Způsob posouzení a prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel spotřebitelského úvěru dle § 86 ZSÚ má povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na základě výsledku posouzení takto získaných informací může poskytovatel poskytnout úvěr pouze v případě, kdy neexistují žádné důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak bylo uvedeno výše, zákonodárce přesně nestanovil, jaké informace zjišťovat, aby dospěl poskytovatel do stavu, kdy nemá žádné pochybnosti o spotřebitelově schopnosti splácet. Poskytuje však nikterak konkrétní návod v § 86 odst. 2) ZSÚ, kdy stanovuje, že poskytovatel posuzuje zejména schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, s přihlédnutím ke způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku by měla být zohledňována, pokud ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr bude splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo pokud z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z jazykového výkladu těchto ustanovení lze vyvodit, že poskytovatel posuzuje úvěruschopnost spotřebitele primárně na základě informací dodaných spotřebitelem. Pokud je to nezbytné, tak sekundárně z jiných zdrojů, které si už poskytovatel obstarává sám. Znovu se otevírá otázka, kdy je nezbytné nespokojit se s údaji od spotřebitele a vzniká potřeba, aby si poskytovatel vyhledal a prověřil informace sám. V první řade je třeba zamyslet se nad tím, že spotřebitel musí být nejprve informován, jaké podklady má za tímto účelem poskytnout.113 Zpravidla to bývá ve smyslu § 86 odst. 2) potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, výplatní listina, popřípadě výpis z bankovního účtu spotřebitele. Jedná se o standardní dokumenty sloužící k porovnání příjmů. Dle rozhodovací praxe finančního arbitra se rozumí schopností spotřebitele splácet úvěr jako situace, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbývá spotřebiteli v jeho osobním,
