Mediální konstrukce reality. Média jsou klíčovým nástrojem k formování toho, co se nazývá sociální realitou. Společnost a média existují v určité vzájemné provázanosti. Média reagují na společenskou poptávku, čímž vzniká interakce (McQuail, 2007, s. 86). Sociální realita je realitou sociálně konstruovanou. Jedinci se rodí do reality už hotové, ale svým vědomým chováním, které je ovlivněno sociálními normami, ji ovlivňují. „Sociální realita je tedy výsledkem vzájemného působení objektivních faktorů i subjektivních motorů jednání aktérů, a to ji odlišuje od reality přírodní“ (Xxxxxxxxx, 2014, s. 39). Takové přemýšlení o realitě souvisí s prací sociologů Xxxxxxx a Xxxxxxxxx (1999) kteří tvrdí, že realita je konstruována neustálými procesy externalizace, objektivizace a následné internalizace a vztah člověka se sociálním světem je dialektický a navzájem provázaný. V rámci mediální problematiky lze tuto myšlenku využít tak, že média svou externalizací ovlivňují sociální realitu a jejich obsah tak má zásadní vliv na vnímání světa, jelikož se při procesu socializace stává určité vědění objektivní pravdou a v procesu internalizace tak konstruuje subjektivní realitu. Mediální obsahy lze tedy připodobnit k vědění, jež konstruují sociální realitu. Právě toto vědění je tvůrcem dynamiky chování. „Definuje a vytváří role, jež mají být hrány
