrhu byl termínovaný plán úkonů policejního orgánu pro další postup při prověřování.

Pokud se jedná o termín, ve kterém musí policejní orgán doručit státnímu zástupci písemné zdůvodnění neskončení prověřování podle § 159 odst. 2 tr. ř. nebo vyšetřování podle § 167 odst. 2 tr. ř. (§ 170 odst. 2 tr. ř.), tento by měl v souladu s citovanými ustanoveními trestního řádu navazovat neprodleně na uplynutí základní zákonem stanovené lhůty pro prověřování (vyšetřování). V rámci výkonu dozoru lze podle názoru krajského státního zástupce v Praze považovat za přiměřené, pokud písemné zdůvodnění bude státnímu zástupci doručeno nejpozději do týdne po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Z toho by měl rovněž vycházet postup státního zástupce při vydávání pokynů

Závěry uvedené v podnětu KSZ v Praze ke stanovisku se opírají i o porovnání úpravy, ve znění novely č. 265/2001 Sb., a trestního řádu č. 64/1956 Sb., jakož i trestního řádu č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 1973.5

K jednotlivým bodům shora je možno uvést zejména následující:

I.

Ustanovení § 159 tr. ř. (stejně jako ustanovení § 167 a § 170 tr. ř.) je součástí celé řady dalších ustanovení vložených do trestního řádu jeho novelou č. 265/2001 Sb. a usilujících o výrazné zrychlení trestního řízení. Citované ustanovení se týká prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu.

Policejní orgán v případech, kdy neprověří trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání ve lhůtách uvedených v § 159 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř., je povinen státnímu zástupci písemně zdůvodnit, proč nebylo možno věc skončit, které úkony je ještě třeba provést a jakou dobu bude prověřování ještě trvat. Zákon ohledně postupu policejního orgánu nestanoví vyjma písemné formy další formality.

Písemné zdůvodnění by mělo být předkládáno až po uplynutí lhůty pro prověřování. Ovšem s ohledem na neformálnost tohoto kroku nelze považovat za porušení zákona, když policejní orgán vzhledem ke znalosti předpokládaného dalšího průběhu řízení státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možno prověřování (vyšetřování) skončit ještě před uplynutím dané lhůty. Pravidlem by však mělo být předložení zdůvodnění po uplynutí lhůty, a to neprodleně. Ovšem i v těchto případech bude záviset na charakteru věci, organizaci práce policejního orgánu i na úrovni a intenzitě komunikace mezi policejním orgánem a státním zástupcem, zda tak bude učiněno bezprostředně následujícího dne po uplynutí dané lhůty či až později, bude-li ještě zachován smysl a účel výkonu dozoru státního zástupce i z hlediska jeho efektivnosti ve směru žádoucího ovlivnění postupu policejního orgánu. Proto nelze stanovit zcela striktně dobu následující po uplynutí příslušné lhůty uvedené v § 159 odst. 1 tr. ř., v níž nejpozději musí policejní orgán takto postupovat. Je věcí každého dozorového státního zástupce, jak kvalitně a intenzivně

kanceláři pro zakládání spisů na lhůtu poté, co vzal státní zástupce na vědomí záznam o zahájení úkonů trestního řízení nebo usnesení o zahájení trestního stíhání.

4 Podle čl. 74 odst. 2 tohoto závazného pokynu nelze-li věc skončit ve lhůtách uvedených v čl. 74 odst. 1 pokynu (které fakticky odkazuje na úpravu v § 167 odst. 1 a § 170 odst. 1 tr. ř., požádá policejní orgán státního zástupce o prodloužení lhůty. V žádosti zdůvodní, proč nebylo možno věc skončit, které úkony je ještě třeba provést a jakou dobu bude vyšetřování ještě trvat. Vyhodnocení lze přiložit k žádosti.

5 Podle § 185 zákona č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), vyšetřování musí být skončeno nejpozději do dvou měsíců od jeho zahájení. Povolit prodloužení této lhůty o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává dozor nad vyšetřováním. Povolit prodlouženi lhůty o další měsíc je oprávněn krajský prokurátor. Povolit další prodloužení této lhůty je oprávněn jen generální prokurátor.

Ve smyslu § 170 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve znění platném do 31.7.1965, vyšetřovatel předloží spisy prokurátorovi nejpozději do dvou měsíců od zahájení vyšetřování. Povolit prodloužení této lhůty o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává nad vyšetřováním dozor; povolit prodloužení lhůty o další měsíc je oprávněn prokurátor nadřízený. Povolit další prodlouženi lhůty je oprávněn jen generální prokurátor.

Stejně tak ve smyslu § 166 odst. 8 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění platném od r. 1965 do r. 1973, vyšetřování musí být skončeno nejpozději do dvou měsíců od zahájení trestního stihání. V této lhůtě je nutno předložit prokurátorovi spisy se závěrečnou zprávou obsahující i návrh na konečné opatření nebo učinit rozhodnutí podle § 171 až § 173 tr. řádu. Prodloužit tuto lhůtu o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává dozor nad vyšetřováním; povolit další prodloužení lhůty je oprávněn nadřízený prokurátor.

vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a jakým způsobem prosadí v konkrétním trestním řízení svoji pozici „dominus litis“.

Policejní orgán státnímu zástupci nemusí předkládat spis. Státní zástupce si však zejména pro účely případného vydání pokynu (srov. níže) může opatřit potřebné podklady – buď ze spisu, který si vyžádá od policejního orgánu, anebo z předchozího výkonu dozoru.

Pokud státní zástupce akceptuje žádost policejního orgánu o prodloužení lhůty prověřování, postačí jen stručné písemné sdělení policejnímu orgánu, že souhlasí s jím učiněnou žádostí, popř. o tom může učinit úřední záznam (pokud tuto skutečnost sdělil policejnímu orgánu ústně). Bylo by dokonce možno vycházet z určité právní domněnky (byť zákonem neupravené), že pokud státní zástupce policejnímu orgánu nevydá písemný pokyn, má se za to, že souhlasí s jeho předchozí žádostí. V tomto ohledu jde o věc vzájemné dohody mezi státním zástupcem a policejním orgánem (osobou v něm služebně činnou); zákon nevyžaduje formální rozhodování o žádosti policejního orgánu. Nevyžaduje dokonce ani předložení spisu policejním orgánem státnímu zástupci (jak již bylo uvedeno výše).

Státní zástupce je oprávněn svým pokynem (jde o pokyn vydaný také v souladu s § 157 odst. 2 věty první tr. ř. ve spojení s ustanovením § 159 odst. 2 tr. ř.; z povahy věci plyne, že bude vydáván písemně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybností o jeho obsahu6; pokyn je pro policejní orgán závazný):

- změnit výčet úkonů, které má ještě policejní orgán provést,

- stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.

Policejní orgán v případech, kdy neskončí prověřování v prodloužené lhůtě (§

159 odst. 2 tr. ř.), je povinen předložit spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na prodloužení lhůty prověřování. Státní zástupce postupuje obdobně podle

§ 159 odst. 2 tr. ř., což znamená, že může pokynem změnit výčet úkonů v prověřování nebo stanovit odlišně lhůtu prověřování. V případě, že akceptuje návrh (žádost) policejního orgánu, postupuje podle zásad uvedených shora.

Pokud tedy policejní orgán předloží spis a návrh na prodloužení lhůty prověřování státnímu zástupci, ani v takovém případě státní zástupce formálně o takovém návrhu nerozhoduje. Možnosti jeho dalšího postupu jsou zcela shodné jako v případě postupu dle § 159 odst. 2 tr. ř. Z povahy věci zde plyne, že předložil-li policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na prodloužení lhůty, státní zástupce spis přezkoumá (provedení prověrky zde může být na místě, byť její provedení zákon státnímu zástupci neukládá).

Oproti postupu dle § 159 odst. 2 tr. ř. jsou zde dva zásadní rozdíly:

- v postupu policejního orgánu, který musí předložit s návrhem na prodloužení lhůty i spis,

- v postupu státního zástupce, který vzhledem k tomu, že mu policejní orgán předložil spis, a s přihlédnutím k okolnosti, že jde fakticky již o druhé prodlužování lhůty (v prvním případě třeba i konkludentní, jak naznačeno shora), přezkoumá spis (popř. považuje-li to za vhodné, provede prověrku).

Pokud by zcela výjimečně nebylo prověřování skončeno ani v další dodatečné lhůtě stanovené státním zástupcem (popř. stanovené na odůvodněný návrh, resp. žádost policejního orgánu), postupuje se podle § 159 odst. 3 tr. ř. V těchto případech bude vhodné, aby státní zástupce zevrubněji prověřil postup policejního orgánu (vyšší stupeň vhodnosti provedení prověrky) a vydal mu odpovídající pokyn k dalšímu postupu.

6 Bude-li tedy činěn ústně, státní zástupce o něm učiní záznam do dozorového spisu.

II.

Pro skončení vyšetřování jsou stanoveny dvě lhůty v § 167 odst. 1 tr. ř. (pro věci z příslušnosti okresního soudu dle § 16 tr. ř.) a jedna lhůta v § 170 odst. 1 tr. ř. (pro věci z příslušnosti krajského soudu dle § 17 tr. ř.). Oproti lhůtám v § 159 tr. ř. tyto lhůty mají jednoznačně vymezený začátek.7 Další rozdíl ve vztahu k úpravě v § 159 tr. ř. spočívá v tom, že tyto lhůty se mohou týkat i případů, kdy vyšetřování koná státní zástupce.8

I když ustanovení § 167 odst. 2 tr. ř. (na který se zase mj. odvolává § 170 odst. 2 tr. ř.) odkazuje plně na § 159 odst. 2 tr. ř., má to jen ten zásadní dopad, že policejní orgán (státní zástupce konající vyšetřování) v případech, kdy neskončí vyšetřování ve lhůtách uvedených v § 167 odst. 1 či § 170 odst. 1 tr. ř., je povinen státnímu zástupci písemně zdůvodnit, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, které úkony je ještě třeba provést a jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Ani zde zákon nepředepisuje žádnou konkrétní formu.

Státní zástupce vykonávající dozor (ve vyšetřování konaném policejním orgánem anebo státním zástupcem) má v podstatě zcela shodné možnosti postupu jako při aplikaci ustanovení § 159 odst. 2 tr. ř.

Zásadní rozdílnost však záleží v tom, že ne zcela jednoznačná úprava v § 167 odst. 3 tr. ř. (na kterou rovněž odkazuje i § 170 odst. 2 tr. ř.), která by mohla být vykládána i tak, že se uplatní až v případě, kdy není vyšetřování skončeno ani ve lhůtě stanovené policejním orgánem (a akceptované státním zástupcem vykonávajícím dozor), nebo státním zástupcem (který žádost policejního orgánu či státního zástupce konajícího vyšetřování neakceptoval), vychází z toho, že ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle § 167 odst. 1 tr. ř. vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést prověrku věci a pokud je to třeba, uložit policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše státní zástupce záznam.

To by mohlo znamenat ve svých důsledcích i to, že již předtím, než dozorový státní zástupce buď akceptuje nebo naopak neakceptuje žádost policejního orgánu (státního zástupce konajícího vyšetřování) podle § 167 odst. 1 tr. ř. (§ 170 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ním), by musel provádět ve věci prověrku. Ve skutečnosti je třeba citované ustanovení vykládat tak, že státní zástupce vykonávající dozor musí těmto věcem věnovat zvýšenou pozornost a nejméně jednou za měsíc provést prověrku a popř. uložit policejnímu orgánu (státnímu zástupci konajícímu vyšetřování) pokynem povinnost provést konkrétní úkony. První prověrku v takové věci provede nejméně jeden měsíc po uplynutí lhůty, která se při nedostatku výslovné úpravy, počíná od momentu, kdy státní zástupce akceptoval (nebo naopak neakceptoval – stanovil pak lhůtu jinou) lhůtu uvedenou v odůvodnění předloženého policejním orgánem (nebo státním zástupcem konajícím vyšetřování). Další prověrky by pak měly být prováděny pravidelně, nejméně jedenkrát za měsíc, a to až do skončení věci policejním orgánem (nebo státním zástupcem konajícím vyšetřování).

7 Na místě je spíše názor, že lhůty běží až od oznámení usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoli již od jeho písemného vyhotovení policejním orgánem (nebo státním zástupcem v případech uvedených v § 161 odst. 3, 4 nebo § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř.) či od doručení státnímu zástupci (§ 160 odst. 2 tr. ř.).

8 Prověřování státní zástupce nekoná, jen jeho jednotlivé úkony (může též objasňovat povahu podání označeného jako trestní oznámení).

Aby vůbec úprava obsažená v odstavcích 2 a 3 mohla vedle sebe obstát (bylo by poněkud absurdní, kdyby se obě tyto úpravy překrývaly, a tím i částečně vylučovaly), je to zjevně jediný výklad, který je v souladu se zněním těchto dvou odstavců.9

Jestliže vyšetřování nebude policejním orgánem (státním zástupcem konajícím vyšetřování) skončeno ani ve lhůtě stanovené policejním orgánem nebo státním zástupcem konajícím vyšetřování (a akceptované dozorovým státním zástupcem) po uplatnění postupu dle § 167 odst. 2 tr. ř. (i ve věcech uvedených v § 17 tr. ř.), nebo ve lhůtě, kterou určil státní zástupce dozorový, trestní řád neobsahuje úpravu obdobnou § 159 odst. 3 tr. ř. Je zde toliko již citovaná úprava v § 167 odst. 3 tr. ř. (na niž odkazuje i § 170 odst. 2 tr. ř.).

Přesto je možno důvodně usuzovat, že státní zástupce vykonávající dozor v takových případech je oprávněn vyžadovat po policejním orgánu (státním zástupci konajícím vyšetřování), aby mu předložil odůvodněný návrh na prodloužení lhůty vyšetřování, a to zásadně i se spisem. Provedení prověrky v takovém případě je zde již obligatorní, pokud nebyly prováděny v souladu s § 167 odst. 3 trestního řádu již předtím).

Pokud však je (při uplatnění zásad vzájemných vztahů a komunikace mezi státním zástupcem vykonávajícím ve věci dozor a policejním orgánem nebo státním zástupcem, kteří konají vyšetřování, nastíněných pod bodem I.) zvolen přístup spočívající v tom, že již v rámci prověrky prováděné v souladu s ustanovením § 167 odst. 3 tr. ř. fakticky státní zástupce vyžádá od policejního orgánu (státního zástupce konajícího vyšetřování) jeho stanovisko obsahující sdělení, jaký předpokládá další postup při vyšetřování včetně vymezení úkonů, které budou ještě ve věci provedeny, a lhůty, v níž se tak stane, a pak tento „návrh“ buď akceptuje nebo neakceptuje (a pak určí jinou lhůtu a vymezí popř. jinak rozsah úkonů, které ještě mají být ve vyšetřování provedeny), je tím učiněno požadavku uvedenému v předchozím odstavci zadost (a je šetřeno i zásady neformálnosti vzájemných vztahů a komunikace mezi těmito oběma orgány).

To platí plně i pro další prodlužování lhůt.

III.

Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. posílila výrazně odpovědnost státního zástupce za výsledek a průběh přípravného řízení. Má-li státní zastupitelství plnit svou hlavní úlohu, tj. podávat jménem státu obžalobu v trestním řízení a plnit další

9 Z logiky věci plyne, že nejdříve musí mít státní zástupce možnost akceptovat nebo naopak neakceptovat písemné zdůvodnění policejního orgánu (státního zástupce konajícího vyšetřování), pak musí mít policejní orgán (státní zástupce konající vyšetřování) určitou možnost pro další postup (a tedy i časový prostor). Problémy vznikají, pokud dozorový státní zástupce akceptuje obsah zdůvodnění policejního orgánu (státního zástupce konajícího vyšetřování) a určí lhůtu delší než jeden měsíc (nebo sice neakceptuje toto zdůvodnění, ale i tak stanoví lhůtu delší); jeví se pak poněkud nadbytečné, provádět již po uplynutí jednoho měsíce ve věci prověrku. To by mohlo zavést výklad § 167 odst. 3 tr. ř. (který se týká i rozšířeného vyšetřování ve věcech trestných činů uvedených v § 17 tr. ř. – srov. § 170 odst. 2 tr. ř.) zpět k tomu, co již bylo naznačeno, tedy že postup podle § 167 odst. 3 tr. ř. se váže až na případ, kdy není dodržena ani dodatečně akceptovaná nebo státním zástupcem stanovená lhůta pro skončení vyšetřování (po předložení zdůvodnění uvedeného v § 167 odst. 2 tr. ř.). Takový výklad by však byl v rozporu se zněním citovaného ustanovení. Na místě je proto skutečně závěr, že na vyšetřování všech trestných činů se kladou o něco přísnější požadavky než na prověřování; z toho pak plyne nezbytnost těmto věcem věnovat zvýšenou pozornost a přikročit – bez zřetele na lhůtu, v níž má být vyšetřování skončeno po uplatnění postupu dle § 167 odst. 2 tr. ř. – k prověrce nejméně ve lhůtě jednoho měsíce poté, co dozorový státní zástupce akceptoval nebo neakceptoval odůvodnění policejního orgánu (nebo státního zástupce) konajícího vyšetřování.

úkoly, které mu vyplývají z trestního řádu (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství; úkoly státního zastupitelství plní státní zástupci – srov. § 1 odst. 2, § 4 odst. 1 a § 23 odst. 1 citovaného zákona), musí si vytvořit pro plnění této své úlohy potřebné předpoklady.

Dozor státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení představuje jeho systematickou a cílevědomou kontrolní činnost zaměřenou na zjištění stavu vyšetřování, prověření postupu policejního orgánu z hlediska jeho zákonnosti, rychlosti a plynulosti a neprodlené odstraňování zjištěných nedostatků. Dozor se vyznačuje soustavností a je vykonáván průběžně. Směřuje též k tomu, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán a bezdůvodně omezován na svých právech v přípravném řízení. Dozor státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení jednak vytváří podmínky pro obžalovací funkci státního zástupce ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství a § 2 odst. 8 věty druhé tr. ř. (státní zástupce plněním této funkce realizuje veřejný zájem a nikoli zájem státu, představuje souhrn prostředků směřujících k naplnění dominantní role státního zástupce v přípravném řízení).

Státnímu zástupci je uloženo zejména, aby uplatňoval v průběhu přípravného řízení svá jednotlivá oprávnění, aby si s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. V závažných věcech, zejména ve věcech vazebních, nebo ve věcech skutkově, důkazně či právně náročných, státní zástupce pravidelně prověřuje stav přípravného řízení, účastní se důležitých procesních úkonů, popřípadě si vyžádá protokoly o takových úkonech, a svými pokyny usměrňuje průběh přípravného řízení a jeho zaměření (čl. 9a odst. 1 a 2 pokynu obecné povahy poř. č. 9/1994).

Ze všech těchto hledisek je zřejmé (a je plně odůvodněno i stanovisko krajského státního zástupce v Praze), že lhůty uvedené v § 159 odst. 1, § 167 odst. 1 (§ 170 odst. 1) trestního řádu nevylučují, aby státní zástupce uplatňoval svá jednotlivá oprávnění při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (§ 174 odst. 2 trestního řádu) v kratších lhůtách a nikoli jen na podkladě informací a zpráv předkládaných mu policejním orgánem (jinak řečeno – ustanovení

§ 159, § 167 a § 170 tr. ř. vymezují jen základní a minimální rámec činnosti státního zástupce v přípravném řízení).10

Toto stanovisko se vydává podle § 12 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší státní zástupkyně:

Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, v. r.

10 Je tomu tak i přesto, že současná zejména personální situace u státních zastupitelství fakticky nebude vždy umožňovat, aby se šlo nad tento základní (a podle představy zákonodárce i minimální) rámec.