Pronájem ve smyslu mezinárodního a komunitárního pojetí. Po dlouhou dobu nebylo autorské právo na pronájem upraveno. Úpravy se tento institut dočkal až v čl. 11 dohody TRIPS a posléze i v čl. 7 WCT, který ovšem vztahuje svou působnost jen na trvalé rozmnoženiny, které je možno uvádět do oběhu jako hmotné předměty. Výše uvedené mezinárodní smlouvy vymezují pronajímání originálů či rozmnoženiny v obchodněprávním slova smyslu. Smluvním státům je ale prostřednictvím těchto smluv umožněno za stanovených podmínek omezit či vyloučit výkon tohoto výlučného majetkového práva a to vzhledem k pronájmu počítačových programů či kinematografických děl. Pronájem je na komunitární úrovni upraven v již citované směrnici 2006/115/ES. Obsahem této směrnice je vymezení práva na pronájem (vyloučení staveb a děl užitého umění z tohoto práva), je stanovena i výlučnost práva autora udělovat svolení k výkonu práva na pronájem i nezadatelnost práva autora na přiměřenou odměnu za pronájem včetně práva podřídit výkon tohoto práva povinné kolektivní správě. Pro oblast počítačových programů je právo na pronájem zakotveno v čl. 4 písm. c) směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. 5. 1991 a pro oblast databází (nikoliv výslovně) je toto právo uvedeno v čl. 5 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. 3. 1996.
