Výsledky voleb. Výsledky voleb byly známé 20. června 1998. Uzavírací pětiprocentní klauzuli překročilo celkem 5 stran. Volby vyhrála ČSSD a získala 74 mandátů. Druhá ODS získala 63 mandátů. Komunistická strana Xxxx a Moravy skončila třetí s 24 mandáty. KDU-ČSL a Unie svobody získaly 20, respektive 19 křesel (xxxxx.xx). Xxxxxxxx (1999, s. 312) poukazuje na několik překvapení, které výsledky voleb přinesly. „Za prvé to bylo „zmrtvýchvstání“ ODS, která se z desetiprocentní voličské přízně na počátku roku 1998 dostala na volebních 27,7 %, což znamenalo ztrátu pouhých necelých dvou procent ve srovnání s volbami v roce 1996. Další překvapení přinesl méně než pětiprocentní volební výsledek SPR-RSČ a strany DŽJ, který jim zabránil ve vstupu do Poslanecké sněmovny.“ Tato překvapení měla zásadní vliv na povolební vyjednávání. Prezident Xxxxxx Xxxxx pověřil Xxxxxx Xxxxxx, předsedu vítězné strany, sestavováním vlády. Jako pravděpodobná se jevila varianta o vládě sestavené z ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. Xxxxx byl ochoten vzdát se i premiérského křesla. Tato vláda by měla pohodlnou většinu 113 křesel (Kopeček, 2015, s. 71–72). Této variantě byl nakloněn i prezident Xxxxx, nicméně nakonec ztroskotala na neochotě předsedy US Xxxx Xxxxx vládnout se sociálními demokraty (Xxxxxx, 2006, s. 35). Kaiser (2014, s. 236) uvádí, že jako prvotní hřích, který vedl k podepsání Opoziční smlouvy se bere věrolomnost. Podotýká ovšem, že kritici opomíjejí skutečnost, že aby vůbec nějaká vláda vznikla, muselo v každém případě dojít k porušení slibů z nějaké strany. Neochotu jít do vlády s ČSSD avizovala Unie svobody již před samotnými volbami. Xxxxx Xxxxx ve své biografii (2005) navíc tvrdí, že se odmítal s Unií svobody spojit, protože „kdo zradil jednou, zradí vždycky“. Když tak Xxx Xxxx odmítl vstoupit s ním do vlády, byl mu upřímně vděčný (s. 171–178). Debata o dohodě s ČSSD se ve vedení Občanských demokratů objevila už dva dny po volbách. Veřejně ji poprvé připustil Xxxxxx Xxxxx 30. června po jednání s Xxxxxxx Xxxxxxx (Kopeček, 2015, s. 75–76). Po odmítnutí koalice Xxxxx Xxxxxx se 3. července sešli představitelé ODS a ČSSD a začali diskutovat o možné dohodě. Výrazná kritika přicházela zejména z řad představitelů KDU-ČSL, kteří nebyli spokojeni s možnou dohodou dvou největších stran, ale ani s chováním Unie svobody (Kopeček, 2015, s. 76–81). K podepsání Opoziční smlouvy došlo 9. července 1998, čímž došlo k ukončení povolebních vyjednávání.
