Právní osobnost a svéprávnost. Z předchozí podkapitoly vyplývá, že pro uzavření platné smlouvy se nepožaduje zjistit totožnost spotřebitele, a ačkoliv je povinností podnikatele sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy svou totožnost, není ani porušení této povinnosti sankcionováno neplatností smlouvy. Aby vznikla platná smlouva, vyžaduje se jen splnění náležitostí, které jsou kladeny na subjekty právního jednání – právní osobnost a dostatečná způsobilost k právnímu jednání. Právní osobnost, neboli právní subjektivita, jsou pojmy vyjadřující schopnost být nositelem práv a povinností. Jen ten, kdo je právní osobností, může mít práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy nebo jiných právních titulů. Relevanci této náležitosti lze spatřovat ve specifiku obchodování po internetu, které je v oblasti procesu kontraktace značně automatizováno a nezřídka kdy za prodávajícího právně jedná software. Ten však subjektem práva není. Může i přes to uzavřít kupní smlouvu? České právo nabízí ust. § 17 odst. 2 OZ, podle nějž se právo nebo povinnost přičte osobě, které podle povahy právního případu náleží. Z textu ustanovení je patrné, že zákonodárce počítal pouze s pasivním přístupem non-subjektů – někdo jiný musí zřídit právo nebo uložit povinnost, ty se pak přičtou té osobě, která je dle zvyklostí nejbližší. Jak je to ale v případech automatizovaných procesů, kde software obhospodařuje celý proces nákupu od zobrazování zboží na e-shopu, přes cenotvorbu a vyřizování objednávek až po organizaci dopravy zboží zákazníkovi, a to relativně nezávisle na osobě v právním slova smyslu? V takovém případě jeho zapojení do vytváření smlouvy totiž jednoznačně přesahuje meze pasivního přístupu. Míra zapojení softwarů je obdobná, jako kdyby provozovatel e-shopu jednal skrze svého zástupce. I proto se pro takové programy vžilo označení elektronický agent. Pro elektronické agenty v právních řádech neexistuje ustanovení, které by jednoznačně stanovilo právní účinky jejich projevům, proto je třeba danou situaci posuzovat s využitím analogie, případně tuto mezeru v zákoně překonat interpretačně. V případě, kdy by nešla dovodit přičitatelnost jejich provozovatelům, vedlo by používání elektronických agentů ke zdánlivosti uzavíraných smluv kvůli nedostatkům v subjektivitě. Na první pohled se nabízející úprava o zastoupení je použitelná jen ve velmi omezeném rozsahu, protože např. použití ustanovení o excesech, dobré víře zástupce nebo povinnosti osobního jednání jsou v intencích kontraktace elektronickými agenty nepředstavitelné...
