Následky nepravdivých nebo neúplných informací poskytnutých spotřebitelem. Je zajímavé sledovat, jak zákonodárce do určité míry nabádá poskytovatele k tomu, aby spotřebiteli nedůvěřoval. Dalo by se říci, že zákonodárce počítá s tím, že spotřebitel buď bude o svých výdajích záměrně mlčet nebo na základě své individuální finanční gramotnosti a základní odpovědnosti nebude schopen své výdaje shrnout pro tyto potřeby. I judikatura dovozuje, že povinnost odborné péče zahrnuje povinnost věřitele ověřit si rozhodující informace, byť mu byly sděleny spotřebitelem.132 Povinnost ověřit rozhodující informace je realizována prostřednictvím tzv. verifikace nebo cizím slovem „fraud-checks“, kdy poskytovatel různými způsoby ověřuje informace sdělené spotřebitelem.133 Autor s tímto postojem a do jisté míry trendem nesouhlasí, přičemž v něm spatřuje škodlivé nekonzistentní jednání. Spotřebitelé jsou v tomto ohledu až moc podceňováni a je jim přikládána ochrana, která je nijak zvlášť nemotivuje jednat s maximální svědomitostí a odpovědností. Příčí se to také jedné ze základních zásad občanského práva, a to z latinské formule „venire contra factum proprium“. Jedná se o situace, kdy se jedna ze stran chová
