Agenda-setting. Pro pochopení významu mediálního obsahu je nutné seznámit se s konceptem agenda- settingu, česky nazývaného jako nastolování témat. Obecně se jedná o „model procesu prosazování určitých témat do veřejného diskurzu a současné vylučování určitých témat z tohoto diskurzu“ (Reifová a kol., 2004, s. 16). Tento termín poprvé představili XxXxxxx a Xxxx (1972), když zkoumali postoje nerozhodnutých voličů v amerických prezidentských volbách v roce 1968. Ti tvrdí, že při výběru a zobrazování zpráv hrají důležitou roli redaktoři, kteří tím spoluvytvářejí politickou realitu. Roli v tomto případě hraje nejen obsah samotného sdělení, ale i důraz, který je na sdělení kladen, případně čas, který je mu věnován (McCombs, Xxxx, 1972, s. 176). Média mají tendenci některá sdělení zdůrazňovat a některá na druhou stranu upozaďovat. Některá sdělení tak začnou spíše naplňovat dlouhodobý účinek a stanou se společenskými tématy (Trampota, 2006, s. 112–113). Koncept agenda-settingu naznačuje, že masová média mají schopnost určovat, která témata budou vnímána jako důležitá. Zároveň předpokládá, že témata, která jsou zdůrazňována v mediálním obsahu, budou více rezonovat i mezi recipienty. Média tedy mají moc určovat selektivní chování publika (Xxxxxxx, 1995, s. 199). McCombs a Xxxxxxx (1986) popsali způsoby, jak efektivně nastolovat témata. V první řadě je to kvantita zpráv. Témata, o kterých se informuje častěji, se stávají významnějšími. Za druhé je to redakční členění specifické pro dané médium, tedy např. titulky, obrazové materiály, způsob lámání atd. Dalším faktorem je míra konfliktu, kterou zpravodajská informace představuje. V poslední řadě se jedná o působení v čase. Tento faktor se liší u různých druhů média (Xxxxxxx, 1995, s. 199). Je také potřeba zdůraznit, že „čím menší je prvotní zkušenost recipienta, tím větší je potenciál vlivu média“ (tamtéž). Ve společnostech, kde není zakořeněná tradice svobodných médií, může vliv médií nabývat větší síly než ve společnostech s tradicí svobodných médií. Trenaman a McQuail (1961) podotýkají, že „lidé přemýšlejí o tom, co je jim řečeno, ale na žádné úrovni si nemyslí to, co je jim řečeno“ (XxXxxxx, 2007, s. 388). McQuail (2007,
