Individuální služební doba. Jiné než ve služebním úřadu stanovené rozvržení služební doby nebo jiné rozvržení začátku a konce služební doby, než je stanovené služebním předpisem, je blíže upraveno v čl. 4 služebního předpisu ke slaďování. Jiné než ve služebním úřadu stanovené rozvržení služební doby nebo jiné rozvržení začátku a konce služební doby povoluje státnímu zaměstnanci služební orgán. Jeho rozhodovací pravomoc přitom není omezena, na povolení nemá státní zaměstnanec právní nárok. Ve vztahu k některým skupinám státních zaměstnanců je však rozhodovací pravomoc služebního orgánu zúžena, přičemž služební orgán jiné rozvržení služební doby nepovolí pouze v případě, že tomu brání řádné plnění úkolů služebního úřadu, jiné skutečnosti nezohlední. Služební orgán povolí, nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu, jiné rozvržení služební doby státnímu zaměstnanci pečujícímu o dítě do 15 let věku dítěte, pečujícímu o osobu blízkou, vyžaduje-li to její zdravotní stav, věk, nebo jiný objektivní důvod, nebo vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, nebo jiný objektivní důvod. Individuální rozvržení služební doby bylo v roce 2020 umožněno státním zaměstnancům ve 130 služebních úřadech (55,8 % služebních úřadů). V roce 2019 bylo umožněno individuální rozvržení služební doby státním zaměstnancům ve 152 služebních úřadech (65,2 % služebních úřadů), v roce 2018 to bylo ve 165 služebních úřadech (71,1 % služebních úřadů). Ze zjištěných údajů vyplývá, že v roce 2020 došlo k výraznému poklesu počtu služebních úřadů umožňujících individuální rozvržení služební doby. Nabízí se souvislost s pandemií onemocnění COVID-19, ale stejně tak může jít o dlouhodobý trend, jelikož mezi lety 2018 a 2019 došlo rovněž ke snížení počtu služebních úřadů umožňujících individuální rozvržení služební doby. Bude tak zajímavé sledovat vývoj v následujících letech.
