Vyloučení národního práva. Nařízení namísto Směrnice přeskočí přechodnou fázi transpozice do vnitrostátních práv ních předpisů. Kromě toho, že se tím vyhneme vnitrostátnímu zpřísňování textu Směr nice (gold-platingu), a tedy rozdílným standardům v Unii, to má rozhodující výhody pro jednotný výklad a uplatňování kontroly zneužívajících ujednání. SDEU by se již neome zoval na stanovení pokynů tím, že by kontroloval, zda bylo dosaženo cílů stanovených zákonodárcem EU. Místo toho by mohl přímo uplatňovat standardy kontroly smluv a pro hlásit některá smluvní ujednání za zneužívající, zatímco jiná by připustil k použití na vnitřním trhu. To by mohlo vést k celounijnímu repertoáru nepřípustných a přípustných všeobecných obchodních podmínek (VOP), které by nahradily různé černé, bílé a šedé seznamy vnitrostátních právních předpisů. Jen to zajistí rovné podmínky v Unii. Mohou však existovat obavy, zda je Nařízení skutečně vhodným prostředkem pro kon trolu zneužívajících ujednání. Taková úprava se totiž bude muset týkat širokého spektra smluvních klauzulí, a proto se jen stěží tak může vyhnout širokým a obecným pravidlům. V dnešním právu EU však již existuje jeden případ, kdy je kontrola zneužívajících ujed nání upravena v Nařízení. Nařízení „P2B“ (Platform to Business) obsahuje velmi podrob né požadavky na smluvní podmínky používané platformami ve vztazích s komerčními uživateli.34 Nařízení stanoví požadavek na transparentnost VOP35 a vyžaduje, aby byla do VOP zahrnuta řada informací,36 upravuje formu a povinnosti oznamovat jakékoli změny VOP,37 zakazuje jejich retroaktivní použití38 a předpokládá neplatnost v důsledku poruše ní určitých požadavků.39 33 Viz např. čl. 35 Nařízení o ratingových agenturách (nařízení 1060/2009/ES Evropského parlamentu a Rady z 16. září 2009 o ratingových agenturách, Úř. věst. 2009 L 302), s. 1; k tomu dále nařízení 462/2013/EU Evropského parlamentu a Rady z 21. května 2013, Úř. věst. 2013 L 146, s. 1.
