TITULEK PODTITULEK TIRÁŽ TYHLE VŠECHNY VĚCI BUDEME VYRÁBĚT PŘÍŠTÍ TÝDEN

TITULEK

PODTITULEK

TIRÁŽ

TYHLE VŠECHNY VĚCI BUDEME VYRÁBĚT PŘÍŠTÍ TÝDEN

KOMENTÁŘE ČTYŘ EXPERTŮ

VYJEDNÁVÁME S PÁR LIDMI, ŽE BY ZDE MĚLI FOTKU A KRÁTKÝ KOMENTÁŘ, KTERÝM NAŠI KONCEPCI PLUS MÍNUS POCHVÁLÍ. TIPY PROZATÍM: MAROUŠEK, BERANOVSKÝ, XXXXX (PŘEDSEDA KOMORY ARCHITEKTŮ), XXXXXXXX, XXXXX, ZÁMEČNÍK, KRIVOŠÍK. XXXXX ZDE BUDE KVŮLI DOJMU, KTERÝ Z TOHO BUDOU MÍT ODBORNĚJŠÍ KRUHY. ABY ČTENÁŘI VIDĚLI, ŽE EXPERTI XXXXXXXX, LEČ BRANÍ COBY SERIÓZNÍ ODBORNÍCI, NÁM TO PODPORUJÍ.

OBDOBNĚ NA POSLEDNÍ STRÁNKU CHCEME VYJEDNAT, ŽE BY TAM FOTKU A KRÁTKÝ POCHVALNÝ KOMENTÁŘ DALI ČTYŘI EKOLOGIČTÍ EXPERTI POLITICKÝCH STRAN: XXXXXX, XXXXXX, XXXXXXXXX A XXXXXXXX (A MOŽNÁ X XXXXXXXX). ÚČELEM JE, ABY BĚŽNÝ NEZAINTERESOVANÝ ČZAINTERESOVANÝ ČTENÁŘ VIDĚL, ŽE CELÁ VĚC NENÍ ABSURDNÍ ÚLET, ALE ŽE JI RELATIVNĚ MAINSTREAMOVÍ LIDI – NAPŘÍKLAD POLITICI NAPŘÍČ STRANAMI – BEROU NAPROSTO VÁŽNĚ.

VYSVĚTLUJÍCÍ POZNÁMKA KE ČTENÍ

• Sem tam chybí banální číslo - jsou tam údaje jako XX % české spotřeby energie je ropa. Nechceme se tím teď zdržovat a na smyslu textu to nic nemění. Doplníme nakonec. Stejně tak několik drobných poznámek k nějakým mikrodoplňováním, co tam ještě jsou.

• Na několika místech je tam formulace nějak jako "tato xxxxxx". To má konkrétní důvod. Ještě musíme vymyslet, jak té věci budeme říkat - studie? plán? návrh? koncepce? Až to vymyslíme, naskládáme to slovo na všechny tyhle místa. Mimochodem, vítáme nápady.

• Úplně prosím ignorujte poznámky pod čarou. Jsou to odkazy na prameny, který jsou v totálně pracovní verzi. Budeme je předělávat až ve finálním textu. Teď jsou tam jen proto, abychom věděli, odkud jsme co vzali.

• Budou tam přibývat nejrůznější grafy a tabulky a obrázky. Máme jejich seznam, ale zatím jen na papíře. Zájemcům mohu během víkendu poslat.

• Text musíme krátit. Přes víkend na to sedneme a budeme sem tam škrtat – rádi bychom ubrali asi tak deset stran. Nechceme ale ubírat plošně, nýbrž tu větu, onde odstavec. Horkým kandidátem na krácení je kapitola o klimatu.

• Text se nyní edituje. Má jej v rukou Xxxxxxxx Xxxxxx a upravuje tak, aby byl čitelnější a živější (a aby jej vůbec jako celek viděl a revidoval někdo, kdo to ještě nepsal, a podíval se na to s odstupem).

STRUKTURA

Pro vysvětlení k orientaci: struktura studie bude vypadat takhle:

* kapitola 1: Úvod

* kapitoly 2-4 je popis problémů, které chceme řešit (klima, uhelné doly, dovoz energie a ekonomické dopady).

* kapitoly 6-8 jsou konceptuální pasáž, která vysvětluje, jak uvažujeme. Popisuje několik přístupů, na kterých je naše koncepce založená a se kterými se u nás běžně nepracuje (například decentralizace energetiky nebo to, že nevycházíme z dané spotřeby a nehledáme k ní zdroje, nýbrž se hlavně snažíme ovlivnit velikost spotřeby). Zde je také velký rámeček vysvětlující, proč nepočítáme s žádnými jadernými elektrárnami.

* kapitoly 9-11 jsou popis potenciálu řešení ve třech oblastech: snižování energetické náročnosti (v několika vybraných odvětvích), OZE a doprava.

* kapitoly 12-13 popisují scénáře, který nám spočetl Wuppertalský institut (modelování energetiky do 2050), a jejich implikace pro to, jak se v reálu bude měnit české elektrárenství a teplárenství

* kapitoly 14-17 jsou navrhovaná opatření.

Tahle struktura zůstane zachovaná, ale počet kapitol hodláme snížit. Například chceme kapitoly 6 až 8 fúzovat do jedné, stejně tak 14 až 17.

1. Úvod

Česká republika má problém. Velký problém. Jako kouli na noze za sebou táhne zátěž enormní energetické náročnosti. Obstarožní ekonomika nám servíruje špinavé menu mamutích uhelných dolů, velkých emisí skleníkových plynů i škodlivého smogu s drahou ropou a závislostí na ruském plynu.

České ekologické organizace už dvacet let navrhují důležitá dílčí řešení. Pomohly prosadit dobrý zákon o obnovitelných zdrojích energie, který rozhýbal investice do větrných či solárních elektráren nebo bioplynových stanic. Hájí takzvané územní limity těžby, jež chrání zbývající města a obce pod Krušnými horami před rozšiřováním povrchových velkodolů. Účastnily se přípravy zelené daňové reformy, která má průmyslové podniky motivovat k vysoce efektivním inovacím.

Ale nyní namísto dílčích návrhů přicházejí s koncepcí. Sestavily a představují konkrétní, propočtený a podrobný plán, jak by se v příštích desetiletích měl proměnit energetický metabolismus české ekonomiky.

Inovace jako leitmotiv

Náš návrh se hodně liší od koncepcí, jež prosazovali minulí ministři průmyslu a obchodu. Nespočívá v kombinaci uhelných dolů s atomovými reaktory, ropy a zemního plynu ocukrované trochou energetické efektivnosti a obnovitelných zdrojů. Jeho leitmotivem je cílevědomý a důkladný program zelených inovací. Inspirujeme se politikami, jaké nastartovaly vlády ve skandinávských zemích, Velké Británii, USA nebo Japonsku. Nechceme vylepšit českou energetiku. Chceme ji proměnit.

Bude to trvat několik desetiletí. A má to spoustu praktických háčků. Ale na konci bude ekonomika, která vyrobí více a zajistí lepší životní standard s mnohem menším množstvím energie. Většinu své spotřeby bude pokrývat solárními a větrnými elektrárnami, biomasou a dalšími domácími obnovitelnými zdroji. Prozatím taková koncepce vypadala jako pěkný sen. Ekologické organizace zde poprvé nechaly od renomovaných expertů spočítat, jestli (a jak) ji lze uskutečnit. Vtip tkví v tom, že většina potřebných technologií je už nyní na stole. Velké možnosti – mnohem větší, než si většinou myslíme – potvrdila už Pačesova komise. Potenciál zateplování českých domů je asi pětkrát větší než energie z kontroverzního rozšiřování uhelných dolů na Mostecku.

Příležitost, nikoli průšvih

Ekologické organizace nechtějí svým návrhem pouze hasit energetickou krizi. Vidíme v něm hlavně příležitost. Příležitost k modernizaci ekonomiky. Příležitost zařadit české podniky opět do technologické špičky. Příležitost k energetické nezávislosti. Příležitost snížit účty, které miliony domácností i firmy platí za energii. Česká republika s tradicí strojírenského průmyslu, skvělými inženýry a kvalifikovanými dělníky má k tomu velmi dobrou pozici.

Co v xxxxxxx najdete

Ekologické organizace svůj návrh připravovaly několik let. Kvůli němu si nechaly od renomovaných expertů udělat sadu podkladových studií, které propočítávaly možnosti výroby zelené energie nebo vylepšování energetické efektivnosti v České republice. V prestižním Wuppertalském institutu také zadaly sofistikované kalkulace, jež porovnaly papírové potenciály s ekonomickou realitou: modelovaly, nakolik a za jakých podmínek lze těchto příležitostí k modernizaci reálně využít. Hodně jsme využili také výsledků Pačesovy komise.

Publikace se záměrně liší od energetických koncepcí, jaké obvykle sestavují ministerstva. Chtěli jsme, aby byla praktická a namísto obecných konceptů kombinovala srozumitelnou představu o budoucnosti energetiky s konkrétním řešením. Má pět hlavních částí:

• Čtyři velké české problémy: Nejprve v kapitolách 2–5 vysvětlujeme, co chceme změnit: vysoké emise skleníkových plynů, závislost energetiky na uhelných dolech, rostoucí dovoz ropy i zemního plynu a enormní částky, jež podniky a domácnosti platí za energii.

• Nový přístup k energetice: Návrh ekologických organizací se od politik, které prosazovalo několik předchozích ministrů průmyslu a obchodu, liší nejen obsahem, ale také přístupem k tématu. Proto kapitoly 6–8 diskutují hlavní koncepční odlišnosti: důraz na velikost spotřeby namísto odevzdaného hledání zdrojů k pokrytí prognózované poptávky, jiné uvažování o technologických inovacích a za třetí decentralizaci energetiky.

• Příležitosti k inovacím: Následující kapitoly 9–10 mapují příležitosti ke snižování závislosti na fosilních palivech a uranu ve třech oblastech – snižování energetické náročnosti v klíčových oblastech (budovy, elektrospotřebiče, průmyslové technologie a recyklace materiálů), výrobě energie z obnovitelných zdrojů a dopravě.

• Budoucnost české energetiky: V kapitole 12 shrnujeme hlavní výsledky scénářů, které pro ekologické organizace modelovali experti z Wuppertalského institutu: Vše při starém, Lenivý pokrok a Důsledně a chytře. Následující kapitola 13 diskutuje, jakými konkrétními proměnami české energetiky by se tyto scénáře projevily.

• Program konkrétních opatření: Závěrečné kapitoly 15–17 navrhují sérii konkrétních opatření, která je potřeba podniknout k nastartování ambiciózního programu energetické modernizace České republiky.

2. Globální změny podnebí

„Propočty za hrozbou klimatických změn jsou přesvědčující“ – říká český Svaz průmyslu a dopravy. „Bez ohledu na další vývoj zkoumání klimatických změn a jejich příčin představují změny klimatu naléhavý problém, vyžadující globální akci ke snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů a k adaptaci na změny klimatu,“ argumentují šéfové velkých domácích podniků.¹ Neúměrně velký příspěvek ke globálním změnám podnebí patří mezi hlavní problémy, se kterými se naše ekonomika musí vypořádat.

Spalování uhlí, ropy a zemního plynu každý rok přemisťuje do vzduchu asi osm miliard tun uhlíku, který miliony let ležel hluboko v zemi. Proto v atmosféře přibývá oxidu uhličitého (CO₂). Roste i koncentrace dalších takzvaných skleníkových plynů – a to postupně zvyšuje teplotu. Což by samo o sobě nemusel být problém. Podnebí se měnilo, mění a měnit bude vlivem přirozených faktorů. Patří mezi ně například periodické výkyvy zemské osy a dráhy, po níž planeta obíhá kolem Slunce, nebo krátkodobé změny v intenzitě slunečního záření. Potíž tkví ve velikosti a rychlosti skoku, který nyní hrozí.

Rozsah oteplování

Vědci spočetli, že pokud by koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu stoupla na dvojnásobek oproti úrovni před průmyslovou revolucí (což by se při dnešních emisích stalo zhruba za osmdesát let), globální teplota stoupne přibližně o 3 °C.² Pro srovnání: rozdíl mezi dneškem a vrcholem poslední doby ledové (tedy dobou, kdy současnou Varšavu, Berlín, Londýn či New York pokrýval jeden až dva kilometry silný ledový příkrov) činí asi 4–7 °C, samozřejmě opačným směrem.³

Takže by už nešlo o další z průběžných výkyvů podnebí, jaké známe z posledního tisíciletí. Přibývání skleníkových plynů by vyvolalo velký a rychlý růst průměrné globální teploty. Klimatologové spočetli, že v příštích dvaceti letech vinou přibývání skleníkových plynů stoupne asi o 0,4 ^oC.⁴ S tím už se nedá víceméně nic dělat. Co se bude dít posléze, to záleží na velikosti emisí.

Nová vědecká data ukazují, že se naměřený růst teploty pohybuje na horní hranici rozmezí, které klimatologové očekávali před několika lety.⁵ Stejně tak další projevy změny klimatu se blíží spíše pesimistickým scénářům. Oteplování oceánů je asi o 50 % větší, než se předpokládalo.⁶ Souhrnná zpráva z mezinárodního klimatologického kongresu v Kodani v březnu 2009 varovala, že „mnoho klimatických indikátorů se již dostává mimo hranice přirozené variability, v nichž se rozvinula a prosperovala současná společnost a ekonomika“.⁷

Přitom většina prognóz prozatím vidí jen nanejvýš na 100 let dopředu. Ale pokud bude skleníkových plynů přibývat i posléze, teplota samozřejmě dál poroste více a více – a eskalovaly by i následky.

Sucho a úroda

Rozsáhlá proměna podnebí by přirozeně měla vážné humanitární důsledky pro životy stamilionů lidí.

Především se změní srážky, na kterých závisí živobytí mnoha zemědělců. V některých místech světa – hlavně v Arktidě, Kanadě, na Sibiři či v některých vlhkých tropických oblastech – by pršelo (či sněžilo) ještě více než doposud. Ale většina už nyní suchých subtropických oblastí by musela počítat s dalším úbytkem dešťů. Voda by chyběla hlavně ve velkých částech Afriky či Asie, ve Středomoří, Střední Americe i Mexiku nebo na jihozápadě USA.

K tomu se ještě přičte ubývání horských ledovců. Bílé vrcholky velehor nejsou pouze magnetem pro horolezce. Více než šestina světové populace – asi miliarda lidí – závisí na vodě z řek, které odtud vytékají. Sněhové srážky ledovou masu průběžně opět doplňují.

Jenomže v teplejším podnebí by ledovce v Himalájích, Andách nebo středoasijských pohořích odtávaly – mnohem rychleji než polární ledové masy. Jen v povodí Gangy a Brahmaputry žije půl miliardy lidí. V Číně na řekách přitékajících z ledovců jako na hlavním zdroji vody závisí čtvrt miliardy obyvatel.

Úbytek dešťů a méně vody v řekách znamená slabší úrodu. Odborníci propočetli, že při zvýšení globální teploty o pouhý jeden stupeň Celsia by začala klesat produkce kukuřice, pšenice i rýže v tropických a subtropických zemích – a od tří stupňů nahoru už i globální úroda.⁸ Mezinárodní institut pro výzkum rýže na Filipínách zjistil, že růst průměrné noční teploty o každý stupeň snižuje její výnosy o desetinu.⁹

Extenzivní, drobné zemědělství v Africe, Asii nebo Latinské Americe je obzvláště citlivé na podnebí. Chudí farmáři nemají peníze na nákladné zavlažování a vysoké dávky průmyslových hnojiv. Devadesát procent afrických polí je plně závislých na dešti jako zdroji vody.¹⁰ Stačí mírná změna v chodu počasí a celé vesnice tu přijdou o úrodu, svůj jediný zdroj obživy. Kolik lidí bude trpět nedostatkem vody, záleží na velikosti emisí. Ale přibližně se ukazuje, že pokud bude skleníkových plynů nadále přibývat, v polovině století by sucho postihovalo přibližně o jednu až dvě miliardy lidí více než dnes.¹¹

Šíření tropických chorob

V teplejším podnebí by se šířily tropické choroby. Lékaři spočetli, že budou-li emise pokračovat, malárie nově zamoří oblasti s 200–440 miliony obyvatel.¹² Komáři, kteří nemoc přenášejí, se objeví na doposud zdravých vysočinách jižní a východní Afriky. Přibývání oxidu uhličitého ve vzduchu o pouhé 1 % ročně zvětší počet lidí žijících v místech, kde se vyskytuje nebezpečná virová horečka dengue, o 40–70 %.¹³

Mořská hladina

Nížiny kolem ústí velkých řek patří mezi nejhustěji osídlená – a také nejúrodnější – místa na Zemi. V Bangladéši, který leží při ústí Gangy a Brahmaputry do oceánu, se na každém čtverečním kilometru tísní v průměru více než tisíc lidí.¹⁴ Tání polárních ledovců a hlavně takzvaná tepelná roztažnost vody (teplejší voda má o trochu větší objem) jsou důvody, proč by kvůli oteplování stoupla mořská hladina. Při rapidním růstu emisí do konce století přibude asi půl metru, při pomalejším zhruba 20–40 centimetrů.

Čísla na první pohled vypadají nevinně. Ale pokud hladina oceánů stoupne o pouhých 30 centimetrů, jenom v Číně se pod vodou ocitne plocha větší než Česká republika.

Extrémní meteorologické jevy

Teplejší atmosféra snižuje stabilitu klimatického systému. Proto s přibývajícím znečištěním přibudou také extrémní projevy počasí – povodně, vlny mimořádného sucha nebo horka, hurikány, tajfuny či vichřice. První propočty to potvrzují pro silné monzunové deště se záplavami v Indii a Bangladéši nebo pro frekvenci hurikánů.

Co už najisto víme – a co ještě ne

Vzájemný vztah mezi skleníkovými plyny a teplotou je komplikovaný. Nicméně o hlavních bodech není sebemenších pochyb:

* Oxid uhličitý i další skleníkové plyny ve vzduchu zachycují teplo, které vyzařuje zemský povrch. Proto větší koncentrace těchto látek v atmosféře zvyšuje globální průměrnou teplotu – a menší koncentrace teplotu snižuje. Nejde o žádný horký objev posledních let, nýbrž o učebnicovou banalitu, kterou zjistil britský vědec Xxxx Xxxxxxx v roce 1858. Příčinou jsou fyzikální vlastnosti skleníkových plynů.

* Spalování fosilních paliv – uhlí, ropy a zemního plynu – zvyšuje koncentraci skleníkových plynů ve vzduchu. Přemisťuje do atmosféry uhlík, který po miliony let ležel hluboko v zemi. Koncentrace oxidu uhličitého koncem roku 2009 činila zhruba 385 ppm a každý rok přibývají další asi 2 ppm.

Tudíž už půldruhého století otázka není, zda ano, nebo ne: koncentrace skleníkových plynů bezesporu roste a jejich vyšší koncentrace nesporně ohřívá planetu. Opravdu důležitá otázka zní: jak moc se klima změní? Hodně, nebo jen málo? Odpověď je zásadní. Kdyby totiž oteplení bylo jen malé, projevilo by se pouze ve statistikách a nemělo by žádné praktické důsledky.

Xxxxxx Xxxxxxxxx, švédský nositel Nobelovy ceny za chemii, se jako první pokusil spočítat, jak velký nárůst teploty nastane, když koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu stoupne na dvojnásobek oproti době před průmyslovou revolucí. Své výpočty dělal na papíře. Současní vědci ke stejnému úkolu používají komplikované počítačové modely, které simulují mnoho různých (přírodních i umělých) faktorů, jež globální podnebí ovlivňují. Nicméně ani oni neznají přesný výsledek. Xxxxxxxxx zatím zabodnout prst do jednoho místa na teplotní stupnici a říci: přesně tolik to bude. Nicméně už dokážou:

* spočítat správnou hodnotu s přesností plus mínus 1,5 °C,

* přičemž toto rozpětí je správně s devadesátiprocentní pravděpodobností. Každý – i sebevíce přesvědčený – klimatolog potvrdí, že pořád zůstává pětiprocentní možnost, aby růst teplot byl menší (nebo také větší) než spočtené rozpětí.

Rozpětí výsledků lze ještě zúžit (takže dostaneme ještě přesnější hodnotu), pokud nám stačí menší, třeba šedesátiprocentní jistota, že jsou správné.

Kdo může za minulost?

Globální průměrná teplota za posledních sto let stoupla o 0,7 °C. Rapidně ubývá polárního ledu v Arktidě, roste četnost horkých dní, vln sucha i extrémních srážek. Mnoho lidí si myslí, že právě takhle vědci objevili hrozící nebezpečí. Řada diskutérů si představuje, že odborníci sledovali stoupající čísla na teploměrech, začali uvažovat o příčině a usoudili: že by skleníkové plyny? Jenomže historie byla přesně opačná.

Nejprve Xxxxxxx objevil, že skleníkové plyny ohřívají planetu (1858). Posléze Xxxxxxxxx upozornil, že tudíž spalování uhlí povede k oteplování (1896). Později vědci začali varovat, že výhledově jde o velmi vážný problém s velkými následky (šedesátá léta). Ale současný rapidní růst teploty byl vidět až zhruba před třiceti lety, tedy mnohem později. V době, kdy odborníci i politici věc už dávno řešili.

Současné prognózy oteplování totiž nejsou založeny na sledování (a extrapolaci) dosavadních trendů. Naopak. Vypočítávají se na základě očekávané budoucí koncentrace skleníkových plynů a přibližných znalostí o jejich účinku. Započteny jsou samozřejmě také další, převážně přirozené faktory, které klima ovlivňují.

Kdo může za dosavadní růst teplot, je tedy sice zajímavá, ale spíše akademická otázka. Přesný podíl jednotlivých příčin ještě není dopočtený. Ale hrubé výsledky už máme. Vědci spočetli, že s devadesátiprocentní pravděpodobností většinu oteplování po roce 1950 nelze vysvětlit pouze přirozenými faktory.¹⁵ Tudíž skleníkové plyny mohou za více než polovinu naměřeného růstu teplot. Navíc klimatologové zjistili, že v posledních dvaceti letech sluneční záření vykazuje přesně opačný trend než globální teploty. Takže kdyby záleželo pouze na něm, planeta by se nyní patrně mírně ochlazovala – a nikoli ohřívala.

Role České republiky

Česká republika patří se 12 tunami oxidu uhličitého na obyvatele a rok k evropským rekordmanům v emisích skleníkových plynů. Pro srovnání: USA vypouští asi dvacet tun na hlavu, Německo nebo Velká Británie asi deset, EU kolem devíti, Čína čtyři tuny, Indie jednu tunu a Keňa 300 kilogramů.

Ekonomické porovnání je pro Českou republiku ještě horší. K vyrobení každých 2000 dolarů hrubého domácího produktu (HDP) vypustí asi 0,65 tuny oxidu uhličitého.¹⁶ Zaujímá tak po Austrálii druhou příčku v žebříčku států OECD – tedy vyspělých průmyslových zemí světa.¹⁷

Přitom v absolutních číslech patříme mezi malé znečišťovatele. Se 150 miliony tun tzv. CO₂-ekvivalentu skleníkových plynů¹⁸ náš podíl na globálním znečišťování činí zhruba 0,3 %. Jenomže absolutní čísla nejsou příliš smysluplné měřítko. Malý stát má samozřejmě poměrně malé emise.

Hlavním zdrojem českých emisí jsou uhelné elektrárny. Čtrnáct bloků každoročně vypouští přes 50 milionů tun oxidu uhličitého, tedy více než třetinu domácích emisí. Prunéřov – největší fosilní zdroj ČEZ – chrlí do vzduchu skoro devět milionů tun ročně, tedy skoro tolik jako všechna česká osobní auta dohromady. Hned na druhém místě v seznamu příčin je vytápění špatně izolovaných domů.

Někteří politici se obávají, že větší ekonomická prosperita vyžaduje větší a větší znečištění. Xxxxx, soudí, si musíme vybrat. Ale právě české statistiky jsou perfektním dokladem, že se bojí zbytečně. Hrubý domácí produkt mezi roky 1998 a 2008 stoupl o 85 %; dynamicky rostla také hrubá přidaná hodnota v průmyslu. Přitom emise oxidu uhličitého ve stejné době solidně stagnovaly.

Graf X: Emise oxidu uhličitého na jednoho obyvatele v České republice a vybraných zemích světa

NÁŠ KLASICKÝ GRAF: KOLIK VYPOUŠTÍ ČESKÁ REPUBLIKA A KOLIK PÁR DALŠÍCH ZEMÍ, POČÍNAJE USA A KONČE INDIÍ. XXXX XXXX, OKOPÍROVAT.

Snižování emisí

Nelze úplně zabránit globálním změnám podnebí. Za prvé vždy budou vznikat přirozené výkyvy. Za druhé v atmosféře již přibylo tolik skleníkových plynů, že k nemalému skoku teplot dojde už pouhou setrvačností. A navíc emise nelze úplně zastavit z roku na rok.

Proto se mezinárodní společenství shodlo na pragmatickém cíli: chce růst teplot vyvolaný skleníkovými plyny zastavit na hodnotě plus 2 °C. Sofistikované propočty ukázaly, že pokud toho chceme dosáhnout s více než padesátiprocentní pravděpodobností, nesmí už v atmosféře přibýt více než 700 miliard tun oxidu uhličitého.¹⁹ Což lze splnit například, pokud do roku 2050 víceméně lineárně snížíme světové emise CO₂ o polovinu.

Lze to udělat. Ekonomové a inženýři v Mezivládním panelu pro změny klimatu dali dohromady doposud provedené studie. Spočetli tak, že technicky lze do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 16–31 miliard tun ročně, tedy přinejmenším zhruba o polovinu.²⁰ Rovněž Mezinárodní energetická agentura zmapovala balíček technologií, který do půle století omezí roční emise o 50 %.²¹ K podobným číslům se ve své vlivné studii dostali Xxxxxxx Xxxxxx a Xxxxxx Xxxxxxx, profesoři Princetonské univerzity (více na str. XX-XX).²²

Tabulka X: Kterými technologiemi lze snižovat globální emise: dva ilustrativní scénáře

Technologie	Mezinárodní energetická agentura, 2008	Pacala a Xxxxxxx, 2004
Vylepšování energetické efektivnosti	36 %	20 %
Obnovitelné zdroje energie	21 %	27 %
Jaderná energetika	6 %	7 %
Ukládání uhlíku	19 %	20 %
Účinnější používání fosilních paliv	18 %	13 %
Zemědělství a lesnictví	Neuvažuje	13 %

Zdroj: IEA 2008 [x], Xxxxxx et Xxxxxxx 2004 [x]

Hlavní část úkolu je na průmyslových zemích. Samozřejmě nemůže nikdo chtít, aby Indie (s jednou tunou CO₂ na obyvatele a rok) snižovala emise stejným tempem jako Česká republika (se 12 tunami).

Ekonomika

Český prezident někdy namítá, že snižování emisí nebude zadarmo. Proto – argumentuje Xxxxxx Xxxxx – bychom měli nejprve srovnat hrozící škody s potřebnými náklady. Pak teprve můžeme rozhodovat, jestli se vyplatí omezovat znečištění, nebo raději podstoupíme následky velkých změn podnebí a závislosti na importu paliv. Což je zcela správná připomínka – ale ekonomové i politici se propočítáváním plusů a mínusů zabývali už řadu let.

Britské ministerstvo financí před několika lety pověřilo tým vedený profesorem Xxxxxxxxxx Xxxxxxx, bývalým hlavním ekonomem Světové banky, aby prověřil kalkulace, jež do té doby udělali ostatní badatelé, a náklady i škody opět důkladně přepočítal.²³ Sedmisetstránková zpráva dospěla k závěru, že účet za významné snížení emisí bude zhruba 1 % globálního HDP (navíc část opatření je rovnou zisková). Necháme-li znečišťování (a potažmo i změnám podnebí) volný průběh, přímé finanční škody by činily nejméně 5 % HDP. Pokud připočteme rovněž další náklady, například zdravotní důsledky, účet by stoupl na zhruba 11 % světového ekonomického výkonu.

Úkol pro Českou republiku

Pačesova komise konstatovala, že pokud potřebné snížení emisí rozpočteme mezi jednotlivé země, pro Českou republiku z toho vyplývá úkol do roku 2050 omezit znečišťování o 66–93 %. Proto ekologické organizace v zadání této xxxxxx pracovaly se střední hodnotou tohoto rozpětí, tj. s redukcí o 80 %. Navrhují také, aby se stala součástí české legislativy (viz kapitola 16.1).

Musíme přitom počítat s tím, že vědci své propočty postupně upřesňují. Tudíž nelze vyloučit, že během několika let bude potřeba cíl pozměnit o několik procent tím nebo oním směrem.

Česká republika má velké možnosti ke snižování emisí. Podrobně je diskutujeme v kapitolách 9 až 11. Posléze popisujeme výsledky renomovaného Wuppertalského institutu, který pro české ekologické organizace modeloval, jak by bylo ekonomicky nejvýhodnější těchto potenciálů využít (kapitola 12).

Druhým úkolem jsou adaptace

Potřebujeme snížit emise, aby v atmosféře časem přestalo přibývat skleníkových plynů. Ale také máme druhý úkol: připravit se na měnící se podnebí. Nic jiného nám nezbývá. Dokonce i kdyby veškeré emise ihned, z ničeho nic úplně přestaly (což se nemůže podařit z důvodů technických i ekonomických), setrvačnost klimatického systému způsobí, že teplota do konce století ještě stoupne asi o 0,6 °C.²⁴

Stát proto musí investovat do opatření, jež pomohou zadržovat vodu v krajině – obnovovat rozptýlenou zeleň v polích, mokřady, meandrující koryta řek a podobně. Zemědělství se musí připravovat na nové plodiny. Lesy bychom měli rychle převádět ze smrkových monokultur, jež v teplejším podnebí masivně uhynou, na odolnější smíšené a listnaté porosty.

Ale globální změny podnebí mnohem více postihnou chudé, rozvojové země. Právě ony však na adaptace nemají potřebné prostředky. Proto jim musí pomoci bohatší státy, které nesou odpovědnost za většinu znečištění (kapitola XX). Ekologické, humanitární a rozvojové organizace spočetly, že Česká republika musí pro tento účel vyhradit devět miliard korun ročně.

3. Uhelná závislost

Vysoké emise skleníkových plynů mají dvě hlavní příčiny: vysokou energetickou náročnost ekonomiky a velký podíl uhlí na výrobě elektřiny i na vytápění. Velkou spotřebou energie – a příležitostmi, které z ní vyplývají – se zabýváme v kapitolách 5 a 9. Zde se zevrubněji podíváme na druhý problém: závislost na uhelných dolech, jež proměňují velké části země v měsíční krajinu.

Role uhlí v české energetice

Navzdory poklesu spotřeby v devadesátých letech uhlí zůstává nejvýznamnějším energetickým zdrojem České republiky. Jeho podíl na spotřebě primárních zdrojů energie činí téměř 45 %, z toho asi tři čtvrtiny připadají na hnědé uhlí.²⁵

Významnou roli hraje především v energetice: 59 % české elektřiny vyrábí uhelné elektrárny a podíl na centrálním zásobování teplem činí 69 %.²⁶ Během devadesátých let výrazně poklesl podíl uhlí na lokálním vytápění (kamna a kotle v domácnostech). Současné odhady se pohybují kolem 50 petajoulů (PJ) ročně²⁷, což je asi 6 % české spotřeby uhlí. Poptávka po uhlí k technologickým účelům v průmyslu se odhaduje na 120 PJ.²⁸ Hlavní podíl připadá u černého na výrobu oceli, u hnědého na chemický průmysl.

Tabulka X: Struktura spotřeby uhlí v České republice (2005, PJ)

Poznámka: Spotřeba uhlí v podnikové energetice je zahrnuta v položkách Výroba elektřiny a Výroba dálkového tepla. Kogenerace je rozpočtena mezi elektřinu a teplo.

Zdroje: NEK 2008 [x], Ekowatt XXXX [x]

Podíl na emisích skleníkových plynů

Spalování uhlí je rovněž hlavním českým zdrojem skleníkových plynů. Vytváří polovinu emisí.²⁹ K produkci samotného oxidu uhličitého přispívá asi 70 miliony tun (57 % v roce 2005).³⁰

Tudíž potřebné omezení emisí skleníkových plynů nelze uskutečnit bez razantního omezení české závislosti na uhlí. Aby se do poloviny století podařilo snížit znečištění na potřebnou úroveň, bude nutné zredukovat spotřebu uhlí na 7 % současného stavu. Proto zde s jeho využitím počítáme především v průmyslu. Ve výrobě tepla a elektřiny jej bude potřeba postupně, krok po kroku zcela nahradit. Propočty Wuppertalského institutu potvrzují, že to je možné (viz podrobnosti v kapitole X).

Graf X: České emise oxidu uhličitého ze spalování uhlí podle sektorů (miliony tun v roce XXXX)

PŘEPRACUJEME DO KOLÁČOVÉHO GRAFU

Zdroj: Wuppertal Institute 2009 [x]

Uhelné doly

Spalování uhlí za sebou zanechává i další velké ekologické škody. Doly v posledních desetiletích doslova převracejí naruby stovky čtverečních kilometrů krajiny v některých částech republiky. Více než 80 obcí a měst v Podkrušnohoří bylo od války vystěhováno, aby povrchová těžba měla volnou cestu. Severozápadní Čechy se během osmdesátých let staly synonymem pro smog, kyselé deště a kilometry pustiny.

Ale posléze se mnohé změnilo. Účinný zákon o ovzduší úspěšně přiměl ČEZ, aby srazil emise oxidu siřičitého, prachu a dalších škodlivin. A vláda na podzim 1991 schválila další důležitý bod z programu na ozdravění kraje: takzvané územní ekologické limity těžby, které chrání obce před dalším rozšiřováním dolů. Později je ještě potvrdil územní plán Severočeské hnědouhelné pánve.

Limity určují hranice, které doly nesmí překročit. Společnost tak na několik desetiletí dopředu udělala generální dohodu. Rozhodla, kolik uhlí budou mít doly v příštích desetiletí ještě k dispozici – a naopak kolik krajiny ještě obětuje těžbě.

Limity byly kompromisem mezi uhelnými společnostmi a obcemi. Místní lidé museli v některých místech udělat velké ústupky a úplně obětována byla vesnice Libkovice, která v době vyhlášení limitů ještě kompletně stála. Stejně tak padne například vrch Xxxxxxx, který by jinak mohl tvořit přirozenou ochranu Droužkovic na Chomutovsku před hlukem a prašností z přibližujícího se dolu Libouš.

Ale těžební společnosti se uhlí pod vesnicemi nevzdaly. Czech Coal vytrvale usiluje o prolomení limitů, zbourání Horního Jiřetína i Černic a rozšíření dolu ČSA. Pod obcemi totiž leží 287 miliónů tun nadprůměrně výhřevného hnědého uhlí.

Záměr se setkal s razantním odporem. Místní občané v Horním Jiřetíně a Černicích v referendu 96 % hlasů odmítli vystěhování a zbourání města. Posléze se proti plánům postavilo také krajské zastupitelstvo, velké politické strany a veřejné mínění. Státní energetická koncepce z března 2004 požadovala „racionální přehodnocení“ limitů. Ministerstva provedla revizi a doporučila mírné úpravy hranic na dole Bílina (Mostecko). Na podzim 2008 vláda návrh schválila a zároveň limity potvrdila.

Těžba za územními limity podle plánů Czech Coal by se také významně promítla do bilance emisí skleníkových plynů. Spálení uhlí, které zde firma hodlá do roku 2060 vytěžit, by vytvořilo skoro 11 milionů tun oxidu uhličitého ročně. Dohromady s plány těžby v dalších dolech by prolomení limitů vyloučilo potřebné snížení emisí – a to i za naprosto nereálného předpokladu, že znečištění z dopravy, průmyslu a zemědělství bude nulové.

Oživení Ústeckého kraje

Územní limity těžby nejen chrání obce a města. Rovněž pomohly proměnit ekonomické směřování severočeského regionu. Ústecký kraj i díky nim mohl opustit výlučné zaměření na těžký průmysl a masivní povrchové doly. Ochrana domovů místních lidí měla také vytvořit dlouhodobou jistotu pro další rozvoj.

Kraj se skutečně mění. Limity těžby umožnily, aby se zbavil punce beznadějného místa, kde se nedá žít a nemá smysl podnikat. Investice, diverzifikace, nová odvětví a čistější průmysl přestaly být pouze vágními plány.

Agentura CzechInvest zde během dvanácti let udělila investiční pobídky projektům, které daly práci více než 17 000 lidí.³¹ Přestalo tak platit dilema mezi rypadly a nezaměstnaností. Potvrdilo se, že nová odvětví dovedou vytvořit více pracovních míst, než kolik zajišťovaly uhelné doly. Často v sektorech, jež pomohou snížit závislost na energii z fosilních paliv. Knauf v Krupce u Teplic postavil závod na materiály k zateplování domů; Kyocera v kadaňské průmyslové zóně zaměstná 300 lidí při produkci fotovoltaických panelů k výrobě solární elektřiny.³²

Přitom pokračování v těžbě nemá ekonomickou perspektivu. Výzkumný ústav hnědého uhlí poznamenal, že problém se snižováním počtu zaměstnanců v dolech případné prolomení limitů pouze "odsouvá zhruba o 15 let".³³

4. Energetická bezpečnost

„Válka o plyn. Část Evropy mrzne“ – anoncoval devět dní po Novém roce 2009 titulek přes první stránku nejčtenějšího ze seriózních českých deníků.³⁴ Krize se stupňovala, kohoutky zůstávaly zavřené, politici pendlovali mezi Moskvou a Kyjevem a rodiny s napětím čekaly, zda vychladnou radiátory.

Uplynulo dalších devět dní a kohoutky se opět otevřely. Xxxx znovu proudí. A bude proudit. Až do příští krize.

Česká politická debata se celkem shoduje, že energetická bezpečnost patří mezi největší problémy země. Ale také se celkem shoduje, že bude svorně opomíjet hlavní příležitosti k řešení. Soustřeďuje se jen na některé, dílčí části problému, zatímco jiné přehlíží; mluví o opatřeních, která vůbec nepomohou; volně zaměňuje různá odvětví a paliva, jež spolu prakticky nesouvisí; podléhá lobbistickým zájmům.

Zemní plyn je nejvíce vyhrocený případ české závislosti na importu energie. Ale problém energetické bezpečnosti má více rovin. Ve skutečnosti není příliš důležité, zda paliva pocházejí z domova, nebo zpoza hranic. Ani domácí zdroj nezajistí pravidelné dodávky, pokud je nespolehlivý – a vice versa, ne každý dovoz nezbytně představuje riziko.

Hrozbou pro energetickou bezpečnost může být nedostatek surovin i vysoká cena, havárie v infrastruktuře nebo politicky motivovaná omezení dodávek. Ale rozdíl mezi domácími a cizími zdroji je důležitý prakticky jen v posledním případě.

Centralizace zdrojů

Česká debata o energetické bezpečnosti má dvě velké chyby: mluví se v ní jenom o geopolitice a pouze o zdrojích.

Energetická bezpečnost se nerovná dobrá čísla ve statistikách dovozu a vývozu. Jde v ní o něco jiného: o spolehlivé dodávky do konkrétních domácností a továren. Příčinou blackoutů obvykle není import z ciziny. Proto bezpečnost není pouze nezávislost. Problémy často mohou mít i jiný důvod, který se dovozem vůbec nesouvisí. Třeba vysokou centralizaci zdrojů, a tedy příliš dlouhé vedení ke spotřebiteli. Nebo závislost dodávek na jediném mamutím zdroji.

Ani pokud zajistíme dostatek energie, nelze vyloučit občasné výpadky v důsledku havárií. Poškození – náhodné či záměrné – hrozí především elektrickým vedením. Nicméně nehoda může vyřadit z provozu také další důležité zařízení, například ropovody a plynovody nebo velké teplárny. Koncem roku 2002 desetitisíce lidí v Hradci Králové a okolí mrzly, protože nehoda poškodila (českou) elektrárnu Opatovice, která spaluje (české) uhlí.

Současné zásobování elektřinou spočívá v poměrně malém počtu velkých uhelných či atomových zdrojů a dálkovém vedení. Centralizace zvyšuje zranitelnost a potažmo riziko. Stačí malá nehoda – a statisíce domácností jsou bez proudu. Největší blackout v Evropě posledních let nezpůsobil Kreml ani dovoz energie z Blízkého východu. Příčinou výpadku na podzim 2003 byla havárie na vedení vysokého napětí, které vedlo kvanta francouzské jaderné elektřiny přes Alpy do Itálie.

Energetická bezpečnost je: „zajištění kontinuity nezbytných dodávek energie a energetických služeb pro zajištění…zájmů státu (životů a zdraví lidí, majetku a životního prostředí). Nelze ji omezovat pouze na problematiku opatření ropy a zemního plynu…celý řetěz od získávání prvotní energie až po její konečné užití.“

– konzultační společnost CityPlan pro Ministerstvo průmyslu a obchodu³⁵

Rizika i dopady výpadků v zásobování elektřinou lze proto omezovat, pokud stoupne počet a výkon decentralizovaných zdrojů a přibude-li možností přejít na nouzové zásobování. Pokud dojde k poškození přenosové soustavy nebo neočekávanému výpadku velkého zdroje, decentralizované zdroje mohou zásobovat části distribučních sítí pracující v krizovém ostrovním režimu.³⁶ Důležitou roli přitom budou hrát místní obnovitelné zdroje energie. Pozoruhodné technologické příležitosti a trendy podrobněji diskutujeme v kapitolách 8 a 10.

Ale klíčovým receptem na energetickou bezpečnost – na spolehlivost dodávek i na nezávislost na dovozu – je samozřejmě nižší spotřeba. Každá kilowatthodina elektřiny, krychlový metr plynu nebo barel ropy, jež domácnosti a podniky nepotřebují, je kilowatthodinou, krychlovým metrem či barelem, které není potřeba zajistit (nespolehlivé zdroje) ani dovézt (riskantní přeprava). Příležitosti k řešení jsou enormní. Česká ekonomika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje asi o polovinu více energie než patnáct států původní EU. Možnosti zateplování domů jsou velké jako dvouapůlnásobek atomové elektrárny Dukovany. Poptávku po ropě pomohou snížit efektivnější automobilové motory, kvalitní a pohodlná veřejná doprava, cyklostezky ve městech a motivace, aby firmy dopravovaly své zboží po železnici namísto kamiony. Příležitosti ke zvyšování energetické efektivnosti diskutujeme v kapitole 9 a dopravu (a potažmo ropu) v kapitole 11.

Snižování energetické náročnosti přitom omezuje i zranitelnost spotřebitelů v případě, že dojde k nejhoršímu a neočekávaný výpadek skutečně nastane. Nejlepším preventivním opatřením u zásobování teplem je kvalitní budova. V pasivních domech neklesne teplota ani při úplném dlouhodobém výpadku vytápění v zimních měsících pod 13–15 °C.³⁷ Přerušení dodávek tepla pak znamená dočasné nepohodlí, ale nikoli kritickou situaci.

Závislost na dovozu

Nicméně nezávislost na importu je bezesporu důležitým bodem energetické bezpečnosti. Česká republika každý rok spotřebuje asi 1850 PJ primárních energetických zdrojů, z toho asi polovina se použije k výrobě elektřiny. Přibližně 43 % primárních zdrojů pochází z dovozu.³⁸

Nejvíce vyhrocený problém představuje ropa a zemní plyn, protože zde lze dodávky velmi rychle přerušit. Proto stát skladuje nouzové zásoby ropy tak, aby v případě potřeby vydržely nejméně 90 dní.³⁹ Navíc v obou případech velká většina českého dovozu závisí na jediném zdroji: Rusku. Riziko ještě podtrhuje nestabilita v některých tranzitních zemích nebo spory mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ale závislost na dovozu z nestabilních zemí se netýká pouze fosilních paliv. Sedm zemí – včetně Kazachstánu, Ruska, Nigeru, Uzbekistánu či Namibie – kontroluje 90 % světové produkce uranu⁴⁰, a také zde trh podléhá velkým výkyvům. ČEZ uzavřel kontrakty, podle kterých počínaje rokem 2010 přechází výhradně na ruského dodavatele jaderného paliva. Strategická volba je extrémně nejistá. Samo Rusko nemá zásoby ani ve výši vlastní současné spotřeby a surovinu nakupuje z Kazachstánu. Palivo pro atomové reaktory tvoří jen 10–15 % výrobní ceny jaderné elektřiny, takže výkyvy cen mají méně dramatické důsledky, a hlavně: lze jej skladovat. Nicméně ne každý dodavatel umí vyrobit každé palivo, a tudíž jej nelze vyměnit z měsíce na měsíc. Aby předešel problémům s dodávkami, stát zařadil jaderné palivo do strategických rezerv. Protože nemá potřebná zařízení na skladování, musí si je pronajmout od ČEZ a platit energetické společnosti za to, že pro ni – a za ni – nakupuje zásoby.

Ekonomické důsledky

Rostoucí import má vážné ekonomické i politické důsledky. S každou dovezenou tunou (či krychlovým metrem) roste záporný sloupeček ve statistikách obchodní bilance. Přitom objem je enormní. Česká ekonomika v roce 2009 každý den – ano, každý den – utratila 246 milionů korun jen za import ropy a ropných výrobků.

Vysoká spotřeba fosilních paliv zvyšuje nejen emise skleníkových plynů, ale také zranitelnost ekonomiky vůči cenovým šokům. Dramatické výkyvy na mezinárodním trhu s ropou a zemním plynem působí finanční ztráty velkým českým společnostem i drobným podnikatelům. Podrobněji se tím zabýváme v kapitole 5. Že jde v drtivé většině o dovážené komodity, je pouze shoda náhod. Platí to i pro domácí dodavatele. Moravské naftové doly – hlavní český producent ropy i zemního plynu – samozřejmě vytěženou surovinu prodávají za světové ceny, stejně jako to činí ČEZ s elektřinou.

Politická rizika

Česká republika kvůli dovozu paliv závisí na nevyzpytatelných dodavatelích, bizarních vládách a krutých diktaturách.

Pravidelné krize – nebo hrozby krizí – v dodávkách plynu názorně demonstrují, proč je pro zemi nebezpečné, pokud hlavními dodavateli jsou nespolehlivé státy. Obchod s energetickým zbožím se stává předmětem politického vydírání. Přitom nejde pouze o ruský zemní plyn, ačkoli zde je situace nejvíce vyostřená kvůli mimořádné míře závislosti na jediném zdroji. Devět z deseti největších výpadků v dodávkách ropy během posledních padesáti let mělo politické příčiny – jedinou výjimkou je hurikán Katrina.⁴¹

Asi 92 % světových konvenčních zásob ropy leží v zemích s potenciálně nepřátelskými či nestabilními režimy.⁴² S postupným vyčerpáváním některých ložisek v příštích desetiletích poroste míra, ve které jsou zbývající rezervy koncentrovány do dvou míst: Ruska a Blízkého východu.⁴³ Už nyní 70 % zásob ropy a 65 % zemního plynu je soustředěno v pásu od Blízkého východu přes Kaspické moře po severozápadní Sibiř.⁴⁴ Polovinu plynu mají pod kontrolou pouhé tři, navíc nepříliš stabilní státy: Rusko, Irán a Katar.⁴⁵

Rostoucím rizikem je rovněž dálková přeprava surovin. Čím delší potrubí či trasy tankerů, tím větší hrozba, že se někde po cestě objeví vojenský konflikt nebo jiná překážka. Hlavní čtyři strategická a přitom nebezpečná místa představují Malacký průliv mezi Malajsií a Sumatrou, Hormuzský průliv v ústí Perského zálivu a oba vstupy do Rudého moře: Suezský průplav a Bab al-Mandab. Nyní přes ně putují lodi, jež vezou 39 % spotřebovávané ropy; v roce 2030 tudy už popluje bezmála šest z každých deseti barelů.⁴⁶ Stoupá tedy pravděpodobnost, že k přerušení dopravy skutečně dojde. Kdyby se to stalo, důsledkem nebude jen fyzické zastavení části dodávek. Především by nahoru vyletěly ceny paliv.

Republika tak žije v soustavné nejistotě, zda se zítra neotočí kohoutky nebo jestli (a jak vysoko) vyskočí ceny. Ale navíc musí obchodovat a udržovat jakžtakž přátelské vztahy s vládami, jež mají úplně odlišné hodnoty a se kterými by nejraději neměla nic společného.

Peníze z každého desátého litru benzínu či nafty, který načerpají do nádrže svého auta, Češi posílají korupcí prolezlému režimu dynastie Alijevů v Ázerbajdžánu [x]⁴⁷. Špatně izolované české domy, ze kterých uniká teplo, financují impérium mocné a neprůhledné ruské státní společnosti Gazprom. Mezi hlavní alternativy, o kterých jsou evropští politici nuceni jednat, patří spolupráce s bizarní diktaturou ve středoasijském Turkmenistánu.

Americký zahraničněpolitický komentátor Xxxxxx Xxxxxxxx poukázal, že vysoká cena ropy – a peníze, jež za ni demokratický svět platí – během posledního desetiletí náhle posílila autoritativní režimy v Nigérii, Iránu, Rusku, Venezuele i jinde.⁴⁸ Politologové už dříve psali o pozoruhodném fenoménu. Čím více ekonomika závisí na exportu ropy, tím horší místo země zaujímá v žebříčcích demokracie. Potvrdila to statistická analýza 113 zemí světa v letech 1971–97.⁴⁹ Platí to i pro státy mimo Blízký východ nebo Afriku. Jev má více příčin. Bohatí ropní vládci mohou platit silný represivní aparát, utišují společnost nízkými daněmi a nákladnými sociálními programy, v zemi nevzniká střední třída a závislost na těžbě brání modernizaci.⁵⁰ Xxxxxxxx připomněl, že represe v řadě zemí během posledních let viditelně (a měřitelně) přitvrdily a že jev má důsledky i pro demokratické státy. Ceny surovin na trhu stouply, takže autoritářům rostou příjmy. Proto vystupují vůči ostatnímu světu i vlastním občanům s větším sebevědomím. Svobodný svět se svých nepřátel (a navíc i své závislosti na jejich rozmarech) nezbaví, dokud je nepřestane přímo financovat vysokou spotřebou energie, argumentuje Xxxxxxxx.

Použití dovážených paliv

Má-li Česká republika snížit závislost na importu paliv, musí se soustředit na její hlavní příčiny. Ale debata o dovozu se většinou zaměřuje na elektřinu a na dilemata, která s ní souvisí. Což je dost vážná překážka smysluplnému řešení, protože se tak diskuse míjí se sektory, kde problém skutečně vzniká. Importovaná paliva totiž pohlcují především dvě úplně jiná odvětví: automobilová (a kamionová) doprava a vytápění budov.

Ilustrativní byla vládní debata o energetické koncepci v letech 2003–2004. Ministerstva životního prostředí a průmyslu a obchodu připravila své vlastní scénáře. Oba zajišťovaly dostatek energie pro české domácnosti a průmysl. Ovšem MPO navrhovalo stavbu dvou jaderných reaktorů a prolomení územních ekologických limitů těžby. MŽP oba projekty zamítalo. Přesto rozdíl v dovozu mezi oběma plány v perspektivě roku 2030 činil pouhá 4 %. Jaderná elektrárna totiž nemá prakticky žádný vliv na spotřebu energie pro vytápění a dopravu, takže její spuštění se v dovozu ropy a plynu prakticky nepromítne.

Bezmála 70 % účtů za český import energie tvoří ropa. Z toho se 64 % používá k pohonu osobních a nákladních automobilů.⁵¹ Pokud vláda a politické špičky mají úspěšně omezit dovozní závislost země, musí připravovaná řešení zaměřit právě sem. Příležitosti ke snížení spotřeby ropy diskutujeme v kapitole 11.

Asi polovina zemního plynu se používá k vytápění nebo v domácnostech – k ohřívání vody, vaření a podobně. Nezmění se to ani v případě, že plyn získá silnější postavení v elektroenergetice: i posléze by elektrárny byly pouze minoritní částí celkové spotřeby.

Severočeské uhlí není řešením

Někteří politici navrhují, aby energetickou nezávislost posílilo větší využití ložisek hnědého uhlí – i za cenu bourání dalších obcí a vystěhování tisíců lidí (viz kapitola 3). Ale studie sestavená na zakázku ministerstva průmyslu a obchodu poznamenává, že prolomení limitů by mělo „spíše podnikatelský význam pro vlastníky uhelných společností, než dlouhodobě národohospodářský“.⁵²

Zachování takzvaných územních limitů těžby hnědého uhlí v Ústeckém a Karlovarském kraji energetickou nezávislost země prakticky nezhorší. Těžba uhlí za limity by totiž do energetické bilance přinášela pouze asi 100 petajoulů v období 2015 až 2060. Pro srovnání Pačesova komise spočetla reálně využitelný potenciál energie z jediného obnovitelného zdroje – biomasy – na přibližně dvouapůlnásobek: 276 PJ ročně.

ČEZ plánoval, že kdyby vláda kývla na vystěhování dalších obcí na Mostecku a prolomení územních ekologických limitů těžbu, postaví oproti dosavadním plánům další uhelné elektrárny s výkonem 1320 megawattů.⁵³ Pokud tu stejnou kapacitu vybudoval v plynových zdrojích, český účet za dovoz paliv skutečně stoupne. Konkrétně: o šest procent.

5. Ekonomické náklady energetiky

Česká republika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje o 40–50 % více energie než patnáct států staré EU. Vysoká energetická náročnost je drahé závaží, které ekonomika za sebou táhne jako kouli na noze.

Větší spotřeba energie totiž zvyšuje náklady průmyslu, a tak podkopává konkurenceschopnost českých podniků na globálních trzích. Ekonomika zbytečně přichází o příležitosti i pracovní místa. Domácnosti musí utrácet velkou část svých příjmů za benzín či naftu, teplo, plyn a elektřinu. Navíc jsou více vystaveny nepředvídatelným výkyvům na globálních trzích.

Energetická náročnost

Přitom průměr europatnáctky je trochu zavádějící číslo, protože zahrnuje výkonné i méně výkonnější ekonomiky. Podrobnější pohled na jednotlivé země ukazuje ještě hrozivější čísla. Ve srovnání s Německem, kam v roce 2009 směřovala přesně třetina českého exportu⁵⁴, je naše energetická náročnost v přepočtu podle parity kupní síly o 57 % vyšší; vůči Rakousku nebo Velké Británii o 83 %.⁵⁵ Pouze tři státy unie jsou na tom hůře než Česká republika: Bulharsko, Rumunsko a Slovensko. A dokonce i Čína je o 16 % lepší.⁵⁶

Energetická náročnost české ekonomiky postupně klesá. Spotřeba energie je totiž plus mínus stejná, ale hrubý domácí produkt průběžně roste. Tudíž na jednu korunu připadá méně a méně joulů, kilowatthodin či barelů ropy. Na první pohled se proto zdá, že se dříve nebo později problému zbavíme. Ale jen na první pohled.

Český statistický úřad totiž poukázal, že optimistický obrázek se rozpadá, pokud se namísto spotřeby energie podíváme na důležitější údaj: výdaje za energii. Množství spotřebované energie na jednu vyrobenou korunu HDP sice klesá, ale vinou rostoucích cen ropy, plynu či elektřiny se skoro nemění částka, kterou za ni podniky zaplatí, a to ani relativně. ČSÚ varuje: „rychlejší růst cen energie než cen výrobců v posledních letech prakticky eliminuje pokles energetické náročnosti měřené ve fyzikálních jednotkách energie a stává se významnou determinantou konkurenceschopnosti české ekonomiky“.⁵⁷

A statistiky se nelepší, ani pokud jde o velikost ekologických škod. Pro ně totiž vůbec není důležitá relativní energetická náročnost, nýbrž absolutní spotřeba. Tuna emisí je tuna emisí (respektive kilowatthodina elektřiny je kilowatthodina elektřiny) bez ohledu na to, kolik HDP s ní vyrobíme. Protože snižování energetické náročnosti se děje pouze růstem ekonomického výkonu (jmenovatele), nikoli poklesem poptávky (čitatele), prakticky se nic nemění.

Někteří politici argumentují, že příčinou vysoké energetické náročnosti je velký podíl průmyslu v českém hospodářství. Ale statistika to vyvrací. Průmyslové podniky skutečně vyrábějí XX % HDP: nejvíce v celé EU. Jenomže průmysl je na tom ještě hůře než celá ekonomika. Vyrobit jedno euro hrubé přidané hodnoty v průmyslu a energetice⁵⁸ vyžaduje v České republice o 114 % více energie než v Německu nebo Rakousku, o 80 % více než v Británii či o 143 % více než v Dánsku.⁵⁹

Náklady domácností

Špatně izolované domy, málo efektivní spotřebiče nebo auta s velkou spotřebou jsou zbytečně drahé také pro miliony českých rodin. Každý rok je přijdou na tisíce korun. Energie (včetně benzínu a nafty pro auta) pohltí 14 % výdajů průměrné české domácnosti: více než 17 000 korun na osobu a rok. Důchodci na ni musí vyčlenit 18 % svých příjmů.

Přitom ceny postupně rostou. Energie na českém trhu byly v prosinci 2009 o 34 % dražší než o čtyři roky dříve. Cena jednoho gigajoulu tepla stoupla (KTERÉ Z TĚCHTO 3 ČÍSEL VYBRAT? MÍRNĚ SE KLONÍM PRO TO PRVNÍ: mezi léty 1994 a 2008 o 244 %, mezi roky 1998 a 2008 o 63 %, mezi roky 2000 a 2008 o 51 %).⁶⁰ České domácnosti i podniky totiž závislí na nestabilních globálních trzích. Protože jsou více či méně racionálně provázány, výkyvy v dodávkách či cenách ropy ovlivňují také částky, které domácnosti a podniky musí platit za zemní plyn a dokonce za elektřinu.

GRAF: DVĚ KŘIVKY, JAK ROSTE IMPORTNÍ ZÁVISLOST ČESKÉ EKONOMIKY (V %) A JAK ROSTE IMPORT ROPY (V ENERGETICKÝCH JEDNOTKÁCH)

Rezervy fosilních paliv

Asi XX % české poptávky po energii pokrývají fosilní paliva, jejichž ceny jsou dlouhodobě nestabilní. Má to více příčin. Rapidní růst globální spotřeby, který nyní pohánějí hlavně země jako Čína nebo Indie, se kombinuje s politickými faktory, včetně cílevědomé manipulace, kterou organizuje OPEC.

Ilustrativní je výkyv z let 2007–2008, kdy během osmnácti měsíců cena vyletěla ze zhruba 50 dolarů na více než 145 dolarů za barel – a posléze opět rychle klesla. Nebyl však první a celkem jistě ani poslední. Přesto se něčím liší. Předchozí šoky měly evidentní politické důvody, například izraelsko-arabskou válku v roce 1973 nebo iránskou revoluci o šest let později. Ale tentokrát příčinou byl patrně mix ekonomických faktorů, mezi které patřila rostoucí spotřeba asijských zemí i spekulace na komoditních trzích.

Geologové i ekonomové vedou kontroverzní debatu, nakolik zbývající zásoby ropy vůbec mohou pokrýt rostoucí poptávku. Komplikuje ji nedostatek informací. Údaje o rezervách jsou chaotické, nekonzistentní a nevěrohodné. Běžně publikovaným datům lze proto věřit jen v omezené míře. Má to složitou směs příčin historických, právních či geologických, ale také politických a komerčních. Především státní firmy, které nejsou vystaveny dohledu auditorů a regulátorů akciového trhu, prakticky nepodléhají nezávislé kontrole. Země OPEC v minulosti vědomě a masivně falšovaly data, aby dostaly větší produkční kvóty. Devět států Blízkého východu mezi roky 1985 a 1990 zvýšilo své rezervy o 53 %.⁶¹

Už tak zamotaný problém ještě dále komplikuje převážně akademická, leč velmi živá diskuse o takzvaném ropném zlomu. Světové dodávky ropy prozatím soustavně rostou. Těžba každého neobnovitelného přírodního zdroje z podstaty věci musí mít začátek, vrchol a konec. Problém je ovšem spíše ekonomický než geologický. Konec celkem určitě nebude znamenat vyčerpání: surovina nedojde, nýbrž s tenčící se produkcí se stane příliš drahou, aby se vyplatilo ji používat, a trh přejde na něco jiného. Nicméně debatu o ropném zlomu zajímá něco jiného: kdy nastane vrchol?

Ubývání dodávek by mělo následovat s nějakým zpožděním poté, co vyvrcholí objevy nových rezerv. Geolog X. Xxxx Xxxxxxx přišel v roce 1956 se (správnou) prognózou, podle které americká kontinentální produkce vyvrcholí do roku 1970. Řada expertů soudí, že takzvanou Xxxxxxxxxx křivku lze konstruovat také pro světové zásoby. Nejvíce ložisek ropy bylo objeveno během šedesátých let. Geologové a těžaři proto diskutují, kdy ropné vrty začnou vysychat. Někteří autoři si myslí, že k tomu už došlo, možná i před několika lety; jiní soudí, že vrchol přijde až někdy za dvě nebo tři desetiletí a navíc po něm nebude následovat pokles, nýbrž jen konec růstu a dlouhodobě vyrovnaná těžba.⁶² Xxxxxx ještě komplikuje, že pokud produkce opravdu začne klesat a cena poroste, ropné společnosti zároveň budou mít novou motivaci k dalším geologickým průzkumům a hlavně otevírání chudších, hůře dostupných a potažmo nákladnějších ložisek.

Ekonomické škody

Ještě větší nejistotě podléhají odhady, jak se budou vyvíjet ceny. Nehrozí, že by světové – a potažmo české – ekonomice úplně chyběla ropa. Hrozí, že bude drahá. Vysoké ceny a hlavně dramatické výkyvy na globálním trhu už nyní komplikují život milionům domácností a podkopávají hospodářskou prosperitu.

Debata se celkem shoduje, že doba levné ropy už skončila. Ilustrativní je prognóza amerického ministerstva energetiky pro příští dvě desetiletí. Cenu 50 dolarů za barel považuje za spodní odhad; střední scénář očekává, že částku 100 dolarů překročí před rokem 2015 a pak už soustavně poroste, aby v roce 2030 činila 130 dolarů.⁶³

Ropa je důležitá sama o sobě. Tvoří XX % české spotřeby energie. Ale důsledky jsou mnohem širší než v dopravě a chemickém průmyslu, dvou klíčových odvětvích moderní ekonomiky, která nyní na kapalných palivech prakticky životně závisí.

Ekonomové už několik desetiletí studovali, zda a jak moc se ropné šoky podepisují na ekonomickém výkonu – respektive zda recese, které po nich následovaly, vyvolala přímo cena ropy, nebo monetární politika vlád. Empirický výzkum potvrdil, že prudké skoky v cenách ropy od konce čtyřicátých let skutečně byly přímou a hlavní příčinou následujících hospodářských propadů.⁶⁴ Experti Mezinárodní energetické agentury ve spolupráci s OECD a Mezinárodním měnovým fondem spočetli, co s globální ekonomikou udělá růst cen ropy o 40 %. V prvních dvou letech sníží HDP ve vyspělých průmyslových zemích, jako je Česká republika, o 0,4 % a inflace stoupne o půl procentního bodu.⁶⁵ Londýnská obchodní komora odhadla, že krátká ropná krize v září 2000 stála britskou ekonomiku v přepočtu 14,5 miliardy korun denně.⁶⁶

Ropa a ostatní energetické zdroje

Ceny ropy má smysl pečlivě sledovat ještě z jednoho důvodu. Jakkoli to není příliš racionální, na mezinárodním trhu jsou na ně úzce navázány ceny zemního plynu. Ale nejen to. Navíc nepřímo také podstatně ovlivňují cenu elektřiny. Ropné šoky se tudíž projevují v nákladech, které energeticky náročná česká ekonomika a domácnosti platí za dopravu, průmyslové výrobky, teplo, světlo i pohon elektrospotřebičů. Pokud se společnost má těchto škod zbavit, vláda i zákonodárci musí přijít s ambiciózním programem vylepšování energetické efektivnosti.

6. Efektivnost jako nové paradigma

Ministerstva životního prostředí (MŽP) a průmyslu a obchodu (MPO) na podzim 2003 představila dva propracované, propočtené scénáře Státní energetické koncepce. Sestavila je stejná firma (Enviros), pomocí stejného ekonomického modelu a se stejnými předpoklady o růstu ekonomiky a příjmů. Oba by zajistily kompletní spotřebu energie v českých domácnostech i průmyslu. Oba také počítaly s bezmála stejným importem. Přesto se ve dvou bodech diametrálně lišily. Návrh MPO obsahoval rozšiřování uhelných dolů na Mostecku a dva nové jaderné reaktory⁶⁷; plán MŽP ani jedno. Jak to?

Byl mezi nimi totiž ještě jeden rozdíl. Scénář MŽP sázel na cílevědomé vylepšování energetické efektivnosti. Tak by zajistil, že česká ekonomika by v roce 2030 k vyrobení jedné koruny hrubého domácího produktu potřebovala o 9 % méně energie.⁶⁸

Postarší epizodka dobře ilustruje české diskuse o energetice. Velikost spotřeby považují za víceméně danou a soustřeďují se na hledání zdrojů. A priori předpokládají, že s ekonomickou prosperitou soustavně poroste také poptávka po palivech.

Prognózy rostoucí poptávky

Proto prozatím hlavním kritériem pro rozhodování o budoucí výrobě energie byly prognózy poptávky. Výroba se jim má přizpůsobit. Stát především hledá, které zdroje by ji mohly zaplnit, a nanejvýš s laxní rezignací podniká nenáročné kroky ke posílení efektivnosti.

Přitom oficiální prognózy se povětšině hrubě netrefily. MPO na přelomu let 1992–93 varovalo, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až 100 dní výpadků v dodávkách elektřiny.⁶⁹ Vláda na základě této zprávy rozhodla o dostavbě jaderných reaktorů. Ale blackouty nenastaly v pětadevadesátém ani sedmadevadesátém roce, nenastaly ani o několik let později, kdy se Temelín pořád nedařilo dokončit, a Česká republika se naopak zařadila mezi světové rekordmany v exportu elektřiny. Podobně ČEZ v roce 1994 očekával, že „[p]okud bude hrubý domácí produkt ČR růst ročně o 3,5 %, bude to znamenat roční nárůst ve spotřebě elektřiny o 2 až 3 %".⁷⁰ Ekonomický růst posléze byl sice slabší, nicméně slušný – a spotřeba elektrické energie během devadesátých let klesala.

Někdy navíc jde o evidentní vědomé manipulace. Bývalý ministr průmyslu a obchodu vyvolal velký poplach, když v únoru 2007 před podnikatelskou elitou na Žofínském fóru tvrdil, že během několika let hrozí nedostatek elektrické energie.⁷¹ Noviny jej citovaly: „Už na přelomu desetiletí…budeme spotřebovávat víc elektřiny, než dokážeme vyrobit.“⁷² Avšak o pouhé tři měsíce později předložil vládě zprávu, kde anoncoval, že přebytek (čistý export) naopak stoupne z tehdejších 13 TWh na 18 TWh v letech 2010–12. Potvrdil to také ředitel odboru elektroenergetiky na MPO: „Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje výši exportu elektřiny vyrobené v České republice na cca 18 TWh v roce 2012.“⁷³ Motivace pro dramatický rozpor v prognózách byla evidentní. První předpověď, která očekávala kritický deficit, sloužila jako argument pro rozšiřování uhelných dolů. Druhá, kde stejný ministr ve stejné době hlásil velké přebytky a růst výroby, vznikla coby podklad pro žalobu proti verdiktu Evropské komise, podle něhož český průmysl nemá dále zvyšovat emise oxidu uhličitého; tudíž měla důvod nadsazovat očekávanou produkci.

TŘI FOTKY (CIVILNÍ, NIKOLI PORTRÉTY, ALE V OBLECÍCH) A K NIM TŘI POPISKY: DLOUHÝ: Předpovídal nedostatek elektřiny v roce 1997. URBAN: Předpovídal nedostatek elektřiny v roce 2010. ŘÍMAN: Předpovídal nedostatek elektřiny v roce 2012.

Nové paradigma

Jenomže závislost ekonomické prosperity na větší spotřebě energie neplatí. Ilustrativní je příběh Dánska. Ekonomický výkon se tam od roku 1990 zvětšil bezmála o polovinu.⁷⁴ Ale spotřeba energie stoupla o pouhých 5 % a poptávka po elektřině dokonce klesla o 4 %.⁷⁵ Ministři a zákonodárci v Kodani se totiž soustředili na vylepšování energetické efektivnosti. Hlavním úkolem bylo snížit objem spotřeby – a teprve ve druhém plánu rozhodovat, čím ji pokrýt.

Ekologické organizace navrhují obdobně proměnit hlavní paradigma české energetické politiky.

Platná Státní energetická koncepce sice vágně požaduje „maximalizaci energetické efektivnosti“, což prohlašuje za: „Cíl číslo jedna.“⁷⁶ Nicméně počítá, že spotřeba nadále poroste.⁷⁷ Příčina je očividná. Navzdory proklamacím chybí konkrétní opatření. Koncepce obsahuje pouze vágní, heslovité body typu: "Zpřísňování požadavků na hospodárné užití energie v budovách" – a dokonce i ty jsou pouze v příloze.⁷⁸ Právě tomuto, hluboko zakořeněnému dogmatu musí dát vládní politika dát vale, pokud má ambici snížit emise, dovoz a náklady.

Ekologické organizace navrhují, aby hlavním tématem napříště byla velikost spotřeby a teprve po ní složení zdrojů. Proto leitmotivem i této xxxxxx jsou systematické impulsy pro inovace, které zajistí prosperitu a vysokou životní úroveň s menší spotřebou energie. Není to pouze otázka abstraktních konceptů a proklamativních cílů. Dánský příklad dobře ilustruje, že podmínkou úspěchu jsou konkrétní, ambiciózní programy, které rozhýbou investice.

Graf X: Dánsko vyrábí více z menšího množství elektřiny

VÝPLŇOVÝ GRAF: SPOTŘEBA ENERGIE DOLE, PAK NEVYPLNĚNÁ BÍLÁ PLOCHA UZAVŘENÁ NAHOŘE KŘIVKOU HDP (1990-2008)

Efektivnost je větší než zdroje

Velikost spotřeby je hlavní, opravdu důležitou otázkou energetické politiky. Je naprosto legitimní a důležité debatovat o nových elektrárnách nebo plynovodech. Ale ve srovnání s možnostmi snižování spotřeby je to podružný problém a poměrně malá příležitost. TADY DÁME JEDEN ODSTAVEC SROVNÁVACÍCH ČÍSEL (POTENCIÁLY ÚSPOR TU ČI ONDE VERSUS UHLÍ, REAKTORY) PODLE TOHO, CO NAKONEC BUDEME MÍT VE FINÁLNÍ VERZI KAPITOLY O ENERGETICKÉ EFEKTIVNOSTI

Energetické služby

Cílevědomé a propracované úsilí o menší závislost na vysoké spotřebě je potřeba dovést do důsledků. Měl by se proměnit také trh, respektive role energetických společností na něm.

Energetické společnosti prozatím plní jedinou základní funkci: vyrábějí a prodávají elektřinu, plyn nebo teplo. Stát by je měl motivovat, aby svůj předmět podnikání postupně přeměňovaly na takzvané energetické služby.

Koncept energetických služeb – energy performance contracting (EPC) – vznikl v USA během osmdesátých let.⁷⁹ Nikoli náhodou pochází ze země s tradičně liberalizovanou energetikou. Některé společnosti svým zákazníkům financují třeba opatření, jež sníží spotřebu energie (například zateplení domu nebo výměnu spotřebičů); klienti jej potom splácí z ušetřených peněz. Pro domácnosti a podniky je takové řešení samozřejmě výhodnější. Ale vyplatí se i energetickým firmám, protože mají zajištěný soustavný příjem, aniž by musely investovat do nových elektráren.

Role energetických společností se tak posouvá. Jejich raison d'etre postupně přestane být výroba elektřiny nebo dodávky plynu, nýbrž služby. Zákazník neplatí za dodávky tepla, nýbrž například za to, aby měl doma teplo. Na první pohled může jít o rozdíl ve slovíčkách, ale ve skutečnosti je to velký konceptuální skok. Teplo totiž lze zajistit topením – nebo snížením tepelných ztrát budovy.

ČEZ i E.ON už zavedly koncept EPC také v České republice: nabízejí zákazníkům vysoce efektivní elektrospotřebiče. Stejnou službu ovšem prodává i řada dalších firem.

Vysoká výroba za každou cenu

Rozhodování o budoucí produkci se řídí prognózami spotřeby. Ale to ještě jen v lepším případě. V horším někteří špičkoví politici otevřeně usilují o vysokou – co největší – výrobu za každou cenu. Některé důležité kroky energetické politiky motivovalo úsilí o velké zakázky pro domácí dodavatele uhlí a elektřiny, nikoli snaha pokrýt českou poptávku.

ČEZ velkou část své výroby vyváží, přidává další elektrárny, a posiluje tak exportní kapacitu. Malá Česká republika je v posledním srovnání třetím největším exportérem elektřiny v Evropě a pátým na světě – po Francii, Paraguay, Kanadě a Německu.⁸⁰ V posledních letech vyváží mezi 11–16 terawatthodinami (15–20 % výroby) ročně. Ekologické organizace řadu let poukazují, že vývoz je nevýhodný. Země se tak zbytečně zbavuje nedostatkových paliv. Přitom doma zůstávají desítky tisíc tun oxidu siřičitého a oxidů dusíku, krajina poškozená těžbou milionů tun uhlí a statisíců tun vápence i desítky tun vysoce radioaktivních odpadů.⁸¹ Ale vlády se proti tomu nepokoušely zasáhnout. Naopak: při pokusu o privatizaci ČEZ na přelomu let 2001-2002 kabinet dokonce chtěl prodej podmínit závazkem kupce, že nesníží výrobu elektřiny, nenahradí uhelné a jaderné elektrárny čistými zdroji a neomezí odběr uhlí z českých dolů.⁸² Česká republika se kvůli profitu ČEZ a těžebních společností stává elektrárnou a dolem Evropy.

První podmínkou smysluplné energetické politiky je proto naprostý obrat priorit: namísto snahy o vysokou výrobu za každou cenu musí nastoupit cílevědomé úsilí o nízkou spotřebu, nemluvě o vývozu.

Menši znečištění, větší prosperita

Obdobně neplatí souvislost mezi ekonomickou prosperitou a znečištěním. Právě české statistiky jsou toho perfektním dokladem. Hrubý domácí produkt mezi roky 1998 a 2008 stoupl o 85 %; dynamicky rostla také tovární výroba měřená hrubou přidanou hodnotou v průmyslu. Ale emise oxidu uhličitého ve stejné době stagnovaly.

7. Technologické inovace

„…imaginární, ale dost dobře možná konverzace z poloviny osmdesátých let…:

A: ‚Během dvaceti let si budeme moct koupit přenosný telefony menší než balíček karet, který půjde používat kdekoli na světě a taky s nimi fotit, filmovat, poslouchat hudbu a dokonce koukat na televizi.‘

B: ‚To je pitomost. Telefony přece už máme. Stejně tak kamery, walkmany a přenosný televizory. A co baterie? To by musely být tak velký, že bychom je nosili v kufru. Tohle se nikdy nestane.‘

A: ‚Hm, asi máš pravdu. Mimochodem, slyšels‘ někdy o finský firmě Nokia?‘

B: ‚Jasně, ti vyráběj‘ pneumatiky. Co s tím vším mají společnýho?‘…“

Gary Kendall: Plugged in. The end of the oil age⁸³

Stephen Pacala a Robert Socolow, dva profesoři Princetonské univerzity, otiskli v roce 2004 v prestižním vědeckém časopise Science studii o snižování emisí skleníkových plynů.⁸⁴ Brzy se stala patrně nejvlivnější prací v oboru. Sice jenom mapovala dostupné technologie. Ale autoři zde zároveň zavedli schéma takzvaných stabilizačních klínů. Elegantně na něm ilustrovali několik konceptů, jež jsou důležité i pro přístup, který používá také tato xxxxxxx. Stejně dobře jako pro snižování emisí totiž platí při uvažování o budoucnosti energetiky. Každý z nich je vlastně poměrně banální.

Kombinace různých řešení: Každá rozumná energetická politika musí kombinovat různá řešení. Nemá sebemenší smysl propočítávat, kolik bychom museli postavit řekněme větrných turbín, abychom pokryli kompletní poptávku po elektřině.

Pacala a Socolow poukazují, že žádná dílčí technologie nezajistí byť jen čtvrtinu potřebného snížení emisí. Přitom mapují patnáct různých opatření, která už nyní jsou na stole – takže nemusíme čekat na hypotetické vynálezy – a každé z nich může do roku 2050 snížit globální emise zhruba o miliardu tun uhlíku (3,6 miliardy tun CO₂) ročně. Pro Českou republiku platí prakticky totéž v menším.

Vlastně nejde o nic jiného než dobře známý koncept energetického mixu. Ale česká debata často do jednorozměrného uvažování upadá. Dobře to ukazuje její monotematické soustředění se na jaderné reaktory coby ústřední téma energetiky. „Ceny fosilních paliv budou nutně růst a jádro je jejich jedinou alternativou“, napsal jeden z bývalých náměstků ministra průmyslu a obchodu.⁸⁵ Bezesporu lze debatovat, zda atomové elektrárny stavět, nebo nikoli. Ale je evidentní, že každopádně nemohou být jediným ani hlavním řešením. Možnosti vylepšování energetické efektivnosti v průmyslu nebo domácnostech jsou několikanásobně větší než ambiciózní nukleární projekty.

K vyčerpání nových technologií je daleko: Bude trvat desítky let, než se podaří využít velkou část potenciálu jednotlivých technologií. Ani při sebevětší snaze by nešlo zateplit české domy během jednoho desetiletí a potrvá také velmi dlouho, než vyčerpáme příležitosti k výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

Křivky využití fosilních paliv nebo jaderné energetiky na jedné straně a nových technologií na straně druhé v příštích desetiletích vypadají úplně odlišně. Zavedená odvětví budou prakticky stagnovat: může jich trochu přibývat, nebo postupně ubývat (uhlí). Ale obnovitelné zdroje nebo řešení, která snižují energetickou náročnost budov, jsou nyní skoro na začátku. Více či méně rychle jich přibývá a bude přibývat. Proto Pacala a Socolow hovoří o stabilizačních klínech: idealizovaný graf každého z dílčích opatření má tvar klínu.

Má to naprosto praktické důsledky pro uvažování o potenciálech různých řešení. Pačesova komise spočetla, že z obnovitelných zdrojů – větrnými turbínami, solárními panely, spalováním biomasy a podobně – lze v České republice výhledově vyrobit necelých 50 terawatthodin elektřiny, tj. zhruba dvě třetiny současné spotřeby. Někteří experti s tím nesouhlasí a považují kalkulaci za nadsazenou. Je to bezesporu relevantní názor, o kterém lze vést odbornou debatu. Nicméně současná výroba zelené elektřiny činí asi 6 terawatthodin. Není sebemenšího sporu, že k využití potenciálu máme ještě desítky let daleko. Zda skutečné možnosti činí padesát, nebo řekněme čtyřicet terawatthodin, má smysl řešit, až budeme využívat třeba pětatřicet – ale v okamžiku, kdy jsme na šesti terawatthodinách, je to veskrze akademická a po praktické stránce nepříliš důležitá diskuse.

Možnosti rostou: Asi to zní jako banalita, ale v roce 2030 nebudeme používat technologie roku 2010. Přesto možnosti, které Česká republika má, velmi často posuzujeme prizmatem současnosti. Máme tendenci se dívat na dnešní techniku, dnešní ekonomiku a dnešní ceny.

Nemá to velký smysl. Potenciál jednotlivých řešení se postupně rozšiřuje. Inovace a masová výroba razantně snižují náklady. Výrobní cena energie z obnovitelných zdrojů je mnohem nižší než před deseti nebo dvaceti lety. Inženýři a ekonomové očekávají, že trendy budou pokračovat také v příštích desetiletích. Proto nemá smysl na některé technologie předem rezignovat jen proto, že jsou dnes drahé (například solární elektrárny).

Jakkoli je to nepohodlné, musíme přitom počítat s tím, že některé inovace zatím neznáme. Stačí se podívat o třicet let nazpátek. Koho by v roce 1980 napadlo, že v každé domácnosti bude osobní počítač? Kdo by před pouhými dvacet lety tipoval, jakou roli budou dnes hrát mobilní telefony v kombinaci s internetem? V této xxxxxxx počítáme pouze s už známou technikou – a zároveň jsme si vědomi, že je to naprosto nerealistické. Platí to hlavně pro snižování energetické náročnosti. Spotřeba nejlepších ledniček a mrazáků na trhu je asi třetinová ve srovnání se zbožím, které bylo na trhu v roce 1990. Trend patrně bude pokračovat. Nyní můžeme pouze kalkulovat, jak by se na spotřebě promítlo, kdybychom současné chladničky v českých domácnostech nahradili nejlepší současnou technologií. Ale také je evidentní, že za dvacet nebo třicet let bude na trhu (a tudíž také v rodinách) ještě mnohem efektivnější zboží. O kolik efektivnější? Netušíme.

Víme, že dokážeme daleko více, než s čím počítáme v této xxxx. Ale nevíme, o kolik více to bude. Proto musíme počítat s technologiemi roku 2030, ale nemá smysl je zde plánovat.

Čisté řešení se někdy nerovná dobré řešení: Za čtvrté nikde není řečeno, že každá čistá technologie musí a měla by být vždy použita. Pokud chceme srazit dovoz ropy a zemního plynu nebo dostatečně snížit emise skleníkových plynů, musíme použít většinu opatření, o kterých nyní víme – nicméně ne všechna. Nezávislost na fosilních palivech není jediné kritérium, podle něhož bychom je měli posuzovat. Některé technologie, které se nabízejí jako řešení, mohou být kontraproduktivní nebo vyvolat nepřijatelné škody jinde. Proto i v tomto xxxxx předpokládáme, že nebudeme chtít použít několik opatření: většinu současných agropaliv, jaderné reaktory, špatně umístěné větrné elektrárny nebo řekněme zateplování historických památek.

Navíc v této xxxxxxx stavíme ještě na třech dalších principech, které z konceptu stabilizačních klínů nevyplývají, ale jsou neméně důležité:

Není energie jako energie: Tuzemská diskuse je zavádějící, protože často shrnuje veškerý energetický metabolismus ekonomiky na jednu hromadu. Ale to dost dobře nejde. Jde o několik odvětví, která netvoří spojené nádoby. Souvislost mezi ropou a potažmo dopravou (většinu ropy spotřebuje doprava a většinu dopravy pohání ropa) a řekněme elektrárnami je velmi malá. Měnit se to začne až s nástupem elektromobilů (a případně vodíkových aut) v příštích desetiletích (viz kapitola 11). Proto většina velkých českých energetických debat – o uhelných dolech či atomových reaktorech – nemá skoro žádnou souvislost s velkou většinou našeho dovozu paliv. V menší míře totéž platí také pro jiné příklady.

Nejde pouze o energii: Ekologické organizace nehledají pouze způsob, jak zajistit poptávku českých domácností, průmyslu a dopravy bez velkých škod a závislosti na dovozu. Díváme se o krok dál. Reforma energetiky může také rozhýbat průmysl, posílit jeho konkurenceschopnost a vytvořit pracovní místa ve městech i na venkově. Dánsko v osmdesátých a devadesátých letech nastartovalo výrobu elektřiny z větru. Nyní tak pokrývá 20 % své poptávky. Ale nezůstalo jen u toho. Vzniklo tak nové exportní odvětví. Výrobci z malé, pětimilionové země ovládají asi třetinu světového trhu s větrnými elektrárnami.

Energii půjde skladovat: Návrh, se kterým ekologické organizace přicházejí, sází na obnovitelné zdroje energie. Mohly by realisticky pokrývat XX % spotřeby energie a XX % elektřiny v roce 2050. Kompletnímu využití potenciálu zelené energetiky nyní brání dvě bariéry. Za prvé je drahá. Ale inovace a masová výroba soustavně snižují ceny, které se v příštích desetiletích stanou konkurenceschopnými (viz str. XX-XX). Za druhé větrné nebo solární elektrárny nevyrábějí stabilně, nýbrž pouze v době, kdy fouká vítr nebo svítí slunce. Vyřešit to pomohou vznikající inteligentní sítě: dynamické řízení poptávky, sofistikovaná koordinace malých zdrojů, které se vzájemně doplňují, a koncept virtuálních elektráren. Podrobněji je diskutujeme v kapitole 8. Druhou částí řešení je skladování elektřiny. Elektrickou energii lze zatím skladovat pouze dvěma způsoby: v malém množství v bateriích a ve velkém v přečerpávacích vodních elektrárnách, které v době nízké spotřeby využívají elektřinu z jiného zdroje k pumpování vody do kopce a během špičky s ní pohánějí turbínu. Česká republika na ně už nemá další místo.

Ale vznikají další pozoruhodné technické koncepty, které by umožnily skladovat elektřinu, a tak se vypořádat s nestálou výrobou větrných a solárních zdrojů. Energetický koncern RWE spolu s General Electric přišel s nápadem spojit větrnou turbínu s elektrárnou poháněnou stlačeným vzduchem. Při přebytku elektrické energie z větru bude zařízení stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a za bezvětří pak pohánět turbínu (více na str. XX). Důležitým řešením jsou také elektromobily, jejichž baterie budou sloužit jako sklad elektřiny. V době, kdy jsou zaparkované a připojené k nabíjení, mohou vracet uloženou energii do sítě.

Tabulka X: Kterými technologiemi lze snižovat emise: dva ilustrativní scénáře

Technologie	Mezinárodní energetická agentura, 2008	Pacala a Socolow, 2004
Vylepšování energetické efektivnosti	36 %	20 %
Obnovitelné zdroje energie	21 %	27 %
Jaderná energetika	6 %	7 %
Ukládání uhlíku	19 %	20 %
Účinnější používání fosilních paliv	18 %	13 %
Zemědělství a lesnictví	Neuvažuje	13 %

Poznámka: Oba scénáře lze porovnávat jen částečně, protože pracují s odlišnými předpoklady.

Zdroj: Pacala a Socolow 2004, IEA 2008⁸⁶

8. Decentralizace energetiky

Třetím důležitým prvkem, se kterým musí do budoucna počítat hlavně česká elektroenergetika, je decentralizace výroby a naprostá proměna sítí. Ačkoli to na první pohled možná vypadá abstraktně, ve skutečnosti to bude v každodenním životě domácností vidět více než záměna zdrojů nebo menší spotřeba.

Nejenže paliva – uhlí, uran, ropa či plyn – nyní pocházejí od několika málo vzdálených dodavatelů: dolů, zemí nebo firem. Rovněž současná evropská elektroenergetika se opírá o mamutí elektrárny s kapacitou v řádu stovek megawattů. Většinou stojí daleko od velkých měst a továren. Rozvodné sítě pak velká kvanta elektřiny přenáší ke stovky kilometrů vzdáleným drobným spotřebitelům. Slouží jako „jednosměrky pro dopravu elektřiny z velkoelektráren do domácích zásuvek“.⁸⁷ Už po desetiletí v nich nedošlo k podstatnějším inovacím. Světové ekonomické fórum poznamenává, že ačkoli umřel před 79 lety, Thomas Alva Edison by klidně dovedl řídit dnešní elektrickou síť. Tak málo se od jeho doby změnilo.⁸⁸

Ale nyní elektroenergetiku čekají stejně velké proměny, jako byl přechod od sálových počítačů k milionům uživatelských PC a laptopů. Běžný život mohou změnit podobně jako nedávno mobilní telefony.

Nový trend má asi čtyři příčiny, které shodou okolností začaly působit zhruba ve stejnou dobu. IT a telekomunikační revoluce otevřely úplně nové možnosti v organizaci sítí. Liberalizace elektrárenského trhu proměnila vztah mezi spotřebiteli a dodavateli. Za třetí snižování emisí a potřeba energetické nezávislosti posiluje poptávku po decentralizaci a obnovitelných zdrojích. A konečně radikálně inovativní technologie výroby poprvé umožnily, abychom o těchto řešeních reálně uvažovali.

Inteligentní sítě

Klíčovým bodem v proměně elektroenergetiky jsou takzvané inteligentní sítě. Ještě před několika lety vypadaly jako odvážná, teoretická vize některých inženýrů. Ale teď už pracují praktické projekty ve stotisícovém americkém městě Boulder, Drážďanech, nizozemském Amsterdamu nebo jinde. ČEZ anoncoval, že první českou inteligentní síť začne budovat ve Vrchlabí a okolních obcích.⁸⁹

Inteligentní sítě jsou shrnující termín pro široký koncept vzájemně souvisejících opatření, spíše než specifický projekt. Spočívají především v tom, že soustava začne více připomínat internet, s tokem (elektřiny i informací) oběma směry, aktivní rolí uživatelů a decentralizovaným rozhodováním. Mohou (a nemusí) zahrnovat nové měřiče v domácnostech, nové rozvody, nové digitální řízení i nové zdroje. Konkrétní řešení se proto může skládat z výběru z řady různých prvků s odlišnými účely:

Dynamické řízení poptávky: Současné elektrospotřebiče jsou pasivní. Spotřebič začne odebírat elektřinu – a trvale běží až do příštího cvaknutí vypínače. Televizor nebo lampa ani jinak nemohou, protože musí stále pracovat. Ale například lednička by bez problémů mohla chladit jen někdy. Stačí, když bude udržovat stanovenou teplotu. Ale není důležité, jestli (a kolikrát) se během dne zapne a vypne.

Kdyby se všechny ledničky automaticky vypnuly vždy, když dostanou dálkový pokyn, ať na chvíli přestanou chladit, protože se právě musí připojit velký spotřebitel, operátoři by mohli lépe řešit několik problémů. Nemuseli by udržovat v chodu tolik záložních elektráren, které pracují naprázdno a jsou neustále připraveny nahradit chybějící výkon v případě, že některý zdroj vypadne. Namísto připojení zálohy by síť mohla operativně snížit spotřebu. Obdobně by šlo omezovat poptávku ve špičce, a tudíž omezit potřebu špičkových zdrojů. Ze stejného důvodu by bylo snadnější zapojení větrných nebo fotovoltaických elektráren, které sice vyrábějí bez emisí a neplatí za palivo, ale nemohou zaručit soustavný výkon. Síť by mohla pružně, automaticky řídit výrobu i poptávku a uzpůsobovat je aktuálním potřebám. Technologicky to není příliš komplikované. Už nyní lze ovládat spotřebiče na dálku (a elektrické bojlery či topná tělesa může zapínat a vypínat dispečink). Napříště by tak nečinil majitel občas, nýbrž počítač podle aktuálních potřeb sítě.

Cena podle spotřeby a nabídky: Proč by na to spotřebitelé přistupovali? Protože tím ušetří spoustu peněz. Už nyní někteří za elektřinu platí podle toho, ve které části dne ji odebírají. Inteligentní síť dovolí, aby se tarify měnily nikoli v pevně daných časových pásmech, nýbrž v reálném čase podle aktuální spotřeby a podle toho, kolik zdrojů (a které zdroje) právě vyrábí. Nejenže tak soustava ušetří velké náklady na zálohy. Elektřina také může být levnější třeba ve chvíli, kdy dodává čistější elektrárna, například větrná turbína nebo fosilní zdroj s větší účinností. Vybrané spotřebiče by se pak automaticky připojovaly a odpojovaly podle zvoleného tarifu.

Statisíce malých elektráren: Druhým důležitým prvkem inteligentních sítí je proměna výroby. Domácnosti, školy, nemocnice, úřady, obchody a malé podniky by se staly nejen odběrateli, ale rovněž dodavateli elektřiny. „Pokud by všechny domácnosti disponovaly 1 kW zdrojem elektřiny [tedy zhruba stejným, jako je jeden hořák na sporáku], podobně jako jsou vybaveny pračkou a dalšími spotřebiči, činil by jejich instalovaný výkon téměř 4000 MW [tj. dva Temelíny].“⁹⁰ Nebo jiný příklad: kdyby každá česká domácnost měla fotovoltaické panely o průměrné ploše 5 m², přičemž polovina jich stála na střechách a polovina na jižních fasádách, vznikne zdroj s roční výrobou necelých dvou terawatthodin, tj. asi 14 % kompletní spotřeby domácností (k ceně solární elektřiny viz str. XX).

Soustava bude kombinovat různé typy zdrojů: velké centrální, malé decentralizované zdroje (například klasické větrné elektrárny s výkonem kolem 2 MW) a miniaturní domácí. Nemusí přitom jít pouze o solární panel nebo větrnou turbínu, ale také třeba o mikrokogeneraci: výrobu elektřiny v domovních kotlích pomocí připojeného Stirlingova motoru. Kotel na dřevo tak může celou zimu na 10 kW tepelného výkonu dodávat až 3 kW elektřiny.⁹¹ Nebo hybridní či elektrické automobily s obousměrným připojením, jež mohou v případě nutnosti vracet elektřinu do sítě v době, kdy jsou zaparkované a připojené k nabíjení. Připojení nových zdrojů bude něco stát – ale podstatně méně než prostředky, které se tak ušetří, například na ztráty v sítích nebo náklady na zálohy.⁹²

Přitom nejde pouze o nová vedení. Současná síť může integrovat určité množství větrných či solárních elektráren, ale ne desetitisíce malých zdrojů. Není na ně designována. Během několika desetiletí se bude muset podstatně proměnit koncepce, systém a organizace rozvodné soustavy.

Virtuální elektrárny: Výroba mnohých decentralizovaných obnovitelných zdrojů je obtížně předvídatelná. Částečně to může řešit operativní zapínání a vypínání vybraných spotřebičů (viz výše). Ale další možností bude společná regulace velkého množství malých elektráren. Třeba i tisíce větrných turbín, fotovoltaických panelů, plynových mikroturbín, kogeneračních jednotek na biomasu, bioplynových stanic či palivových článků lze spojit do jednoho klastru, virtuální elektrárny. Kombinovaným řízením, nasazováním či odpojováním a vzájemným doplňováním mohou vytvořit ekvivalent velkého konvenčního zdroje se stálým výkonem, ačkoli součástí jsou i technologie, které závisí na aktuálních přírodních podmínkách.

Ostrovní soustavy: Decentralizované zdroje propojené inteligentní sítí rovněž umožní vybudovat malé, lokální soustavy s nízkým napětím a zdroji o výkonu stovek kilowattů až jednotek megawattů.⁹³ Běžně budou napojeny na elektroenergetickou síť. Pokud by však došlo ke krizové situaci, jež dnes vede k blackoutu, mohou automaticky přejít do místního ostrovního provozu a dočasně zajišťovat nouzové zásobování.⁹⁴

Aktivní distribuční sítě: Inteligentní síť tedy už nebude jednosměrnou dálnicí od elektráren ke spotřebitelům. Může „působit jako vyrovnávací článek mezi rozptýlenými místy s přebytkem a deficitem výroby“⁹⁵, mezi domácnostmi a dalšími malými spotřebiteli a drobnými výrobci, jednotlivými lokálními soustavami a velkými elektrárnami. Bude pružně nasazovat a odpojovat mamutí i miniaturní zdroje, zapínat a vypínat spotřebiče, reagovat na zvýšení a snížení odběru i výpadky elektráren. Kontrola bude rozložena do sítě uzlů v soustavě. Systém bude vyžadovat novou, sofistikovanou regulační techniku pro dodavatele, spotřebitele i operátory.

Rozdílné řízení: Pokud má vzniknout koncept inteligentních sítí a velké množství malých větrných či solárních elektráren, musí se elektroenergetická soustava zásadně proměnit. Změny se nebudou týkat pouze uspořádání sítí, ale také pravidel jejich provozu. Současný model postavený na kombinaci zdrojů pro základní zatížení (jaderné a uhelné elektrárny, které běží na stabilní výkon) a špičkových (běží pouze v době, kdy je velká poptávka) není pro takovou energetiku vhodný. Místo základních a špičkových se budou zdroje dělit spíše na flexibilní a nepružné.

V budoucí síti budou výrobci ve spolupráci s dispečinkem pokrývat celodenní poptávku pomocí pružného nasazování jednotlivých zdrojů a řízení poptávky. V době dostatku větrné a solární elektřiny budou tyto zdroje využívány přednostně. Zdroje nezávislé na počasí budou vykrývat období s nepříznivými povětrnostními podmínkami. Technicky to lze provést. Ale vyžaduje to úplně odlišný přístup k řízení.

Koncept inteligentních sítí tudíž má několik důležitých přínosů. Především sníží spotřebu energie. Umožní lépe regulovat spotřebiče, dovolí zmenšit rozdíl mezi poptávkou během špičky a mimo ni, posilovat spotřebu v době, kdy jsou nasazeny účinnější zdroje, a hlavně omezí velikost nezbytných záloh.

Za druhé posílí odolnost sítí. Operativní řízení nabídky a poptávky, obousměrná komunikace, ostrovní soustavy schopné nezávislého nouzového provozu, nasazení statisíců malých decentralizovaných zdrojů a další prvky vylepší ochranu proti blackoutům. Současný centralizovaný systém, kde malý počet elektráren jednosměrně dodává energii spotřebitelům vzdáleným často stovky kilometrů, je velmi náchylný na technické havárie i záměrné útoky. Inteligentní sítě sníží počet spotřebitelů, které poškodí vedení poškozené vichřicí, výpadek elektrárny, nehoda drobné součástky v soustavě, nečekaný nárůst odběru nebo teroristický atak. Poradní výbor amerického ministerstva energetiky odhadl, že škody, jež výpadky způsobují podnikům, tak mohou klesnout asi o 90 %.⁹⁶

Výhledově možná nejdůležitějším přínosem inteligentních sítí je, že umožní masivní nasazení obnovitelných zdrojů. Současná soustava je designována na malý počet velkých elektráren. Systém se už nyní s omezeným množstvím větrných nebo fotovoltaických zdrojů dokáže vypořádat (podrobněji viz str. XX). Navíc předpovídání počasí už umožňuje výkony velmi dobře předvídat. Ale větší rozvoj zelené energetiky bude vyžadovat podstatnou reformu. Pružnost, kterou zajistí inteligentní sítě, dovolí spotřebu přizpůsobovat výrobě, a tudíž i proměnám přírodních faktorů.

Decentralizované zdroje

Decentralizace zdrojů má i důležité ekologické a společenské přínosy, přímé i nepřímé, které se sítěmi bezprostředně nesouvisí.

Decentralizované zdroje jsou velmi často obnovitelné. Může jít o kogenerační výtopny na biomasu, ohřívání vody solárními kolektory, větrné elektrárny i jiné technologie (viz kapitola X). Proto důraz na místní energetiku implicitně sníží emise oxidu uhličitého.

Centralizovaná energetika je závislá na dovozu zemního plynu, uranu či jaderného paliva a částečně ropy. Místní zdroje tak snižují riziko, že se spotřebitelé stanou rukojmími vzdálených politických konfliktů nebo ekonomických výkyvů, se kterými nemají nic společného. Realisticky nijak nemohou ovlivnit dramatické skoky cen na globálním trhu a nezbývá jim než zaplatit. Nejenže decentralizované zdroje paliv jsou méně citlivé na výkyvy trhu s ropou nebo na politické změny v Rusku či Perském zálivu. Drobní odběratelé mohou také na lokálním trhu přinejmenším vybírat mezi dodavateli a případně mít i vliv na ceny. Navíc v řadě případů (solární, větrná a geotermální energie) na žádné ceně paliv nezávisí.

Nicméně patrně nejdůležitějším přínosem decentralizace je, že posiluje místní ekonomiku. Energie tvoří důležitou položku ve výdajích podniků i domácností. Nyní peníze za paliva odtékají z obcí a měst pryč, na konta velkých energetických společností, v lepším případě do Prahy, v horším do zahraničí. Pokud za ni platí lokálním firmám, finance zůstávají v místní ekonomice, kde se dál točí, a vznikají pracovní místa. Platí to především pro teplo, kde se domácnosti i obce prakticky ocitají před volbou ze tří možností. Mohou odebírat palivo od místních zemědělců a případně jej doplňovat solárními kolektory, které ohřívají zadarmo. Nebo prostřednictvím uhelného skladu nakoupí od Czech Coal či Sokolovské uhelné. Nebo si vyberou plyn od RWE a Gazpromu. Ale rovněž decentralizované zdroje elektřiny, zejména komunitní elektrárny, zajistí, že místní ekonomika sice ze sítě nakupuje, ale také do ní prodává. Dvě větrné elektrárny v Jindřichovicích pod Smrkem vyrábějí přibližně 1,1–1,2 GWh ročně. Obec za stejnou dobu spotřebuje EDA ŘÍKAL, ŽE ZJISTÍ. Domácnostem decentralizace dovolí, aby za elektřinu nejen platily, ale také ji prodávaly.

Dálková vedení

Elektroenergetickou soustavu nelze postavit pouze na malých, decentralizovaných zdrojích. Komplementárně s nimi musí být nasazeny také větší systémové elektrárny. Aby však šlo i zde použít nové technologie a čisté zdroje, bude nutné investovat do posílení a rozšíření přenosové soustavy.

Není pochyb, že ještě řadu let budou coby systémové elektrárny sloužit především konvenční zdroje. Nicméně musíme hledat možnosti, jak výhledově snížit závislost soustavy na fosilních palivech a uranu. V kapitole X diskutujeme scénář české energetiky, který modeloval Wuppertalský institut. Předpokládá, že kolem roku 2050 bude asi pětinu české spotřeby elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů zajišťovat import z míst s příhodnějšími přírodními podmínkami. Přesto je podíl dovozu na celkové spotřebě energie ve variantě Důsledně a chytře menší, než s jakým počítá referenční scénář.

Pro Evropu připadají v úvahu hlavně dvě řešení: větrné parky v Atlantském oceánu a solární koncentrační elektrárny ve Středomoří a na Sahaře. Devět států už podepsalo dohodu, podle které vytvoří koordinovanou síť desítek tisíců větrných turbín v Severním moři. Může realisticky vyrábět více než 240 terawatthodin ročně, tj. asi čtyřnásobek kompletní české spotřeby, a dodávat i do evropských distribučních soustav v rámci UCTE (Sdružení provozovatelů přenosových soustav).⁹⁷ Technické propočty potvrdily, že rozložením elektráren vzdálených od sebe stovky kilometrů lze v tamních meteorologických podmínkách zajistit rovnoměrnou dodávku elektřiny. Středomořský projekt na využití solární energie Desertec diskutujeme na str. XX.

Obě možnosti vyžadují nová vedení pro přepravu velkého množství elektřiny. Severomořský projekt by vyžadoval vybudovat na mořském dně asi 6200 kilometrů dálkových vedení s nákladem 15–20 miliard eur.⁹⁸ Částka je poměrně rozumná, vezmeme-li v úvahu, že umožní dodávky odpovídající zhruba dvacetinásobku Temelína. Nedávno otevřené šestisetkilometrové vedení mezi Norskem a Nizozemskem stálo 600 milionů eur a vydělává 800 000 eur denně.⁹⁹

Solární koncentrační elektrárny by podle propočtů, které si nechala udělat německá vláda, realisticky mohly dodávat asi 60 terawatthodin ročně v letech 2020–25 a zhruba 700 TWh v polovině století.¹⁰⁰ Nicméně pokud by využívaly současných vedení střídavého proudu, byť posílených a rozšířených, mohou pokrýt jen 3,5 % evropské poptávky a ztráty dosáhnou 45 %. Proto projekt Desertec vyžaduje investice do úplně nových vedení – vysokonapěťových stejnosměrných systémů (HVDC), které omezují přenosové ztráty. Už od osmdesátých let je v komerčním provozu stejnosměrné přenosové vedení 600 kV; společnost ABB testuje zvýšení napětí na 800 kV, které má dále omezit ztráty.¹⁰¹ Dvacet nových vedení s kapacitou po 5000 MW může do roku 2050 dodávat elektřinu při ceně 0,05 eura za kilowatthodinu a ztráty klesnou na 10 %.¹⁰² Nezbytné investice do přenosové soustavy budou činit asi 45 miliard eur.

Souboj o stávající sítě

V zemích s velkým podílem obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny už nyní narážejí na limity stávající soustavy. Překvapivě ale neřeší nedostatek, nýbrž přebytek elektrické energie.

Ve Španělsku za příznivých podmínek obnovitelné zdroje pokrývají 40 % celodenní poptávky po elektřině. Soustava se s tím vypořádá, takže nedošlo k žádným výpadkům nebo větším technickým potížím. Nastal ovšem problém ekonomický. Čisté energetiky totiž přibývá – ale kvůli ekonomickým zájmům neodpojili adekvátní výkon uhelných elektráren. Španělsko tudíž má nadbytek zdrojů a výrobní kapacita podstatně převyšuje poptávku.

Uhelné elektrárny v minulosti ve Španělsku sloužily jako zdroje pro základní zatížení – po většinu času běžely na plný výkon. S pronikáním obnovitelných zdrojů na trh se potřeba zdrojů pro základní zatížení snižuje. Majitelé uhelných bloků nemají odbyt pro tolik megawatthodin, kolik plánovali, a navíc nemohou své zdroje provozovat v režimu základního zatížení, což zvyšuje výrobní náklady.

Větrné turbíny a solární panely tudíž plní přesně to, k čemu měly sloužit: snižování závislosti na uhlí. Provozovatelé uhelných elektráren, kterým ohrožují investice, se však proti nim brání. Integrace velkého množství obnovitelných zdrojů do sítě je tudíž spíše ekonomický než technický problém.

RÁMEČEK: Jaderné reaktory

Tato xxxxxxx nepočítá s novými jadernými reaktory. Současné elektrárny doslouží do konce své životnosti a posléze budou uzavřeny. Přitom atomová energetika má nesporné výhody, například nízké emise skleníkových plynů. Pokud započteme i těžbu a přepracování uranu, na jednu vyrobenou kilowatthodinu připadá zhruba stejné znečištění jako v plynové elektrárně.¹⁰³

Ekologické organizace nicméně soudí, že mínusy jaderných reaktorů převažují nad plusy. Máme k tomu čtyři důvody: závislost sítě na špatně regulovatelných velkých zdrojích, radioaktivní odpady, ekologické škody při těžbě uranu a riziko zneužití k výrobě nukleárních zbraní.

Centralizace energetiky

Různé typy elektráren vyžadují různě koncipované elektrické sítě. Mezi decentralizovanou kombinací desítek tisíc obnovitelných zdrojů a velkými jadernými reaktory je přitom fundamentální rozdíl.

Podmínkou vysokého využití obnovitelných zdrojů v elektroenergetické soustavě je, aby šlo pružně přizpůsobovat potřeby sítě aktuální výrobě. Jak to lze udělat, podrobně diskutujeme v kapitole 8. Naopak jaderné elektrárny potřebují stabilní odbyt, protože vyrábějí pořád stejné množství elektřiny.

Operativně měnit jejich výkon je technicky velmi obtížné a ekonomicky nerentabilní. Vyžadují totiž enormní investice. Moody’s uvádí, že atomové reaktory jsou dvakrát dražší než nové uhelné elektrárny a třikrát než paroplynový cyklus.¹⁰⁴ Cena větrných turbín je ještě nižší.¹⁰⁵ Kvůli vysokým nákladům na výstavbu je v zájmu vlastníků, aby elektrárny provozovali pokud možno neustále na plný výkon.

Zásobování elektřinou může mít do budoucna dvě podoby: buď pružnou síť s vysokým zastoupením obnovitelných zdrojů a možnostmi řízení poptávky, nebo soustavu s jadernými elektrárnami provozovanými v základním zatížení s uhelnými či plynovými a velkými vodními zdroji k vykrývání výkyvů v poptávce. Předložený scénář modeluje první variantu.

Potom se nabízí samozřejmá otázka: a proč tedy nevybrat druhou možnost? Atomové reaktory mají poměrně nízké emise skleníkových plynů, takže bychom mohli energetiku postavit na nich a většinu obnovitelných zdrojů prostě vyloučit. Důvodů je několik. Výhledově se to nevyplatí. Cena větrných nebo solárních elektráren rychle klesá a nejpozději během dvou desetiletí také v českých podmínkách prolomí hranici konkurenceschopnosti, takže nebudou potřebovat finanční pomoc státu. Náklady na jaderné bloky se už desítky let nedaří snížit a bez masivních státních intervencí o ně investoři nemají zájem. Za druhé by to vyžadovalo nasazení nemalé kapacity uhelných (znečištění a doly) nebo plynových (dovoz paliva) elektráren k vykrývání výkyvů. A za třetí: nukleární reaktory za sebou zanechávají nevyřešené ekologické škody.

Těžba uranu

Dobývání uranu vyvolalo – a vyvolává – velké ekologické škody v řadě zemí od střední Asie po USA. Nevyhnula se jim ani Česká republika. Hlubinnou těžbu doprovázejí haldy hlušiny, jaké jsou k vidění na Příbramsku. Zpracování rudy se neobejde bez mnohahektarových odkališť (Mydlovary, Dolní Rožínka). Nejvážnějším ekologickým problémem tuzemských uranových dolů je ovšem kontaminace podzemních vod vinou chemického loužení ve Stráži pod Ralskem. Kvůli dlouhodobému vtlačování kyseliny sírové do těžebních vrtů zde v podzemí zůstaly 4 milióny tun nebezpečného roztoku. Náklady na sanaci chemické těžby přijdou státní rozpočet každoročně na 2 miliardy korun a potrvají nejméně do roku 2030.

Pro pohon případných nových reaktorů domácí ložiska nevystačí. Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí, že zásoby činí 56 tisíc tun.¹⁰⁶ Už současné bloky v Temelíně a Dukovanech potřebují ekvivalent XXXX tun ročně. ČEZ by dříve či později musel používat importovanou surovinu. Ale dovoz uranu problém neřeší – naopak. Pouze exportuje škody. Přitom české doly jsou poměrně malé a dobývání probíhá v hloubi země. Povrchová těžba v Austrálii, Namibii nebo Spojených státech i jinde má ještě mnohem větší ekologické následky pro místní lidi.

Radioaktivní odpady

Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů patří mezi nejvíce nebezpečné materiály vůbec. Jeho radioaktivita po vyjmutí z reaktoru je tak vysoká, že člověk, který by se s ním náhodou dostal do kontaktu, obdrží smrtelnou dávku ozáření během několika sekund. Proto je potřeba vysoce radioaktivní odpad perfektně izolovat po dobu asi 100 000 let. Potřebná perspektiva se vymyká lidské zkušenosti. Pro ilustraci: před pouhými 30 000 lety vůbec neexistoval Lamanšský průliv a současnou Varšavu či Berlín pokrývaly jeden až dva kilometry polárního ledovce.

Česká vláda i další státy prosazují uložení odpadu do zemských hlubin. Žádné podobné zařízení na světě ovšem zatím není v komerčním provozu. Místo pro úložiště musí splňovat řadu kritérií: rozsáhlý masiv horniny neporušené prasklinami a štěrbinami, kde je vyloučeno zemětřesení a která zabezpečí odvod tepla. Musí zaručit stabilitu po celou dobu, kdy radioaktivní odpad bude nebezpečný. Musí vyloučit průniky podzemní vody do úložiště, protože postupná koroze by poškodila kontejnery s odpadem. Proudění podzemních vod by pak mohlo vynést radioaktivní a toxické látky na povrch nebo kontaminovat zdroje pitné vody.

Proto někteří odborníci směřují k jiným variantám. Nejčastěji zmiňovanou alternativou je přepracování vyhořelého paliva, při kterém vzniká recyklovaný uran a takzvané MOX palivo. Různé fyzikální důvody obvykle omezují počet recyklací na tři.¹⁰⁷ Kvůli technické náročnosti, vysokým nákladům (přírodní surovina je levnější), kontaminaci prostředí a riziku krádeže radioaktivního materiálu se na světě přepracovává pouze asi desetina vyhořelého jaderného paliva. Další metoda, transmutace, je pouze teoretický koncept. Nevýhodou by byla opět vysoká produkce vedlejších radioaktivních odpadů. Transmutační zařízení se neobejde bez linky na přepracování paliva. Problém odpadu tedy pouze zmenší, leč nevyřeší.

Do stejné kategorie teoretických řešení spadají také nové reaktory tzv. čtvrté generace. Nikdo neví, kdy a zda vůbec se podaří je uvést do komerčního provozu. Experti obvykle mluví o letech 2040–2060.

Dukovany a Temelín vyrobí během svého plánovaného provozu přibližně 4000 tun vyhořelého jaderného paliva. Česká republika tedy musí problém vyřešit tak jako tak. Zvyšování množství radioaktivního odpadu bude další komplikací. Ale konfrontační postup Správy úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO), kterou vláda pověřila výstavbou úložiště, vyvolal otevřený střet postižených obcí s úřady. Pětadvacet místních referend odmítlo projekt v každé lokalitě, o které SÚRAO uvažovala.

Šíření radioaktivních materiálů

Jak souvisí iránské zbrojení s novými bloky v Temelíně? Na první pohled by se mohlo zdát, že české jaderné elektrárny nijak nezvyšují riziko šíření zbraní hromadného ničení. Atomové bomby u nás nikdo dělat nechce, rizikové technologie obohacování uranu či přepracování vyhořelého paliva Česká republika neprovozuje a reaktory jsou pod velmi dobrou kontrolou.

Jenomže výroba paliva pro české reaktory se neobejde bez obohacování uranu. Pro Dukovany a Temelín pracují obohacovací závody v Rusku – a rázem je tu úplně jiný příběh.

Jaderný průmysl se globalizoval, podobně jako jiná odvětví. Dodavatelem technologie pro íránskou jadernou elektrárnu je ruský Atomstrojexport, stejná společnost, která se hlásí do tendru na výstavbu nových bloků v Temelíně. Zakázku na stavbu reaktorů ve Spojených arabských emirátech dostala koncem roku 2009 jihokorejská firma, když dostala přednost před francouzskou a americko-japonským konsorciem. Riziko zneužití je ovšem také globální. Otec pákistánské jaderné pumy Abdul Kádir Chán ukradl dokumentaci potřebnou k vybudování technologie na obohacování uranu nizozemské firmě Urenco. Vedle práce pro pákistánskou armádu ovšem také nabízel vědomosti a technologie dalším zemím – Íránu, Lybii či Severní Koreji.

Bezpečnostní experti soudí, že nelze snižovat riziko šíření atomových zbraní a zároveň zvyšovat zisk z vývozu civilních jaderných technologií.¹⁰⁸ Mezinárodní regulace civilních programů, která by vylučovala jejich zneužití, dosud neexistuje.

9. Energetická efektivnost

Hlavním bodem plánu, se kterým ekologické organizace v této publikaci přicházejí, je razantní vylepšení energetické efektivnosti. Česká ekonomika bude vyrábět více s menším množstvím energie. Na příštích několika stranách proto diskutujeme příležitosti ve čtyřech klíčových oblastech: budovách, elektrospotřebičích, průmyslu a recyklaci odpadních surovin.

9.1. Budovy

Enormní (a navíc relativně levné i poměrně rychlé) jsou především možnosti snižování energetické náročnosti domů. Asi 28 % české poptávky po energii připadá na budovy.¹⁰⁹ Propočty Pačesovy komise [x]¹¹⁰ a výsledky dvou studií, kterou vypracovala pražská konzultační společnost Porsenna [x]¹¹¹ [x]¹¹², jsou víceméně identické. Došly k závěru, že spotřebu energie v českých domech lze postupně snížit o 173 PJ, respektive 175 PJ.

Ale studie společnosti Porsenna rozebrala potenciál podrobněji: 144 PJ možností k úsporám připadá na vytápění (z toho 124 PJ v obytných budovách), zbývajících 31 PJ na ohřev vody a elektrospotřebiče. Většinu možností tvoří obytné budovy. Příležitosti v budovách využívaných takzvaným terciálním sektorem (školy, nemocnice, úřady, obchody a podobně) činí 20 PJ.

Ani jedna ze studií nerozlišovala příležitosti k úsporám v budovách připojených k centrálnímu vytápění od domů vytápěných individuálně. Nicméně protože potenciál se vypočítává podle fyzikálních vlastností budov, lze jej zhruba rozdělit proporcionálně. Možnosti úspor tepla v budovách připojených k centrálnímu vytápění tak lze odhadnout na 60–70 PJ.

Spotřebu energie pro vytápění budov lze snižovat pomocí standardních technických opatření. Příležitosti jsou trojího typu:

• stavební vylepšení stávajících budov (zateplení, výměna oken a další opatření k lepší izolaci domů);

• lepší topení ve stávajících domech (regulace či výměna kotlů v zateplených domech za menší, efektivnější);

• nové domy stavět v nízkoenergetickém a později pasivním standardu.

Studie konzultační společnosti McKinsey spočetla, že izolace domů má v českých podmínkách největší potenciál ze všech opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, která mají záporné náklady [x].¹¹³ Zamezení emisím jedné tuny oxidu uhličitého v českých podmínkách přinese podle typu budovy čistý zisk 50–100 €/tCO₂. Přitom McKinsey kalkuluje pouze ty přínosy z ušetřených nákladů na vytápění, které vzniknou do roku 2030, ovšem životnost stavebních úprav bude podstatně delší.

Zateplování: Rekonstrukce domů na velmi nízkou spotřebu (30 kWh/m² ročně na topení) jsou technicky zvládnuté. Je třeba důkladně izolovat obvodové stěny, střechy i podlahy (nebo základy), použít kvalitní okna s nízkým prostupem tepla, vše dokonale utěsnit, přidat mechanické větrání s účinnou rekuperací a upravit topnou soustavu. Provozní zkušenosti potvrzují, že i nepříliš ambiciózní české projekty zateplení bytových domů snižují spotřebu tepla zhruba na jednu třetinu původní úrovně.

Rekonstrukce panelových domů, které jsou velmi důležité hlavně pro teplárenství, dosahují i podstatně lepších výsledků, než požaduje nízkoenergetický standard [x].¹¹⁴ Brněnská městská část Nový Lískovec během několika let důkladně zateplila paneláky se 384 byty. Celková spotřeba tepla klesla asi o 60 % [x].¹¹⁵ Byl technicky připraven i sofistikovanější projekt, který by jeden z panelových domů proměnil na pasivní budovu – nepodařilo se jej uskutečnit pouze proto, že chyběly peníze na investice.

Na energetickou efektivnost budov coby velkou, rychlou a levnou příležitost se soustřeďují masivní programy některých evropských států. Britská vláda plánuje, že do roku 2020 kompletně zateplí sedm milionů domů.¹¹⁶ Kde se to bude hodit, instaluje na ně také solární kolektory nebo jiné obnovitelné zdroje energie. Po dalších deseti letech má důkladnou rekonstrukcí projít skoro každá budova v zemi. Přitom už v roce 2015 bude izolován každý strop a každá dutina v dvouplášťové stěně, kde je to praktické a majitel souhlasí.

Nové budovy: Neméně důležité než zateplování a další opatření ve stávajících domech jsou lepší standardy při výstavbě nových budov. Roční spotřeba k vytápění novostaveb budovaných podle platné české legislativy by měla být do 100 kilowatthodin na jeden čtvereční metr. Běžně stavěné domy ve skutečnosti potřebují o něco méně.

Ale takzvané nízkoenergetické domy mají spotřebu 50 kWh/m² a pasivní budovy dokonce méně než 15 kWh/m² ročně. Účty za energii v pasivním domě jsou tedy oproti běžnému o 80–90 % nižší. Pro ilustraci: rok vytápění a ohřívání vody pro byt v pasivním domě vyžaduje jeden až dva krychlové metry dřeva [x].¹¹⁷

Přitom nejde o žádnou fantastickou architekturu s vizáží science fiction. V Rakousku stálo tisíc pasivních domů už v roce 2006 a do konce desetiletí mají naši jižní sousedé budovat v pasivním standardu více než čtvrtinu všech novostaveb. Neméně důležité jsou rekonstrukce starších budov na pasivní. Rakušané jsou evropskými lídry v této technologii, stejně jako Němci, Španělé a Dánové vedou unii v obnovitelných zdrojích energie.

V České republice už stojí desítky pasivních domů. Některé jsou v obcích nedaleko Třebíče, Brna či Slavkova, v Bruntále, Novém Jičíně, Klášterci nad Orlicí i jinde [x]¹¹⁸. Vesměs jde o rodinné domky. Nemuselo by však jít pouze o ně. Na nízkoenergetický nebo pasivní standard lze rekonstruovat školy či školky, kancelářské budovy a podobně.

Náklady na stavbu nízkoenergetického domu – který oproti současným obvyklým budovám srazí účty za vytápění asi o 30-40 % – jsou víceméně stejné jako u běžných staveb [x].¹¹⁹ Vicenáklady na pasivní domy činí 5–10 % [x].¹²⁰

Komfortní život umožňuje použití naprosto jednoduchých principů, které nejen šetří energii: kvalitní izolace, těsnost a větrání s rekuperací. Vysoká tepelná pohoda v domě během léta i zimy a stálý přívod čerstvého vzduchu bez průvanu také o hodně vylepšují kvalitu života. Technologie sice využívají sofistikované materiály a zařízení, ale nekladou žádné vysoké požadavky na obsluhu. Tepelné ztráty jsou tak nízké, že běžné vytápění není vůbec potřeba. Slunce plus teplo vyzařované lidmi a elektrospotřebiči v domě pohodlně vytopí celou budovu po většinu roku [x].¹²¹

Život v pasivním domě

Pasivní dům není žádný zázrak. Zvenčí může vypadat úplně jakkoliv. Spočívá v lépe izolujícím zasklení a větrání, které nepustí teplo ven a horko dovnitř. Pasivní domy nepotřebují klimatizaci. Používají jen čerstvý venkovní vzduch, který zbaví nečistot, třeba i včetně alergenních pylů. Za horkých dní umí i chladit využitím toho, že zem je už v hloubce jednoho metru pěkně studená. Větrací systém nepustí dovnitř ani hluk. Ale pokud venku není prašno ani hlučno a teplota vzduchu je příjemná, samozřejmě se otvírají okna a elektricky poháněné větrání se vypíná. Pokud se za dům za letní noci vychladí průvanem a ráno se okna zavřou, příjemný chládek vydrží do večera.

Je potřeba jen zajistit, aby se domy nepřehřály sluncem. V novostavbách se toho dociluje tak, že velké trojité prosklení míří rovnou k jihu. Vysoké polední slunce se přes něj dovnitř téměř nedostane. Problém dělají jen okna obrácená hodně k východu nebo západu; pokud se jim nelze vyhnout, musí být opatřena automatickým vnějším cloněním.

Komfort, který ještě před dvaceti lety nebyl myslitelný, se tak dnes v desítkách tisíc evropských bytů a kanceláří stal samozřejmostí. Dokonale utěsněné budovy poskytují čistý, čerstvý vzduch i v době, kdy nelze mít okna dokořán. V mrazů zde může být vzduch dostatečně vlhký (nad 40 %), aby nepůsobil dýchací potíže a aniž by hrozilo, že v koutech či za skříněmi začnou zdi vlhnout a plesnivět – jsou totiž díky slušné izolaci prakticky stejně teplé jako zdi vnitřní. Celý interiér je zcela útulný, i když zrovna netopíme a venku mrzne.

Snižování ztrát v rozvodech: Energetickou náročnost vytápění lze snížit i mimo samotné budovy, při rozvodu tepla. Řada teplárenských soustav vznikla v sedmdesátých letech, některé i dříve. Potrubí často nejsou dostatečně izolována. Úroveň ztrát v rozvodech proto přesahuje 20 %. Úpravou izolací stávajících potrubí je lze snížit minimálně o čtvrtinu. Náročnější technická opatření (kompletní přestavba parní sítě na horkovodní s kvalitní izolací) ovšem mohou omezit velikost ztrát až o čtyři pětiny.

Opatření k omezení ztrát v rozvodech jsou poměrně investičně náročná. Na úrovni krajského města by šlo o stovky milionů korun, přičemž lepší opatření budou také dražší. Odhadujeme, že by bylo možné tímto způsobem ušetřit přinejmenším několik petajoulů primárních zdrojů.

Lepší regulace v teplárenství: Plýtvání palivem lze snížit také, pokud teplárenské společnosti investují do lepší regulace celého systému. Pražská konzultační společnost RAEN odhadla, že v teplovodních soustavách lze dosáhnout úspory 5–15 % pouze instalací vhodných regulátorů a oběhových čerpadel [x]¹²². V horkovodních soustavách lze pomocí regulačních prvků řídit teplotu i množství topné vody v systému, a tak uspořit 8 % spotřeby primárního paliva [x]¹²³. Možnosti regulace jsou u horkovodních a teplovodních soustav podstatně lepší než v parních. To může být dalším silným důvodem k přechodu od parních soustav k horkovodním.

Koncepční městské programy: Aby zateplování opravdu využilo příležitostí a snížilo spotřebu uhlí nebo plynu, mělo by být součástí koncepčního městského programu, který zahrne více projektů. Rekonstrukce velkých bytových domů, případně celých sídlišť, je organizačně náročnější než úpravy rodinných domů. Navíc teplárenské firmy vnímají zateplování jako ohrožení svého podnikání – jejich zisk závisí na odběru tepla. Optimalizace teplárenské soustavy (která musí kombinovat zateplení domů, lepší izolaci rozvodů i nový zdroj) však není možná bez aktivní spolupráce vlastníků domů s provozovateli teplárny.

Ohřívání vody

Asi desetina konečné spotřeby energie v českých domácnostech (25 petajoulů) připadá na ohřívání vody ke koupání, mytí nádobí či úklidu.¹²⁴ Je to více než všechny elektrospotřebiče dohromady. Služby pohlcují dalších asi 5 petajoulů, zejména v nemocnicích, hotelech nebo sportovních zařízeních.¹²⁵

Spotřebu energie pro přípravu teplé vody lze omezit pomocí následujících opatření:

• lepší izolací rozvodů teplé vody;

• omezení cirkulace teplé vody v době, kdy budova není v provozu;

• instalací elektrických ohřívačů vody s vyšší energetickou účinností. Náhradou starého ohřívače za energeticky efektivní lze snížit spotřebu až o 35 %. Průměrná domácnost ušetří více než 1000 kWh za rok.

Porsenna spočetla, že tyto tři typy opatření mohou snížit spotřebu energie v domácnostech o více než 4 PJ a ve službách o 0,3 PJ. Navíc podstatnou část energie potřebné k ohřívání vody lze opatřit solárními kolektory (viz kapitola 10).

9.2. Elektrospotřebiče

Asi 8 % spotřeby energie v českých domácnostech připadá na provoz rozmanitých elektrospotřebičů: svítidel, ledniček, praček, televizorů, počítačů, čerpadel atd. Pohlcují tak zhruba 5 TWh elektřiny – více než kompletní výrobu uhelných elektráren Ledvice a Tušimice dohromady. Dalších skoro 6 TWh spotřebujeme na vaření, na kterém se ovšem významně podílejí i plynové sporáky.

Graf X: K čemu používá elektřinu běžná česká domácnost

GRAF http://ekowatt.cz/upload/8d8404454da8be9d52d9234092c9d457/spotrebice_new.pdf - STRUKTURA SPOTŘEBY ELEKTŘINY V DOMÁCNOSTECH

Zdroj: Ekowatt XXXX

Spotřebu ovlivňují dva protichůdné trendy. Na jedné straně výrobci rychle vylepšují efektivnost svého zboží. EU před osmnácti lety zavedla štítkování elektrospotřebičů podle účinnosti. Nejlepší produkty spadaly do kategorie A, nejhorší dostaly písmeno G. Ale konstrukce se natolik vylepšuje, že dnes už na evropských trzích nejsou prakticky žádné ledničky původních tříd B až G. Počínaje červencem 2010 dokonce bude ilegální prodávat chladničky horší než kategorii A. Když Evropská komise navrhla novou směrnici o televizorech, ekologické organizace objevily, že v obchodech už je sedmnáct artiklů lepších než rozsah třídy A.¹²⁶ Unie postupně vytvořila nové kategorie A+, A++ a A+++, aby ve štítkování vůbec šlo pokračovat.

Na druhé straně roste vybavenost domácností. Ledničku má skoro každý, ale lidé je mění za nové, sice relativně úspornější, ovšem často také větší. A hlavně se rychle rozšiřují dříve nevídané typy spotřebičů. Přibývá počítačů, set-top boxů nebo plazmových televizorů.

Legislativa a další programy proto mohou být velkou příležitostí, pokud za prvé účinně přimějí výrobce, aby vylepšovali své zboží rychlejším tempem, za druhé pomohou domácnostem s obměnou starých výrobků za moderní. Wuppertalský institut ve svých scénářích kalkuluje, že v roce 2050 bude celková spotřeba domácích elektrospotřebičů v České republice navzdory jejich vyššímu počtu mírně nižší než dnes. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že pokud by stávající elektrospotřebiče (nejen v domácnostech) nahradily nejlepší z už nyní dostupných technologií, kolem roku 2030 bude světová poptávka po elektřině zhruba stejná jako dnes, růstu životní úrovně navzdory.¹²⁷ Pro bohaté průmyslové země – včetně České republiky – to přirozeně znamená podstatné snížení účtů za elektřinu.

Graf X: Vybavenost českých domácností elektrospotřebiči a jejich průměrné stáří

TOHLE UDĚLÁME JAKO GRAF, KDE OSA Y BUDE UPROSTŘED A Z NÍ POVEDOU JEDNY HORIZONTÁLNÍ SLOUPCE DOLEVA, DRUHÉ DOPRAVA

Druh spotřebiče	vybavenost (%)	průměrné stáří (roky)
el. otopná tělesa	9,94	x
chladnička	99,40	9,2
mraznička	70,09	8,2
elektrický sporák	35,98	9,7
vařič, dvouvařič	5,10	11,5
mikrovlnná trouba	71,58	4,9
myčka nádobí	13,18	3,5
automatická pračka	88,54	7,6
neautomatická pračka	10,87	17,5
sušička prádla	1,89	5,3
boiler, průtok. ohřívač	34,82	9,7
barevný televizor	97,42	7,2
černobílý televizor	2,96	17,1
klimatizace	0,28	4,1
počítač	34,47	3,7

Zdroj: ENERGO 2004

Stand-by: Televizory, hi-fi věže, počítače a další přístroje nadále pohlcují elektřinu, i když nejsou používané. Takzvaný pohotovostní (stand-by) režim totiž udržuje spotřebič v chodu také v době, kdy nepracuje. Výkon set-top boxu v pohotovostním režimu činí 8 W, u plazmových televizorů 3–4 W a spotřeba uspaného laptopu se pohybuje kolem 20 W.¹²⁸ Sice se jedná o jednotky wattů, ale spotřeba je ovšem prakticky neustálá. Mnoho spotřebičů tak ve skutečnosti spotřebuje více energie v době, kdy jsou v klidu, než během několika hodin denně, během kterých pracují.

Na stand-by připadá 8 % spotřeby domácností ve střední a východní Evropě.¹²⁹ Běžná česká domácnost, kde veškerá elektronika dohromady má stand-by výkon 20 wattů, tak přijde o zhruba 175 kWh elektřiny ročně.¹³⁰ To jsou řádově stovky korun navíc. Ale výrobci elektroniky rychle vylepšují technologie. Spotřeba televizorů, které byly na evropském trhu k dostání v roce 1996, v pohotovostním režimu činila asi 6 W.¹³¹ Nyní je to méně než 0,5 W.¹³²

Žárovky: ČEZ odhaduje, že svícení pohltí 4 % české spotřeby elektřiny.¹³³ Přitom velká většina světel dodnes používá obstarožní žárovky, kterými se svítí už více než 100 let. Až pětadevadesát z každé stovky spotřebovaných kilowatthodin vyplýtvají na teplo bezúčelně vyzařované do okolí. Navíc mají poměrně krátkou životnost: jen asi 1000 hodin. Pokud je nahradí kompaktními zářivkami, které lze koupit v nejrůznějších tvarech a provedeních, rodiny ušetří 80 % energie.¹³⁴ Vydrží asi šestkrát až patnáctkrát déle.¹³⁵ Středisko pro efektivní využívání energií (SEVEn) spočetlo, že kdyby každá česká domácnost vyměnila jednu jedinou stowattovou žárovku za adekvátní úspornou zářivku, emise oxidu uhličitého klesnou stejně, jako kdyby na silnicích ubylo 365 tisíc osobních aut.¹³⁶

Evropské standardy razantně snižují energetickou náročnost svícení. Počínaje zářím 2009 z trhu zmizely stowattové žárovky, které patří do kategorie D nebo horších, tedy všechny klasické vláknové žárovky. Postupně budou přicházet na řadu také žárovky s menším výkonem, takže do podzimu 2012 nebudou v obchodech žádné. Ale kompaktními zářivkami technologická revoluce ve svícení nekončí. Na trhu už jsou LED svítidla se spotřebou pouhých několika wattů a životností 50 až 100 tisíc hodin.

Další energii lze ušetřit i jinak než náhradou špatných žárovek za nové technologie. Pomůže také promyšlené využívání denního světla (včetně architektonických úprav při opravách domů), lepší lustry nebo automatické vypínání světel v době, kdy nikdo není v místnosti.

Bílé zboží: S lepší technickou kvalitou spotřebičů, jež postupně nahrazují starší výrobky, rapidně klesá spotřeba elektřiny v nových ledničkách nebo pračkách i dalším zboží. Chladničku s mrazničkou o objemu do 315 litrů lze nyní koupit s roční spotřebou do 200 kWh, tedy poloviční oproti sortimentu běžnému v osmdesátých a devadesátých letech, který řada domácností ještě používá.¹³⁷ Dnešní ledničky a mrazáky kategorie A++ mají spotřebu asi třetinovou oproti průměrnému zboží, jaké bylo na trhu v roce 1990.¹³⁸ Náhrada staré pračky efektivním spotřebičem ušetří 57 % energie.¹³⁹ Spotřeba plazmových televizorů je asi poloviční oproti zboží prodávanému ještě v roce 2004, u LCD televizí ani ne dvoutřetinová.¹⁴⁰

Avšak ne vždy výměna spotřebiče za nový znamená úsporu. Platí to hlavně obdobného, ale technologicky odlišného zboží. Populární plazmové televizory mají ve srovnání s konvenčními trojnásobnou spotřebu (a dvojnásobnou ve srovnání s LCD).¹⁴¹

Porsenna odhaduje, že kdyby české domácnosti nahradily staré spotřebiče současnou technickou špičkou, ušetří více než 1 TWh elektřiny. Ale protože efektivnost zboží dodávaného na trh v příštích letech a desetiletích se bude ještě podstatně vylepšovat, výhledově mohou své účty za elektřinu snížit ještě mnohem více.

Elektrospotřebiče ve službách a kancelářích

Asi 29 PJ energie pohltí elektrospotřebiče v sektoru služeb. Necelá pětina z toho připadá na osvětlení a 72 % spotřebuje kancelářská technika, elektrické nářadí nebo náčiní, lékařské přístroje a podobně.¹⁴²

Porsenna spočetla, že celkový potenciál úspor elektřiny v technologiích činí necelé 3 TWh a energie pro osvětlení další 0,5 TWh. Kvůli rozmanitosti používaných spotřebičů však nejsou přesná statistická data o jejich typech či stáří. Experti možnosti odhadovali podle zkušeností z energetických auditů 186 budov terciárního sektoru v České republice.

Samostatné propočty Porsenna dělala pro klimatizaci, která je běžná zejména v obchodních centrech, hotelech a velkých kancelářských budovách. Předpokládá, že zateplování domů a efektivnější chladicí systémy mohou snížeit spotřebu o 0,3 TWh.

Nové standardy pro elektrospotřebiče

Evropské ekonomiky prakticky tvoří jeden trh s elektrospotřebiči. Je mnoho příležitostí, jak v domácnostech i kancelářích ušetřit za elektřinu. Proto se státy EU dohodly, že budou postupně vytvářet závazné standardy pro jednotlivé druhy spotřebičů.

Směrnice o energetické účinnosti spotřebičů z roku 1995 pokrývá řadu výrobků od ohřívačů vody přes ledničky, pračky a spotřební elektroniku až po kancelářské stroje a počítače. Elektrospotřebiče jsou v ní rozděleny do 35 kategorií. Každá kategorie má projít procedurou, která stanoví minimální energetické standardy pro výrobky nabízené na trhu. Při vytváření a schvalování standardů spolupracují vlády členských států unie – včetně České republiky – a zástupci výrobců a spotřebitelských organizací. Finální dohodu potvrzuje Evropský parlament.¹⁴³ Prozatím tak vznikla pravidla pro žárovky a zářivky; další skupiny výrobků přibudou už během roku 2010.

Vaření v domácnostech

Na vaření spotřebují české domácnosti necelých 6 TWh energie, to znamená bezmála 9 % jejich konečné spotřeby. Spotřebu může částečné snížit používání efektivnějších sporáků i kvalitnějšího nádobí. Porsenna odhadla celkový potenciál na více než 1 TWh.¹⁴⁴

9.3. Průmysl

Na průmyslové podniky připadá 41 % konečné spotřeby energie – asi 460 PJ. Je to výrazně více než průměr zemí EU–27 (28 %).^{145 146} Více než devět desetin jeho tržeb vytvářejí zpracovatelská odvětví: asi 8400 firem, jež zaměstnávají 1,35 milionu lidí. Přes 60 % spotřeby energie ve zpracovatelském průmyslu připadá na hutnictví železa, chemický průmysl a výrobu minerálních produktů.

Tabulka X: Podíl různých odvětví na průmyslové spotřebě energie v České republice

Odvětví	Podíl na průmyslové spotřebě energie
Výroba železa a oceli	30 %
Chemický průmysl	19 %
Výroba stavebních hmot, skla a keramiky	13 %
Strojírenství	11 %
Potravinářský průmysl	8 %

Koláčový graf Ekowattu?

Vysoká spotřeba českého zpracovatelského průmyslu vyplývá hlavně z jeho struktury – podíl energeticky náročných odvětví je neobvykle vysoký. Ale energetická náročnost i po přepočtu podle parity kupní síly a korekci na stejnou strukturu sektoru vychází půldruhanásobně vyšší než průměr 27 států EU.¹⁴⁷ Hodně totiž přispívají také obstarožní, málo efektivní technologie. Mezi hlavní příčiny patří nízká účinnost užití energie ve spotřebičích (zastaralé technologie, nízká míra využití aj.), nedostatečné vybavení měřícími a regulačními systémy či slabé využití systémů energetického managementu a také nízká motivace k vylepšování účinnosti.¹⁴⁸

Možnosti vylepšování energetické efektivnosti

Konzultační středisko SEVEn ve svém podkladu pro Pačesovu komisi odhadlo, že v optimistické variantě lze konečnou spotřeby energie v českém průmyslu mezi lety 2005 a 2050 snížit o 141 PJ, tedy 31 %.¹⁴⁹ K podobnému číslu došla studie, kterou na zakázku Hnutí DUHA a Greenpeace sestavila renomovaná pražská společnost Ekowatt.¹⁵⁰ Mapovala možnosti v různých průmyslových odvětvích. Spočetla, že český průmysl může už se současnými technologiemi rozumně vylepšit energetickou efektivnost o 23 %.

Opatření ke snížení energetické náročnosti se liší podle technologií v různých podnicích. Studie proto sledovala konkrétní investiční opatření i projekty s nulovými náklady (například lepší organizace), která jsou pro každé odvětví i konkrétní průmyslový podnik specifická. Pracovala přitom se sedmi kategoriemi:

• Organizace a energetický management (organizační opatření, řídící systémy a monitoring spotřeby, regulace zátěže, energetické řízení apod.)

• Lepší efektivnost výroby a distribuce tepla (účinné kondenzační kotle, kotle s vysokou účinností, rekonstrukce rozvodných sítí, oprava netěsností atd.)

• Snížení tepelných ztrát v průmyslových budovách

• Lepší energetická efektivnost chlazení, klimatizace a tlakovzdušných systémů

• Efektivní osvětlování a motorové pohony s vysokou účinností (energeticky účinné elektromotory, regulace elektrických pohonů apod.)

• Využití odpadního tepla z technologií

• Opatření v technologických procesech – obnova výrobní technologie, jiná konfigurace zařízení, decentralizace, optimalizace technologických procesů, recyklace materiálů apod.

Potenciály vylepšování energetické efektivnosti v různých průmyslových odvětvích se přirozeně hodně liší (Tabulka X). Nejvíce energie lze ušetřit v nejnáročnějším odvětví: výrobě železa a oceli. Nicméně největší relativní potenciál úspor v porovnání se současnou spotřebou má potravinářský průmysl. Největší část připadá na levné typy opatření: vylepšování energetického managementu a optimalizaci systémů výroby a distribuce tepla (Tabulka XX).

Tabulka X: Technický potenciálu vylepšování energetické efektivnosti v průmyslu podle odvětví (oproti konečné spotřebě roku 2005)

VYROBIT TABULKU, KDE BUDOU OBĚ VĚCI: ABSOLUTNÍ ČÍSLA I RELATIVNÍ (TJ. OBOJÍ, O ČEM SE PÍŠE V PŘEDCHOZÍM ODSTAVCI).

Vložit tabulku ze studie Ekowatt – strana 32 nahoře

Zdroj: Jakubec et al. 2007

Tabulka XX: Technický potenciálu úspor energie v průmyslu podle typu opatření (oproti konečné spotřebě roku 2005)

Vložit tabulku ze studie Ekowatt – strana 32 nahoře

Zdroj: Jakubec et al. 2007

Ekowatt kvůli nedostatku detailních statistik nemohl zkoumat přínos konkrétních technologických řešení. Například potenciál úspor díky optimalizaci průmyslových elektrických pohonů v celém sektoru je velmi obtížné odhadnout. Přitom v jednotlivých továrnách může ušetřit podstatnou část spotřebované elektřiny.

Lepší elektromotory

Vezměme pohon čerpadla pomocí elektromotoru. Standardní elektromotory mívají účinnost 88–90 %. Ale podniky je mohou nahradit efektivními stroji s účinností 95 %. Navíc ovšem lze do sestavy zařadit elektronickou regulaci otáček motoru, která umožní vyřadit škrtící ventil a řídit průtok bez maření energie proudící kapaliny. K dalším vylepšením patří zařazení účinnějšího čerpadla a použití výtlačného potrubí s nízkým třením. Ve výsledku potřebuje celé soustrojí při zachování stejného výkonu pouze 43 % dodané energie oproti původnímu stavu.¹⁵¹ Průzkum provedený v několika evropských zemích během programu SAVE zjistil, že u elektrických pohonů lze pomocí rentabilních opatření ušetřit průměrně čtvrtinu spotřeby elektřiny.¹⁵²

Ke zvýšení efektivnosti elektrických pohonů pomůže především využívání účinných elektromotorů. Hodnota, při které lze elektromotor považovat za vysoce účinný, se liší podle výkonu. Pro stroj s výkonem 1 kW činí 85 %, ale pro 100 kW motor už 95 %.¹⁵³

Rozšíření vysoce účinných elektromotorů brání jejich vysoká pořizovací cena. Prověřeným řešením k překonání této bariéry je stanovení závazných minimálních standardů pro elektromotory nabízené na trhu. V USA nebo v Kanadě, kde minimální standardy platí, mají vysoce účinné elektromotory 70% podíl na trhu. Ale v Evropské unii, kde obdobné standardy zavedeny nejsou, jde pouze o 10 %.¹⁵⁴ Proto například Siemens vyrábí vysoce účinné elektromotory, ale celou produkci vyváží do zámoří a na evropském trhu je pro nízký zájem nenabízí.¹⁵⁵

Průmyslové zdroje tepla a elektřiny

Průmyslové podniky část své spotřeby pokrývají elektřinou a teplem, které vyrábějí ve vlastních elektrárnách, teplárnách a výtopnách. V roce 2005 závodní zdroje vyrobily 10 TWh elektřiny, respektive 100 PJ tepla. [1]

Efektivnost průmyslových energetických zdrojů lze vylepšovat hlavně:

• Snížením ztrát a zvýšením účinnosti stávajících zdrojů tepla či elektřiny nebo kogeneračních zařízení výroby při jejich modernizaci.

• Zvýšením účinnosti a zároveň změnou paliva (zejména přechodem z uhlí na zemní plyn, případně biomasu).

• Zavedením kogenerace v průmyslových výtopnách a elektrárnách pracujících v kondenzačním režimu. [1]

Zejména rozvoj kogenerace závisí na ekonomických podmínkách. Asi 30 % tepla vyrobeného v průmyslových zdrojích dosud připadá na výtopny, které lze technicky nahradit kogeneračním zařízením, ale podnikům k tomu chybí silná motivace.

9.4. Lepší využití odpadu

Česká republika může velké množství energie ušetřit také lepším využitím odpadních surovin. Každý den na skládkách končí desetitisíce tun recyklovatelných surovin nebo použitelných výrobků. Namísto nic pak ekonomika musí vyrobit nebo dovézt nové, což vyžaduje mnoho elektřiny, uhlí, zemního plynu a ropy.

Materiálová náročnost ekonomiky

Pokud odečteme odpady z těžby, paliva použitá k výrobě importovaných materiálů a také exportované zboží, česká ekonomika každoročně spotřebuje 192 milionů tun surovin.¹⁵⁶ Je to takzvaná domácí materiálová spotřeba (domestic material consumption: DMC).

České hospodářství se vyznačuje vysokou materiálovou náročností, podobně jako v případě energie. K vyrobení tisíce eur HDP v přepočtu podle parity kupní síly spotřebuje 1,9 tuny surovin: více než kterýkoli jiný stát EU.¹⁵⁷ Přitom i evropské ekonomiky jako celek jsou ještě dvojnásobně surovinově náročnější než Japonsko.¹⁵⁸

Vysoká materiálová náročnost působí přímé ekologické škody. Dobývání rud v povrchových dolech, ropné vrty nebo těžba dřeva za sebou zanechávají poškozenou krajinu, vystěhované lidi z postižených obcí a toxické odpady.¹⁵⁹ Ale spotřeba také pohlcuje velké množství energie nezbytné ke zpracování surovin.

Česká ekonomika dováží velké množství materiálů v už zpracované formě, takže se nevyužití domácího zdroje recyklovatelných odpadů nemusí projevit v energetických tabulkách, ovšem v obchodní bilanci je vidět. Těžba a zpracování nerostných surovin spotřebuje 7–10 % světové výroby energie.¹⁶⁰ Výroba plastů se podílí 7–8 % na globální spotřebě ropy – 4 % slouží coby surovina, další 3–4 % jako energie potřebná ke zpracování.¹⁶¹

Recyklace odpadu

Česká republika materiálově využívá (recykluje nebo kompostuje) pouze 20 % z každoročních 4 milionů tun komunálního odpadu. Na skládkách či ve spalovnách proto končí kvalitní druhotné suroviny – papír, plasty, hliník, dřevo, biologické odpady a další – v hodnotě asi 3 miliard korun.¹⁶²

Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí, že spotřeba energie při recyklaci kilogramu hliníku je dvacetkrát nižší než při jeho výrobě z přírodní suroviny a recyklace papíru ušetří čtvrtinu energetických vstupů.¹⁶³ Těžba ropy a její zpracování na polyethylentereftalátové (PET) a polyethylenové (HDPE) lahve vyžaduje čtyřikrát až osmkrát více energie než výroba lahví z recyklovaných plastů.¹⁶⁴ Materiálovým využitím tuny komunálního odpadu lze ušetřit v průměru 0,8 tuny CO₂-ekvivalentu skleníkových plynů.¹⁶⁵ Pokud by všechny země EU recyklovaly alespoň 50 % komunálního odpadu, klesnou emise skleníkových plynů o ekvivalent 31 milionů osobních aut.¹⁶⁶

Česká republika v roce 2008 spotřebovala zhruba 8700 tun hliníkových obalů, ale recyklovala pouze 24 % z nich.¹⁶⁷ Vyhozených bezmála 6700 tun by stačilo na výrobu 157 tisíc průměrných osobních automobilů Škoda¹⁶⁸ – a energetická náročnost by klesla na dvacetinu.

Německo či Rakousko už řadu let materiálově využívají přes 50 % komunálního odpadu a Nizozemsko více než 60 %.¹⁶⁹ Vlámská část Belgie se v roce 2004 dokonce už dostala přes 70 %.¹⁷⁰ Slovenské město Palárikovo dosahuje 75% míry recyklace a kompostování.¹⁷¹ Podle výzkumů technický limit recyklace činí asi 80 % odpadků z průměrné popelnice.¹⁷²

Na první pohled právě komunální složka není zásadně významná: tvoří jen asi 14 % českého odpadu. Ale obsahuje velké množství výrobků konečné spotřeby, tedy právě recyklovatelných materiálů, do kterých už bylo vloženo hodně energie. Průmyslový nebo těžební odpad lze recyklovat daleko méně a energetický zisk by byl podstatně slabší.

Tabulka X: Úspory energie při využívání druhotných surovin

Materiál	Úspora energie
Ocel	61 %
Hliník	97 %
Zinek	95 %
Papír	26 %
Sklo	43 %
Pryž	79 %
Plasty	94 %

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu 2005¹⁷³

Energetické koncepce většinou recyklaci nevěnují pozornost, protože změna není přímo vidět ve statistikách spotřeby. Ale to je chyba. Lepší využití odpadních surovin by ve výsledku pomohlo snížit energetickou náročnost české ekonomiky, dovoz ropy i zemního plynu.

Energie z odpadu

Velkou příležitostí je také výroba energie z části odpadu. Asi DOPLNÍM % obsahu popelnic tvoří takzvaný biologický odpad: kuchyňské zbytky, listí, tráva či větve ze zahrad a podobně. Obdobným domácím zdrojem je velká část zemědělského odpadu (kejda, hnůj a trus). Bioplynové stanice by mohly vyrábět kvalitní náhradu zemního plynu, která sníží českou závislost na dovozu z Ruska a zajistí místní zdroj elektřiny i tepla pro města a obce. Lze tak vyrábět přinejmenším necelých 12 PJ energie ročně.¹⁷⁴

V tomto xxxxxx neplánujeme nové spalovny směsného komunálního odpadu. Sice rovněž dodávají energii, ale spalují zbytkový odpad i kvalitní, recyklovatelné suroviny. Vyrobené teplo použijí k vytápění nebo k výrobě elektřiny, a tak nahrazují fosilní paliva. Ale srovnání přínosů a ztrát ukazuje, že materiálové využití recyklovatelného odpadu je i přesto podstatně výhodnější. Spálením jednoho kilogramu plastů ve spalovně vznikne kolem 19 megajoulů energie, ovšem mechanická recyklace vytříděných plastů může realisticky dosáhnout úspor vyšších než 50 MJ/kg.¹⁷⁵ Spalovna na jednu kilowatthodinu vyrobené elektřiny do ovzduší přidává pouze nepatrně méně uhlíku fosilního původu (například ropu ve formě plastů) než elektrárna spalující zemní plyn.¹⁷⁶ Kalkulace financované britskou vládou zjistily, že už dnes tamní (jen o málo vyšší než česká) recyklace ve srovnání se skládkováním a výrobou energie ve spalovnách ušetří 10–15 milionů tun oxidu uhličitého ročně.¹⁷⁷

Proto má smysl vyrábět energie pouze ze zbytkového odpadu, kde už nejsou recyklovatelné suroviny. Nikoli směsný komunální odpad, který používají běžné spalovny komunálního odpadu. Tudíž jsou energeticky přínosné projekty, jež využívají vhodné, cíleně vytříděné složky, především biologicky rozložitelný odpad – především právě bioplynové stanice.

Prevence

Lepší recyklace je důležitá. Ale nestačí. Domácnosti obtěžuje záplava úplně zbytečných odpadů, které by nemusely vzniknout, kdyby to pro výrobce a supermarkety nebylo pohodlnější. Zbytečně tak stoupá spotřeba energie i surovin. Proto musí přijít také prevence, především: příležitosti k novému použití doslouživších výrobků; legislativa, jež podpoří opakované použití a snadnější recyklaci zboží; a motivace obchodů a výrobců k omezování odpadu.

Trvanlivější výrobky

Nová legislativa musí výrobcům stanovit povinnost, aby se postarali o likvidaci svého zboží poté, co doslouží. Takové zákony už platí pro autovraky a tzv. elektrošrot, tedy staré televize, pračky, počítače a další spotřebiče. Motivují podniky, aby vyráběly zboží, které lze snadno recyklovat, nebo s dlouhou životností. Obdobné normy by měly vzniknout pro další druhy výrobků. Budou impulsem pro inovativní design a nové, efektivnější technologie.

Opakované použití

Lidé by měli dostat příležitost staré výrobky nevyhodit, ale znovu použít. V Německu, Rakousku i jinde jsou opravny a prodejny starších elektrospotřebičů, které vyhozené přístroje znovu vrací do oběhu. Ale u nás žádné takové zařízení není a veškerý elektroodpad – včetně funkčních kusů – se rovnou rozebírá k recyklaci. Totéž platí pro nábytek a podobné věci. Sběrné dvory by měly fungovat coby jakési second handy pro použitelné zboží.

10. Obnovitelné zdroje energie

Domácí obnovitelné zdroje vyrábějí pouze asi 5 % současné české spotřeby energie.¹⁷⁸ Ledaskdo je proto nebere moc vážně a předem odepisuje coby sice sympatický, nicméně nanejvýš doplňkový zdroj. Ale možnosti jsou mnohokrát větší než aktuální statistiky. Takže kolik uvádí patrně nejvíce respektovaný pramen – Pačesova komise? Spočetla, že by výhledově mohly dodávat 44 % současné spotřeby tepla a dokonce pokrýt 69 % dnešní poptávky po elektřině.¹⁷⁹

Obnovitelné zdroje mají nesporné výhody. Jsou nevyčerpatelné a zadarmo (s výjimkou biomasy). Ale po několik desetiletí šlo ponejvíce o svého druhu sofistikovanější kutilství, ojedinělé projekty nebo speciální aplikace, třeba solární panely na kosmických sondách. Nicméně v posledních letech došlo doslova k průlomu. Zelená energetika se stala seriózním průmyslovým odvětvím, produkce roste raketovou rychlostí, montáž se přestěhovala z dílen do továrních hal a hlavně: výrobní náklady letí dolů.

Současný trend má dva důvody. Řada států vidí v obnovitelných zdrojích důležitou příležitost, jak snižovat dovoz fosilních paliv a emise skleníkových plynů. Už nyní tuzemské zelené elektrárny dodávají dostatek elektřiny pro bezmála pětinu českých domácností a snižují uhlíkové znečištění o ekvivalent 784 tisíc osobních aut. Proto v mnoha zemích vznikla legislativa, která nastartovala investice a podporuje snižování nákladů. Za druhé důležité inovace a masová výroba rychle vylepšují účinnost a umožňují stále levnější a levnější produkci. Do sektoru vstoupily mamutí energetické společnosti, jako jsou General Electric, Siemens nebo BP, a také velké banky. ČEZ anoncoval, že do obnovitelných zdrojů investuje 30 miliard korun.

Průmyslové odvětví

Zelené zdroje jsou nejen domácí, čistá energie. S klesajícími náklady na technologie a stoupající cenou fosilních paliv rychle roste poptávka po větrných elektrárnách, solárních panelech nebo kotlích na biomasu. Proto vzniká velký globální trh – a velká příležitost pro české firmy.

Mají totiž dobrou pozici: tradici strojírenského průmyslu a technických oborů, výborné inženýry a kvalifikované dělníky. Nové průmyslové odvětví může vytvořit tisíce dobrých pracovních míst v českých městech a obcích. Zelená energetika už nyní oživuje domácí výrobu. Škoda Plzeň se stala světovou jedničkou ve výrobě hřídelí pro větrné turbíny a chrudimský SIAG významným evropským výrobcem jejich věží. Královéhradecký Wikow Wind nebo ČKD Blansko vyrábějí kompletní větrné elektrárny. Kyocera otevřela v Kadani továrnu na fotovoltaické panely. Firma Schott je vyrábí ve Valašském Meziříčí a Solartec zase v Rožnově pod Radhoštěm. Desítky firem vyrábějí nebo instalují solární kolektory pro ohřev vody. Palivo z biomasy, například dřevěné pelety a brikety, vyrábí momentálně v České republice asi stovka firem. TTS má v Třebíči vývojové centrum na kotle na biomasu. A globální poptávka dál rychle poroste. Výroba solárních kolektorů, fotovoltaických panelů a větrných elektráren v Německu už zaměstnává přes 130 000 lidí.¹⁸⁰

Ceny klesají

Google, technologická star současnosti, v listopadu 2007 anoncoval, že hodlá rozšířit své portfolio a stamiliony dolarů investovat do zelené elektřiny. Plánuje razantními inovacemi během několika let srazit náklady na čistou energii tak, aby byla levnější než uhelná.¹⁸¹ Konsorcium, které Google založil, se zaměří na různá odvětví, ale začne u větrných, geotermálních a takzvaných solárních termálních elektráren (viz str. XX).¹⁸²

Náklady mají velkou dynamiku také u dalších technologií. Komerční cena solárních fotovoltaických modulů se ze 32 dolarů na každý watt výkonu v roce 1979 propadla na 4,5 dolaru v roce 2009.¹⁸³ Prozatím nejlevnější je technologie takzvaných tenkých vrstev, která už spadla pod magickou hranici jednoho eura za instalovaný watt – ačkoli ještě v roce 2006 to bylo třikrát tolik.¹⁸⁴ Nejlevnější články systému tenkých vrstev vyrábí americká společnost First Solar za 61 eurocentů za watt.¹⁸⁵ S každým zvýšením výroby na dvojnásobek (což se v posledním dvanáctiletí dělo v průměru každých 28 měsíců) ceny panelů klesají o 18 %.¹⁸⁶ Během roku 2009 trend ještě nabral tempo a náklady se díky kvalitní a levné asijské produkci propadly o dalších desítky procent.¹⁸⁷

GRAF: TREND CENY FOTOVOLTAICKÝCH PANELŮ, PŘÍPADNĚ JEŠTĚ TAKÉ VĚTRNÉ

Mezinárodní energetická agentura (IEA) očekává, že kolem roku 2015 bude jedna megawatthodina z evropských větrných zdrojů v průměru asi o 10 % levnější než uhelná elektřina.¹⁸⁸ V USA je rozdíl ve prospěch uhlí už nyní jen asi devítiprocentní.¹⁸⁹ Evropská asociace fotovotaického průmyslu odhaduje, že v roce 2020 by jedna kilowatthodina solární elektřiny mohla v zemích s krátkou dobou slunečního svitu stát kolem 22 eurocentů.¹⁹⁰ Šéfinženýr General Electric odhaduje, že fotovoltaické zdroje ve slunnějších částech USA budou cenově srovnatelné s tržními cenami elektřiny kolem roku 2015.¹⁹¹

Výroba roste

K poklesu cen hodně přispívá i stále masovější výroba. Skončily jednorázové projekty a montování v dílnách. Technologie pro zelenou energetiku dodávají továrny a sériová produkce je mnohem levnější.

Solární panely byly nejrychleji přibývajícím zdrojem elektřiny v posledním desetiletí – a hned za nimi následují větrné elektrárny.¹⁹² Trend je enormní. Nejenže koncem roku 2008 na světě pracovalo bezmála čtrnáctkrát více fotovoltaických zdrojů než o deset let dříve; rovněž roční poptávka mezitím stoupla dokonce na 3500 %.¹⁹³

Graf X: Poptávka po solárních elektrárnách a kapacita větrné energetiky

V EXCELOVÉM SOUBORU MÁME SVĚTOVÁ ČÍSLA 1996-2008, ZAJÍMAVÉ BUDE MÍT DVA GRAFY KAŽDÝ PRO TROCHU JINÝ INDIKÁTOR

Výroba solární elektřiny v Číně stoupla v letech 2000–2008 bezmála na osminásobek a větrné dokonce třicetinásobně.¹⁹⁴ V roce 2008 globální investice do obnovitelných zdrojů elektřiny poprvé překročily investice do elektřiny z fosilních paliv.¹⁹⁵

Možnosti obnovitelných zdrojů jsou na papíře prakticky nekonečné. Přesněji: činí 2850násobek spotřeby.¹⁹⁶ Slunce každý den dodává na zemský povrch energii, která by pokryla naši poptávku po osm let.¹⁹⁷ Pouhá tři procenta světového potenciálu větrné energie by kompletně pokryla kompletní světovou spotřebu elektřiny.¹⁹⁸ Na české území každoročně dopadá asi dvěstěpadesátkrát více sluneční energie, než kolik země spotřebuje.¹⁹⁹

Jenomže teoretické možnosti a skutečné příležitosti nejsou totéž. Opravdu technicky využít lze pouze několik procent potenciálu. Nicméně i tento zlomek by snadno pokryl kompletní světovou spotřebu a prozatím z něj čerpáme jen velmi malou část. Velká Británie nebo Nizozemsko by mohly veškerou svoji poptávku po elektřině nasytit větrem, kdyby chtěly.²⁰⁰ Solární panely pokrývající čtyři procenta Sahary (tedy asi 0,2 % světové souše) by úplně zajistily globální spotřebu.²⁰¹

Česká republika patří k zemím s poměrně malými možnostmi. Nicméně ani my zatím nevyužíváme více než několik procent z domácích příležitostí. Potenciál, který propočetla Pačesova komise, podrobně diskutujeme na straně XX.

Nemohou obnovitelné zdroje elektřiny narušit síť?

A nemohou malé elektrárny, které pracují, jen když slunce svítí nebo vítr fouká, narušovat energetickou síť? Výhledově mohou, ale lze to technicky řešit. Dánsko už nyní vyrábí z větru pětinu elektřiny²⁰² – tolik to u nás nikdy nebude – a regulaci sítě tam zvládají.

Navíc výkyvy nejsou úplně náhlé. Německý Fraunhoferův institut vyvinul systém, který dovede prognózovat výrobu elektřiny z větru až na 72 hodin dopředu.²⁰³ Dost času reagovat tedy má několik směn operátorů sítí. Na dvě hodiny dopředu nejistota klesá na pouhá 2,5 %.²⁰⁴

Podle studie, kterou si nechal udělat ČEPS společně s distribučními společnostmi, státní správce převodové soustavy, lze bez problémů připojit 1650 MW solárních a větrných elektráren do roku 2012 a 2000 MW do roku 2015.²⁰⁵ To je více než dvoj-, respektive bezmála trojnásobek současného výkonu. Větší zkušenosti mají ve Velké Británii, kde už běží přes tisíc turbín. Provozovatel elektroenergetické sítě, společnost National Grid, soudí, že "podle současných analýz četnosti a výkyvů rychlosti větru nepředstavuje bezvětří velký problém pro stabilitu".²⁰⁶ Podrobnou studii společně zpracovali Německá energetická agentura, provozovatelé tamních sítí a další. Závěr: usoudila, že Německo může z větru vyrábět 14 % elektřiny, aniž by to vyžadovalo větší přebudování sítě a nějak narušovalo stabilitu či bezpečnost dodávek.²⁰⁷

Nicméně výhledově některé změny budou potřeba. Experti ve studii financované EU také vůbec poprvé studovali, jaké dopady by měly přenosy velkých objemů větrné elektřiny na evropské přenosové sítě. Spočetli, že větrná energetika nebude mít velký vliv na přetížení či průchodnost přenosových soustav až do roku 2015, nicméně nedojde-li k jejich modernizaci, regulace sítí se neúměrně prodraží. V letech 2020 až 2030 by regulace stála zhruba 1,5 miliardy eur ročně. Další finanční ztráty by vznikly tím, že by bylo nutné vypínat poměrně levné – větrné – zdroje elektřiny. Potřebné investice na modernizaci evropských rozvodných sítí, které budou činit až 20 miliard eur, se tedy vyplatí.²⁰⁸

Do přenosové a distribuční soustavy provozované podle současných pravidel lze integrovat několikanásobek současného výkonu českých větrných a slunečních elektráren. Mají-li ovšem obnovitelné zdroje postupně nahrazovat uhelné a jaderné elektrárny, bude nezbytné přistoupit k zásadním změnám v řízení a provozu sítí. Řešení podrobně diskutuje kapitola 8.

A nepotřebují zálohu pro případ výpadku?

Potřebují. Všechny elektrárny ji potřebují. Podle mezinárodních konvencí musí každý stát zajistit zálohu odpovídající největšímu zdroji v soustavě. Proto musíme mít navíc 1000 MW konvenčních elektráren – takový je výkon jednoho bloku v Temelíně. Tato záloha nyní kryje i každou menší elektrárnu, včetně kterékoli vyrábějící ze zelené energie.

Realizovatelný dostupný potenciál větrné energie u nás je 1260 větrných turbín s celkovým instalovaným výkonem 2750 MW a odpovídající reálnou roční výrobou asi 6 000 GWh. Realisticky lze ale předpokládat, že v roce 2020 bude instalováno asi 1160 MW. Takovýto výkon bude vyžadovat určitou výkonovou zálohu. Při dnešních kritériích výkon, který přesáhne 500 MW, vyžaduje zálohu o velikosti 20 % z každého megawattu nad touto hranicí.²⁰⁹

Konstruktéři také vyvíjejí nové systémy skladování energie z obnovitelných zdrojů, například na principu stlačování vzduchu a jeho ukládání v podzemním zásobníku. Ty se již zkouší v několika zemích, třeba v Německu (více na str. XX).

Nadále však klíčovým opatřením zůstane rozvoj a posilování společné evropské elektroenergetické sítě, která může dobře rozložit rizika z výpadku jednotlivých zdrojů. Zajistí, že se zelené elektrárny v různých částech kontinentu budou vhodně operativně doplňovat podle toho, jaké je kde počasí.

Ekologická rizika?

Mnozí lidé mluví o ekologických minusech obnovitelných zdrojů, hlavně větrných. Ovšemže: žádná průmyslová technologie nepůsobí nulové škody. Musíme však porovnávat. Větrné elektrárny zasáhnou do krajiny – ale uhelný důl daleko více a hůře. Jedna turbína ušetří na 90 tisíc tun uhlí: hromadu větší, než je ona sama (a to jsme ještě nezačali započítávat emise). Pro čistou energetiku tedy platí totéž jako pro jiné projekty: stavět s rozumem.

Správné umístění

Ekologické organizace obecně podporují obnovitelné zdroje energie, ale samozřejmě ne každý projekt a ne za každou cenu. Může být elektrárna dobře umístěná (těch je většina) i špatně umístěná. A při špatném umístění může být škodlivá prakticky jakákoli stavba, i nemocnice. Obdobně je potřeba solární panely instalovat na střechy a stěny budov, nikoli jimi zabírat volnou krajinu. Samozřejmostí u každého projektu musí být také dohoda s lidmi v okolních obcích.

Pověry

Ale některé výhrady vznikají jen kvůli pověrám. Moderní větrné elektrárny nejsou hlučné: na

vzdálenost 200 metrů nevydávají větší hluk než šumící les.²¹⁰ Občasné debaty o infrazvuku jsou úplně nesmyslné. „Infrazvuk při činnosti V[ě]T[rných]E[lektráren] prakticky nevzniká…odborníci se shodují, že infrazvuk u VTE není problém“, napsal Státní zdravotní ústav ve svém posudku.²¹¹ Někdy panují obavy ze zabíjení ptáků. Prestižní britská Královská společnost pro ochranu ptáků uvádí, že "správně umístěné větrné farmy neznamenají pro ptáky podstatné nebezpečí".²¹² Stačí se vyhnout rizikovým plochám: přírodním rezervacím, tahovým cestám a dalším místům, kde se ptáci shromažďují.

Obavy obyvatel sousedních obcí z hluku, poškození krajiny nebo odlivu turistů se rozplynuly krátce po zahájení provozu. Ve Skotsku se podle nezávislého šetření hlučnosti předem obávalo 12 % místních občanů – ale po zahájení provozu si už stěžují pouhá dvě procenta.²¹³ Podíl místních lidí, kteří podporují české větrné projekty, stoupl po spuštění z původních 43 % na 62 %. Průzkum mezi turisty v rekreačních oblastech ukázal, že 90 až 95 % z nich je jedno, zda se v místě točí rotory větrných elektráren nebo nikoliv, a některé to při volbě místa dovolené dokonce ovlivní pozitivně.²¹⁴

Česká výroba

Zelená energetika zajišťuje jednu dvacetinu české spotřeby elektřiny a 7 % dodávek tepla.²¹⁵ Produkce však rok od roku roste. Boom je vidět prakticky u všech typů technologií. Stavějí se nové větrné i solární elektrárny, v bioplynových stanicích i biomasových kotelnách i domácích kotlích se energeticky využívá více a více zbytků ze zemědělství a dřevařského průmyslu, vznikají první plantáže energetických plodin. Domácnosti si pořizují nové solární kolektory i tepelná čerpadla. Přesto jsou trendy prozatím velmi pomalé. Zaostáváme za mnoha evropskými sousedy a hlavně: za svými možnostmi.

Možnosti obnovitelných zdrojů

Obecně se i u obnovitelných zdrojů rozlišuje několik typů potenciálů. Technický je největší, neboť ukazuje kolik můžeme z daného zdroje získat energie, pokud bychom byli limitováni pouze přírodními podmínkami a technologickými možnostmi. Pokud ale zahrneme různá omezení, jako je například princip potravinové bezpečnosti či ochrany biodiverzity u biomasy, dostáváme se k potenciálu podstatně nižšímu, tzv. využitelnému. Čísla, se kterými pracujeme dále, jsou právě tím reálným využitelným potenciálem. Existuje ještě další, potenciál - ekonomický, ale ten je velmi závislý na měnících se ekonomických vstupech a je tedy platný jen v konkrétním čase.

Kalkulace, kolik energie by šlo v České republice z obnovitelných zdrojů vyrábět, přebíráme ze dvou pramenů. Prvním jsou propočty Pačesovy komise; druhým podrobná studie, kterou v roce 2008 vydalo Hnutí DUHA a sdružení Calla.

Oba prameny se zhruba shodují. Veškerý potenciál obnovitelných zdrojů energie v České republice, jehož lze reálně využít do roku 2050, podle nich činí 448 PJ, respektive 498 PJ. Liší se tedy jen asi o jednu desetinu.

Obnovitelné zdroje tedy mohou pokrýt asi 23 % primární energie, kterou nyní česká ekonomika spotřebuje. Což je ovšem trochu zavádějící porovnání. Na straně zdrojů totiž počítá pouze s domácí zelenou energií (a nikoli třeba s možností, že bychom importovali elektřinu vyrobenou větrnými turbínami v Severním a Baltském moři). Přitom na straně spotřeby zahrnuje všechno, včetně dovážených fosilních paliv (ropa bude vždy skoro kompletně pocházet z importu).

Většinu českého potenciálu (asi 56 %) tvoří spalování biomasy. Experti očekávají, že oproti dnešku hodně porostou také možnosti geotermální energie, která by v polovině století tvořila něco málo přes pětinu naší výroby z obnovitelných zdrojů.

Graf X: Potenciál výroby primární energie z obnovitelných zdrojů podle sektorů do roku 2050

GRAF DLE TÉHLE TABULKY, OSA Y: Roky, OSA X: Primární energie v petajoulech:

Z BIOMASY SE VŽDY MUSÍ ODEČÍST 15 PJ (NECHÁVÁME V LESE)

Období	současnost	2010	2020	2030	2040	2050
Vodní	7,6	7,7	8,7	8,9	9,2	9,2
Větrná	0,7	2,2	9,2	17,0	19,8	21,6
Biomasa	74,0	108,0	214,0	246,0	263,0	280,0
Solární	0,2	0,8	5,8	24,5	50,7	74,0
Geotermální	1,0	2,2	12,2	50,4	75,4	113,0
Celkem	83,5	120,9	249,9	346,8	418,1	497,8

Ale není energie jako energie. Proto je smysluplnější dívat se na dílčí energetické sektory. Pačesova komise spočetla, že obnovitelné zdroje výhledově mohou dodávat bezmála 50 terawatthodin elektřiny ročně, tedy asi 69 % současné spotřeby. Podíl větrných elektráren – které jsou dnes prakticky synonymem zelené energie – může už v roce 2020 být zhruba 4 % dnešní poptávky. Výroba by oproti současnosti stoupla zhruba na dvacetinásobek.

Dodávky větrné elektřiny mohou už na konci desetiletí překonat potenciál vodních elektráren, ačkoli i ten patrně ještě mírně poroste.

Nicméně hlavním sektorem bude teplo: vytápění biomasou, ohřívání vody a topení solárními kolektory či geotermální energií. Potenciál konečné spotřeby v roce 2050 činí asi 171 petajoulů, tedy asi polovinu současné poptávky. Rozhodující roli se 68 % opět hraje biomasa. Zbytek potenciálu tvoří geotermální (18 %) a solární (14 %) zdroje. Přitom kalkulace, kolik lze využít z biomasy, počítají také s výrobou motorových agropaliv. Pokud EU i česká vláda v agropalivech šlápnou na brzdu (viz str. XX), může být pro obnovitelné zdroje tepla k dispozici větší plocha zemědělské půdy, a potenciál se potažmo ještě o něco zvětší.

Sluneční energie

Slunce je prakticky nevyčerpatelný zdroj energie. Největší možnosti má přirozeně tam, kde nejvíce svítí: v subtropických pouštích. Ale i Česká republika jej může úspěšně využívat, jak potvrdí tisíce rodin, které doma ohřívají vodu nebo i topí solárním kolektorem. Na jeden čtvereční metr u nás dopadá v průměru asi 950–1100 kWh slunečního záření ročně.²¹⁶

Solární teplo

Princip solárního tepla není žádná supertechnologie: sluneční paprsky ohřívají vodu v černé nádobě. Ale kolektory používají sofistikovaných řešení, díky kterým jsou velmi účinné i spolehlivé, takže pracují v zimě nebo za oblačných dnů. Používají se zejména na přípravu teplé vody. Obvykle mohou od dubna do září pokrýt víceméně kompletní spotřebu rodinného domu. Ohřátá voda se uchovává v zásobnících. Přibývá však i systémů k vytápění.

Solární systémy se velmi hodí pro rodinné domky i pro bytové domy. Stále populárnější jsou také velkoplošná zařízení, zejména pro ohřívání vody v domovech důchodců, v internátech a podobně.

S rostoucí cenou plynu letí nahoru i zájem o teplo zdarma. Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že solárním teplem se na českém trhu zabývá zhruba tisícovka firem.²¹⁷ Kolektory už nabízejí i hypermarkety pro kutily. Plocha instalovaných zařízení jen mezi roky 2007 a 2008 stoupla o 27 % a počet dosáhl asi 18 tisíc.²¹⁸ Ovšem v Rakousku je už solárními kolektory vybaven každý sedmý dům.²¹⁹

Solární chlazení: Solární energie již také zajišťuje letní chlazení budov. Namísto kompresoru jej pohání teplo ze slunečních kolektorů, které zároveň ohřívají vodu. V zimě namísto chlazení přitápějí. Pražský hotel Duo solárními kolektory na střeše chladí velkou část svých prostor. Během příštích let se očekává rychlý růst této technologie. Solární chlazení má oproti elektrické klimatizaci velkou výhodu: spotřeba je největší v době, kdy Slunce nejvíce svítí. Snižuje také letní špičky v odběru elektřiny, které jsou stále silnější nejen v jižních zemích.²²⁰

Fotovoltaická elektřina

Když se řekne obnovitelné zdroje energie, skoro každý si představí větrnou turbínu. Ale klíčovým hráčem se podle všeho brzy stane solární elektřina.

První fotovoltaické panely vznikly v padesátých letech v Bellových laboratořích. Na trhu se objevily o dvě dekády později. Původně kosmická technologie se dostala do našeho každodenního života. Je v kalkulačkách, zahradních lampách či parkovacích hodinách. Stejné solární články lze použít pro nejmenší aplikace i coby rozlehlé elektrárny s výkonem v jednotkách megawattů. Lze tak pořídit zdroj libovolné velikosti, což v energetice není obvyklé.²²¹ Odvětví dnes dominuje několik velkých výrobců, často se zázemím v elektrotechnickém průmyslu. Firmy ze čtyř zemí – Japonska, Číny, USA a Německa – kontrolují 77 % světové produkce.²²²

Přední světoví výrobci zařízení pro polovodičový průmysl jako kalifornská Applied Materials či Oerlikon Solar ze Švýcarska nedávno dodávali hlavně do továren pro výrobu LCD televizí a počítačových monitorů. Ale špičkové firmy si uvědomily, že trh je linkami na výrobu LCD již nasycen a že coby obrovská příležitost se rýsují fotovoltaické panely. Výhodou je nejen velké know-how. Před deseti či patnácti lety byly tehdy velmi drahé LCD displeje k vidění jen v některých bankách. Nyní je má na stole prakticky každý, přičemž cena poklesla zhruba na desetinu.

Fotovoltaická energie má víceméně nekonečné možnosti – jenomže prozatím je pohádkově drahá. Stojí stále mnohonásobně více než větrná elektřina. Ale ceny rapidně klesají. Poptávka po solárních elektrárnách mezi roky 1995 a 2007 stoupla na třicetinásobek.²²³ Mezinárodní energetická agentura počítá, že v roce 2050 budou vyrábět více než desetinu světové spotřeby elektřiny (současný podíl jaderných reaktorů činí 14 % a klesá²²⁴).

Velcí producenti se zaměřují na postupné snižování nákladů na výrobu klasických, pevných křemíkových panelů. Řada menších firem – Nanosolar, Miasolé, Konarka, Nanosys a další – se závodu, kdo jako první se fotovoltaickou elektrárnou prolomí hranici konkurenceschopnosti, účastní s originálními, nekřemíkovými inovacemi. Pracují hlavně na řešeních na bázi tzv. tenkých vrstev (filmů) z různých polovodičových materiálů či z organických sloučenin.

Kalifornská společnost Nanosolar spustila technologii, která umožňuje fotoelektrický film namísto komplikovaného potahování ve vakuových komorách na panely mnohem rychleji prostě nanášet ve formě inkoustu. Namísto křemíku vyvíjí technologii založenou na použití mědi, india, gallia a selenia. Náklady jsou o dva řády menší než doposud. Časopis Popular Science prohlásil Nanosolar za Inovaci roku 2007, takže zelená energie předstihla dokonce i iPhone.

Výkon světových solárních elektráren již koncem roku 2008 dosáhl 15 gigawattů.²²⁵ Energetická účinnost fotovoltaických panelů se u nejběžnějších (křemíkových) článků pohybuje mezi 12–15 %. Nejlepší z nich mají 22 %. Panely tzv. třetí generace (vícevrstvé a koncentrátorové články), které se prozatím jen testují nebo používají v kosmonautice, dosahují účinnosti 30–40 %, teoreticky by mohly i 40–60 %.²²⁶ Energie vložená do výroby panelů je tedy získána zpět v našich podmínkách během dvou až tří let (u technologií tenkých vrstev je to dokonce ještě rychleji). Přitom předpokládaná životnost činí minimálně 25-30 let.

Energetická návratnost

Doba energetické návratnosti se snižuje stejně rapidně jako návratnost ekonomická. Fotovoltaický panel v českých podmínkách vyrobí veškerou energii, která byla potřeba k jeho výrobě, po dvou až třech letech.²²⁷ Větrná elektrárna se energeticky vyplatí zhruba po půl roce.²²⁸

Šíří se fáma, že fotovoltaický panel dodá za celou dobu své životnosti méně energie, než je potřeba k jeho výrobě. Doktor Milan Vaněček, expert na solární energetiku z Akademie věd, k tomu v časopise Vesmír potvrdil, že energetická návratnost činí v Německu nanejvýš něco přes tři roky. K rozšířené pověře suše dodal, že „má…pravdu, pokud jde o [energeticky nejvíce náročné] monokrystalické sluneční články umístěné v [velmi málo osluněné] oblasti severního polárního kruhu (ještě pro jistotu bych je orientoval na sever)“.²²⁹

Výkon článků z monokrystalického a multikrystalického křemíku postupně klesá, běžně asi o 1 % za rok. Tudíž po dvaceti letech provozu má panel stále 80 % původního výkonu.²³⁰

Solární termální elektrárny

Energetické společnosti a inženýři si hodně slibují od takzvaných solárních tepelných elektráren. Jde o různé technologie, ale princip všech tkví je shodný: sluneční svit dopadá na stovky obřích parabolických zrcadel, která koncentrované paprsky odrážejí na určité místo, kde vyrobí páru a ta roztáčí turbíny. Princip se tedy podobá tepelným elektrárnám, jen namísto hořícího uhlí či plynu zde energii vyrábí sluneční záření. Prvotním produktem zařízení je – na rozdíl od fotovoltaických panelů – teplo, nikoli rovnou elektřina. Teplo totiž lze velmi dobře skladovat, nejlépe v horké slané kapalině v obřím izolovaném tanku, a elektrárna tak může vyrábět proud také v noci nebo pod zataženou oblohou.

Joe Romm, bývalý náměstek amerického ministra energetiky, nabídl sázku, že v žádném roce tohoto století solární tepelné zdroje nebudou dodávat méně elektřiny než elektrárny na fosilní paliva s ukládáním uhlíku (CCS).²³¹

Technologie se přirozeně hodí především do jižních slunných zemí. Během nadcházejícího desetiletí porostou hlavně ve Španělsku a USA. Nicméně s masovou instalací se později počítá hlavně v neobydlených pouštích severní Afriky a Blízkého východu. Saharskou elektřinu by do Evropy s rozumně nízkými ztrátami dopravoval vysokovoltážní kabel na stejnosměrný proud (více o potřebných sítích na str. XX).

Momentálně největší komerční elektrárna s výkonem 89 MW pracuje v kalifornské poušti Mojave.²³² Stojí zde soustava devíti zařízení, celkem o 350 MW. Španělsko provozuje šest zdrojů o celkovém výkonu 81 MW a staví dvanáct dalších (839 MW).²³³ Největší výrobci mají do poloviny desetiletí uzavřené kontrakty na elektrárny o výkonu po nižších stovkách megawattů. Menší výzkumný projekt staví také v Německu.²³⁴

Počátkem roku 2009 Německo a Alžírsko podepsaly dohodu o výstavbě hybridní sluneční elektrárny, odkud bude energie přenášena zvláštním kabelem na vzdálenost 3000 kilometrů. Ale seriózně se jedná také o řádově ambicióznějších záměrech. Koncept Desertec počítá, že v polovině století by elektrárny na ploše odpovídající asi 3 % České republiky vyráběly 700 terawatthodin elektřiny, tedy asi šestinu evropské spotřeby. ABB, Siemens, E.On, RWE, Deutsche Bank a sedm dalších firem v říjnu 2009 založilo konsorcium, které na projektu seriózně pracuje.²³⁵ Podrobný plán má být na stole do roku 2012.

Ještě v roce 2008 byli na světě jen dva výrobci parabolických zrcadel, kteří nestačili uspokojit poptávku; během roku 2009 však vyrostly nové továrny v Izraeli, Německu, USA či Španělsku a další se očekávají.²³⁶ Americká společnost SkyFuel začala s výrobou odrazných ploch, která jsou namísto postříbřeného skla založena na levnějším nanášení stříbrného polymerového filmu na slabé hliníkové pláty.²³⁷ Cena takto vyrobené elektřiny na jihozápadě USA činí v přepočtu X-XX eurocentů za kilowatthodinu; před dvaceti lety byla čtyřnásobná.²³⁸ Španělská cena je asi 23 eurocentů a vytrvale se snižuje.²³⁹ Studie zadaná německou vládou kalkulovala, že výrobní náklady postupně klesnou na 4-5 centů za kilowatthodinu.²⁴⁰

Biomasa

Biomasa vždy bezesporu bude hlavním obnovitelným zdrojem energie v České republice. Je to hodně široká kategorie. Speciálně pěstované energetické plodiny, zbytková sláma a seno nebo dřevěná štěpka se používají ve výtopnách a teplárnách. Peletky rostlinných materiálů představují zejména pohodlné palivo pro domácí topení. Bioplyn lze vyrábět z kejdy, odpadu v potravin či potravinářského průmyslu nebo zeleného odpadu, jako je listí a tráva z parků a zahrad. Některé vlády (včetně české) také prosazují větší použití kontroverzních, kapalných agropaliv k pohonu automobilů.

Při spalování biomasy vzniká oxid uhličitý. Přesto jde o čistý zdroj energie, protože uhlík, který se takto uvolňuje, rostlina předtím při svém růstu odčerpala ze vzduchu. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře tedy zůstává prakticky stejná. Zato při pálení uhlí nebo zemního plynu se uhlík přemisťuje z podzemí, kde ležel miliony let. Oxidu uhličitého v ovzduší tak přibývá.

Meze biomasy

Sluneční záření nebo vítr jsou nevyčerpatelné. Ale používání biomasy k výrobě energie samozřejmě má své meze. Především musí respektovat základní pravidlo: v prvé řadě potřebujeme ornou půdu ke kompletní produkci potravin, krmiv a osiva. Další plocha je nutná pro technické plodiny k jiným než energetickým účelům.

Pokud od 4,3 milionů hektarů zemědělské půdy v České republice odečteme plochu nutnou k zajištění potravin a pro technické účely, realisticky zbývá asi 1,0-1,3 milionu hektarů orné půdy, které lze používat pro pěstování energetických plodin.²⁴¹ Kalkulace je založená na třech scénářích, které různě kalkulovaly s demografickými trendy, skladbou pěstovaných plodin a podobně. Něco podobného platí pro slámu a seno – se zhruba 50 % produkce je potřeba počítat pro ustájení a krmení dobytka nebo zaorání slámy. Teprve druhou polovinu lze využít pro energetické účely. S těmito limity také pracuje potenciál využívání biomasy k výrobě energie, se kterým zde počítáme nebo který kalkulovala Pačesova komise.

Z plochy kolem jednoho milionu hektarů orné půdy lze realisticky získat asi 132–181 petajoulů; dalších 76-101 PJ ze slámy a asi 20 PJ ze sena z luk a pastvin.²⁴² Energetická výtěžnost odpadu ze zahrad, sadů, vinic či chmelnic představuje asi 3 PJ.²⁴³ Reálně můžeme počítat se 194–255 PJ ze zemědělské biomasy za rok.²⁴⁴

Lesní živiny

Ekologické organizace podporují využívání lesní biomasy od bodu, kdy je surovina odvezena z lesa. Prakticky to znamená především odpad na pilách, piliny a štěpky. Odpad z těžby dřeva by měl zůstat v lese. Tlející dřevo pomáhá neutralizovat kyselost lesních půd. Zejména na plochách jehličnatých monokultur může kompletní odvoz biomasy další okyselování ještě podpořit. Ležící větve také obohacují humus, pomáhají udržovat vlhkost půdy a stabilizují ji proti erozi. Při odtěžení celých stromů (namísto pouhých kmenů) roste ztráta živin o 50–150 %.²⁴⁵ Ponechání větví a jehličí na místě snižuje úbytek živin po těžbě smrku o 60 %.²⁴⁶ Proto je důležité odpad – větve, kůru a podobně – z lesa neodvážet.

Roční přírůstek energeticky využitelné biomasy v lesích po odečtení části, která by v lesích měla zůstat, činí asi 4,4 milionu m³, tedy necelých 35 PJ. Musí se o ně ovšem podělit energetika s konkurencí: výrobci dřevotřískových desek.

Zelená energie a méně povodní

Pěstování energetických plodin obvykle spočívá v běžném zemědělském hospodaření. Ale na některých místech v nivách řek může být výhodné raději vysázet stromy a pěstovat takzvané nízké a střední lesy. Dřevo se v nich těží každých 15–40 let. Vznikne tak nejen dobrý zdroj energie, ale i prostor pro řeku. Na lesní pozemky se na rozdíl od polí může při povodních bezpečně rozlévat voda, takže pomohou chránit města a obce po proudu. Ze čtverečního kilometru nízkého lesa lze ročně získávat dřevo k výrobě necelých 3 GWh energie.

Zdaleka největší část příležitostí představují speciální plodiny pěstované na polích. Mohou být jednoleté i víceleté a vytrvalé. Používají se různé druhy trav, rákosí i další. Výhodou je, že jejich pěstování i sklizeň skoro vždy zvládnou zemědělci se svým běžným vybavením. Vznikly první plantáže vyšlechtěných rychle rostoucích dřevin, které se sklízí jednou za několik let. Pomáhají také zadržovat vodu v krajině a brání erozi půdy. Při sklizni asi 10 tun na hektar a průměrné výhřevnosti asi 15-20 MJ/kg lze z jednoho hektaru získat energii 150-200 GJ ročně, tedy ekvivalent 8–12 tun uhlí.

Ekonomicky výhodnější než jednoleté druhy jsou víceleté plodiny nebo trvalky, kde odpadají každoroční náklady na osivo a setí. Řada pěstitelů používá šťovík uteuša, původně vypěstovaný na Ukrajině jako krmná rostlina. Každoročně dorůstá do výšky 2–2,5 metru a na poli vydrží i 8-10 let. Po několikaletém pěstování lze pole zorat a opět zde pěstovat jiné plodiny.²⁴⁷ Čeští zemědělci už v roce 2007 pěstovali 1200 hektarů kultur.²⁴⁸ Výhoda je, že šťovík lze sklízet běžnou technikou, kterou farmy samozřejmě mají, a sklizeň probíhá ještě před žněmi, takže kombajny neblokuje.²⁴⁹

Většina energie z biomasy se používá ke spalování v kogeneračních jednotkách, které vyrábějí teplo a elektřinu. Asi třetina produkovaného tepla připadá na obecní výtopny, městské teplárny a firemní kotelny; zbytek jsou domácnosti. Teoreticky lze biomasu používat rovněž ke spoluspalování ve velkých uhelných elektrárnách – a ČEZ to také dělá. Ale tím odpadají důležité sociální přínosy menších zdrojů (viz diskuse na str. XX) a hlavně: je to podstatně méně efektivní než kombinovaná výroba tepla a elektřiny v moderních teplárnách a výtopnách. Dvě třetiny energie vyletí komínem, zatímco u kogenerace by to bylo pouze 10–20 %.

Biomasu pro výrobu tepla zatím používá pouze několik desítek obcí. Jedna z největších výtopen zásobuje asi 85 % domácností v osmatřicetitisícovém Třebíči. V Pelhřimově biomasou zásobují 3500 domácností, školy, školky a další objekty; firma navíc provozuje také briketovací linku na biomasu, kterou prodává.²⁵⁰

Palivové dřevo se tradičně používá v domácích kamnech a kotlích. Ke stejnému účelu slouží speciálně vyráběné pelety a brikety z biomasy, kterých české firmy vyrábějí asi 270 tisíc tun.²⁵¹ Ale 59 % z toho jde na vývoz.²⁵² Česká republika tak zbytečně vyváží důležitý domácí zdroj energie a přichází o šanci snížit znečištění i závislost na zemním plynu z Ruska.

Hnůj, kejdu a různé další zemědělské odpady, ale i cílenou zemědělskou produkci lze používat k anaerobnímu rozkladu v bioplynových stanicích. Mohou zde výhodně končit i některé složky komunálního odpadu (zelený odpad z parků a zahrad či kuchyňské zbytky), zbytky z papírenského a potravinářského průmyslu (například lihovarnické výpalky, pokrutiny a mláto) nebo kaly z čistíren odpadních vod (které tak většinou zásobují vlastní provoz). Vzniká tak bioplyn, který lze využít ke kogeneraci nebo jinde coby náhradu zemního plynu.

Koncem roku 2009 u nás pracovalo půldruhé stovky bioplynových stanic o instalovaném elektrickém výkonu 80 MW. Objem vyrobeného bioplynu meziročně stoupá na téměř dvojnásobek.²⁵³ Odpadní digestát – látka, která zbyde po fermentaci – je přirozené a kvalitní hnojivo. Po vyčištění a vysušení lze bioplyn vtláčet do plynárenské sítě nebo ho používat namísto zemního plynu v automobilech. V některých zemích Evropy už jsou čerpací bioplynové stanice.²⁵⁴

Větrné elektrárny

Řada obcí se rozhodla využít příležitosti a posílit svoji energetickou soběstačnost i komunální rozpočet větrnými elektrárnami. České možnosti tohoto odvětví nikdy nebudou tak velké jako v zemích, které leží na mořském pobřeží. Ale na mnoha místech lze vyrábět slušné množství elektřiny. Už nyní u nás stojí skoro 200 turbín o výkonu takřka 200 MW.

Pačesova komise spočetla, že české větrné elektrárny mohou v roce 2020 realisticky vyrábět elektřinu pro XXXXX domácností, tj. asi 3 TWh. Dlouhodobé možnosti jsou asi dvakrát větší.²⁵⁵ Má smysl je stavět na místech, kde roční průměrná rychlost větru ve výšce 100 m nad teré­nem činí alespoň 6 metrů za sekundu. Navíc musí být správně umístěny. Nelze je budovat v národních parcích a dalších hodnotných místech, nemohou stát na migračních trasách ptáků a podobně. Propočty potenciálu s tím samozřejmě kalkulují.²⁵⁶ Časem však přestanou přibývat nová místa a energetické společnosti spíše budou dosavadní elektrárny nahrazovat novými, silnějšími.²⁵⁷

Množství energie, které vyrobí jedna turbína, totiž roste. Není to moc dávno, co u nás vznikaly elektrárny s výkonem 600 kW a méně. Nyní se běžně používají stroje o kapacitě 2–3 MW. Výrobci přitom plánují, že postupně budou nasazovat výkon 5–6 MW. Energetický regulační úřad uvádí, že průměrná moderní elektrárna pracuje 30 % času. Provozní doba se postupně prodlužuje. Nové technologie totiž mohou pracovat také v době, kdy starší stály.²⁵⁸

Českou diskusi o větrných elektrárnách provází řada pověr, nesmyslů a smyšlenek.²⁵⁹ Nicméně o jedné věci není sporu: mohou tvořit nové dominanty v krajině. To, že jsou vidět, ještě ale neznamená, že pohled hyzdí. Dojem je velmi subjektivní. Někomu vadí. Jiný v nich vidí elegantní prvek, symbol čisté, nevyčerpatelné a dynamické energie větru. Harmonická krajinu vytváří společné působení člověka a přírody. Ekologické organizace přitom poukazují, že uhelné doly a elektrárny jsou daleko tvrdším zásahem do krajinného rázu. Výzkum veřejného mínění zjistil, že v České republice zastánci nových větrných elektráren (73 %) čtyřikrát převažují nad odpůrci (18 %).²⁶⁰

Větrné elektrárny bezesporu mohou mít nějaký vliv na okolní krajinu. Jeho posouzení je však velmi subjektivní otázka. Že jsou vidět, ještě neznamená, že krajinu ničí či ruší. Harmonická krajina je vždy založena na rovnováze lidského působení a přírody. Někomu turbíny vadí – někomu zase přijdou elegantní. Britská nezávislá agentura MORI provedla průzkum v obcích v sousedství větrných farem: 51 % respondentů uvádí, že větrná farma nemá žádný podstatný vliv na krajinu, 20 % její vliv hodnotí pozitivně a pouze 7 % vadí.²⁶¹ Podobné výsledky mají i další výzkumy. Navíc každá kilowatthodina elektřiny vyrobená ve větrné elektrárně znamená snížení znečištění a těžby v povrchových dolech, které krajinu poškozují nesrovnatelně více. Ani větrné elektrárny (stejně jako jakékoli další stavby) se nesmí budovat bezhlavě. Samozřejmostí musí být pečlivé hodnocení každého projektu a pochopitelně otevřená jednání investorů s místními občany.

Cena jedné kilowatthodiny z větru od konce osmdesátých let klesla na méně než desetinu.²⁶² Ve Velké Británii už konkuruje jaderné a je levnější než uhelná.²⁶³ Na dobrých místech již dnes vyrábějí za pouhých 90 haléřů za kilowatthodinu, tedy cenu, která může konkurovat uhelným elektrárnám.²⁶⁴ Trend bude patrně pokračovat. Prognózy očekávají, že do roku 2020 klesne cena elektřiny z běžných pozemních větrných elektráren až na 55 eur za megawatthodinu. Pro srovnání: silová elektřina dnes na burze stojí 70–9045 €/MWh a špičková kolem 100–130 €/MWh.²⁶⁵

Energetický koncern RWE ve spolupráci s General Electric pracují na originálním triku, který vyřeší potíže s výkyvy v síle větru. Inženýři propojují větrné turbíny s elektrárnou poháněnou stlačeným vzduchem. Při přebytku elektrického proudu z větrných turbín bude zařízení stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a při bezvětří (nebo vysoké poptávce po elektřině) pak s pomocí zemního plynu nebo bioplynu pohánět turbínu.²⁶⁶ Obdobná technologie už u některých větrných elektráren v evropských zemích funguje..

Malé vodní elektrárny

Před druhou světovou válkou bylo v českých zemích necelých 12 000 vodních elektráren. Dodnes jich v provozu zůstalo jen asi 1400. Vyrábějí asi 3 % české spotřeby: více než kterýkoli jiný obnovitelný zdroj. Asi polovinu z toho tvoří malé vodní elektrárny, tedy zdroje o instalovaném výkonu do 10 MW.

Nevyužité možnosti malých hydroelektráren činí asi půl terawatthodiny. Šlo by o zhruba 400 nových provozů, ale také rekonstrukce těch stávajících s výkonnějšími technologiemi. V úvahu k instalaci nových turbín připadají vesměs pouze retenční nebo vodárenské nádrže a rybníky.²⁶⁷ Výrobu by šlo zvyšovat spíše vylepšováním účinnosti při obnově technologie, případně lepším využitím protékající vody.²⁶⁸ Generálními opravami lze zvýšit účinnost velkých elektráren o 4–5 % a malých, které byly postaveny od dvacátých do padesátých let, o 10–15 %.²⁶⁹ S novými velkými přehradami už prakticky nelze počítat.

Geotermální energie

Pod zemí se ukrývá obrovské množství energie: 99 % objemu zeměkoule má teplotu vyšší než 1 000 °C.²⁷⁰ Ve vulkanických oblastech stoupá k povrchu v horkých pramenech a gejzírech, které lze používat k vytápění nebo výrobě elektřiny.

Ale také v klidné české krajině jde čerpat takzvanou geotermální energii. Horniny v hloubce zemské kůry jsou horké. K výrobě elektřiny pomocí vody o nižší teplotě se hodí systémy s tzv. organickým Rankinovým (binárním), jež coby pracovní médium využívají silikonový olej, který má nižší bod varu než voda. Páru nutnou k pohonu turbíny tak lze vyrobit při nižší teplotě než v klasické tepelné elektrárně. Nižší teploty jsou ale také vhodné k vytápění. V Děčíně používají vodu předehřátou v podzemním jezeře k vytápění 10 000 domácností. Ještě nižší teploty lze využívat k ohřívání bazénů nebo k vytápění či naopak chlazení poháněnému tepelným čerpadlem.

Geotermální energie se zpravidla využívá buď přímo ve formě tepla (teploty do 150°C) pro vytápění budov, zemědělských zařízení a podobně, nebo nepřímo k výrobě elektrické energie v geotermálních teplárnách či elektrárnách (vyšší teploty nad 150°C).

HDR technologie: Velkou příležitostí je technologie tzv. horkých suchých hornin (hot dry rock, HDR). Spočívá v čerpání tepla z neprostupné horniny o dostatečně vysoké teplotě. Ve vybraném místě jsou vytvořeny dva vrty hluboké 3–5 kilometrů, které končí několik set metrů od sebe. Skálu mezi nimi rozbijí tak, aby byla propustná. Pak už jen stačí jedním vrtem zavádět do hlubiny vodu a druhým ji horkou opět čerpat nahoru.

HDR technologie má enormní potenciál a lze ji používat na velké části zemského povrchu. Má jednu vadu: v komerčním provozu jsou prozatím jen dvě elektrárny v německém Landau a francouzském Soultz. Další projekty v různých stádiích vývoje vznikají v Austrálii, Japonsku či USA.

Technologie HDR se zkoumají také v České republice. Nejdál jsou v Litoměřicích, kde se počítá s výstavbou kombinované výroby tepla a elektřiny. Podle propočtů možnosti Českého masivu mnohasetnásobně přesahují českou spotřebu energie. Ale jejich využití by vyžadovalo tisíce projektů, což není myslitelné. Nicméně s pomocí jen 12 instalací, které mohou vzniknout v první fázi, bychom ročně mohli získávat 0,5 TWh elektřiny a 4 petajouly tepla. ²⁷¹ Kolem poloviny století by geotermální energie mohla vyrábět ekvivalent elektrárny Prunéřov, největšího fosilního zdroje ČEZ, a přibližně desetinu současné české spotřeby tepla (27 PJ).²⁷² Pro HDR je vhodná velká část republiky, hlavně severní Čechy a Morava.

Stavba české geotermální elektrárny by dnes stála asi 240 milionů korun na každý instalovaný megawatt. Je to pouze dvakrát tolik, co nyní stojí finský jaderný reaktor Olkiluoto. „V budoucnosti se počítá s nezanedbatelným snížením investičních nákladů“, poznamenává Pačesova komise.

MAPKA: MÍSTA PRO HDR V ČR

Tepelná čerpadla: Tepelné čerpadlo získává energii z okolního prostředí (nejčastěji ze země nebo vzduchu, ale také z vody). Používá ji k ohřívání vody v systému ústředního topení. Abychom teplem odebraným z relativně chladné země mohli vytápět, musíme využít kompresorem poháněný tepelný oběh. Princip je stejný jako u ledničky, pouze místo jídla ochlazujeme zeminu a místo prostoru za ledničkou odevzdáváme teplo vodě, která teče do radiátorů. Stejně jako lednička potřebuje k pohonu kompresoru elektřinu. Proto obnovitelným zdrojem není kompletní výroba, nýbrž pouze rozdíl mezi dodávanou a získanou energií. Obvykle to bývá asi 60 % z celkového výkonu.

Nejlepším řešením pro obytné domy je kombinace solárního kolektoru (který se hodí spíše k ohřívání vody a nejvíce vyrábí v létě) s tepelným čerpadlem (jež je lepší pro vytápění a pracuje nejúčinněji v zimě). V České republice je v provozu 15-20 tisíc tepelných čerpadel.²⁷³ Je jimi vybavena skoro každá desátá novostavba.²⁷⁴ Se postupným zateplováním domů klesá spotřeba tepla, tudíž stačí menší čerpadla a klesají i pořizovací i provozní náklady.

11. Doprava

Bezkonkurenčně největší položku v českém účtu za dovoz paliv tvoří ropa. Proto pokud má klesnout naše závislost na importu, musíme se soustředit v prvé řadě na dopravu. Auta, kamiony, letadla, vlaky a lodě přispívají 14 % k emisím oxidu uhličitého.²⁷⁵ Navíc čísla jsou – na rozdíl od jiných odvětví – horší a horší. Spotřeba energie v dopravním sektoru vzrostla v letech 1998–2008 o 57 %, v automobilech dokonce na dvojnásobek.²⁷⁶

Graf X: Energetická a uhlíková náročnost české dopravy

KŘIVKY: SPOTŘEBA ENERGIE, SPOTŘEBA ROPY, EMISE OXIDU UHLIČITÉHO, MOŽNÁ JEŠTĚ SPOTŘEBA ENERGIE V OSOBNÍCH AUTECH NEBO V NÁKLADNÍCH AUTECH NEBO V OBOJÍM

Poptávka po osobní i nákladní dopravě od konce devadesátých let soustavně roste. Příčinou je prudký ekonomický rozvoj,. S přibývající životní úrovní lidé více a více jezdí autem. Prosperující podniky potřebují převážet v kamionech větší množství zboží.

Ale nejde pouze o to, kolik zboží či lidí (a jak daleko) se vozí, nýbrž také čím se vozí. Přibližně 73 % osobní dopravy připadá na auta²⁷⁷; stejně tak nákladní automobily přepraví 76 % českého zboží.²⁷⁸ Převézt jednoho člověka autem na vzdálenost sta kilometru vyžaduje ve srovnání s elektrickým vlakem asi 450 % energie a letadlem 550 % více.²⁷⁹

Přitom osobní veřejná doprava víceméně stagnuje, takže v součtu rychle klesá relativní podíl vlaků, autobusů či MHD na přepravě. Nicméně díky důležité roli , kterou veřejná doprava měla na počátku devadesátých let, si nadále udržuje poměrně silné postavení – lepší než průměr států Evropské unie. Co bude dál, to rozhodne stát. Pokud nechá automobilové a kamionové dopravě volný průběh, import ropy dál poletí nahoru. Nebo může zajistit rychlejší a pohodlnější autobusy, vlaky i městskou veřejnou dopravu nebo pružnější nákladní přepravu na železnici.

Železniční nákladní doprava od počátku devadesátých let víceméně stagnuje. Přitom rychle roste přeprava po silnicích. Souvisí to s proměnou české ekonomiky (která ale jinak její energetickou náročnost spíše snižuje): posun od těžkého průmyslu k lehčím odvětvím totiž přesouvá poptávku od přepravy velkoobjemových surovin po železnici k dodávkám spotřebního zboží, polotovarů a potravin kamiony. Země se rychle přesměrovala na otevřenou exportní ekonomiku, která spoléhá na operativnější nákladní auta. Ale i tak si vlaky udržují poměrně silné postavení ve srovnání s průměrem EU. Na jedné straně je to příležitost, na druhé se může zboží dál a dál přesouvat ze železnic na silnice.

Experti, kteří připravovali podklady pro Pačesovu komisi, soudí, že automobilová a kamionová doprava dál strmě porostou paralelně s ekonomickou prosperitou. Sice se společnost může postupně nasytit automobily (nebude už přibývat vozidel), ale bude přibývat dopravy (auta budou více jezdit). Spotřeba energie (převážně ropy) v silniční dopravě by tak stoupla asi o 50 % do roku 2030.²⁸⁰

A

Agropaliva jsou (prozatím) slepá ulička

Ekologické organizace v této xxxxx nepočítají s automobilovými agropalivy, jako je bionafta z řepky nebo etanol.

Současná agropaliva mají nesporně své přínosy – a také velká rizika. Posilují průmyslové zemědělství, které kontaminuje krajinu toxickými pesticidy a průmyslovými hnojivy. Některé typy konkurují na trhu s potravinami.

Ale výroba je hlavně energeticky velmi náročná a často prostě nevýhodná. Je lepší stejnou půdu použít k pěstování energetických plodin pro elektrárny a teplárny (viz kapitola X.X). K nahrazení 10 % ropy agropalivy (jak požaduje evropská legislativa) Česká republika potřebuje plochu, která by stačila k výrobě elektřiny pro polovinu českých domácností. ZDROJ DOPLNÍM Emise oxidu uhličitého by tak klesly třináctkrát více.

Paradoxně je výhodnější pohánět auta elektřinou vyrobenou z energetických plodin než rovnou agropalivy. Elektrická energie vyrobená z biomasy umožní ujet průměrně o 81 % více kilometrů než celulózový etanol. (Cambell, Lobell a Field, 2009:1055, cit. Dle Transport & Environment- How to avoid electric shock – Electric cars: from hype to reality, 2009)

Stát by proto měl sundat nohu z plynu a netlačit na rychlé zavádění agropaliv na trh. Nicméně je důležité pokračovat v technickém výzkumu. Některé experimenty vypadají celkem slibně a mohly by vyřešit současné problémy.

le účinná opatření mohou trend otočit. Wuppertalský institut ve scénáři Důsledně a chytře modeloval, že spotřebu lze do poloviny století realisticky vrátit na úroveň roku 2005.²⁸¹ Konzultační společnost Enviros ve studii pro ministerstvo životního prostředí odhadla, že emise oxidu uhličitého z dopravy mohou do roku 2020 klesnout o 5 milionů tun a v polovině století být o 10 milionů tun nižší než nyní. ²⁸² Přitom její kalkulace pracují s hodně konzervativními technologickými předpoklady. Předpokládají například, že emise osobních aut neklesnou pod 120 gramů na ujetý kilometr, tj. že vozový park zamrzne 26 % nad úrovní, kterou evropská legislativa vyžaduje pro nová vozidla počínaje rokem 2015.²⁸³ Mezi udržením spotřeby energie a razantním poklesem emisí není diametrální rozpor, jak by se mohlo zdát.

Vyžaduje to však legislativu, která výrobce přiměje dodávat na trh auta s mnohem nižší spotřebou, i silnou podporu pro veřejnou dopravu, sítě nových cyklostezek ve městech, rychlejší a operativnější nákladní vlaky a motivaci pro firmy a domácnosti, aby těchto příležitostí využívaly. Řešení jsou čtyř typů: (i) technologické inovace vozidel, (ii) změna paliva, (iii) přesun z automobilové a letecké přepravy na železnici, autobusy, MHD či jízdní kola a (iv) snížení poptávky po dopravě.

Vozidla s menší spotřebou

Čeští spotřebitelé každý rok koupí asi 120 tisíc nových a 180 tisíc ojetých aut. Drahá ropa, poptávka spotřebitelů i legislativa o čemkoli počínaje agropalivy a konče emisemi už přiměly automobilky, aby se vrhly na zelené inovace. Vznikají v několika směrech.

Vozidla se spalovacími motory: Řada technických řešení se už dostala na trh. Progres může být rychlý. Volkswagen Passat s výkonem 77 kW měl v roce 2007 spotřebu 6,5 litru a o dva roky později, v zelené verzi Blue Motion, už 4,9 l/100 km, o čtvrtinu méně.²⁸⁴ Evropská legislativa zavazuje výrobce, aby do roku 2015 snížili průměrnou spotřebu na 5,6 litrů benzínu, respektive 5 litrů nafty na 100 kilometrů. Řidiči by tak oproti vozům novým v roce 2007 ušetřili asi 18 %²⁸⁵ a kdyby kompletně nahradili současný český vozový park, spotřeba klesne o více než 45 %.²⁸⁶ Směrnice také předběžně anoncuje, že v roce 2020 bude unie vyžadovat průměr 4,1 litrů u vozů s benzinovými motory a 3,6 litru pro diesely.

Už současné, běžně dostupné technologie mohou snížit spotřebu paliva u vozů s konvenčními spalovacím motorem o více než 35 %.²⁸⁷. Kdyby každý nákladní automobil nahradilo nejlepší auto, jaké lze pořídit na trhu, spotřeba klesne o 20 %.²⁸⁸ Tzv. stop-start zařízení, které automaticky vypíná či zapíná motor při krátkodobých zastaveních, například před semafory, ušetří asi 5 % paliva; optimalizace převodovek u jednotlivých modelů osobních aut dalších 9 %; náhrada hydraulických posilovačů řízení elektrickými zhruba 3 % a lepší aerodynamika spodků osobních vozů 1-2 %.²⁸⁹ Kdyby každé z těchto čtyř opatření bylo u poloviny českého vozového parku, poptávka po ropě klesne o 295 tisíc barelů ročně, takže domácnosti a podniky ušetří asi 0,4 miliardy korun. Nikdo pořádně neví, kam by mohl pokrok dojít během příštích desetiletí. Inženýři naprosto vážně kalkulují s pětisedadlovým dieselovým autem se spotřebou 1,8 litru na 100 kilometrů coby běžným výrobkem.²⁹⁰

Hybridní auta: Nemalé příležitosti nabízí hybridní vozidla, která kombinují dva motory: spalovací a elektrický. Energii šetří hlavně proto, že využívá zařízení start-stop (automatické vypínání spalovacího motoru při zastavení a automatické zapínání pří rozjezdu), a díky rekuperaci energie brzd a počítačem řízenému využívání elektrického, respektive spalovacího motoru pro různé styly jízdy. Na trhu se hybridy objevily v devadesátých letech. Čeští zákazníci jich dosud koupili řádově několik stovek, jejich prodej však rychle roste.²⁹¹ Modelů různých značek rychle přibývá. Konzultační společnost McKinsey kalkuluje, že během dvou desetiletí mohou hybridy šetřit 65–80 % energie ve srovnání se současnými běžnými vozy.²⁹²

Plug-in hybridy: Kombinují přínosy elektromobilů (hlavní pohon čistou elektřinou) i konvenčních hybridů (velký dojezd). Inženýři experimentují s více různými technickými přístupy. Scénář propočítávaný Institutem pro koncepty vozidel německého Centra pro letectví a kosmonautiku kalkuluje, že v polovině století by se vozový park v Evropě mohl skládat ze zhruba pětiny konvenčních osobních aut, dvou pětin hybridů nezávislých na síti a dvou pětin plug-in elektromobilů.

Pneumatiky: Pneumatiky s nižším valivým odporem mohou ušetřit 3–15 % energie u osobních automobilů a dokonce 15-30 % u nákladních automobilů.²⁹³ Desetiprocentní změna ve valivém odporu snižuje spotřebu paliva o 2 %.²⁹⁴ Pneumatikářský průmysl počítá se snížením valivého odporu o 50 % do 2030.²⁹⁵ Pokud by polovina aut používala takové pneumatiky, jež sníží energetickou náročnost vozu o jednu dvacetinu, česká ekonomika ušetří 165 tisíc barelů ropy ročně, tedy přes 200 milionů korun.

Letadla a vlaky: Modernizace letecké nebo železniční dopravy bude podstatně pomalejší, prostě protože obměna lokomotiv a letadel netrvá roky, nýbrž desetiletí. Nicméně i zde jsou pozoruhodné možnosti. Velká část vozového parku Českých drah je nyní na hranici životnosti, což nabízí příležitost k modernizaci, která se dlouho nebude opakovat. Moderní rychlovlaky mohou mít až o 15 % nižší spotřebu energie oproti dosavadním modelům.²⁹⁶ Uvádí se i 50% úspora oproti současným vlakům.²⁹⁷ Obdobně u nových letadel lze dvěma designovými opatřeními – větším rozpětím křídel a lepší kontrolou laminárního proudění – snížit spotřebu paliva o 20–30 %.²⁹⁸ V letecké dopravě je také třeba vylepšit organizaci, zejména zajistit omezení kongescí při přistávání na letištích.

Potenciál úspor v železniční dopravě má zejména urychlená obměna příměstských motorových vlaků za elektrické a schopné rekuperovat brzdnou energii a také elektrifikace tratí. Elektrifikovaných je nyní jen 32 % českých tratí.²⁹⁹

Změna paliva

Hybridní vozy jsou první krok ke koncepčnímu řešení: hledat pro auta jiný pohon.

LPG/CNG: Mnoho českých řidičů už nyní používá propan–butan. Pohon plynem prakticky nijak nesníží dovoz paliv. Nicméně mají některé přínosy: o něco menší emise oxidu uhličitého a také nižší místní znečištění, takže provoz za sebou zanechává méně smogu. Může jít o krátkodobé vylepšení, které umožní vylepšit už stávající modely.

Elektromobily: Coby hlavní cesta, kterou se v příštích letech osvobození aut od ropy vydá, se více a více rýsuje pohon elektřinou. Výrobci s elektromotory v posledních asi 110 letech opakovaně experimentovali. Nikdy však ve velkém nepronikly na běžný trh. Až od devadesátých let se objevila řada typů se seriózní ambicí k sériové komerční produkci: Daihatsu Hijet EV, Th!nk City, Honda EV Plus, Renault Clio Electric, Tesla Roadster a další. Nicméně před elektromobily pořád stojí několik důležitých překážek. Cena je vysoká, dojezdová vzdálenost poměrně nízká (ačkoli s novými typy roste), ještě nevznikla pohodlná a snadno přístupná infrastruktura pro dobíjení a potažmo chybí to hlavní: masová důvěra spotřebitelů.³⁰⁰ Asociace evropských automobilek ACEA odhaduje, že koncem desetiletí by elektromobily mohly tvořit 3–10 % vozů prodaných v EU.³⁰¹ Velký potenciál mají některá specifická odvětví, která se vyznačují hromadnými nákupy, například služební vozidla veřejné správy (pošta, policie a podobně) či komunální technika.

Očekává se, že v roce 2050 budou elektromobily dvakrát energeticky efektivnější než spalovací motory.³⁰² Ale ekologické škody hodně závisí na tom, na co konkrétně by auta jezdila. Není elektřina jako elektřina. Auta poháněná energií z uhelných elektráren za sebou na jeden ujetý kilometr nechají srovnatelně nebo více uhlíkových emisí než vozy se spalovacím motorem.³⁰³

Pohon průměrnou elektřinou z energetického mixu EU je asi o polovinu čistější než benzínová či naftová auta.³⁰⁴ Hlavní přínos elektromobilů však tkví v něčem jiném. Umožní řešit problém, který doposud řešení neměl: jak silniční dopravu pohánět obnovitelnými zdroji.³⁰⁵ Agropaliva, i kdyby se podařilo vyřešit ekologické a sociální škody, to v dohledné době nedovolují (podrobnosti v rámečku na str. XX). Kdyby měla seriózně nahrazovat současnou spotřebu ropy, musela by produkce být řádově větší než množství, o kterém se nyní uvažuje – a na to nestačí půda. České možnosti výroby zelené elektřiny sice nestačí ani k pokrytí současné domácí spotřeby (viz kapitola X), ale evropský potenciál obnovitelných zdrojů je mnohem větší. Přitom v tomto případě si nemusíme dělat větší starosti z dovozem. Přinejhorším importovanou ropu nahrazujeme importovanou elektřinou (a zatímco ropa skoro určitě pochází z nestabilních zemí, elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů by mohla být evropská).

Zejména ve městech, kde je poptávka po dopravě největší, elektromobily mohou přinést významné úspory energie. Zároveň vyčistí vzduch ve městech a sníží hluk v ulicích i podél frekventovaných silnic. Podmínkou není pouze dostatek čisté elektřiny, ale také rozvoj inteligentních energetických sítí, které budou schopny regulovat připojování automobilů na nabíjení a zároveň využívat baterií připojených vozů jako špičkového zdroje; lépe by se tak využilo nepravidelného výkonu větrných nebo solárních elektráren (podrobnosti v kapitole X.X).

Klíčovou podmínkou jsou baterie, které budou levnější a déle vydrží. Současné trendy k tomu úspěšně směřují. Právě inovace baterií jsou důvod, proč elektromobily mohou v příštích letech – po více než století neúspěšných pokusů – masově proniknout na trh. McKinsey odhaduje, že cena bude v příštích dvou desetiletích klesat o 5–8 % ročně.

Vodík: Ještě před několika lety se zdálo, že budoucnost automobilů patří vodíkovému pohonu. Technologie skutečně má dobré výsledky. Hlavní překážkou proniknutí na trh však nejsou vozidla, nýbrž vodík. Elektrická síť vede do každého domu; k zásobování vodíkem doposud nevznikla infrastruktura. Patrně hned tak nevznikne už jen proto, že by šlo o hodně riskantní investici: pokud se ukáže, že elektromotory jsou po ekologické a ekonomické stránce výhodnější než palivové články, vodíkové vozy nebudou dávat smysl. Přitom vodík zde neslouží jako palivo, nýbrž k ukládání energie z elektřiny. Pokud se ji podaří do aut dodávat jinak (konkrétně: budou-li baterie dostatečně lehké, levné a zajistí dobrou dojezdovou vzdálenost), nebude tento mezikrok potřeba.

Vodík je přitom méně efektivní než elektromobily. Vodíkové vozidlo z každého joulu energie využije 28 %, zatímco elektromobily 34 %. Rozdíl způsobuje zejména horší transformace energie v palivovém článku (58 %) oproti lithium-ion baterii (94–98 %).³⁰⁶

Nákladní doprava na železnici

Stát musí nastavit spravedlivé podmínky a motivovat firmy, aby tranzitní přepravu zboží i část vnitrostátní nákladní dopravy přesunuly z kamionů na železnici. Enviros odhaduje, že lze reálně počítat s přesunem 15 % kamionové dopravy na železnici do roku 2020 a 35 % do roku 2050.³⁰⁷ Pokud by veškerý přesun směřoval na elektrifikovanou železnici, spotřeba ropy by tak klesla o 1,4 milionu, respektive 3,2 milionu barelů ročně.

Ne všude lze dojet vlakem (a ne vždy by to bylo efektivní), takže na kratší vzdálenosti musí a budou muset vypomáhat nákladní auta. Dálkovou železniční dopravu usnadní vybudování logistických center, která slouží k překládání zboží z kamionů na vlaky a opačně. Ministerstvo dopravy navrhuje v prvním sledu vybudovat dvanáct takových center na promyšleně vybraných místech České republiky. Ve druhém sledu mají vznikat další, menší, u středně velkých měst či velkých průmyslových zón a na podobných místech.

Lepší veřejná doprava

Enviros ve studii pro ministerstvo životního prostředí odhaduje, že do roku 2020 by realisticky 15 % cestujících mohlo přesednout z aut do veřejné dopravy a kolem roku 2050 to může být 50 %.³⁰⁸ Pokud se to má podařit, veřejná doprava musí být rychlejší, pohodlnější a levnější.

MHD: K většímu komfortu MHD je nutný hlavně dostatek míst k sezení, četnější spoje a komfort. Internetové připojení v regionální a dálkové dopravě by se mělo stát standardem; musí vzniknout kvalitní a příjemné informační služby a zázemí pro cestující: čekárny, občerstvení, úložny na kola, pohodlné odbavení. Veřejná doprava musí být kreativní. V Luxembourgu, hlavním městě Lucemburska, autobusy staví nejen za zastávkách, ale lze je přivolat i na místa mimo plánovanou trasu.³⁰⁹

Ale komfort nestačí. Důležitá je i rychlost. Autobusy a tramvaje se nyní jen pomalu probíjejí ulicemi. Města je musí systematicky zvýhodňovat v městském provozu: automatickou předností na řízených křižovatkách, vyhrazenými pruhy a podobně. Českým pionýrem v přednosti pro tramvaje a autobusy na křižovatkách je Praha. Rovněž v Brně elektronicky řízené semafory na vybraných křižovatkách upřednostňují tramvaje. Lepší dopravu uvnitř měst by umožnilo také zapojení železnice. Praha má asi 200 kilometrů železnic: více než trasy metra i tramvají dohromady. Jsou navíc přirozeně navázány na příměstské tratě. Jejich modernizace a využití je přitom mnohem levnější než nové trasy metra nebo tramvají. Přeprava by byla bezkonkurenčně rychlejší než auta či současná MHD: ze Smíchova do Vršovic je to vlakem asi 6 minut a nejrychlejší MHD kolem 22 minut; ze Zahradního města na Kačerov pět namísto 28 minut.

Atraktivnost veřejné dopravy může razantně vylepšit i banální a pouze na první pohled ambiciózní opatření: jízdné zdarma. Radnice ve Valašském Meziříčí podnikla v létě 2009 experiment: umožnila lidem bezplatně cestovat městskými autobusy. Počet cestujících stoupl až o 40 % a zřetelně ubylo osobních aut v ulicích. Středočeské Hořovice provozují MHD zadarmo již dva roky. Náklady stouply pouze o necelou čtvrtinu. Kdyby pražský dopravní podnik přestal vybírat jízdné, magistrát by musel každoroční dotaci zvednout pouze o 64 %.³¹⁰

Veřejná doprava na venkově: Stejná pravidla – komfort včetně zastřešených zastávek a čekáren, čistota, nižší ceny, časté spoje a návaznost – musí platit také pro veřejnou dopravu na venkově. Přes 2200 českých obcí dodnes nemá v sobotu žádné autobusové spojení.³¹¹ Nizozemská provincie Frísko zavedla ve všech vesnicích od 250 obyvatel autobusovou linku každé dvě hodiny mezi sedmou ráno a jedenáctou večerní, sedm dní v týdnu, a častější ve městech nad 5000 obyvatel. Program stojí asi 42 eur (1060 korun) na člověka a rok.³¹² Kraje, obce a dopravci by měli více experimentovat s kombinací různých vozidel ve svém parku: není potřeba, aby do každé vesnice v noci zajížděl velký autobus pro XX sedících cestujících. Někdy stačí mikrobusy, které mají levnější a čistější provoz.

Ve všech českých regionech musí vzniknout integrovaný dopravní systém (IDS): jedna jízdenka na všechny místní provozovatele veřejné dopravy a propracovaná návaznost jednotlivých spojů. Průkopníkem je hlavně Jihomoravský kraj. Stát musí systematicky vyhledávat inspirativní inovace doma a hlavně v cizině a návrhy na vylepšení zprostředkovávat krajům, případně jiným organizátorům IDS, aby po nich nemuseli nákladně a komplikovaně pátrat sami. Důležité je především zavádění inteligentních informačních a logistických novinek: sofistikované informační systémy pro cestující, on-line informace v mobilních telefonech, placení mobilem (po vzoru Prahy) nebo integrace různých tarifních systémů (například MHD a car-sharing, parkovné v park-and-ride, chytré tarify pro rodiny, výhody pro cestování s kolem aj.). Zároveň je třeba integrovat MHD, vlaky či meziměstské autobusy s dopravou automobilovou – zejména budovat záchytná parkoviště u terminálů na okrajích měst.

Nové železnice: Ekologické organizace soudí, že vedle výhledově až 990 kilometrů vysokorychlostních tratí bude potřeba vystavět také asi 1080 km konvenčních železnic. Jde o součet řady dílčích úseků, které zatím chybí. Nutná je také razantní modernizace (včetně elektrifikace a také v některých případech rozšíření z jedno- na dvoukolejové) přibližně 2220 km tratí. Nutné stavby zahrnují větší projekty i doplnění drobných, ale významných spojek, které zprůchodní síť, zkrátí cestovní časy, umožní lepší soužití osobní a nákladní dopravy a podobně.

Letecká doprava v Evropě rapidně roste. Letiště se proměňují doslova v ostrovy koncentrovaného znečištění a hluku, které poškozují zdraví desetitisíců lidí v sousedních obcích a městských čtvrtích. Ale ve vzdálenostech do zhruba 1000 km by letadlům měla být schopna snadno konkurovat železnice. Rychlé vlaky jsou pohodlnější a pružnější. Cestující nemusí putovat na letiště a opět do města ani čekat na odbavení. Podmínkou je vybudování vysokorychlostních železnic s traťovou rychlostí nad 250 km/h, které budou navazovat na síť v sousedních zemích a zbytku Evropy. Cesta ze středu Prahy do centra Berlína by tak trvala do dvou hodin, zatímco letadlem nejméně 3-4 hodiny. Do Amsterdamu by šlo dojet vlakem odhadem za 4 hodiny. Přesunutí pouhých 5 % letecké dopravy na železnici by ušetřilo řádově tisíc a více terajoulů energie ročně

Cyklistika

Více než třetina lidí v Nymburku, Litovli nebo Břeclavi jezdí do práce na kole; v Třeboni je to 41 % obyvatel.³¹³ V pětadvaceti českých městech s více než 5000 obyvateli připadá na cyklistickou dopravu přinejmenším čtvrtina cest do zaměstnání. ³¹⁴

Stejné podíly by cyklistická doprava mohla být také ve většině ostatních měst. K tomu je třeba vytvořit podmínky pro pohodlný a bezpečný pohyb cyklistů. Počet lidí na kolech totiž závisí v prvé řadě na podmínkách, jaké mají. Mnichovská radnice během 22 let vybudovala cyklostezku na bezmála každém třetím metru ulice, a dokázala tak zvýšit cyklistiku na dvouačtvrtnásobek: ze 4 % na 13 %.³¹⁵ Cyklostezky musí být samozřejmostí natolik, aby bylo možné bezpečně a komfortně jezdit po celém městě. Především je potřeba, aby vytvořily ucelenou síť, která nemusí být na všech ulicích; ve mnoha jednosměrkách mohou cyklisté jezdit obousměrně.

Důležitý je také klidnější provoz. Mnohá evropská města dovolují padesátikilometrovou rychlost pouze na hlavních komunikacích, zatímco v menších ulicích, které procházejí obytnými čtvrtěmi, ji omezily na 30 km/hod. V Berlíně nebo Bonnu platí třicítka na zhruba 70 % ulic.³¹⁶

Ovšem nesmí zůstat u dopravních cest. Radnice musí vybudovat stojany před velkými obchody, na úřadech, nádražích, před školami a podobně, umožnit převážení bicyklů v dopravních prostředcích či podpořit půjčovny jízdních kol.

Města pro lidi

Ve velkých městech pomůže plošné mýto za vjezd do centra, o jakém podle úspěšného vzoru Londýna vážně uvažuje přinejmenším Praha. V centrálním Londýně díky němu auta stráví o 30 % méně času v dopravních zácpách a ubylo 16 % aut. Ve Stockholmu během půl roku po zavedení mýta ubylo 22 % automobilové dopravy. Přinejmenším část výnosu by radnice měly investovat do veřejné dopravy a cyklostezek. Obdobně důsledné poplatky za parkování motivují řidiče, aby nechali vůz na předměstských parkovištích a do centra se vydali veřejnou dopravou.

Při plánování nových silnic a dálnic musí explicitně zahrnout do propočtů efekt takzvané dopravní indukce: zvyšování poptávky po dopravě větší nabídkou infrastruktury. Stát by přitom měl vážně prozkoumat, zda je smysluplné zavést po vzoru kamionů celoplošné mýtné také pro osobní auta (viz kapitola X.X).

Automobilový provoz nemálo omezí také důležitá opatření, která na první pohled s dopravou mají málo společného, ale pomohou snížit poptávku po jízdách autem. Klíčovou roli hraje územní plánování. Satelitní městečka při okrajích velkoměst, architekty nazývaná sídelní kaše, která vznikala v posledních dvou desetiletích, každý den generují proudy aut. Malé obce na okrajích velkých měst pociťují přetížení projíždějícími vozy jako palčivý problém. Desetitisíce lidí putují do centra za prací a zpět domů, jinak než automobilem se nedostanou do obchodu (a prakticky kamkoli jinam). Rovněž supermarkety na periferii většina lidí navštěvuje vozem. Přesně 66 % z obchodních středisek plánovaných v České republice v roce 2008 mělo vzniknout na předměstích nebo až v příměstských lokalitách.³¹⁷

Radnice by měly plánovat rozvoj měst tak, aby vznikalo hustější osídlení, které půjde smysluplně obsluhovat veřejnou dopravou. Zároveň musí oživovat centra českých měst a podporovat malé obchody, aby domácnosti měly příležitost nakoupit vše potřebné v sousedství, nebo výstavbu sídelních celků s výrazným omezením nebo vyloučením osobních automobilů.

V amsterdamské čtvrti Westerpark postavili 600 bytů pro ne-motoristy. Na sídlišti je 0,2 parkovacího místa na bytovou jednotku – parkovací místa slouží především návštěvníkům a členům místního klubu sdílených vozidel. Obytná zástavba byla navržena výhradně pro pěší. Výsledkem snahy je přitažlivé zahradní město. Pravidelná veřejná doprava zajišťuje dobré spojení. Obdobné projekty jsou v Edinburghu, Vídni, Hamburgu, Mnichově, Berlíně a jinde.

K uklidnění dopravy pomohou drobná opatření v ulicích: omezení rychlosti, retardéry, pěší zóny, rozšíření chodníků na úkor vozovky a parkování, hojné používání dělících ostrůvků nebo vkládání zeleně a místa pro pěší do parkovacích ploch. Města musí vytvářet podmínky pro to, aby děti mohly chodit do školy pěšky, jezdit na kole či hromadnou dopravou – a tudíž aby je rodiče nemuseli vozit autem. Organizace Pražské matky a Oživení pomohly už dvaceti školám v metropoli navrhnout konkrétní projekty, které zajistí bezpečnější chůzi (či jízdu na kole) do školy. Nadace Partnerství financuje obdobný program v celé republice.

Zavádění elektronické veřejné správy ušetří lidem mnoho cest na úřady. Podpora zavádění telekonferencí a teleworkingu (práce z domu) ve firmách umožní, aby lidé nemuseli každý den dojíždět do práce nebo se vydávat na služební cesty.

Místní zboží a suroviny

Neméně důležité je, aby klesala poptávka po dálkové nákladní přepravě. Česká republika během roku 2008 dovezla 18 tisíc tun másla a vyvezla šest tisíc tun másla, dovezla 60 tisíc tun jablek a vyvezla 44 tisíc tun jablek, dovezla 108 tisíc tun brambor a vyvezla 36 tisíc tun brambor. Velkou část zboží převážejí kamiony.

Evropská agentura pro životní prostředí poukazuje na tři příčiny dramatického růstu kamionové dopravy v posledních dvou desetiletích: postupně se proměňuje produkce i dodavatelské sítě, rostou vzdálenosti mezi místy výroby a spotřeby a vozidla nejsou vytížena.³¹⁸ Důležitou roli v tomto trendu sehrál rozvoj operativních dodávek just-in-time. Kvůli nim se „velká část zboží přesouvá ze skladů na silnice“.³¹⁹ Na počtu najetých kilometrů se 25–40 % podílejí prázdné kamiony.³²⁰ Ale současné trendy však v žádném případě nejsou přirozený jev, se kterým by nešlo nic dělat. Naopak: řadu z nich pohánějí konkrétní politická rozhodnutí, včetně několika desetiletí rozhodné politiky rozvoje silničního sektoru“.³²¹ Stát pro kamiony léta víceméně vytvářel nabídku budováním pohodlné infrastruktury a pomáhal špatnými daňovými pravidly. Vysoké zdanění domácí pracovní síly a nízké daně z energie či paliv podporují dovoz z velké vzdálenosti na úkor zboží z okolních měst a obcí.

Stát by měl motivovat firmy, aby, kde je to možné, nakupovaly od místních dodavatelů a vylepšovaly efektivnost kamionového provozu. Nejenže tak sníží dovoz ropy i znečištění, ale rovněž posílí místní ekonomiky. Hlavním řešením je rozšíření mýtného a ekologická daňová reforma, dvě opatření, která budou působit jako účinný stimul (viz kapitoly X.X a X.X).

Spotřebitelské chování v dopravě

Ne všechno zařídí radnice nebo stát. Hodně důležitá jsou také konkrétní rozhodnutí řidičů a spotřebitelů v dopravě. Různé programy jim však mohou pomoci. Mnoho paliva lze ušetřit snížením maximální povolené rychlosti na silnicích a dálnicích: pro začátek omezením rychlosti na dálnici na 110 km/hod. Závislost spotřeby benzínu či nafty na rychlosti je exponenciální a zejména při vyšších rychlostech může rychlejší jízda zvýšit energetickou náročnost vozu až o desítky procent. Nizozemská studie spočetla, že snížení maximální rychlosti na dálnicích ze současných 120, respektive 100 km/hod. na 80 km/hod. by snížilo spotřebu paliva o 30 %.³²²

Daňové programy by měly motivovat spotřebitele, aby na trhu dávali přednost autům s nižší spotřebou (viz kapitola 15.2). Pomohou tak mírnit i varující trend rostoucího používání terénních vozů s extrémně vysokou přepravou ve městech, který nemá žádný jiný praktický smysl.

Nové informační systémy pomohou uživatelům dopravy vybrat postup, který ušetří nejvíce paliva (rychle dostupné informace o kongescích a uzavírkách, automatické výpočty nejlepší trasy aj.). Nejde pouze o správnou trasu pro auto. Software může například při hledání vhodného spojení z místa A do místa B najít spojení veřejnou dopravou i trasu pro auto, ale také spočítat finanční náklady a množství spotřebovaného paliva. Vyžadovalo by to systém online propojený s dopravci i se správci železnic i silnic s aktuálními informacemi. Výukový blok o energetické efektivnosti při jízdě osobním automobilem by šlo zavést jako povinnou součást autoškoly.

Podpora systémů sdílení automobilů (carsharingu) sníží počet poloprázdných aut na silnicích. Účinné by bylo také propojení tarifů carsharingu s MHD a vyhrazená parkovací místa pro auta v systému carsharingu na výhodných místech ve městech.

12. Jak se promění česká energetika

Jedna věc jsou možnosti – kolik domů lze zateplit, kolik energie lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, o kolik lze snížit emise skleníkových plynů. Papírových příležitostí máme hodně. Ale opravdu důležité je, kolik z nich tržní ekonomika využije a jak je bude kombinovat. To závisí na řadě věcí: na nákladech a cenách, na legislativě a dalších intervencích státu. Proto ekologické organizace nechaly modelovat tři scénáře, podle kterých se energetický metabolismus české ekonomiky může v příštích desetiletích proměňovat.

Energetické scénáře

Sofistikované počítačové modelování energetických scénářů je postup, který experti často používají, aby papírové možnosti konfrontovali s reálnou ekonomikou. Neslouží coby prognózy, jak se hospodářství nebo energetika budou měnit. Ilustrují, jak by se mohly měnit. Scénáře sledují vybrané parametry ekonomiky a ukazují dvě věci:

• Jak se bude hospodářství vyvíjet v daných mantinelech – jak naloží s dostupnými zásobami surovin, možnostmi využití obnovitelných zdrojů nebo energetické efektivnosti, jaká bude poptávka po energii a naopak po úsporách.

• Jak se v ekonomice projeví různá opatření státu – řekněme třeba nové ekologické zákony či lepší podpora obnovitelných zdrojů energie. Ukazují, kterým směrem a jak daleko ekonomiku posunou.

K vytváření energetických scénářů se používají sofistikované počítačové modely, které experti plní velkým množstvím statistických dat o ekonomice. Výsledky modelů jsou samozřejmě přibližné a slouží jako hrubá ilustrace, nikoli přesný ukazatel.

Modelování tak umožňuje prozkoumat, jak se vývoj ekonomiky a energetického sektoru bude lišit podle vybraných energetických strategií a použitých opatření. Mohou dobře sloužit jako podklad pro koncepční rozhodování, neboť ukazují dopady jednotlivých kroků.

Scénáře bývají užitečné zejména tehdy, když prověřují také možné, nikoli pouze pravděpodobné varianty. Pak totiž dovolují, abychom kreativně uvažovali o opatřeních, jež lze použít, a rozsahu, ve kterém lze ekonomiku ovlivnit – a nenechali se pasivně unášet vývojem, jaký nastane, když hospodářství bude plynout jako doposud. Kvalitní scénáře pomáhají vybrat klíčová témata k řešení a hlavní konkrétní kroky k provedení.

Modelování scénářů Wuppertalského institutu

Ekologické organizace zadaly u renomovaného Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energetiku, aby sestavil a modeloval tři ilustrativní scénáře české ekonomiky a energetiky.

Záměrně jsme chtěli, aby modelování dělali zahraniční vědci, kteří nejsou angažování v české energetické debatě a různých domácích zájmech. Volba padla na Wuppertalský institut, protože patří mezi špičková výzkumná pracoviště v Evropě, jež studují energetiku a surovinové toky v ekonomice. Spolupracuje s univerzitami, německou vládou či OSN; je součástí konsorcia, které poskytuje scénářové analýzy pro Evropskou komisi.

Scénáře byly modelovány pomocí systému Wuppertal Scenario Modelling System (WSMS). Stejný byl použit například při zpracování podkladové studie, podle níž německé spolkové ministerstvo životního prostředí vydává své každoročně aktualizované scénáře.

Wuppertalský institut shrnul výstupy modelování do stostránkové studie, která je ke stažení na www.hnutiduha.cz/publikace/wuppertalsky_institut_scenare.pdf. Shrnuje podrobné výsledky modelování a popisuje možnosti budoucího vývoje české energetiky pomocí tří scénářů pro časový horizont do roku 2050.

Pro každý ze tří scénářů modelování poskytlo sadu hlavních výsledků pro období do roku 2050

• kompletní energetickou bilanci všech primárních zdrojů včetně rozlišení na domácí zdroje a dovoz;

• přehled konečné spotřeby energie podle odvětví (domácnosti, průmysl atd.) a nosičů (teplo, elektřina, plyn, uhlí, ropa);

• strukturu primárních zdrojů energie pro výrobu tepla a elektřiny;

• emise oxidu uhličitého.

Ke zpracování scénářů Wuppertalský institut používal data z několika zdrojů. Mezi hlavní patřila zpráva Pačesovy komise [x], odkud převzal odhady vývoje počtu obyvatel a HDP nebo potenciál obnovitelných zdrojů energie v České republice. Při modelování byly rovněž použity výsledky propočtů pro vývoj konečné spotřeby v jednotlivých odvětvích ze scénářů společnosti SEVEn, které původně vznikly jako podklad pro Pačesovu komisi [x]. Možnosti vylepšování energetické efektivnosti v jednotlivých sektorech Wuppertalský institut čerpal z dílčích studií, které pro ekologické organizace vypracovaly společnosti Porsenna [x] [x] a Ekowatt [x]. Dalším významným zdrojem byla data Evropské komise – Generálního ředitelství pro dopravu a energetiku [x].

Kde to bylo možné, jsou výstupy scénářů porovnávány s výsledky jiných výzkumů, které dělala Pačesova komise, Evropská komise nebo Mezinárodní energetická agentura (IEA).

Model, který Wuppertalský institut používá, nezahrnuje matematickou optimalizaci. To například znamená, že míra pronikání jednotlivých nových technologií na trh není kalkulována podle konkrétních zadaných údajů (například jaká bude cena ropy či výrobní náklady nových technologií nebo kolik budou stát povolenky k emisím oxidu uhličitého). Podle zkušeností institutu matematická optimalizace příliš závisí na zvolené metodice. Wuppertalský institut proto užívá takzvaný simulační přístup, který pracuje s ekonomickými propočty předpokládané preference a rozhodnutí klíčových hráčů.

Shody a rozdíly mezi scénáři

Wuppertalský institut sestavil trojici scénářů energetické budoucnosti české ekonomiky – nazvaných Vše při starém, Lenivý pokrok a Důsledně a chytře – a modeloval je.

Všechny tři scénáře počítají se stejným vývojem počtu obyvatel i HDP. Institut zde použil odhad podle Pačesovy komise, aby byly naše výsledky porovnatelné. Populace podle nich do roku 2050 klesne na 9,4 milionu obyvatel a ekonomický výkon stoupne bezmála na čtyřnásobek. Všechny scénáře rovněž počítají, že domácí těžba hnědého uhlí nepřekročí platné územní ekologické limity, jak je upravila a potvrdila vláda v říjnu 2007, a nepředpokládají otevírání nových dolů na černé uhlí. Ani jeden ze scénářů nepočítá s výstavbou nového jaderného reaktoru.

Čím se tedy liší? Intervencemi státu. Odlišují se tím, kolik (a jakých) opatření vláda a zákonodárci použijí z výběru možností, který zahrnuje:

• zákon o závazném tempu snižování emisí skleníkových plynů;

• podporu obnovitelných zdrojů energie (pevné výkupní ceny a jiná motivace investorů);

• investice do zateplování domů a další finanční podpora pro vylepšování energetické efektivnosti, nové standardy pro domy, školení stavebních firem, osvětové programy, energetické audity a podobně;

• vytvoření nákladu na emise oxidu uhličitého (pomocí evropského obchodování s emisemi nebo mezinárodních mechanismů podle doplněného Kjótského protokolu);

• odstranění dotací, které podporují spotřebu fosilních paliv;

• ekologickou daňovou reformu;

• zavedení plné odpovědnosti provozovatelů jaderných elektráren za případné škody;

• změny v organizaci a regulaci energetického sektoru, například stimulace ČEPS a distribučních společností k investicím do reformy elektrické přenosové a rozvodné soustavy.

Na příštích xxxxxx stranách shrnujeme hlavní výsledky všech tří scénářů. Každý z nich stručně popisujeme a diskutujeme sedm problémů, které spadají do tří tematických okruhů: kolik energie česká ekonomika spotřebuje (konečná spotřeba energie a spotřeba elektřiny), čím spotřebu pokryjeme (jak budeme vyrábět elektřinu a jaké použijeme primární energetické zdroje) a jaké to bude mít důsledky pro těžbu či dovoz paliv a pro emise oxidu uhličitého.

Scénář Vše při starém

První scénář, Vše při starém, je vlastně referenční. Předpokládá, že vláda a zákonodárci nepodniknou žádná prakticky žádná jiná opatření než ta, která už byla schválena. Tudíž ukazuje, co se stane s českou energetikou v případě, že by se i nadále řídila současnými pravidly. Jediné, co se v budoucnu bude měnit, jsou technologie, zásoby paliv a mezinárodní trh.

Jinými slovy: ze scénáře vyčteme, co by se stalo, kdyby se nic nestalo a život jen tak dál plynul. Takhle nějak by patrně vypadala česká ekonomika, pokud by svou prosadilo současné vedení Svazu průmyslu a dopravy, které soustavně a vytrvale odmítá bezmála každý návrh energetické legislativy nebo ekologických zákonů.

Referenční scénář má při modelování velmi důležitý úkol. Pomůže odhalit hlavní problémy české energetiky, které nevyřeší trh a na něž by se měla zaměřit nová legislativa, daňové reformy a další opatření. Zda a jak pomohou, to pak ukazují výsledky ostatních scénářů.

Konečná spotřeba energie: Vývoj konečné spotřeby energie vychází z referenčního scénáře (označeného písmenem C) Pačesovy komise.³²³ Předpokládá, že v důsledku hospodářského růstu mezi roky 2005 a 2050 stoupne o 19 %. V roce 2050 konečná spotřeba dosáhne 1300 PJ.

Hlavní podíl na růstu spotřeby by měla doprava. Auta i kamiony sice mají efektivnější motory a na ujetí jednoho kilometru spotřebují méně paliva. Nicméně poptávka po přepravě v tomto scénáři poroste tak rychle, že v konečném součtu by stoupala také spotřeba energie. Osobní automobilová doprava má vzrůst na dvojnásobek, nákladní přeprava po silnicích i po železnici bude více než dvakrát vyšší. Nafta a benzin zůstanou dominantními motorovými palivy, hybridní vozy budou na trh pronikat jen pozvolna. Spotřeba energie v dopravě tak stoupne o 64 %.

Scénář rovněž předpokládá více než pětinový nárůst konečné spotřeby v průmyslu. Energetická náročnost průmyslové výroby by sice v důsledku technologických inovací a strukturálních změn měla klesat o 1,5 % ročně. Ale to nestačí kompenzovat nárůst spotřeby, který způsobí větší výroba.

Spotřeba energie v domácnostech a ve službách má podle scénáře stagnovat, respektive mírně klesat. Vyšší počet spotřebičů a větší nároky na služby bude vyrovnávat postupné zateplování domů a podobná opatření. Průměrná spotřeba energie na vytápění obytných budov poklesne ze současných 185 kWh/m² za rok na 117 kWh/m² v roce 2050. V obchodech, kancelářích, školách, nemocnicích a dalších budovách služeb klesne průměrná spotřeba tepla na 109 kWh/m² za rok.

Vložit grafy ze strany 18 závěrečné zprávy WI.

Spotřeba elektřiny: Rovněž vývoj spotřeby elektřiny vychází z scénáře C Pačesovy komise.³²⁴ Hrubá spotřeba elektřiny (tedy včetně ztrát v sítích, spotřeby elektrárenského sektoru a přečerpávacích elektráren) má do roku 2050 vyšplhat až na 90 TWh, což znamená nárůst oproti současnosti bezmála o třetinu.

Scénář spočetl, že v domácnostech by se díky rozšíření efektivních spotřebičů podařilo spotřebu elektřiny stabilizovat (a ve službách mírně snížit), ale v průmyslu a dopravě výrazně vzroste. Zavádění moderních technologií v průmyslu nedokáže kompenzovat výrazný nárůst poptávky po elektřině v důsledku prudkého zvýšení produkce. Spotřeba elektřiny by proto stoupla o 50 %.

Scénář předpokládá, že spotřeba elektřiny nejvíce – na pětinásobek – poroste v dopravě. Strmý růst spotřeby plyne z většího objemu přepravy a také z elektrifikace dopravy (elektromobily, další elektrifikace železnic).

Vložit graf ze strany 19 závěrečné zprávy WI.

Výroba elektřiny: Scénář Vše při starém počítá, že hrubá domácí výroba elektřiny stoupne o 16 % mezi roky 2005 a 2050, kdy se má dostat přes 90 TWh. Část z ní ovšem budou pokrývat importovaná paliva: černé uhlí, zemní plyn a jaderné palivo z dovozu.

Scénář předpokládá, že dojde k prodloužení životnosti jaderných elektráren Dukovany a Temelín na 60 let; reaktory v Dukovanech tedy budou odstaveny v roce 2045. Nepočítá s výstavbou nových reaktorů nikoli proto, že by tomu stát bránil, nýbrž kvůli nezájmu investorů – nepočítá totiž s vládní podporou v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za bankovní úvěry.

Produkce uhelných elektráren i počet bloků bude ubývat současně s poklesem těžby uhlí. Podle scénáře Vše při starém ovšem uhelné elektrárny zůstanou nejvýznamnějším zdrojem elektřiny v České republice, byť jejich podíl na výrobě klesne z 60 % v roce 2008 na 36 % v roce 2050. Produkce by v roce 2040 klesla na 26 TWh, do roku 2050 však opět vzroste na 33 TWh, neboť uhelné zdroje se budou částečně podílet na náhradě odstavených bloků JE Dukovany, kterým skončí životnost. Udržení poměrně vysokého zastoupení uhelných elektráren však bude vyžadovat dovoz uhlí: import v roce 2050 dosáhne 385 PJ energie.

Scénář předpokládá zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ze současných 4 % na 26 % v roce 2050. Hlavní podíl na tomto nárůstu by měly zdroje spalující biomasu a solární elektrárny.

Rostoucí poptávku po elektřině podle scénáře pokryjí největší měrou:

• eliminace masivních vývozů elektřiny do roku 2020,

• větší výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů,

• nové plynové a uhelné zdroje o celkovém výkonu 2000 MW, které by po roce 2045 nahradily odstavené bloky JE Dukovany.

Vložit graf ze strany 20 nebo 21 závěrečné zprávy WI.

Spotřeba primárních zdrojů: Celková spotřeba primárních zdrojů energie by podle scénáře byla po celé sledované období víceméně stabilní – v roce 2040 o 3 % vyšší než roku 2005, o dalších deset let později o 1 % nižší. Sice poroste konečná spotřeba energie (tedy množství energie, které spotřebují domácnosti a podniky), ale k její výrobě bude díky menším ztrátám při zpracování - hlavně vyššímu využívání obnovitelných zdrojů a plynu na úkor uhlí, stačit stejné množství energetických surovin. K poklesu poptávky po primárních zdrojů by přispěl rovněž útlum masivního vývozu elektřiny.

Spotřeba energie z obnovitelných zdrojů stoupne do roku 2050 téměř čtyřikrát. Nejrychleji poroste využívání sluneční energie a biomasy.

Uhlí a uran: Scénář předpokládá, že spotřeba uhlí klesne celkem o 44 %. Spotřeba jaderného paliva nejprve vzroste asi o pětinu, protože stoupne výkon reaktorů obou jaderných elektráren, po ukončení životnosti Dukovan klesne na polovinu.

Ropa, zemní plyn a dovoz energie: Pokud by se naplnil scénář Vše při starém, česká poptávka po ropě do roku 2025 stoupne o 10 % a posléze klesne zpět na dnešní úroveň kvůli nástupu nových paliv (hlavně pohonu elektřinou) v dopravě. Spotřeba zemního plynu naroste o 75 %, protože budou přibývat plynové elektrárny i využívání v domácnostech, službách i průmyslu.

Podle scénáře výrazně vzroste podíl energetických surovin z dovozu. Česká republika se z exportéra uhlí změní ve výrazného importéra. Dovoz uhlí se do poloviny století vyšplhá na 388 PJ, a tak se téměř vyrovná importu ropy. Výrazně, zhruba o tři čtvrtiny, vzroste rovněž dovoz plynu. Celkový podíl importovaných paliv na spotřebě energie stoupne ze 40 % v roce 2008 na 80 % v roce 2050.

Vložit graf ze strany 26 závěrečné zprávy WI.

Emise oxidu uhličitého: Vedle rostoucí závislosti na energii z dovozu má scénář Vše při starém ještě jeden vážný problém. Pokračovaly by vysoké emise skleníkových plynů. Emise oxidu uhličitého by do poloviny století klesly o pouhých 16 %, ze 121 milionů tun v roce 2008³²⁵ na 102 milionů tun. Koncem čtvrtého desetiletí by se dostaly na 97 milionů – a posléze opět mírně stouply kvůli náhradě jaderné elektrárny Dukovany uhelnými a plynovými bloky.

Přibližně 11 tun na obyvatele a rok je mnohonásobně více než zhruba 2 tuny, se kterými by Česká republika reálně měla počítat (viz kapitola X). Slabé snížení, které v modelování navzdory rostoucí spotřebě energie vychází, má čtvero hlavních důvodů:

• větší podíl obnovitelných zdrojů na pokrývání spotřeby energie;

• větší průměrná účinnost českých uhelných elektráren – protože současným elektrárnám skončí životnost a nahradí je nová generace, účinnost ze 33 % v roce 2005 stoupne na 43 % v roce 2050;

• více kogenerace – kombinované výroby tepla a elektřiny, která účinněji využívá palivo;

• část uhelných elektráren nahradí plynové, které jsou čistější.

Vložit graf ze strany 29 závěrečné zprávy WI.

Scénář Lenivý pokrok

Asi není reálné, aby ministři a poslanci příštích několik desetiletí nedělali vůbec nic. Nějaká legislativa vznikat bude. Politické špičky budou pod velkým tlakem, aby posílily ekonomiku a pomohly snižovat závislost na drahých fosilních palivech. Proto Wuppertalský institut modeloval druhý scénář: Lenivý pokrok.

Lenivý pokrok ilustruje, co by se stalo, pokud se vláda pustí do práce a začne využívat příležitostí, které má země k  zateplení domů, podpoře obnovitelných zdrojů energie, modernizaci průmyslu a podobně. Předpokládá, že zákonodárci schválí několik základních opatření, jež mimo jiné umožní víceméně kompletně využít možností výroby energie z obnovitelných zdrojů (které přebírá od Pačesovy komise). Scénář nepočítá s použitím technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS).

Konečná spotřeba energie: Očekávání, jak by se měnily statistiky konečné spotřeby energie, vychází ze scénáře E Pačesovy komise.³²⁶ Lenivý pokrok předpokládá, že růst poptávky se mezi lety 2005 a 2015 zpomalí, zastaví a posléze spotřeba začne klesat. Kolem poloviny století klesne o 25 % níže než v roce 2007. Ve všech sektorech vychází konečná spotřeba nižší než u scénáře Vše při starém.

Spotřeby tepla v domácnostech klesne díky lepším standardům na zateplení nových budov a rychlejšímu tempu rekonstrukcí. Vytopit jeden čtvereční metr českých domů by v roce 2050 vyžadovalo v průměru 74 kWh energie. Po roce 2020 bude mnohem více českých domů mít výměník tepla pro odpadní vodu. Spotřeba energie na ohřívání vody v průměrné domácnosti díky tomu klesne o 23 %. Domácích spotřebičů bude přibývat, a proto by ještě několik let stoupala také poptávka domácností po elektřině, nicméně později začne díky lepším standardům a podpoře vysoce efektivních technologií klesat a do roku 2050 bude asi o 30 % nižší než dnes. Domácnosti tak v polovině století při vyšší životní úrovni a lépe vybavených bytech spotřebují asi o dvě pětiny méně energie.

Průměrná spotřeba energie na vytápění domů v sektoru služeb klesne do poloviny století na 72 kWh/m² za rok, tj. bude o 33 % nižší než v referenčním scénáři. Právě lepší izolace budov je hlavní důvod, proč by také o necelé dvě pětiny byla menší spotřeba energie ve službách.

Scénář Lenivý pokrok předpokládá výrazné vylepšení energetické efektivnosti v průmyslu. Množství energie, které průmyslové podniky potřebují k výrobě jedné koruny, může podle scénáře klesat o 3 % ročně hlavně proto, že dražší energie přiměje firmy, aby investovaly do nových technologií. Modernizace bude tak rychlá, že by se snížila – o 29 % – i celková spotřeba energie v sektoru.

Růst spotřeby energie v dopravě se nepodaří úplně zastavit, nicméně ve srovnání se scénářem Vše při starém by byl pozvolnější – asi o 14 % do poloviny století. Hlavním důvodem je, že by množství přepravovaného zboží i poptávka po osobní dopravě stoupala pomaleji. Přitom scénář Lenivý pokrok předpokládá rychlejší rozšíření nových technologií. Počítá, že většina osobních aut využívaných hlavně pro cestování po městech bude mít hybridní nebo elektrický pohon. Dopravní infrastruktura je vylepšena tak, aby stoupla celková účinnost a klesla spotřeba paliv.

Vložit grafy ze strany 37 závěrečné zprávy WI.

Spotřeba elektřiny: Wuppertalský institut převzal odhady spotřeby elektřiny, které Pačesova komise nechala spočítat pro svůj scénář E.³²⁷ Hrubá spotřeba má podle scénáře Lenivý pokrok do roku 2050 mírně poklesnout, takže bude o 9 % nižší oproti roku 2007. Poptávka má vyvrcholit zhruba v roce 2010, aby následně začala mírně klesat, především díky efektivnějším spotřebičům v domácnostech, kancelářské technice, elektrickým pecím ve slévárnách, elektromotorům obráběcích strojů a dalším technologiím. Po roce 2045 spotřeba mírně stoupne proto, že se bude rozšiřovat elektrifikace dopravy: v polovině století bude elektrická energie pohánět desetinu odvětví.

Vložit graf ze strany 39 závěrečné zprávy WI.

Výroba elektřiny: Scénář Lenivý pokrok počítá s poklesem hrubé domácí výroby elektřiny o 28 % mezi lety 2005 a 2050. Stávající jaderné elektrárny budou po dožití bez náhrady odstaveny. Jaderná elektrárna Dukovany ukončí provoz v roce 2030 a Temelín o patnáct let později.

Kolem roku 2030 Česká republika začne dovážet elektřinu z obnovitelných zdrojů (viz kapitoly X a X), jako budou solární termální elektrárny v saharské poušti. Kolem roku 2050 import dosáhne asi 13 % hrubé domácí spotřeby.

Využití potenciálu domácích obnovitelných zdrojů rychle poroste. Za dvě desítky let by zajišťovala přes 40 % tuzemské výroby, v roce 2050 již bezmála veškerou (91 %). Provozovatelé budou investovat značné prostředky do přebudování a reformy struktury i řízení sítí. Podíl jednotlivých odvětví zelené energetiky ukazuje Graf XX.

Vložit graf ze strany 34 závěrečné zprávy WI.

Vzhledem k rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů a klesající spotřebě scénář Lenivý pokrok nepočítá po roce 2010 s výstavbou nových uhelných a plynových elektráren s výjimkou kogenerace. Ale počínaje rokem 2030 se na kogenerační zdroje omezí rovněž výroba elektřiny z biomasy.

Spotřeba energetických zdrojů: Spotřeba primárních zdrojů energie by ve scénáři Lenivý pokrok rychle klesala, takže kolem roku 2030 bude oproti dnešku o čtvrtinu nižší a do poloviny století skoro poloviční. Hlavní příčinou je pokles konečné spotřeby v průmyslu, domácnostech i službách. Ale to je pouze jedna část obrázku.

Zároveň se totiž důkladně promění složení energetických zdrojů. Podíl obnovitelných zdrojů (včetně dovážené elektřiny) na spotřebě energie dosáhne 42 % v roce 2050.

Uhlí a uran: Atomové elektrárny kolem roku 2045 skončí. Podíl uhlí postupně klesne na 7 % a poptávku budou snadno pokrývat domácí doly.

Ropa, zemní plyn a dovoz energie: Nové technologie v dopravě do poloviny století sníží českou spotřebu ropy o 34 %,. Poptávka po zemním plynu bude o čtvrtinu nižší.

Česká republika bude ve scénáři Lenivý pokrok za čtyřicet let dovážet o 33 % méně energie než dnes. Paradoxně díky tomu, že spotřeba energetických zdrojů klesne také (a rychleji), percentuelní podíl importu relativně stoupne. V polovině století by činil 49 %, což je více než dnes (42 % v roce 2006), nicméně mnohem méně než ve variantě Vše při starém (80 %) a hlavně: důležité je, kolik fosilních paliv a elektřiny skutečně dovážíme, nikoli kolik procent to činí.

Vložit graf ze strany 45 závěrečné zprávy WI.

Emise oxidu uhličitého: Ve scénáři Lenivý pokrok by emise oxidu uhličitého do poloviny století klesly o 72 %: na 34 milionů tun ročně. Odstavení atomových reaktorů nebude mít na znečištění žádný dopad, protože je ve čtyřicátých letech nového století už nebudou nahrazovat elektrárny na fosilní paliva. Nicméně emise by i tak stále činily 4 tuny na obyvatele, tedy příliš mnoho.

Vložit graf ze strany 47 závěrečné zprávy WI.

Scénář Důsledně a chytře

Třetí scénář Wuppertalského institutu, Důsledně a chytře, předpokládá ambiciózní program inovací a snižování energetické náročnosti i závislosti na fosilních palivech. Spočívá v razantní modernizaci české ekonomiky, plošném zateplování domů, nastartování investic do domácích, obnovitelných zdrojů a rozvoji lokální energetiky.

Ve srovnání se scénářem Lenivý pokrok počítá Důsledně a chytře navíc s několika předpoklady:

• Konečná spotřeba energie je oproti scénáři Lenivý pokrok o 20 % nižší. Snížení plyne z lepšího využití potenciálu úspor v jednotlivých sektorech.

• Použití technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) pro tepelné elektrárny na spalování biomasy s výkonem 400 MW a pro několik průmyslových podniků (především oceláren). Scénář předpokládá komerční využití technologie CCS po roce 2030. Roční množství ukládaného oxidu uhličitého nepřesáhne 6 milionů tun, tj. asi dvacetinu dnešních českých emisí. Celkem by v této variantě bylo potřeba do roku 2050 uložit 100 milionů tun oxidu uhličitého.

• Další snižování emisí oxidu uhličitého z dopravy především díky rychlejšímu nástupu elektromobilů (s předpokladem, že využívají elektřinu z obnovitelných zdrojů).

• Scénář počítá s importem významného množství bioplynu ze zahraničí (v roce 2045 v množství odpovídajícím čtvrtině dovozu zemního plynu)

Konečná spotřeba energie: Scénář Důsledně a chytře předpokládá, že Česká republika opravdu důsledně využije příležitosti ke snižování energetické náročnosti ekonomiky. Konečná spotřeba energie tak může realisticky klesnout na 669 PJ, o 40 % oproti roku 2007.

Největší pokles lze předpokládat v domácnostech a službách, především díky dalšímu vylepšení budov. Scénář počítá s využitím víceméně všech rozumných příležitostí k zateplování, což sníží průměrnou spotřebu k vytápění českých domů na úroveň nízkoenergetického standardu: 50 kWh/m² za rok. Studie společnosti Porsenna z roku 2008 potvrdily, že je to reálné [x].

Varianta Důsledně a chytře počítá, že konečná spotřeba v průmyslu do roku 2050 klesne o 39 %. Scénář E Pačesovy komise (použitý pro scénář Lenivý pokrok) totiž předpokládá poměrně ambiciózní využití příležitostí k vylepšování energetické efektivnosti v sektoru. Nicméně studie, které prozkoumávaly konkrétní průmyslová odvětví, často docházejí k ještě podstatně větším odhadům, o kolik by šlo energetickou efektivnost vylepšit (Ecofys 2006). Wuppertalský institut tudíž považuje za docela možné, že i propočty Pačesovy komise opravdový rozsah příležitostí podceňují.

Scénář počítá, že konečná spotřeba energie v dopravě do poloviny století může klesnout o 6 %. Přispějí k tomu tři hlavní důvody: kvalitnější a pohodlnější veřejná doprava, kam se přesune ještě větší část cestujících z osobních aut ve srovnání s variantou Lenivý pokrok; další technologická vylepšení v účinnosti motorů a větší podíl elektromobilů. Model předpokládá, že v polovině století budou mít elektromobily dvakrát lepší účinnost než auta se spalovacími motory.

Vložit graf ze strany 51 závěrečné zprávy WI.

Spotřeba elektřiny: Hrubá spotřeba elektřiny v roce 2050 činí 62 TWh, tedy o 14 % méně než dnes. S částí elektřiny ušetřené v budovách a průmyslu totiž scénář počítá pro elektrifikaci dopravy a potažmo nahrazování ropy.

Vložit graf ze strany 54 závěrečné zprávy WI.

Výroba elektřiny: Množství vyrobené elektřiny i struktura zdrojů se téměř shodují s variantou Lenivý pokrok. Scénář Důsledně a chytře se nicméně liší v několika bodech:

• podíl zemního plynu na výrobě elektřiny činí 5 % (oproti 7 % u Lenivého pokroku);

• dovoz elektřiny ze zahraničních obnovitelných zdrojů činí 10 TWh, tedy asi 14 % spotřeby;

• instalace technologie CCS v elektrárně na biomasu dále snižuje emise oxidu uhličitého, ale vylučuje použití kogenerace a zmenšuje účinnost.

Vložit graf ze strany 54 závěrečné zprávy WI.

Spotřeba energetických zdrojů: Spotřeba primárních energetických zdrojů může oproti dnešku klesnout o 52 %. Kvůli relativně vyššímu podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů (které mají lepší účinnost využití primárních zdrojů) ubývá rychleji než konečná spotřeba.

Dodávky energie z domácích obnovitelných zdrojů jsou prakticky stejné jako v předchozím scénáři (a potažmo v nejlepším scénáři Pačesovy komise). Nicméně spotřeba uhlí je nižší o 22 %, ropy o 27 % a zemního plynu o 31 %. Závislost na dovozu energie v roce 2050 činí 41 %, tedy se udrží na přibližně stejné úrovni jako v roce 2005.

Vložit graf ze strany 60 závěrečné zprávy WI.

Emise oxidu uhličitého: Emise oxidu uhličitého klesnou na 15 milionů tun v roce 2050. Lepší výsledky ve srovnání se scénářem Lenivý pokrok by umožnilo několik opatření navíc:

• nižší konečná spotřeba energie díky důslednějšímu použití vysoce efektivních technologií, včetně lepšího zateplování domů;

• změny v palivovém mixu a větší podíl veřejné dopravy na přepravě cestujících;

• plné využití realistických domácích možností k výrobě energie z biomasy;

• asi o 1,7 TWh větší dovoz elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů za hranicemi České republiky;

• dovoz asi 33 PJ bioplynu ročně

• použití technologie CCS v několika zvláštních případech v energetice a průmyslu.

Roční emise 1,5 tuny oxidu uhličitého dobře splňují nároky na snížení uhlíkové náročnosti české ekonomiky, ke kterým se dopočetly kalkulace provedené pro Pačesovu komisi.

Vložit graf ze strany 62 závěrečné zprávy WI.

13. Energetika příštích čtyř desetiletí

Scénáře představené v kapitole 12 popisují hlavní parametry, které by energetika mohla mít. Lze z nich vyčíst, kolik bychom spotřebovali uhlí či vypustili skleníkových plynů nebo jakou část elektřiny vyráběli z obnovitelných zdrojů. Ale parametry nejsou nic více než souhrnná čísla. Proto v této kapitole jdeme o krok dál a stručně diskutujeme, co by scénáře znamenaly pro skutečnou podobu dvou hlavních odvětví: elektroenergetiky a teplárenství.

Zásadní změnou, bez které ovšem nelze emise skleníkových plynů snížit na potřebnou úroveň, je úplný útlum spalování uhlí pro výrobu tepla a elektřiny. Uhlí se bude po roce 2050 využívat pouze k průmyslovým účelům (především v hutnictví). Možná to na první pohled zní poměrně divoce. Ale domácí zásoby jsou omezené a  v polovině století budou beztak docházet. Dokonce i kdyby kvůli dolům byl zbourán nejen Horní Jiřetín a Černice, ale také Zahořany, Bylany, Podlesice a Chemopetrol Litvínov, dodávky hnědého uhlí by v roce 2055 činily 6 milionů tun oproti současným 44 milionům.³²⁸ Zásoby domácího černého uhlí dojdou kolem roku 2030.³²⁹ Náhradě uhlí se tudíž v horizontu desítek let nevyhneme.

Co se musí stát, aby česká elektroenergetika a teplárenství opravdu vypadaly takhle, diskutujeme v kapitole X. Navrhujeme v ní hlavní opatření, jež stát musí podniknout, aby rozhýbal investice, nastartoval inovace v průmyslu a pomohl domácnostem snížit účty za energii.

13.1. Zásobování teplem

Na vytápění budov a ohřívání vody připadá více než 30 % konečné spotřeby energie v České republice. Vzniká tak zhruba dvakrát více skleníkových plynů než z kompletní automobilové a kamionové dopravy.³³⁰ Končí zde více než polovina české poptávky po zemním plynu.³³¹ Spotřebu zhruba stejným dílem pokrývá dálkové vytápění z tepláren, výtopen či elektráren a vlastní kotle nebo kamna přímo v budovách.

Vytápění obytných domů spotřebuje skoro polovinu vyrobeného tepla; 72 % z ní zajišťují malé místní zdroje. Zbytek tvoří hlavně průmysl a kanceláře, školy, nemocnice či obchody, které zásobují hlavně městské teplárny nebo podniková výroba tepla. Podrobnosti v Tabulce X.

Tabulka X: Rozdělení konečné spotřeby tepla podle sektorů (petajouly za rok)

Sektory konečné spotřeby	Dálkové vytápění	Místní vytápění	Celkem
Vytápění a ohřívání vody v obytných budovách, z toho	47	118	165
bytové domy	47	30	77
rodinné domky	0	82	82
trvale neobydlené byty	0	6	6
Služby a budovy občanské vybavenosti, z toho	31	25	56
vytápění	25	21	46
ohřívání vody	6	5	11
Průmyslu, z toho	86	0	86
zpracovatelský průmysl	65	0	65
ostatní sektory	21	0	21
Malé podniky, z toho	12	28	40
vytápění	10	23	33
ohřívání vody	2	5	7
Chaty a chalupy	0	2	2
Celkem	176	173	349

Poznámka: Spotřeba v průmyslu se vztahuje pouze na podniky sledované ČSÚ.

Zdroj: ORTEP 2008³³²

Teplárny pro dálkové vytápění spalují převážně uhlí, jehož podíl činí 65 % (v případě velkých tepláren nad 100 MWt pokrývá dokonce 85 % výroby). Domácí (objektové) kotle používají zejména zemní plyn, který tvoří více než polovinu spotřeby. Významný podíl na vytápění budov s vlastní kotlem či kamny má navzdory poklesu v posledních 20 letech stále uhlí (18 %). Dřevo činí 16 % a jednu pětadvacetinu zajišťuje elektrické topení.³³³ Ale propočty Pačesovy komise potvrzují, že každý může mít teplý, pohodlný a zdravý domov – a přitom srazíme závislost na uhlí a zemním plynu.

Čísla Pačesovy komise i kalkulace ekologických organizací se shodují, že pokud Česká republika využije příležitostí k zateplení domů a vytápění obnovitelnými zdroji energie, může zajistit teplo v domácnostech i veřejných budovách bez fosilních paliv.

SLOUPCOVÝ GRAF Z ČISTÉHO TEPLA

Snižování spotřeby tepla

Hlavním předpokladem pro naplnění scénáře Důsledně a chytře je razantní snížení spotřeby. Plošné zateplení velké většiny českých domů, výměna oken a podobná opatření či výstavba pasivních budov mohou zajistit, aby spotřeba energie potřebné k vytápění  průměrného českého domu poloviny století klesla ze dnešních 185 kWh/m² za rok na úroveň nízkoenergetického standardu – 50 kWh/m²/ rok. Podrobné studie společnosti Porsenna potvrdily, že je to naprosto reálné.³³⁴ Už současné špičkové technologie mohou u nových domů i rekonstrukcí srazit poptávku po energii o desítky procent. Podrobnosti diskutujeme v kapitole 9.1. K razantnímu omezení spotřeby energie k vytápění není potřeba velký technický pokrok, nýbrž zásadní proměna stavebnictví. Vytápění budov s menší spotřebou energie se musí stát hlavním úkolem sektoru – od výroby stavebních materiálů až po tvorbu osnov pro učební obory. Bude to vyžadovat masivní investice, kterými stát pomůže rodinám se zateplováním jejich domů, i lepší standardy pro nové budovy a rekonstrukce (viz kapitolu X).

Vytápění obnovitelnými zdroji

Druhou příležitostí, jak razantně snížit závislost výroby tepla na uhlí a zemním plynu, je využití obnovitelných zdrojů. Asi 60 % českých možností k výrobě zelené energie připadá právě na teplo.³³⁵

V budovách vytápěných vlastními kotli lze rychle nahrazovat uhlí obnovitelnými zdroji. Větší poptávka domácností pomůže rozvoji podnikání v obnovitelných zdrojích, zejména pěstování rychle rostoucích dřevin a výrobě peletek. Solární kolektory pro ohřívání vody by se měly stát samozřejmou součástí vybavení rodinných domů.

Dálkové vytápění může postupně využívat hlubinnou geotermální energii a biomasu. Plná náhrada uhelných tepláren však vyžaduje částečnou decentralizaci, protože v českých podmínkách není reálné nahradit velkou teplárnu o výkonu stovek megawattů stejně velkým geotermálním zdrojem nebo kogenerační jednotkou spalující biomasu. Velikost těchto zdrojů může činit nanejvýš desítky megawattů, tj. budou řádově menší než současné velké uhelné teplárny. K náhradě jedné velké teplárny bude nutné vybudovat přinejmenším zhruba deset, ale spíše desítky menších tepláren využívajících geotermální energii nebo biomasu.

Scénář Důsledně a chytře předpokládá, že do roku 2050 se podaří plně využít možnosti k výrobě tepla z obnovitelných zdrojů.

Graf x: Možnosti výroby tepla z obnovitelných zdrojů (PJ/rok)

GRAF PODLE TÉHLE TABULKY:

	2020	2030	2040	2050
Biomasa	93,5	105,5	112	116,8
Solární systémy	2,2	4,1	6,2	8,3
Geotermální	10,5	17,7	23,4	26,9

Zdroj: NEK 2008

Role uhlí

Náhrada uhlí v domácích kotlích je technicky vyřešená a vyzkoušená. V posledních letech jen nahrazoval hlavně zemní plyn, ale stále častější bývají také kvalitní kotle na dřevo a peletky. Není problém pokrýt poptávku: Česká republika nyní většinu peletek vyváží. Rovněž přechod na čistá paliva může být velmi rychlý. Stačí, aby stát pomohl domácnostem ekonomickými pobídkami.

Komplikovanější to bude s částmi velkých měst, která jsou připojena k uhelným teplárnám. Rekonstrukce celého systému včetně jeho rozdělení na menší celky (aby je mohly zásobovat menší teplárny poháněné obnovitelnými zdroji), vybudování tepláren na biomasu nebo geotermální energii, propojení se zateplováním bytových domů, zajištění obnovitelných zdrojů, které jsou dostupné v rozumné vzdálenosti – to bude i pro pilotní projekty trvat několik let. Stejně tak potrvá instalace solárních kolektorů a další projekty.

Proto bude nutné podstatnou část stávajících tepláren ještě asi 15 let pohánět (a potažmo zásobovat) uhlím. Neměl by to být problém. Současnou spotřebu teplárenství mohou dočasně pokrýt stávající doly v rámci územních limitů těžby, které chrání zbývající obce v Podkrušnohoří. Klíčovou roli přitom sehraje uhlí z velkolomu Bílina, který je majetkem polostátního ČEZ. Každoročně těží asi devět milionů tun paliva s vysokou výhřevností, z nějž část již nyní dodává teplárnám. Má dostatečné zásoby až do roku 2030, přičemž těžba bude postupně klesat.

Návrh Státní energetické koncepce, který v říjnu 2009 představil ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský, počítá, že by stát zajistil přednostně uhlí pro teplárny. Pokud by toto opatření uplatnil pro důl Bílina, získají města a provozovatelé tepláren dostatek času pro zateplení a přechod na obnovitelné zdroje.

Role zemního plynu

Ke snížení spotřeby zemního plynu, který se používá hlavně v kotlech zásobujících jednotlivé domy, napomůže hlavně zateplování budov.

Ale plyn spalují také některé teplárny. Zde může osvobození od fosilních paliv usnadnit přechod na obnovitelné zdroje. Výhodným řešením může být například paralelní provoz kotle na biomasu a plynové kogenerační jednotky.

Při dobrém dimenzování může kogenerační jednotka sloužit primárně k výrobě špičkové elektřiny a pokrývat požadavky na dodávku tepla (tj. ohřívání vody) mimo topnou sezónu. Během topné sezóny poptávku po teple kryjí především biomasové kotle. Při výpadku v zásobování plynem tak zařízení může bez obtíží přerušit provoz, aniž by to jakkoli ohrozilo dodávky tepla.

13.2 Výroba elektřiny

Česká spotřeba elektrické energie v roce 2008 – ještě před nástupem silné recese – činila 61 TWh. Nejvíce elektřiny spotřebují průmyslové podniky (43 %) a zhruba po čtvrtině domácnosti (27 %) a budovy občanské vybavenosti (23 %). Hrubá spotřeba, včetně ztrát v sítích a vlastní spotřeby elektráren, činí 72 TWh.³³⁶

Hrubá výroba elektřiny v roce 2008 činila 84 TWh. Uhelné elektrárny vyrábí více než 60 %. Jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech pokrývají 32 % produkce. Obnovitelné zdroje dodávají necelých 5 %, z toho polovinu zajišťuje hydroenergetika.³³⁷ Mnoho uhelných a většina plynových zdrojů produkuje zároveň elektřinu a teplo. Kogenerační zdroje vyrábějí zhruba 12 TWh elektřiny při současné produkci 156 PJ tepla.³³⁸

Česká republika patří k největším světovým exportérům elektrické energie. Mezi lety 2002 a 2008 se čistý vývoz elektřiny pohyboval mezi 11–16 TWh ročně. V Evropě je před námi pouze Francie a Německo.

Vývoj spotřeby a výroby elektřiny

S možnostmi snižování spotřeby elektřiny je to složitější než v případě tepla. Za prvé jsou pravděpodobně mnohem menší. Za druhé není snadné je zmapovat. Jde o tisíce různých technologií od ledniček po průmyslové elektromotory. Za třetí je lze mnohem hůře předpovídat. Už nyní zhruba víme, kolik ušetříme, pokud přebudujeme domy v průměru na nízkoenergetický standard – a už nyní víme, že do roku 2050 asi více nedokážeme. Ale odhadovat tempo technologických trendů v elektrospotřebičích se blíží věštění z křišťálové koule.

Specializované studie (Porsenna, Ekowatt) odhadují, že možnosti snížení spotřeby elektřiny používáním efektivnějších domácích spotřebičů či průmyslových technologií a částečnou náhradou elektrických bojlerů či ohřívačů vody solárními kolektory činí asi 11 TWh/rok.

Ale Wuppertalský institut ve svém scénáři Důsledně a chytře také počítá, že zároveň bude vznikat nová poptávka po elektřině.  Postupně přibývá a bude přibývat nových elektrospotřebičů domácnostech a na elektrický pohon v příštích desetiletích přejde velká část automobilové dopravy. Hrubá spotřeba elektřiny by tak do roku 2050 sice klesla, ale jen na 63 TWh.

Scénář Důsledně a chytře kalkuluje, že do roku 2050 může hrubá domácí výroba elektřiny klesnout na 53 TWh, především kvůli postupnému dožívání a odstavování uhelných a jaderných elektráren. Propad výroby z podstatné části nahradí rychlý rozvoj domácích obnovitelných zdrojů a konec masivního vývozu elektrické energie. Ale počínaje přibližně rokem 2030 scénář také počítá s dovozem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, především se solárními termálními elektrárnami v severní Africe. Kolem roku 2050 by dosáhl 10 TWh. Důležitý bude zejména dovoz elektřiny v zimě, tedy v období nízkých dodávek z domácích slunečních elektráren. Prakticky to znamená, že část dovozu ropy (k pohonu aut) nahradí dovoz elektřiny (k pohonu elektromobilů). Celkový import energie ovšem přesto razantně klesne.

Obnovitelné zdroje elektřiny

Pokud Česká republika opravdu důkladně využije možnosti k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, mohou postupně nahradit velkou část odstavených uhelných a jaderných bloků. Pačesova komise celkový potenciál vyčíslila na necelých 50 TWh, s poznámkou: „Jde o dostupný potenciál, jehož čerpání bude nabíhat postupně několik desetiletí. Předpokladem je, že bude pokračovat rychlý technologický vývoj zařízení pro využití obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických materiálů a systémů skladování energií, dosavadním tempem a rovněž že se podaří osvojit si využívání hlubinné geotermální energie.“

Výhledově budou největší část spotřeby pokrývat levné solární elektrárny (36 %), následované zdroje spalujícími biomasu (26 %).³³⁹ Podrobněji o možnostech obnovitelných zdrojů pojednává kapitola 10.

Osminásobný růst obnovitelných zdrojů bude vyžadovat významné změny ve struktuře a řízení elektrických sítí, které diskutujeme v kapitole 8. Start a rychlost reformy sítí bude záviset na tom, kolik obnovitelných zdrojů bude možné integrovat do stávajícího systému.

Role uhlí

Výroba elektřiny z uhlí bude postupně klesat. V roce 2030 by neměla překročit 10 TWh. Důvody jsou dva. Dostupné zásoby paliva v českých dolech se budou postupně tenčit a těžba končit podle postupu, na kterém se stát, důlní společnosti a severočeské obce dohodly na začátku devadesátých let. Navíc rostoucí cena uhlíku přiměje elektrárenské firmy, aby investovaly do řešení s nižšími měrnými emisemi skleníkových plynů.

Propočty Wuppertalského institutu po roce 2010 nepředpokládají výstavbu nových elektráren pracujících v kondenzačním režimu. Scénář Důsledně a chytře však kalkuluje se stavbou nebo retrofitem některých uhelných teplárenských zdrojů. Počítá, že z velkých elektráren zůstanou po roce 2020 v provozu Ledvice a Tušimice (zásobované uhlím z dolu Libouš) a Tisová. Elektrárny Prunéřov, Počerady, Chvaletice, Mělník a Dětmarovice do roku 2020 doslouží a budou uzavřeny.

Role zemního plynu

Scénář počítá, že zemní plyn bude využíván v kogeneračních jednotkách pro společnou výrobu tepla a elektřiny až do roku 2050. Mimo jiné pomůže překlenout přechod na většinové zásobování obnovitelnými zdroji. Kolem roku 2030 se výroba elektřiny v plynových zařízeních bude pohybovat kolem 10 TWh (zhruba trojnásobek ve srovnání s rokem 2008). V roce 2050 klesne na 3 TWh. Nicméně protože současně bude probíhat masivní zateplování budov, dovoz zemního plynu oproti dnešku klesne v roce 2050 na polovinu. Ještě v roce 2040 to bude 70 % současného stavu. Podstatně zajímavější je ovšem srovnání s referenčním scénářem, podle kterého by dovoz plynu trvale rostl až na 511 PJ v roce 2050. V Důsledně a chytře by Česká republika kterýkoli rok z příštích čtyřiceti let importovala méně zemního plynu, jehož spotřeba by stagnovala a pak klesala až na 160 PJ.

Role jaderné energetiky

Provoz stávajících jaderných elektráren nebude po uplynutí projektované životnosti dále prodlužován. Jaderná elektrárna Dukovany tudíž ukončí provoz v roce 2030 a Temelín v roce 2045, jak ČEZ plánoval při jejich výstavbě (viz str. XX-XX).

Ukládání uhlíku

ČEZ a další elektrárenské společnosti s velkým entusiasmem prosazují takzvanou technologii CCS. Oxid uhličitý, který vzniká v elektrárnách, hodlají zachycovat a pumpovat do podzemních prostor, například do vyčerpaných ropných polí či opuštěných dolů, nebo rozpustit v hluboké hornině, a tak jej navěky uloží. Stejné řešení lze použít také třeba u hutí, cementáren a dalších průmyslových podniků

Proč se CCS líbí provozovatelům uhelných elektráren, je nabíledni. Umožní jim pokračovat ve výrobě, přitom se zbavit emisí a potažmo i rostoucích nákladů na povolenky ke znečišťování. Energetické společnosti se navíc snaží, aby jim stát na start nové technologie přispěl z kapes daňových poplatníků. Svůj problém by si tak vyřešily za cizí peníze.

První pilotní projekty v zemích EU se připravují. Ekonomové a inženýři očekávají, že uložení jedné tuny CO₂ v nich bude stát asi 60–90 eur.³⁴⁰ K masovému nasazení technologie by mohlo dojít někdy kolem roku 2030 a cena má do té doby klesnout na 30–45 €/tCO₂.³⁴¹

CCS má řadu technických i právních problémů – Nakolik lze zabránit unikání uloženého uhlíku? Nevyvolá rozpouštění toxických látek v horninách a kontaminaci podzemní vody? Kdo ponese odpovědnost za případné škody? Nicméně to jsou praktické překážky, které patrně půjde dříve či později vyřešit.

Ale ekologické organizace jsou k CCS poměrně skeptické z jiných, koncepčních důvodů. Sice sníží emise, ale nevyřeší jiné škody. Těžba uhlí v mamutích povrchových dolech, které proměňují zemi na měsíční krajinu, bude nadále pokračovat. Navíc je CCS extrémně energeticky náročné. Technologie spotřebuje asi 10–40 % energie, kterou elektrárna vyrobí.³⁴² Tudíž na jednu megawatthodinu dodanou do sítě by bylo potřeba ještě více uhlí či plynu – a ještě více těžby nebo dovozu. Přitom rok 2030, kdy by k masovému nasazení CCS mělo dojít, je daleko. Potřebujeme opatření, která sníží emise mnohem rychleji.

Je možné, že v některých případech nezbude než CCS použít. Ekologické organizace nejsou a priori proti. Ale v této xxxxxx s plošným použitím technologie nepočítáme. Uvažujeme o něm pouze u menšího počtu speciálních případů, především některých hutí a elektráren spalujících biomasu. Energie z biomasy sice nepřidává uhlík do ovzduší (viz str. XX). Ale každá tuna oxidu uhličitého, který zde zachytíme (a dlouhodobě ji tedy vlastně odebereme z atmosféry), umožní někde jinde vypustit tunu znečištění z fosilních paliv, aniž by znečištění rostlo.

X. Opatření

ZBYTEK PUBLIKACE SPOJÍME DO JEDNÉ KAPITOLY. ZATÍM TO NECHÁVÁME ROZDĚLENÉ NA DÍLČÍ ČÁSTI KAPITOLY 15 A 16 (ČISTĚ PROTO, ABYCHOM TO TEĎ NEMUSELI PŘEČÍSLOVÁVAT ZDE I VE ZBYTKU STUDIE). ALE UŽ TU VKLÁDÁME ÚVODNÍ PASÁŽ BUDOUCÍ KAPITOLY:

Česká republika má enormní možnosti k rozhýbání čistého hi-tech, nastartování nových průmyslových odvětví a razantní modernizaci ekonomiky. Srazí tak svoji energetickou náročnost, závislost na fosilních palivech i dovoz paliv. Příležitosti čekají na využití – ale to nepřijde samo od sebe.

Stát pro něj musí vytvořit podmínky. Ekologické organizace zde proto navrhují ambiciózní program xxxxxxxxx konkrétních kroků, které otevřou trh zeleným řešením. První čtyři, plošná opatření, mají vytvořit ekonomické prostředí, jež motivuje k zeleným inovacím. Pro investory tak bude výhodnější své peníze vložit do čistých elektráren než do uhelných dolů. Zbývajících xxxxxxxx návrhů tvoří série cílených impulsů, které rozpumpují klíčová dílčí odvětví. Pokud ministři, poslanci a senátoři tento program uskuteční, energetický metabolismus tuzemského hospodářství se během několika desetiletí promění k nepoznání.

15.1. Tempo zelené ekonomiky

Zákonodárci by se měli inspirovat britským vzorem a zákonem stanovit rámcové tempo, kterým Česká republika rozhýbe nové čisté technologie. Podobnou legislativu ve Velké Británii schválili v roce 2008. Stanovila, jak země bude snižovat emise skleníkových plynů až roku 2050. Na nových pravidlech se tam shodla vláda a obě hlavní opoziční strany, podpořily ji odbory i Konfederace britského průmyslu.

Účel zákona

Zákon umožní podnikům, aby lépe plánovaly investice. Budou vědět, s čím mohou závazně počítat. Kapitáni průmyslu si často právem stěžují, že stát v současné legislativě anoncuje postup při snižování emisí vždy jen na několik let dopředu. Ale energetické a průmyslové společnosti však často rozhodují s perspektivou několika desetiletí. Proto chtějí vědět, jaké podmínky budou mít za dvacet nebo třicet let. „Podniky urgentně potřebují věrohodný rámec, který jim umožní propracovat se k nízkouhlíkové ekonomice...zákon o změnách klimatu to může zajistit,“ argumentovala Konfederace britského průmyslu. Obdobný zákony už vznikl také ve Francii a další projednávají parlamenty ve Finsku, Maďarsku, Belgii nebo Irsku.

Nová legislativa tím, že garantuje podmínky pro podnikání, otevře cestu pro investice do moderních odvětví: energetické efektivnosti, obnovitelných zdrojů, veřejné dopravy, recyklace odpadu a podobně. Pomůže tak snížit emise skleníkových plynů, dovoz fosilních paliv a také účty, jež domácnosti a podniky platí za energii.

Zákon také elegantně zajistí, že rozhodování o velikosti emisí už nebude podléhat aktuálním – a proměnlivým – politickým tahanicím. Bude stanoveno na léta dopředu. Odpadnou tak soustavné spory, které komplikují život ministrům, poslancům i průmyslovým podnikům. Předejdeme i zmatkům, kdy jedno ministerstvo plánuje opak toho, co připravuje druhé.

Praktické řešení zákona

Zákon by měl být stručný a jednoduchý. Ekologické organizace proto navrhují, aby obsahoval pouze několik hlavních bodů:

• Tempo: Zákon by měl stanovit, že Česká republika bude emise skleníkových plynů snižovat o 2 % ročně.

Mezinárodní společenství se dohodlo, že chce přibývání skleníkových plynů ve vzduchu zastavit tak, aby růst teploty, který vyvolá, nepřekročil 2 °C (viz kapitola X). Pačesova komise spočetla, jaký je adekvátní český podíl na potřebném snížení emisí. Střední hodnota činí 80 % do roku 2050 – a pokud tento úkol rozdělíme rovnoměrně na čtyřicet let, dojdeme k dvouprocentnímu tempu.

Dvouprocentní tempo nemá platit závazně pro každý rok, nýbrž coby několikaleté klouzavé průměry. Emise totiž podléhají výkyvům. Například v chladné zimě jednorázově vyskočí, protože se více topí.

• Konkrétní postup: Vláda bude pravidelně připravovat program, jaké konkrétní zákony, daňové reformy a další opatření plánuje v příštích několika letech použít, aby čistých technologií přibývalo dohodnutým tempem. Všichni tedy budou vědět o chystané legislativě s předstihem.

• Nezávislá kontrola: Program bude podléhat schválení Poslaneckou sněmovnou. Nezávislá agentura po vzoru Nejvyššího kontrolního úřadu, ale s mnohem menším aparátem, také ověří, zda vládou navržená opatření skutečně zajistí plánované snižování emisí.

Mantinely, nikoli recept

Zákon stanoví pouze rámcová pravidla. Nebude podnikům diktovat, jaké konkrétní technologie mají použít. Rovněž nemá budoucím poslancům a ministrům vnucovat, kterou legislativou je mají podporovat. Všechno má svůj čas. Nemá žádný smysl taková rozhodnutí dělat na desítky let dopředu. Průmysl potřebuje s předstihem vědět pouze jedno: jaké mantinely dostane.

Politická dohoda

Každý zákon má jeden nedostatek. Příští parlament jej může změnit. Proto by se někomu mohlo zdát, že nepůjde o více než proklamaci. Ale nic závaznějšího než zákon udělat nelze. Lepší tohle než vůbec nic. Nicméně právě kvůli tomu ekologické organizace prosazují, aby se po britském vzoru na českém zákoně shodla vláda i opozice. Nejde totiž o ledajaký zákon. Na desítky let dopředu nasměruje investice v českém průmyslu. Proto by se na něm politické strany měly rámcově dohodnout – podobně jako se o to pokoušejí u důchodové reformy. Britové navíc do legislativy vložili pojistky, jež politikům brání, aby se svým závazkům vyhýbali.

Uhlíkový rozpočet

Důležitým důvodem pro zákon jsou také veřejné finance. Obchodování s emisemi – evropský systém EU ETS, kjótské kredity i diskutovaný globální systém – proměnily význam oxidu uhličitého. Emise přestaly být pouhým znečištěním. Stala se z nich ekonomická aktiva: dostaly konkrétní, vyčíslitelnou finanční hodnotu.

Každá tuna, kterou země vypouští do vzduchu, je pro ekonomiku ztracena a nepůjde ji prodat na mezinárodním trhu. Naopak každou ušetřenou tunu lze zpeněžit. Platí to pro jednotlivé firmy, ale také pro stát.

Rozhodování o emisích proto nyní má naprosto konkrétní finanční důsledky pro ekonomiku i pro veřejné rozpočty. Nový zákon přiměje stát, aby se naučil s uhlíkovými aktivy nakládat s rozmyslem. Musí o nich rozhodovat pečlivě a promyšleně: stejně jako by to měl dělat s penězi ve svém rozpočtu.

15.2. Ekologická daňová reforma

Druhým důležitým krokem je ekologická daňová reforma. Program, který už použila řada evropských zemí, promění poměry v ekonomice tak, aby bylo výhodnější investovat do čistých technologií. Přitom to stát ani podniky nestojí jedinou korunu.

Princip reformy

Stát odněkud musí brát peníze, ze kterých platí školy, veřejnou dopravu, národní parky, nemocnice nebo důchody. Ale protože daněmi v průmyslových zemích protéká asi čtvrtina až polovina hrubého domácího produktu³⁴³, má velký vliv na poměry v ekonomice nejen jejich velikost, nýbrž i konkrétní složení.

Většina současných daní je uvalena na společenská pozitiva: majetek, zisk, práci nebo ve formě DPH na její výsledky; příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, které firma musí hradit za každého svého zaměstnance, prakticky účinkují jako daň z pracovního místa. V České republice odtud v roce 2007 pocházelo 78 % příjmů státu, krajů a obcí.³⁴⁴ Naopak negativa, například znečištění nebo čerpání přírodních zdrojů, jsou vesměs víceméně zdarma.

Princip ekologické daňové reformy je elegantně banální. Stát sníží stávající daně, například odvody na sociální pojištění – a propad v příjmech hned pokryje novou zelenou daní s přesně stejným výnosem.

Podniky a domácnosti tedy nadále platí stejné daně (a stát má stejné příjmy), jenomže z něčeho jiného. Empirický výzkum OECD potvrdil, že zelená reforma nesnižuje konkurenceschopnost ani v dílčích odvětvích.³⁴⁵

Účel programu

Reforma má dvojí přínos. Za prvé samozřejmě pozitivně motivuje podniky, aby investovaly do čistých, efektivních technologií nebo do recyklace odpadu. Sníží tak znečištění a posílí ekonomiku. Vicepremiér Martin Jahn kdysi program zařadil do vládní Strategie hospodářského růstu. Předmětem asi 97 % celkového objemu zelených daní v evropských zemích je spotřeba či výroba energie (včetně pohonných hmot) nebo související emise oxidu uhličitého.³⁴⁶

Za druhé menší daňové zatížení práce každé firmě o konkrétní, viditelnou částku sníží náklady na zaměstnance. Tudíž mohou dát práci více lidem. Proto mezi hlavní proponenty reformy v mnoha zemích patří odbory. Daně po reformě jsou „sociálně spravedlivější a více podporují zaměstnanost“, argumentuje evropská odborová konfederace ETUC.³⁴⁷

Smysluplnost reformy je větší, pokud ji stát zavádí plánovitě a cílevědomě, nicméně krok po kroku, třeba i několik desetiletí: nikoli šokovým nasazením plné sazby během několika měsíců. Průmysl i domácnosti tak mají čas na postupné zavedení nových technologií. Zároveň dlouho dopředu vědí, jak se zhruba budou daně (a potažmo ceny) vyvíjet. Přizpůsobí tomu tedy své investice.

Reforma v evropských zemích

První s ekologickou daňovou reformou začalo Finsko (1990), následované ostatními skandinávskými státy. Další velkou vlnu asi o deset let později spustily velké státy: Německo, Velké Británie nebo Itálie. V mnoha zemích se na reformě - na rozdíl od jiných daňových témat - snadno shodla levice s pravicí. První britskou zelenou daň, ze skládkování odpadu, zavedl v roce 1996 konzervativní kabinet a labouristé po převzetí vlády pokračovali v jejím rozvoji.

Česká reforma se prozatím omezila na nultou fázi, která byla součástí daňového balíčku v roce 2007. Vládní návrh narychlo splnil minimální sazby daní z uhlí, elektřiny a zemního plynu, na kterých se dohodla EU. Ale jsou tak nízké, že nemají prakticky žádný podstatný efekt. Nicméně ministři také schválili koncepci, která počítá s pokračováním.

Hlavní body reformy

Ekologické organizace navrhují, aby vláda přišla s novým kolem reformy:

Snížení daňového zatížení práce: Navrhujeme zde několik různých titulů zelených daní – ale všechny jejich výnosy by měly být spojeny do jednoho balíku a použity ke snížení jednoho titulu stávajících daní. V podstatě je to jen formální krok, ale reforma bude přehlednější a mírně klesnou administrativní náklady.

Připadají v úvahu dvě možnosti, jak příjmy použít: snížení sazby příspěvků na sociální zabezpečení (v prvé řadě úplné zrušení povinného příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), nebo zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Ministerstvo životního prostředí propočetlo, že druhé řešení by účinněji motivovalo trh k vytváření nových pracovních míst.³⁴⁸

Energetické daně: Vláda by měla navázat na nultou fázi reformy a postupně zvyšovat sazby čtyř daní: z elektřiny, pevných paliv, zemního plynu a spotřební daně z pohonných hmot (viz Tabulka XX). Bude to administrativně méně náročné, levnější a smysluplnější než například zavádění nové uhlíkové daně.

Tabulka XX: Postup zvyšování energetických daní

VLOŽIT TABULKU

Taxy jsou navrženy tak, aby výhledově působily jako účinná motivace k investicím do nových technologií v průmyslu a zajistily, že domácnosti vydělají na efektivních spotřebičích nebo zateplování domů – ale aby nevyvolaly šok prudkými skoky a ponechaly dost času na přípravu. Nadále by měly být osvobozena veřejná doprava a obnovitelné zdroje energie (s výjimkou agropaliv, pokud emise skleníkových plynů ve srovnání s ropnými palivy sníží o méně než 80 %).

Silniční daň: Český automobilový průmysl i dovozci aut požadují účinná opatření, jež budou motivovat spotřebitele i firmy „k nákupu vozidel příznivějších životnímu prostředí a s vyšší mírou bezpečnosti“.³⁴⁹ Ekologické organizace navrhují nahradit současnou silniční daň novou, jež by se vztahovala na všechna auta, nejen vozidla používaná k podnikání. Inspirovat se může ve Velké Británii, Švédsku či Dánsku, kde majitelé každoročně platí taxu podle spotřeby na sto kilometrů.³⁵⁰

Daň by se pohybovala od nuly do 69 tisíc korun podle tří kritérií: spotřeby (respektive emisí oxidu uhličitého - což je totéž), typu motoru a emisí zdraví škodlivých mikročástic prachu (tzv. PM taxa pro naftové motory bez filtru na mikročástice prachu). Spotřebitel, který zvolí vysoce efektivní vůz, se tedy placení může úplně vyhnout. V prvním roce po nákupu by sazba měla být o něco vyšší u aut s vysokou spotřebou, respektive nižší u efektivních vozů, aby tak působila coby jednorázová silnější motivace (viz Tabulka X).

Tabulka XX: Navrhované sazby silniční daně podle stáří auta

VLOŽIT TABULKU

Majitelé vozidel koupených před zavedením daně by podle měli platit sazbu stanovenou podle dvou kritérií: spotřeby na sto kilometrů a takzvaných EURO norem emisí. Pro auta starší osmi let by přitom taxa stoupala o 3 % za každý rok. Klesne tak dovoz ropy a ubude smogu ve městech.³⁵¹

Podrobnosti návrhu ekologické daňové reformy: www.hnutiduha.cz/publikace/EDR_navrh.pdf

Zelená DPH

Pomoci může i snížená sazba daně z přidané hodnoty. Exemplárním příkladem je nižší DPH u materiálů pro zateplování domů. Studie provedená v několika evropských státech potvrdila, že zvýší poptávku po izolačních materiálech.³⁵²

Pravidla DPH v zemích EU se řídí směrnicí, která stanovuje standardní sazbu minimálně

15 %. Kromě toho členské státy mohou u přesně vymezených věcí a služeb stanovit sníženou sazbu, avšak ta nesmí klesnout pod 5 %. Současné sazby v České republice činí 20 % a 10 %.

Nižší sazba DPH v České republice třeba na potraviny, léky nebo knihy a noviny či prostředky pro tělesně postižené. Ekologických položek je několik: palivové dřevo, dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad, včetně briket či pelet.³⁵³ Mnohem širší spektrum ekologicky motivovaných snížených sazeb (na vodní a větrné turbíny, fotovoltaické články, biologické přípravky k čištění odpadních vod na bázi bioenzymů, bionaftu, bioplyn a metylesterřepkové oleje, náplně do malých čistíren odpadních vod a podobně) platilo od roku 1993 do vstupu do EU; poté od něj stát musel ustoupit kvůli konfliktu s evropskou legislativou.³⁵⁴

Tradičně jsou položky snížených sazeb DPH vybírány hlavně se zřetelem na sociální přínosy. Ale Francie a Velká Británie navrhly rozšíření seznamu zboží a služeb, u kterých unijní pravidla dovolí nižší sazby, také o automobily s nízkou spotřebou, izolační materiály, úsporné žárovky a energeticky efektivní domácí elektrospotřebiče a další výrobky. Návrh počítá se sazbou 5 %, což by oproti českým 20 % bylo o hodně levnější zboží.

Plán se setkal s odporem některých vlád. Protože musí získat jednomyslnou podporu všech 27 členských států, prozatím neuspěl. Ale podpora Velké Británie, která tradičně bývá skeptická k jakékoli evropské daňové legislativě, může návrhu usnadnit cestu. Čeští ministři by se měli za nižší sazby DPH pro zelené výrobky silně postavit – a posléze je plně využít.

15.3. Reforma obchodování s emisemi

Třetím důležitým opatřením, které vytvoří motivující prostředí pro investice do nových technologií a čistých paliv, je reforma obchodování s emisemi.

Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů má za prvé snížit emise a za druhé zajistit, že se tak stane co nejlaciněji. V ekonomické teorii se koncept obchodovatelných povolení objevil už v roce 1960. Evropský model je inspirován úspěšným systémem obchodování s emisemi oxidu siřičitého v USA, kde během devadesátých let levně a úspěšně snížil kyselé deště.

Hlavní princip obchodování tkví v tom, že není důležité, ve které konkrétní továrně nebo zemi se znečištění sníží. Na rozdíl od klasických ekologických zákonů proto regulátor neurčuje konkrétní limity emisí pro jednotlivé znečišťovatele. Pouze stanoví celkové množství povolenek ke znečišťování (a zajistí, aby si je podniky mohly opatřit). Elektrárny, teplárny, chemičky, cementárny a další je pak mohou vzájemně prodávat a nakupovat. Výsledek: emise se na stanovenou úroveň sníží nejlevnějším možným způsobem. Zařídí to trh.

Obchodování má také permanentně motivovat ke snižování znečištění. Vytvoří totiž cenu uhlíku. Představme si manažera podniku, který podléhá klasickým legislativním standardům a platné emisní limity dodržuje: bylo by mu úplně jedno, kolik vypouští, neboť zákonné povinnosti už splnil. Jenomže nyní se dívá na komín a přemítá. Každá tuna oxidu uhličitého se rovná několika stokorunám, které utratí (nebo by mohl dostat) za emisní povolenku. Kdyby ji ušetřil, třeba dřívější výměnou výrobní technologie, sníží si náklady. Emise dostávají v očích průmyslníků naprosto konkrétní cenu a promítají se do ekonomických výsledků firem.

Evropské obchodování

Evropská unie svůj systém obchodování s emisemi (EU ETS) spustila v roce 2005. Vedle elektráren a tepláren zahrnuje také velké průmyslové znečišťovatele, jako jsou rafinérie, cementárny či vápenky, papírny, chemičky nebo hutě. V České republice je to celkem asi 400 zařízení, která vypouštějí přibližně 60 % emisí skleníkových plynů  (a zhruba 10 500 podniků, respektive 40 % emisí v EU).

První kolo evropského obchodování s emisemi bylo prakticky fiaskem. Česká vláda a některé další členské státy unie umožnily svému průmyslu, aby znečištění namísto snižování – ještě zvyšoval. Příděl byl dokonce tak velký, že jej podniky ani nevyužily. České podniky paradoxně dostaly o 16 % více povolenek k emisím, než vůbec dokázaly vypustit; v součtu EU rozdíl činil 6 % navíc. Trh se proto rychle zhroutil. Cena klesla skoro na nulu, takže nemotivuje nikoho k ničemu.

Druhá fáze potrvá do konce roku 2012. Evropská komise tentokrát některé vlády – opět včetně české – přiměla jejich očividně nadsazené návrhy snížit. Přesto se problém částečně opakuje.³⁵⁵

České podniky v roce 2008 opět měly povolenky na znečištění o zhruba 8 % větší, než kolik vůbec dokázaly vypustit; tentokrát však lze rozumně argumentovat, že to zčásti byl důsledek ekonomické recese, kterou vláda ani Evropská komise nemohly předvídat. Pravidla nicméně umožňují, aby povolenky, které mají navíc, podniky převedly do třetího kola. Celkem může jít až o 1,6 miliardy tun oxidu uhličitého. Prakticky by to znamenalo, že nebudou muset vůbec realizovat 40 % ze snížení emisí, které se plánuje ve třetím kole. Motivace k modernizaci průmyslu by se tak opět odsunula, tentokrát za rok 2015. Přidělené povolenky nelze podnikům odebrat, takže je potřeba adekvátně snížit množství, které bude rozdělováno ve třetím kole (viz kap. XX).

EU schválila reformu, kterou se obchodování s emisemi bude řídit mezi roky 2013 a 2020. Hlavní změnou je plošné rozhodnutí o snížení emisí. Státy unie se dohodly, že energetické a průmyslové podniky do konce desetiletí sníží emise oxidu uhličitého o 21 % oproti roku 2005. Pokud vznikne nová globální smlouva o redukci emisí (viz kapitola 15.4.), požadované snížení se posune na 36 %. Státy také přestanou rozdávat povolenky znečišťovatelům zadarmo: postupně větší a větší díl si podniky budou muset koupit v transparentní dražbě. V roce 2020 by si tak všechny elektrárenské společnosti měly povolenky kompletně kupovat. Ostatní průmyslová odvětví jich budou na konci desetiletí přes aukce dostávat až 70 % – ale ve skutečnosti to bude méně, protože EU chystá speciální výjimky pro podniky, které jsou vystaveny mezinárodní konkurenci. Ale konkrétní tempo reformy je ještě otevřené a silně ovlivní, nakolik se obchodování s emisemi během nastávajícího desetiletí stane tahounem inovací.

Aukce povolenek

Vláda si, stejně jako některé další země EU, vymohla speciální výjimku: může si vybrat, zda bude v letech 2013–2020 rozdávat povolenky pro elektrárny zdarma, nebo je prodávat v aukci. Prakticky stojí před dilematem: má částku v řádu desítek miliard korun věnovat velkým znečišťovatelům, nebo peníze investovat do ekonomiky a domácností?

ČEZ a teplárenské podniky přesvědčily většinu zákonodárců, aby schválili kontroverzní doplněk zákona, podle kterého budou ještě v období 2013–2019 dostávat část – podíl bude klesat od více než poloviny na začátku k nule v roce 2020 – povolenek zadarmo.

Ekologické organizace navrhují, aby parlament dodatečně vloženou klauzuli zákona o obchodování s emisemi zrušil. Nedává žádný smysl, aby peníze zůstaly právě ČEZ a ostatním velkým znečišťovatelům. Argument, že je použijí na snižování emisí, je pochybný: investice stejné částky do zateplování domů by znečištění i dovoz plynu snížila mnohem účinněji.

Cena elektřiny

Průmysl v debatě o dražbě povolenek ke znečišťování někdy argumentuje, že prodej v aukci (namísto rozdávání zdarma) zdraží elektřinu. Ale energetické společnosti promítají tržní hodnotu použitých povolenek do ceny elektřiny už nyní, kdy je dostávají zdarma. Proto dražby nepovedou ke zvýšení ceny.³⁵⁶ Naopak: největší znečišťovatelé nyní získávají multimiliardové zisky prakticky za nic. ČEZ tak hned během prvního roku obchodování utržil asi 900 milionů korun. Alan Svoboda, obchodní ředitel ČEZ, přiznal, že hlavní příčinou výkyvů cen elektřiny během roku 2007 byla cena povolenek – za které jeho firma tehdy nemusela zaplatit ani korunu.³⁵⁷

Využití výnosů z aukcí

Stát bude z aukcí mít příjem v řádu desítek miliard korun ročně. Kdyby všechny povolenky ke znečišťování prodal, půjde v roce 2013 o zhruba 33 miliard korun. Ekologické organizace prosazují, aby ministři výnosy rozdělili na dvě části.

Hlavní část by měla směřovat do programů, které české ekonomice i domácnostem pomohou snížit účty za energii nebo pomohou chránit chudé, nejvíce postižené země před globálními změnami podnebí. České ekologické organizace navrhují zaměřit je na tři konkrétní položky:

• 12 miliard korun ročně investovat do Fondu energetické nezávislosti, který pomůže domácnostem snižovat závislost na zemním plynu a uhlí (viz kapitola X.X);

• X mld. Kč ročně vyčlenit coby prostředky, kterými bude Česká republika pomáhat chudým rozvojovým státům se snižováním škod z globálních změn podnebí, s ochranou lesů a investicemi do zelených technologií (viz kapitola 15.4);

• X miliard ročně vyčlenit na podporu českého výzkumu a inovací v moderních technologiích, které posilují energetickou efektivnost, či obnovitelných zdrojů energie a na programy, jež zajistí zateplování škol či nemocnic, instalace špičkových technologií s nízkou spotřebou energie v průmyslu a podobně.

Zbytek výnosů z prodeje povolenek by politici měli rovnoměrně rozdělit zpátky do ekonomiky. Dobrým řešením je snížení daňového zatížení práce (snížením odvodů na sociální pojištění nebo daně z příjmu), jež bude podniky motivovat k vytváření nových pracovních míst.

Jenomže legislativa, kterou parlament schválil v srpnu 2009, favorizuje velké znečišťovatele a peníze jim ponechává. Tento zbytek proto bude pouze velmi malý nebo žádný. Nicméně zákon lze ještě změnit.

Povolenky zdarma pouze pro špičkové technologie

Ekologické organizace jsou toho názoru, že by vláda a zákonodárci měli zamítnout rozdávání emisních povolenek energetickým společnostem zdarma. Nicméně pokud se politické špičky rozhodnou jít touto cestou, musí ministři stanovit přesná a progresivní kritéria na projekty, do kterých ČEZ a další společnosti budou muset darované peníze investovat. Každý, kdo případně dostane povolenky zdarma, by měl splnit čtyři hlavní kritéria – v úvahu by mělo připadat pouze financování:

• nových projektů nad rámec současných investičních plánů podniků;

• projektů, jež přinesou dodatečné snížení emisí skleníkových plynů;

• nejlepší technologie, jaká je na trhu dostupná (BAT);

• technologií lepších, než je minimální standard, jaký povinně vyžadují platné zákony.

Stát by měl navíc zajistit účinnou kontrolu plnění a postihy za neplnění a zajistit také projednání investičních plánů s veřejností.

Příští kolo reforem

Evropská unie začne během několika let debatovat o příští reformě obchodování s emisemi, která rozhodne o pravidlech po roce 2020. Česká vláda i čeští europoslanci budou hrát důležitou roli v diskusi. Měli by prosazovat takové regule, jež zajistí, aby průmyslové podniky měly silnější motivaci ke vytváření pracovních míst v zelených technologiích i ke snižování závislosti na fosilních palivech a aby za znečištění platili znečišťovatelé, nikoli rodiny.

Celkový objem znečišťování, které unie dovolí, by měl dále soustavně klesat – tak, aby průmysl svým dílem přispěl ke snižování českých emisí o 2 % ročně (viz kapitola 15.1).

Nová legislativa by měla stanovit, že všechny povolenky ke znečišťování budou po roce 2020 rozdělovány v aukcích. Pouze tento princip je zcela transparentní a brání korupci. Pouze plné aukce zajistí skutečný trh v obchodování s emisemi – který v ekonomice efektivně vyhledává, jak nejlevněji snížit emise – na úkor státní regulace. Pouze plné aukce zařídí, aby program opravdu působil jako soustavná motivace k inovacím a snižování závislosti na fosilních palivech. Dražby navíc přináší zisk pro veřejné rozpočty. Nespornou výhodou aukce povolenek je, že odpadají problémy s metodou alokace pro nová zařízení. Celý systém obchodování tedy výrazně zjednodušuje.

Ekologické organizace prosazují, aby aukce probíhaly pro celou unii společně a Evropská komise výnosy automaticky předávala členským státům, odkud podniky pocházejí. Zaručí to lepší průhlednost a menší náklady. Pro průmyslová odvětví s velkou uhlíkovou náročností, která jsou vystavena mezinárodní konkurenci, by unie měla vytvořit opatření, která sníží pravděpodobnost úniku výroby (a také emisí) za hranice. Mohou mezi ně patřit daňové úlevy, dotační programy na modernizaci technologií, globální regulace uhlíkových emisí ve vybraných sektorech.

Obdobné programy vznikají v USA, Japonsku či Austrálii. Není rozumný důvod jednotlivé trhy izolovat. Ale lze propojovat pouze systémy, které mají přinejmenším stejně silná pravidla jako evropské obchodování s emisemi. Pokud by se EU spojila s trhy, kde je cena povolenek ke znečišťování podstatně nižší, investice budou z českých průmyslových podniků odtékat za oceán.

15.4. Mezinárodní klimatická dohoda

Česká republika má dobré důvody rychle snižovat svoji závislost na fosilních palivech. Ale měla by také přispět ke vzniku smysluplné globální smlouvy, která naváže na Kjótský protokol. Je potřebná, protože stanoví společná pravidla. sjednotí plány, připojí další země a pomůže řešit ochranu lesů nebo pomoc rozvojovým zemím.

Vyjednávání patrně ještě budou nějakou dobu trvat. Česká vláda vzhledem k vysokým emisím na obyvatele nese obzvláště velký díl odpovědnosti. Měla by na světových summitech i při debatách o postoji Evropské unie aktivně prosazovat smlouvu, která:

Spravedlivě zajistí potřebné snížení emisí: Pokles znečištění by měl zajistit, že mezinárodní společenství skutečně udrží emisemi vyvolaný růst teplot na plus 2 °C. Ale musí také být férově rozdělen. Nikdo nemůže čekat, že státy jako Indie sníží znečištění stejným tempem jako či Česká republika. EU a další bohaté průmyslové země by měly omezit emise tak, aby mezi roky 1990 a 2020 klesly o 40 %. Po rozvojových zemích je spravedlivé požadovat, aby růst jejich emisí do roku 2020 nepřekročil 15–30 %. V letech 1990–2050 by měl klesnout o 51 %.³⁵⁸

Pomůže chránit lesy: Asi XX – XX % globálních emisí skleníkových plynů připadá na kácení a vypalování lesů, zejména v tropech.³⁵⁹ Nová dohoda proto musí vytvořit mechanismus, který pomůže rozvojovým zemím s ochranou lesů. Důležitou součástí však musí být pravidla, jež zajistí práva místních obyvatel.

Pomůže financovat programy v rozvojových zemích: Peníze mají několik účelů. Nemalým globálním změnám podnebí se už nedovedeme vyhnout. Proto chudé státy především v Africe či Asii potřebují finance na nouzová opatření, která jim pomohou se se škodami vyrovnat. Další část prostředků pomůže třetímu světu, aby mohl zavádět čisté technologie, nepřidávat další emise a přitom zvyšovat svoji životní úroveň. Třetím účelem jsou právě peníze na ochranu lesů. Ekologické a rozvojové organizace spočetly, že v nadcházejícím desetiletí bude potřeba asi 195 miliard dolarů ročně. Musí jít o nové peníze, nad rámec už přislíbené rozvojové pomoci, aby nezbytné programy nevznikly na úkor nových škol, nemocnic nebo humanitárních projektů.

16.1. Fond energetické nezávislosti

Příležitosti k zateplování českých domů jsou enormní (kapitola 9.1). Studie společnosti Porsenna spočetla, že za zateplování, výměny oken a podobně bude v příštích letech potřeba utratit 45 miliard korun ročně. Velkou část z toho vloží samy domácnosti. Nemají však nemají dostatek prostředků na to, aby pokryly kompletní potřebné investice. Proto musí pomoci státní granty.

Zkušenosti to potvrzují. Podpora zateplování škol, nemocnic a dalších obecních budov z evropských fondů nestačí zájmu žadatelů. Program Zelená úsporám necelý rok po startu dostává žádosti ve výši 0,5 miliardy korun měsíčně a poptávka rapidně roste. Ovšem oba zdroje stačí jen na malou část českých domů.

Ekologické organizace proto navrhují, aby vláda zřídila speciální Fond energetické nezávislosti, kam stát bude ukládat výnosy z používání fosilních paliv, a financovat z něj granty pro domácnosti a obce, které umožní postupně zateplit bezmála každý dům v zemi. Měl by také vypomáhat s pořizováním solárních kolektorů, kotlů na biomasu a jiných malých, domácích obnovitelných zdrojů tepla. Pravidla pro poskytování příspěvků lze převzít ze stávajících programů.

Fond by měl mít rozpočet 22 miliard korun ročně. Financovaly by jej tři hlavní zdroje: výnosy z aukcí, kde stát bude velkým znečišťovatelům prodávat část povolenek k emisím oxidu uhličitého (až 20 miliard korun ročně); část z profitu, který polostátní ČEZ vydělává na vysokých cenách elektřiny (až sedm miliard ročně); a polovina příjmů, jež vláda případně bude mít z DPH z benzínu a nafty navíc nad očekávání státního rozpočtu v letech, kdy cena ropy vyskočí nahoru. Podrobnosti: www.hnutiduha.cz/publikace/fosilni_fond.pdf

16.2. Standardy pro budovy

Stát musí pomoci s plošným zateplováním už stojících domů. Ale velmi důležité jsou také nové budovy a rekonstrukce, které se podepíší na naší spotřebě plynu a uhlí na desítky let dopředu. Jenom v letech 1999–2009 u nás přibylo 342 tisíc bytů.³⁶⁰ Proto potřebujeme silné standardy, které přimějí developery, aby budovali stavby, které lze vytopit.

Nové budovy

Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo změnou vyhlášky upravit normu tak, aby developeři stavěli pouze budovy v pasivním standardu. Pasivní domy se dnes běžně budují a nic nebrání, aby stejný standard předepisovaly i stavební normy.

Spotřeba energie na vytápění klesne oproti běžným českým novostavbám na šestinu a oproti starším budovám na desetinu.³⁶¹ Ale pasivní standard je definován také limitem celkové koncové spotřeby energie a spotřeby primární energie (viz Tabulka X). Celkové množství energie, které domácnost pohltí k vytápění, ohřívání vody a pohonu spotřebičů, tak oproti obvyklým novostavbám klesne na čtvrtinu a oproti starým budovám na šestinu.³⁶² Tudíž by bylo reálně možné pokrýt spotřebu pasivního domu výhradně z obnovitelných zdrojů energie.

Tabulka XX: Hlavní technické parametry pasivního domu

Parametr	Na 1 m2 plochy
Topný příkon (při −12 °C venku)	10 W
Roční spotřeba na topení	15 kWh
Roční dodávka do domu (koncová energie)	42 kWh
Energie kvůli tomu uvolněná (tzv. primární)	120 kWh

Ekologické organizace navrhují, aby doporučené hodnoty klíčových parametrů (součinitel prostupu tepla pro různé části budovy) v současné stavební normě (ČSN 73 0540) byly pomocí stavebního zákona a souvisejících vyhlášek prakticky okamžitě změněny na závazné. Počínaje rokem 2015 by se závazným měl stát pasivní standard.

Tabulka XX: Porovnání platné normy pro energetickou náročnost domů s pasivním standardem (součinitel prostupu tepla)

	Závazná hodnota platné normy (W/m2.K)	Doporučená hodnota platné normy (W/m2.K)	Hodnota pro dosažení pasivního standardu (W/m2.K)
Obvodová stěna	0,3	0,2	0,15
Střecha	0,24	0,16	0,12
Podlaha	0,45	0,3	0,15
Vnější okna a dveře	1,7	1,2	0,8

Rekonstrukce

Komplikovanější to bude s rekonstrukcemi. Ne vždy lze budovu vyspravit až na pasivní standard. Opravy se často omezují pouze na některé prvky, nikoli celý dům (zdi, základy, okna, střecha). Ale norma může vyžadovat, aby takové úpravy, které vyžadují stavební povolení nebo se při nich užívají státní, krajské nebo obecní peníze, vždy používaly stejné komponenty a dodržovaly stejné parametry, které jsou požadovány u novostaveb – to se týká zejména tloušťky tepelných izolací, tepelných parametrů nových či opravovaných oken, eliminace tepelných mostů, vzduchotěsnosti budovy či doplnění mechanického větrání s rekuperací tepla. Při užití takových postupů lze koncovou spotřebu energie v budovách snížit přinejmenším na třetinu té dnešní.³⁶³

16.5. Mýtné pro nákladní auta

Česká republika jako tranzitní země má dvojnásob zájem, aby ubylo kamionů. Klesne tak spotřeba dovážené ropy, ubude smogu i hluku a silnice budou bezpečnější. Hlavním a prozatím nevyužitým řešením je reforma mýtného.

Mýtné prozatím slouží pouze jako malý příspěvek státní kase na opravy vozovek. Navíc jsou v něm velké díry. Vztahuje se pouze na dálnice a několik úseků silnic první třídy. Hejtmani a starostové si stěžují, že kamiony placené úseky objíždějí, poškozují tak krajské a místní silnice a znepříjemňují život ve stovkách měst a obcí.

Reforma mýtného pro nákladní dopravu by měla firmy motivovat, aby raději nakupovaly od místních dodavatelů nebo zboží přepravovaly po železnici. Vyžaduje to především tři opatření:

• Rozšířit na všechny silnice: Mýtné musí pokrývat celou silniční síť – jinak by motivovalo k objíždění placených úseků, jak je tomu dnes. Pardubický kraj už anoncoval, že zavede vlastní poplatek pro kamiony na vybrané části silnic 2. třídy. Vláda by měla zajistit, že jednotlivá hejtmanství nebudou muset přicházet se svými projekty, ale rozšíření zajistí stát.

• Vyšší sazby: Mýtný poplatek nyní dokonce ani zdaleka nepokrývá náklady na údržbu silnic. Státní Centrum dopravního výzkumu odhadlo, že poškození silnic nákladní automobilovou dopravou vyjde zhruba na 70 miliard korun ročně a další škody činí asi 55 miliard korun.³⁶⁴ Ale mýtné musí nejen hradit náklady, nýbrž hlavně působit jako účinná ekonomická motivace. Sazby je potřeba stanovit podle toho.

• Investovat do železnic: Stát by měl po vzoru Švýcarska určit, že nejméně dvě třetiny výnosu z mýtného půjdou do vylepšování železnic, nákupu nových vagónů a lokomotiv, budování logistických center pro kombinovanou dopravu a podobně. Dráha totiž musí být dostatečně operativní, aby pružné dodávky zboží skutečně dovedla zajistit.

16.6. Recyklační legislativa

Několik důležitých změn v legislativě pomůže recyklaci odpadu – a tudíž sníží energeticky náročnou výrobu z přírodních surovin (viz kapitola 9.1).

Snadnější třídění odpadu

Popelnice stojí před každým domem – ale k barevným kontejnerům na tříděný odpad to průměrná domácnost má více než 100 metrů daleko. Navíc ve většině měst vůbec nejde třídit biologický odpad z kuchyní a zahrad, který může sloužit jako výborná surovina k výrobě bioplynu.

V úspěšných evropských zemích svážejí tříděný odpad přímo od dveří. Stát musí radnicím a obecním úřadům pomoci s projekty, které to umožní také u nás. Státní fond životního prostředí na takové programy vyčlenil 2 miliardy korun ročně z evropských fondů. Je velmi důležité, aby financování pokračovalo také po roce 2013. Ministerstvo životního prostředí také musí zřídit informační program, který bude starostům a komunálním službám pomáhat sbíráním a předáváním inspirativních příkladů z progresivních projektů v zahraničí.

Nový zákon o odpadech

Neméně důležitý je nový zákon o odpadech, který pomůže recyklaci dostat pro začátek alespoň na úroveň Německa či Rakouska. Měl by obsahovat čtyři hlavní body:

• Zvýšení poplatků za skládkování a jejich rozšíření i na pálení odpadu.

• Recyklační slevu: nižší sazbu poplatků za skládkování či spalování pro obce, které sníží svoji produkci směsného komunálního odpadu pod určitou, postupně klesající úroveň (tj. které hodně recyklují).

• Základní standard recyklačních služeb – pravidlo po vzoru slovenského či rakouského zákona, že v každé obci lidé musí mít možnost třídit hlavní druhy odpadu včetně biologicky rozložitelných.

• Spravedlivé poplatky za svoz popelnic ve všech městech a obcích podle množství odpadu – nikoli podle počtu lidí v domácnosti.

Odpovědnost výrobců za odpad

Klíčové opatření, které motivuje k inovacím, jež zvyšují materiálovou efektivnost, je zvýšení finanční odpovědnosti výrobců za odpad.³⁶⁵ Pokud je legislativa nutí postarat se o své zboží poté, co doslouží, mají zájem na jeho větší životnost a snadnější recyklaci. Evropská legislativa už podobná opatření částečně zavedla ve třech oblastech: obalech, automobilech a elektrickém a elektronickém zboží.

Ekologické organizace prosazují, aby domácí legislativa podobná pravidla zavedla v dalších oblastech. Nabízejí se například baterie, novinový papír a především: zvýšení požadované míry recyklace a/nebo opětovného využití u obalů.

16.7. Standardy pro nové spalovací elektrárny

Během příštích desetiletí bude v České republice rapidně přibývat elektráren poháněných biomasou. Scénáře Důsledně a chytře i Pomalý pokrok (a ostatně také plány ministerstva průmyslu a obchodu) počítají s utlumováním výroby elektřiny z uhlí nebo zemního plynu. Nicméně nějaké zdroje poháněné fosilními zdroji u nás ještě vzniknou. V obou případech musí palivo používat efektivně.

Proto je nutné, aby všechna paliva byla spalována ve zdrojích s maximální dostupnou účinností. Musejí přinejmenším plnit emisní limity stanovené evropskou směrnicí o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) – a potažmo vyhovovat požadavkům takzvaných referenčních dokumentů (BREF) na nejlepší dostupnou technologii (BAT). Experti Evropské komise, členských států unie a průmyslových podniků se v nich shodli, jaké jsou parametry nejčistějších technologií.

Spalování biomasy: Stát by měl vyhláškou stanovit, že minimální účinnost výroby elektřiny v zařízeních na biomasu nesmí být nižší než 30 %. Ale biomasu by měly přednostně využívat kogenerační zdroje, které budou vyrábět elektrickou energii i teplo s využitím přinejmenším 80 % paliva. Spoluspalování energetických plodin nebo dřevní štěpky v uhelných elektrárnách, jež vinou své nízké efektivnosti doslova plýtvají důležitým obnovitelným zdrojem, by mělo být úplně vyloučeno.

Fosilní paliva: Na několika místech patrně ještě vyroste nová generace uhelných zdrojů (kapitola X.X). Propočty Wuppertalského institutu po roce 2010 nepředpokládají výstavbu nových elektráren pracujících v kondenzačním režimu. Scénář Důsledně a chytře však kalkuluje se stavbou nebo retrofitem některých uhelných teplárenských zdrojů (str. XX). Stát však musí důsledně vyžadovat, aby provozovatelé, chtějí-li stavět zdroje poháněné nejšpinavějším dostupným palivem, použili nejlepší technologie, jaké lze na trhu koupit. V roce 2010 by to pro kogeneraci byla zařízení s minimální účinností využití paliva 75 %.

Elektrárny na zemní plyn by měly mít účinnost minimálně 36 % pro plynové turbíny a 54 % pro zařízení s kombinovaným cyklem. Kogenerační zdroje musí využívat přinejmenším 75 % paliva.

1 Svaz průmyslu a dopravy: Prohlášení SP ČR k politice klimatických změn – politika udržitelného rozvoje, www.spcr.cz/cz/dokumenty/snemy/vh_070425/prohlaseni.doc, 6. 11. 2009

2

3

4 IPCC: Climate Change 2007: Synthesis Report, Summary for Policymakers, str. 7

5 Richardson, K., Steffen, W., Schellnhuber, H.J., Alcamo, J., Barker, T., Kammen, D.M., Leemans, R., Liverman, D., Munasinghe, M., Osman-Elasha, B., Stern, N., Waever, O. (eds.) (2009): Synthesis report from Climage change: Global risks, challenges & decisions, University of Copenhagen, Copenhagen 2009, str. 8, http://climatecongress.ku.dk, 6.8. 2009

6 Domingues, C.M., Church, J.A., White, N.J.Glecker, P.J.Wijffels, S.E., Barker, P.M., Dunn, J.R.: Improved estimates of upper ocean warming and multi-decadal sea-level rise, Nature 453: 1090-1093

7 Richardson, K., Steffen, W., Schellnhuber, H.J., Alcamo, J., Barker, T., Kammen, D.M., Leemans, R., Liverman, D., Munasinghe, M., Osman-Elasha, B., Stern, N., Waever, O. (eds.) (2009): Synthesis report from Climage change: Global risks, challenges & decisions, University of Copenhagen, Copenhagen 2009

8

9

10

11

12 van Lieshout, M., Kovats, R.S., Livermore, M.T.J., et Martens, P. (2004): Climate change and malaria: analysis of the SRES climate and socio-economic scenarios, Global Environmental Change 14: 87–99

13 Hales, S., de Wet, N., Maindonald, J., et Woodward, A. (2002): Potential effect of population and climate changes on global distribution of dengue fever: an empirical model, Lancet 360 (9336): 830-834

14

15 IPCC: Fourth Assessment Report, Synthesis Report, Summary for Policymakers, 2007.

16 Key world energy statistics 2007, International Energy Agency, Paris 2007

17 Key world energy statistics 2009, International Energy Agency, Paris 2009

18 http://www.eea.europa.eu/pressroom/newsreleases/2009-greenhouse-inventory-report

19 Meinshausen, M., Meinshausen, N., Hare, W., Raper, S., Frieler, K., Knutti, R., Frame, D.J., et Allen, M.R. (2009): Greenhouse-gas emission targets for limiting global warming to 2 °C, Nature 458: 1158-1162

20 Barker, T., Bashmakov, I., Alharthi, A., Amann, M., Cifuentes, L., Drexhage, J., Duan, M., Edenhofer, O., Flannery, B., Grubb, M., Hoogwijk, M., Ibitoye, F. I., Jepma, C. J., Pizer, W.A., et Yamaji, K. (2007): Mitigation from a cross-sectoral perspective, in: Metz, B., Davidson, O.R., Bosch, P.R., Dave, R., et Meyer, L.A. (eds): Climate change 2007: mitigation. Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge-New York

21 Energy technology perspectives 2008: scenarios & strategies to 2050, International Energy Agency Paris 2008

22 Pacala, S., et Socolow, R. (2004): Stabilisation wedges: solving the climate problem for the next 50 years with current technologies, Science 305: 968-972

23 Stern, N., et al. (2007): The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge

24 Meehl

25 (zpráva Envirosu pro NEK)

26 (zpráva Envirosu pro NEK)

27 (POK, NEK)

28 (Ekowatt)

29 (národní emisní inventura)

30 (kalkulace Wuppertal Institutu)

31 AKTUALIZOVAT ODKAZ

32 Kubáňová, J., et Klecker, R.: Útlum těžby: impuls k oživení Ústeckého kraje, Hnutí DUHA, Brno 2007

33 Svoboda, I. et Valášek, V.: Úloha hnědouhelného hornictví ve struktuře energetických zdrojů ČR z pohledu dlouhodobé perspektivy, včetně vyhodnocení dopadu na sociálně-ekonomický rozvoj regionu severozápadních Čech, VÚHU pro Hospodářskou a sociální radu Ústeckého kraje a Severočeské doly, Most 2004

34 Mf DNES, 9. ledna 2009

35 (Energetická bezpečnost – informační příručka, City Plan, Praha 2007)

36 (City Plan)

37 (Veronica, Pasivní dům)

38 (Výpočet „základního scénáře NEK 2008“, citlivostních analýz k němu a další podklady, Enviros, Praha 2008)

39 JE TO ODTUD, ALE DO PRAMENŮ BYCH NEDÁVAL, PROSTĚ BUDEME KONSTATOVAT FAKT: http://www.sshr.cz/zak1891999.htm

40 World Nuclear Association: World uranium mining, http://www.world-nuclear.org/info/inf23.html, 11. 11. 2009

41 Energy security and climate policy: assessing interactions, International Energy Agency, Paris 2007

42 Podesta, J., Stern, T., et Batten, K.: Capturing the energy opportunity: creating a low-carbon economy, Center for American Progress, Washington D.C. 2007

43 Oil supply security: emergency response of IEA countries, International Energy Agency, Paris 2007

44 Müller–Kraenner, S.: Energy security: re-measuring the world, Earthscan, London–Sterling 2008

45 Energy security and climate policy: assessing interactions, International Energy Agency, Paris 2007

46 Oil supply security: emergency response of IEA countries, International Energy Agency, Paris 2007

47 Třebický, V., Rut, O., Skalský, M., Drhová, Z., et Kotecký, V.: Česká stopa: Ekologické a sociální dopady spotřeby za našimi hranicemi, Zelený kruh–Hnutí DUHA, Praha–Brno 2005

48 Friedman, T.L. (2006): The first law of petropolitics, Foreign Policy 154: 28-36

49 Ross, M.L. (2001): Does oil hinder democracy? World Politics 53: 325–361

50 Ross, M.L. (2001): Does oil hinder democracy? World Politics 53: 325–361

51 Oil supply security: emergency response of IEA countries, International Energy Agency, Paris 2007

52 (City Plan: Energetická bezpečnost)

53 ZDROJ

54 http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=6001-0912b&vo=null&stranka=1&kapitola_id=27

55 iea key world energy stats 2009

56 iea key world energy stats 2009

57 Kupka, V.: Česká energetika a některé mýty, www.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/753500380CAF, 26. 2. 2010

58 http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=teina064&plugin=0

59 iea key world energy stats 2009

60 http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=08-07&vo=null&kapitola_id=30

61 BP: BP Statistical Review of World Energy June 2009, www.bp.com/liveassets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2008/STAGING/local_assets/2009_downloads/statistical_review_of_world_energy_full_report_2009.xls, 27. 2. 2010

62 Drahokupil, J. (ed.): Ropný zlom, Trast pro ekonomiku a společnost, Brno 2007

63 International energy outlook 2009, Energy Information Administration – U.S. Department of Energy, Washington D.C. 2009

64 Jones, D.W., Leiby, P.N., et Paik, I.K. (2004): Oil price shocks and the macroeconomy: what has been learned since 1996, The Energy Journal 25: 1-32

65 Analysis of the impact of high oil prices on the global economy, International Energy Agency, Paris 2004

66 Malcolm Fergusson, M., Mackay, E., et Skinner, I.: Over a barrel: reducing the UK and Europe's oil dependency, Institute for European Environmental Policy pro Greenpeace UK, London 2006

67 Státní energetická koncepce. Příloha k SEK č. 2: Komplexní energetický scénář, MPO, Praha 2003

68 Scénář MŽP pro aktualizaci Státní energetické koncepce České republiky, MŽP, Praha 2003

69 Problematika jaderné elektrárny Temelín: Pro poradu ekonomických ministrů, MPO, Praha 1993

70 Elektrárenská společnost ČEZ, a.s.: Výsledky hospodaření v roce 1994. Záměry společnosti do roku 2000, ČEZ, Praha 1995

71 http://download.mpo.cz/get/30175/33048/348144/priloha001.ppt

72 Právo, 7. 2. 2007

73 dopis duze, doplním

74 http://www.dst.dk/pukora/epub/upload/12750/complete.pdf

75 http://www.ens.dk/en-US/Info/FactsAndFigures/Energy_statistics_and_indicators/Annual Statistics/Documents/Figures2008.xls

76 Státní energetická koncepce, cit. 20, str. 3

77 MPO: Scénář SEK, cit. 21

78 MPO: Státní energetická koncepce. Příloha k SEK č. 1: Sumarizace aktuálně platných a nově navrhovaných nástrojů Státní energetické koncepce, str. 4

79 http://www.energystar.gov/ia/partners/spp_res/Introduction_to_Performance_Contracting.pdf

80 Key world energy statistics 2009, International Energy Agency, Paris 2009

81 Polanecký, K.: Vývoz elektrické energie z České republiky, Hnutí DUHA, Brno 2001

82 Polanecký, K., et Kotecký, V.: Privatizace energetiky, model Grégr: znečištění, obstarožní technologie a uhelné doly, Hnutí DUHA, Brno 2001

83 Kendall, G.: Plugged in. The end of the oil age, WWF, Brussels 2008

84 Pacala, S., et Socolow, R. (2004): Stabilisation wedges: solving the climate problem for the next 50 years with current technologies, Science 305: 968-972

85 Pecina, M.: Státní energetická koncepce a spolupráce s ekologickými iniciativami, Ekolist po drátě 14. července 2003, www.ekolist.cz/nazor.shtml?x=141319, 5. 2. 2010

86 Energy technology perspectives 2008: scenarios & strategies to 2050, International Energy Agency Paris 2008

87 beneš v apel

88 wef smart grid

89 http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/2716.html

90 beneš apel kap. 4

91 šafařík v apel

92 System integration of addition micro-generation (SIAM), Mott MacDonald pro Department of Trade and Industry, London 2004

93 EK smart grid research

94 beneš apel kap. 4

95 beneš apel kap. 4

96 http://www.oe.energy.gov/DocumentsandMedia/final-smart-grid-report.pdf

97 gp north sea

98 gp north sea

99 gp north sea

100 Trieb, F. (ed.): Trans-Mediterrean interconnection for concentrating solar power. Final report, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt – Institute of Technical Thermodynamics pro Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Stuttgart 2006

101 http://www.abb.com/cawp/seitp202/e3614efab4cb5f46c125722c00357d78.aspx

102 Trieb, F. (ed.): Trans-Mediterrean interconnection for concentrating solar power. Final report, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt – Institute of Technical Thermodynamics pro Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Stuttgart 2006

103 TOHLE BY CHTĚLO ZDROJ – EDO?

104 New nuclear generating capacity: Potential credit implication for U.S. investor owned utilities, Moody‘s Investors Service, Xxxxx 2008

105 www.ewea.org/fileadmin/ewea_documents/documents/publications/reports/Economics_of_Wind_Main_Report_FINAL-lr.pdf

106 EDA PRÝ MÁ ZDROJ

107 Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu, červen 2001

108 O. Nassauer: Jaderná energetika a šíření jaderných zbrani, Heinrich Boell Stiftung, 2005

109 porsenna

110 Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, Úřad vlády ČR, Praha 2008

111 Studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007

112 Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007

113 Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice, McKinsey & Company, Praha 2008

114 Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

115 Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

116 http://hes.decc.gov.uk/consultation/chapter-1/executive-summary/

117 WORDOVÝ SOUBOR OD KARLA: JE TO TOHLE? Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

118 Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006

119 SEVEn: Nízoenergtická architektura, www.svn.cz/cs/activity/jhgfd, 6. 12. 2009

120 Bárta, J.: Ekonomika pasivního domu – vyplatí se pasivní dům skutečně? In: Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006

121 Centrum pasivního domu: Co je pasivní dům? www.pasivnidomy.cz/pasivni-dum, 6. 12. 2009

122 Zelený, K: Studie problematiky snižování energetických ztrát a zvýšení spolehlivosti při dodávkách tepla, RAEN, Praha 2007

123 Zelený, K: Studie problematiky snižování energetických ztrát a zvýšení spolehlivosti při dodávkách tepla, RAEN, Praha 2007

124 (Porsenna: STUDIE POTENCIÁLU ÚSPOR ENERGI V OBYTNÝCH BUDOVÁCH DO ROKU 2050)

125 Porsenna: Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050

126 http://www.topten.info/uploads/File/Recommendations%20TVs%200210.pdf

127 iea gigawatts and gadgets

128 (Anibal de Almeida).

129 NEBYL BY LEPŠÍ ZDROJ NEŽ TOHLE? http://www.uspornespotrebice.cz/sites/spotrebice.drupal.cz/files/6_Valentova_SEVEn.pdf

130 (Úsporné osvětlení a spotřebiče v domácnosti, www.ekowatt.cz)

131 zvei

132 http://www.selina-project.eu/files/SELINA%20first%20results.pdf

133 http://www.svn.cz/sites/www.svn.cz/files/Zpravy_ze_SEVEn_2_2008.pdf

134 www.uspornespotrebice.cz

135 http://www.svn.cz/sites/www.svn.cz/files/Zpravy_ze_SEVEn_2_2008.pdf

136 http://www.svn.cz/sites/www.svn.cz/files/Zpravy_ze_SEVEn_2_2008.pdf

137 (www.uspornespotrebice.cz)

138 zvei

139 (Porsenna)

140 zvei

141 Anibal de Almeida: Residential monitoring to decrease energy use and carbon emissions in Europe, příspěvek na konferenci EEDAL 2006

142 Porsenna

143 (The EU directive on the Ecodesign of Energy-Using Products: A crucial tool to meet European environmental goals, European Environmental Citizens Organisation for Standardisation, červen 2009)

144 (Porsenna)

145 Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P.: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace a Hnutí DUHA, Praha 2008. Kompletní studii lze stáhnout na: www.hnutiduha.cz/publikace/moznosti_efektivnosti_prumysl.pdf

146 Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu

147 Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P.: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace a Hnutí DUHA, Praha 2008. Kompletní studii lze stáhnout na: www.hnutiduha.cz/publikace/moznosti_efektivnosti_prumysl.pdf

148 Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P.: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace a Hnutí DUHA, Praha 2008. Kompletní studii lze stáhnout na: www.hnutiduha.cz/publikace/moznosti_efektivnosti_prumysl.pdf

149 Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu

150 Jakubes, J., Truxa, J., Beranovský, J., Spitz, J., et Kalčev, P.: Studie možností úspor energie v českém průmyslu, EkoWatt pro Greenpeace a Hnutí DUHA, Praha 2008. Kompletní studii lze stáhnout na: www.hnutiduha.cz/publikace/moznosti_efektivnosti_prumysl.pdf

151 Anibal de Almeida: Energy Efficient Motors – Key considerations in their application, UNIDO, Vienna, March 2007

152 Pět studií SAVE od prosince 2000 do května 2002, citováno v: „Úsporné elektrické pohony“, Motor Challenge, European Copper Institute, ISI Karlsruhe, KU Leuven, Univ. Coimbra, 2004

153 Anibal de Almeida: Energy Efficient Motors – Key considerations in their application, UNIDO, Vienna, March 2007

154 Market Transformation to Promote Efficient Motor Systems, SEEEM (Standards for Energy Efficiency of Electric Motor Systems), Curych 2006

155 Helmut Kaschenz a kol.: Úspora elektřiny: méně nákladů, méně elektráren, méně CO₂, Umwelt Bundes Amt, 2007

156 Druhá Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Praha 2006

157 Druhá Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Praha 2006

158 Moll, S., Skovgaard, M., et Schepelmann, P.: Sustainable use and management of natural resources. EEA report no. 9/2005, European Environment Agency, Copenhagen 2005

159 suroviny v popelnici

160 Sampat, P.: Scrapping mininig dependence, in: Starke, L. (ed.): State of the world 2003, W.W. Norton & Company, New York–London 2003

161 Waste Watch: Plastics recycling, www.wasteonline.org.uk/resources/informationsheets/plastics.htm, 28. 2. 2010

162 studie foe

163 Statistická data k 31. 12. 2004 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů schválené usnesením vlády č. 1311 ze dne 13. 12. 1999, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2005

164 Incineration or something sensible? Friends of the Earth Scotland, Edinburgh 2001

165 Murray, R.: Creating wealth from waste, Demos, London 1999

166 Sander, K.: Climate protection potential of EU recycling targets, Őkopol pro Friends of the Earth Europe–European Environmental Bureau, 2008

167 MŽP: 2008: Množství obalových odpadu, které vznikly v členském státu a byly využity nebo spáleny ve spalovnách odpadu s energetickým využitím v rámci tohoto členského státu nebo mimo něj, www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/souhrnne_udaje_obaly/$FILE/OODP-Data_2003_2008-20091008.pdf, 28. 2. 2010

168 Kalkulace Hnutí DUHA podle údajů o roční spotřebě hliníku společností Škoda Auto (Škoda Auto Sustainability Report, Škoda Auto, Mladá Boleslav 2004) a produkci automobilů (Škoda Auto. Výroční zpráva 2004, Škoda Auto, Mladá Boleslav 2005), data za rok 2003

169 Department for Environment, Food and Rural Affairs: Municipal waste management in the European Union, www.defra.gov.uk/evidence/statistics/environment/waste/kf/wrkf08.htm, 28. 2. 2010

170 Delatter, C.: Waste management policy in Flanders, VVSG, Brussles, 2005

171 Kropáček, I.: Komunální odpady, Hnutí DUHA, Brno 2006

172 Ukazatele skladby domovního odpadu, Projekt VaV/720/2/00 Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu, Přírodovědecká fakulta UK, Praha 2002

173 Statistická data k 31. 12. 2004 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů schválené usnesením vlády č. 1311 ze dne 13. 12. 1999, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2005

174 motlík oze

175 Money to burn – perverse subsidies for incineration, Friends of the Earth, London 2003

176 Hogg, D.: A changing climate for energy from waste? Eunomia Consulting pro Friends of the Earth, Bristol 2006

177 Wenzel, H., et al.: Environmental benefits of recycling: An international review of life cycle comparisons for key

materials in the UK recycling sector, Technical University of Denmark pro Waste & Resources Action Programme,

2006

178 Obnovitelné zdroje energie v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, září 2009

179 Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, 30. 9. 2008Pačes

180 worldwatch low carbon energy roadmap

181 Google Inc.: Google’s goal: renewabe energy cheaper than coal, www.google.com/intl/en/press/pressrel/20071127_green.html, 8. 7. 2008

182 Google Inc.: Develop renewable energy cheaper than coal (RE<C), www.google.org/RE-C_Brief.pdf, 23. 11. 2009

183 http://www.solarbuzz.com/Moduleprices.htm

184 TAKY TENHLE ZDROJ Je tady několikrát pod různým číslem!!! ? Rentzing Sasha et Heup Juergen: Who´s not playing fair?; New Energy 06, December 2009

185 Rentzing Sasha et Heup Juergen: Who´s not playing fair?; New Energy 06, December 2009

186 Pernick, R., et Wilder, C.: The clean tech revolution. The next big growth and investment opportunity, Collins Business, Collins 2007

187 TAKY TENHLE ZDROJ? Rentzing Sasha et Heup Juergen: Who´s not playing fair?; New Energy 06, December 2009

188 http://www.ewea.org/index.php?id=1643, podle World Energy Outlook 2008

189 worldwatch low carbon energy roadmap

190 Renewable energy technology roadmap, 20 % by 2020, EREC, listopad 2008

http://www.erec.org/fileadmin/erec_docs/Documents/Publications/Renewable_Energy_Technology_Roadmap.pdf

191 http://www.reuters.com/article/environmentNews/idUSL1878986220071019

192 worldwatch low carbon energy roadmap

193 podle těch tabulek

194 China greentech report str. 36

195 unep new energy finance Global Trends in Sustainable Energy Investment 2009

196 GP revoluce EU

197 GP revoluce EU

198 Archer, C.L., et Jacobson, M.Z. (2005): Evaluation of global wind power, Journal of Geophysical Research 110: D12100

199 pačes, str. 122

200 worldwatch low carbon energy roadmap

201 worldwatch low carbon energy roadmap

202 Pullen, A., Qiao L., et Sawyer S.: Global wind 2008 report; Brussels Global Wind Energy Council http://www.gwec.net/fileadmin/documents/Global%20Wind%202008%20Report.pdf

203 Větrná energie současnosti. ČSVE, 2009

204 Větrná energie současnosti. ČSVE, 2009

205 „Připojování OZE do ES ČR“, CESRES, únor 2010

206 British Wind Energy Association: Wind energy and intermittency: the facts, www.bwea.com/pdf/briefings/intermittency05-small.pdf, 3. 4. 2007

207 Planning of the grid integration of wind energy

in Germany onshore and offshore up to the year 2020 (dena grid study). Summary of

essential results, Deutsche Energie-Agentur, Berlin 2005

208 ^{Van Hulle, F. Et all: Integrating wind, Developing Europe’s power market for the large-scale integration of wind power, February 2009}

209 Hanslian, D., Hošek, J. Et Štekl, J.: Odhad realizovatelného potenciálu větrné energie na území ČR, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha únor 2008,

210 Petříček, V., et Macháčková, K.: Posuzování záměru výstavby větrných elektráren v krajině.

Metodické doporučení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, www.nature.cz/ve_kr_raz.htm, 8. 9. 2003

211 http://www.hnutiduha.cz/vitr/index_soubory/Infrazvuk%20VE.pdf

212 Royal Society for Protection of Birds: Wind farms, www.rspb.org.uk/ourwork/policy/windfarms/ind

ex.asp, 5. 4. 2007

213 Braunholz, S.: Public attitudes to wind-farms: a survey of local residents in Scotland, Scottish Executive Social Research, Edinburgh 2003

214 ZDROJ: Sociálně-geografická analýza vnímání a postojů veřejnosti k větrným elektrárnám (VTE), Mgr. Bohumil Frantál, Ústav geoniky Akademie věd ČR, Oddělení environmentální geografie JE TO NĚKDE PUBLIKOVANÉ, NEBO JEN PAPER? A POTŘEBUJEME DATUM VYDÁNÍ.

215 Obnovitelné zdroje energie v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, září 2009

216 APEL, Srdečný

217 Obnovitelné zdroje v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2009

218 Obnovitelné zdroje v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2009

219 Solar thermal action plan for Europe, ESTIF 2007

220 APEL, Srdečný

221 APEL, Srdečný

222 GP pv publikace

223 GP pv publikace

224 iea key world energy stats 2009

225 REN21,2009

226 Bechník, B.: Historie a perspektivy OZE - fotovoltaika, méně rozšířené technologie, 2009

http://energie.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=5517

227 Bechník, B.: Historie a perspektivy OZE - fotovoltaika, technologie krystalického křemíku, 2009

http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=5470

228 American Wind Energy Association: The most frequently asked questions about wind energy, http://www.awea.org/pubs/documents/faq2002%20-%20web.pdf, 8. 7. 2008

229 Vesmír 86, 735, 2007/11

230 APEL, Srdečný

231 http://climateprogress.org/2008/04/14/concentrated-solar-thermal-power-a-core-climate-solution/

232 http://www.nrel.gov/csp/solarpaces/project_detail.cfm/projectID=35

233 Richter, Ch., Teske, S. Et Short, R.: Concentrating Solar Power, Global outlook 09, 2009

234 Richter, Ch., Teske, S. Et Short, R.: Concentrating Solar Power, Global outlook 09, 2009

235 http://www.desertec.org/fileadmin/downloads/press/PM_DII_final_english.pdf

236 Morhart, A.: Mirrors for parabiloc trough collectors; Sun & Wind Energy, 2/2010

237 Morhart, A.: Mirrors for parabiloc trough collectors; Sun & Wind Energy, 2/2010

238 Richter, Ch., Teske, S. Et Short, R.: Concentrating Solar Power, Global outlook 09, 2009

239 Richter, Ch., Teske, S. Et Short, R.: Concentrating Solar Power, Global outlook 09, 2009

240 Trieb, F. (ed.): Trans-Mediterrean interconnection for concentrating solar power. Final report, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt – Institute of Technical Thermodynamics pro Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Stuttgart 2006

241 Naše OZE potenciálová studie

242 Naše OZE potenciálová studie

243 Naše oze studie

244 Naše oze studie

245 Laszlo, M., Popiashvili, K., et Polanecký, K.: Environmental concerns of using forest biomass for energy production in Visegrad countries, Hnutí DUHA–WWF Hungary, Brno–Budapest 2005

246 hruška-ciencala

247 Petříková, V.: Biomasa z energetických plodin. http://biom.cz/cz/odborne-clanky/biomasa-z-energetickych-rostlin

248 Usťak, S.: Pěstování a využití šťovíku krmného v podmínkách České republiky, Praha 2007, http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-87011-26-3.pdf

249 Petříková, V.: Nejnovější zkušenosti s pěstováním energetického šťovíku – Uteuša, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/nejnovejsi-zkusenosti-s-pestovanim-energetickeho-stoviku-uteusa

250 http://www.mvv.cz/iromez.html

251 Obnovitelné zdroje v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2009

252 Obnovitelné zdroje v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2009

253 Obnovitelné zdroje v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2009

254 http://www.cng.cz/cs/zemni_plyn/alternativni_pohonne_hmoty/bioplyn.html

255 Hanslian, D., Hošek, J. et Štekl, J.: Odhad realizovatelného potenciálu větrné energie na území ČR, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha 2008,

256 PAČKOM

257 Pačkom

258 Pačkom

259 Sequens, E., et Holub, P.: Větrné elektrárny: mýty a fakta, Calla–Hnutí DUHA, České Budějovice–Brno 2004

260 tns factum doplním

261 Braunholtz, S.: Public attitudes to windfarms: a survey of local residents in Scotland, Scottish Executive Social Research, Edinburgh 2003

262 Brown, L., Larsen, J., Dorn, J.G., et Moore, F.: Time for Plan B: cutting carbon emissions 80 percent by 2020, www.earth-policy.org/Books/PB3/80by2020.pdf, 8. 7. 2008

263 British Wind Energy Association: The economics of wind energy, www.bwea.com/ref/econ.html, 3. 4. 2007

264 Brown, L., Larsen, J., Dorn, J.G., et Moore, F.: Time for Plan B: cutting carbon emissions 80 percent by 2020, www.earth-policy.org/Books/PB3/80by2020.pdf, 8. 7. 2008

265 Ragwitz, M., Schleich, J., et Huber, C. Forres 2020: Analysis of the renewable energy sources’ evolution up to 2020, Karlsruhe 2005

266 http://www.gereports.com/developing-large-scale-batteries-with-compressed-air/

267 APEL, Srdečný

268 APEL, Srdečný

269 pačkom

270 Naše OZE studie

271 pačkom

272 pačkom

273 Obnovitelné zdroje energie v roce 2008, Ministerstvo průmyslu a obchodu, září 2009

274 http://www.abeceda-cerpadel.cz/

275 http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=478

276 Ročenka dopravy 2008, 2005, MD ČR, Spotřeba energie v dopravě

277 http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=496

278 http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=497

279 Výpočet dle http://www.ekolist.cz/nazor.shtml?x=2008386, vč započtení průměrné obsazenosti jednotlivých dopravních prostředků

280 Duchoň et al.

281 Viz strana 51 analýzy WI – graf doprava.

282 enviros/MŽP

283 enviros/MŽP

284 http://www.transportenvironment.org/Publications/prep_hand_out/lid/549

285 http://www.transportenvironment.org/Publications/prep_hand_out/lid/549

286 enviros/MŽP

287 mckinsey

288 enviros/MŽP

289 Climate Control Manual – 12 easy steps to cut car emissions by 2012 (not 2015), Greenpeace, Guenter Hubmann, nedatováno

290 (r)evoluce globální

291 http://www.hybrid.cz/novinky/hybridy-v-cesku-po-silnicich-jezdi-stovky-kusu

292 mckinsey

293 US Department of Energy http://www.afdc.energy.gov/afdc/vehicles/fuel_economy_tires_light.html

294 Tuvell, Ray, Fuel Efficient Tire Program, Fuels and Transportation Division, California Energy Commission, Transportation Policy Committee Workshop, June 10 2009 http://www.energy.ca.gov/transportation/tire_efficiency/documents/2009-06-10_workshop/presentations/2009-06-10_TUVELL.PDF

295 r/evoluce gp

296 http://www.transport.alstom.com/_eLibrary/brochure/upload_63893.pdf

297 http://www.zelpage.cz/zpravy/7401, http://www.railway-energy.org/tfee/index.php?TECHNOLOGYID=199&ID=220&SEL=210 JÁ Z TOHO DRUHÉHO ODKAZU MOC NEPOCHOPIL, ZDA JSOU TO % KOMPLETNÍ SPOTŘEBY VLAKU, NEBO JEN % Z NĚJAKÉ ČÁSTI SPOTŘEBY, KE KTERÉ SE VZTAHUJE TA SOUČÁSTKA (U KTERÉ NEVÍM, O CO JDE). KAŽDOPÁDNĚ VE DRUHÉM ODKAZU JE O 35 %, NIKOLI 50 %.

298 Energetická náročnost sektoru dopravy. Prognóza pro ČR pro období 2010 až 2050. Duchoň et al.

299 http://www.sydos.cz/cs/rocenka-2008/rocenka/htm_cz/cz08_312000.html

300 T&E/FOEE/GP

301 ENDS Daily 10. 2. 2010

302 T&E/FOEE/GP

303 T&E/FOEE/GP

304 T&E/FOEE/GP

305 kendall wwf

306 Kendall, 2008:145, cit. Dle Transport & Environment- How to avoid electric shock – Electric cars: from hype to reality, 2009.

307 enviros mžp

308 enviros mžp

309 http://www.eukn.org/luxembourg/themes/Urban_Policy/Transport_and_infrastructure/Public_transport/Call-a-bus--Luxembourg-_1212.html

310 Dopravní podnik hlavního města Prahy. Výroční zpráva 2008, DP hlavního města Prahy, Praha 2009

311 http://www.sydos.cz/cs/rocenka-2008/rocenka/htm_cz/cz08_515000.html

312 rural transport futures

313 Martínek, J.: Podpora rozvoje cyklistiky v ČR, Centrum dopravního výzkumu, Brno 2008

314 Martínek, J.: Podpora rozvoje cyklistiky v ČR, Centrum dopravního výzkumu, Brno 2008

315 Martínek, J.: Podpora rozvoje cyklistiky v ČR, Centrum dopravního výzkumu, Brno 2008

316 pm bezpečné cesty do školy

317 Koželouh, J.: Environmentální dopady plánované prostorové expanze velkoplošného maloobchodu v České republice v roce 2008, NESEHNUTí, Brno 2009

318 Molitor, R., Kafer, A., Thaller, O., Samaras, Z., Tourlou, P.M., et Ntziachristos, L: Road freight transport and environment in mountainous areas: case studies in the Alpine region and the Pyrenees, European Environment Agency, Copenhagen 2001

319 Molitor, R., Kafer, A., Thaller, O., Samaras, Z., Tourlou, P.M., et Ntziachristos, L: Road freight transport and environment in mountainous areas: case studies in the Alpine region and the Pyrenees, European Environment Agency, Copenhagen 2001

320 Molitor, R., Kafer, A., Thaller, O., Samaras, Z., Tourlou, P.M., et Ntziachristos, L: Road freight transport and environment in mountainous areas: case studies in the Alpine region and the Pyrenees, European Environment Agency, Copenhagen 2001

321 Madarassy, J., et al.: Heading down dead ends: transport sector financing in Central and Eastern Europe, CEE Bankwatch Network 2004

322 Otten, M., et van Essen, H.: Why slower is better: Pilot study on the climate gains of motorway speed reduction, CE Delft, Delft 2010

323 (SEVEn 2008)

324 (SEVEn 2008)

325 http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_tz100121emise_2008/$FILE/Emise%20_GHG_%201990_-_2008.pdf

326 (SEVEn 2008).

327 (SEVEn 2008)

328 (V. Valášek: Báňsko-technické, ekonomické a územní podmínky douhlení zásob hnědého uhlí v územně ekologických limitech a v oblastech mimo ně, Most 2008)

329 (Závěrečná zpráva NEK)

330 podle Wuppertalu

331 (ORTEP)

332 (Karafiát, J.: Analýza potřeb tepla v ČR, II. Etapa – Bilance potřeb tepla, jejich vývoj a varianty krytí)

333 (ORTEP 2008)

334 porsenna

335 (Motlík)

336 (SEVEn, podklad pro NEK)

337 (ERÚ, MPO - Bufka)

338 (MPO)

339 (Závěrečná zpráva NEK).

340 Nauclér, T., Campbell, W., et Ruijs, J.: Carbon capture & storage: assessing the economics, McKinsey&Company 2008

341 Nauclér, T., Campbell, W., et Ruijs, J.: Carbon capture & storage: assessing the economics, McKinsey&Company 2008

342 Abanades, J C et al., 2005. Summary for Policymakers in IPCC

Special Report on Carbon Dioxide Capture and Storage, B. Metz

et al., Editors. 2005, Cambridge University Press: Cambridge, U.K.

343 http://www.oecd.org/dataoecd/48/27/41498733.pdf

344 Němcová, P., et Kotecký, V.: Ekologická daňová reforma: impuls pro modernizaci ekonomiky, Hnutí DUHA, Brno 2008

345 Environmentally related taxes in OECD countries: issues and strategies, OECD, Paris 2001

346 Environmental Taxes in the European Economy 1995–2003, Eurostat, Luxembourg 2007

347 European Trade Union Confederation: Ecological tax reform: discussion paper, www.etuc.org/policy/environment/other/reform.cfm, 18. 4. 2001

348 Koncepce ekologické daňové reformy. Verze po poradě vedení, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2005

349 Hospodářská komora: Společné prohlášení Sdružení automobilového průmyslu a Svazu dovozců

automobilů k problematice stáří a obnovy vozového parku v ČR, Praha 9. července 2007,

www.komora.cz/Files/Soubory/TI10-2007.DOC, 19. 3. 2010

350 ACEA tax guide 2008, Association of European Automobile Manufacturers, Brussels 2008

351 Vehicle Excise Duty as na environmental tax: tenth report of session 2007–2008, House of Commons Environmental Audit Committee, London 2008

352 The use of differential VAT rates to promote changes in consumption and innovation: Final report, Institute for Environmental Studies, June 2008

353 zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

354 The use of differential VAT rates to promote changes in consumption and innovation: Final report, Institute for Environmental Studies, June 2008

355 Pearson, A., Worthington, B.: ETS S.O.S: Why the flagship ’EU Emissions Trading Policy’ needs rescuing, str. 4, staženo z www.sandbag.org.uk 30. 7. 2009

356 Studie vypracovaná New Carbon Finance v září 2009 CITACI

357 Svoboda, A.: Vývoj trhu s elektřinou ve střední a východní Evropě, www.euroenergy.cz/prednasky07_cz/svoboda.ppt, 10. 3. 2010

358 A Copenhagen Climate Treaty, Version 1.0. A propsal for a Kopenhagen Agreement by Members of the NGO Community, 2009, str. 21, http://assets.wwf.ca/downloads/wwf_proposal_copenhagen_climatetreaty.pdf, 12.2.2010

359 DOPLNÍM ODKAZ NA NATURE

360 Český statistický úřad: Bytová výstavba v České republice – byty dokončené 1998–2009: www.czso.cz/csu/csu.nsf/i/tab_2_bvzcr/$File/bvzcr021910_02.xls, 13. 3. 2010

361 Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

362 Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

363 Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008

364 Aleš Bartheldi in Vědeckotechnický sborník ČD č. 27/2009

365 Walls, M.: EPR policies and product design: economic theory and selected case studies, OECD, Paris 2006