Nezávislost akreditivu. Zákonodárce věnuje v zákoně zvláštní pozornost vztahu mezi bankou a oprávněným, a to prostřednictvím § 685 ObZ, který uvádí, že závazek banky z akreditivu je nezávislý na právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným. Mluvíme zde o „principu abstraktnosti akreditivu“. Tento princip znamená nezávislost existence akreditivu na obsahu právního vztahu mezi oprávněným a příkazcem, ať už tento vztah vznikl ze zákona, nebo na základě smlouvy. Tento princip je společný více typům bankovních obchodů, kdy operace bank jsou odděleny od právních vztahů osob na nich zúčastněných (= vztahy mezi klientem banky a dalšími subjekty). Banka zde vystupuje jako nástroj, jehož prostřednictvím plní její klient závazek, a do jeho vztahů se nevměšuje. Tato konstrukce výrazně posiluje postavení věřitele ( = oprávněného z akreditivu), kdy plnění v jeho prospěch je prostřednictvím banky vždy zajištěno, aniž by na tom cokoli změnila modifikace vztahu mezi ním a příkazcem. Banka v důsledku své nezávislosti nemůže uplatňovat námitky, které by příkazce proti oprávněnému měl, výjimkou je situace, kdy jsou námitky příkazce promítnuty do akreditivních podmínek, které je oprávněný povinen splnit. Poté je banka proti oprávněnému použít může.85 Obsah „hlavního“ závazkového vztahu je vyjádřen jen v podmínkách akreditivu, ty jsou poté posuzovány bez jakékoli závislosti na dalších okolnostech. Výsledkem je stav, svou právní bezpečností srovnatelný se zástavním právem, avšak neexistuje zde potřeba obracet se na státní orgán, což ale do vztahů mezinárodního obchodu může přinést značnou nejistotu a komplikace.86 Abstraktnost akreditivu dále znamená, že povinnost banky poskytnout určité plnění je nezávislá na kauze závazku ( = bezprostřední hospodářský důvod závazku, který vede k založení závazkového vztahu, na rozdíl od právního důvodu, jímž je právní skutečnost, která právní vztah zakládá – smlouva). Co se akreditivu týče, zde kauza nemusí být ani zjišťována nebo dokazována, a to ani ve smlouvě o akreditivu ani v akreditivní listině. Dalším aspektem, kterým se akreditiv od ostatních právních aspektů liší, je fakt, že není akcesorický, stojí zcela samostatně. Pokud by tedy došlo k jakékoli
