Závěr. Tato práce se zabývala právní úpravou vytknutí vady a uplatnění práva z vadného plnění ve spotřebitelské kupní smlouvě. První část byla věnována právní úpravě v občanském zákoníku a ve směrnicích 1999/44 a 2019/771, ve druhé části byla blíže rozebrána právní úprava reklamace podle zákona o ochraně spotřebitele. S ohledem na významné změny, které do obou předpisů přinesl zákon č. 374/2022 Sb., bylo cílem této práce kromě seznámení s platnou právní úpravou též porovnání s jejím předchozím zněním a zhodnocení jejího přínosu pro další praxi, a dále posouzení, jakým způsobem byla transponována směrnice 2019/771 a zda zákonodárce napravil některé předchozí nedostatky. V podkapitole 1.1. byla popsána právní úprava vadného plnění v rámci prodeje zboží spotřebiteli, zejména byla vymezena jakost při převzetí podle § 2161 OZ. S účinností od 6. 1. 2023 doznalo toto ustanovení značných změn v důsledku transpozice subjektivních a objektivních požadavků na soulad podle čl. 6 a 7 směrnice 2019/771. Oproti předchozímu znění je tak jakost při převzetí vymezena velmi podrobně až kazuisticky. V podkapitole 1.2. byly dále přiblíženy výjimky z vadného plnění, u nichž naopak došlo ke zjednodušení a zpřehlednění v ust. § 2167 OZ. Zvláštní pozornost byla věnována koupi použitých věcí, u nichž prodávající také odpovídá za vadné plnění, ovšem s výjimkami (zejména opotřebením předchozím užíváním). V podkapitole 1.3. byla popsána úprava práv z vadného plnění u spotřebitelské kupní smlouvy podle občanského zákoníku. Znění zákona účinného do 5. 1. 2023 bylo nepřehledné a neodpovídalo úpravě dle směrnice 1999/44, která zavedla jasnou hierarchii „primárních“ a „sekundárních“ nároků kupujícího. Obdobně tuto hierarchii převzala též směrnice 2019/771, kterou český zákonodárce transponoval s účinností od 6. 1. 2023. Touto změnou zákona došlo ke značnému zpřehlednění právní úpravy a k vymezení hierarchie jednotlivých práv v souladu se směrnicí v ust. § 2169 a násl. OZ. Nově též zákon u spotřebitelských kupních smluv výslovně vylučuje použití některých obecných ustanovení, zejména § 2106 OZ, jehož použití v případech podstatného porušení smlouvy dříve dovozovala odborná literatura. Závěrem byla pozornost věnována právu na náhradu nákladů vynaložených na uplatnění práva z vadného plnění podle § 1924 OZ, mezi které lze zařadit např. poštovné, jiné náklady na přepravu nebo též znalecký posudek.
Závěr. Klient bere na vědomí, že toto poučení je obecné a nepokrývá dílčí rizika spojená s některými druhy či typy Cenných papírů Fondů. Klient je vždy povinen se podle svých možností seznámit s jednotlivými aspekty investice, kterou chce učinit, a vždy je oprávněn požádat Banku o potřebné informace či vysvětlení.
Závěr. Cílem této práce bylo odpovědět na otázku, zda je současná právní úprava změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dostačující pro potřeby praxe. S ohledem na všechna jednotlivá zjištění, k nimž autor dospěl v předešlém textu, se domnívá, že v souhrnu lze ust. § 222 ZZVZ, v němž je daná úprava primárně obsažena, považovat za sice ne bezchybné ale vesměs použitelné. Ačkoliv je například při bližším zkoumání na první pohled zřejmé, že se v předmětném ustanovení „bije“ snaha o respektování občanskoprávní terminologie s nutností občanskoprávní pojmy vykládat nezávisle na jejich běžném významu, aby byl v co nejvyšší míře naplněn účel řešené právní úpravy sledovaný evropskými zadávacími směrnicemi, nemá tato skutečnost vliv na praktickou aplikaci předmětného ustanovení. To však neznamená, že by nesrovnalosti vyplývající z tohoto konfliktu nemusely být zákonodárcem řešeny. Rozhodně by bývalo lepší v zájmu koherence celého právního řádu, aby konstrukce zvláště ust. § 222 odst. 1 ZZVZ respektovala jak vnitrostátní občanskoprávní terminologii, tak i účel řešené právní úpravy. Autor by proto doporučoval novelizaci daného ustanovení, které by mělo reflektovat i takové změny, které změnami závazku v občanskoprávním pojetí nejsou – příkladem je nerealizace práva na zaplacení smluvní pokuty zadavatelem. Současně by mělo být odstraněno nepříliš šťastné a nelogické navázání podstatné změny závazku na zadávací řízení. Návrh nového znění by přitom mohl vypadat následovně: Ačkoliv lze i tyto nedostatky překlenout výkladem, mohlo by ust. § 222 ZZVZ dle názoru autora lépe vyjasnit vztah se způsoby změny závazku, které vyplývají ze zákona a které zadavatel nemůže nijak ovlivnit. Určitým vodítkem pro zákonodárce by přitom mohly být již reflektované zákonné případy změny dodavatele. Samostatnou kapitolou je rovněž vztah řešené právní úpravy s podstatnou změnou okolností uvedenou v ust. § 1765 odst. 1 OZ a způsobem rozhodování soudu o změně závazku, který by bylo z hlediska právní jistoty adresátů rovněž vhodné ujasnit. Jako poměrně uspokojující shledává autor úpravu vyhrazených změn závazku, a stejně tak pozitivně hodnotí i úpravu generální klauzule změny závazku dle ust. § 222 odst. 3 ZZVZ, jejíž interpretační nejasnosti se v důsledku rozhodovací praxe ÚOHS a judikatury soudů pomalu vytrácejí, ačkoliv některé otázky stále vyřešeny nejsou (např. jaké rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky je významné). Autor je rovněž přesvědčen, že ačkoliv je výčet skutkových podstat generál...
Závěr. 3) Kontrola plnění usnesení (USN-R3-964/2016) Bere na vědomí
Závěr. Ve své práci jsem se snažila rozpracovat obecnou úpravu smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu obsaženou v obchodním zákoníku. Pouze úprava obsažená v obchodním zákoníku nemůže sama obstát, proto jsou do práce zapracovány i další zákony, které smlouvy o účtech dotvářejí a také výrazně modifikují. Vedle zákonů jsou smlouvy o účtech také zásadně doplňovány obchodními podmínkami vydávanými jednotlivými bankami. Vývoj smluv o účtech na území České republiky byl velmi ovlivněn minulým režimem. Ke změně došlo až počátkem 90 let. 20 století, kdy se výrazně změnil počet klientů, na což bankovní sektor reagoval zvýšením počtu bank a rozvojem nabízených bankovních produktů. Zásadní změna byla viditelná právě u bankovních produktů, které se od této doby nezaměřovaly pouze na úzkou skupinu osob provozující podnikatelskou činnost. Vzhledem k nárůstu soukromých podnikatelů a nové možnosti využití bankovních služeb pro soukromé účely, bylo nutné přizpůsobit nabídku aktuální poptávce. Od této doby, v rámci vývoje velmi krátké, tak dochází ke stálému rozvoji nejenom nabídky bank, ale i právní úpravy smluv o účtech. Obchodní zákoník upravuje smlouvy v samostatných dílech. Avšak určitý vztah mezi smlouvou o běžném účtu a smlouvou o vkladovém účtu je zřejmý a můžeme jej vymezit následujícím způsobem: stejné použití právní úpravy a základních institutů pro obě smlouvy př. obecná ustanovení o obchodních závazkových vztazích úprava typická pro konkrétní smlouvu př.základní vymezení smluv, výše úrokové sazby obdobné nebo přiměřené použití právní úpravy smlouvy o běžném účtu na právní úpravu smlouvy o vkladovém účtu př. splatnost úroků vyloučení právní úpravy smlouvy o běžném účtu z odlišné povahy vkladového účtu př. úprava kontokorentního úvěru Ke změnám by mělo dojít po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, který právní úpravu smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu spojuje a zavadí pouze smlouvu o účtu, která až po splnění zákonem stanovených předpokladů bude jednou z výše uvedených smluv. Tento krok se mi vzhledem k podobnosti právní úpravy smluv o účtech jeví jako správný. Xxxxxxx však zůstává zařazení smluv o účtech do sféry občanskému zákoníku. Práva a povinnosti smluvních stran jsou taktéž rozebrány v rozsahu v jakém je pojímá obchodní zákoník. Částečně je zde zapracována i právní úprava obsažená v zákoně o platebním styku, týkající se zejména úpravy lhůt a informační povinnost banky. Vzhledem k omezenému rozsahu práce nebyla rozebrána problematik...
Závěr. Jestliže se nemá rozhodčí řízení v České republice stát méněcenným způsobem řešení sporů v porovnání s řízením soudním, pak je potřeba zvýšit jeho celkovou důvěryhodnost. Zatímco Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR disponuje v drtivé většině nestrannými a profesionálními rozhodci, rozhodci ad hoc působící per se nebo pod záštitou tzv. rozhodčích center nemohou v převažující většině nabídnout ani jednu z výše uvedených kvalit. Rozhodčí řízení musí zůstat doménou obchodních sporů. Spotřebitelské spory mají být řešeny v rámci jiných forem ADR, neboť vyžadují specifický přístup, který zohledňuje postavení spotřebitele jako slabší strany. Všechny subjekty v České republice jsou povinny dodržovat komunitární právo jako integrální součást českého práva. Rozhodci nejsou výjimkou. Musejí proto při rozhodování sporů komunitární (spotřebitelské) právo aplikovat. V případě neochoty k aplikaci komunitárního práva ze strany rozhodců je na obecných soudech, aby v rámci jejich kontrolní funkce zasáhly a zrušily rozhodčí nález, pokud bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě nekalé rozhodčí doložky. Toto jim umožňuje výklad čl. 6 Směrnice provedený Soudním dvorem ve věci Claro v Móvil. Spotřebitel se může bránit nepříznivým důsledkům nekalé rozhodčí doložky rovněž ve fázi výkonu rozhodčího nálezu. Eurokonformní výklad ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) umožňuje obecnému soudu zastavit výkon rozhodčího nálezu z důvodu, že rozhodčí řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález jakožto exekuční titul, bylo zahájeno na základě nekalého smluvního ujednání. Efektivní legislativní úprava řešení spotřebitelských sporů v České republice je naprostou nutností. Současná dvoustupňová a v principu dobrovolná úprava spotřebitelských sporů pod egidou Ministerstva průmyslu a obchodu není dostačující.49 Nemůže totiž zabránit nepoctivým podnikatelům, aby zneužívali nadále obchodní podmínky k jmenování svých rozhodců. Tímto není naplněna ani litera ani účel Směrnice.
Závěr. Na základě provedených postupů a shromážděných důkazních informací podle našeho názoru jsou náklady (výdaje) zahrnuté ve Výkazu způsobilých nákladů ve všech významných (materiálních) ohledech v souladu s požadavky Výzvy. [Datum zprávy auditora] (V případě auditorské společnosti) (Název auditorské společnosti) (Adresa sídla auditorské společnosti) (Evidenční číslo auditorské společnosti) (Jména statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti včetně jejich označení jako „statutární auditoři odpovědní za ověřovací zakázku, na jehož základě byla zpracována tato zpráva nezávislého auditora“) [Evidenční čísla statutárních auditorů] [Podpisy statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti] [V případě statutárního auditora:] [Jméno auditora] [Adresa sídla] [Evidenční číslo auditora] [Podpis auditora] Příjemce zprávy: Ministerstvo průmyslu a obchodu Provedli jsme ověřovací zakázku poskytující přiměřenou jistotu, jejímž předmětem bylo ověření souladu výnosů a nákladů (příjmů a výdajů) zahrnutých v přiloženém Upraveném výkazu zisku a ztráty sestaveném za Způsobilé období a Výkazu o energetické náročnosti podniku společnosti XXX („Společnost”) s požadavky Výzvy z Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen Ministerstva průmyslu a obchodu („Výzva“). Kritéria a požadavky uvedené ve Výzvě jsou navrženy pro konkrétní účel uvedený ve Výzvě. V důsledku toho Upravený výkaz zisku a ztráty a Výkaz o energetické náročnosti podniku není vhodný pro jiný účel než pro účel vymezený ve Výzvě.
Závěr. Téma „Mezinárodní smlouva jako nástroj vztahů EU se třetími státy. Její závaznost pro členské státy EU“, jež jsem si vybrala jako téma své diplomové práce, není nikterak ožehavým tématem, nad jehož rozporuplností by v právní teorii a praxi panovaly neshody. I přesto jde ale o velmi zajímavé téma, jež osciluje na pomezí mezinárodní a unijního práva. Zajímavost tohoto tématu spočívá zejména v tom, že mezinárodní smlouvy jsou v současné době velmi frekventovaným nástrojem právních vztahů, a to jak mezi státy (jakožto originárními subjekty mezinárodního práva), tak i mezi státy a mezinárodními organizacemi a mezinárodními organizacemi navzájem. Toto téma je aktuální i z hlediska v současné době patrné globalizace, která ovlivňuje vzájemné vztahy (nejen) mezi státy po celém světě v mnoha různých oblastech. Mezi stěžejní oblasti, v nichž bývá stále častěji navazována užší spolupráce, patří zejména ekonomická, politická, právní a kulturní oblast. Potřeba spolupráce s ostatními subjekty je přirozená a charakteristická nejen pro státy, ale i pro mezinárodní organizace, tedy i pro Evropskou unii. Předkládaná diplomová práce si ve svém úvodu vymezila za cíl zejména stanovení a vyhodnocení změn, které přinesla Lisabonská smlouva do právní úpravy v oblasti vnějších vztahů EU (a to především se zaměřením na sjednávání a uzavírání mezinárodních smluv v oblasti vnějších vztahů EU), a dále rozbor institutu automatické závaznosti mezinárodních smluv pro členské státy Unie a na ni navazující analýzu odpovědnostních vztahů, jež vznikají na základě těchto mezinárodních smluv. V souvislosti s výše uvedeným byla cílem této diplomové práce i analýza právní subjektivity Evropské unie, a to zejména se zaměřením na způsobilost ke sjednávání mezinárodních smluv. Za účelem naplnění takto vymezeného cíle jsem diplomovou práci rozdělila do několika kapitol, které na sebe logicky navazovaly. V úvodní kapitole této práce jsem položila obecný mezinárodně a unijně právní základ mezinárodních smluv a tedy jakési východisko pro danou problematiku. Na tento výklad jsem navázala druhou kapitolou, která se blížeji zaměřovala na mezinárodní smlouvy v právu EU. Předmětem této kapitoly byla zejména analýza právní způsobilosti Evropské unie, a v dalším i charakteristika a změny v právní úpravě sjednávání mezinárodních smluv. V této části práce jsem užila kromě metody analýzy i metodu komparace, která spočívala ve srovnání unijní právní úpravy mezinárodních smluv před a po vstupu Lisabonské smlouvy v...
Závěr. V předcházejících kapitolách této diplomové práce jsem se snažil charakterizovat právní úpravu pracovní smlouvy. Nejdříve jsem se obecně zaměřil na pracovní právo, na jeho specifika a místo v systému práva a následně jsem se již věnoval úpravě pracovní smlouvy a pracovního poměru, jakožto vztahu touto smlouvou založenému. Pokusil jsem se i upozornit na některé teoretické a praktické problémy spojené s právní úpravou institutu pracovní smlouvy. Zásadním krokem, nejen pro právní úpravu pracovní smlouvy, ale pro celé pracovní právo, bylo přijetí nového zákoníku práce, který nabyl účinnosti 1. ledna tohoto roku. Přijetí tohoto zákona předcházela poměrně dlouhá diskuse odborné veřejnosti, zda vůbec, příp. jakým způsobem upravit pracovněprávní vztahy jejichž stávající úprava přes četné novelizace nedostatečně reflektovala společenské a ekonomické změny po roce 1989. Bohužel, kromě dosti problematického zadání – na jedné straně moderně liberalizovat pracovněprávní vztahy, ale na druhé straně zároveň zachovat dosavadní úroveň ochrany slabšího účastníka pracovněprávního vztahu tj. zaměstnance, se stal nový zákon i „politickou zbraní“ v probíhajícím předvolebním boji. Vzhledem ke skutečnosti, že část odborné veřejnosti zastávala v diskusích názor, že by se soukromoprávní část pracovního práva (a s ní i právní úprava pracovní smlouvy) měla zařadit do připravovaného občanského zákoníku práce (takové řešení zastávali např. X.Xxxxxxxx 56 nebo X.Xxxxx00), je nakonec zvolené koncepční řešení kdy byl přijat samostatný kodex rozhodně vhodnější. Toto řešení více vystihuje odlišnost pracovního a občanského práva danou výraznými veřejnoprávními zásahy do oblasti pracovního práva a také specifickou povahou pracovní síly. Nelze opomenout ani skutečnost, že by rozdělení pracovněprávní úpravy a vtělení její části do občanskoprávního kodexu, bylo pro veřejnost relativně nepřehledným řešením. Nový zákoník práce ovšem na rozdíl od původní úpravy ze šedesátých let, která obsahovala komplexní úpravu uzavřenou ve vztahu k občanskému právu, výslovně navazuje na platný občanský zákoník. Jedním z hlavních přínosů takové úpravy je zrušení stavu zbytečné duplicity obecných právních institutů. 56 Xxxxxxxx, X. Pracovní právo a legislativní koncepce v oblasti soukromého práva, Právní praxe, 1995, č.1, str. 2-16 57 Xxxxx, K., Česká juristická postmoderna a rekodifikace soukromého práva, Bulletin advokacie, 2003, č.6-7, str. 46 an. Vztah nového zákoníku práce a občanského zákoníku je dle § 4 řeše...
Závěr. Nadační fond proti korupci konstatuje, že postup Českých drah v projektu rozvoje lokality Smíchov vykazuje znaky z možného: ● porušení povinností při správě cizího majetku ● porušení zákona o povinném zveřejňování informací ● porušení zákona o veřejném obstarávaní ● spuštění interního auditu ČD ● vyvození osobní odpovědnosti konkrétních zaměstnanců ČD ● podání trestního oznámení ohledně poškození zájmů ČD ● zveřejnění znaleckých posudků, detailů soutěže o spolupráci při rozvoji lokality Smíchov, kterou údajně vyhrála Sekyra Group ● zastavení dalšího prodeje pozemků ČD až do prošetření, v případě prodeje zveřejnění ceny, časového harmonogramu a důvodu, proč k prodeji dochází Podle mnohých odhadů, prodělala ve smíchovském obchodu s developerskou skupinou Sekyra Group, státní společnost České dráhy zhruba půl miliardy korun. Pokud by za stejných podmínek došlo k prodeji zbylých projektových parcel, škoda by mohla dosáhnout výše dvou miliard korun. Toto alarmující a nezodpovědné hospodaření státního podniku provází řada zvláštních rozhodnutí a nevýhodných smluv. České dráhy je podepsaly bez jakékoli snahy dosáhnout výhodného obchodu, a to navzdory tomu, že měly ve vztahu s partnerem jako majitel pozemků, jednoznačně lepší pozici. Mnoho z podepsaných smluv působí dojmem, že je připravil přímo profitující soukromý partner a státní firmě nepřipadá zvláštní ani fakt, že Sekyrova skupina coby kupující sama určila způsob kalkulace kupní ceny pozemků. Řada faktů je navíc skryta pod rouškou tajnůstkářství a ČD odmítají poskytovat informace, které by státní podnik spravující veřejný majetek zatajovat neměl. Xxxxxxx projektu Smíchov City odborná veřejnost nerozporuje. Postup Českých drah však ideu celého rozvoje dané lokality poškozuje natolik, že je otázkou, zda to stojí za to. Reputačně může stav věci poškodit i developera, i kdy pro Sekyra Group jde nepochybně o výhodný obchod. Nejvíce poškozen je však občan, jako spolumajitel státní firmy, která se vlastními rozhodnutími připravila o stamilionové prostředky.