Obsah

1. Úvod

Smlouva o dílo, upravená v režimu obchodního zákoníku, je jednou z nejvíce frekventovaných typů smluv, využívaných v rámci činnosti podnikatelských subjektů.

Vzhledem k její převládající dispozitivní úpravě v obchodním zákoníku, umožňuje na jedné straně smluvním stranám přizpůsobit smlouvu jejich konkrétním možnostem a požadavkům, na druhé straně však bývá při nedostatečné či laické smluvní úpravě zdrojem potíží při výkladu stanovení práv a povinností smluvních stran. To je typické i pro smlouvu o dílo v investiční výstavbě, kdy pro tuto oblast v právním řádu chybí specifická úprava, reagující na zvláštnosti vztahů ve výstavbě vzhledem k jejímu rozsahu a provázanosti smluvních vztahů.

I přesto, že smlouva o dílo byla již v minulosti předmětem zájmu mnoha autorů, zvolila jsem právě toto téma především s ohledem na široké uplatnění problematiky v praxi. Obohacením by pak měla být judikatura poslední doby, která je jednak odrazem vývoje podnikatelské činnosti, změn zákona a zejména pak vodítkem pro případná řešení sporů.

Úvod práce je věnován základním pojmům smlouvy o dílo a jejímu odlišení od kupní smlouvy včetně limitů smluvní volnosti při uzavírání smlouvy. Další kapitola poukazuje na specifika smlouvy o investiční výstavbě a důležitou součástí práce jsou vztahy souvisejících s provedením díla – kontrola díla, cena díla, vlastnické a odpovědnostní vztahy.

Mojí snahou bude za pomoci odborné literatury analyzovat problémy, se kterými se lze dnes nejčastěji při aplikaci smlouvy o dílo ve smluvních vztazích v praxi setkat a hledat jejich řešení za pomoci odborné literatury a judikatury Nejvyššího soudu ČR.

2. Pojem smlouvy o dílo

Historicky se smlouva o dílo vyvinula z typově jí nejbližších smluv římského práva, kterými byly kupní smlouva, nájemní smlouva (smlouva o užívání věci) a námezdní smlouva. Spojení nájemní smlouvy se smlouvou o dílo má své kořeny v pojetí římského práva, které za nájem (užívání) věci považovalo i pronájem práce otroků, smlouva námezdní pak upravovala vztahy při pronajímání práce svobodných.^¹ Postupem času a s hospodářským rozvojem společnosti roste důraz, nikoliv na samotnou činnost, ale na požadovaný a dohodnutý výsledek činnosti – dílo. Tím se prakticky z původních smluv upravujících nájem pracovní síly rozvíjí dva typy smluv - smlouva o dílo a pracovní smlouva.

Evropské kodifikace smlouvy o dílo jsou si velmi blízké, původní řazení smlouvy o dílo pod nájemní smlouvu doposud zachovává např. francouzské právo, kde je předmětem díla konání v širokém smyslu, bez rozlišení smlouvy o dílo a smlouvy služební a rovněž bez požadavku hmotného zachycení díla. Toto řazení však opustil mimo jiné i právní řád rakouský, který měl pro legislativní vývoj u nás největší význam. “Rakouský ABGB 1811 stanovil v § 1151, že služební smlouva vzniká, pokud se někdo zaváže konat služby pro jiného, převezme-li někdo úplatný závazek zhotovit dílo, jde o smlouvu o dílo”.^²

V našem právním řádu se úprava smlouvy o dílo objevuje v občanském zákoníku z r. 1950 a její úvodní ustanovení určuje, že Xxxxxxxx o dílo se zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno, že je za odměnu provede na své nebezpečí. Pojmovým znakem, který doposud přetrvává i v dnešní úpravě smlouvy o dílo v občanském zákoníku, je tedy činnost zhotovitele na jeho vlastní nebezpečí. Občanský zákoník z r. 1964 smlouvu o dílo neupravuje, pouze v několika ustanoveních řeší opravu a údržbu věci (§276 - §283) a zhotovení věci na zakázku (§ 263 - §275). Alespoň základ smlouvy o dílo v období, kdy nebyla v občanském zákoníku smlouva o dílo samostatně upravena, zachovával zákoník mezinárodního obchodu (zák. č. 101/1963 Sb.), i když jeho význam spočíval spíše v zachování klasického obligačního práva v době poznamenané vlivem socialistické legislativy.^³

Hospodářský zákoník sice smlouvu o dílo v její klasické podobě neobsahoval, upravoval však řadu specifických smluvních typů - pro oblast investiční výstavby např. Smlouvu o dodávce stavebních prací a o dodávce stavební části,^⁴ které již v dnešní úpravě nenalezneme. Ačkoliv Hospodářský zákoník byl poplatný tehdejší politické a společenské situaci, nová legislativa nepřinesla pro oblast investiční výstavby adekvátní náhradu.

Do našeho právního řádu se smlouva o dílo vrací až s účinností novely občanského zákoníku od 1. 1. 1992 (§631 - §643 ObčZ.). V tomto období dochází na základě společenských změn k zásadní reformě naší legislativy, kdy v domnění odlišností podnikatelské sféry byla zákonem č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník přijata i úprava smlouvy o dílo v obchodním zákoníku (§536 - §565). „Stali jsme se tak prvním státem, jehož právo upravuje smlouvu o dílo odlišně pro subjekty podnikající a nepodnikající.“^⁵

Současný stav, kdy existují dvě na sobě nezávislé úpravy smlouvy o dílo, je označován jako neuspokojivý. Kritizována je rovněž její velmi obecná úprava v obchodním zákoníku, jež nereflektuje na specifika a požadavky odvětví, ve kterých je často využívána (např. výstavba) a do budoucna tento nedostatek zřejmě vyvolá potřebu nové právní úpravy. Inspiraci pro kodifikaci právních vztahů vznikajících ve výstavbě můžeme najít nejen ve shora uvedeném již zrušeném Hospodářském zákoníku, ale i ve francouzském právu, které obsahuje ustanovení, týkající se přímo stavebních smluv a dále specifických smluv, které při výstavbě mohou vznikat.^⁶

V naší současné úpravě smlouvy o dílo, stanovené zákonem č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník (§536 a násl.), je kladen důraz na materiální výsledek díla. Smlouvu o dílo obchodní zákoník definuje jako smlouvu, na základě které se na jedné straně zhotovitel zavazuje pro objednatele zhotovit určité dílo a na druhé straně se objednatel zavazuje za toto dílo zaplatit a jejímž výsledkem je hmotně zachycený výsledek.

Smlouva o dílo nemusí mít písemnou formu, pokud některá ze stran neprojeví vůli uzavřít ji ve formě písemné. Písemnou formu však lze jen doporučit z důvodů případných sporů o jejím obsahu. Celá její úprava (mimo základních ustanovení smlouvy) je dispozitivní a je úzce svázána se smlouvou kupní, na niž odkazují ustanovení, týkající se vymezení pojmu díla, předání zhotovené věci nebo odpovědnosti za vady.^⁷

2.1. Podstatné náležitosti smlouvy o dílo

“Podstatnými částmi smlouvy o dílo jsou vymezení díla (popř. předmětu díla) a určení ceny nebo vymezení způsobu jejího určení, popř. projev vůle účastníků uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pokud smlouva neobsahuje obě tyto podstatné části, není platně uzavřena.”^⁸

Aby tedy smlouva o dílo platně vznikla, musí splňovat v souladu s § 263 (2) ObchZ požadavek podstatných náležitostí, vyplývajících z § 536 ObchZ., kterými v případě smlouvy o dílo jsou:

určení předmětu plnění

Předmětem plnění závazku zhotovitele je konkrétní dílo respektive jeho přesné určení. Při výkladu vůle je třeba v souladu s § 263 (3) ObchZ. brát zřetel na všechny okolnosti s projevem vůle související a to jak při uzavření smlouvy, ale i z následného chování stran, pokud to povaha věci připouští. Přesto lze jen doporučit věnovat značnou pozornost vymezení předmětu díla ve smlouvě tak, aby jeho nedostatečné určení nebylo příčinou případné neplatnosti smlouvy. Nejedná se přitom o jeho vymezení do nejmenšího detailu, je však nutné, aby z něj bylo možné při případném sporu odvodit vůli a představu stran o výsledku díla.

určení ceny díla, popř. způsob jejího určení, nebo musí z jednání o uzavření smlouvy vyplývat vůle stran uzavřít smlouvu bez tohoto určení

“Cena díla je podstatnou částí smlouvy, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít ji bez určení ceny, tedy bez dohody o ceně nebo způsobu jejího určení. O takto projevenou vůli (uzavřít smlouvu bez určení ceny) se však nejedná v případě, kdy si strany ve smlouvě sjednají, že dohodu o ceně, resp. o způsobu jejího určení uzavřou dodatečně (např. formou dodatku ke smlouvě). Cena díla nebo dohoda o způsobu jejího určení v takovém případě zůstává podstatnou částí smlouvy a dohoda o ceně nebo způsobu jejího určení je nezbytnou podmínkou pro vznik smlouvy o dílo”.^⁹

Smluvní strany tedy musí výši ceny začlenit přímo do smlouvy, popř. stanovit způsob jejího určení např. formou rozpočtu, anebo při uzavírání smlouvy projevit vůli uzavřít smlouvu bez tohoto určení. Z výše uvedené právní věty vyplývá, že o projev vůle uzavřít ji bez určení ceny díla nejde v případě, kdy se strany dohodnou, že cenu respektive způsob jejího určení dohodnou dodatečně (formou dodatku ke smlouvě). V tomto případě by smlouva nebyla platně uzavřena a případný nárok zhotovitele by bylo zřejmě třeba posuzovat z hlediska bezdůvodného obohacení (§ 451 (1) (2) ObčZ) jako plnění z neplatné smlouvy – bez právního důvodu.

2.1.1. Subjekty

Ačkoliv to z ustanovení týkajících se základních ustanovení smlouvy přímo nevyplývá, ani bez určení subjektů by smlouva platně nevznikla. Subjekty smlouvy o dílo jsou dle zákonné dikce zhotovitel a objednatel, platnosti smlouvy však nebrání i zvolení jiného označení smluvních stran za podmínky že bude zřejmé, pro koho se dílo provádí (objednatel), a kdo bude dílo provádět (zhotovitel).

Postavení účastníků právního vztahu je rozhodující pro určení, zda se právní vztah z uzavřené smlouvy o dílo bude řídit obchodním nebo občanským zákoníkem.

Podle § 261 odst. (1), (2) obchodního zákoníku jsou povinně podřízeny do režimu obchodních závazků v rámci relativních obchodů smluvní vztahy z uzavřené smlouvy o dílo:

1. Mezi podnikatelskými subjekty, jestliže s přihlédnutím ke všem okolnostem při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

K zařazení do oblasti obchodních závazkových vztahů tak musejí být podle tohoto ustanovení splněny kumulativně tři podmínky, tedy – oba subjekty musí být podnikateli, smlouva se musí týkat jejich podnikatelské činnosti, což muselo být zřejmé již při vzniku smlouvy o dílo.

K posouzení situace, zda se jedná o smlouvu naplňující výše uvedené podmínky, dává návod poměrně bohatá judikatura. Nejvyšší soud např. uvádí, že pouze z uvedení identifikačního čísla nelze jednoznačně a bez dalšího usoudit, že se jedná o relativní obchod.^¹⁰ Nutno však říci, že judikatura NS ČR není jednotná. Existují i jiná rozhodnutí, kterými za situace, kdy oba účastníci smlouvy uvedli ve smlouvě svá obchodní jména a připojili razítka, soud dovodil, že tímto způsobem dali dostatečně najevo svůj úmysl uzavřít smlouvu podle obchodního zákoníku. Bude tedy záležet na konkrétních okolnostech při uzavírání smlouvy s ohledem na jejich subjekty a náplň jejich podnikatelské činnosti.

2. Mezi státem nebo samosprávnou jednotkou na jedné straně a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti na straně druhé za podmínky, že se smluvní vztah týká zabezpečování veřejných potřeb. Zákon řadí mezi pojem stát i státní organizace, které nejsou podnikateli, rovněž za podmínky, že obsahem smlouvy je uspokojování veřejných potřeb.

3. Obchodní zákoník dále v § 262 (1) umožňuje stranám, na které se nevztahují shora uvedená kriteria a jejich smluvní vztah tak není povinně zařazen do režimu obchodního zákoníku, aby si tento režim samy zvolily – formou písemné dohody.

V praxi se často vyskytují případy, kdy je pouze v záhlaví smlouvy uvedeno, že tato se bude řídit obchodním zákoníkem. Při případném řešení sporu účastníků se pak obtížně prokazuje, zda bylo vůlí obou stran uzavřít smlouvu v označeném režimu. Touto problematikou se rovněž již několikrát zabýval Nejvyšší soud a z jeho poslední judikatury vyplývá, že nelze bez dalšího posuzovat smlouvu v záhlaví smlouvy označeném režimu. Bude tedy záležet na všech okolnostech při uzavírání smlouvy, např. kdo smlouvu připravil, zda jsou smluvními stranami podnikatelé, atd.^¹¹

S ohledem na důsledky, které volba práva přináší lze doporučit, aby smluvní strany přímo v textu smlouvy (nikoliv pouze v záhlaví) výslovně uváděly, že se jejich smluvní vztah bude řídit obchodním zákoníkem, a to i v případech, kdy ve smlouvě uvedou svá identifikační čísla

2.2. Pojem díla

Obchodní zákoník vymezuje pojem díla v § 536 (2) jako zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržbu, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Požadavek na hmotný výsledek činnosti není stanoven v úpravě smlouvy o dílo v občanském zákoníku, rovněž v jiných právních řádech se vyskytuje pouze ojediněle. Z režimu smlouvy o dílo tak automaticky vylučuje všechny činnosti, jejichž výsledek nemá být hmotně zachycen. Jak uvádí Xxxx. Xxxxxxxxxx: ”obchodní zákoník tak posouvá velmi nezvyklým způsobem hranici mezi smlouvou o dílo a mandátní smlouvou a vytváří tak rozštěpení českého soukromého práva, protože podobné posunutí nenastává v oblasti neobchodních občanskoprávních vztahů”.^¹²

Podrobným rozborem ustanovení § 536 (2) pak můžeme definovat dílo jako:

vytvoření určité věci

Vytvoření věci je však dílem pouze za předpokladu, že nespadá pod kupní smlouvu. Obecně lze říci, že pokud je předmětem smluvního vztahu účastníků činnost, půjde o smlouvu o dílo, v případě převodu vlastnického práva k určité movité věci zase o smlouvu kupní.

To však neplatí v případě dodání věci, která má být teprve vyrobena. Úzkou hranici mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo je zde třeba určit pomocí kritérií materiálu a činnosti za použití § 410 ObchZ.

V prvním odstavci uvedeného ustanovení je použito kritérium materiálu, tzn., že dodání zboží, které má být teprve vyrobeno se považuje za smlouvu kupní, ledaže strana, které má být toto zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je k výrobě tohoto zboží zapotřebí.

Druhý odstavec pak z hlediska činnosti naopak vymezuje, kdy o kupní smlouvu nepůjde. Bude tomu tak v případě, kdy převážnou část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží.

Výše uvedená právní úprava je dispozitivní, tzn., že smluvní strany mohou v podstatě volit mezi oběma typy smluv, limity této smluvní volnosti jsou uvedeny v následující kapitole.

montáž určité věci

Pod smlouvu o dílo bude vždy spadat i smluvní vztah, jehož obsahem je závazek smluvní strany provést montáž, a to bez ohledu na to, jakou část závazku montáž tvoří.

Protože zákon nevymezuje termín „montáž“, je třeba vycházet z obchodních zvyklostí, které „montáží rozumí uložení, uchycení a sestavení včetně seřízení a propojení i zkoušek kvality montáže“^¹³

Xxx. Xxxxxxxxx pak zastává názor, “že za montáž nelze považovat pouhou instalaci věci, tj. vybalení, umístění popřípadě vyvážení a vyzkoušení věci, ale že musí jít o činnost vyžadující určitou kvalifikaci osoby, která ji provádí. Za montáž nebude také zpravidla považováno sesazení věci z typových částí sestavovaných na místě dodání (např. nábytek), jestliže existuje jediný možný způsob jak věc sestavit“^¹⁴

opravu, údržbu, úpravu

Jde o činnosti, které jsou opět spojeny s podmínkou hmotně zachyceného výsledku respektive s jeho úpravami, opravami a údržbou. Oprava je chápána jako obnovení funkčnosti, tj. oprava následků poškození věci nebo účinků jejího opotřebení, popř. výměna jejích součástí. Údržba pak vede k zachování užitných vlastností věci a může být spojena s opravou. Úprava znamená určitou změnu věci a vede k modernizaci nebo změně funkce věci, popř. změně povrchu věci.^¹⁵

výsledek jiné činnosti, který je hmotně zachycen

Jak vyplývá z poslední části první věty ustanovení § 536 (2) ObchZ., smlouvou o dílo jsou také smlouvy, jejichž obsahem je závazek zhotovitele k jakékoliv jiné činnosti - ovšem za předpokladu, že její výsledek bude hmotně zachycen. Hmotný výsledek činnosti je zde určujícím znakem smlouvy o dílo a vlastnosti v něm obsažené by měly být stranami dohodnuty tak, aby splňovaly podmínky určitosti předmětu plnění závazku, jako podstatné náležitosti smlouvy.

e) vždy zhotovení, montáž, úprava, oprava, údržba stavby nebo její části

Poslední věta ustanovení § 536 (2) obchodního zákoníku určuje, že dílem se vždy rozumí zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Aplikace smlouvy o dílo je v těchto případech zjevně vhodnější zejména vzhledem k časové náročnosti a časté provázanosti subjektů, a k možnosti použití institutů neupravených v rámci kupní smlouvy (provedení díla, cena podle rozpočtu, atd.).

“Stavbou ve smyslu obchodního zákoníku přitom můžeme rozumět úpravy pozemků, budovy, inženýrské sítě, stavební objekty, technologická zařízení spojená svými základy se zemí apod.”.^¹⁶

2.3. Limity smluvní volnosti

Smluvní volnost neboli smluvní svoboda, je základním pilířem obchodního zákoníku, která realizuje autonomii vůle účastníků smluvního vztahu při rozhodování, zda smlouvu uzavřou, s kým smlouvu uzavřou, určit obsah a formu této smlouvy a také si zvolit, jakým právem se bude smluvní vztah řídit.^¹⁷

Jako každá svoboda, tak i svoboda smluvní má své limity, stanovené právními předpisy a obsažené v kogentních ustanoveních. „Kogentní (kategorické normy) jsou taková ustanovení, jejichž použití na právní poměry, které upravují, nemůže být vyloučeno ani omezeno projevem odchylné vůle subjektů právního vztahu, ani jiných subjektů (nebo státních orgánů)“^¹⁸. Princip smluvní volnosti vyjadřuje, “že si strany mohou dohodnout jakoukoli smlouvu (dohodu), jestliže neodporuje kogentním právním ustanovením, dobrým mravům, nebo jiným právním předpisům.”^¹⁹ Omezení smluvní volnosti tak plyne nejen z kogentních ustanovení právních předpisů, je obsaženo i v obecně uznávaných principech či zásadách, ale také v pramenech komunitárního práva, stále vice akcentujícího na ochranu slabší strany smluvního vztahu. Proces unifikace a harmonizace evropského práva tak do našeho právního řádu vnáší ochranu nepodnikatelských subjektů i ve stranami dohodnutém režimu obchodního zákoníku.

V případě, kdy si strany zvolí režim obchodního zákoníku v souladu s § 262 (1) ObchZ. dohodou a jedním účastníkem je nepodnikatel, chrání zákon v souladu s komunitárními předpisy slabší stranu smluvního vztahu, tedy tento nepodnikatelský subjekt. Druhá věta uvedeného odstavce stanoví, že pokud dohoda o volbě práva směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Xxxxxxx ovšem je, zda se neplatnost týká celé dohody a zda jde o neplatnost absolutní. Xxxx. Xxxxxxxxxx zastává názor, že vzhledem k tomu, že tato věta má chránit slabší stranu a ustanovení obchodního zákoníku jsou zejména v části týkající se odpovědnosti pro podnikatele přísnější, týká se neplatnost pouze konkrétního ustanovení smlouvy, které postavení slabší strany zhoršuje. Je to neplatnost relativní, kterého se může v souladu s § 267 (1) ObchZ. dovolat pouze nepodnikatel.^²⁰

V souladu s ustanovením § 262 (4) ObchZ. se tak použijí předpisy obchodního zákoníku na obě strany, avšak v případě, kdy je jednou stranou nepodnikatel, použijí se vždy ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a další ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to pro tuto smluvní stranu výhodnější. Proto se pro případnou odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů a na společné závazky této “slabší” strany použijí ustanovení občanského zákoníku včetně úpravy týkající se spotřebitelských smluv. V souvislosti se smlouvou o dílo, která takto rovněž spadá pod režim spotřebitelských smluv, je nutné dodat, že některá jejich ustanovení ochraňující spotřebitele, se nevztahují pro smlouvy uzavírané na výstavbu (§ 54 d) ObčZ.).

Naše právní úprava ochrany slabší strany tedy zapracovala požadavky komunitárního práva, směřujícího k ochraně spotřebitele. Ačkoliv je tato snaha obecně podporována, zásahy do systému obchodního práva mají za následek „rozštěpení právního režimu vztahů, v nichž na jedné straně vystupuje podnikatel a na druhé straně nepodnikatel“^²¹. Snaha o důsledné zapracování komunitárního práva spolu s pozůstatky socialistického práva a nekoncepčností novel, způsobuje celkovou neuspořádanost našeho právního systému v oblasti soukromého práva. Na druhou stranu je však právě naše v mnoha případech „socialistické pojetí“ paradoxně bližší komunitárním požadavkům, než mnohé jiné evropské právní řády.^²²

Právní předpisy prostřednictvím kogentních norem na jedné straně sice smluvní volnost limitují, na druhé straně však prostřednictvím dispozitivních ustanovení pomáhají smluvním stranám regulovat jejich právní vztah při nedostatečné smluvní úpravě.

„Dispozitivní normy umožňují účastníkům právních vztahů, aby projevem souhlasné vůle určili obsah vzájemných oprávnění a povinností, a pro případ, že tak neučiní, upravuje práva a povinnosti norma“.^²³

2.3.1. Limity smluvní volnosti vzhledem k pojmovým znakům smlouvy o dílo

Účastníci mohou v rámci své autonomie vůle určit, jakou smlouvu uzavřou a upravit svůj smluvní vztah smlouvou pojmenovanou či smlouvu nepojmenovanou (inominátní). Limitace tohoto výběru je zakotvena kogentním § 269 (2) ObchZ, který stanoví, že účastníci mohou uzavřít inominátní smlouvu pouze tehdy, když není upravena jako typ smlouvy. Použití inominátních smluv v případě, kdy je typ smlouvy zákonem upraven, je zakázáno zejména z důvodu, že by se tímto způsobem mohla obcházet kogentní ustanovení u jednotlivých typů smluv.^²⁴

U smluv pojmenovaných si účastníci rovněž nemohou libovolně vybrat typ smlouvy, kterou uzavírají, pokud totiž bude nést znaky jiného smluvního typu než jakým je označena, bude kvalifikována podle něj. K určení typu smlouvy slouží pojmové znaky odvozené od podstatných částí smlouvy.

Tyto pojmové znaky tvoří zároveň limity smluvní volnosti účastníků v rozhodování o tom, jakou smlouvu uzavřou, nicméně v určitých případech lze vztah správnou smluvní formulací podřadit pro strany výhodnějšímu typu smlouvy. V případě smlouvy o dílo je smluvní volnost limitována vzhledem k pojmovým znakům následovně:

Pojmové znaky smlouvy o dílo:

závazek zhotovitele provést určité dílo

V případě provedení určitého díla má smlouva o dílo nejblíže ke smlouvě kupní.

„Smlouva o dílo je pojmově vymezena závazkem zhotovitele provést určité dílo a závazkem objednatele zaplatit za jeho provedení určitou cenu“.^²⁵

„Kupní smlouva je pojmově vymezena závazkem prodávajícího dodat kupujícímu zboží určené jednotlivě nebo podle druhu a množství a převést na něho vlastnické právo k tomuto zboží, jakož i závazkem kupujícího zaplatit kupní cenu.“^²⁶

Kogentní § 536 (2) ObchZ odkazuje v definici díla na ustanovení § 410 (1) a (2) ObchZ, která za pomoci hledisek materiálu a činnosti určují hranici použití typu smlouvy kupní nebo smlouvy o dílo u věci, která ještě není vyrobena (viz kap.2.2.a). Ustanovení § 410 ObchZ je dispozitivní, znamená to tedy, že posuzováním hlediska materiálu a činnosti jím nejsou strany vázány, pokud si smluvně dohodnou předmět smlouvy (zhotovení věci či převod vlastnického práva) a tím alternativu pro ně vhodnější. Dohoda stran však není možná v případě, kdy součástí dodávky je montáž nebo zhotovování či opravy staveb. I když je totiž § 410 (2) ObchZ dispozitivní, montáž určité věci je obsažena v kogentních základních ustanoveních smlouvy o dílo, stejně tak je tomu u staveb a jejich částí.^²⁷ Lze ovšem v případě zhotovení stavby uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě, určit předmět budoucího převodu vlastnického práva a následně uzavřít smlouvu kupní (kupní smlouva k nemovitostem je upravena v ObčZ.).

jiná činnost, jejíž výsledek je hmotně zachycen

Další činnosti, jejichž povahu OBchZ. nijak nevymezuje, mohou být smlouvami o dílo pouze za předpokladu, že jejich výsledek je hmotně zachycen. Hmotný výsledek díla není rovněž zákonem definován. Lze dovodit, že jím může být např. písemný dokument, CD disk, projektová dokumentace, atp. Účastníci se tedy v rámci své smluvní volnosti a při vědomí odlišného právního režimu smluv mohou rozhodnout, zda splnit požadavek hmotného výsledku činnosti a uzavřít smlouvu o dílo, nebo určit jako požadovaný výsledek činnosti pouze ústní konzultaci a zvolit např. smlouvu mandátní či inominátní.

Limitem volby smlouvy o dílo podle XxxxX je také skutečnost, že smlouva o dílo v ObchZ. je sice úpravou zvláštní oproti její úpravě v ObčZ., ale obecnou ve vztahu k jiným činnostem a tedy smlouvám, které mají v ObchZ svoji speciální úpravu a budou tedy kvalifikovány podle této úpravy (např. Smlouva o kontrolní činnosti).

samostatnost při provedení díla

Tento pojmový znak nevyplývá přímo ze základních ustanovení smlouvy o dílo, je zakotven v dispozitivním § 537 (1) a (3) ObchZ. Pokud by však samostatnost při provádění díla nebyla znakem závazku zhotovitele, nešlo by o smlouvu o dílo. Z tohoto důvodu nelze činnost, která není prováděna samostatně a na vlastní nebezpečí v rámci smluvní volnosti subsumovat pod smlouvu o dílo. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno zastírání pracovních vztahů, tzv. “Schwarzův systém“, který byl v minulosti příčinou mnoha změn naší legislativy, kritizovaných např. Prof. Pelikánovou: “Tzv. Xxxxxxxxx systém nebyl tolik produktem české vynalézavosti, jako spíše produktem pokleslého právního vědomí a mlhavé představy o rozlišení smlouvy pracovní od smlouvy o dílo. Jestliže tzv. samostatní podnikatelé pracovali u strojů tzv. objednatele ze surovin opatřených "objednatelem" po normální pracovní dobu, nemohlo se jednat a nejednalo se o smlouvu o dílo a nebylo k tomuto závěru zapotřebí zvláštní právní úpravy.“ ….“ Řešení skrytých pracovních smluv se nalézá zcela jinde a nebylo třeba přistupovat k žádné legislativní aktivitě. Ustanovení § 41a odst. 2 OZ totiž zní: "Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený." Ve Schwarzově systému strany chtějí uzavřít smlouvu pracovní, ale zastírají ji smlouvou o dílo, k níž skutečná vůle nesměřuje”.^²⁸

Limitem smluvní volnosti při volbě mezi smlouvou pracovní a smlouvou o dílo je tedy charakter pojmových znaků právě s ohledem srovnání samostatnosti při provádění díla a závislé práce definované v § 2 (4) zák. č. 262/2006 Zákoník práce, jako činnost osobní, podřízená a závislá na pokynech zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Samostatnost při provádění díla se naopak projevuje – v nezávislosti a nepodřízenosti zhotovitele a naopak v jeho větší zodpovědnosti za výsledek díla^²⁹. V praxi, např. v případě drobných řemeslných činnosti bývá rozlišení charakteru práce objektivně obtížně zjistitelné, proto i zde je dán určitý prostor smluvní volnosti za předpokladu vhodné smluvní formulace.

závazek objednatele zaplatit za provedení díla (úplatnost)

Dohoda o ceně je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo a vyjadřuje úplatnost jako pojmový znak smlouvy. Cena může být stanovena jako cena pevná, podle rozpočtu, nebo obvyklá. Smluvní volnost tedy mohou realizovat účastníci jak výběrem z těchto možností, tak i při stanovení její výše. Stanovení příliš vysoké ceny v důsledku zneužití svého dominantního postavení na trhu se zřejmě v oblasti smlouvy o dílo bude vyskytovat pouze výjimečně, stejně jako nízká cena, tj. cena nepokrývající běžné náklady, jejímž cílem je získání dominantního postavení na trhu.

Někteří odborníci se zabývají otázkou, zda by bylo možné uzavřít bezúplatnou smlouvu o dílo. Xxxx. Xxxxxxxxxx se přiklání k názoru, že i když je pojmovým znakem smlouvy o dílo v občanském i obchodním zákoníku úplatnost, je možné uzavřít smlouvu o bezplatném poskytnutí služby, která by se případně mohla analogicky řídit ustanoveními o smlouvě o dílo. To se však netýká případů, kdy se jedná pouze o bezplatné výkony z ochoty a přátelství, kde není právního závazku.^³⁰

3. Specifika smlouvy o dílo v investiční výstavbě

Předmětem investiční výstavby je zhotovení velkých stavebních celků vybavených technologickým zařízením. S ohledem na velký rozsah stavebních či montážních prací jak v přípravné, tak ve finální fázi, je investiční výstavba složitý, časově a finančně náročný proces. Na vytváření jeho stavební i technologické části se podílí řada vzájemně přímo či nepřímo provázaných subjektů, jejichž vztahy jsou uspořádány v rámci soukromoprávní úpravy. Tyto závazkové, odpovědnostní a vlastnické vztahy ve výstavbě lze zařadit do kategorie nazvané “soukromé stavební právo”.^³¹

Zhotovení velkých investičních celků má navíc vliv na okolní prostředí a to jak v průběhu stavby, tak i následným provozem a činností, ke které je tento celek určen. Proto je nutné posoudit jejich soulad z hlediska platných veřejnoprávních norem a to již před samotnou realizací výstavby. I v dalších fázích je investiční záměr prostřednictvím dokumentace podroben zkoumání dotčených orgánů ve správním řízení z hlediska podmínek stanovených veřejnoprávními předpisy, tedy “veřejného stavebního práva”.^³²

3.1. Veřejné stavební právo

Základem veřejnoprávní úpravy pro oblast investiční výstavby je stavební zákon (z.č. 183/2006 Sb. Stavební zákon), na který navazují další právní předpisy^³³, jež je nutné při projektování a realizaci investiční výstavby respektovat. Jejich cílem je vytvořit optimální podmínky pro výstavbu a současně zajistit ochranu důležitých veřejných zájmů, např. ochranu životního prostředí a zároveň garantovat přístup veřejnosti k informacím.^³⁴

Příprava realizace investiční výstavby je stejně jako celá investiční výstavba složitým procesem, jehož výsledkem bývá zpravidla stavební povolení. Často se jedná o dlouhodobou činnost. Tato časová náročnost je zejména způsobena uplatněním procesních práv účastníků v jednotlivých fázích řízení. S ohledem na rozsah investičních celků je okruh účastníků, kteří jsou z právního hlediska stavbou dotčeni, podstatně větší než bývá při běžných stavbách. Často nepodstatné a subjektivní připomínky a alibismus správních orgánů značně prodlužují přípravnou fázi výstavby, což má vliv i na finanční zatížení investora, který ještě dříve než je zahájena výstavba vynaloží značné náklady na vypracování dokumentace, znaleckých posudků a studií, jež jsou nezbytná pro rozhodnutí dotčených orgánů. Stále kritizovaným nedostatkem veřejnoprávní úpravy je její značná roztříštěnost a tím i malá přehlednost, na čemž se shodují laici i odborníci.

Přípravnou fázi výstavby si může zajišťovat investor stavby sám v případě, že má k tomuto účelu kvalifikované zaměstnance. Tyto činnosti může také vykonávat osoba odborně způsobilá na základě mandátní či nepojmenované smlouvy o investorské činnosti.^³⁵ Na základě zpracované dokumentace stavby by mělo být vydáno stavební povolení, tedy údaj o tom, že stavba je řádně povolena. Údaj o stavebním povolení, popřípadě kdy objednatel předá pravomocné stavební povolení, by měla obsahovat i smlouva objednatele se zhotovitelem.^³⁶

Úkolem předpisů veřejného práva je zejména naplnit cíle stanovené stavebním zákonem. Předpisy související s výstavbou pak obsahují podmínky pro plynulou realizaci stavby, které – v některých případech za účasti osob odborně způsobilých, mají za úkol chránit veřejné zájmy společnosti.

3.1.1. Dokumentace stavby

Právními předpisy stanovené a požadované dokumentaci většinou předchází tzv. Studie – návrh stavby, což je jednoduché graficky znázorněné řešení zadání, popř. jeho varianty formou jednoduchých výkresů s grafickými schématy a zpravidla počítačově zpracovaného prostorového zobrazení. Návrh obsahuje předpokládané umístění technologického zařízení a orientační přehled nákladů. Na základě této studie má investor možnost výběru pro něj nejvhodnější varianty z hlediska časové, ekonomické a technické náročnosti díla.^³⁷

Investor musí zvážit, zda dá přednost zpracování dokumentace od budoucího dodavatele celého díla, nebo tomuto dodavateli předá již zpracovanou dokumentaci, jako základ pro provádění díla, a to s ohledem na výhody i nevýhody obou variant. Při komplexní dodávce je zpracování dokumentace součástí celé smlouvy o dílo a je zároveň zajištěn autorský dozor. Nevýhodou může být tlak dodavatele na přizpůsobení dokumentace svým možnostem a potřebám, nikoliv snaha o ideální výsledek pro investora. V případě, že investor uzavře smlouvu o dílo jen na zpracování dokumentace, která bude jako podklad předána dodavateli “hmotného” díla, měl by ve smlouvě zajistit formu účasti autora při dozoru na provádění díla.^³⁸ V případě, že zhotovitel dokumentace stavby je odlišný od zhotovitele vlastní stavby, je pro investora vhodné smluvně si zajistit, aby se dodavatel “hmotného” díla podrobně seznámil s dokumentací, a aby ve smlouvě o dílo potvrdil, že je schopen dílo provést.

Výsledkem dalšího zpracování investičního záměru je dokumentace stavby. “Dokumentace stavby je souhrn dokladů, které se pro stavbu zpracovávají v souladu s funkcemi dokumentace (např. dokumentace pro stavebně povolovací řízení, či projektová dokumentace, dokumentace skutečného provedení, apod.)”^³⁹

V návaznosti na jednotlivé fáze přípravy a provádění výstavby rozlišujeme následné typy dokumentace:

Dokumentace stavby pro územní řízení

Umisťovat stavby nebo zařízení lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak (§ 76 z.č. StZ.). Žadatel mimo obecné identifikační údaje předkládá dokumentaci záměru v úrovni nezbytné pro vydání územního rozhodnutí jako podklad pro jednání s orgány státní správy a správci inženýrských sítí. Územní řízení vede stavební úřad, který posuzuje záměr žadatele vzhledem k využití území, z hlediska technické infrastruktury a také s ohledem možné negativní dopady, které by v budoucnu mohla mít technologická část výstavby na životní prostředí. Paralelně tak mohou v závislosti míry vlivu na životní prostředí probíhat další související řízení u dotčených orgánů,^⁴⁰ jejichž stanoviska jsou předpokladem vydání územního rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení. Již z průběhu územního řízení je možné usoudit, zda bude investiční záměr realizován a investor tak má možnost od svého záměru včas ustoupit, aniž by vynaložil další zbytečné náklady.

Dokumentace pro stavební povolení, projektová dokumentace

K žádosti o vydání stavebního povolení přikládá žadatel spolu s identifikačními údaji o stavbě, pozemcích i základní údaje o investičním záměru a projektovou dokumentaci (§ 110 (1) (2) StZ), zpracovanou osobou odborně způsobilou na základě zvláštního zákona.^⁴¹

Rozsah a obsah projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení obsahuje příloha č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., která zároveň stanoví povinné části projektové dokumentace:

Průvodní zpráva
Souhrnná technická zpráva
Situace stavby
Dokladová část
Zásady organizace výstavby
Dokumentace objektů^⁴²

Projektová dokumentace již spolu s koncepčním projektem pro technologickou část stavby podrobně charakterizuje požadovaný výsledek díla. V praxi však v průběhu výstavby dochází ke změnám, vyvolaným objektivními vlivy či požadavky objednatele a proto není vhodné odkazovat ve smlouvě o dílo na konkrétní projektovou dokumentaci a je lépe dohodnout, že “zhotovitel bude provádět dílo v souladu s projektem a stavebním povolením a stavba bude odpovídat popisu v technické zprávě, popř. dalším parametrům”.^⁴³

Prováděcí dokumentace

Projekt pro provádění stavby zpracovává zhotovitel či projektant, buď na základě požadavku správního orgánu (§ 92 (1) StZ.), nebo z podnětu stavebníka. Prováděcí dokumentace podrobně rozpracovává projektovou dokumentaci, určuje kvalitativní požadavky na provedení stavby včetně náročných technologických prvků a slouží jako podklad pro realizaci stavby – i pro subdodavatele.

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby stanoví Vyhláška č. 499/2006 Sb. O dokumentaci staveb v příloze č. 2.

Dokumentace skutečného provedení

Vzhledem k tomu, že v průběhu stavby dochází často k odchylnému provedení, než je uvedeno v prováděcí dokumentaci, je nutné vypracovat dokumentaci skutečného provedení stavby. Jedná se o dokumentaci, v níž jsou vyznačeny všechny povolené změny, k nimž došlo při provádění stavby. Dokumentace skutečného provedení stavby, kterou zpracovává zhotovitel popř. projektant, je podkladem pro vydání kolaudačního souhlasu.

Stavební zákon určuje v § 125 povinnost vlastníka stavby uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení a dále jeho povinnost při změně vlastnictví ke stavbě odevzdat tuto dokumentaci novému vlastníku.

Dokumentace má tedy význam pro oblast veřejnoprávní, kde je prostředkem k dosažení stavebního povolení a podkladem pro správní kontrolu v průběhu provádění díla v rámci investiční výstavby. Zároveň se však promítá i do soukromoprávních vztahů, neboť určuje požadavky objednatele na provedení díla, když tvoří jako součást smlouvy o dílo její přílohu, podle které má být stavba provedena. Vedle projektové dokumentace povinně přikládané k žádosti o stavební povolení pak bývá vypracován “koncepční projekt pro technologickou část stavby” s podrobným řešením technologických procesů, který nebyl třeba pro stavebněpovolovací řízení, ale určuje požadavky na provedení technologické části stavby.^⁴⁴

3.2. Soukromé stavební právo

Zvláštnosti smlouvy o dílo v investiční výstavbě se výrazně projevují v oblasti soukromoprávních vztahů a vyplývají z rozsahu a složitosti dodávek investičních celků a množství subjektů, kteří se na této investiční výstavbě podílejí.

Právním rámcem vztahů mezi těmito subjekty bývá nejčastěji specifická smlouva o dílo, která vztahy mezi nimi upravuje. “Nejde tu o pouhý prodej věcí jako zboží, tj. o kupní smlouvu, nejde však ani o klasickou smlouvu o dílo, i když se tomuto smluvnímu typu nejvíce přibližuje a v praxi se často jako specifická smlouva o dílo připravuje, kontrahuje a realizuje.”^⁴⁵

Základem smlouvy o dílo v investiční výstavbě je sice obecná úprava smlouvy o dílo v obchodním zákoníku, tato obecná úprava je však pro účely investiční výstavby nedostačující. Při uzavírání smlouvy je nutné respektovat její zvláštnosti, v podstatně větší míře konkretizovat práva a povinnosti smluvních stran a jednoznačně specifikovat ve smlouvě používané pojmy. Při konkretizaci práv a povinností je možné využít výkladu pojmů i obchodních zvyklostí a obchodních podmínek. Podle X. Marka je pořadí použití pramenů a pravidel obchodního a občanského práva, kterými se budou strany řídit následující:

“kogentní ustanovení ObchZ.
smlouva o obchodní zvyklosti, obchodní podmínky a vykládací pravidla, na něž strany odkázaly ve smlouvě (v případě rozporu se smlouvou má smlouva přednost)
dispozitivní ustanovení ObchZ.
kogentní ustanovení občanskoprávních předpisů (neexistuje-li dispozitivní ustanovení ObchZ., uplatní se na druhém místě)
dispozitivní ustanovení občanskoprávních předpisů
obchodní zvyklosti, na něž strany ve smlouvě neodkázaly
zásady obchodního zákoníku”^⁴⁶

ObchZ. v § 1 odst. 2. určuje, že nelze-li některou otázku týkající se obchodních závazkových vztahů řešit podle ustanovení ObchZ či ObčZ, posoudí se podle obchodních zvyklostí, či následně zásad obchodního zákoníku. Zatímco se k obchodním zvyklostem (a zásadám ObchZ) přihlíží i bez odkazu ve smlouvě, použití obchodních podmínek ve smluvním vztahu je možné jen v případě, pokud na ně (případně na jejich část) strany ve smlouvě odkázaly (§ 273 ObchZ) a zároveň nejsou v rozporu se smlouvou. Rozlišovat je třeba Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP), vypracované odbornými či zájmovými organizacemi od obchodních podmínek ostatních. Zatímco u veřejně publikovaných VOP postačí k jejich závaznosti pouhý odkaz ve smlouvě, u ostatních obchodních podmínek je třeba je ke smlouvě přiložit, pokud není stranám z jejich smluvní praxe znám jejich obsah.

V investiční výstavbě jsou VOP důležitým nástrojem pro organizaci smluvních vztahů, v praxi respektovaným vzhledem k autoritám, podílejících se na jejich vzniku. Mohou být využívány v celém řetězci vztahů ve výstavbě a přispívají tak ke sjednocení obsahu smlouvy, popř. vylučují nevyhovující dispozitivní ustanovení zákona.^⁴⁷

Nevýhoda použití Všeobecných podmínek spočívá v možném podcenění úpravy specifických situací smluvního vztahu neřešených ve VOP, nebo v nejasnostech překladu pojmů VOP vypracovaných zahraničními organizacemi. Právě u zahraničních VOP je nutná obezřetnost při posouzení souladu s českými právními normami, jejich případná nekompatibilita by v konečném důsledku mohla vést až k neplatnosti takto postižených částí VOP^⁴⁸ se všemi negativními důsledky pro obě smluvní strany. Pro tuzemské vztahy ve výstavbě lze doporučit Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby 2007, které jsou podle preambule “vyjádřením obchodních zvyklostí s přihlédnutím k vyváženému postavení objednatelů a příslušných zhotovitelů, a tudíž zachycují vztahy, jež se mají uskutečnit v rámci poctivého obchodního styku ve smyslu požadavku § 265 ObchZ.“^⁴⁹

3.2.1. Pojmy ve výstavbě

V obsahu smlouvy o dílo v investiční výstavbě se lze setkat s pojmy, jež se v obchodním zákoníku nevyskytují a jejichž význam je v první řadě třeba definovat smlouvou. V případě, že pojmy nebudou smluvními stranami dostatečně smluvně vymezeny, popř. nebude možné zjistit jejich význam z kontraktačních jednání, lze je vykládat podle obchodních podmínek (pokud bude ve smlouvě na jejich použití odkázáno a bude možné podle nich pojem vyložit) nebo podle obchodních zvyklostí, i to když na ně strany smluvně neodkázaly. Obchodní zvyklosti, ačkoliv nejsou pramenem práva, “obsahují pravidla chování, jejichž dodržování má právní důsledky, avšak realizace pravidel i vznik následků nevyplývá ze zvyklostí samotných, nýbrž z jejich spojení s textem zákona”.^⁵⁰ Jejich právní síla se však mění v situaci, kdy je ve smlouvě odkaz na konkrétní obchodní zvyklosti^⁵¹ zakotven, v tomto případě mají přednost před dispozitivními zákonnými normami. Obchodní zvyklosti se vytvářejí (a zanikají) postupně a to jak v obecné rovině obchodního zákoníku, tak v oblasti partikulární, tj. dodržované v určitém odvětví – např. ve stavebnictví. Zde se obsah některých pojmů ustálil častým používáním i po zrušení právních předpisů, které je jako pojem konstituovaly (finální poddodávka), nebo se naopak do právní definice častým užíváním prosadil (modernizace, rekonstrukce)^⁵². V případě pojmu “poddodávka” se však dnes i v odborné terminologii stále více prosazuje v praxi užívané označení “subdodávka”. Proces vytváření a zániku obchodních zvyklostí tak je a bude závislý na změnách jejich dlouhodobého praktického užívání.

V oblasti investiční výstavby se vyskytují tyto základní pojmy:

Stavba:

“Stavbou se rozumí stavební dílo bez zřetele na jeho stavebně-technické provedení, účel a dobu trvání. Jedná se o souhrn stavebních prací, včetně dodávek stavebních hmot, dílců, popřípadě dodávek strojů a technologického zařízení s montáží, prováděných zpravidla na souvislém místě a v souvislém čase (např. novostavby, nástavby, přístavby a stavební úpravy.”.^⁵³

Stavba se člení na:

1. Stavební část stavby – stavební práce a dodávky, které do ní přísluší realizované na staveništi, tedy na místě určeném v projektové dokumentaci a územním rozhodnutí o umístění stavby. Stavební část se dále dělí na základní ucelené části – stavební objekty.

2. Technologická část stavby – soubor strojů a zařízení

„Soubor strojů a zařízení je ve smluvní praxi zpravidla předmětem složité smlouvy o dílo, na základě které se zhotovitel zavazuje objednateli (obvykle investorovi v tuzemsku či v zahraničí) dodat soubor věcí movitých tvořících samostatný funkční celek, plnících ucelenou technicko-ekonomickou funkci určenou objednatelem nebo projektovou dokumentaci včetně montáže.“^⁵⁴

3.2.2. Subjekty

V případě investiční výstavby se na její realizaci podílí větší množství subjektů než v případě provádění staveb menšího rozsahu. Subjekty, které se účastní konkrétní investiční výstavby a zajišťují stavební práce a technologické dodávky pro jednu stavbu, tvoří tzv. dodavatelský systém. “Dodavatelský systém určuje, které subjekty jsou v přímém vztahu k investorovi, či ve vztahu k jiným subjektům a jakým způsobem dodávají.”^⁵⁵

Dodavatelský systém má mnoho různých variant a stupňů v závislosti na konkrétním způsobu realizace díla a smluvních vztahů mezi subjekty, podílejícími se na jeho provádění. Základními účastníky dodavatelského systému jsou:

Investor (objednatel)-osoba, která realizuje investiční výstavbu na základě projektu a je většinou ve smluvním vztahu s vyšším dodavatelem

Generální projektant – zajišťuje projekty pro část stavební nebo technologickou, popř. obě části na základě samostatné smlouvy o dílo, pokud je ve smlouvě určeno, provádí během realizace stavby tzv. autorský dozor

Vyšší dodavatel, dodavatel (zhotovitel) – zajišťuje dodávku všech stavebních prací nebo provozního celku technologické části investičního celku, popř. obou částí (stavba na klíč).^⁵⁶

Finální dodavatel – zajišťuje dodávku provozního souboru - “zhotovitel souboru dodává objednateli ucelený funkčně schopný soubor strojů a zařízení, za jehož funkční - a obvykle také výslovně sjednané výkonové - parametry souborně odpovídá, tj. přejímá tzv. soubornou záruku”^⁵⁷

Finální poddodavatel – zajišťuje dodávku dílčí části provozního souboru

Kusoví dodavatelé – zajišťují dodávku zboží, realizace vztahu probíhá v rámci kupní smlouvy, nebo zajišťují dílčí montáže na základě smluv o dílo^⁵⁸

V závislosti na řešení dodavatelského systému se projevují vzájemné závazkové vztahy mezi jednotlivými subjekty, takže např. xxxxxxxxx vystupuje ve vztahu s investorem jako zhotovitel a ve vztahu s finálními poddodavateli jako objednatel.

3.2.3. Vztahy mezi subjekty

V přímém smluvním vztahu s investorem (objednatelem) jsou zpravidla vyšší dodavatelé (zhotovitelé), kteří zajišťují dodávku stavební části díla, nebo technologické část díla (dodávku strojů a zařízení), popř. dodávku celého investičního celku jako stavbu “na klíč”. Vůči objednateli investičního celku nesou v souladu s § 538 ObchZ odpovědnost za řádné provedení díla a to i v případě, že provádí dílo prostřednictvím dalších subjektů. V této souvislosti je sporné, zda může investor zavázat vyššího dodavatele, aby k provedení určitých prací pověřil konkrétního poddodavatele. Xxx. Xxxxx je názoru, že takovéto jednání vykazuje určitý rozpor se zásadami obchodního styku. V obecné rovině však tento postup nevylučuje, pokud by však dílo takto určeným poddodavatelem vykazovalo vady, nároky objednatele z vad tohoto díla by zhotovitel mohl odmítnout z důvodu, že výskyt vad nemohl svým výběrem subdodavatele eliminovat.^⁵⁹

Jak bylo řečeno, nemá vztah vyššího dodavatele s poddodavatelem žádný vliv na jeho odpovědnost vůči investorovi. Vyšší dodavatel jako zhotovitel ve vztahu k investorovi jako objednateli odpovídá za veškeré vady, případně způsobenou škodu, prodlení, atd. tak, jako by dílo prováděl sám. Na druhou stranu má vyšší dodavatel na základě smluvního vztahu s poddodavatelem (v tomto vztahu je vyšší dodavatel objednatelem a poddodavatel zhotovitelem) možnost uplatňovat vůči němu ve sjednaném rozsahu práva z odpovědnosti za vady, způsobenou škodu a prodlení.

Dodavatelé jsou nuceni vzhledem k právním následkům a sankcím, které jim v případě nesplnění jejich závazku ze strany investora hrozí, nuceni pokusit se smluvně přenést důsledky, vyplývající z jejich odpovědnosti vůči investorovi rovněž na poddodavatele. V praxi pak dochází k tomu, že dodavatelé uzavírají “smlouvy s dalšími partnery podle zásady back to back, a potom vnucují svérázné artefakty svým podzhotovitelům, takže vztahy se všelijak – hlavně pokaždé jinak – deformují.”^⁶⁰ Zde se ukazuje výhoda smluvního odkazu na Všeobecné obchodní podmínky, které řetězec vztahů při výstavbě sjednocují a stabilizují.

Dále je velmi praktické uvádět ve smlouvách článek “Význam a účel smlouvy”, charakterizující význam poddodávky pro provedení celého díla a seznámit tak v souladu s požadavkem předvídatelnosti škody zakotveným v § 379 ObchZ poddodavatele se všemi právními důsledky a sankcemi, které hrozí dodavateli ze smlouvy, uzavřené s investorem a to i s ohledem na případnou vymahatelnost sankcí.

Pokud by poddodavatel nebyl seznámen s významem a účelem smlouvy (např. že jeho poddodávka je součástí průmyslového celku, který má k určitému datu zahájit provoz) a škodou, která hrozí při nedodržení termínů (např. ušlý zisk), dodavatelův nárok by mohl být limitován právě do výše, kterou poddodavatel mohl předvídat nebo znát při obvyklé péči.^⁶¹ Podobná situace nastává v souvislosti se smluvní pokutou, sjednanou mezi investorem a vyšším dodavatelem pro případ porušení závazku dodavatele. I zde platí, že poddodavatel musí být s výší smluvní pokuty již při uzavírání smlouvy s dodavatelem seznámen, neboť jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: “škoda, která vznikla zhotoviteli zaplacením smluvní pokuty v důsledku porušení povinnosti jeho poddodavatelem, není ve vztahu k poddodavateli předvídatelná ve smyslu ustanovení § 379 ObchZ, byla-li smluvní pokuta sjednána až po uzavření smlouvy s poddodavatelem a poddodavateli bylo při uzavírání smlouvy se zhotovitelem známo, že smlouva mezi zhotovitelem a objednatelem neobsahuje ujednání o smluvní pokutě”.^⁶²

V této souvislosti je často v odborné literatuře diskutována limitace škody, tedy výklad kogentního § 386 ObchZ (1), který stanoví zákaz vzdání se nároku na náhradu škody před porušením povinnosti. Ačkoliv v této věci doposud nebylo vydáno zásadní rozhodnutí NS^⁶³, většina odborníků se přiklání k její přípustnosti v oblasti investiční výstavby nejen z důvodu, že je spojena s náročnými stavebními a technologickými projekty a dodavatel je vystaven neúměrnému riziku, ale i vzhledem k praxi v mezinárodním obchodu. Jak uvádí X. Xxxx: “v praxi mezinárodního obchodu s investičními celky se uplatňuje poznatek, že pouhá aplikace obecných právních norem ohledně odpovědnosti za způsobenou škodu by v konkrétních případech znamenala pro dodavatele mnohdy neúnosný závazek, který svým rozsahem neodpovídá ekonomické motivaci připravovaného či už realizovaného smluvního vztahu.^⁶⁴

Při diskuzích ohledně přípustnosti dohody o limitaci náhrady škody před jejím vznikem je podle názoru dalších autorů nutné nalézt řešení vzhledem k okolnostem konkrétního případu a podle zásad poctivého obchodního styku, je však možné ji připustit. “Dohoda by byla neplatná v případě, že by ponechávala jen náhradu ve formální nebo neúměrně nízké výši, a zřejmě rovněž, jestliže by neodpovídala zásadám poctivého obchodního styku, protože by tím docházelo k obcházení smyslu tohoto ustanovení”.^⁶⁵

Pro úplnost lze uvést, že v souladu s ustanovením § 545 (2) ObčZ povinnost k náhradě škody může být vyloučena sjednáním smluvní pokuty. V případě, že účastníci chtějí vedle smluvní pokuty požadovat náhradu škody, musí tak smluvně dohodnout. Pro účely investiční výstavby, kdy jsou sjednávány vysoké smluvní pokuty a může dojít rovněž k vysokým škodám, je vhodnější dnes v praxi využívané ujednání, že strana povinná je povinna nahradit straně oprávněné vzniklou škodu, přesahující sjednanou smluvní pokutu.

Význam a účel smlouvy, zapracovaný do textu smlouvy, má vliv i na případné rozhodnutí soudu o snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty (moderační právo soudu). Soud může nepřiměřené vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti snížit, a to až do výše škody vzniklé do doby vydání soudního rozhodnutí. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle ustanovení § 373 a násl. ObchZ.

Široké spektrum vztahů v investiční výstavbě a jejich vzájemná provázanost klade při absenci specifické úpravy velké nároky na účastníky při kontraktaci. Důsledky nevhodné smluvní úpravy pak mohou vyvolat řadu potíží i v dalších navazujících oblastech, např. v oblasti vlastnického práva.

3.3. Vlastnické právo

Vlastnické právo ke zhotovenému dílu upravuje obchodní zákoník odlišně od obecné úpravy občanského zákoníku, když v prvním odstavci § 542 ObchZ odvozuje vlastnické právo k dílu od místa, kde se zhotovuje. Pokud smlouva neurčuje něco jiného, bude věc ve vlastnictví objednatele, pokud se zhotovuje na jeho pozemku, popř. pozemku, který opatřil. Objednatel dle judikatury splní tuto podmínku i tím, že s vlastníkem pozemku uzavřel smlouvu, která jej opravňuje provádět na tomto pozemku stavbu.^⁶⁶

Úprava vlastnictví v ObchZ je dispozitivní, nebrání tedy stranám, aby za okamžik přechodu vlastnického práva prostřednictvím výhrady vlastnického práva písemně sjednaly jiný okamžik, zpravidla úplné zaplacení ceny díla. Výhradu vlastnictví však lze sjednat pouze před vznikem vlastnického práva objednatele ke zhotovené věci. “Podle ustanovení § 542 odst. 1 ObchZ je objednatel vlastníkem zhotovované věci, jestliže smlouva nestanoví něco jiného. Účastníci se proto mohou dohodnout, že vlastníkem zhotovované věci je zhotovitel: takovou dohodu o změně smlouvy o dílo je nutno uzavřít dříve než došlo ke vzniku vlastnického práva objednatele ke zhotovené věci.”^⁶⁷

Pokud totiž již stavba vznikla jako věc v právním smyslu (v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží), vlastnické právo k ní již originárně vzniklo - v případě absence výhrady vlastnického práva nemá pozdější dohoda o změně vlastnických vztahů relevanci.^⁶⁸

Sjednáním výhrady vlastnického práva si zhotovitel zajišťuje do budoucna celkovou úhradu ceny díla, až poté bude objednatel moci jako vlastník věc užívat a nakládat s ní. Pro případ, že vlastníkem bude na základě zákona či dohody účastníků zhotovitel, stanoví zákon podpůrně v § 554 (5) ObchZ, že vlastnické právo přechází na objednatele předáním zhotovené věci. Objednatel nabývá své vlastnictví k dílu v tomto případě okamžikem předání díla, nikoliv vkladem do katastru nemovitostí. Ustanovení § 554 odst. (5) ObchZ je totiž vůči § 133 odst. (2) ObčZ ustanovením speciálním.^⁶⁹

Případné sjednání výhrady vlastnictví je však nutné zejména ve výstavbě posoudit i s ohledem na rizika, hrozící při nesprávném odhadu ekonomické síly partnera. V případě dlužníkova úpadku a následného konkurzu se budou věřitelé uspokojovat ze zpeněžení hodnot, náležejících do majetkové podstaty, kterou mimo jiné tvoří movité či nemovité věci ve vlastnictví dlužníka.^⁷⁰ Pokud se do 15 dnů od prohlášení konkurzu insolvenční správce nevyjádří v tom smyslu, že smlouvu splní namísto dlužníka, pak to znamená, že od smlouvy odstupuje a druhý účastník smlouvy může uplatňovat náhradu tím způsobené škody pouze přihláškou pohledávky.^⁷¹

Důsledky, které přináší odstoupení od smlouvy při prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, se mohou projevit v závislosti na vlastnictví stavby následovně:

a) prohlášení konkurzu na majetek zhotovitele, vlastník zhotovitel

Prohlášením konkurzu na majetek zhotovitele se stává zhotovovaná věc součástí konkurzní podstaty a to včetně věcí, které objednatel zhotoviteli předal a které byly do díla zapracovány. Cenu těchto věcí a případné zálohy zaplacené zhotoviteli může jako pohledávku objednatel přihlásit do konkurzního řízení, kde bude po ukončení řízení poměrně uspokojena.^⁷²

b) prohlášení konkurzu na majetek zhotovitele, vlastník objednatel

Pokud se jedná o dílo, které nelze vrátit nebo předat zhotoviteli (nejčastěji se jedná o opravu, montáž), je objednatel povinen za situace, kdy právní důvod smluvního vztahu odpadl, uhradit do konkurzní podstaty v plné výši to, o co se zhotovením díla obohatil.^⁷³

c) prohlášení konkurzu na majetek objednatele, vlastník zhotovitel

Prohlášením konkurzu na majetek objednatele je zhotovitel povinen vrátit věci převzaté od objednatele a dosud nezapracované do díla a dále cenu věcí, které od objednatele převzal a do díla zapracoval^⁷⁴ a následně bude nucen hledat zájemce o rozpracovanou stavbu, případě o její dokončení.

d) prohlášení konkurzu na majetek objednatele, vlastník objednatel

V případě staveb bude tato varianta nejběžnější, zhotoviteli v tomto případě nezbývá nic jiného, než uplatnit svou pohledávku v rámci konkurzního řízení a žádat úhradu toho, oč se v důsledku jeho díla zvýšila konkurzní podstata.^⁷⁵

Možné negativní dopady na subjekty smluvního vztahu zdůrazňují význam správného odhadu smluvního partnera i svých vlastních možností. Zodpovědný výběr partnera a vhodně zpracovaná smlouva pak v mnoha ohledech mohou problémy eliminovat, když nově insolvenční zákon^⁷⁶ (IZ) zvýhodňuje postavení tzv. zajištěných věřitelů. Zajištěnými věřiteli jsou věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění. Xxxx věřitelé se podle IZ uspokojují ze 100% výtěžku zpeněžení majetku, který je tímto právem zajištěn, sníženém o náklady na správy a zpeněžení a částku připadající na odměnu insolvenčního správce. V případě, že zajištěných věřitelů k jedné věci je více, rozhoduje pořadí právního důvodu zajištění.^⁷⁷

V praxi je obvyklé, že vlastníkem stavby je objednatel, na jehož pozemku se většinou stavba provádí a nemá zájem na sjednání výhrady vlastnického práva ve prospěch zhotovitele, který by si chtěl sjednáním výhrady pojistit úhradu ceny díla. Existuje totiž riziko, že zhotovitel svého vlastnického práva “využije”, stavbu zastaví např. pro potřebu čerpání svého úvěru a na objednatele by teoreticky mohlo přejít vlastnické právo k nemovitosti, zatížené právy třetích osob. Následné spory by pak znamenaly zbytečné časové a finanční zatížení.

Pro případ, že je stavba prováděna na pozemku zhotovitele a je tedy v jeho vlastnictví, je vhodné využít institutu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, která může na jedné zajistit do budoucna převod zhotovené stavby bez právních vad včetně pozemku do vlastnictví objednatele (kupujícího) a na druhé straně uhrazení ceny zhotoviteli (prodávajícímu). Pro úhradu kupní ceny může být v kupní smlouvě dohodnut způsob úhrady prostřednictvím advokátské úschovy, při němž je kupní cena kupujícím složena do úschovy advokáta. Po předložení potvrzení katastrálního úřadu, prokazujícího přechod vlastnického práva ve prospěch kupujícího (objednatele) bez jakéhokoliv zatížení, poukáže advokát uschovanou kupní cenu na účet prodávajícího (zhotovitele).

I ve vlastnických vztazích se výrazně projevují specifika investiční výstavby. Otázku vlastnického práva ve vztahu k poddodavatelům obchodní zákoník výslovně neřeší. V praxi se tak vyskytují případy, kdy je ve smlouvě mezi dodavatelem a poddodavateli sjednávána výhrada vlastnictví ke stavbě, vázaná opět na celkovou úhradu ceny díla, zatímco mezi investorem a dodavatelem výhrada sjednána není. Subdodavatelé se snaží si sjednáním výhrady vlastnictví vůči dodavateli zajistit úhradu ceny např. dodaného materiálu, nicméně v některých případech je sjednání výhrady neúčinné. V případě, že je objednatel vlastníkem pozemku, tedy od počátku vlastníkem díla, je i podle rozhodnutí NS nepodstatné, jaké vztahy byly mezi zhotovitelem a poddodavateli, vlastníkem stavby je on.^⁷⁸ Vlastníkem materiálu dodávaného na zhotovení díla, je ten, kdo jej opatřil a to až do doby, kdy se stává součástí věci zapracováním. Pokud se např. subdodávka stane součástí věci objednatele, není rozhodné, zda byl dodavatel jejím vlastníkem,^⁷⁹ výhradu vlastnictví pak nelze uplatnit. Výhradu vlastnictví nelze totiž sjednat k věcem, které zapracováním zanikly a staly se součástí věci hlavní. Při úvaze o trvání výhrady vlastnického práva, je proto třeba podle rozhodnutí Velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu R 81/2004^⁸⁰ zjišťovat, zda věc, která byla součástí předmětu plnění, nadále existuje jako samostatná věc v právním smyslu.

Pokud však byla sjednána výhrada vlastnictví jak mezi investorem a dodavatelem, tak mezi dodavatelem a poddodavateli je situace složitější a bude záležet na vztazích v rámci dodavatelského systému a povaze subdodávky. Kritizována je nedostatečná úprava vzájemných vztahů v rámci dodavatelského systému i v této oblasti, Xxx. Xxxxxxxxx je názoru, že do poddodavatelských vztahů se režim vlastnického práva nepřenáší, pouze v tom případě, že by pozemek opatřil některý z poddodavatelů, dalo by se uvažovat o jeho vlastnickém právu.^⁸¹

Posouzení, kdy se jednotlivé dodávky stávají součástí věci a kdy bude možné výhradu vlastnictví uplatňovat, bude v praxi činit v hraničních případech problémy. Proto je vhodné pro jistotu kombinovat výhradu vlastnictví s dohodou o možnosti demontace subdodávky při neuhrazení ceny a spoléhat na to, že objednatel či kupující dá přednost zaplacení před možným znehodnocením díla.^⁸²

3.4. Kontrola provedení díla

Ačkoliv zhotovitel provádí dílo samostatně a není vázán pokyny objednatele (není-li dohodnuto jinak), stanoví obchodní zákoník § 550 obecné oprávnění objednatele kontrolovat provádění díla. Objednatel zpravidla využívá tohoto oprávnění prostřednictvím osob technicky a odborně způsobilých, které zmocní k provádění kontroly díla, např. zpracovatele projektové dokumentace, který dohlíží nad jejím dodržováním. Zjistí-li objednatel, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je objednatel oprávněn požadovat odstranění vad vzniklých vadným prováděním a provádění díla řádným způsobem. Jedná se o oprávnění, nikoliv povinnost objednatele, případné nevyužití práva kontroly a vytknutí vad nebrání jeho pozdějším nárokům z odpovědnosti za vady díla.^⁸³ Pokud zhotovitel nevyhoví objednateli v přiměřené lhůtě a tento postup by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy, je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupení od smlouvy je rovněž oprávněním objednatele, zákon však pro něj vyžaduje splnění dvou podmínek:

zhotovitel v přiměřené lhůtě nevyhoví požadavku objednatele na odstranění vad, popř. vadného postupu
postup by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy

Zákon nestanoví, aby za těchto podmínek objednatel odstoupil od smlouvy bez zbytečného odkladu.

Způsob vypořádání mezi účastníky při odstoupení od smlouvy zákon upravuje v § 543 – 545 ObchZ v závislosti na vlastnickém právu k předmětu díla a podle toho, kdo je za zánik závazku odpovědný. Stanovení hodnoty náhrady bylo pro případ, kdy za zánik závazku odpovídá zhotovitel (§ 544 (1) ObchZ) judikaturou Nejvyššího soudu ČR ustáleno v tom smyslu, že “majetkovým vyjádřením prospěchu není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele”^⁸⁴ Základem je cena díla stanovená znalcem v poměru k provedeným pracím.

Toto by však nemělo platit pro případ, kdy zánik závazku zavinil objednatel (§ 544 (2) ObchZ), protože v tomto případě zákon konstruuje nárok zhotovitele pouze ve výši úhrady ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí věci, nezohledňuje případné výkony a zhodnocení majetku objednatele. Někteří autoři se tak zřejmě oprávněně pozastavují nad nelogičností a rozporem obou ustanovení a z toho vyplývajících protichůdných interpretací.^⁸⁵

Výše uvedená oprávnění objednatele, vyplývající z obecné možnosti kontroly provádění díla, doplňuje zákon o možnost sjednání kontroly předmětu díla v určitém stupni jeho provádění (§ 553 ObchZ). Právo objednatele, aby jej zhotovitel pozval ke kontrole, však nevyplývá přímo ze zákona, ale musí být zakotveno ve smlouvě. Tento dohodnutý způsob kontroly díla lze doporučit a je také hojně využíván v oblasti investiční výstavby, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v současné době již nejsou v platnosti právní normy, na základě kterých byl v minulosti předmět díla průběžně kontrolován technickým dozorem investora.^⁸⁶ Průběžná kontrola provádění díla je ve výstavbě důležitá zejména z důvodu, že postupným prováděním díla dochází k “zakrytí” doposud provedeného díla a následná kontrola by byla obtížná z důvodu nepřístupnosti. Proto, pokud se zhotovitel smluvně zavázal pozvat v určitém stupni provádění objednatele ke kontrole díla, je povinen tuto výzvu učinit formou stanovenou ve smlouvě. Pokud tak neučiní, musí objednateli umožnit dodatečnou prohlídku na své náklady. Naopak, pokud objednatel práva sjednané kontroly nevyužije, aniž by mu v tom bránily neodvratitelné překážky, bude mu sice dodatečná kontrola umožněna, nicméně na jeho vlastní náklady.

Pro investiční výstavbu je typický další způsob kontroly provádění díla - správního dozor. Na základě stavebního zákona a prováděcích předpisů stát ve veřejném zájmu zajišťuje ochranu práv, zájmů osob a dodržování předpisů při provádění díla – stavby a to formou kontrolních prohlídek.^⁸⁷ Nedodržení veřejnoprávních předpisů, tedy podmínek v nich stanovených, může vést až k odstranění stavby. V praxi však dozor příslušného stavebního úřadu není příliš častý, kontrola je prováděna většinou na podnět osob, případně anonymních sdělení, obsahujících z velké části subjektivní domněnky o porušování předpisů zhotovitelem.

Z veřejnoprávních předpisů také vyplývá povinnost stavebníka vést stavební deník (§ 157 StZ), a to od zahájení stavebních prací až do odstranění případných vad. Podrobnosti vedení stavebního deníku stanoví prováděcí předpis.^⁸⁸ Stavební deník obsahuje v časovém sledu soupis prací prováděných na stavbě včetně zápisů z provedených správních, dohodnutých i odborných kontrol, s případnými pokyny k nápravě. Proto v praxi slouží jako důležitý důkazní prostředek. Může obsahovat i dohodu účastníků o změně smlouvy o dílo, to pouze za předpokladu, že k této dohodě směřuje vůle stran. Nikoliv každý zápis ve stavebním deníku podepsaný oběma stranami smluvního vztahu tedy představuje dohodu o změně smlouvy.^⁸⁹

S kontrolou díla úzce souvisí povinnosti, které z ustanovení ObchZ plynou zhotoviteli. V první řadě jde o povinnost zhotovitele upozornit bez zbytečného odkladu objednatele na nevhodnost věcí od něj předaných, popř. nevhodnost pokynů k provedení díla. Do doby písemného vyjádření objednatele má zhotovitel právo přerušit provádění díla a o tuto dobu se prodlužují lhůty ke splnění díla. Pokud objednatel přesto trvá na použití věcí či svých pokynech, zhotovitel neodpovídá za vady, vzniklé v této souvislosti. Xxxxxxxxxx rovněž neodpovídá za nemožnost dokončení díla a má právo na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu. Rovněž “pokud má dílo pouze vady způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, lze dílo vždy předat a dochází ke splnění závazku”.^⁹⁰ Zhotovitel také neodpovídá v případě, kdy nevhodnost věcí či pokynů nezjistil ani při vynaložení odborné péče. Naopak zodpovědným za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem či jeho pokyny se zhotovitel stává v případě, že nesplní bez odkladu svoji upozorňovací povinnost.

Další povinností zhotovitele stanovenou ObchZ je oznámit objednateli bez zbytečného odkladu skryté překážky, týkající se věci, na níž má být provedena oprava, úprava, nebo místa, kde má být dílo provedeno. Současně je zhotovitel povinen navrhnout změnu smlouvy o dílo, do dosažení dohody je oprávněn provádění díla přerušit. Pokud zhotovitel neporušil svoji povinnost zjistit před započetím díla překážku neumožňující provedení díla (povinnost k jejímu zjištění vyplývá ze smlouvy nebo z právního předpisu), nemá žádná ze stran nárok na náhradu škody. Zhotovitel pak má nárok pouze na úhradu části díla, které bylo provedeno do doby, než překážky mohl odhalit při vynaložení odborné péče.

V mnoha případech skrytých vad nebude možné z objektivních příčin splnit původní závazek stanovený smlouvou (např. sesuvy pozemku). Zde se nepoužije obecná úprava nemožnosti plnění, které vede k zániku závazku v okamžiku, kdy se plnění stane nemožným. Úprava smlouvy o dílo v obchodním zákoníku stanoví nutnost iniciace změny smlouvy ze strany zhotovitele a následně možnost zániku závazku formou odstoupení od smlouvy kteroukoliv ze smluvních stran. “Jde o odchylku od úpravy nemožnosti plnění, jež by tu jinak nastoupila: nerozhoduje přitom, zda tu skrytá překážka byla již při uzavření smlouvy, anebo vznikla-li následně.”^⁹¹

4. Cena díla

4.1. Sjednání ceny díla

Jak již bylo řečeno v kapitole týkající se podstatných náležitostí smlouvy o dílo, je cena díla respektive způsob jejího určení podstatnou náležitostí smlouvy, bez níž by smlouva platně nevznikla, ledaže by strany při uzavírání této smlouvy projevily vůli uzavřít ji bez tohoto určení. V tomto případě zákon podpůrně konstruuje povinnost objednatele uhradit zhotoviteli cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy (§ 546 odst. (1) ObchZ). Součástí ceny (nebude-li sjednáno jinak) je i daň z přidané hodnoty a clo.^⁹² Ve většině případů je obvyklá cena srovnatelného díla v době uzavření smlouvy nižší než v době jeho dokončení, což je dáno vlivem neustálého nárůstu cen nákladů za materiál a práce. Proto tento způsob určení ceny nelze doporučit a zřejmě i z tohoto důvodu není v praxi příliš využíván. Ve smlouvách týkajících se investiční výstavby pak tento způsob uzavření smlouvy bez sjednání ceny díla či způsobu jejího určení, je spíše hypotetickou možností.^⁹³

Naprostá většina smluv, mimo smlouvy uzavírané ve stavebnictví, obsahuje cenu dohodnutou oběma stranami, tedy cenu pevnou, bez možnosti jejího zvýšení či snížení. Pro oblast stavebnictví je typický způsob sjednání ceny díla na základě rozpočtu (§ 547 - § 548 ObchZ). Definici rozpočtu obsahuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. Zn. RV I 408/1921 ze dne 4. 10. 1921, podle nějž “je rozpočtem pouze přesné vytyčení cen, které měly být požadovány za jednotlivé práce a za materiál k tomu potřebný a to za vše zvlášť, přičemž rozpočtem není pouhé prohlášení podnikatele, že práce budou úhrnně vyžadovat přibližně určité peníze”. V praxi tak obyčejně zhotovitel na základě dokumentace zpracuje položky předpokládaných nákladů materiálu, připočte požadovaný zisk a takto vyhotovený rozpočet se v případě souhlasu objednatele s jeho obsahem stává podkladem pro stanovení ceny díla. Rozpočtem, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, je stanovena pevná cena a tuto nelze bez dohody smluvních stran či zákonného ustanovení měnit. Jiná situace nastává v případě, že cena bude určena na základě neúplného či nezávazného rozpočtu a dále v případě změny díla (§ 549 ObchZ). Zde zákon umožňuje zhotoviteli jednostranně zvýšit cenu díla.

neúplný rozpočet

Zejména u provádění modernizace a rekonstrukce starších objektů je obtížné odhadnout potřebu všech činností, tyto tedy nemohou být zahrnuty do rozpočtu. Sjednání ceny formou pevného rozpočtu by tak v případě potřeby dalších nepředvídaných činností znevýhodňovalo zhotovitele, který by nemohl cenu stanovenou rozpočtem navýšit. Proto je v těchto případech obvykle sjednávána cena podle rozpočtu, avšak s výhradou jeho neúplnosti.^⁹⁴

Jestliže tedy ze smlouvy vyplývá, že rozpočet je neúplný a objeví se potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, může zhotovitel požadovat přiměřené zvýšení ceny, pokud tyto činnosti nebyly v době uzavření smlouvy předvídány. Jestliže se strany na zvýšení ceny nedohodnou, rozhodne o nároku zhotovitele soud na jeho návrh.

nezávazný rozpočet

U sjednávání ceny podle nezávazného rozpočtu berou strany na vědomí, že může za určitých okolností dojít k jeho překročení a zvýšení ceny díla. Účastníci se mohou např. dohodnout, že zvýšení předpokládaných nákladů zhotovitele (materiál, mzdy) se adekvátním způsobem projeví na ceně díla. Objednatel může požadovat doložení nutnosti zvýšení nákladů. Podmínky, za kterých je zhotovitel oprávněn promítnout zvýšení předpokládaných nákladů do ceny, by mělo být podrobně formulovány smluvním ujednáním.^⁹⁵

Pokud ze smlouvy plyne, že rozpočet je nezávazný, má zhotovitel nárok na zvýšení ceny o částku, o níž nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Rovněž v tomto případě rozhodne při případném sporu o zvýšení ceny díla na návrh zhotovitele soud.

Není zřejmě vyloučena možnost sjednání nezávazného rozpočtu s nezaručenou úplností.^⁹⁶ V obou případech musí zhotovitel nutnost překročení rozpočtované částky a výši jeho požadovaného zvýšení uplatnit bez zbytečného odkladu, jinak jeho nárok zaniká. Na druhou stranu má objednatel rovněž v obou případech možnost odstoupit od smlouvy v případě, oznámí-li mu zhotovitel zvýšení původního rozpočtu o vice než 10%. Musí však tak učinit rovněž bez zbytečného odkladu a pak je povinen zhotoviteli nahradit část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla.

změny díla

Zejména ve stavebnictví často dochází ke změnám původního rozsahu prací, ať již v kvalitativním či kvantitativním rozsahu. V souvislosti s individuálními požadavky objednatele nad sjednaný rámec předmětu smlouvy o dílo, se v praxi zažil pojem vícepráce. Umožňuje stranám uzavřít operativní dohodu právě v souvislosti se změnou díla. Tato dohoda však musí mít formu změny smlouvy. Podle judikatury NS totiž nestačí konkludentní souhlas objednatele k provádění víceprací, pokud nedojde ke změně smlouvy o dílo o rozšíření díla, nemůže objednatel požadovat cenu za vícepráce.^⁹⁷ Jak vyplývá z dalšího rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud zhotovitel provádí vícepráce nad rámec prokázaných požadavků objednatele, nedojde ani k bezdůvodnému obohacení. “Pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou, nemůže zhotovitel hodnotu takových víceprací požadovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a 454 ObčZ. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací”.^⁹⁸

Zákon určuje pro případ, kdy se strany po uzavření smlouvy dohodly na rozšíření či omezení rozsahu díla (kvantitativní změna), popř. jiné změně smlouvy (kvalitativní změna) a zároveň nedohodly vliv takovéto změny na cenu díla, způsob úpravy ceny. V případě kvantitativní změny je objednatel povinen přistoupit na přiměřené zvýšení ceny díla, naopak zhotovitel je v případě omezení rozsahu díla akceptovat snížení ceny (§549 (1) ObchZ.). V případě změny kvalitativní (§549 (2) ObchZ) zákon určuje povinnost k zaplacení ceny zvýšené nebo snížené vzhledem k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a nákladům spojeným se změněným prováděním díla. Pro předcházení případných sporů lze stranám doporučit sjednání způsobu ocenění víceprací např. pomocí ceníků vypracovaných odbornými organizacemi.

Pro úplnost lze uvést další způsob stanovení ceny, využívaný při realizaci průmyslových celků v kombinaci s metodou pevné, popř. rozpočtové ceny. Jedná se o metodu ceny určené s využitím sazeb za jednotlivé jednotky produkce (materiál, výkony), kdy cena odpovídá souhrnu počtu realizovaných jednotek vynásobenému dohodnutou hodnotou za jednotku podle druhu.^⁹⁹

V mezinárodním obchodním styku je vhodné a obvyklé sjednání měnové doložky. Měnová doložka je ujednání, že se cena (popř. jiné peněžité plnění) vycházející z určitého kurzu měny, v níž má být závazek plněn (zajišťovaná měna) ve vztahu k jiné, zajišťující měně, zvýší (nebo sníží) ve stejném poměru, v jakém se po uzavření smlouvy změnil kurz obou měn.“^¹⁰⁰

4.2. Právo na zaplacení ceny díla

Právo na zaplacení ceny díla upravuje dispozitivní ustanovení § 546 (1) ObchZ, které váže vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu díla v době sjednané ve smlouvě, nebo provedením díla. Nesjednají-li strany jiný okamžik, váže se oprávnění zhotovitele požadovat cenu díla na provedení díla, tj. současné splnění dvou podmínek: řádné ukončení díla a jeho předání.

a) řádné ukončení díla

První podmínkou nároku na zaplacení ceny díla je jeho řádné ukončení. Dle ustálené judikatury vadné dílo nelze považovat za dílo provedené a to ani tehdy, jestliže je objednatel převezme. Podle tohoto výkladu není-li sjednáno jinak, nemá zhotovitel nárok na zaplacení ceny díla až do odstranění všech případných vad a nedodělků.^¹⁰¹ Xxx. Xxxxx tento výklad zpochybňuje a poukazuje na to, že vazba zaplacení ceny pouze na bezvadné plnění odporuje zásadám spravedlnosti a zásadám obchodního zákoníku.^¹⁰² V praxi je proto u složitějších prací zejména ve výstavbě obvyklá dohoda účastníků s vazbou povinnosti objednatele k zaplacení ceny díla na okamžik předání díla. Lze tak eliminovat tvrdost zákonného ustanovení na zhotovitele, který by jinak i v případě drobných vad neměl nárok na zaplacení ceny díla. Takováto dohoda by měla obsahovat přesné určení, v jakém stavu objednatel dílo převezme, tzn. např. s vadami, které nebudou bránit užívání k účelu ve smlouvě vymezenému. Zhotovitel pak sice svůj závazek splní až řádným provedením díla, tedy odstraněním všech případných vad, nicméně dílo bude možné zhotovitelem předat a objednatelem převzít a zaplatit.

Jsou-li součástí díla technologická zařízení, měly by strany smluvně upravit způsob ověření parametrů, stanovených pro řádné splnění smlouvou, popř. požadovaných českým právem. Jen při splnění těchto parametrů bude dílo řádně provedeno. Je povinností zhotovitele, aby splnění doložil provedením požadovaných zkoušek před předáním díla. Smluvně lze sjednat účast objednatele na provádění zkoušek, i při neúčasti objednatele budou zkoušky provedeny. Pouze v případě, kdy by objednateli v účasti bránila neodvratitelná překážka, mohou se na jeho náklady opakovat. “Pokud však proběhly první zkoušky úspěšně, nemá jejich opakování vliv na termín dokončení díla. Úspěšným provedením dohodnutých zkoušek je dílo dokončeno.” ^¹⁰³

b) předání díla

Druhou podmínkou pro provedení díla a vzniku povinnosti zaplatit cenu díla je třeba dílo předat. Pro případ, že by strany místo neurčily, k předání dojde v místě stanoveném zákonem, např. předáním prvnímu dopravci nebo tam, kde se dílo provádí (§ 554 (1,2,3,4) ObchZ. Povinnost předat dílo v sobě obsahuje povinnost zhotovitele vyzvat objednatele k převzetí díla v případě, že není plněno odesláním a umožnit mu s řádně provedeným dílem nakládat v místě předání.^¹⁰⁴

Obvyklým způsobem předání díla ve výstavbě je smlouvou stanovená návaznost předání na úspěšně provedené zkoušky technologických zařízení (viz bod a) a podpis zápisu o předání a převzetí díla. Ačkoliv povinnost vyhotovení zápisu o předání a převzetí díla je zákonem stanovena pouze fakultativně, při předání díla ve stavebnictví bývá zápis o předání a převzetí díla s uvedením případných vad a nedodělků vypracován pravidelně. Smluvně lze učinit soupis zápisu jako podmínku předání díla, v tom případě bude dílo řádně předáno až splněním této podmínky.^¹⁰⁵ Zápis podepsaný oběma smluvními stranami následně může sloužit k prokázání případného výskytu vad díla v době jeho předání a také k určení okamžiku, kdy k předání došlo.

Objednatel má povinnost provedené dílo převzít (§537 (2) ObchZ), není-li však dohodnuto jinak, nemusí převzít dílo s vadami.^¹⁰⁶ V praxi dochází k častým případům, kdy na jedné straně objednatel (oprávněně či neoprávněně) odmítá dílo převzít a poukazuje na jeho vady, čímž se vyhýbá povinnosti zaplatit. Na druhé straně zhotovitel vady zpochybňuje a tvrdí řádné ukončení díla. Pokud však objednatel z důvodu vad dílo převzít odmítá, poté jej sám předá jako řádně dokončené a bez vad dalšímu zhotoviteli, je tímto prokázáno, že k převzetí objednatelem došlo.^¹⁰⁷

Problémy tak nastávají zejména tehdy, kdy si strany smluvně nedostatečně určí podmínky předání díla, ustanovení smlouvy jsou sporná či nejasná. I když sporné otázky pomáhá řešit judikatura, především vzhledem k časové náročnosti případného soudního řízení je třeba klást důraz právě na důkladné zpracování znění smlouvy.

4.3. Platební podmínky

Stejně jako určení ceny či způsobu jejího určení je třeba věnovat pozornost platebním podmínkám, které určí postup a způsob, jakým bude cena nebo její část zhotoviteli hrazena. Správná volba jejich aplikace by měla motivovat zhotovitele řádně a plynule dílo provádět. Ačkoliv z § 537 ObchZ. vyplývá, že zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad, strany mohou v závislosti na postup při provádění díla sjednat zálohové platby a podmínky jejich splatnosti. Pokud by smluvně nebyla určena splatnost zálohy, z § 340 (2) ObchZ vyplývá povinnost objednatele zaplatit zálohu ihned po uzavření smlouvy. Není však s placením zálohy v prodlení do doby, než jej o její zaplacení zhotovitel požádá. Zákonný nárok zhotovitele na zaplacení ceny však vzniká až provedením díla (bez vad) a objednatel je povinen cenu uhradit i bez výzvy, ledaže si strany sjednaly právo na zaplacení ceny např. po určené splatnosti daňového dokladu po provedení díla,

V investiční výstavbě je však vzhledem k její povaze potřeba upravit platební podmínky v závislosti na použitém způsobu určení ceny, která by měla být hrazena postupně a v závislosti na plnění harmonogramu prací následovně:

a) akontace – obvykle ve výši 10 – 20% ceny díla (část rozpočtových nákladů) je splatná obvykle do 1 měsíce od uzavření smlouvy a slouží např. k zajištění projektové dokumentace, nákupu materiálu, zajištění pracovníků. Strany by měly sjednat postup pro případ, že by zhotovitel v souladu s harmonogramem provádění díla do určité doby neprokázal vynaložení nákladů, na nějž byla akontace poskytnuta^¹⁰⁸

b) další procentuální části v průběhu samotné realizace díla jsou v případě stanovení pevné ceny díla hrazeny v závislosti na ukončení jednotlivých etap realizovaného díla, popř. formou měsíčních splátek v souladu s dohodou stran. Při stanovení ceny rozpočtovým způsobem je část ceny uvolňována po vyúčtování realizovaných materiálových či výkonových nákladů s připočteným ziskem po odsouhlasení objednatelem^¹⁰⁹

c) další procentuální část ceny díla je zaplacena při předání a převzetí díla

d) poslední část ceny je zaplacena po uplynutí záruční lhůty

Platební podmínky je nutné v rámci smlouvy podrobně dohodnout tak, aby nedocházelo k nejasnostem a byla stanovena pravidla pro vyplacení ceny, popř. části ceny. Pozornost je třeba věnovat náležitostem dokumentů, které mají být předkládány zhotovitelem pro uvolnění plateb, následně objednatelem kontrolovány a případně rozporovány. K tomu je možné využít odkazu na Všeobecné obchodní podmínky, kde je podrobně vypracován postup účastníků i ve sporných případech. Např. je účelné vázat případné odmítnutí platby pouze na porušení podmínky, která má zásadní význam vzhledem k celkovému harmonogramu a tedy termínu ukončení díla.^¹¹⁰

Úměrně složitosti díla roste požadavek na kvalitu platebních podmínek a je nutné jim v součinnosti s odborníky z právní, ekonomické, případně stavební oblasti věnovat značnou pozornost a to i za cenu zvýšených nákladů. Zvolení nesprávné varianty či podcenění platebních podmínek by mohlo mít negativní finanční dopad na jednu, popř. obě smluvní strany. S tím souvisí i volba způsobu, kterým bude objednatel zhotoviteli hradit, přičemž mimo běžný bezhotovostní styk přichází v úvahu i platba pomocí akreditivu. Jeho použití je vzhledem ke svým nesporným výhodám při realizace akcí většího rozsahu vhodné, ačkoliv znamená zvýšení finančního zatížení.

4.3.1. Akreditiv

Akreditiv v minulosti jako zvláštní peněžní dokument “úvěrní list” obsahoval příkaz bance vyplatit označené osobě sumu peněz do určité výše, popř. poskytnout jiné plnění za stanovených podmínek.^¹¹¹

Použití akreditivu snižuje rizika platebního styku mezi obchodními partnery, kteří se neznají, popř. mají problémy s jazykovou bariérou, existují pochybnosti o jejich platební schopnosti či stabilitě politického systému. Nejvíce se akreditiv využívá ve smluvních vztazích s mezinárodním prvkem. Pro své výhody, tj. zajištění řádné platby oproti řádnému plnění smlouvy, je však často využíván i v tuzemském obchodním styku při plnění většího rozsahu.

Smlouvou o otevření akreditivu (§ 682 a násl. ObchZ.) se banka zavazuje, že poskytne na základě žádosti příkazce a na jeho účet určité plnění, pokud oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky. Příkazce se pak zavazuje zaplatit bance úplatu za otevření akreditivu. Subjekty tohoto právního vztahu jsou pouze banka a příkazce, vztah příkazce a beneficienta je na něm nezávislý (§ 685 ObchZ), důsledky smlouvy však dopadají na všechny účastníky.

Speciální úpravou akreditivu obsaženou v § 689 a násl. ObchZ. je forma dokumentárního akreditivu. “Dokumentární akreditiv je jedním z nejpoužívanějších platebních instrumentů, což vyplývá z výhod, které přináší oběma smluvním stranám v důsledku své abstraktnosti a přísné formálnosti”.^¹¹² Modifikace základní formy akreditivu spočívá v povinnosti banky poskytnout beneficientu plnění až po předložení dokumentů určených v akreditivní listině. Z důvodu jeho častého využití ve smluvním vztahu založeném smlouvou o dílo, bude níže podrobněji popsáno placení při tomto druhu akreditivu.

Již při kontraktačním jednání objednatele se zhotovitelem je třeba věnovat pozornost podmínkám, za nichž bude probíhat placení bankou, protože v případě jejich nesprávného nastavení nebude možné bance zabránit v plnění i v případech, kdy na něj zhotovitel objektivně nemá nárok. Zhotovitel by měl zase zvážit, zda je schopen dané podmínky dodržet a od banky plnění získat. Pokud se strany dohodnou na placení dokumentárním akreditivem, objednatel se zaváže uzavřít s bankou smlouvu o otevření dokumentárního akreditivu. Od objednatele pak banka požaduje jistou bonitu, pro svou jistotu vrácení poskytnutého peněžního plnění.

Pokud banka vyhoví žádosti objednatele o vystavení dokumentárního akreditivu, v souladu se smlouvou o otevření akreditivu sdělí beneficientu (zhotoviteli), že v jeho prospěch otevírá akreditiv a oznámí mu obsah akreditivní listiny. V tomto okamžiku vzniká závazek banky vůči beneficientu plnit podle obsahu akreditivní listiny se základními náležitostmi dle § 683 ObchZ.

V praxi je však otevřený dokumentární akreditiv rozšířen o další údaje:

1. jméno a adresa příkazce

2. právoplatný podpis příkazce

3. jméno a adresa beneficienta

4. banka beneficienta

5. má-li být akreditiv odvolatelný, musí to v něm být výslovně uvedeno (v mezinárodních pravidlech opačně - má-li být akreditiv neodvolatelný) proto doporučeno v mezinárodních vztazích v zájmu jistoty vždy uvádět typ akreditivu.^¹¹³

6. způsob doručení zprávy

7. číslo účtu, k jehož tíži má být akreditiv otevřen a platební titul

8. částka akreditivu

9. doložka o tom, kde a kdy je akreditiv platný, tzn. na kterém místě a který poslední

den je nutné prezentovat dokumenty

10. předepsané dokumenty

11. jakým způsobem bude akreditiv vyplacen (výplata na viděnou, odložené placení)

12. dodací parita

13. nejzazší termín plnění závazku (popř. několik dílčích termínů)

14. místo plnění, popis plnění, jeho obsah, kvalita, kvantita (i dílčí plnění)

15. pokyn bance, jak má naložit s přijatými dokumenty

16. pokyn bance, zda má akreditiv potvrdit nebo avizovat

17. kdo a jak ponese výlohy a odměny plynoucí z dokumentárního akreditivu^¹¹⁴

Poslední fází placení dokumentárním akreditivem je jeho výplata. Podle podmínek uvedených v akreditivní listině banka poskytuje beneficientu plnění na základě předložených dokladů (nejčastěji faktur, dodacích listů, zápisů o převzetí zboží, nákladních listů atp.) Znovu je třeba zdůraznit potřebu jasně a důkladně zpracovat podmínky pro vyplacení akreditivu. “Historická judikatura např. považovala za porušení smlouvy vyplacení akreditivu proti předložení originálu nákladního listu, měl-li být podle úmluvy stran předložen bance k tomuto účelu jeho duplikát”.^¹¹⁵

Banka má povinnost přezkoumávat s odbornou péčí doklady pouze z hlediska splnění formálních náležitostí, tj. xxxxxx s požadavky z akreditivní listiny a jejich vzájemnou souvislost, nikoliv pravost dokumentů, kvalitu či stav zboží či díla.

Platnost akreditivu je ukončena odvoláním (pokud není neodvolatelný), vyčerpáním zrušením, odvoláním nebo skončením doby jeho platnosti. Pokud jsou bance beneficientem dokumenty předloženy s vadami, banka mu je vrátí zpět k opravě, pokud neopraví vady ve lhůtě platnosti akreditivu, hledá se řešení v zájmu obou zúčastněných stran, platnost akreditivu zpravidla automaticky nekončí.^¹¹⁶

Výhody bankovního akreditivu mohou být potlačeny v případě, že nebyl vystaven dobrou bankou, neschopností zhotovitele dodržet své závazky ze smlouvy, či nedostatečně upravenými podmínkami pro vyplacení plnění. V zahraničních právních úpravách není většinou institut dokumentárního akreditivu upraven, Mezinárodní obchodní komora v Paříži však vydala Jednotná pravidla a zvyklosti pro dokumentární akreditiv, která sice nejsou právní normou, banky však tyto pravidla dodržují a uvádějí na ně odkaz v akreditivní listině. Naše právní úprava je s těmito pravidly v souladu.^¹¹⁷

5. Vady díla

5.1. Řádně provedené dílo

Závazek zhotovitele provést dílo zaniká jeho řádným provedením, tedy plněním bez vad a včasným plněním. Zhotovitel může plnit i v prodlení, pokud však objednatel v této době od smlouvy neodstoupil.

Dílo má vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Toto ustanovení § 560 (1) ObchZ. se vztahuje pouze na případy, kdy je dílem činnost spočívající v opravě, údržbě či úpravě věci, montáži či jiné činnosti, odpovídající definici smlouvy o dílo. Zde je třeba ve smlouvě přesně dohodnout požadovaný výsledek díla, popř. jaké funkce má opravená či upravená věc plnit.

V případě nově zhotovené věci se pro určení, zda je dílo vadné, použijí podpůrně ustanovení § 420 – 422 a § 426 ObchZ, týkající se úpravy kupní smlouvy. Nová věc má tedy být zhotovena v množství, jakosti a provedení, jež určí smlouva. Ne ve všech případech však lze posoudit řádné provedení díla jen podle smlouvy. Např. ve výstavbě bývá ke smlouvě přiložena projektová dokumentace, podle níž se dílo provádí, neobsahuje však popis díla do všech podrobností. V tomto případě zákon stanoví povinnost zhotovitele dodat dílo v jakosti a provedení odpovídající účelu stanoveném smlouvou, popř. účelu, pro který se věc obvykle užívá.

Vady lze dle jejich povahy členit na vady faktické a právní.

Faktickými vadami jsou vady kvality (jakosti a provedení), kvantity (vady množstevní) a vady v dokladech.

Přednost při posouzení jakosti díla má smlouva, pokud smlouva jakost neurčí, musí mít dílo vlastnosti obvyklé, popř. podle předlohy. V tuzemských vztazích je limitem pro sjednání jakosti § 759 ObchZ., který stanoví, že pokud ve smlouvě, jejímiž stranami jsou osoby mající sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště na území České republiky, nebo jež mají na tomto území podnik nebo jeho organizační složku, je stanovena jakost věci v rozporu s ustanoveními právních předpisů platí pro určení jakosti ustanovení těchto předpisů o jakosti přípustné k užívání, to neplatí, pokud ze smlouvy nebo z prohlášení strany, jež má věc nabýt nebo z předmětu jejího podnikání vyplývá, že věc má být vyvezena. Znamená to, že v tuzemských vztazích zhotovitel musí respektovat veřejnoprávní předpisy, zejména pokud se týká přípustnosti emisí, hluku a vibrací a jakost díla v tomto směru nemůže sjednat horší než v těchto předpisech stanovenou např. odkazem na technické normy.

Proto je při vymezení jakosti předmětu díla vhodné ve smlouvě využívat technických norem, které garantují soulad technických kritérií díla se zákonnými požadavky. České technické normy (ČSN) nejsou obecně závazné^¹¹⁸, orientují se pouze na technickou problematiku a na jejich vytváření se podílí odborníci z příslušných oborů. Jejich úprava vychází ze zákona č. 22/1999 Sb. O technických požadavcích na výrobky ve znění jeho pozdějších novel, které reagují na postupné sjednocování právní řádů EU vytvářením tzv. harmonizačních technických norem. ČSN se stává harmonizovanou normou v případě, že plně respektuje požadavky stanovené evropskými normami či směrnicemi EU.^¹¹⁹

Ačkoliv ČSN jsou, jak je výše uvedeno normami obecnými, nelze se od nich odchýlit:

pokud je na ně odkaz ve smlouvě (vhodné je uvést podmínku platnosti norem k datu předání díla)
pokud na ně odkazuje obecně závazná právní norma (např. StZ. a jeho prováděcí předpisy

Nesplnění takto smlouvou nebo zákonem požadovaných technických norem by vždy způsobilo jakostní vadu díla i přesto, že jak bylo již výše uvedeno, nejsou tyto obecně závazné.

Tvorba a uplatňování českých technických norem je plně srovnatelné s normami zahraničními, protože Česká republika je prostřednictvím Českého normalizačního institutu členem mezinárodních normalizačních institucí a je povinna dodržovat postupy a pravidla odsouhlasená těmito organizacemi. Xxxxxx s evropským právem je zajištěn prostřednictvím shora uvedených harmonizačních směrnic, podle nichž jsou postupně nahrazovány české technické normy, které by s nimi případně byly v rozporu.

U výrobků, které z hlediska veřejného zájmu představují nebezpečí (tzv. vybrané výrobky) je třeba pomocí stanovení zvláštních podmínek jejich uvádění garantovat ochranu chráněných zájmů v závislosti na možné míře ohrožení. Proto vláda na základě výše uvedeného zákona nařízeními^¹²⁰ stanoví vybrané výrobky, a zároveň požadavky, které musí tyto výrobky z technického hlediska splňovat, aby mohly být uvedeny na trh. Vlastnosti těchto vybraných výrobků v díle tedy musí splňovat technické parametry ve smyslu nařízení vlády.

Další možnou faktickou vadou díla je vada množstevní, ve výstavbě např. chybějící kryty svítidel, neprovedená malba, atd. V tomto případě je dílo vadné a objednatel je nemusí převzít. Pokud však ze zápisu o předání díla nebo prohlášení zhotovitele vyplývá, že dodává pouze část díla (např. budovu supermarketu bez parkoviště) a strany nedohodnou jinak, nejedná se o vadu díla. Objednatel v tomto případě v souladu s ustanovení § 329 ObchZ. může toto částečné plnění odmítnout, protože odporuje povaze závazku a účelu užívání díla, za předpokladu, že tento účel byl zhotoviteli v době uzavření smlouvy znám.^¹²¹ Vadou díla je rovněž dodání jiného díla (xxxxx) za předpokladu, že toto jiné dílo objednatel neakceptuje převzetím. Následky vad v dokladech mohou být různé v závislosti na jejich povaze. Chybějící návod k použití bude považován za vadu kvalitativní, pokud však chybí doklad nezbytně nutný k užívání a nakládání s dílem, bude závazek zhotovitele považován za nesplněný.^¹²²

Další kategorií vad jsou vady právní. Právní vady znamenají zatížení díla právy třetích osob, ledaže by s tímto zatížením objednatel projevil souhlas. Zejména ve výstavbě je nutné věnovat otázce možných právních vad značnou pozornost s ohledem na provázanost přechodu vlastnického práva v rámci dodavatelského systému a následným možným nakládáním s nemovitostí.

Lze shrnout, že má-li dílo vady faktické nebo právní, objednatel je nemusí převzít (pokud není dohodnuto jinak). Tvrdý dopad zákonných ustanovení zejména s ohledem na vazbu zaplacení ceny díla k době předání díla bez vad a zároveň malou pravděpodobnost předání díla bez vad zejména ve stavebnictví, nutí strany zvolit jiná řešení. Dohodou tak lze umožnit nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla oproti předání díla s drobnými vadami (je nutno specifikovat pojem drobné vady, popř. vady nebránící užívání). V tomto případě by bylo dílo předáno, vznikl by nárok na zaplacení ceny, ale závazek zhotovitele by zanikl až odstraněním těchto vad. Je však rovněž možné smluvně vyloučit dispozitivní ustanovení § 560 ObchZ. a nahradit jeho ustanovení vhodnější formulací (např. “za vady díla se považují takové nedostatky, které činí předmět díla nezpůsobilým k užití popsanému ve smlouvě o dílo.”)^¹²³ V tomto případě by tedy zřejmě došlo ke splnění závazku zhotovitele i přesto, že dílo fakticky nějaké vady má. Strany by pak měly ve smlouvě upravit, jak budou postupovat, když odpovědnost z vad nebude přicházet v úvahu.

5.2. Odpovědnost za vady ze zákona

Z judikatury vyplývá, že podmínkou vzniku nároku z odpovědnosti za vady díla je předání díla. Objednatel je oprávněn provádění díla průběžně kontrolovat, a pokud zjistí, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je rovněž oprávněn dožadovat se nápravy případně zjištěných vad. Pokud by hrozilo podstatné porušení smlouvy, může od smlouvy odstoupit. Tento jeho nárok však nevyplývá z odpovědnosti za vady.^¹²⁴

Má-li dílo vady,“vznikají práva a povinnosti stran, jejichž účelem je zajistit objednateli náležitou ochranu tím, že zhotovitel vady buď odstraní, nebo že ke zhojení následků vadného plnění dojde jiným způsobem.”^¹²⁵ Úprava odpovědnosti za vady díla se s několika odchylkami řídí ustanoveními kupní smlouvy (§ 436 - § 441 ObchZ.)

Zhotovitel objektivně odpovídá za vady díla, které mělo při jeho předání, popř. v době přechodu nebezpečí na věci, pokud tento okamžik nastal později. Objednatel je povinen provést odbornou prohlídku díla co nejdříve po jeho předání a zjištěné vady reklamovat. Pokud by tak neučinil, ztrácí nárok na uspokojení svých nároků z odpovědnosti za vady uplatněných u soudu, ledaže by namítl, že vady jsou důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět. Stejný postup je tzv. skrytých vad, tj. vad, které existovaly již v době předání a projevily se teprve později. Důkazní břemeno tvrzení existence vad, příp. jejich výskytu již při předání, nese objednatel.

Xxxxxxxxxx odpovídá za vady, které se na díle vyskytly po jeho předání respektive po pozdějším přechodu nebezpečí na věci pouze za předpokladu, že jsou důsledkem porušení jeho povinností, např. nedodržení technologického postupu při pokládce podlah způsobí jejich pozdější odlepení. Rovněž v tomto případě nese důkazní břemeno objednatel.

5.2.1. Nároky z vad díla

Předpokladem uznání nároku z odpovědnosti za vady je jejich uplatnění bez zbytečného odkladu poté co je zjistí (při předání), měl zjistit později (při odborné prohlídce díla), nebo poté, kdy mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče. Tyto subjektivní lhůty doplňuje zákon v zájmu právní jistoty zhotovitele lhůtou objektivní, která obecně činí 2 roky, u staveb 5 let. Bez ohledu na lhůty může objednatel reklamovat vady, o nichž zhotovitel věděl, nebo musel vědět v době předání díla.^¹²⁶

V případě výskytu vad a uplatnění nároku z odpovědnosti je nutné rozlišení, zda se jedná o podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy. U podstatného porušení smlouvy má objednatel právo odstoupit od smlouvy. Vzhledem k různému výkladu pojmu “podstatné” porušení smlouvy je vhodné již do smlouvy formulovat, které porušení smlouvy budou strany považovat za podstatné. Jinak lze podpůrně použít ustanovení § 345 (2) ObchZ., který stanoví, “že porušení smlouvy je podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.” V této souvislosti se znovu ukazuje praktičnost článku “účel a význam smlouvy”, s jehož pomocí se dá dovodit případné podstatné porušení smlouvy a nárok na odstoupení od smlouvy. Pokud objednatel svého práva nevyužije a neodstoupí od smlouvy bez zbytečného odkladu, může uplatnit pouze nárok vznikající z nepodstatného porušení smlouvy.

Xxxxxxxxxx má při podstatném porušení a jeho včasném oznámení možnost místo odstoupení žádat odstranění vad provedením náhradního díla (jestliže lze původní dílo zhotoviteli vrátit), jeho případnou opravu, či odstranění právních vad, při množstevních vadách žádat doplnění, nebo požadovat slevu z ceny. Objednatel nesmí volbu měnit, pokud ji neprovede bez zbytečného odkladu, má nárok pouze na požadavky vyplývající z nepodstatného porušení smlouvy, může tedy žádat odstranění vad díla nebo slevu z ceny. Pokud však zhotovitel neodstraní vady v přiměřené lhůtě a objednatel nepožaduje slevu, může za podmínky předchozího upozornění od smlouvy odstoupit.

Objednatel sám může odstranit vady pouze v těchto případech:

“- uplatnil právo na slevu z ceny díla

odstoupil od smlouvy
dílo převzal jako bezvadné”^¹²⁷
dohodne se s objednatelem,

protože jak vyplývá z judikatury - “obchodní zákoník neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla. Takový postup je možný, jen pokud objednatel uplatnil právo na slevu z ceny anebo pokud odstoupil od smlouvy.^¹²⁸

I pokud dílo není zhotovitelem dokončeno, nemůže objednatel toto dílo dokončit sám, jinak by závazek zhotovitele zanikl z důvodu nemožnosti plnění oproti zániku práva na zaplacení části ceny díla a objednatel by ztratil možnost nároku z odpovědnosti za vady.^¹²⁹

5.2.2. Zproštění se odpovědnosti za vady

Ačkoliv má dílo vady, v některých případech se zhotovitel zprostí odpovědnosti. V prvé řadě zaniká vymahatelnost jeho závazku z odpovědnosti za vady uplynutím subjektivní či objektivní lhůty k reklamaci vad při uplatnění takovéto námitky zhotovitelem u soudu. V tomto případě nastává zvláštní situace, objednatel sice nemůže požadovat žádné nároky z odpovědnosti za vady, nicméně dílo má vady, není tedy provedeno a závazek zhotovitele trvá. Objednatel má pak ještě možnost domáhat se soudně splnění smlouvy o dílo a otevírá se mu tím prostor k jednání s protistranou na případném narovnání vztahu.^¹³⁰

Jinou situaci řeší § 561 ObchZ., kterým je omezena odpovědnost zhotovitele v případě, že vady byly způsobeny věcmi či pokyny objednatele předanými zhotoviteli a použity ke zhotovení díla za předpokladu, že zhotovitel na jejich nevhodnost objednatele upozornil anebo nevhodnost nemohl zjistit. Za těchto podmínek zhotovitel neodpovídá, proto – i když je dílo vadné, závazek zhotovitele provést dílo - pokud nemá jiné vady, zanikl.

Pokud se týká právních vad, z ustanovení § 434 ObchZ. dále vyplývá, že nárok z právních vad nevzniká, jestliže objednatel o právu třetí osoby věděl v době uzavření smlouvy, nebo zhotovitel jednal podle pokynů objednatele.

5.2.3. Zajištění nároků z odpovědnosti za vady

Aby došlo k zajištění řádného a včasného provedení díla, je vhodné dohodnout tzv. pozastávky, tj. určité procento z ceny díla, o které budou postupně uvolňované částky sníženy tak, aby si objednatel zajistil bezvadné splnění díla. Tyto pozastávky pak budou zhotoviteli hrazeny dohodnutým způsobem, např. část při včasném předání díla, část při provedení díla bez vad atp.^¹³¹

Institutem chránícím objednatele před případným nekvalitním provedením díla je dále v souladu s § 439 (4) ObchZ. za použití § 560 ObchZ. možnost zadržení části ceny do výše, která by odpovídala nároku na slevu v případě, že by vady nebyly odstraněny. Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení je přípustné, aby strany sjednaly zádržné i ve výši, která případné slevě neodpovídá.

Avšak v případě, “kdy objednatel pokračoval v prodlení se zaplacením splatného doplatku ceny díla, aniž u zhotovitele díla uplatnil právo na slevu, a před podáním žaloby nechal předmětné dílo opravit třetí osobou, zaniklo objednateli případné právo zadržet určitou část ceny díla (tzv. zádržné)”.^¹³²

5.3. Odpovědnost ze záruky

Na rozdíl od odpovědnosti za vady, nevyplývá zhotoviteli povinnost poskytnout záruku ze zákona. Záruka je buď smluvní, nebo jednostranný příslib zhotovitele, že dílo (jeho část) bude mít po určitou dobu určité vlastnosti, tj. bude po tuto dobu způsobilé k určenému způsobu užívání. Záruka nemusí být poskytnuta na celé dílo, v záručním listě je vymezeno, pro kterou část a v jaké době se záruka poskytuje, popř. jaké vady by se na díle neměly vyskytnout. V té části, na kterou se záruka poskytuje, nahrazuje délka záruční doby reklamační lhůtu odpovědnosti za vady.

Výhodou pro objednatele z poskytnuté záruky je skutečnost, že nemusí prokazovat, zda dílo mělo vady kryté zárukou již při jeho předání, ale pouze, zda se projevily v době kryté záruční lhůtou. Nároky ze záruky jsou stejné jako u odpovědnosti ze zákona.

U vad, jež kryté zárukou nejsou, zůstává nezměněna odpovědnost zhotovitele ze zákona se zachováním lhůty pro odpovědnost a se všemi nároky. Objednatel tak nejprve zjišťuje, zda jsou vady kryté zárukou, v tom případě prokazuje jen jejich existenci a záruční lhůtu, popř. zda kryté zárukou nejsou, tehdy musí pro uplatnění svého nároku z odpovědnosti za vady prokázat existenci vad v době předání díla a zachovat reklamační lhůtu.

Zhotovitel se může odpovědnosti ze záruky zprostit v případě, že vady byly po předání věci popř. pozdějším přechodu nebezpečí na věci způsobeny vnějšími vlivy, popř. zásahy jiných osob než zhotovitele a osob, které pověřil prováděním díla. V tomto případě však důkazní břemeno o těchto skutečnostech nese zhotovitel.^¹³³

6. Závěr

V této diplomové práci jsem se zabývala smlouvou o dílo upravenou v obchodním zákoníku s cílem podrobněji analyzovat současnou právní úpravu smlouvy a některých institutů s ní přímo či nepřímo souvisejících, za pomoci odborné literatury a judikatury Nejvyššího soudu ČR. Při rozboru byl kladen důraz zejména na praktické použití smlouvy s poukazem na některé problematické situace, vznikající při její aplikaci již od samotného vzniku smluvního vztahu v závislosti na určení režimu obchodního zákoníku a typu smlouvy.

Převažující dispozitivní úprava smlouvy o dílo pak na jedné straně představuje možnost účastníků dohodnout si obsah smluvního vztahu podle svých představ, jejich autonomii vůle omezují pouze limity smluvní volnosti, stanovené zejména kogentními právními předpisy, předpisy komunitárního práva a obecnými principy a zásadami. Na druhé straně však volnost klade nároky na precizní smluvní úpravu vztahu subjektů po celou dobu jeho trvání, tedy včetně práva na zaplacení ceny, vzniku vlastnického práva, či případných nároků z odpovědnosti za vady. Nedostatečnou či chybějící smluvní úpravu sice mohou nahradit dispozitivní ustanovení zákona, důsledky jejich aplikace však nemusí být vždy v souladu s úmysly stran při uzavírání smlouvy.

Z konfrontace současné právní úpravy smlouvy o dílo s praxí vyplývá oprávněnost kritiky existence smlouvy o dílo jak v režimu občanského tak obchodního zákoníku, přičemž tento dualismus způsobuje zbytečnou roztříštěnost soukromoprávní úpravy. Potřebnou nápravu de lege ferenda naznačuje osnova nového občanského zákoníku, která by měla „odstranit dualismus úpravy neobchodní a obchodní smlouvy o dílo, jehož zavedením se české právo řadilo mezi evropské kuriozity. Za základ návrhu nové úpravy byla vzata platná úprava obchodního zákoníku s přihlédnutím k některým zahraničním úpravám, protože pojetí smlouvy o dílo v platném občanském zákoníku je poplatné jeho původní koncepci z r. 1964 a vzoru občanského zákoníku z r. 1950. V určitých směrech se přihlíží i k některým ustanovením někdejšího zákoníku mezinárodního obchodu, jehož normativní konstrukce platný obchodní zákoník přejímal, ale které byly často formulovány přesněji a přehledněji než stávající úprava. V zájmu přehlednosti úpravy je návrh strukturován tak, že nejprve se navrhuje upravit smlouvu o dílo obecně a poté odchylky o ceně díla sjednané podle rozpočtu, o díle prováděném na nemovitých věcech a o dílech s nehmotným výsledkem“.^¹³⁴ Navržená úprava se tedy zároveň, a podle mého názoru užitečně, odklání od současného požadavku materiálního výsledku díla v režimu obchodního zákoníku se zachováním vymezení smlouvy o dílo oproti kupní smlouvě.

V samostatné kapitole jsem poukázala na určitá specifika smlouvy o dílo v oblasti investiční výstavby. Z hlediska veřejného práva je ve výstavbě typický vztah investora se správními orgány v rámci tzv. povolovacího řízení, v jehož rámci probíhá řada dalších souvisejících řízení již v přípravné fázi výstavby. Veřejnoprávní předpisy pak zasahují do celého průběhu výstavby, její řádný postup je zejména z důvodu zajištění technické způsobilosti a bezpečnosti díla, prostřednictvím odborného vedení a správního dozoru koordinován, kontrolován a regulován. Značná roztříštěnost a nepřehlednost veřejnoprávních předpisů je předmětem všeobecné kritiky, v nejbližší době však bohužel nelze očekávat zjednodušení úpravy ani výrazné koncepční změny.

Dalším nedostatkem smlouvy o dílo zmíněným v této práci je příliš obecná úprava smlouvy o dílo, která je nevyhovující pro úpravu specifických vztahů vznikajících ve stavebnictví, zejména v investiční výstavbě. Soukromoprávní vztahy ve výstavbě se vyznačují složitostí, vyplývající ze vzájemné provázanosti subjektů a jejich smluvních vztahů v tzv. dodavatelském systému. Navzájem neprovázaná smluvní úprava uvnitř dodavatelského systému může způsobit řadu komplikací a právní nejistoty, proto byl v této části práce – s ohledem na nedostatečnou speciální zákonnou úpravu vztahů ve stavebnictví, zdůrazněn význam jejich kompatibility, jíž se dá dosáhnout např. pomocí Všeobecných obchodních podmínek. Některé mezery legislativního rámce pro stavebnictví by také měla vyplnit plánovaná nová úprava smlouvy o dílo, protože navržená osnova občanského zákoníku s jistou zvláštní úpravou pro tuto oblast do budoucna prozatím počítá. “Souborem zvláštních ustanovení se navrhuje upravit některá specifika děl prováděných jako stavební práce. Typické případy jsou zhotovení stavby, její oprava nebo úprava, mohou však přicházet v úvahu i jiné úpravy nemovité věci. Předně má zhotovitel nést nebezpečí škody na stavbě až do jejího předání (ledaže by ke škodě došlo i jinak). V tom směru se přejímá § 651 platného občanského zákoníku.“^¹³⁵ Kladem návrhu je v této souvislosti založení spoluzodpovědnosti subddodavatelů, dodavatele stavební dokumentace a osoby, provádějící dozor nad stavbou za případné vady díla.

Xxxxxx, týkající se ceny díla a odpovědnosti za vady, úzce souvisejí s řádným provedením díla. Současné (sice dispozitivní) zákonné ustanovení, na základě kterého zhotovitel splní svůj závazek pouze bezvadným plněním, přičemž plnění bez vad nemusí objednatel přijmout, je pro zhotovitele takřka neúnosné, a to i s ohledem na vznik povinnosti objednatele zaplatit kupní cenu až po předání díla bez vad, pokud by nebylo dohodnuto jinak. Osnova občanského zákoníku by měla tento tvrdý dopad na zhotovitele zmírnit, když by podle ní zhotovitel svůj závazek provést dílo splnil jeho dokončením (tj. je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu) a předáním (přičemž v případě stavby by objednatel neměl právo odmítnout převzetí jen pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, popř. užívání podstatným způsobem neomezují). Tato nová úprava by podle mého názoru přinesla pozitivní a praxí vyžádanou změnu, nedají se však vyloučit potíže s výkladem obsahu jednotlivých pojmů (např. vady nebránící užívání stavby), které bude jistě postupně řešit Nejvyšší soud ČR prostřednictvím své judikatury s ohledem na aplikaci smlouvy v praxi.

Celkově bychom tedy mohli očekávat přínos nové úpravy smlouvy o dílo nejen vzhledem k avizovanému sjednocení soukromoprávních vztahů, změna se dotkne i institutů navazujících na smlouvu o dílo, jako je např. vlastnické právo a odpovědnost za vady.

V této práci vzhledem k jejímu objemu nebylo možné analyzovat podrobně všechna ustanovení smlouvy o dílo, snahou bylo zmapovat problémová a s praxí provázaná témata spojená s její aktuální úpravou. Přes všechny klady připravované úpravy smlouvy o dílo se podle mého názoru nepodaří odstranit všechny její dnes kritizované nedostatky, zejména pro oblast výstavby, když nová úprava opět preferuje spíše její obecnost. I do budoucna proto i vzhledem k narůstajícímu akcentu na autonomii vůle účastníků smluvního vztahu bude základem smluvního vztahu přesná formulace obsahu smlouvy, předcházející případným sporným situacím při provádění díla.

7. Resumé

Smlouva o dílo v obchodním zákoníku je vedle kupní smlouvy, se kterou je úzce provázána, jednou z nejčastěji užívaných smluv v obchodním styku. První část diplomové práce se věnuje obecnému výkladu pojmů a podstatných náležitostí smlouvy o dílo včetně výčtu subjektů, které povinně či fakultativně smlouvu o dílo v režimu obchodního zákoníku uzavírají, s uvedením limitů jejich smluvní autonomie, a to i ve vztahu k výběru typu smlouvy.

Zvláštnosti investiční výstavby v rámci veřejnoprávních i soukromoprávních vztahů tvoří obsah samostatné kapitoly. Veřejnoprávní předpisy zasahují do průběhu výstavby od počátečního přípravného stádia po celý její průběh až do dokončení, a regulují tento proces z hlediska ochrany veřejných zájmů zejména důrazem na zajištění odborného vedení a kontroly při provádění díla. Normy veřejného práva se navíc promítají do vztahů soukromoprávních svými kvalitativními požadavky na provádění a výsledek díla, které je zhotovitel povinen respektovat. Celou investiční výstavbu provází soukromoprávní úprava závazkových vztahů mezi subjekty v rámci variant tzv. dodavatelského systému, jehož složitost v závislosti na rozsahu díla a při nedostatečné zákonné či smluvní úpravě přináší řadu problémových situací zejména v oblasti vlastnického práva, zajišťovacích a odpovědnostních institutů.

Platnému určení ceny díla, platebním podmínkám a vzniku povinnosti objednatele uhradit cenu díla, je věnována pozornost v další části práce. Vzhledem k její důležitosti jsou poměrně podrobně rozebrány smluvní možnosti účastníků, zejména při určení platebních podmínek a použití vhodných platebních institutů, používaných zejména při zhotovení díla většího rozsahu.

Závěr práce obsahuje rozbor pojmu řádně provedeného díla, členění vad podle kategorií a dále výčet nároků objednatele, které z titulu odpovědnosti za vady ze zákona či ze záruky může, za splnění určitých podmínek, u zhotovitele uplatnit.

V celé práci jsou v zájmu její aktuálnosti zpracovány poznatky z odborné literatury, doplněné judikaturou Nejvyššího soudu ČR poslední doby.

8. Resumé v anglickém jazyce

Contract of Work in Commercial Code is next to Purchase Agreement that is interconnected with the most frequently used contract in commercial intercourse. The first part of my thesis deals with general interpretation of concepts and essentials of a Contract of Work including the enumeration of entities that obligatorily and optionally conclude a Contract of Work, and the introduction of limits of their contractual autonomy. This is also meant in relation to the choice of the type of contract.

Peculiarities of capital construction within public law and private law relations are discussed in one separate chapter. Public law regulation interferes all phases of construction, from preparatory phase, over its progress, to its finalization. They regulate this process from the perspective of the protection of public interest, mainly with emphasis on security of professional management and controlling during the construction itself. The public law regulation also reflects in private law relations through its qualitative requirements on the production and final result of work, which is a purchaser obliged to respect. The entire capital construction is regulated by private law regulation of obligations between entities within the variants of so-called supplier system, whose complexity in dependence on the scope of work and insufficient legal and contractual regulation brings many problematic situations mainly in the area of proprietary law, security and liability institutes.

Valid price assessment, terms of payment and the origin of the purchaser’s obligation to pay the price are analyzed in the following chapter. With respect to its importance, the contractual possibilities of contracting parties, mainly during the specification of the terms of payment and application of convenient payment institutes used mainly in case of large constructions, are subject to detailed description.

At the end of my thesis, I deal with the interpretation of the concept “duly performance of Work”, classification of defects according to the categories and furthermore, enumeration of purchaser’s titles that may be brought on the basis of defects liability resulting either from the law or from the guarantee under accomplishing certain conditions.

In my thesis I work with today’s technical literature and with the latest judicature acts of the Supreme Court of the Czech Republic.

9. Bibliografie

Právní předpisy:

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 103/1990 Sb., účinném ke dni 1. května 1990.

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ze dne 6. 3. 2002, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

zákon č. 262/2004 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.

vyhláška č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb.

Monografie:

XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2007. str. 535.

DĚDIČ, J., XXXXX, Z. a kol. Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994. str. 425.

XXXX, P., XXXXXX, X. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vydání. Praha: Linde, 2003. str. 284.

XXXXX, X. Příručka obchodního práva. Praha: Prospektrum, 1992. str. 172.

XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: kontrakty. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2008. str. 477.

XXXXX, X., XXxXXX, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007. str. 264.

XXXXX, X., XXXXXXXX, X. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Xxxxxxx Kluwer, 2008. str. 296.

XXXXXXXXXX, X. Obchodní právo. Obligační právo - komparativní rozbor. 4.díl. Praha: ASPI CZ, a.s., 2009. str. 396.

XXXXXX, X. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. 2. vydání. Praha: Linde Praha. 2007. str. 221.

XXXXXXXXX, X. a kol. 1999. Bankovnictví I. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 1999. str. 263.

XXXXXXXXX, X. Smlouvy ve výstavbě. Praha : PROSPEKTRUM, 1995. str. 124.

XXXXXXXXX, X. a kol. Stavební právo II. díl. Praha : POLYGON, 2000. str. 239.

XXXXXXXXX, X. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha : ASPI CZ, a.s., 2005. str. 227.

XXXXXXXXX, I., XXXXX, S., XXXXX, M. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Praha : X.X.Xxxx, 2004. str. 1439.

Program ASPI

XXXX, X. Právní úprava smlouvy o dílo ve výstavbě. [Program ASPI pro Windows verze 11+]. Praha: ASPI CZ, a.s. 1. červen 1997. LIT22250CZ.

MAREK, K. K pojmům ve výstavbě. [Program ASPI pro Windows verze 11+] Praha : ASPI CZ, a.s. 1. prosinec 1995. LIT4977CZ.

PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536 zák. č. 513/1991 Sb. (Smlouva o dílo - Základní ustanovení). [Program ASPI verze pro Windows 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. LIT17747CZ.

PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536-565 zák. č. 513/1991 Sb. Úvodní poznámky (Smlouva o dílo). [Program ASPI pro Windows verze 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. LIT17746CZ.

Odborné časopisy:

BERAN, K. Kdy je norma kogentní a kdy dispozitivní? Právní rozhledy. roč. 17, č. 19, str. 677-714.

GRULICH, T. 2009. "FIDIC" a úskalí jejich aplikace. Právní rozhledy. roč. 17, č. 7, str. 226-296.

KOUKAL, P. Dohoda o ceně díla v investiční výstavbě. Právní rádce, 2003, roč. 11, č. 8 str. 235.

KUCHAŘ, O., HORSKÁ, J. 2009. Bezdůvodné obohacení v některých případech odstoupení od obchodní smlouvy o dílo. Bulletin advokacie, 2009, č.1, str. 123.

MAREK, K. Ke kupní smlouvě. Právní forum. roč. 4, č. 4, str. 134.

MAREK K. Ke smlouvě o dílo a poctivosti obchodního styku. Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 8, str. 155.

ŠILHÁN, K. Limitace náhrady škody. Právní rozhledy. roč.13, č.23, str. 882

ŠTRAUS, J. Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby. Právní rádce. 2007, roč. 15, č. 8, str.155.

TOBEŠ, Z. Cena za dílo v obchodním právu. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 5, str. 146.

VÍCH, J. Dodávky investičních celků. Právní rádce, 1997, roč. 7, č. 1, str. 118.

VÍCH, J. Sjednávání cen průmyslových investičních celků. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 2, str. 128.

Ostatní zdroje:

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu občanského zákoníku ze dne 27. dubna 2009, dostupné na www. justice.cz

Judikatura:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.5.1995 sp. zn. 3 Cz 57/92.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Odon 147/97.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. května 1999, sp. zn. 29 Cdo 2206/98.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 1999, sp. zn. 31 Ca 68/98-15.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. srpna 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 31. července 2000, sp. zn. 29 Cdo 221/2000.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. 2 Cmo 242/99.

Rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1532/99.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. dubna 2003, sp. zn. 32 Odo 835/2002.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. června 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Cdo 1196/2003.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp. zn. 32 Cdo 671/2004.

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. června 2006, sp. zn. 32 Odo 558/2005.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. června 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2005.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. října 2008 sp.zn. 32 Cdo 2843/2008.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2009, sp.zn. 32 Cdo 2295/2008.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. září 2009 ze dne, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006.

Internetové zdroje:

www.nsoud.cz

www.justice.cz

1 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536-565 zák. č. 513/1991 Sb. Úvodní poznámky (Smlouva o dílo). [Program ASPI CZ, a.s. pro Windows verze 11+] Praha: ASPI CZ, a.s. 1. listopadu 1997. cit. 25.listopadu 2009. LIT17746CZ.

2 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. str. 321.

3 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536-565 zák. č. 513/1991 Sb. Úvodní poznámky (Smlouva o dílo). [Program ASPI CZ, a.s. pro Windows verze 11+,] Praha: ASPI CZ, a.s. 1. listopadu 1997. cit. 25.listopadu 2009. LIT17746CZ.

4 § 299 a následující zákona č. 109/1964 Sb. Hospodářský zákoník ve znění platném k 31.12.1991.

5 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : CH Beck, 2007. str. 322.

6 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : CH Beck, 2007. str. 322.

7 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Stavební právo II. díl. Praha : POLYGON, 2000. str. 113.

8 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2009, sp. zn. 32 Cdo 2295/2008.

9 Tamtéž.

10 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Odo 1196/2003.

11 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2004, sp. zn. 32 Odo 671/2003.

12 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536 zák. č. 513/1991 Sb. (Smlouva o dílo - Základní ustanovení). [Program ASPI verze pro Windows 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. cit. 26. listopadu 2009. LIT17747CZ.

13 MAREK, K. Smluvní obchodní právo: kontrakty. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2008. str. 235.

14 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Stavební právo II. díl. Praha: POLYGON, 2000. str. 115.

15 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536 zák. č. 513/1991 Sb. (Smlouva o dílo - Základní ustanovení). [Program ASPI verze pro Windows 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. cit. 26. listopadu 2009. LIT17747CZ.

16 MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 154.

17 HAJN, P., BEJČEK, J. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vydání. Praha : Linde, 2003. str. 9.

18 BERAN, K. Kdy je norma kogentní a kdy dispozitivní?. Právní rozhledy, 2009, roč. 17, č. 19, s. 685.

19 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. Obligační právo - komparativní rozbor. 4.díl. Praha : ASPI CZ, a.s., 2009. str. 21.

20 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. Obligační právo - komparativní rozbor. 4.díl. Praha: ASPI CZ, a.s., 2009. str. 22.

21 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. Obligační právo - komparativní rozbor. 4.díl. Praha: ASPI CZ, a.s., 2009. str. 23.

22 tamtéž.

23 BERAN, K. Kdy je norma kogentní a kdy dispozitivní?. Právní rozhledy, 2009, roč. 17, č. 19, s. 685.

24 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. str. 12-13.

25 KOPÁČ, L. Příručka obchodního práva. Praha: Prospektrum, 1992. str. 154.

26 KOPÁČ, L. Příručka obchodního práva. Praha: Prospektrum, 1992. str. 144.

27 MAREK, K. Ke kupní smlouvě. Právní fórum, 2007, roč. 4, č. 4. str. 134.

28 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536 zák. č. 513/1991 Sb. (Smlouva o dílo - Základní ustanovení). [Program ASPI verze pro Windows 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. cit. 26. listopadu 2009. LIT17747CZ.

29 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha : C.H. Beck, 2007. str. 325.

30 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k § 536-565 zák. č. 513/1991 Sb. Úvodní poznámky (Smlouva o dílo). [Program ASPI pro Windows verze 11+], Praha: ASPI CZ, a.s., 1. listopad 1997. cit. 25.listopadu 2009. LIT17746CZ.

31 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007. str. 11.

32 Tamtéž.

33 Pozn.: např. Správní řád, Zákon o státní památkové péči, Zákon o ochraně přírody a krajiny, Vodní zákon, Telekomunikační zákon, Autorský zákon, Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a inženýrů a další

34 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007. str. 11.

35 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno : Masarykova univerzita, 2007, str. 220-221.

36 KUČA, R. Právní úprava smlouvy o dílo ve výstavbě. [Program ASPI CZ pro Windows verze 11+] Praha: ASPI CZ, a.s. 1. června 1997. cit. 15. prosince 2009. LIT22250CZ.

37 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 221.

38 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 237.

39 MAREK, K. K pojmům ve výstavbě. [Program ASPI CZ pro Windows verze 11+] Praha: ASPI CZ, a.s. 1. prosince 1995. cit. 20. ledna 2010. LIT 4977 CZ.

40 Pozn.: Nejznámější je proces EIA, jež ze zákona (č. 100/2001 Sb.) posuzuje vliv všech velkých průmyslových či dopravních staveb na životní prostředí. Účelem je zjistit, zda jsou předpokládané negativní výsledky investičního záměru ještě společensky přijatelné. Stanovisko EIA není závazné, nicméně stavební úřady jej při vydání územního rozhodnutí zpravidla respektují.

41 zákon č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

42 srov. Příloha č. 1 k Vyhlášce č. 499/2006 Sb.

43 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, s. 57.

44 MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 150.

45 VÍCH, J. Dodávky investičních celků. Právní rádce, 1997, roč. 4, č. 2, str. 58.

46 MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 64.

47 ŠTRAUS, J. Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby. Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 8, str. 25.

48 GRULICH, T. "FIDIC" a úskalí jejich aplikace. Právní rozhledy, roč. 17, č. 9, str. 233-241.

49 ŠTRAUS, J. Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby. Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 8, str. 25.

50MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 65-66.

51 Pozn.: Obchodní zvyklosti mají různou podobu a původ, oproti obchodním podmínkám nemusí být druhé straně známy, ani ke smlouvě přiloženy.

52MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 155.

53 MAREK, K., ŽVÁČKOVÁ, L. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 156.

54 VÍCH, J. Dodávky investičních celků. Právní rádce, 1997, roč. 4, č. 2, str. 59.

55 MAREK, K. Smluvní obchodní právo: kontrakty. 4. vydání. Brno : Masarykova univerzita Brno, 2008, str. 240.

56 VÍCH, J. Dodávky investičních celků. Právní rádce, 1997, roč. 4, č. 2, str. 59.

57 Tamtéž

58 MAREK, K. Smluvní obchodní právo: kontrakty. 4. vydání. Brno : Masarykova univerzita Brno, 2008, str. 244.

59 MAREK, K. Ke smlouvě o dílo a poctivosti obchodního styku.Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 8, str. 88.

60 ŠTRAUS, J. Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby.Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 8, str. 25.

61 MAREK, K. Smluvní obchodní právo: kontrakty. 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2008, str. 248.

62 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. října 2008, sp.zn. 32 Cdo 2843/2008.

63 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 264.

64 Tamtéž, str. 230.

65 ŠILHÁN, K. Limitace náhrady škody. Právní rozhledy, 2005, roč. 13, č. 23, str. 845 – 854.

66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 31. července 2000, sp. zn. 29 Cdo 221/2000.

67 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Odon 147/97.

68 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 1995, sp. zn. 3 Cz 57/92.

69 ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Stavební právo II. díl. Praha: POLYGON, 2000, str. 127.

70 srov. §206 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.

71 srov. §253 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.

72 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 132.

73 Tamtéž.

74 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 133.

75 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 133.

76 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.

77 srov. § 299 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.

78 Rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1532/99.

79 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 155.

80 ŠTENGLOVÁ, I. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha: ASPI CZ, a.s., 2005, str. 210.

81 ŠTENGLOVÁ, I. a kol. Stavební právo II. díl. Praha: POLYGON, 2000, str. 128.

82 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 127.

83 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 333.

84 Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. srpna 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99.

85 KUCHAŘ, O., HORSKÁ, J. Bezdůvodné obohacení v některých případech odstoupení od obchodní smlouvy o dílo. Bulletin advokacie, 2009, č.1, stránky 1-44.

86 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 249.

87 MAREK, K., PRůCHA, P. Nové stavební právo. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str. 125.

88 Vyhláška č. 499/2006 Sb. O dokumentaci staveb.

89 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006.

90 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník: komentář. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1198.

91 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 211.

92 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 32 Odo 835/2002

93 KOUKAL, P. Dohoda o ceně díla v investiční výstavbě. Právní rádce, 2003, roč. 11, č. 8, str. 58.

94 KOUKAL, P. Dohoda o ceně díla v investiční výstavbě. Právní rádce, 2003, roč. 11, č. 8, str. 58.

95 ŠTENGLOVÁ, I. Smlouvy ve výstavbě. Praha: PROSPEKTRUM, 1995, str. 49.

96 TOBEŠ, Z. Cena za dílo v obchodním právu. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 5, str. 95.

97 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009.

98 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008.

99 VÍCH, J. Sjednávání cen průmyslových investičních celků. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 2, str. 34.

100 DĚDIČ, J., ŠVARC, Z. a kol. Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994, s. 347

101 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. května 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2005.

102 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 333.

103 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 339.

104 Tamtéž, str. 338.

105 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. 31 Ca 68/98-15.

106 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005.

107 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2000, sp. zn. 2 Cmo 242/99.

108 VÍCH, J. Sjednávání cen průmyslových investičních celků. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 2, str. 35.

109 VÍCH, J. Sjednávání cen průmyslových investičních celků. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 2, str. 35.

110 Tamtéž, str. 36

111 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 434.

112 ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví I. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 1999, str. 150.

113 VÍCH, J. Sjednávání cen průmyslových investičních celků. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 2, str. 36.

114 ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví I. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 1999, str. 152-153.

115 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 437.

116 ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví I. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 1999, str. 156.

117 ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví I. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, spol. s r.o., 1999, str. 149.

118 srov. § 4 (1) zákona č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

119 srov. § 4a zákona č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

120 Pro oblast stavebnictví je to např. nařízení vlády č. 163/2002, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

121 ŠTENGLOVÁ, I. Smlouvy ve výstavbě. Praha: PROSPEKTRUM, 1995, str. 63.

122 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 267-268.

123 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 152.

124 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003.

125 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 265.

126 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. Kurs obchodního práva Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, str. 342.

127 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 165.

128 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 29 Cdo 2206/98.

129 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 165.

130 tamtéž, str. 152

131 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 152.

132 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. června 2006, sp. zn. 32 Odo 558/2005.

133 PRAŽÁK, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Linde Praha, 2007, str. 187.

134 srov. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu občanského zákoníku ze dne 27. dubna 2009, dostupné na http//obcansky.zakonik.justice.cz//tinymce-storage/files/Duvodova_zprava_OZ_LRV_090430_final.pdf., str.471

135 tamtéž, str. 472

Document Metadata

Table of Contents

Obsah

Document Metadata