Common use of Obchodní tajemství Clause in Contracts

Obchodní tajemství. Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje ve svém § 9 problematiku ochrany obchodního tajemství; podle tohoto ustanovení, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Zákon o registru smluv taktéž upravuje znečitelnění obchodního tajemství obsaženého ve smlouvách (§ 5 odst. 8). V této problematice je samozřejmě nutné obecně vycházet zejm. z právní úpravy občanského zákoníku (§ 504), podle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Tyto znaky musí být splněny kumulativně. Obchodní tajemství musí objektivně splňovat občanským zákoníkem definované znaky, nepostačí, že strany prohlásí, že nějaké skutečnost jsou obchodním tajemstvím. Průlom do ochrany obchodního tajemství je upraven § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého používá-li se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.20014 č.j. 7 A 118/2002 – 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat. Autoritativně může tvrzení o tom, že něco je obchodním tajemstvím, potvrdit nebo vyvrátit v konkrétním případě pouze soud. Do ochrany obchodního tajemství existuje průlom skrze veřejné prostředky. Kromě znečitelnění obchodního tajemství přímo ve smlouvě je možné z uveřejnění vyloučit i metadata, která jsou obchodním tajemstvím. Jedná se konkrétně o identifikaci smluvních stran a cenu popř. hodnotu předmětu smlouvy. Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektům, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké škole, státnímu podniku nebo národnímu podniku, zdravotní pojišťovně a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) a n)].

Obchodní tajemství. Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje ve svém § 9 problematiku ochrany obchodního tajemství; podle tohoto ustanovení, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Zákon o registru smluv taktéž upravuje znečitelnění obchodního tajemství obsaženého ve smlouvách (§ 5 odst. 8). V této problematice je samozřejmě nutné obecně vycházet zejm. z právní úpravy občanského zákoníku (§ 504), podle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Tyto znaky musí být splněny kumulativně. Obchodní tajemství musí objektivně splňovat občanským zákoníkem definované znaky, nepostačí, že strany prohlásí, že nějaké skutečnost skutečnosti jsou obchodním tajemstvím. Průlom do ochrany obchodního tajemství je upraven v § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého používá-li se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.20014 č.j. 7 A 118/2002 – 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat. Autoritativně může tvrzení o tom, že něco je obchodním tajemstvím, potvrdit nebo vyvrátit v konkrétním případě pouze soud. Do ochrany obchodního tajemství existuje průlom skrze veřejné prostředky. Kromě znečitelnění obchodního tajemství přímo ve smlouvě je možné z uveřejnění vyloučit i metadata, která jsou obchodním tajemstvím. Jedná se konkrétně o identifikaci smluvních stran a cenu cenu, popř. hodnotu předmětu smlouvy. Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektům, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké škole, státnímu podniku nebo národnímu podniku, zdravotní pojišťovně a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) a n)].

Obchodní tajemství. Zákon Smluvní strany výslovně prohlašují, že údaje a další skutečnosti uvedené v této smlouvě, vyjma částí označených ve smyslu následujícího odstavce této smlouvy, nepovažují za obchodní tajemství ve smyslu ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní tajemství“), a že se nejedná ani o svobodném přístupu k informacím upravuje ve svém informace, které nemohou být v registru smluv uveřejněny na základě ustanovení § 9 problematiku ochrany obchodního tajemství; podle tohoto ustanovení3 odst. 1 ZRS. Jestliže smluvní strana za své obchodní tajemství část obsahu smlouvy, která v důsledku toho bude pro účely uveřejnění smlouvy v registru smluv znečitelněna, nese tato smluvní strana odpovědnost, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Zákon o registru smluv taktéž upravuje znečitelnění obchodního tajemství obsaženého ve smlouvách (§ 5 odst. 8). V této problematice je samozřejmě nutné obecně vycházet zejm. z právní úpravy občanského zákoníku (§ 504), podle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a by smlouva v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím důsledku takového označení byla uveřejněna způsobem jejich utajení. Tyto znaky musí být splněny kumulativně. Obchodní tajemství musí objektivně splňovat občanským zákoníkem definované znaky, nepostačí, že strany prohlásí, že nějaké skutečnost jsou obchodním tajemstvím. Průlom do ochrany obchodního tajemství je upraven § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého používá-li se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.20014 č.j. 7 A 118/2002 – 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat. Autoritativně může tvrzení o tom, že něco je obchodním tajemstvím, potvrdit nebo vyvrátit v konkrétním případě pouze soud. Do ochrany obchodního tajemství existuje průlom skrze veřejné prostředky. Kromě znečitelnění obchodního tajemství přímo ve smlouvě je možné z uveřejnění vyloučit i metadata, která jsou obchodním tajemstvím. Jedná se konkrétně o identifikaci smluvních stran a cenu popř. hodnotu předmětu smlouvy. Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektům, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké škole, státnímu podniku nebo národnímu podniku, zdravotní pojišťovně a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účastodporujícím ZRS, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené bez ohledu na to, která ze stran smlouvu v registru uveřejnila. S částmi smlouvy, které druhá smluvní strana neoznačí za své obchodní tajemství před uzavřením této smlouvy, nebude Správa železnic, státní organizace, jako s obchodním tajemstvím nakládat a ani odpovídat za případnou škodu či jinou újmu takovým postupem vzniklou. Označením obchodního tajemství ve smyslu předchozí věty se rozumí doručení písemného oznámení druhé smluvní strany Správě železnic, státní organizaci, obsahujícího přesnou identifikaci dotčených částí smlouvy včetně odůvodnění, proč jsou za obchodní tajemství považovány. Druhá smluvní strana je povinna výslovně uvést, že informace, které označila jako své obchodní tajemství, naplňují současně všechny definiční znaky obchodního tajemství tak, jak je vymezeno v ustanovení § 2 odst. 1 písm. e)504 občanského zákoníku, k)a zavazuje se neprodleně písemně sdělit Správě železnic, l) a n)]státní organizaci, skutečnost, že takto označené informace přestaly naplňovat znaky obchodního tajemství.

Obchodní tajemství. Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje ve svém § 9 problematiku ochrany obchodního tajemství; podle tohoto ustanovení, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Zákon o registru smluv taktéž upravuje znečitelnění obchodního tajemství obsaženého ve smlouvách (§ 5 odst. 8). V této problematice je samozřejmě nutné obecně vycházet zejm. z právní úpravy občanského zákoníku (§ 504), podle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Tyto znaky musí být splněny kumulativně. Obchodní tajemství musí objektivně splňovat občanským zákoníkem definované znaky, nepostačí, že strany prohlásí, že nějaké skutečnost skutečnosti jsou obchodním tajemstvím. Průlom do ochrany obchodního tajemství je upraven v § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého používá-li se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.20014 č.j. 7 A 118/2002 – 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat. Autoritativně může tvrzení o tom, že něco je obchodním tajemstvím, potvrdit nebo vyvrátit v konkrétním případě pouze soud. Do ochrany obchodního tajemství existuje průlom skrze veřejné prostředky. Kromě znečitelnění obchodního tajemství přímo ve smlouvě je možné z uveřejnění vyloučit i metadata, která jsou obchodním tajemstvím. Jedná se konkrétně o identifikaci smluvních stran a cenu cenu, popř. hodnotu předmětu smlouvy. Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektům, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké škole, státnímu podniku nebo národnímu podniku, zdravotní pojišťovně pojišťovně, Českému rozhlasu, České televizi a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l), m) a n)].

Obchodní tajemství. Zákon Podepsáním této Smlouvy smluvní strany výslovně souhlasí s tím, aby byl celý text této Smlouvy a veškeré skutečnosti v ní uvedené zveřejněny, a to včetně výše ceny, způsobu, místa a času plnění předmětu smlouvy. Smluvní strany tedy prohlašují, že žádná část Xxxxxxx, nenaplňuje znaky obchodního tajemství (ust. § 504 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění) a udělují svolení k jejich užití a zveřejnění bez stanovení jakýchkoliv dalších podmínek. Smluvní strany souhlasí se zpracováním svých ve Smlouvě uvedených osobních údajů, konkrétně s jejich zveřejněním v registru smluv ve smyslu z. č. 340/2015 Sb., o svobodném přístupu k informacím upravuje ve svém § 9 problematiku ochrany obchodního tajemství; podle tohoto ustanovenízvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Zákon uveřejňování těchto smluv a o registru smluv taktéž upravuje znečitelnění obchodního tajemství obsaženého (zákon o registru smluv) Souhlas uděluje smluvní strana na dobu umístění Smlouvy v registru. Osobní údaje poskytuje dobrovolně. Poskytovatel se zavazuje zachovávat ve smlouvách (§ 5 odst. 8). V této problematice je samozřejmě nutné obecně vycházet zejm. z právní úpravy občanského zákoníku (§ 504), podle kterého obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnostivztahu k třetím osobám mlčenlivost o informacích, které souvisejí při plnění této Smlouvy získá od objednatele či o objednateli nebo jeho zaměstnancích, a nesmí je zpřístupnit bez předchozího písemného souhlasu objednatele žádné třetí osobě ani je použít v rozporu s účelem této Smlouvy, ledaže se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajeníjedná o: informace, které jsou veřejně přístupné, nebo případ, kdy je zpřístupnění informace vyžadováno zákonem nebo závazným rozhodnutím oprávněného orgánu. Tyto znaky musí být splněny kumulativně. Obchodní tajemství musí objektivně splňovat občanským zákoníkem definované znakyPoskytovatel je povinen zavázat povinností mlčenlivosti dle předchozího odstavce této Smlouvy všechny osoby, nepostačí, že strany prohlásí, že nějaké skutečnost jsou obchodním tajemstvím. Průlom do ochrany obchodního tajemství je upraven § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého používá-li které se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; budou podílet na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.20014 č.j. 7 A 118/2002 – 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat. Autoritativně může tvrzení o tom, že něco je obchodním tajemstvím, potvrdit nebo vyvrátit v konkrétním případě pouze soud. Do ochrany obchodního tajemství existuje průlom skrze veřejné prostředky. Kromě znečitelnění obchodního tajemství přímo ve smlouvě je možné z uveřejnění vyloučit i metadata, která jsou obchodním tajemstvím. Jedná se konkrétně o identifikaci smluvních stran a cenu popř. hodnotu předmětu plnění dle této smlouvy. Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektůmZa porušení povinnosti mlčenlivost osobami, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké školekteré se budou na plnění dle této Smlouvy, státnímu podniku nebo národnímu podnikuodpovídá Poskytovatel, zdravotní pojišťovně a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to jako by povinnost porušil sám. Povinnost mlčenlivosti trvá i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) a n)]po skončení účinnosti této Smlouvy.