Normy zasahující nebo omezující smluvní obsah. Druhou kategorií norem jsou takové normy, které daný stát využívá k zásahu a omezení obsahu nejenom smluv licenčních. Stát se tak zároveň snaží zasáhnout do oblasti nejenom ekonomické, ale i politické, k čemuž dochází vytvářením podmínek nástroji ať už právními, obchodními či technickými. Pokud se v předešlých odstavcích pomyslně rozdělovaly státy na vyspělé a rozvojové, zde je spatřován jeden z rozdílů, neboť ekonomicky a průmyslově vyspělé státy tak budou činit v případě převodu technologie v oblasti práva hospodářské soutěže, kde se bude kontrolovat, zda jsou ze strany příslušných subjektů dodržovány právní předpisy v této sféře, tím je zajišťována samozřejmě ochrana soutěžního prostředí mezi podnikatelskými subjekty. Tyto zásahy či dohled ze strany příslušných orgánů se neděje jenom v rámci národního zájmu pomocí tzv. antitrustových zákonů, ale v případě Evropské unie i na jejím území a zejména unijní právo na to reaguje celou řadou právních předpisů. Právě uzavření případné výlučné (exkluzivní) licenční smlouvy, která by měla omezující ujednání jak pro poskytovatele tak nabyvatele licence, by bylo dle míry závažnosti v rozporu s příslušným článkem Smlouvy o fungování Evropské Unie (čl. 101), tykající se zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení na trhu65. Současně s touto normotvorbou upravující ochranu trhu nebo převod technologií existují i normy disponující omezením bezpečnostního charakteru. V této oblasti pro členské státy působí významná vládní organizace NATO, nejvýznamnějším dokumentem je pak tzv. Wassenarské ujednání (The Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies) z roku 1995. Toto ujednání se
