JUDr. Jaroslav Buriánek, LL.M., DiS.

Licenční smlouva v autorském právu

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx, LL.M., DiS.

Ústav súkromného práva, Fakulta práva, Paneurópska vysoká škola

Abstrakt: Rekodifikace českého soukromého práva s sebou přinesla zásadní koncepční změny, nová pravidla, novou a staronovou terminologii i instituty. Jednou ze změn uvedených v novém občanském zákoníku, zákoně č. 89/2012 Sb., je i kompletní úprava týkající se licenčních smluv k předmětům duševního vlastnictví. Licenční smlouva je zde nyní upravena na jednom místě v obecné podobě, kdy tato zahrnuje i průmyslová práva a následně ve zvláštních ustanoveních se pak věnuje právům hospodářským a kulturním spadajícím v důsledku vlastního předmě- tu pod ochranu autorského zákona. Pro svá specifika je pak i samostatně upravena licenční smlouva nakladatelská. Článek se bude zabývat licenční smlouvou v oblasti autorského práva, její podstatou, podmínkami pro její uzavření, významem, ale i úskalími, která v důsledku jejího uzavření mohou v praxi nastat.

Abstract: The recodification of Czech private law brought fundamental conceptual changes, new rules, new and old terminology and institutes. One of the changes mentioned in the new Civil Code, Act No. 89/2012 Coll., is a complete regulation regarding license agreements for intellectual property objects. The license agreement is now modified here in one place in a general form, where it also includes industrial rights, and then in special provisions it deals with economic and cultural rights falling under the protection of the copyright law as a result of its own subject matter. The publisher‘s license agreement is also separately adjusted for its specifics. The article will deal with the license agreement in the field of copyright, its essence, the conditions for its conclusion, its meaning, but also the pitfalls that may arise in practice as a result of its conclusion.

Klíčová slova: licenční smlouva, licence, autor, autorské dílo, autorské právo

Key words: license agreement, license, author, copyrighted work, copyright

Úvod

S ohledem na razantní politické, ekonomické a epidemio- logické skutečnosti, kterými je v současnosti společnost globálně postižena, nastal jev vyznačující se tím, že se společenské dění, a to jak v oblasti kultury, obchodu, ale i zábavy přesouvá značně rychlým způsobem z reálné- ho světa do virtuálního, digitálního světa, který podlé- há nezadržitelnému rozvoji. V důsledku tohoto dochází i k masivnímu rozvoji informační společnosti, což umož- ňuje nekontrolovatelné šíření autorských děl v tomto prostředí, kdy čím dál tím častěji s rozmachem zejména sítě internet dochází k užívání autorských děl v rozporu se zájmy autorů. Uživatelé sítě internet si dostatečně ne- uvědomují, že mnohdy nakládají s díly autorů neopráv- něně, kdy prakticky takovým jednáním připravují autory o odměnu, jež jim ze zákona náleží. Uvedené ovšem platí pouze za předpokladu, že se nejedná o užití autorských děl na základě zákonných licencí omezujících autory ve výkonu jejich práv, mající však předem dané předpokla- dy pro takovéto užití díla bez souhlasu autora, které však musejí z podstaty vyhovět tříkrokovém testu.

Pro společnost je důležité, aby autorská tvorba byla zachována a podporována, jelikož právě z této je mnoh- dy tvořeno národní kulturní bohatství. Lidé by si tedy měli

uvědomovat hodnotu nehmotných statků představovaných právě autorskými díly, bez rozlišení, zda se jedná o dílo literární, umělecké či vědecké.1 Zde pouze podotýkám, že pod ochranu autorského zákona spadá i databáze a počí- tačový program, který je chráněn jako dílo literární. Pod ochranu autorského zákona spadají i jiná důležitá díla tvo- řená autory v závislostním postavení, kdy se jedná zejmé- na o díla školská či zaměstnanecká, mající pro společnost a její rozvoj zásadní význam. Zásadně by tedy mělo platit to, co profesor Xxxxx popisuje ve své monografii, kdy uvádí pravidlo, podle něhož by to, co platí mimo síť v reálném světě, mělo platit i v prostředí digitálním na síti, a to jak z hlediska práva, tak i z hlediska morálky a zásad etiky.2

Důsledkem nedodržení těchto pravidel bývá to, že autorská díla jsou díky technologickému pokroku nekon- trolovatelně rozmnožována a šířena prostřednictvím sítě internet způsoby, které nejsou v zájmu společnosti ani au- torů, když toto může poškozovat jejich osobnostní a ma- jetková práva k dílu.

1 Srovnej § 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, kdy zde jsou vymezeny atributy nutné k tomu, aby výsledek v tvůrčí duševní činnosti člověka byl považován za autorské dílo.

2 TELEC, I. Právo duševního vlastnictví v informační společnosti.

Praha: Leges, 2015, 240 s., s. 11.

Autorské právo

Autorské právo souvisí s právem nehmotných statků, kte- ré je imanentní součástí práva občanského. Nehmotným statkem je zde nutno chápat jistý objekt obsahující kon- krétní duševní obsah vnímatelný lidským smyslem, kdy jeho hodnota tkví právě v jeho nehmotné existenci a dále v nezávislosti na hmotném substrátu (nosiči), na kterém je materiálně ztělesněn. Podstatou se tedy u nehmotného statku jedná o jinou majetkovou hodnotu tvořenou urči- tým duševním obsahem, který lze vnímat lidskými smys- ly, přičemž jeho hodnota spočívá v nehmotné existenci a je nezávislá na jeho materializaci, tedy ztělesnění na hmotném substrátu. Zákonnou definici nehmotného stat- ku soudobě nenalézáme, kdy by se tak ale s ohledem na jeho význam mělo v budoucí době stát a tento v zákoně definovat.

Právo nehmotných statků pod sebe subsumuje prá- vo na ochranu osobnosti a práva duševního vlastnictví k výsledkům tvůrčí duševní činnosti fyzických osob. Prá- vo duševního vlastnictví je shodně v ČR i SR větveno z důvodu systematiky a přehlednosti na oblast kulturní a hospodářskou, kdy právě kulturní oblast se zabývá ne- hmotnými statky spadajícími pod autorské právo, které je s ohledem na svůj obsah a předmět založeno na sou- kromoprávních principech vyvěrajících z občanského zá- koníku. Speciální úpravou autorského práva je autorský zákon, který upravuje autorská práva autora k autorské- mu dílu, ale také i práva s autorským právem související, tedy práva týkající se výkonných umělců a jejich umělec- kých výkonů, práva rozhlasových a televizních vysílatelů k jejich vysílání, práva výrobců zvukových a obrazových záznamů k jejich záznamům, práva pořizovatele databáze k jím vytvořené databázi, práva zveřejnitele dosud nezve- řejněného díla, u kterého uplynula doba trvání majetko- vých práv, ale i práva nakladatelů na odměnu a otázky spojené s kolektivní správou autorských práv a práv s au- torským právem souvisejících.3

Současné chápání autorského práva je quasidualistic- ké, kdy podstatou se tedy skládá z výhradních osobnost- ních a majetkových práv autora. Specifikem autorského práva je, že je zcela nezávislé na hmotném substrátu ne- soucím autorské dílo. Pod pojmem autorské dílo je dle litery zákona nutné spatřovat autorská díla vyjádřená v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě, tedy i podobě elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na rozsah, účel či význam díla. Dílem je zde myšleno klasicky dílo slovesné, nejčastěji vyjádřené řečí či písmem, dále dílo hudební, hudebně dramatické či pouze dramatické, pan- tomimické, choreografické, ale i dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem, jež je fotografii obdobný, dále dílo kinematografické, výtvarné, audiovizuální, architektonic- ké, grafické a sochařské a v neposlední řadě díla urbanis- tická a díla užitného umění a díla kartografická a počíta- čový program, přičemž se autorská práva vztahují, jak na celistvé dokončené dílo, tak na jeho vývojové fáze

3 XXXXXXXX, X. Zmluvné záväzky v autorskom práve. Bratisla- va: X. X. Xxxx, 2018. 256 s. ISBN 978-80-89603-63-3. s. 1.

i části, kdy ochraně autorského práva podléhají za podmí- nek předvídaných zákonem i názvy postav a jmen v díle uvedených. Xxxxx za dílo považuje i takové dílo, které vznikne zpracováním jiného díla. Spadá sem i překlad díla do rozličného jazyka, kdy ale tímto nejsou dotčena práva autorů díla takto zpracovávaného či do jiného jazy- ka převáděného.4 Z uvedeného plyne, že dílo ve smyslu autorského zákona je xxxxx omegou, na které je autorský zákon v souvislostech systematicky vystavěn. Na ško- du věci zde spatřuji skutečnost, že v autorském zákoně pojem díla absentuje a tento ho determinuje pouze skrze seskupení pojmových znaků a v dalším dílo vymezuje jen na základě zákonné fikce díla, která je zakotvena v § 2 odst. 2 autorského zákona. Z hlediska autorského zákona je za dílo považován výtvor osobnosti člověka vykazující jedinečnost pocházející z jeho individuální tvůrčí duševní činnosti, přičemž je předpokládáno, že ona individualita vyvěrá z autorova osobního já, tedy nitra, fantazie a umu, a to za předpokladu, že tento výtvor je možné vyjádřit v objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektro- nické, a to osobou odlišnou od autora a za splnění dalších předpokladů, že spadá do oblasti literární, umělecké nebo vědecké. Podmínky musí být splněny kumulativně, a to včetně toho, že dílo musí vykazovat určitou uměleckou a tržní hodnotu.5 V doktríně nalézáme kategorizaci děl dle oblasti tvorby, kdy tedy rozeznáváme díla vědecká, literární a umělecká.

Pokud se však jedná o způsob vyjádření díla, pak se demonstrativně může jednat o dílo hudební, sloves- né, dramatické, pantomimické, výtvarné, kartografické, fotografické, audiovizuální, scénografické anebo o dílo užitného umění. Platí tedy, že autorské dílo, jakožto ne- hmotný statek a jeho nosič, jakožto hmotná věc, vyka- zují každý svůj právní režim, a to i přes skutečnost, že zachycením nehmotného statku na hmotném substrátu dochází k relativně trvalému spojení, které uživatelé mylně vnímají jako jeden právní režim. Autorské právo obsahuje speciální právní zásady oproti obecným zá- sadám občanského zákoníku, kdy tyto právě potlačují obecné principy, na nichž je občanský zákoník vysta- věn. Příkladem je zde kogentní zásada autorského záko- na vylučující převoditelnost autorského práva, kdy toto v důsledku utlačuje občanskoprávní princip smluvní volnosti respektující obvykle autonomii vůlí smluvních stran. Autorské právo vzniká zásadně na principu bez- formálnosti, kdy stačí, aby autor vytvořil dílo ve smyslu autorského zákona vnímatelné v objektivní podobě, ne- hledě na kvalitu a rozsah díla. Autorství takto vzniklé však lze přiznat pouze fyzické osobě, kdy pouze tato je nadána tvůrčí duševní činností. Autorské právo tedy podstatou zahrnuje práva autorů k jejím vlastním dílům, uvedené zajisté platí i pro výkonné umělce, výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů i televizní

4 Ve věci kategorizace díla srovnej § 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona.

5 XXXXXXXXXXXX, X. a kol. Aktuální otázky práva autorské- ho a práv průmyslových. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2018. 79 s. ISBN 978-80-87975-84-8. s. 31.

a rozhlasové vysílatele, a dále řeší vztahy týkající se problematiky jejich děl.

Objektivní autorské právo je klasicky představováno souborem práv a povinností, které autorovi k jeho dílu objektivní právo přiznává a subjektivním autorským právem je přirozené právo absolutní povahy existují- cí i bez vůle člověka, což pramení z Listiny základních práv a svobod, zejména čl. 34 odst. 1, kde jsou zakotve- na přirozená práva a svobody (svoboda tvorby a projevu a ostatní), přičemž jeho nositelem je typicky autor. Autor může svá autorská práva vykonávat sám, anebo prostřed- nictvím licenčních smluv, které další osobě v daném roz- sahu zakládají uživatelské právo k dílu autora. Samotným předmětem autorského práva je dílo autora, tedy výtvor pocházející z tvůrčí duševní činnosti člověka, který je vy- jádřitelný v objektivně vnímatelné podobě, přičemž nut- ností je, aby vykazoval jistou vlastní hodnotu, chápeme hodnotu uměleckou i tržní.6

S ohledem na výše uvedené je možno přistoupit k charakteristice samotného obsahu autorského práva, kdy za tímto je nutno vidět výlučná majetková a osob- nostní práva autora, která však autor nemůže na jiného právoplatně převést či se jich jinou legální formou vzdát.7 Uvedená práva jsou absolutní povahy, působí tedy erga omnes a jsou nepromlčitelná. Výhradní osobnostní práva zahrnují zejména právo na autorství, právo dílo zveřejnit, označit a určit způsob uvedení autorství, právo na nedo- tknutelnost díla a jeho změn, právo na autorský dohled, ale také právo na to, aby bylo dílo užíváno způsobem ne- snižujícím jeho hodnotu. Uvedená práva se pojí k životu autora, kdy v důsledku s jeho smrtí zanikají. Funkcí těch- to práv je zabránit zcizení díla, popřípadě oslabování práv autora, která mu zákon k jeho dílu dává.

Po smrti autora se ochrany těchto práv mohou domá- hat osoby blízké a osoby ze zákona legitimované, to již ale z titulu postmortální ochrany, kdy tato není časově omezená. Osobnostní práva autora jsou imanentním prv- kem k tomu, aby v jejich důsledku mohl autor vykonávat svá práva majetková, která jsou kategorizována na práva absolutní a relativní a podstatou je vykonává autor nebo osoba jím pověřená. Výhradní majetková práva relativ- ního charakteru nalézají uplatnění zejména v licenčních smluvních vztazích, kdy důvodem jejich vzniku je typic- ky závazek.8 Na rozdíl od vlastnického práva k hmotné- mu substrátu, na němž bývá dílo zachyceno, které je ča- sově neomezené, jsou absolutní majetková práva autora omezena trváním na dobu jeho života a 70 let po jeho smrti. Lhůta 70 let trvání majetkových práv se však počí- tá v případě spoluautorství od okamžiku smrti posledního z nich.

Výkonem majetkových práv může autor pověřit jinou osobu anebo kolektivního správce. Majetková práva au-

6 XXXXXXXXXXXX, T a kol. Aktuální otázky práva autorského

tora jsou demonstrativně představována právem užít dílo, vytvářet rozmnoženiny, rozšiřovat originál, pronajímat, půjčovat a vystavovat originál nebo rozmnoženiny díla a právo dílo sdělovat veřejnosti. Pokud autor nechce tato práva vykonávat sám, poskytne oprávnění k výkonu těch- to práv jiné osobě skrze licenční smlouvu, ve které naby- vateli uděluje licenci. I při udělení licence autorovi abso- lutní práva zůstávají, přičemž mu ale plyne povinnost se zdržet jejich výkonu. Udělením licence se tedy nejedná o pravý translativní převod práv, jelikož nedochází k tr- valé změně jejich nositele. Jedná se však o převod re- lativní, konstitutivní, zakládající možnost jejich užívání nabyvatelem licence. K prolomení zásady majetkových práv může dojít v případě zaměstnaneckého díla, kdy zde na základě zákonného zmocnění tato za daných okolností vykonává zaměstnavatel.

Licenční smlouva autorskoprávní

V současnosti licenční smlouva upravuje oproti předešlé právní úpravě práva a povinnosti z ní plynoucí jednot- ně skrze ustanovení zakotvená v občanském zákoníku od § 2358 dále. Předešlá právní úprava byla roztříštěna a licenční smlouva pro průmyslová práva byla, byť kuse, upravena v tehdejším obchodním zákoníku9 a licenč- ní smlouva zahrnující předměty spadající pod ochra- nu autorského zákona byla zahrnuta právě v autorském zákoně. Tento stav dvojkolejnosti právních úprav je do dnešní doby zachován i v právním řádu SR. Pokud jsou oba právní řády porovnány, pak lze konstatovat, že česká právní úprava je systematičtější a přehlednější. Dle sou- dobé praxe a doktríny lze konstatovat, že licenční smlou- va představuje nástroj dávající možnost zainteresovaným stranám upravit si vzájemná práva a povinnosti, zajisté mimo kogentních ustanovení zákona, tak, aby toto v nej- širším rozsahu respektovalo jejich potřeby a autonomii jejich vůlí, jelikož podstatou je licenční smlouva proje- vem svobodné vůle se vázat a k tomu si vybrat smluvní- ho partnera. Nad tímto pravidlem však někdy převažuje veřejný zájem zahrnutý zákonnými licencemi. Pokud se jedná o klasifikaci licenčních smluv, jde o typicky speciál- ní nominátní typizovaný a zákonem upravený smluvní vzor, kdy však není vyloučeno, aby licenční smlouva měla hybridní povahu a zahrnovala atributy smluv adhez- ních či distančních10, popřípadě smluv spotřebitelských a v neposlední řadě může být také kombinována nebo vy- věrat ze smlouvy o dílo.

Zákonodárce kombinací smluvních typů nevylu- čuje, jelikož toto by odporovalo nejen zájmům autorů a jejím smluvním partnerům, ale i potřebám soudobé praxe a tím i veřejnému zájmu. Že je kombinace smlou- vy o dílo a licenční smlouvy zákonodárcem předvídá- na, pramení i z § 631 občanského zákoníku, kdy zde je

a práv průmyslových. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fa-      

kulta, 2018. 79 s. ISBN 978-80-87975-84-8. s. 31.

7 Srovnej § 11 odst. 4 a § 26 odst. 1 autorského zákona.

8 XXXXXXXX, X. Zmluvné záväzky v autorskom práve. Bratisla- va: X. X. Xxxx, 2018. 256 s. ISBN 978-80-89603-63-3. s. 3.

9 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

10 XXXXXX, X. a kol. Právo informačních technologií. Praha: Xxxxxxx Kluver ČR, 2018. 656 s. ISBN 978-80-7598-045-8. s. 315.

upravena problematika zahrnující vytvoření díla s ne- hmotným výsledkem. Výše popsaná licence není licencí veřejnoprávní mající původ ve státní moci, jedná se však o licenci soukromoprávní, dobrovolnou, tedy smluvní, v doktríně též označovánu jako pravou, jelikož licence zakládající právo dílo užít ze zákona je značena jako nepravá.11 Takto udělená pravá soukromoprávní licen- ce má klasifikačně povahu nehmotné hromadné věci,12 což tedy znamená, že může být předmětem občansko- právních vztahů dispozičních, které se v praxi projevují tak, že je dána zákonná možnost s licencí disponovat, ve smyslu licenci postoupit zcela nebo zčásti třetí oso- bě. K takové dispozici s licencí však zákon striktně vyžaduje písemný souhlas poskytovatele licence. Na- byvatel licence je i oprávněn udělit podlicenci, bylo-li toto ujednáno v licenční smlouvě. Takové nakládání ve smyslu udělení sublicence či cese licence je možné i dle právního řádu SR, kdy toto slovenský Autorský zákon upravuje v § 72.13 Pravdou ale je, že se jedná o dispo- zitivní ustanovení, které může být smluvně stranami vyloučeno, což pak znamená, že nabyvateli licence (licencionáři) by zůstalo pouhé právo dílo užít osobně v dohodnutém rozsahu. Pokud však takového ujednání není a autor udělil souhlas k poskytnutí podlicence, pak i zde platí podmínka, že podlicence nesmí být většího rozsahu než licence samotná, což vychází z římsko- právního principu nemo plus iuris ad alium transfearre potest quam ipse habet. Pokud bylo oprávněnou oso- bou uděleno právo s licencí dál nakládat, není pak ani vyloučeno, aby se licence stala předmětem zástavního práva,14 jelikož licence je věcí mající hodnotu, tedy věcí obchodovatelnou.15 Na základě výše uvedeného je tedy patrno, že licenční smlouva je prakticky jediným legálním prostředkem umožňujícím autorovi s vlast- ním dílem v tržním prostředí na smluvní bázi nakládat. Uvedené ovšem platí, pokud pomineme možnost danou českým právním řádem (v SR prozatím nezavedeno), a to možnost užití dalšího smluvního titulu umožňují- cího nakládat s právy autora představovanou dědickou smlouvou. Licence, jak bylo řečeno, může vzniknout ze smlouvy o dílo, jedná-li se o dílo vytvářené na objed- návku v zákonném režimu. U takového díla se uplatňuje nevyvratitelná právní domněnka o vzniku licence, daná ex lege. Ovšem i zde se jedná o dispozitivní pravidlo, které mohou strany ujednáním vyloučit.

11 XXXXXX, X. a kol. Autorské právo a práva související. Vysoko- školská učebnice. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2019, 432 s. ISBN 978-80-7502-386-5. s. 159.

12 XXXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1.vydání. Praha: X. X. Xxxx 2014, 2400 s. ISBN 978- 80-7400-529-9. s. 1756.

13 Zákon č. 185/2015 Z. Z. Autorský zákon.

14 Ve věci způsobilé zástavy srovnej § 1310 OZ, kdy platí, že zásta- vou může být každá věc, jedná-li se o věc obchodovatelnou.

15 XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976– 1474). Komentář. 1.vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. s. 1077.

Druhy licenčních smluv

Licenční smlouvy mohou být kategorizovány dle rozlič- ných parametrů a kritérií. V zásadě se jedná o dělení na licenční smlouvu autorskou a speciální licenční smlouvu nakladatelskou. Jsou-li licenční smlouvy děleny dle ob- sahu, pak lze tyto dělit na výhradní a nevýhradní. Pokud se mají licenční smlouvy dělit dle důvodu vzniku, pak ty- picky rozeznáváme licence smluvní a zákonné. Jedná-li se o rozsah licence, pak tento je vytvářen dohodou stran, kdy se může jednat o licenci omezenou na určitý způsob užití, popřípadě o licenci na všechny známé způsoby užití v době jejího uzavírání. Podstatou tedy hovoříme o licenč- ní smlouvě s omezeným či neomezeným rozsahem užití. Dalším měřítkem může být i teritorialita, kdy platí, že po- kud strany uzemní rozsah nevymezily, uplatní se vyvra- titelná právní domněnka předpokládající omezení pouze na území ČR. Z jiného pohledu lze pak licenční smlouvy členit na kolektivní a hromadné.16 Zde platí, že kolektivní licenční smlouvy mají uplatnění při kolektivní správě au- torských práv vykonávané kolektivním správcem. Institut hromadné licenční smlouvy se naopak vyznačuje širším spektrem předmětů autorského práva. V praxi se pak čas- to vyskytuje i licence sdružená, nacházející uplatnění ze- jména u počítačových programů. Podstatou zde je, že po- skytovatel oprávněnému nabyvateli uděluje více licencí (package). Typicky známé například při zakoupení home office (což je sdružení počítačových programů zastoupe- né nejčastěji Word, Excel, Power Point). Dalším krité- riem může být to, zda je licenční smlouva omezena ča- sově, jelikož ji lze uzavřít na dobu určitou, ohraničenou, nebo na dobu neurčitou s možností výpovědi, kdy však i tato je limitována co se trvání licence týče délkou trvání autorských práv, tedy po dobu života autora či spoluauto- ra a 70 let po smrti posledního z nich.

Licenční smlouva nevýhradní

Nevýhradní licence autorskoprávní má obsahově rozdílný rozsah práv a povinností. Zde platí, že pokud není vý- slovně ujednáno, že se jedná o licenci výhradní, pak je licence nevýhradní.17 Uvedené pravidlo se neuplatní u li- cence nakladatelské, kdy zde platí pravý opak. Udělení nevýhradní licence nebrání tomu, aby byla v čase udělena další nevýhradní licence, a aby autor dílo sám užíval. Zá- kon nevyžaduje pro tuto licenci písemnou formu, ovšem s ohledem na právní jistotu tuto lze doporučit. Již exis- tující udělená nevýhradní licence nebrání autorovi udělit licenci výhradní, přičemž není-li ujednáno jinak, zůstá- vá dřívější nevýhradní licence zachována. Výjimku by tvořila skutečnost, že by strany ujednaly v dříve udělené

16 XXXX, X. Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Praha: Metropolitní univerzita Praha, o. p. s., 2008, 196 s. ISBN978-80- 00000-00-0. s. 21.

17 XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1.vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8. s. 608.

nevýhradní licenci, že po udělení výhradní licence tato bez dalšího zaniká. Je-li první udělena výhradní licence, následná nevýhradní licence by mohla vzniknout jen za předpokladu písemného souhlasu nabyvatele výhradní li- cence. Autorský zákon Slovenské republiky řeší tuto pro- blematiku totožně ve svém § 70 a dále.

Licenční smlouva výhradní

Exklusivita výhradní licence tkví v tom, že její poskyto- vatel okamžikem jejího udělení ztrácí právo udělit stejnou licenci další osobě. Není-li pak ujednáno jinak, je i po- skytovatel povinen zdržet se výkonu práv, které licencí propůjčil (jedná se o dispozitivní ustanovení). Uvedená omezení jsou pak zhodnocena v samotné ceně licence. Zde se domnívám, že by ale v rámci ochrany práv autora měl zákon kogentně určovat, že udělená výhradní licen- ce s vyloučením vlastní možnosti autora dílo osobně užít, by nemohla být poskytována bezplatně. Shodně v ČR i SR platí, že je-li sjednávána licence výhradní, je pro její platnost obligatorní písemná forma. V SR by nedodržení formy bylo sankcionováno neplatností, v ČR by ale za jistých okolností taková licence mohla obstát jako licen- ce nevýhradní, popřípadě by mohla být stižena relativní neplatností.

Speciální licenční smlouva nakladatelská

Nakladatelská licence, potažmo smlouva se uzavírá na vydání díla jediným nakladatelem, s možností ujednání o opakovaném vydání díla. Jedná se o zvláštní typ licenč- ní smlouvy, převážně výhradní, kdy i pro tuto se vyžaduje písemná forma. Zákon jasně říká, že předmětem naklada- telské licenční smlouvy může být pouze taxativně daný výčet děl, kdy sem spadá dílo slovesné, hudební, foto- grafické či dílo výtvarného umění, a to ve smyslu § 2384 odst. 1 občanského zákoníku. Z tohoto druhu licenční smlouvy je autor oprávněn ex lege ke korektuře. Xxxxxx- ně je autorovi zakázáno se tohoto práva vzdát.

Obsahové náležitosti licenční smlouvy autorskoprávní

Licenční smlouva je v občanském zákoníku zanesena do části upravující relativní majetková práva, kdy na zákla- dě ní se jedná o dočasné přenechání věci k užití jinému. Obsahem licenční smlouvy může být vše, co si strany smluvně ujednají, pokud toto neodporuje kogentním usta- novením zákona, veřejnému pořádku a dobrým mravům. V zásadě obsahuje prvky obligatorní a vedlejší. Za pod- statné náležitosti licenční smlouvy považuji jasnou identi- fikaci smluvních stran, explicitní udělení souhlasu na užití díla a nezaměnitelnou identifikaci a vymezení díla, které

monstrativně, jsou jak způsob použití díla, rozsah licen- ce, trvání licence, odměna poskytnutá za udělení licence, dohoda stran o výhradnosti, popřípadě nevýhradnosti li- cence, ale také dohoda o možnosti dalšího nakládání s li- cencí, jak bylo popsáno výše. Pokud se jedná o způsob užití díla, tento si mají strany jasně ujednat, kdy možné je i ujednat užití díla bez omezení. Není-li způsob užití díla ujednán, pak platí zákonná domněnka, že byl udělen souhlas k takovému užití díla, které umožní naplnit účel smlouvy. Jedná-li se o dobu trvání licence, pak není-li tato stranami ujednána, platí, že časový rozsah licence je ome- zen na dobu, která je obvyklá pro daný druh díla, ovšem nikoliv na dobu delší než jeden rok. Ve věci výhradnosti a nevýhradnosti licence při licenční smlouvě autorské, není-li ujednána explicitně licenční smlouva výhradní, má se za to, že se jedná o licenci nevýhradní. Pokud se jedná o možnost nakládání s licencí, musí tato být stra- nami explicitně ujednána. Jedná se totiž o možnost licen- ci postoupit, popřípadě udělit podlicenci, anebo upravit otázky spojené s přechodem licence na dědice, kdy tento lze smluvně vyloučit. V případě udělení sublicence či po- stoupení licence je totiž vždy nutný souhlas autora. V ne- poslední řadě je nutné sjednat odměnu za užití díla, popří- padě určit způsob jejího určení. Není-li však odměna co do výše nebo způsobu určení ujednána, může být licenční smlouva stále platná, pokud z vůlí stran plyne, že chtěly uzavřít úplatnou licenční smlouvu. Zde se uplatní pravi- dlo o zaplacení odměny v obvyklé výši. Odměna se tedy poskytuje za poskytnutí souhlasu autora s užitím díla, kdy nejčastěji bývá vyjádřena v penězích. Xxxxx nevylučuje, aby strany vázaly výši odměny, která participuje na vý- nosu, nebo odměny fixní a nevylučuje ani to, aby byla licenční smlouva sjednána bezúplatně.

V případě odměny upravuje z důvodu ochrany slabší strany zákon i případ, kdy není-li sjednána odměna par- ticipující na výnosu nebo poskytnutá bezplatná licence a poskytnutá odměna je ve zjevném nepoměru k zisku do- saženému z výnosu z licence, náleží autorovi ex lege ak- tivní legitimace k uplatnění dodatečné odměny, kdy však se musí jednat o požadavek přiměřený. Tohoto zákonného práva se autor nemůže platně vzdát.18 Pokud se strany na výši dodatečné odměny uplatněné autorem na nabyvate- li licence nedohodnou, určí na návrh oprávněné osoby její výši soud. Institut dodatečné odměny nachází vlastní uplatnění i u děl vytvářených v závislostních poměrech, zejména pak u díla zaměstnaneckého. Soudobě jsou práva autorů posílena v důsledku implementace směrnice Ev- ropského parlamentu a Rady 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu, kdy tato se mimo jiné projevuje i ve zvýšené ochraně ekonomických zájmů autora, což se projevilo v noveliza- ci ustanovení o vhodné a přiměřené odměně a případně i dodatečné odměně pro autora (bestsellerová doložka – pro odměnu paušálně sjednanou i nově pro odměnu po- dílovou) zohledňující skutečnou i potenciální hodnotu licence. Soudobě je možné právo na dodatečnou odměnu

je licencováno. Nedodržení tohoto smluvního minima by        

totiž vedlo k neplatnosti licenční smlouvy. Pravidelnými náležitostmi, kdy zákon se o těchto zmiňuje pouze de-

18 Ve věci odměny a dodatečné odměny při licenční smlouvě autor- skoprávní srovnej § 2374 občanského zákoníku.

nárokovat i v případě, že byla sjednána odměna podílo- vá nebo paušalizovaná. Zákon i připouští sjednat odmě- nu paušalizovaně, ale za předpokladu, že je k takovému ujednání dostatečné odůvodnění. Ostatní související změ- ny nastalé v důsledku implementace uvedené směrnice jsou představovány zejména v oblasti nastavení pravidel pro odstoupení od licenční smlouvy zcela, nebo omeze- ní jejího rozsahu, případně způsobu užití díla. Směrnice zakotvuje i licenci pro digitální výuku a zdůrazňuje lepší přístup k dílu autora, které je na trhu nedostupné a dále i zvyšuje ochranu autorských děl a cílí i na tiskové publi- kace, možnost jejich rozmnožování a rozšiřování a v ob- lasti výjimek pak zavádí nóva, například pojem pastiš v oblasti karikatury.

Pokud se jedná o nahodilé složky v licenčních smlou- xxxx, zde je možné ujednat zajištění závazku z licenční smlouvy, sjednat rozhodné právo licenční smlouvy, je-li účasten zahraniční prvek a případně i upravit otázky spo- jené s náhradou škody. Současně zde lze i ujednat otázky problematiky rozmnoženiny pro autora a eventuálně i na- stavit pravidla pro změny v licenční smlouvě a její možné dodatky, kdy platí, že pokud je licenční smlouva uzavře- na v písemné formě ze zákona či z vůlí stran, pak i tato ujednání musí mít stejnou přísnou formu. Zde doporučuji stranám, aby vždy již v samé licenční smlouvě v rámci předcházení možných sporů, ujednaly způsoby změn ve smlouvě a pokud si ujednají pro tyto formu písemnou, aby ještě navíc zakotvily klauzuli o skutečnosti, že ústní či jiná obdobná forma změn nevyvolává právních násled- ků, a že se k ní tedy nepřihlíží.

Uzavírání licenčních smluv v reálném světě

Ustanovení o licenční smlouvě proces jako takový ne- upravuje, kdy tedy v důsledku bude nutno užít i obecných principů pro uzavírání smluv upravených v občanském zákoníku od § 1724, a to s tím, že pokud ustanovení o li- cenční smlouvě bude obsahovat některé z pravidel odliš- ně od ustanovení obecných, bude užito přednostně těchto ustanovení speciálních. Speciálně bude upravena zejména problematika odstoupení od licenčních smluv v důsledku nečinnosti nabyvatele či odstoupení od licenční smlouvy z důvodu změny přesvědčení autora, ale také i ustanovení o zániku licence v důsledku nastalé smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby bez právního nástupce. A speciál- ně pak dále budou také upraveny časové aspekty omezují- cí licenci při neujednání délky trvání licence na maximál- ně jeden rok. Klasicky se zde uplatní princip návrhu na uzavření smlouvy (ofertu) a přijetí nabídky (akceptaci). Návrh na uzavření smlouvy je v obecné podobě upraven v občanském zákoníku v § 1731, ze kterého plyne, že z návrhu musí být zřejmé, že osoba ho činící má úmysl uzavřít určitou smlouvu právě s tou osobou vůči níž tuto nabídku činí. Toto uvedené pravidlo v reálném světě potí- ží nečiní, kdy však ale z podstaty by bylo velmi těžkým ho aplikovat v internetovém prostředí. Zde v reálném světě je obvyklé, že pro akceptaci nabídky je určena lhůta ane- bo se uplatní pravidlo, že nabídka by měla být přijata bez-

prostředně poté, co se dostane do dispozice druhé smluvní strany. V praxi není vyloučeno, aby taková nabídka byla přijata i konkludentně (nejčastěji tím, že si strany bez dal- šího začnou poskytovat plnění). Ve věci otázky včasnosti přijetí nabídky či odvolání návrhu se uplatní obecná pra- vidla zakotvená v občanském zákoníku, není-li speciální úpravy, jiné dohody stran neodporující zákonu či zave- dené smluvní praxi mezi stranami. Uvedené vychází ze skutečnosti, že až na výjimky je autor, potažmo osoba vy- konávající jeho majetková práva, slabší smluvní stranou.

Pokud se jedná o speciální úpravu obsahující návrh na uzavření licenční smlouvy v autorském právu, pak tento je zakotven v § 2373 občanského zákoníku a z pod- staty tedy stojí nad úpravou obecnou. Zákon umožňuje, aby tento návrh byl činěn i vůči neurčitému počtu osob, a to za předpokladu, že jsou předem známy podmínky licenčního vztahu, jejichž splnění vede k možnosti užití díla. V takovém případě k uzavření licenční smlouvy do- jde i v okamžiku, aniž by se přijetí nabídky dostalo zpět navrhovateli. Praktičnost tohoto ustanovení se uplatní ze- jména v oblasti počítačových programů, kdy k uzavření licence stačí pouhé stisknutí ikony OK. V důsledku se zde jedná o clic-wrap licenci. Jedná-li se o proces uzavírání licenčních smluv v digitálním prostředí, pak zde je nutné podotknout, že strany uzavírají distanční smlouvy, tedy smlouvy bez osobní účasti. Zde může docházet k tomu, že dojde i ke kombinaci smlouvy distanční a adhezní. S ohledem na specifičnost sítě internet a samotný techno- logický princip jejího fungování je nutnost poukázat na časové hledisko, kdy se zde prakticky vyžaduje s ohle- dem na společenský vývoj dání možnosti udělení licen- ce bez prodlev, tedy okamžitě. Vlastní specifika v oblasti licenčních smluv se pak váží k nákupu software, kde se uplatní systém EULA (End User Licence Agreement), kdy podstatou se jedná o specifické licenční ujednání uzavře- né před nákupem software mezi koncovým uživatelem a výrobcem, či tvůrcem software stanovujícím pravidla a podmínky, kterými se uživatel musí řídit, tedy i zákaz editace a šíření příslušného software, kdy porušení tako- vého ujednání může vyvolat negativní právní důsledky.

Uzavírání licenčních smluv v digitálním světě

Uzavírání licenčních smluv v digitálním světě je ovliv- něno zejména specifičností sítě internet, kde tyto procesy probíhají, a technologickým principem jejího samotného fungování, kdy tento z podstaty umožňuje užití děl způ- soby, které právě vyvěrají z principů, na nichž je tato síť vystavěna. Zde v podstatě v zásadě platí, že pokud má být dílo v této síti šířeno a užíváno, je podmínkou k jeho zveřejnění a následnému šíření dílo do tohoto prostředí na jistý server nahrát. Uvedený proces vykazuje tedy odliš- nost od užití díla v reálném světě, kde není vždy zapotřebí k jeho užití vytvoření rozmnoženiny. Proces uzavírání li- cenčních smluv v digitálním světě se primárně vyznačuje neosobní účastí stran na daném kontraktu. Zde je tedy za- potřebí v digitálním světě brát v potaz i internetové právo,

které se právě zabývá způsoby užití děl v digitálním pro- středí, kdy podstatou se jedná o zajištění přístupu k nim za pomoci technologických nástrojů typu hyper link, file hosting a obdobně. Při takovém užití děl pomocí vyjme- novaných nástrojů vždy dochází k vytváření rozmnože- nin, které však podléhají souhlasu autora.

Zánik licenčního právního vztahu

V souvislosti se zánikem právního vztahu ve věci licenční smlouvy budou zmíněny i otázky využití licence, kde prá- vě z tohoto důvodu nebude samotný institut užití licence, popřípadě povinnosti využití licence dále blíže specificky individuálně hloubkově řešen. V obecných ustanoveních o licenci je uvedeno, že nabyvatel licence nemá tuto po- vinnost využít. Opak by platil za předpokladu, že by tr- vání práva záviselo na jeho výkonu. Ve speciální úpravě licence k předmětu chráněným autorským právem však platí opak, kdy nabyvatel, není-li ujednáno jinak smluvně, je povinen licenci využít a nevyužívání výhradní licence nabyvatelem může vést za splnění zákonných předpokla- dů k odstoupení od licenční smlouvy.

Při zániku licenční smlouvy je nutno mít na paměti, že se jedná o soukromoprávní závazkový vztah, kdy li- cenční smlouva je právním titulem právě k nabytí licence samotné. Licence zde představuje majetkovou hodnotu, kdy z pohledu kategorizace věcí se jedná o věc nehmot- nou. Jedná se tedy o aktivum, kterého lze využít i jako základního vkladu do právnické osoby při jejím vzniku. V důsledku je pochopitelné, že v praxi se často hovoří o zániku licence, a nikoliv o zániku licenční smlouvy. Můžeme se setkat s případy, kdy licenční smlouva je stále platná a licence v ní udělená již zanikla, a to třeba v důsledku vyčerpání kusů dříve, než uplynula samotná doba, na kterou byla licenční smlouva uzavřena. Nutné je si však uvědomit, že naopak licence zaniká nejpozději se zánikem licenční smlouvy, kdy by tedy prakticky nebylo možné, aby licenční smlouva zanikla a licence nadále tr- vala. V případě licence se jedná o závazkový vztah, kdy z větší části budou aplikovatelná pravidla pro změnu či zánik závazkového právního vztahu. Samotným plynu- tím času licence zaniká v důsledku omezení trvání au- torských majetkových práv ex lege, není-li dohodnuto jinak, jedná se o dobu autorova života a dobu 70 let po jeho smrti. Uvedené lhůty vyplývají z legislativy Ev- ropské unie, konkrétně pak ze směrnice o době ochrany autorského práva 2011/77/EU ze dne 27. září 2011. Po- kud jsem zmínil, že licence zaniká právě v důsledku na- stalé právní skutečnosti, tedy plynutí času, pak je nutno i zmínit, že zaniká v důsledku tohoto právního institutu, i v případě, kdy byla licenční smlouva uzavřena strana- mi, dohodou na dobu určitou. Uvedené platí, jak pro typ autorskoprávní licence výhradní i nevýhradní. Zvláštním případem zániku licenční smlouvy je zánik licence v dů- sledku splnění účelu smlouvy, což se uplatní zejména u licence kusové. Zákon sice tuto možnost v ustanove- ních o zániku autorskoprávní licence neuvádí, nicméně tuto možnost dovozuji jak z doktríny, tak z logiky samé,

jelikož se zde dá prakticky aplikovat pravidlo o zániku závazku s plněním.

Klasicky pak dalším způsobem, respektive právním důvodem vedoucím k zániku licence, může být smrt na- byvatele licence fyzické osoby, popřípadě zánikem naby- vatele právnické osoby bez právního nástupce, to ovšem za předpokladu, že toto bylo v licenční smlouvě ujednáno, jelikož dle dikce zákona platí, že pokud strany neujed- nají jinak, pak v důsledku smrti fyzické osoby nebo zá- niku právnické osoby přechází práva z licenčních smluv, tedy licence samotná, na jejich právní nástupce. Aby bylo možno takový přechod práv vyloučit, a tím zachovávat právní vztahy a jistotu a hájit zejména majetkové zájmy autora, ponechal zákonodárce toto ustanovení dispozitiv- ním. Po zemřelém autorovi nejčastěji nastupují do jeho práv dědici, popřípadě odkazovník, ale zde mám za to, i přes skutečnost, že o této explicitně zákon nevypovídá, že do jeho práv mohou vstoupit i úplně jiné cizí osoby, a to v důsledku dědické smlouvy, anebo skutečnosti, že dědici přenechali předlužené dědictví věřiteli, kdy tedy i na základě tohoto titulu může být věřitel nabyvatelem licence, nebyl-li předem vyloučen smluvně samotný pře- chod licence na dědice, jenž má zde postavení dlužníka. V případě právnické osoby, pokud tato zaniká bez právní- ho nástupce a podléhá tedy likvidaci nebo byla zrušena či na ni byl vyhlášen konkurs, nemůže ani konkursní správ- ce, ani likvidátor licenci převést na jinou osobu. Uvedené platí, nebyl-li ujednán opak. V současnosti se však často setkáváme v praxi i s otázkami spojenými s prodejem zá- vodu či jeho části, kdy zde platí, že převod práv duševní- ho vlastnictví je možný se souhlasem poskytovatele těch- to. V případě smrti autora nemajícího žádných dědiců, kdy dědictví přechází na stát, je tento nástupníkem práv a povinností autora a majetková práva za něj vykonává Státní fond kultury České republiky.

Licence také může zaniknout výpovědí licenční smlouvy, byla-li taková možnost sjednána nebo popřípa- dě byla-li uzavřena licence na dobu neurčitou, kdy zde možnost výpovědi je při dodržení roční výpovědní doby dána ze zákona. Uvedená pravidla zániku licence jsou té- měř totožně upravena i v slovenském právním prostředí, kde i zde je dána možnost přechod práv z licenční smlou- vy smluvně vyloučit. Zde však ale platí, že nemá-li naby- vatel žádného právního nástupce, pak licence bez dalšího zaniká ex lege. Pokud se jedná o výpověď licenční smlou- vy v slovenském právním prostředí, zde tuto Autorský zákon, kde je licenční smlouva upravena, speciálně neřeší a bude tedy nutno použít ustanovení zakotvená v § 582 Občianského zákoníku. Zvláštním případem zániku li- cenční smlouvy a v důsledku s tím i licence v ní udělené je odstoupení od licenční smlouvy, které má-li být uplat- něno, mělo by být stranami, včetně podmínek odstoupení, dojednáno. Při užití tohoto institutu je v případě písemné licenční smlouvy nutné užít stejnou formu i pro odstou- pení, které zde podstatou představuje jednostranné právní jednání.

Důvody pro odstoupení od licenční smlouvy si mohou strany vymezit, kdy nejčastěji se tak však bude dít při zá- važných porušeních licenční smlouvy zakládajících v dů-

sledku nerovnost práv a povinností z nich plynoucích. Dů- vodem tak může být neposkytnutí protiplnění za udělenou licenci, tedy neuhrazení sjednané odměny. Dalším důvo- dem může být zásah do osobnostních, respektive i majet- kových práv autora, nabyvatelem licence v oblasti, kterou licence nepokrývá. Zde při tomto institutu se ale uplatní i obecná pravidla pro odstoupení od smlouvy vůbec, kdy se tak může dít například u smluv uzavřených v tísni za razantně nápadně nevýhodných podmínek. Problematika odstoupení od smlouvy obecná je dána v obou právních úpravách takřka jednotně. Důvodem pro odstoupení od li- cenční smlouvy může být však také to, že nabyvatel licen- ce výhradní tuto nevyužívá a tím poškozuje ekonomické zájmy autora, a nejen ty. Dalším speciálním důvodem, pro který může být od licenční smlouvy odstoupeno, je změna přesvědčení autora. Tento institut je však uplatnitelný jen v případě, že autor ztratí přesvědčení o vlastním díle, kdy se toto mohlo ukázat nedostatečně odborným či zaosta- lým. Podmínkou však je, že se jedná o subjektivní, interní vjem autora, a že se jedná o dosud nezveřejněné dílo. Od- stoupí-li však autor z takového důvodu od licenční smlou- vy, lze předpokládat, že bude nucen čelit sekundárním následkům takového právního jednání, kdy se zejména bude jednat o náhradu škody. Pokud bude řešena otázka odstoupení od výhradní licenční smlouvy z důvodu jejího nedostatečného využívání či žádného využívání, pak lze, není-li dohodnuto jinak, v zákonném režimu od licenční smlouvy odstoupit až po předešlé písemné výzvě nabyva- teli s poskytnutím lhůty, aby tento licenci řádně využíval a nepoškozoval tak zájmy autora. Uvedeného institutu však ale ze zákona nelze využít dříve, než uplyne ochran- ná lhůta stanovená na 2 roky od okamžiku uzavření li- cenční smlouvy. Dalším speciálním pravidlem dávajícím možnost odstoupit od licenční smlouvy, v tomto případě licenční smlouvy nakladatelské, je legální důvod plynou- cí přímo ex lege, kdy tento je představován neumožněním autorovi vykonat autorskou korekturu. Tohoto zákonného práva se autor k licenční smlouvě nemůže platně smluvně vzdát. V praxi není ani vyloučeno, aby licenční smlouva zanikla prostou dohodou stran, tedy konsensuálně.

Závěr

Předložený článek se v komplexnosti zabýval problema- tikou nehmotných statků v oblasti autorského práva, kdy bylo vytyčeno základní pojmosloví a systematika práva duševního vlastnictví tak, aby bylo pochopitelným, co vše lze za autorsky chráněné dílo považovat a jak s tím- to nakládat, jakožto s jistou hodnotou náležející autorovi při uplatňování jeho osobnostních a majetkových práv k vlastnímu dílu. Článek vymezil i pravidla a způsoby uzavírání licenčních smluv v reálném i digitálním světě, zdůraznil nutnost zachování respektu k autorským prá- vům a vyzdvihl význam licenční smlouvy, jakožto téměř jediného prostředku, skrze který autor může přenést rea- xxxxxx svých majetkových práv na jinou osobu. S ohledem na význam licenční smlouvy bylo zaměřeno i na její for- mu, obsahové náležitosti, ale také na způsoby, kterými lze licenčněprávní vztah založený na smluvní bázi ukončit. Byla-li v místech porovnávána úprava daného institutu v českém a slovenském právním řádu, pak toto bylo či- něno s úmyslem podpořit tvorbu autorů obou zemí a také ochotu obchodních partnerů pocházejících z obou zemí se bez obav navzájem smluvně vázat a tím obohacovat svět o kulturní bohatství. Provedené porovnání, byť parciální, obou právních řádů bylo také činěno z toho důvodu, aby bylo patrno, že česká právní úprava zanesená na jedno místo v rekodifikovaném kodexu, je pro podporu jistoty v právních vztazích a ochotu se v nich vázat, a pro sys- tematičnost a přehlednost a univerzalitu v zásadě lepším řešením než dosud přežívající roztříštěnost právní úpravy ve více zákonech, jak tomu je ve Slovenské republice.