Vzájemná podmíněnost Vzorová ustanovení

Vzájemná podmíněnost. Jak jsem již výše uvedla, hypotéza komentované normy je hypotézou složenou, přičemž ke splnění obou podmínek musí dojít kumulativně. Kumulativnost dovozuji z jazykového výkladu ust. § 1729 odst. 1 ObčZ. Zákonodárce totiž pro vyjádření vztahu obou podmínek zvolil výraz „přes“, jehož význam spočívá v tom, že v případě, že nastane X (Strany dospějí při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné) za současné existence Y (důvodného očekávání v uzavření smlouvy), vzniká Z (podmínka pro případnou protiprávnost jednání). Význam ustanovení by se nezměnil, i kdyby došlo k jeho reformulaci a spojení obou hypotéz pomocí spojky „a“ (např.: Pokud strany při jednání o smlouvě dospějí tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné a jedna ze stran důvodně očekává, že k uzavření smlouvy dojde…) či obdobné spojky, která je typická pro vyjádření kumulativní struktury právní normy. Obě části hypotézy tak musí být splněny simultánně, jen za tohoto předpokladu jsou totiž splněny podmínky pro vznik protiprávního jednání. Podmínku dosažení stádia vyjednávání, kdy se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, hodnotím jako objektivní kategorii, která je nezávislá na osobnosti a vnitřních pocitech kontrahující osoby. Domnívám se, že slovní spojení „jeví se“ použil zákonodárce úmyslně v návaznosti na ust. § 4 odst. 1 ObčZ, a tedy že se uzavření smlouvy má jevit jako vysoce pravděpodobné tzv. „průměrnému člověku“. 22 Tuto kategorii tak bude třeba hodnotit prostřednictvím objektivního standardu. Určení okamžiku, kdy se vyjednávání dostane do stádia, kdy se uzavření smlouvy bude jevit jako vysoce pravděpodobné, bude podle mého názoru především záviset na typu smlouvy, o jejímž uzavření strany jednají, na vzájemném vztahu osob, které spolu kontrahují, na vzájemných sděleních obou kontrahentů, na tom jakým způsobem se strany v průběhu vyjednávání chovaly, na tom, zda spolu uzavírají smlouvu opakovaně, či poprvé ale i na mnohých dalších aspektech, které dohromady vytváří kompletní obraz konkrétního jednání o uzavření smlouvy. Tyto aspekty jsou oproštěny od subjektivních vjemů kontrahujících osob, toto jsou podle mého názoru totiž aspekty, které je třeba hodnotit až v souvislosti s posuzováním druhého fragmentu hypotézy, tj. důvodného očekávání v uzavření smlouvy. 22 XXXXXXX, Xxxx. § 4 [Rozum a vědomost či pochybnost]. In: XXXXXXX, Xxxx a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2022, s. ...