ČASOPIS HLÁSíCí SE K TRADICI LAISSEZ FAIRE
ČASOPIS HLÁSíCí SE K TRADICI LAISSEZ FAIRE
únor 2009 / ročník 10
TERRA LIBERA
Baby Xxxx a tucet expertů
Xxxxxxx Xxxxx
V
Přízrak spoleienské smlouvy
Xxxxx Xxxxxx
červenci 1989 se Xxxxxxxx, Xxxxx a tříměsíční Xxxx přestěhovali ze St. Xxxxx kousek na jih do nového domu u jezera Wauwanoka. „Byl to nejšťastnější čas mého živ- ota,“ vzpomíná Xxxxxxxx Xxxxxxxxx. „Všechno bylo perfek-
tní. Úplně všechno. Novj dům, krásné a spokojené miminko... co by se tak mohlo stát špatného?“ První předzvěst zaťukala na dveře v pátek 7. července večer, kdy Xxxxxxxx nakrmila Xxxxx z lahve a chystala se ho uložit ke spaní. Xxxx ale všechno mléko okamžitě vyzvracel.
Takto nenápadně začal případ, kterj vjznamnjm způsobem ovlivnil soudní lékařství, zpochybnil soudní psychiatrii a doslova otřásl jednou z oblastí forenzní chemické analjzy. Proč se o něm zmiňujeme po dvaceti letech? Hned z několika důvodů. Jednak ukazuje, že slepá důvěra v úřední expertízy všeho druhu může mít tragické následky. Dále chceme říci, že skromnost úsudku a skepse nejsou nikdy zbytečné, a to dokonce ani ve zdánlivě jasnjch situ- acích. A v neposlední řadě je tu i (pozdní) novoroční vzkaz: po- važujeme za normální, zejména v našem kulturním okruhu, stěžo- vat si na všechno možné. Ale teprve v konfrontaci s hororovjm příběhem, jakj předkládáme, si člověk uvědomí, že by měl bjt vděčnj za všechno, co má.
V sobotu se Xxxxxxx ulevilo, a tak si Xxxxxxxx xxx zaplavat. Byla zvyklá, že se miminko občas nečekaně pozvracelo, a zdálo se jí to normální. Všechno se stále jevilo v pořádku až do nedělního rána, kdy miminko upadlo do letargie, nemohlo udržet potravu a začalo těžce djchat. Xxxxxxxx xxxxxxx Xxxxx do nemocnice v St. Louis, kde u něj byla zjištěna vážná acidóza a byl připojen na respirační přístroj. Jeho stav se díky intenzivní péči a intravenóznímu podání hydrogenuhličitanu sodného sice zlepšil, ale o několik dnů později ošetřující pediatr podepsal prohlášení, že podle vjsledků analjzy krve i podle všech vnějších příznaků bylo dítě otráveno ethyleng- lykolem, hlavní složkou různjch nemrznoucích směsí. Xxxx byl sice z ošetřování propuštěn, ale rozhodnutím státu Missouri byl odebrán rodičům a umístěn do náhradní péče. Jeho rodičům byla povolena jedna hodinová návštěva tjdně a Xxxx zůstal v náhradní péči celé léto. Během jedné z návštěv Xxxxxxxx Xxxxx nakrmila z lahve, kter- ou si přinesla sebou. O čtyři dny později se jeho zdravotní stav opět zhoršil a Xxxx byl znovu převezen do nemocnice. Acidóza byla ten- tokráte ještě horší a za další tři dny Xxxx zemřel na akutní selhání ledvin. Vzorek krve, odebranj 105 hodin po návštěvě jeho matky, obsahoval tak velkou koncentraci ethylenglykolu (zhruba 0,9 g/l), že jej museli pro chemickou analjzu naředit, aby mohla bjt prove- dena kvantifikace. Xxxxxxx Xxxxx, službu konající patolog, nalezl v některjch jeho orgánovjch tkáních krystalky, které identifikoval jako šťavelan vápenatj, jednoznačnj doklad otravy ethylenglykolem (ethylenglykol se v těle oxiduje na kyselinu šťavelovou). Proto jako úřední ohledávač mrtvjch podepsal pitevní protokol o tom, že dítě bez nejmenších pochybností zemřelo na následky této otravy. A jedna z laboratoří dokonce našla ethylenglykol na lahvi, ze které byl Xxxx nakrmen.
Xxxxxxxx byla zatčena a při domovní prohlídce byla nalezena
otevřená nádoba s nemrznoucí směsí na bázi ethylenglykolu. Státní
Jedním ze stěžejních témat politické filosofie je otázka, za jakjch pod- mínek jsou zákony odhlasované většinou obyvatel morálně závazné i pro ty, kdo byli přehlasováni anebo vůbec nehlasovali. Jakjm způ- sobem lze legitimně ustavit vládu, jejíž moci budou podřízeni všichni lidé, kteří žijí na dotyčném území? Podobně jako Xxxxx Xxxxxxxx (1632-1704) se mi zdá očividné, že nikdo nemůže bjt „podroben pol- itické moci druhého bez svého souhlasu“:
„Jediná cesta, jíž se někdo zbavuje své přirozené svobody a navléká si pouta občanské společnosti, je xxxxxx s jinjmi, aby se připojili a sjednotili ve společenství pro svůj pohodlnj, bezpečnj a pokojnj život vespolek …“ i
Musí se přitom jednat o souhlas skutečnj, nikoli jen fiktivní či hy- potetickj. Souhlas navíc musí bjt jednomyslnj. Souhlas pouhé většiny obyvatel usazenjch na daném území totiž nemůže nijak zava- zovat ty lidi, kteří se založením státu nesouhlasili. Představme si, že na určitém území nezávisle hospodaří 100 sedláků, kteří nejsou podřízeni žádné politické moci. Později však někteří z nich pojmou geniální nápad, a sice že by bylo báječné, kdyby se všichni sedláci na daném území začlenili do jednoho politického společenství a zřídili si svůj vlastní stát. Při hlasování však tento návrh získá podporu pouze těsné většiny 51 sedláků. Z jakého titulu by tato většina mohla legit- imně uplatňovat svou moc i vůči těm sedlákům, kteří hlasovali proti zřízení státu, anebo hlasování ignorovali?
Zastánci teze, že státy jsou „dobrovolnjmi sdruženími“, která jsou založena na „společenské smlouvě“, čelí velice obtížné úloze. Musejí totiž pečlivě doložit, kdy a jakjm konkrétním způsobem lidé udělili takovjto jednomyslnj souhlas se vznikem nebo existencí státu. Zpravidla jsou pak nuceni uznat, že dnešní státy nebyly zřízeny na základě vjslovného souhlasu všech obyvatel žijících na dotyčném ter- itoriu (přičemž tato neexistence jednomyslného vjslovného souhlasu nebyla zhojena ani dodatečně). Mnozí autoři se proto pokoušejí odvodit legitimitu „vlády většiny“ nikoli z explicitního souhlasu, njbrž z jakési implicitní společenské smlouvy. Tichj souhlas „ovlá- danjch“ se s oblibou vyvozuje např. z faktu, že dotyčnj člověk i nadále zůstává žít na území daného státu. Zde se setkáváme s oním prosluljm: buď se podřiď, anebo odejdi jinam! To je ovšem čirj argu- ment kruhem, neboť vychází z toho, že zákonodárce již drží v rukou legitimní pravomoc, na jejímž základě může oprávněně požadovat buď mou poslušnost, anebo emigraci. Jenže právě legitimita pravo- moci onoho zákonodárce nad mou osobou a majetkem přece měla bjt odvozena z faktu, že i nadále setrvávám na onom území! Ilustrujme tuto problematiku s pomocí analogie, kterou použil Xxxxx X. Xxxxxxx:ii
„Dejme tomu, že k Vám přijdu na návštěvu a budu požadovat, abyste se mi přísahou zavázal, že budete poslouchat mé rozkazy. Poté, co požadovanou přísahu odmítnete učinit, začnu tvrdit, že Xxx dům patří mně a nařídím Vám, abyste opustil tuto zemi. Takové počínání byste nepochybně vnímali jako absurdní. Já přece nemám právo po Vás požadovat přísahu poslušnosti a vy
(pokračování na straně 2) (pokračování na straně 4)
zástupce Jefferson County Xxxxxx X. XxXxxxx XXX později směrem k porotě prohlásil: „Nesnažte se spekulovat, že pět měsíců starj Xxxx Xxxxxxxxx zemřel přirozenou smrtí. Nesnažte se pochopit, proč Xxxxxxxx Xxxxxxxxx otrávila své dítě tím, že ho nakrmila mlékem s nemrznoucí směsí. Podstatné je, že to udělala. Pouze ona k tomu měla příležitost a pouze ona by něco takového udělala.“
Za pouhjch deset hodin bylo v malé soudní síni v Hillsboro rozhodnuto. Xxxxxxxx byla odsouzena k doživotnímu vězení bez možnosti propuštění. Její úda- jnj motiv? Takzvanj Xxxxxxxxxxxx syn- drom. Ten popsal a pojmenoval v padesátjch letech po baronu von Xxxxxxxxxxxxxx (u nás známém spíše jako baron Xxxxxx) slavnj britskj endokrinolog a hematolog Xxxxxxx Xxxxx, kritickj mysli- tel, kterj už před půl stoletím viděl v nadužívání a odlidštění medicíny poten- ciální problém. Jedná se o duševní vadu, při které postiženj předstírá nemoc, aby up- outal zájem okolí. Jeho modifikací je syn- drom známj jako MSbP, tedy Münchhausen syndrome by Proxi (čili v zastoupení), kterj vede ke snaze vzbudit zájem okolí skrze nemoc jiné osoby. Psychiatrie věří, že některé matky jsou z tohoto důvodu dokonce schopny ublížit svému dítěti. Přesně tak byl hodnocen i případ Xxxxxxxx Xxxxxxxxx. Vše bylo jasné: odborná expertíza potvrzující otravu, psy- chiatrická diagnóza… A tak zazněl přísnj rozsudek, po kterém veřejnost v těchto pří- padech obvykle volá…
V čem je problém? V tom, že biologickj
poločas přítomnosti ethylenglykolu v krvi, popsanj v literatuře na případech otrav, je asi tři hodiny. Aby tak mohla bjt koncen- trace ethylenglykolu v naměřeném koncen- tračním rozsahu ještě 105 hodin po ode- brání vzorku, musel by Xxxx vypít mnoho a mnoho litrů (!) ethylenglykolu během jed- noho krmení! Zdá se jen těžko uvěřitelné, že si této zjevné toxikokinetické anomálie nikdo nepovšiml…
Příběh však nabral zcela nečekanj, téměř filmovj zvrat. Ukázalo se totiž, že Xxxxxxxx v průběhu vyšetřování znovu otěhotněla a ve vězení porodila. Její druhé dítě jí bylo pochopitelně ihned po porodu odebráno a opět dáno do náhradní péče. Ve dvou měsících věku však i toto dítě akutně onemocnělo a bylo převezeno do specializo- vané dětské nemocnice. Při příjmu již bylo v kómatu a přestávalo djchat. Přesto se je podařilo zachránit a jeho problémy byly di- agnostikovány jako takzvaná methyl- malonová acidémie (MMA), jedna z mnoha dědičnjch poruch metabolismu. Při tomto onemocnění, které se většinou projeví už v útlém věku, není metabolismus schopen správně zpracovat určité proteiny (a tuky) v důsledku geneticky způsobené ne- funkčnosti jistého enzymu. To vede k nebezpečně vysokému obsahu určitjch látek (zejména kyselin propionové a methylmalonové) v krvi a v moči a v dramatičtější podobě způsobí metabol-
ickou acidózu. Toto genetické onemocnění se vyskytuje zhruba u jednoho z 50 000 – 100 000 novorozenců a jeho základem je tedy neschopnost metabolizovat určité složky potravy (naříklad aminokyseliny valin, isoleucin, threonin a methionin). Metabolickj cyklus se zastaví právě u kyselin propionové a methionové, které nejsou enzymaticky konvertovány v další produkty a začnou se hromadit. Příznaky jsou proto podobné jako při otravě ethyl- englykolem, kterj se také oxiduje na organ- ickou kyselinu, kyselinu šťavelovou.
Xxxxxxxx se snažila vnést do případu nové skutečnosti a argumentovat, že i Xxxx mohl trpět stejnjm syndromem MMA a zemřít tak na jeho následky. To však podle soudních expertů nešlo prokázat. Advokát obžalované Xxxx Xxxxxxxx, kterj se dle vlastních slov obhajoby ujal, protože nikdo jinj nechtěl, byl shodou okolností vystu- dovanj biochemik (v americkém univerzit- ním systému je zvykem, že před studiem práv studujete čtyřleté bakalářské studium a teprve po jeho absolvování jdete studovat takzvané profesionální školy, mezi něž kromě práv patří například také medicína či farmacie). Právě jeho vzdělání ho přivedlo k závěru, že Xxxx mohl trpět MMA. Xxxxxxxxx věděl, že pokud jsou oba rodiče tím, co je v genetice nazjváno heterozygotní nositelé recesivního genu, pravděpodobnos- ti předání nemoci do další generace vypada- jí takto: ve 25 % zcela zdravj jedinec, v 50 % zdravj nositel genetické vady (stejně jako je- ho rodiče) a v 25 % homozygotní jedinec s projevem onemocnění (tomuto rozdělení se říká „mendelovské“, protože odpovídá původním pravidlům G. Mendela). Pokud by tedy oba rodiče byli nositeli vadného genu, pravděpodobnost, že Xxxx trpěl MMA, nebyla 1:50 000, ale 1:4! Jenže tu také byly vjsledky analjzy a patologickj nález krystalků v tkáních. Xxxxxxxx tedy musel argumentovat, že matka se sice pokusila dítě otrávit, ale to nezemřelo na otravu, ale na metabolickj syndrom. Proto byl jeho argument zamítnut, protože dle soudu „nepřinášel nové skutečnosti“. Bohužel právě Xxxxxxxxxxx biochemické vzdělání mu bránilo v tom, aby se rozhodl pochybovat o plynově chromatografické analjze, protože o ní se v rámci klinické bio- chemie učilo jako o zásadně spolehlivé metodě: Xxxxxxxx si vyžádal originální chromatografická data a neshledal na nich nic zpochybnitelného. Samozřejmě díky lid- skému faktoru lze i spolehlivou metodou generovat chybná stanovení, jenže analjza byla provedena opakovaně a nezávisljmi laboratořemi: Klinickou laboratoří XxxxxXxxxx a toxikologickou laboratoří St. Louis University. Xxxxxxxxx proto považo- val za nemožné postavit revizi případu na záměně otravy za metabolickj syndrom. Navíc i kdyby nějakjm zázračnjm způ- sobem zpochybnil analjzu krve, stále tu zůstávala jednoznačná zpráva patologa.
Příběh byl tak bizarní, že se dostal i do
televizního vysílání, které naprostou náhodou sledoval Xxxxx Xxxxxxxxx
z katedry dědičnjch metabolickjch poruch St. Louis University. Xxxxxxxxx si z toxikologické laboratoře své fakulty vyžá- dal zbytek vzorku Xxxxxxx krve. Ten byl testován pozitivně na MMA (Xxxxxxxxx měl ve své laboratoři zavedené metody na testování krve a moče na metabolické poruchy) a podle dodatečné analjzy Shoemakerovy laboratoře neobsahoval tox- ické množství ethylenglykolu. Xxxxxxxxx ohlásil novj vjsledek vedení toxikologické laboratoře a fakulta uspořádala k celé záležitosti schůzi seniorních členů. Xxxxxxxxx ovšem nebyl seniorním profe- sorem a měl problémy přesvědčit klinické lékaře, neznalé biochemie a bioanalytické chemie, o správnosti svjch analjz. Hlavní autority stále trvaly na původní příčině sm- rti. Připustily sice u Xxxxx pravděpodob- nou existenci MMA, ale absenci letální koncentrace ethylenglykolu přisoudili skladování vzorku. Frustrovanj Xxxxxxxxx se nakonec rozhodl vynést celou záležitost mimo fakultu medicíny a obrátil se na tehdejšího děkana fakulty biochemie a molekulární biologie Xxxxxxxx Xxxx. Ten nechal zopakovat jak test na MMA, tak i analjzu ethylenglykolu, došel ke stejnjm závěrům jako Xxxxxxxxx a o nesrovna- lostech dopisem neprodleně informoval ve- dení celé univerzity. To byl nakonec rozho- dující okamžik, protože vedení každé amer- ické vjzkumné univerzity má panickj stra- ch, aby se nezapletlo do jakéhokoli soud- ního sporu. Aby se co nejdříve problému zbavili, představitelé univerzity po konzultaci s právníky viděli jako nejlepší řešení předat nové poznatky státnímu zás- tupci XxXxxxxxxx. Seriózní Texasan patřil naštěstí k těm státním zástupcům, kteří ma- jí smysl pro zodpovědnost vůči právu a spravedlnosti. Přestože neměl povinnost případ znovu sám otevírat, kontaktoval tehdy ještě celkem neznámého klinického genetika Xxxxx Xxxxxxx. A případ tak zásad- ním způsobem vstoupil do života dalšího člověka. Xxxxxxx je dnes profesorem pedi- atrie a jednou z „hvězd“ prestižní Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě, kde vede jak laboratoř klinické genetiky, tak i laboratoř patologie. Tehdy před dvaceti lety byl relativně mladjm absolventem medicíny v italské Padově a na stejné uni- verzitě pak ještě absolvoval i PhD studium. Dnes je kombinace vzdělání označovaná jako M.D./Ph.D. u lékařů se zájmem o vjzkum běžná a nutná, ale v osmdesátjch letech vyžadovalo zapálení pro vjzkum u lékaře skutečné odhodlání. Práce na dět- ské klinice v Padově Xxxxxxx zřejmě neuspokojovala, a proto se díky stipendiu přesunul z Itálie na postdoktorální vjzkumnou stáž na Yale University. Byl au- torem publikací o klinické genetice a jedním z průkopníků moderních spektro- metrickjch metod v medicíně. Zřejmě právě proto na něj XxXxxxx dostal do- poručení a požádal ho o dodatečnou ex- pertízu. To byl ovšem bezprecedentní krok
– státní zástupce shromažďoval důkazy
o nevinně odsouzeného!
/ 2
Xxxxxxx přijal všechny doposud nas- bírané expertízy a zděsil se. Podle něj byla jejich kvalita neakceptovatelná a Xxxxxxx se ve své odpovědi vyjádřil, že nemůže uvěřit, že byly použity v tak zásadním soudním případu. O co šlo? Pro analjzu chemického složení v klinickjch laboratořích se tehdy standardně používala takzvaná plynová chromatografie. Tato metoda, použitelná zejména při hledání menších organickjch molekul, je založena na tom, že se složky analyzované směsi vypaří a procházejí úzk- ou kolonou naplněnou vhodnjm mater- iálem. Protože rychlost průchodu záleží na chemické struktuře procházející látky, je pro každou ze složek odlišná. Jednotlivé látky se tedy při průchodu kolonou oddělí a lze je na vjstupu postupně detekovat ně- jakjm univerzálním čidlem citlivjm na or- ganické látky. Každé neznámé složce se po- tom přiřadí čas, kterj jí průchod komorou zabral, a ten se srovnává s časem, kterj za danjch experimentálních podmínek dosáh- la nějaká známá látka, která byla do směsi přidána. Přepočítáním se pro každou složku směsi získá takzvanj retenční index. Ten je možné potom porovnat (ať už v jakékoliv datové formě) s tabulkami retenčních indexů známjch látek a neznámou látku takto identifikovat. Tento způsob detekce neznámjch látek se používal řadu let a v řadě oblastí průmyslu spolehlivě slouží dodnes. Problémy nastá- vají, jakmile jsou vzorky složitější – tedy čím více neznámjch složek směs obsahuje. Na přelomu sedmdesátjch a osmdesátjch let se proto v literatuře objevily první články, které argumentovaly, že pro enviro- mentální, biologické, medicínské a jiné složité vzorky je zapotřebí látky vystupující z kolony detekovat způsobem, kterj určí přímo jejich chemickou strukturu, a tím je bezpečně identifikuje. Samotnj čas prů- chodu kolonou může bjt matoucí, protože směs může obsahovat dvě či více složek, které kolonou projdou za velmi podobnou dobu. A přesně k takové situaci došlo i v tomto případě. Jeden z produktů meta- bolické poruchy, kyselina propionová, byla při analjze zaměněna za ethylenglykol. Xxxxxxx a další vjzkumné laboratoře použili při pozdějších analjzách spojení plynové chromatografie s takzvanou hmot- nostní spektrometrií, tedy metodou, která poskytuje jiná vjstupní data pro ethyleng- lykol a jiná pro kyselinu propionovou, a nespoléhá pouze na čas, njbrž zjistí o neznámé látce velice přesnou chemickou informaci. Obě látky se tak podařilo jed- noznačně odlišit a ukázalo se, že žádnj eth- ylenglykol v mléce ani v Xxxxxxx krvi nikdy nebyl.
Xxxxxxx v této chvíli nejspíše napadne,
že v případě, kdy dvě látky od sebe nelze odlišit, je pochopitelně možné udělat chybu na obě strany. Je proto pozoruhodné, že laboratoře měly tendenci odpovědět na otázku, zda je přítomen ethylenglykol, poz- itivně, a o možnosti záměny s organickou kyselinou vůbec neuvažovaly. Případ je zře- jmě ukázkovjm dokladem takzvaného „ex-
pectation effect“ respektive „context ef- fect“, což je ve vědě známj a bohužel velmi negativní fenomén, vedoucí ke snaze inter- pretovat data v souladu s očekáváním či s širším kontextem experimentu.
Stále ovšem zůstával problém krystalů v tkáni. Xxxxxxx však sesbíral dostatečnou podporu pro tvrzení, že krystaly ve skutečnosti souvisejí s nevhodnou terapií, která byla použita na údajnou otravu. Aby se předešlo rychlému metabolismu ethyl- englykolu, používají se jako antidota látky nějakjm způsobem podobné, avšak méně toxické (například ethylalkohol), které po- tom v metabolismu ethylenglykolu konku- rují. Na jednotce intenzivní péče postupo- vali podle příslušné toxikologické rutiny a upravili dávku protijedu podle údajně vysoké krevní koncentrace ethylenglykolu. To, v kombinaci s již tak vážnjm zdravot- ním stavem, vedlo k akutnímu selhání led- vin dítěte a jeho následné smrti. Usazování metabolitu antidota se pak projevilo v histologickém nálezu podobnjmi krystalky, jako jsou krystalky šťavelanu.
XxXxxxx u obnoveného soudu postupo- val zcela bezprecedentně a jménem státu Missouri se Patricii omluvil. Ta byla sice okamžitě propuštěna, ale ukázal se další problém. Patolog, kterj vypracoval původní zprávu s důvodem úmrtí, odmítl svůj závěr odvolat. „Podepsal jsem pitevní protokol a nevidím důvod pro odvolání svého pod- pisu,“ řekl Xxxxx. „Pracoval jsem s touto laboratoří mnohokrát a nikdy neudělali žádnou chybu. Neměli by žádnj důvod tvrdit, že našli ethyleglykol, kdyby tam žád- nj nebyl. Takže pokud se mě tjká, dítě by- lo otráveno. Testy byly provedeny moderní spolehlivou metodou a můj závěr byl a je definitivní.“ Xxxxxx Xxxxx byl ve své pozici zástupce vedoucího koronera ze zákona opevněn tak, že pokud sám odmítal fyzikál- ně-chemické podstatě problému poro- zumět, nemohl ho ke změně názoru nikdo donutit. Xxxxxx úmrtní list tedy i nadále oznamoval jako důvod smrti „vražda ethyl- englykolem“. Novj nemohl bjt vystaven, protože matrika je neprůstřelná instituce, což v konzervativních americkjch státech platí dokonce dvojnásobně. Tedy platilo. Tehdy se totiž na scéně objevila další v součastnosti mediálně známá osobnost. Právník jménem Xxxxxx Xxxxxx je ad- vokátem známjch a bohatjch lidí a již několik let se objevuje na seznamu takz- vanjch „superlawyers“, ale před dvaceti lety byl fakticky neznámj. Přesto se stal vůbec prvním právníkem v historii, kterj bezprecedentní žalobou donutil stát Missouri zcela vymazat jedno právní řízení. V soudním sporu dokázal prosadit proti vůli patologa jak zrušení původního úmrtního listu, tak i všechny úřední záz- namy o celém obvinění. Když soud rozhodl, že stát Missouri musí zasáhnout do jinak nedotknutelné databáze rodnjch a úmrtních listů, aféra dospěla až do úřadu guvernéra. Xxxxxx zároveň úspěšně podal mnohamilionovou žalobu na všechny zain- teresované laboratoře, jednotlivé lékaře
i nemocnici. Všechna zdravotnická zařízení se nakonec rozhodla přiznat za pochybení plnou zodpovědnost a s rodinou se vyrov- nala mimosoudně. „Náš medicínskj i právní systém se prostě sesypal,“ komen- toval situaci původní státní zástupce XxXxxxx.
Happyend? Vzhledem k okolnostem sot- va... Xxxx byl mrtvj a Xxxxxxxx se vrátila z vězení zcela zničená a k těžce nemocné- mu dítěti, které ji jako matku vůbec nezna- lo. Některé věci prostě nelze vrátit nebo vykompenzovat penězi.
Dnes je o dědičnjch metabolickjch poruchách známo mnohem více a v celé řadě států USA i v evropskjch zemích je na tato onemocnění krev novorozenců testová- na velmi brzy po narození. (Screening současnjmi metodami, kterjm dominuje tandemová hmotnostní spektrometrie, vyžaduje pouhou jednu kapičku krve. Například v Praze na Ústavu dědičnjch metabolickjch poruch VFN umějí rychle a efektivně detekovat více než dvě desítky druhů těchto onemocnění.) Nejde tu však o konkrétní druh nemocí, konkrétní diag- nózu a konkrétní případ. Na příběhu je po- zoruhodné především selhání expertů. Rinaldo byl otevřenj použití strukturní analjzy (hmotnostní spektrometrie), pro- tože jako lékař se zájmem o bioanalytickou chemii nebyl indoktrinován dogmatickjm studiem „klasické“ analytické chemie. Na druhé straně kliničtí lékaři nechtěli připustit, aby jim vědci zpochybňovali di- agnózu založenou právě na klinické zkušenosti objektivními metodami. Xxxxxxxxx dogmatickj postoj byl sám o sobě absurdní a o snaze psychiatrů a sociálních pracovníků odhalit další MSbP ani nemlu- vě.
Podívejme se teď ještě hlouběji na amer-
ickj jih. V roce 2004 vyšel v New York Times otřesnj článek o forenzní laboratoři x Xxxxxx county v Texasu. Okres Harris se z velké části překrjvá s metropolitní oblastí města Houston a je pověstnj tím, že tam provádějí největší počet trestů smrti v celjch USA. Právě tam by člověk očekával precizní práci při používání DNA jako důkazního materiálu pro identifikaci pachatele. Opak je pravdou. Jedna z ústředních metod používaná pro identi- fikaci DNA, takzvaná polymerase chain re- action (PCR), je velice citlivá na přítomnost jakékoli kontaminace. Ukázalo se, že právě v soudní laboratoři Xxxxxx county nebyli schopni kontaminace vůbec odhalit a propadli při všech kontrolních vzorcích. Je otázka, k jakjm justičním omylům kvůli tomu došlo, a je pozoruhodné, že přís- lušnjm místním orgánům trvalo po odhalení velmi dlouhou dobu, než začaly pracovat na nápravě. Jako by je situace vůbec nezajímala…
V tom měla Xxxxxxxx ve své smůle štěstí.
V jejím případě sehrál roli spravedlivj stát- ní zástupce i odhodlaní akademičtí odborníci, kteří se odmítali s její vinou smířit. Bez nich by ve vězení zcela jistě zůstala.
/ 3
Nebojte se proto nebrat slova expertů jako vytesaná do kamene a nebojte se o nich pochybovat. Jistě, člověka může rozčílit, když se setká s primitivní a demagogickou dezinterpretací vědeckjch poznatků (za příklady nechť poslouží homeopatie či kreacionismus). Může ho dráždit, když nevzdělanci vyslovují závěry založené na dojmech o věcech, na jejichž posuzování je třeba mnoho let studia. Jenže na druhé straně submisivní přístup, kterj tak často experti všech profesí na laické veřejnosti vyžadují, je stejně tak špatnj. Schopnosti, inteligence, vzdělání, to jsou všechno jistě příkladné atributy vědeckjch, technickjch a zdravotnickjch pracovníků. Jenže jejich časté zbožnění je jen na škodu věci. On už zakladatel mod- erní německé fyziky (po kterém jsme mimo jiné podědili rozměry standardních pa- pírovjch formátů v poměru 1:√2), Xxxxx Xxxxxxxxxxx, napsal v osmnáctém století něco v tom smyslu, že ti nejhorlivější za- stánci vědy toho sami často moc neumí a nevědí. A to bylo prosím ve slavném uni- verzitním městě Göttingenu, tehdy vjz- namném centru vzdělanosti a vědění, kde byste mnoho tupců asi nepotkali. Proto se bez ohledu na charakter svého vzdělání
nebojte o věcech číst a snažte se prob- lémům sami porozumět. Nebojte se disku- tovat s lékaři či jinjmi odborníky, i když arogantně dávají najevo svou převahu. Pomůžete možná nejen sami sobě. Odevzdané podřízení se expertům, kteří na to mají „papíry“, je nakonec zase jen for- mou podřízení se tupé státní moci. A pokud chceme předcházet společenskjm tragédiím, které provázely například min- ulé století, jakékoliv podřizování se státní moci, ať už kolektivní či individuální, by- chom měli činit s velkou rozvahou a vždycky si nechat pootevřená dvířka.
Rádi byste jej dostávali pravidelně každj měsíc?
K tomu stačí si pouze zajistit členství v
Klubu přátel liberálních myšlenek
které skjtá i další vjhody.
Tento klub vám nabízí tři typy členství:
Bronzové členství
lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve vjši minimálně
500 Kč
ve prospěch LI. Bronzoví členové získají zasílání TERRA LIBERA v elektronické podobě a slevu 20 % na veškeré publikace a reklamní předměty LI.
Stříbrné členství
lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve vjši minimálně
1000 Kč
ve prospěch LI. Stříbrní členové získají zasílání měsíčníku TERRA LIBERA v tištěné podobě a slevu 30 % na veškeré publikace a reklamní
předměty LI.
Zlaté členství
lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve vjši minimálně
10000 Kč
ve prospěch LI. Zlatí členové získají zasílání měsíčníku TERRA LIBERA v tištěné podobě, slevu 30 % na reklamní předměty LI, veškeré publikace LI v daném roce zdarma a VIP místa na akcích pořádanjch LI.
A jak se stát členem
Klubu přátel liberálních myšlenek?
K registraci stačí vyplnit registrační formulář na stránkách xxx.xxxxxxx.xx,
zaslat jej na adresu xxxxx@xxxxxxx.xx a poukázat zvolenou částku na účet LI
(do zprávy pro příjemce prosím uveďte "DAR" a "celé jméno"), případně ji složit hotově
v sídle Liberálního institutu ve Spálené ulici.
V případě daru převyšujícího 1000 Kč je možné částku odečíst od základu daně
z příjmu (více informací na stránkách LI).
ZAUJAL VÁS ČASOPIS TERRA LIBERA?
TERRA LIBERA
je vydávána společností TERRA LIBERA. Kontaktní adresa:
TL, c/o Liberální institut, Xxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0 E-mail: XX@xxxxxxx.xx
Její vydávání není povoleno ani schváleno žádnou státní institucí.
Příběh baby Xxxxx a tuctu expertů opravdu není pohádka. Horor, to spíš. Může nás přivést k zamyšlení nad našimi vlastními problémy, ale ať už jsou jakékoli, v každém případě si můžeme oddechnout úlevou, že na rozdíl od Xxxxx nad kolébkou drtivé většiny z nás nestála ta zlá sudička, která poškozuje metabolické enzymy a jejich kofaktory.
Autor je volnomyšlenkář, vystudoval ZŠ Křejpského na Jižním Městě a získal M.S. a Ph.D. z chemie na University of Washington ve Seattlu (xxxxx@x.xxxxxxxxxx.xxx)
Přízrak spoleienské smlouvy
(pokračování ze strany 1)
jste tudíž plně oprávněn mě ignorovat. Odmítnete-li mi odpřísáhnout po- slušnost, žádnjm způsobem Vás to nezavazuje k opuštění země. (…) Nedal jste souhlas s mou pravomocí nad Vámi, a tak nemám žádné právo požadovat po Vás, abyste mi buď přísahal poslušnost, anebo opustil tuto zemi...“
Na věci se v principu nic nemění, ani když si do vjše uvedeného příkladu dosadíme
„stát“, resp. „demokratickou většinu“. Mnozí autoři tvrdí, že jakmile je ustaven demokrat- ickj režim a občané obdrží právo svobodně hlasovat ve volbách, je původní neexistence
„souhlasu ovládanjch“ zhojena; od nynějška
„lid“ vládne „sám sobě“. Zavedení demokrat- ickjch institucí ovšem nemůže nahradit ab- senci jednomyslného souhlasu. Představme si, že skupina několik nezávisljch vlastníků půdy hlasuje o tom, zda na daném území zřídí stát či nikoli. Založení politického společen- ství sice získá většinovou podporu, avšak jed- nomyslného souhlasu není dosaženo. Směla by poté většina vlastníků legitimně podřídit své politické moci přehlasovanou menšinu na základě argumentu, že ti, kdo hlasovali proti anebo hlasování bojkotovali, přece měli příležitost svobodně hlasovat o tom, zda stát zřízen bude, či nikoli? Znamená to snad, že jakmile dám někomu možnost vyslovit souh-
las s něčím (např. prostřednictvím voleb), mo- hu pak jeho souhlas vyvozovat dokonce i z faktu, že o dané otázce odmítl hlasovat? Pak by ovšem ve skutečnosti nebylo možno nesouhlas nijak vyjádřit. Ať již bych se hlasování o zřízení státu zúčastnil či jej bo- jkotoval, byl bych vždy vázán většinovjm rozhodnutím. O souhlasu lze však smysluplně hovořit jen tehdy, pokud existuje rovněž způ- sob, jak vyjádřit nesouhlas. V našem případě je evidentní, že skutečnj souhlas všech občanů nebyl dán.
TERRA LIBERA
On-line archív
z let 2000 - 2007 dostupnj na stránkách
Kdyby státy vskutku vznikly smluvně, tj. na základě jednomyslného souhlasu všech vlastníků půdy, jež mají bjt nově zřízené státní moci podřízeni, mnohé principiální námitky klasickjch liberálů proti těm či oněm státní zásahů by odpadly (stále bychom ovšem tyto intervence mohli kritizovat coby nerozumné a neefektivní). Věci se však mají tak, že existující státy nelze v žádném pří- padě přirovnávat k dobrovolnjm sdružením typu Spolku na ochranu rajek a vlaštovek. Na rozdíl od skutečnjch sdružení totiž u států nikdy v historii neexistoval jednomyslnj souhlas všech lidí, kteří byli státní moci po- drobeni.
Xxxxx Xxxxxx je vjzkumnjm pracovníkem Liberálního institutu (xxxxx.xxxxxx@xxxxxxx.xx)
i Xxxx Xxxxx: Druhé pojednání o vládě, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1992, str. 85.
ii Xxxxx X. Xxxxxxx: Restoring the Lost Constitution, Princeton University Press, 2004, str. 17-18.
/ 4