GIA LONG A UZURPACE TRŮNU

GIA LONG A UZURPACE TRŮNU

(seminární práce z dějin Vietnamu)

Vypracovala: Xxxxx Xxxxxxx Obor: vietnamistika, 3. ročník V Praze 17. září 2001

OBSAH

ÚVOD 3

1. XXXXXX ANH – „KRÁL KOČINČÍNY“ 5

1.1 Pigneau de Béhaine, biskup Adranský – přítel mladého krále 5

1.2 Boj Xxxxxx Anhe proti proti Tây Son 6

1.3 Spojenecká smlouva s Francií a její význam 7

1.4 Armáda nadaných dobrodruhů 8

2. DOBÝVÁNÍ ZEMĚ 10

OBDOBÍ 1792 – 1795 10

OBDOBÍ 1796 - 1799 12

3. CESTA DO THANG LONGU 14

Obléhání citadely Thi Nai 14

Dobytí Huê 15

Thang Long 16

ZÁVĚR 17

Bibliografie 19

Přílohy 20

Panovníci rodů Trinh, Xxxxxx, Tây Son a Lê v průběhu 18. století 20

Vietnamská jména Francouzů ve službách Xxxxxx Xxxx 21

Slovník vybraných výrazů ve vietnamštině 22

Úvod

Císař Xxx Xxxx0 hrál důležitou roli jako sjednotitel Vietnamu na konci 18. a začátku 19. století a současně jako zakladatel poslední císařské dynastie Xxxxxx.2 Během 18. století bylo panování v zemi rozděleno mezi rodem Xxxxxx na jihu (Kočinčína) a rodem Trinh na severu (Tonkin)3. Ovšem formálně vláda spočívala v rukou panovníka dynastie Pozdní Xx, jenž v podstatě sloužil k legitimizaci moci těchto silných rodů.

Země trpěla neustálými vnitropolitickými spory, rolníci byli silně nespokojeni kvůli své bídě a neúnosně vysokým daním. Této nespokojenosti využili bratři z vesnice Tây Son k povstání, které do hry o moc vneslo jen další ambiciózní zájemce o vládu v zemi. Během 70. let

18. století se hospodářská situace zhoršila natolik, že celé rodiny páchaly ze zoufalství sebevraždu, aby unikly strádání.4 V roce 1775 vojska Xxxxx obsadila sídelní město rodu Xxxxxx - Huê. Xxxxxx Xxx Xxxx (1778 – 1793), nejstarší z bratrů Tây Son, kteří byli na severu neustále pod tlakem rodu Trinh, se v roce 1777 prohlásil „králem Kočinčíny“ pod jménem Xxxxxx Xxxx Xxx. Do té doby tohoto označení používali králové rodu Xxxxxx, z něhož pocházel i budoucí císař Vietnamu Xxx Xxxx. O rok později bratři Tây Son napadli Huê, vypudili odtud Xxxxx a vyhladili celý rod kočinčínských králů Xxxxxx s výjimkou králova synovce šestnáctiletého prince Xxxxxx Xxx.

V boji o vietnamský trůn tak zůstali bratři Tây Son a rod Xxxxx, který byl v 80. letech rozpolcen sporem o nástupnictví po zesnulém Xxxxx Xxxxxx (1767 –1782). Bratři Tây Son se usadili v Huê, aby na kočinčínském trůnu vystřídali zaniklou dynastii Xxxxxx. Císař Xx Xxxx Xxxx (1740 – 1786) využil oslabení rodu Xxxxx a pokusil se chopit moci, ale neuspěl. Tonkin stále patřil Xxxxx, zatímco Xxxxxxxxx ovládal nejmladší z bratrů Tây Xxx - Xxxxxx Xxx Xxx (Xxxxx Xxxxx, 1788 – 1792).5 Jeho bratr Xxx Xxxx zamířil se svým vojskem na jih dobývat Xxxxx.

1 Xxxxx Xxxxxx Xxx Xxxx (1802 – 1820) se před svým nástupem na trůn nazýval Xxxxxx (Phúc) Anh.

2 Historie rodu Xxxxxx sahá pravděpodobně až do konce 14. století. Jeho zakladatelem byl Xxxxxx Xxx Xxxxx (? -

?), prvním doloženým datem o příslušníku tohoto rodu je smrt Xxxxxx Xxx Xxxxx – 1513. Tento rod existoval až do nástupu Xxxxxx Xxx Xxxxx na vietnamský trůn jako šlechtický rod (a nikoliv císařský). Nicméně Nguyênové se v 18. století považovali za krále Xxxxxxxxx, i když někdy téměř jen formálně ve službách císaře dynastie Lê.

3 Tehdy oficiální území Vietnamu ještě nezahrnovalo Annam. Země byla rozdělena na đàng ngoai (= bac bô, sever) a đàng trong (=trung bô, jih). Asian Research Trends, str. 80

4 Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 264 -5

5 Xxx Xxx obsadil Huê pod záminkou osvobození císařského rodu Xx z područí rodu Xxxxx.

Za této situace se mladý princ Xxxxxx Xxx, dědic kočinčínského trůnu, neměl na koho obrátit. Věrní rodu Xxxxxx byli rozprášeni a on sám neustále prchal, pronásledován vládci Tây Son. Zatímco shromažďoval svou „armádu“ a přemýšlel nad způsobem, jak znovu získat půdu svých předků a pomstít jejich smrt, Xxx Xxx dokončil zkázu rodu Xxxxx. V roce 1786 po čtyřtýdenním tažení dobyl hlavní město Thang Long, které bylo jejich citadelou. Reakcí na to byla žádost posledního císaře dynastie Pozdní Xx Xxxx Xxxxx0 o pomoc čínského dvora, avšak Xxx Xxx odrazil i útok čínské armády v roce 1788.

Takto ve Vietnamu zůstal jediný rod, který byl do jisté míry schopen vojenskou silou udržet kontrolu v zemi. Avšak to pořád nestačilo ke konečnému sjednocení Vietnamu. Vláda bratrů Tây Son byla na jihu neustále ohrožována armádou Xxxxxx Xxxx, který střídavě obsazoval Saigon (hlavní město Annamu a někdejší „kolonie“ Gia Đinh), a pak jej zase opouštěl po opětovném postupu tâysonských vojsk. Navíc se v roce 1787 dostali do sporu i samotní bratři Tây Son Xxxxxx Xxx Xxxx a Xxxxxx Xxx Xxx, a tak jednota Vietnamu nadále zůstala otázkou budoucnosti.

Neustálé válčení přirozeně vedlo ke zhoršování již tak katastrofické situace vietnamského hospodářství, nespokojenost obyvatelstva se jen prohloubila. Xxx Xxx (Xxxxx Xxxxx, 1788 – 1792) sice provedl reformy zemědělství a obchodu7, které mohly vést k reálné obnově země, avšak trestní opatření a vysoké daně doprovázející tyto reformy zklamaly veškeré naděje rolnictva. Tây Son ztratili také podporu obchodníků, kteří v důsledku válčení a bídy po celé zemi přišli o trhy8. Takto bratři Tây Son promarnili příležitost stát se opravdovými vládci Vietnamu, protože ztratili podporu národa.

6 V některých pramenech se uvádí jako poslední vládce rodu Pozdní Xx Xx Xxx Xxxxx Xx (1786 – 1804), avšak jedná se pouze o posmrtné jméno císaře Xx Xxxx Xxxxx, který zemřel v exilu v Číně (1793). Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 349 pozn. 1

7 Xxx Xxx také zavedl novou správu. Poprvé v dějinách Vietnamu byla vojenská moc nadřazena moci civilní. Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 265

8 V roce 1782 tâysonské vojsko mj. vyplenilo hlavní tržiště v Saigonu (Xxx Xxx) a zmasakrovalo deset tisíc čínských obchodníků z této čtvrti. To mělo zabránit čínskému monopolu na obchodování. Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 265

1. Xxxxxx Xxx – „král Kočinčíny“

1.1 Pigneau de Béhaine, biskup Adranský – přítel mladého krále

Po smrti všech svých příbuzných v roce 1775 byl Xxxxxx Xxx0 jediným mužem, který měl legitimní nárok na kočinčínský trůn. V roce 1777 jej osud svedl dohromady s francouzským misionářem Xxxxxxx xx Xxxxxxx (1741 – 1799), biskupem Adranským, který se stal jeho ochráncem. Biskup mu pomáhal jak po materiální stránce – v exilu mu dodával jídlo (rýži a solené ryby) - tak i v oblasti myšlenkové. Ve skutečnosti byl Xxxxxx Xxx vyznavačem tradičního kultu předků a neměl v oblibě ani buddhistické instituce, avšak za svého života křesťanství v zemi toleroval právě kvůli svému příteli a učiteli Xxxxxxx de Béhaine.

Také je zřejmé, že pohnutkou biskupovy pomoci nebyla pouze křesťanská láska k bližnímu, ale také z části i „politicko-náboženskými důvody“.10 Francouzský misionář vedl seminář v druhé polovině šedesátých let v městě Ha Tiên, které spadalo pod správu rodu Xxxxxx. Znal tedy místní poměry a důležitost Xxxxxx Anhe. Jeho cílem bylo získat Vietnam pro křesťanskou víru a to tím, že pro vietnamský trůn vychová křesťanského panovníka. V okamžiku setkání x Xxxxxx Xxxxx si tedy uvědomoval, že dostal příležitost zavázat si může, který by se mohl stát novým králem Vietnamu. Současně to také mohlo znamenat otevření obchodu s Francií, která v Indii ztratila své pozice.

Nicméně na začátku to byla pouhá možnost, jejíž uskutečnění vyžadovalo téměř nadlidské úsilí a trpělivost. Pigneau de Béhaine však byl natolik zanícený, že tomuto snu věnoval zbývající část života. Pro svůj cíl – křesťanský stát v Asii – byl ochoten i ke kompromisům na úkor křesťanských zásad. Příkladem toho je, že na rozdíl od jiných ortodoxnějších misionářů svolil k tomu, aby Canh - jeho žák a současně korunní princ a syn Xxxxxx Xxxx - prováděl tradiční obřady před oltářem předků, který byl součástí každé vietnamské rodiny a představoval její hlavní duchovní zázemí. Evropští křesťané považovali tuto tradici za kacířství, zatímco biskup Adranský ji toleroval jako projev úcty k předkům.11

9 Žil v letech 1762 – 1820.

10 Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 234

11 Původně Xxxxxxx považoval obřady před oltářem předků za modlářství, proto je princ Xxxx odmítl vykonávat. To však vzbudilo silnou nelibost u jeho královského otce, a tak biskup změnil svůj postoj. Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 262, pozn. 65

1.2 Boj Xxxxxx Anhe proti proti Tây Son

Takto se francouzský misionář vydal na dráhu diplomata a generála, který budoucímu císaři Vietnamu pomáhal organizovat vojenská tažení. V roce 1777 si Xxxxxx Xxx vybudoval základnu v Biên Hoá, avšak jeho vojsko bylo neorganizované, nevycvičené a bez dostačující výzbroje a zásob. Proto hledal spojence, který by mu pomohl uplatnit jeho nárok na trůn. Nejprve se obrátil na Kambodžu, pak na čínského guvernéra v Can Cao. S pomocí posil od guvernéra porazil v roce 1779 vojska druhého z bratrů Tây Son Xxxxxx Xxx Xx a v Saigonu se prohlásil králem Kočinčíny (1780)12. Toto vítězství však bylo pouze dočasné. Tâysonská vojska znovu dobyla ztracené provincie Phú Yên, Xxxx Xxxxx a také Saigon. Xxxxxx Xxx získal oblasti Rach Gia a Ha Tiên, pak se před postupujícími vojsky nepřítele uchýlil na ostrov Phu Quôc. Biskup Xxxxxxxx z exilu v Kambodže odešel do Laosu13, kde přežíval dokud nebyl „kočinčínský král“ opět připraven k boji.

V roce 1782 byl Saigon opět v rukou Xxxxxx Xxxx, avšak následující rok jej opět dobyla tâysonská armáda a Xxxxxx Xxx musel prchnout do Ba Giong v My Tho. Tâysonský generál na jeho trase připravil léčku. Ale Anh byl varován a unikal po vodě pronásledovatelům (Xxxxxx Xxx Xx a Xxxxxx Xxx Xxx), dokud nezakotvil v bezpečí ostrova Puolo Panjab. Zde jej čekal s dalšími pomocníky Xxxxxxx de Béhaine, který se následně vydal k siamskému králi jednat o pomoci a spojenectví.14

Siamský král nabídl „kočinčínskému králi“ azyl, avšak vojenskou pomoc považoval za předčasnou. Biskup se vrátil zpět na ostrov, kde vyslanci holandské vlády nabízeli Xxxxxx Xxxxxx pomoc výměnou za výhradní právo na obchod. Biskup Xxxxxxxx se již drahnou dobu snažil mladého krále přesvědčit, aby podporu hledal u Francie. Nicméně Xxxxxx Xxx se zdráhal přijmout nabídky Britů a Portugalců stejně tak, jako pochyboval o francouzské pomoci. Vždy se jednalo pouze o slib proti slibu, žádná ze stran nemohla poskytnout žádné záruky. Nakonec francouzský biskup uspěl a přesvědčil svého chráněnce o oboustranných výhodách spojenectví s Francií.15

12 V únoru 1780 žádali xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxx, aby přijal titul svých předků vuong, tj. král. Xxxxxx Xxx nejprve odmítal, ale nakonec jejich žádosti vyhověl. Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 195. Již v roce 1778 nabídli šestnáctiletému Anhovi důstojníci císařské armády titul „generalisima“ za jeho vojenské schopnosti. Dtto, str. 194

13 Khmerské království bylo v té době protektorátem Xxxxxx Xxx Xxxxx (od roku 1778). Xxxxxxxx, Xxxxxx. Xxx Xxxx, str. 86

14 Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 203 - 205

15 Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 266, pozn. 89

1.3 Spojenecká smlouva s Francií a její význam

Xxxxxxx xx Xxxxxxx byl zplnomocněn „kočinčínským králem“, aby jej zastupoval ve všech věcech spojených s otázkou pomoci francouzské vlády. 25. listopadu 1784 vyplul z ostrova Puolo Panjab za doprovodu malého Anhova syna a korunního prince Xxxxxx Xxxx. V únoru následujícího roku dorazili do Pondichéry, sídla francouzské koloniální správy v Indii, jíž biskup předložil svůj návrh o pomoci a obchodní spolupráci. Namísto očekávaného nadšení jej představitelé francouzské vlády (Xxxxxxxxxx des Algrains a kapitán de Souillac) obvinili, že opustil misionářskou práci a namísto toho se snaží zatáhnout Francii do prodělečného a nebezpečného dobrodružství.16

Biskup se tedy rozhodl obrátit se přímo na vládu v Paříži. V červenci 1786 se vypravil spolu s malým princem do Francie, zatímco Xxxxxx Xxx využil nabídky siamského krále k azylu. V únoru následujícího roku přistál Pigneau de Béhaine s princem Canh v Lorientu, odkud se vydali do Paříže. Biskupovi se podařilo přesvědčit dvůr Xxxxxxx XXX. o přínosu vojenské pomoci Kočinčíně po stránce hospodářské, vojenské i náboženské. Francie by získala přístav Tourane (dnešní Đa Nang), ostrov Poulo Condore (Con Đao), právo volného obchodu ve Vietnamu s vyloučením všech západních zemí a další výsady. Tourane a Poule Condore zaujímají strategickou polohu, a tak měly (a mají) vojenský význam jak pro oblast Indočíny, tak i pro oblast jižní Číny a přilehlých moří. Takto Francie mohla získat náhradu za ztracená území ve východní Indii, která získala pod svou kontrolu Anglie, a navíc i výchozí pozice pro potenciální expanzi do jižní Číny a na ostrovy v Jihočínském moři (jež začala obsazovat opět Anglie). Tyto dva strategické body mohly být východiskem pro budování velké francouzské říše ve východní Asii, která by kontrolovaná území otevřela nejprve francouzským obchodníkům a misionářům.

Veřejné mínění bylo nakloněno francouzskému podnikání v Indočíně a biskupovu úspěchu napomohl i sedmiletý syn „kočinčínského krále“, který okouzlil pařížské salóny svým exotickým vzhledem.17 Pigneau de Béhaine vylíčil dvorním stratégům situaci v Indočíně včetně technické úrovně tamního vojenství, z níž vyplynulo, že Francii do podniku „kočinčínského krále“ stačí investovat relativně málo ve srovnání s předpokládaným obrovským ziskem. Také tento důvod rozhodl v době, kdy se Francie potýkala s vážnými hospodářskými problémy,

16 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 99 –100. Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 204 –214.

17 Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 236 a 262, pozn. 76

pro podpis spojenecké smlouvy mezi králem Francie a „králem Kočinčíny“.18 Tuto smlouvu podepsal 28. října 1787 ve Versailles Xxxxxxx xx Xxxxxxx, biskup Adranský, jménem „krále Kočinčíny“ Xxxxxx Xxxx Xxxx a kníže de Montmorin jménem krále Xxxxxxx Xxxxxxx XXX.

Francouzská vláda se tak zavázala k vojenské pomoci, která zahrnovala čtyři fregaty s celkovou posádkou 1.200 mužů. Velitelem kočinčínského tažení se měl stát kníže de Xxxxxx, který měl na starosti indická vojska. 27. prosince 1787 vyplul Pigneau de Béhaine jako

„královský komisař Francie pro Kočinčínu“ spolu s princem Xxxx na fregatě La Dryade z Lorientu za doprovodu další fregaty La Meduse, k nimž se v Indii měly připojit další dvě válečné lodě. V Pondichéry je však čekalo jen další nepříjemné překvapení.19

Francouzské vláda nechala uskutečnění projektu zcela na osobním rozhodnutí knížete xx Xxxxxx, který neměl na tažení do Kočinčíny žádný zájem. Navíc byla spojenecká smlouva anulována čtyři dny po jejím podpisu na základě tajných pokynů francouzské vlády, která si uvědomila, že ve stávající situaci Xxxxxx Anh neovládá území zmíněné ve smlouvě a tudíž není schopen zaručit to, k čemu se ve smlouvě zavázal. V podstatě to znamená, že v očích francouzské vlády nabyl biskupův projekt opět podoby „nejistého podniku“, protože „král Kočinčíny“ nabízel to, co neměl. Nicméně biskup Xxxxxxxx nebyl o tomto názoru vlády informován až do dubna 1789, a proto vedl osobní boj s velitelem indických vojsk. Když jej takto opustila francouzská vláda, rozhodl se, že armádu pro dobytí Kočinčíny vybuduje sám.

1.4 Armáda nadaných dobrodruhů

Biskup Xxxxxxxx využil příznivého naladění veřejnosti v Pondichéry k půjčkám na účet Xxxxxx Xxxx jako „krále Kočinčíny“. Najal obchodní lodě a přesvědčil část posádky z fregaty La Dryade, aby vstoupili do služeb jeho chráněnce. Tito francouzští námořníci, mezi nimiž bylo i několik důstojníků, byli mladíci, které lákalo dobrodružství a vidina rychlého zbohatnutí. K těmto nadšencům patřil také J. M. Xxxxx, synovec velitele Pondichéry Xxxxxxxxxxxx xx Xxxxxxxx, Xxxxxxx xx Xxxxxxxx, Vannier, de Forçant a další. Pigneau de Béhaine vybavil svou

„flotilu“ zbraněmi a vojenským materiálem z Macaa, Manilly, Malakky a především z Ile de France. 15. června 1789 vyplul biskup spolu s princem Xxxx za doprovodu několika misionářů včetně vietnamského kněze Xxxxx Xxxx z Pondichéry na palubě La Méduse, které velel kapitán de

18 Text této smlouvy je uveden v přílohách Xxxxxxxxx knihy Histoire Modern du Pays d´Annam na str. 409 – 411.

19 Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays, str. 232 - 234

Rosily.20 O tři měsíce později tato fregata i s dvěma obchodními loděmi dorazilo na ostrov Puolo Condor.

Mezitím Xxxxxx Xxx v srpnu 1787 opustil Siam a pomocí svých spojenců z Long Xuyên

7. 9. 1788 znovu dobyl Saigon. Tentokrát definitivně. Po svém vítězství v Saigon začal

„kočinčínský král“ opevňovat strategická místa města a nechal stavět válečné džunky. Obyvatelstvo rozdělil na ty, kteří chtějí vstoupit do jeho armády, a ty, kteří se budou věnovat zemědělským pracím. Muži, kteří odmítli vstoupit do jeho služeb, byli popraveni. Avšak jeho armádu tvořilo pouze 20 až 30 tisíc špatně vyzbrojených mužů bez výcviku a profesionálního vedení. Z tohoto důvodu Xxxxxx Xxx velmi radostně přivítal nejen svého francouzského přítele se svým synem Xxxx po čtyřech letech odloučení, ale také moderně vybavenou posilu v podobě francouzských lodí, na kterých 24. července připluli do zálivu Sv. Jakuba k ústí řeky Saigon (Mekong).

Anh i jeho důstojníci Xxxxxx Xxx Xxxxx, Vu Tính21 a Xx Xxx Xxxxx začali studovat evropské metody vojenství. Nová kočinčínská armáda však byla přirozeně dílem francouzských důstojníků. Její základní organizační strukturu vybudoval Xxxxxxx xx Xxxxxxxx (*1768), který rozdělil vojsko do několika rot pěchoty a dělostřelectva. Vytvořil elitní jednotku tří tisíc mužů, v jejichž čele stanul jako velitel dělostřelectva v hodnosti majora. Dovezený vojenský materiál však nestačil pro dlouhé tažení proti Tây Son, které před nimi leželo. Proto de Puymanel vyráběl střelný prach, odléval děla a pracoval na plánu opevnění města.22 V roce 1790 vybudoval v Saigonu osmiúhelníkovou xxxxxxx00 za asistence Le Brunea. J. M. Xxxxx pak zorganizoval celou armádu a v červnu 1790 se stal velitelem dvou divizí na lodích Le Prince de Cochinchne a Le Ðông-Nai.

Až do roku 1791 „kočinčínský král“ nepodnikl žádnou vojenskou operaci, a ani bratři Tây Son se nepokusili zaútočit. Proti nepřátelům používal Xxxxxx Xxx pouze propagandu, kdy nechal svými posli šířit pověst o své mocné armádě. Demonstrace její síly proběhla již o novoročních svátcích roku 1791 (Têt) při zkušebních salvách válečné flotily. Celkem 12 evropských lodí provedlo různé zkoušky, např. délky dostřelu apod. Výsledky práce francouzských důstojníků byly na indočínské poměry výjimečně skvělé, avšak dosud nepřinesly

20 Jedná z obchodních lodí pravděpodobně velel Dayot, druhé Vannier. Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 287.

21 Gen. Lemmonier udává jméno Vu Tính namísto Vu Tính.

22 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 13.

23 Styl Vauban.

žádný zisk ani pro Francouze, ani pro „kočinčínského krále“. Někteří z Francouzů odešli ze služeb Xxxxxx Xxxx, protože již nemohli déle snášet náročné klimatické podmínky a neměli dobré vztahy s královými mandaríny.

2. Dobývání země

Období 1792 – 1795

Rokem 1792 započal Xxxxxx Xxx desetileté dobývání země. Vojenské operace proti bratrům Tây Son probíhaly v rytmu monzunů. Koncem jara jihozápadní monzun poháněl plachty Anhova loďstva ze Saigonu na sever k území Tây Son, v září se musel kočinčínský král stáhnout z dobytého území po severovýchodním monzunu, který zvýhodňoval jeho nepřátele. V době zimního monzunu by totiž byla Anhova vojska na severu odříznuta od posil a zásob z jihu, neboť jejich přeprava na sever byla v tomto období velmi obtížná.24 Hlavní roli při všech taženích hrála moderně vyzbrojená flotila, již se tâysonské loďstvo nemohlo ani zdaleka rovnat. Francouzské lodě převážely jednotky pozemní armády na místo bojiště a byly hlavní zbraní při prvotním útoku, v němž námořní jednotky obsadily strategická místa oblasti.

Bratři Tây Son byli přirozeně informováni o dění v Saigonu a také se připravovali na válku. Xxxxxx Xxx Xxxx plánoval útok na Gia Đinh25, avšak Xxxxxx Xxx se na radu biskupa Adranského chopil iniciativy jako první. V červenci 1792 předvoj Anhova loďstva pod vedením Xxxxxx Xxx Xxxxxx plul na Thi Nai (dnešní Qui Nhon), následován fregatou pod velením Xxxxxx, de Redona a druhou lodí v čele s Xxxxxxxxx a d´Auray. Lodě přepravily pozemní jednotky Xxxxxxxx a de Carpentrase, které obsadily pevnost Thi Nai, zatímco Xxxxx bojoval s válečnými džunkami nepřítele. Pevnost i džunky skončily v plamenech, čímž byli Tây Son připraveni o své důležité pozice na jihu. 13. listopadu dolehla na bratry Xxx Son další rána: zemřel nejmladší z nich Xxxxxx Xxx Xxx. Vláda nad jeho panstvím přešla do rukou desetiletého syna Xxxxxx Xxxxx Xxxx, jehož zastupoval regent – jeho strýc Xxx Xxx Xxxxx.

Následující rok svěřil kočinčínský král Saigon korunnímu princi Xxxx, velení pozemních vojsk princi Hôi a velení námořních vojsk generálům Xxxxxx Xxx Xxxxxx a Xx Xx Xxxx. Potom se sám se začátkem monzunu v květnu vydal na moře doprovázen loďmi Xxxxxx a Vanniera a dělostřelectvem Xxxxxxxx xx Xxxxxxxx. Armáda prince Hôi obsadila pevnost v Xxxx Xxxxx a

24 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 17

25 Nejnižnější provincie tehdejšího Vietnamu. Její metropolí byl Saigon.

flotila se přesunula do Nha Trangu. Takto počátkem pátého lunárního měsíce (8. 6. – 6. 7.) stanul kočinčínský král před přístavem Phan Rang, který tâysonská vojska opustila bez boje. Anhova armáda postupně obsadila přilehlou oblast phu Xxxxx Xxxxx a Xxxx Xxxxx. Na dobytém území byli dosazeni správci, kteří zajišťovali pořádek a kontrolu obyvatelstva. Navíc bylo vydáno nařízení k popravě vojákům, kteří by se dopustili loupeže nebo plenění.26 Flotila dále pokračovala na Phú Yên, které bylo také obsazeno bez většího odporu.

Poté Xxxxxx Xxx znovu přistoupil k dobývání Xxx Xxx, které byl nucen s nástupem zimního monzunu opustit. Nhac si tentokrát povolal na pomoc čínské vojáky pod velením svého syna Xxx podporované útvarem slonů, takže pevnost Thi Nai bránilo přes deset tisíc mužů. Avšak Xxxxx generál Xx Xxxx v obtížném střetnutí zvítězil, přestože Nhacovi přišlo na pomoc ještě vojsko Xxxxx Xxxxx. Na obsazeném území Xxxxxx Anh zřídil sklad rýže pro vojáky a pověřil Xxxxxxxx opevněním Xxxxx Xxxxx. Mezitím byl Xxxx přinucen předat svou vládu do rukou mandarínů Xxxxx Xxxxx. Po Xxxxxxx smrti regent Xxx Xxx Xxxxx získal pod svou kontrolu také území jeho syna Xxx, čímž sjednotil celé území Tây Son jménem svého pána Xxxxxx Xxxxx Xxxxx. Téhož roku (1793) zemřel v exilu v Pekingu i poslední císař dynastie Pozdní Xx Xxxx Xxxx. Takto proti sobě stály armády dvou soků - Bui Đac Tuyêna a Xxxxxx Xxxx.

V roce 1794 Anhova vojska ovládala celou oblast Saigonu, velením v citadele Xxxxx Xxxxx, kde přebýval od předchozího roku princ Xxxx a biskup Adranský, byl pověřen Xx Xxxx. Na jaře tâysonské vojsko o síle 15 tisíc mužů zaútočilo na Phú Yên, které podpořily jednotky (4 až 5 tisíc mužů), jež koncem dubna dorazily po moři do Nha Trangu. Celá armáda pak počínaje

2. květnem po devět měsíců obléhala Vu Tínhovu pevnost, dokud nebyla v srpnu 1795 přinucena stáhnout se. Xxxxxx Xxx přispěchal se svou flotilou na pomoc. Nepřátelské loďstvo před ním prchalo na Thi Nai, zatímco princ Xxxx hnal pozemní armádu Tây Son do Phú Yên. Tâysonská armáda při svém útěku byla nucena zanechat na bojišti zbraně, děla i válečné slony. V koordinaci s loďstvem postupovala po zemi vojska prince Xxx, která narušovala zásobování tâysonské armády, obsazovala sýpky a pevnosti. Blížící se zimní monzun opět přiměl Anhovu armádu opustit dobyté pozice ve středním Vietnamu. Kočinčínský král vydal příkaz svému synovi Xxxx, aby se stáhl do Phú Yên, flotila odplula do Xuan Ðái a sám král se vrátil do Xxxxx Xxxxx, kde bylo třeba napravit škody způsobené obléháním.27

26 Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 314 – 315.

27 Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 3

Xxxxxx Anh stále nebyl schopen vyřešit problémy obrany a zásobování během severovýchodního monzunu, který prakticky znemožňoval plavbu ze Saigonu směrem na sever. Změna přišla v následujících letech nejen vlivem Xxxxxxxx odchodu z králových služeb koncem roku 1795.28 Kvůli nevraživosti mandarínů v devadesátých letech opustilo Anhovu armádu mnoho Francouzů včetně plukovníka Xxxxxxxx Xxxxxxxx. Naopak řady vojenských géniů rozšířil v roce 1794 námořník Xxxx-Xxxxxxxx Xxxxxxxxx (*1769).

V důsledku vývoje situace se postupem času snížila důležitost námořnictva v bojových akcích. Na významu nabyla pozemní armáda Xxxxxxxx xx Xxxxxxxx, který z nich učinil „pravou královskou gardu“ s perfektní výzbrojí rozdělenou do divizí všeho druhu.29

Období 1796 - 1799

Ostatní hodnostáři na dvoře Xxxxx Xxxxx se nechtěli vzdát svého podílu na moci, a tak vláda regenta Xxx Xxx Xxxxx skončila jeho násilnou smrtí. Vnitropolitické spory na tâysonském dvoře postavily generály a Xxxxxxx vojska proti sobě. Za této situace se každý z tábora Tây Son staral o své ambice a bohatství a neměl již síly věnovat se boji s kočinčínským králem. Xxxxxx Anh toho využil k rozsáhlým přípravám na velké tažení, na němž se mělo podílet 40 tisíc vojáků pozemní armády, 40 lodí (včetně evropských) a 600 válečných džunek.30 Jeho cílem tentokrát nebylo Xxx Xxx, jehož obsazení vyžadovalo mnoho času, a proto muselo být nejpozději začátkem podzimu vždy opuštěno. Kočinčínská vojska tentokrát zamířila na Huê, kam byla schopna se rychle přesunout. Xxxxxx Xxxx k této strategii inspirovala díla o francouzském vojenství, která mu předkládal biskup Xxxxxxx xx Xxxxxxx.

V dubnu 1797 se pozemní armáda prince Xxxxx za asistence biskupa Adranského ve Phú Yên spojila s armádou generála Xx Xxxx z citadely Xxxxx Xxxxx a postupovala na sever směrem na Quang Nam. Zatím generál Xxxxxx Xxx Xxxxx zajistil území Xxxx Xxxxx a Xxxxxxx Xxx zamířil z Xxx Xxx ihned na Tourane (Đa Nang), kde Xxxxxxx zapálil vojenské sklady nepřítele. Tâysonské pozemní armáda byla zcela poražena, avšak Nhacův syn Xxxxxx Xxx Xxx se připojil ke královskému vojsku, které postupovalo k pevnosti Thi Nai. Síly kočinčínského krále obsadily území od Thi Nai až po Huê, nicméně povstání Muongů v Xxxx Xxxxx celou situaci zkomplikovalo a k tomu špatné počasí znemožnilo zásobování armády rýží.

28 V této době působilo v kočinčínské armádě přibližně 100 Francouzů, z nichž 14 byli důstojníci. Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 266, pozn. 87 a 88.

29 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 22.

30 Dtto.

Nakonec byl Xxxxxx Xxx nucen se vrátit se svými vojsky do Saigonu. Celý rok 1798 pak věnoval posílení a reorganizaci armády a zásobování.31 Kočinčínský král si uvědomoval svou zjevnou převahu nad Tây Son a také vůči evropským mocnostem vystupoval jako rovnocenný partner.32

Na podzim roku 1798 Xxxxxx Xxx Xxx obsadil Xxx Xxx a podvolil se kočinčínskému králi. Ten mu poslal posily, avšak před jejich příchodem tâysonská vojska znovu obsadila pevnost a Bao byl odsouzen k smrti. V tomtéž roce zemřel významný kočinčínský generál princ Xxx.

V prosinci 1798 se princ Xxxx s biskupem Adranským přesunuli do Nha Trangu, kde organizovali přípravu zásobování, a v následujícm roce spolu s králem a jeho gardou dohlíželi na bojové akce v zemi. Druhý Xxxxx syn princ Hi zůstal v Saigonu jako správce provincií, Xxxxxx Xxx Xxxxx velel pozemní armádě a Xxxxxx Xxx Xxxxxx námořnictvu. Kočinčínská flotila se vylodila u Thi Nai, jehož obléháním byl pověřen Vu Tính. Předvoj pozemní armády složené z pěchoty, dělostřelectva a jednotky válečných slonů pochodoval do Phú Yên, ničil opevněná postavení nepřítele, až se spojil s dalšími vojsky před Thi Nai. Levé křídlo prince Xxxx se spojilo s vojskem kočinčínského krále a obě armády také zamířily do Xxx Xxx. Tâysonské posádce o síle 15 tisíc mužů přišli na pomoc do Quang Nam generálové Xxxx Xxxxx Xxxx a Xx Xxx Xxxx, které porazil kočinčínský generál Xx Xxx Xxxxx za pomoci Tông Xxxx Xxxxx. Armádu Xxxxxx Xxxx podpořili také vojáci siamského krále. V červnu 1799 bylo Xxx Xxx obklíčeno a vojska Tây Son kapitulovala 2. listopadu.

Toto vítězství přineslo kočinčínskému králi trvalou kontrolu nad dalším územím. Současně však jej v roce 1799 opustili dva velmi blízcí přátelé a pomocníci. V březnu zemřel po dlouhé nemoci Xxxxxxx xx Xxxxxxxx v Malacce, kam odplul nakoupit vojenský materiál. Začátkem října podlehl náročnému podnebí a dlouholeté únavě biskup Adranský. Po návratu do Saigonu Xxxxxx Xxx uspořádal svému dlouholetému učiteli velkolepý pohřeb, jehož se účastnila celá královská rodina s průvodem 12 tisíc vojáků a 120 slonů. Smuteční řeč pronesl sám král a nechal biskupovi vztyčit památník, na němž byly zapsány jeho zásluhy.33

31 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 22 – 23. Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 321 – 323.

32 V roce 1798 byla Anhova loď pod velením Xxxxxxxx zajat anglickou fregatou. Kočinčínský král proto poslal 20. listopadu bengálskému místokráli prohlášení se žádostí o kompenzaci a obdržel reparace. Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 23.

33 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 24 – 25.

3. Cesta do Thang Longu

Obléhání citadely Thi Nai

Tâysonští generálové okamžitě využili Anhovy nenahraditelné ztráty. V roce 1800 vyrazili do protiútoku, při němž obsadili Phú Yên a začali obléhat pevnost Thi Nai, které velel Vu Tính. Xxxxxx Anh věděl, že jeho generál má zásoby na jeden rok, a nerad riskoval. Proto nechal postavit další čtyři lodě v evropském stylu34 vyzbrojené 36 děly s posádkou 300 mužů. Sám vyplul se čtyřiceti loďmi a stem galér (celkem 25 tisíc mužů posádky) v červnu do Nha Trangu. Současně s ním postupovala osmdesátitisícová pozemní armáda pod velením generála Xxxxxx Xxx Xxxxx na sever do Phú Yên. Tây Son přesunuli své hlavní město do Huê a v Thi Nai soustředili veškerý svůj odpor. Jejich severní vojska byla v provincii Nghê An vázána laoskými vojáky (pod velením generála Xxxxxx Xxx Xxxx), kteří podpořili kočinčínského králi díky jeho spojenectví se Siamem. Celkový počet vojáků kočinčínského krále přesáhl na podzim roku 1800 sto tisíc mužů (včetně dezertérů nepřítele), kteří měli k dispozici 400 děl.

Tây Son soustředili do oblasti Thi Nai všechny své dostupné síly, jejich loďstvo bránilo přístup k pevnosti po vodě. Anhův velitel obklíčené citadely Xxx Xxx Vu Tính neměl naději ani na pomoc pozemní armády. Kočinčínský král tedy přistoupil ke změně plánu, která by urychlila pád tâysonských vojsk u Xxx Xxx. Hodlal napadením Huê vyvolat zmatek v táboře nepřítele. Poprvé se rozhodl nevrátit se do Saigonu a neobnovit tam své síly, ale pokračovat v tažení dále na sever. Vojska generálů Xxxxxx Xxx Xxxxx a Xx Xxx Xxxxx postupovala stále blíže Xxx Xxx, jehož obléhání trvalo již rok. Začátkem roku 1801 docházely kočinčínské posádce pevnosti munice i zásoby. Král naléhal na Vu Tínhe35, aby tajně opustil ohroženou pevnost, avšak generál odmítl. Navíc kočinčínského krále zastihla smutné správa o smrti korunního prince Xxxx, který podlehl nemoci ve svých 22 letech36, a o dva měsíce zemřel při tažení i jeho mladší syn princ Xx00.

34 Čtyři evropské lodě Le Phénix (Phuong phi), Le Dragon (Long phi), L´Aigle (Bang phi) a La Perle pod velením kapitánů Xxxxxxxx, Xxxxxxxxxx, de Forçanta a Xxxxxx Anhe. Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 25. Maybon, str. 331.

35 Xxxxxx Anh: „Lepší ztratit město než cenného důstojníka.“ Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 337.

36 20. 3. 1801

37 ve 20 letech 21. 5 1801

Dobytí Huê

Naléhavost situace však přiměla Xxxxxx Xxxx zůstat u armády. Generál Xxxxxx Xxx Xxxxxx v čele flotily s evropskými loďmi obsadil oblast Quang Nam. V noci z 27. na 28. února se podařilo kočinčínským galérám pod vedením Xxxxxxxx, Chaigneaua a de Forçanta zapálit nepřátelské loďstvo u Thi Nai. Kočinčíňané zvítězili především díky své strategii, dobré organizaci a přesnému načasování operací, jež kombinovaly zajištění pobřežních děl lehkou pěchotou a hlavní útok galér na nepřátelská plavidla.38 Tây Son v této krátké bitvě přišli o celou svou flotilu včetně 50 tisíc mužů, zatímco Anhova armáda ztratila 4 tisíce mužů. Pozice tâysonké pozemní armády však zůstaly pevné. 8. března bylo obsazeno město Tourane (Đa Nang), jež se stalo novou námořní základnou pro kočinčínskou flotilu. Zde začátkem června Xxxxxx Anh soustředil svou armádu (většina loďstva + 15 tisíc mužů z vybraných jednotek pozemní armády) pro postup na Huê.

11. června 1801 šest velkých lodí s třiceti dělovými čluny pod velením Vanniera, Chaigneaua a de Forçanta zablokovalo západní ústí řeky Huê. Xxxxxx Anh a Barisy zaútočili se

45 galérami na východní ústí řeky. Následující ráno byly pobřežní pevnosti stále v rukou nepřítele, Anhovi vojáci byli nuceni pod palbou skočit do vody, před pevností se zformovali pod velením generála Xx Xxx Xxxxx a postavili se protiútoku obránců. Za podpory dalších jednotek útočících v týlu nepřítele obsadili všechny tři pevnosti na pobřeží. Pak dělové čluny postupovaly dál po řece, ničily tâysonské džunky a dobývaly další pevnosti. Ráno 15. června stanul Xxxxxx Xxx v sídelním městě svých předků (po 26 letech), čímž ovládal vietnamské území až po Đông Hoi. Nicméně naprosto vyčerpané město Thi Nai padlo do rukou Tây Son. Vu Tính začátkem června skočil z citadely, aby se vyhnul zajetí.39

38 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 28 – 31.

39 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 31 – 34. Xxxxxx, Xxxxxxx. Histoire Modern du Pays d´Annam, str. 338 – 340.

Thang Long

Po dobytí Huê kočinčínská vojska zamířila do Thi Nai, aby definitivně skoncovala s rodem Tây Son, který byl izolován v naprosto zničeném městě. V březnu 1802 Xx Xxx Xxxxx získal zpět Thi Nai. Z tâysonské armády se podařilo přes hory uniknout třem tisícům mužů se 150 slony. Připojili se k třicetitisícové armádě, která se zaútočila na oblast Đông Hoi, ale ta byla odražena. Xxxxxx Xxxxx Xxxx vyslal na čínský dvůr posla s tributem a se žádostí o pomoc. Avšak Xxxxxx Xxx jej předstihl a jeho vyslanec Xxxxx Xxxx Xxx doručil místokráli Dvou Kuangů40 dekret a pečeť, které tâysonský panovník ztratil. Navíc místokráli předal také čínské piráty, jež ve službách Tây Son plenili čínské pobřeží.

Čínská pomoc se tedy nedostavila. V zimě Xxxxx Xxxx s pomocí svého bratra Xxxxx Xxxx soustředil celkem 30 tisíc mužů v oblasti Nghê An a Thanh Hoá a jeho flotila sto džunek se začátkem roku 1802 vylodila u ústí řeky Gianh. Xxxxxx Xxx tam vyslal za podpory pozemních vojsk svou flotilu. Začátkem července Xx Xxx Xxxxx s pomocí lodí u ústí Ca (Lam Giang, řeka u Vinh) bez větších potíží dobyl hlavní město Nghê An a posílil své vojsko o nepřítelovy slony. Mezitím hlavní armáda dobyla Thanh Hoá a zajala Xxxxxxx bratra Xxx. Kočinčínský král, který koncem června opustil Đông Hoi, se vydal z Vinh do Thanh Hoá (13. 7.), až nakonec bez většího odporu41 20. července 1802 dorazil do Xxxxx Xxxxx.

Xxxxx Xxxx se dvěma bratry a několika důstojníky prchl na sever od Rudé řeky, ale byl chycen a uvězněn v kleci. Xxxxxx Xxx nastoupil na vietnamský trůn v císařském paláci Xxxx Xxxxx pod jménem Xxx Xxxx. Tímto definitivně zpět půdu svých předků i s územím zaniklého rodu Trinh, porazil svého dlouholetého nepřítele a získal si úctu sousedních států.42

40 Dva Kuangy (vietnamsky Xxxxx Xxxxx)= Východní Kuang (Kanton, Quang Đông) a Západní Kuang (Kuang-si,

Qunag Tây) v jižní Číně.

41 Sýpky byly všude plné, a proto nemělo vojsko problémy se zásobováním.

42 Kambodža uznala jeho právo na trůn a Laos nabídl placení tributu.

Závěr

Po svém nástupu na trůn se Xxx Xxxx věnoval upevnění své vlády a obnově země po dvou století válek. Naneštěstí pro Vietnam k tomu zvolil zastaralé prostředky – mandarínskou byrokracii podpořenou konfucianismem a teorií o zemědělství jako základu hospodářství a hlavního zdroje financí pro stát. Buttinger k tomu napsal: „Vietnam by pokročil rychleji, kdyby režim Tây Son přežil. Režim založený Xxxxxx Xxxxx byl přísně konzervativní a pro jeho následníky byla politika inovace totéž, co vzdát se agresivně postupujícímu Západu.“43 Xxx Xxxx doporučil svým potomkům, aby se k Evropanům, zejména Francouzům, chovali zdvořile. Namísto toho se však Vietnam pronásledováním misionářů uzavíral do stále větší izolace a dával tak Západu záminku pro případnou agresi.

Tato pozdější politika byla zcela v rozporu s jednáním Xxxxxx Xxxx v době, kdy bojoval o navrácení půdy svých předků. Pro dosažení tohoto cíle a také proto, aby se pomstil, byl svolný ke kompromisům. Velice si vážil biskupa Xxxxxxxxxx a nazýval jej svým učitelem, ale přesto sám nikdy nepřestoupil na křesťanskou víru a zůstal věrný kultu předků. Svěřil mu však do péče svého syna prince Xxxx, který se mohl stát „křesťanským panovníkem“, nebýt jeho předčasné smrti. Jak už bylo řečeno, také Pigneau Béhaine učinil mnoho ústupků vůči svému náboženskému přesvědčení s touhou rozšířit křesťanskou říši také o Vietnam. Tyto dva cíle spojily obě význačné osobnosti na cestě, která vedla ke sjednocení Vietnamu.

Díky svým francouzským důstojníkům Xxxxxx Xxx v podstatě předběhl svou dobu v oblasti Asii. Žádná asijská země v té době neměla tak moderně vyzbrojené, organizované a vycvičené vojsko jako kočinčínský král. Díky nadání zahraničních pomocníků dosáhly vojenské operace této armády úrovně srovnatelné s Francií. Generál Xxxxxxxxx vysoce oceňuje její vojenské umění zejména v poslední fázi tažení – bitvu 26./27. července 1801, kdy kočinčínská armáda využila nejen jasné noci úplňku, ale i svátek 15. dne lunárního měsíce, a bitvu v červenu 1802, kdy se dvojité obklíčení Anhovy gardy podobalo manévru francouzských vojsk „bataille de Cannes“ (bitva o Cannes).44 Vytýká však Anhovi jeho přehnanou opatrnost, která pramenila z drastických zkušeností na začátku jeho tažení a jež údajně zavinila smrt skvělého generála Xx

43 Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. str. 240.

44 Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Xxx Xxxx, str. 34.

Tính.45Vedle technického vybavení, v němž měl Xxxxxx Anh nespornou převahu, byla důležitá systematická spolupráce námořních sil s pozemními silami.

Těchto výhod Vietnam dosáhl bez závislosti na jiné zemi. Nakonec Xxxxxx Xxx byl jen potěšen, že smlouva o pomoci francouzské vlády byla anulována. Takto stál na prahu své vlády bez jakýkoliv závazků a bez bezprostředního ohrožení své moci. A právě toto bylo skrytou příčinou pozdější ztráty nezávislosti země.

Xxx Xxx Xxxx, a už vůbec ne následující císařové Vietnamu se nevěnovali modernizaci země a spíše se starali o udržení své moci. Před děním ve světě zavírali oči. V roce 1802 ustrnul vývoj vietnamské armády na mrtvém bodě. Pro sousední země byla stále nebezpečnou silou, avšak svět se vyvíjel dál. Francie obnovila svou stabilitu a zaměřila svou pozornost do daleké Asie, kterou předtím považovala za „nebezpečný podnik“. Zmíněným rokem také v podstatě skončila reformní snaha Xxxxxx Xxxx. Xxxxxxx nové vlády na rozdíl od reforem bratrů Tây Son posunuly zemi o krok zpět. Evropské vědomosti na dvoře v Huê zastaraly a každý člen císařské správy viděl v zájmu o zahraniční vědy ohrožení země.

Nakonec to, co Vietnam vydalo v druhé polovině 19. století Francii, byla jeho nevraživost vůči Evropě. Kdyby následníci Xxx Xxxxx dále rozvíjeli získané znalosti moderních věd ve spolupráci s jednotlivci ze zahraničí a obohatili své hospodářství o zahraniční obchod, dějiny Vietnamu by se možná vyvíjely jinak. Takovéto myšlení však bylo v té době zcela nepředstavitelné, protože žádná z asijských zemí si nedokázala připustit, že by padla do rukou

„bílých barbarů“, dokud se tak nestalo. A přitom Xxxxxx Xxx učinil v přejímání evropských vymožeností dostatek proto, aby další panovníci měli na čem stavět. Nicméně zřejmě nemohli nalézt důvod ke kompromisům.

45 Podle Lemonniera mohl kočinčínský král svého generála zachránit, kdyby neodkládal vyslání posil. Avšak Xxxxxx a Buttinger popisují okolnosti silného obléhání Thi Nai, které znemožnily přístup kočinčínské armády k Vu Tínhově citadely.

Bibliografie

Asian Research Trends, No. 10 (2000). Xxxx Xxxxx Xxx, Shin´e Toshihiko: The Preservation of Cultural Properties in Hue, Vietnam (str. 77 – 88). The Toyo Bunko. Tokyo 2000.

Xxxxxxxxx, Xxxxxx. The Smaller Dragon. A political history of Vietnam. Atlantic Book. London 1958.

Cadière, L. Les Français au Service de Xxx Xxxx. III. Leurs noms, titres et appelations annamittes. Bulletin des Amis du Vieue Huê. Paris Janvier – Mars 1922.

Cadière, L. Les Français au Service de Xxx Xxxx. VI. La maison de J. B. Chaigneau, Consul de France à Huê. Bulletin des Amis du Vieue Huê. Paris Janvier – Mars 1922.

Cadière, L. Les Français au Service de Xxx Xxxx. VII. Les diplômes et orders de Service de Vannier et de Chagneau. Bulletin des Amis du Vieue Huê. Paris Avril – June 1922.

Xxxxxxxx, Xxxx. Contribution à l´Histoire de la Nation Vietnamienne. Éditions Sociales. Paris 1955.

Xxxxxxxx, Xxxxxx. Gia Long. X. Xxxxx. Saigon 1933.

Gen. Lemonnier. L´Education Militaire de Gia Long. Edition de l´I. P. P. du Tonkin. Hanoi 1943.

Xx Xxxxx Xxxx. Le Viet-Nam. Histoire et civilisation. Les Éditions de Minuits. Paris 1955. Xxxxxx, Xxxxxxx X. Histoire Moderne du Pays d´Annam (1592 – 1820). Librairie Plon. Paris 1919.

Xxxx, Xxxxx X. Vietnamese Anticolonialism 1855 – 1925. University of California. Berkeley. London 1971.

Xxxxxx, Xxxx. Gia Long. La vie prodigieuse d´un grand roi. Société de Géographie de Hanoi. Hanoi 1932.

Přílohy

Panovníci rodů Trinh, Xxxxxx, Tây Son a Lê v průběhu 18. století 1. Trinh (1620 – 1786)

Xxxxx Xxxxx 1709 – 1729

Xxxxx Xxxxx 1729 – 1740

Xxxxx Xxxx (Xxxxx Xxxxx) 1767 – 1782

Xxxxx Xxx (Xxxxx Xxx) 1767 – 1782 (1767 měl nastoupit Xxxxx Xxx)

Xxxxx Xxxx 1782 – 1786

Xxxxx Xxxxx 1786 - 1787

2. Xxxxxx (1620 - 1778)

Xxxxxx Xxxx Xxxxx (Xxxxxx Xxxx Xxx) 1691 – 1725

Xxxxxx Xxxx Xxxxx (Xxxxxx Xxxx Xxx) 1725 - 1738

Xxxxxx Xx Xxxxx (Xxxx Xxxxx, Xxx Xxxx) 1738 - 1765 (jiné jméno Xxxxxx Xxxx Xxxxx) Xxxxxx Xxx Xxx (Xxxxxx Xxxx Xxxx, 1765 – 1775 (1765 měl nastoupit Xxxxxx Xx) Xxxxxx Phúc Xxxxx)

Xxxxxx Xxxx Xxx (Xxx Xxxx) 1802 - 1820

3. Tây Son (1788 – 1802)

Xxxxxx Xxx Xxxx (Thái Đuc) 1778 - 1793

Xxxxxx Xxx Xx nevládl

Xxxxxx Xxx Xxx (Xxxxx Xxxxx) 1788 - 1792

Xxxxxx Xxxxx Xxxx 1792 – 1802 (syn Xxxxx Xxxxxx)

4. Xx (1592 – 1788)

Xx Xx Xxxx (Xxxxxx Xxxxx Xx) 1671 - 1705

Xx Xx Xxxx (Xxx Xxxxx Ðê) 1705 - 1729

Xx Xx Xxx Xxxxxx 1729 – 1732

Xx Xxxxx Xxxx (Xxxx Xxxxx Xx) 1732 – 1735

Xx X Xxxx (Xxx Xxxxx Xx) 1734 - 1740

Xx Xxxx Xxxx (Xxxx Xxxxx Xx) 1740 – 1786 (posmrtné jméno Xx Xxxx Xxx

Hoang Ðê)

Vietnamská jména Francouzů ve službách Xxxxxx Xxxx

1. Biskup Adranský, Pigneau de Béhaine: Bách Ða Lôc, Xxxx Xx (Velký mistr), posmrtný titul Thái tu Thái pho (Velký poručník korunního prince)

2. Xxxxxxx: Xxxxxx Xxx Xxxx, Va Ni Ê, Ba Ni Ê, velitel lodi Le Phénix (Xxxxx xxx)

3. Xxxx-Xxxxxxx Xxxxxxxxx: Xxxxxx Xxx Xxxxx, Xx Xxx, Xx Xxx, Xx Xxx, velitel lodi Le Dragon (Long phi)

4. Xxxxxxx xx Xxxxxxxx: X Xx Xx, Tín

5. de Forçant: Xx Xxx Xxxx, velitel lodi L´Aigle (Bang phi)

6. Xxxx-Xxxxx Xxxxx: Xx Xxx, velitel lodí Xxxx Xxx a Le Prince de Cochinchine

7. Barisy: Ba Di Nhi, Ba Đo Day, Man, Man46

46 Cadière L. Les Français au Service de Xxx Xxxx.

Slovník vybraných výrazů ve vietnamštině

xxxxxx velitel, generál

cuop ngôi uzurpovat trůn

bao vây obléhat

bô xxxx xxxxxxx

co regiment provinčních sil

đai ân velká pečeť

đai đôi rota

đai đôi pháo binh baterie

đôi tau flotila

giám muc, giám muc su biskup

hai quân námořní síly

hai tac pirát

hoang đê císař

hoang tu císařský princ

hoang thái tu korunní princ

lui linh ustoupit (o armádě)

xxxxx xxxx/nghia binh Tây son povstalecká armáda Tây son

nha truyên giáo misionář

(quan) nhiêp chính regent

nôi ngôi nastoupit na trůn

pháo dělo

pháo binh dělostřelectvo

pháo han, pháo thuyên dělový člun

quân đôi armáda

quân thu nepřátelská armáda

tau loď

tân công útočit

xxxx xxxxxx xxxxx

xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx otec

thái hâu matka císařovna

thái phi královna

thái phó poručník prince

thái tô zakladatel dynastie

thái tu velký poručník

thái tu princ

thanh luy, thanh tri citadela, městská pevnost

tuong generál

vât công platit tribut

vê regiment sil hlavního města nebo cís. gardy

xxxxx xxxx