Ztráta vkladní knížky Vzorová ustanovení

Ztráta vkladní knížky. Podle § 784 odst. 1 ObčZ při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či návrh toho, kdo má na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou. Zákonnou podmínkou pro nakládání s vkladem na vkladní knížce je předložení vkladní knížky nebo v případě cestovních vkladních knížek cestovní vkladní knížky spolu s průkazním lístkem peněžnímu ústavu. Pokud nelze vkladní knížku peněžnímu ústavu předložit, lze s vkladem nakládat pouze po umoření vkladní knížky. Podstata umoření není právní úpravou definována. V proceduře, která předchází samotnému rozhodnutí o umoření, je nutné, aby bylo zjištěno a skutečně ověřeno za účasti dotčených osob a veřejnosti, že umořovaná listina neexistuje nebo v době umořovacího řízení není k dispozici informace o její existenci. 44 Pro vkladatele i peněžní ústav znamená umořovací řízení právní jistotu, že původní listina pozbývá platnosti a s vkladem se nebude moci nadále nakládat na základě umořené listiny ani v případě, že by se tato listina dodatečně nalezla. Za ztrátu vkladní knížky se považuje jak vlastní ztráta vkladatelem45 ( nezáleží přitom na tom, zda je ztráta trvalá či dočasná, tzn., že např. pokud po umoření vkladatel