ROZHODNUTÍ

II

(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné)

ROZHODNUTÍ

KOMISE

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 20. května 2008

o státní podpoře poskytnuté Francií na stavbu výletní lodi Le Levant (C 74/99 (ex NN 65/99))

(oznámeno pod číslem K(2007) 5419) (Pouze francouzské znění je závazné) (Text s významem pro EHP) (2008/746/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

s ohledem na směrnici Rady ze dne 21. prosince 1990 o podporách pro stavbu lodí 90/684/EHS (1), a zejména čl. 4 odst. 7 této směrnice,

poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s výše uvedenými ustanoveními (2), a s ohledem na tyto připomínky,

vyjádřily své připomínky v dopisech ze dne 12. května 1999 (A33654) a 19. srpna 1999 (A/36449).

(2) S ohledem na tyto informace Komise zahájila rozhod­ nutím ze dne 2. prosince 1999 (3) formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy ohledně urči­ tých podpor poskytnutých na stavbu výletní lodi Le Levant.

(3) V návaznosti na toto rozhodnutí vyjádřily francouzské orgány své připomínky v dopisech ze dne 12. ledna 2000 (A/30357), 14. června 2000 (A/34964), 30. dubna 2001 (A/33440) a 11. června 2001 (A/34609). Komise rovněž obdržela připomínky od zúčastněné strany Compagnie des Iles du Levant (dále jen „CIL“), jež předala francouzským orgánům, které na ně odpověděly.

vzhledem k těmto důvodům:

I. POSTUP

(4) Rozhodnutím Komise 2001/882/ES ze dne 25. července 2001 o státní podpoře poskytnuté Francií formou rozvo­ jové pomoci pro parník Le Levant postavený Alstom Xxxxxx Naval a určený k provozování na Saint-Pierre- et-Miquelon (4) bylo vyšetřovací řízení uzavřeno s tím, že se jedná o státní podporu neslučitelnou se společným trhem, a Francii bylo přikázáno, aby „přijala veškerá

(1) Poté, co se Komise dozvěděla o podpoře, jež je před­ mětem tohoto rozhodnutí, požádala nejdříve o informace francouzské orgány v dopisech ze dne

2. prosince 1998 a 4. června 1999. Francouzské orgány

nezbytná opatření za účelem přerušení [podpory] poskyt­ nuté příjemcům a vymáhání jejího navrácení od inves­ torů, kteří jsou přímými příjemci podpory a stávajícími vlastníky parníku“.

(1) Úř. věst. L 380, 31.12.1990, s. 27.

(2) Úř. věst. C 33, 5.2.2000, s. 6 a Úř. věst. C 23, 1.2.2007, s. 28.

(3) Úř. věst. C 33, 5.2.2000, s. 6.

(4) Úř. věst. L 327, 12.12.2001, s. 37.

(5) Rozsudkem Soudu prvního stupně Evropských společen­ ství ze dne 22. února 2006 (5) bylo rozhodnutí Komise 2001/882/ES zrušeno. Soud se zejména domníval, že rozhodnutí Komise bylo nedostatečně odůvodněno, takže nemohl ověřit, zda existují skutečnosti zakládající státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(6) V návaznosti na rozsudek Soudu zůstává vyšetřovací řízení, zahájené rozhodnutím ze dne 2. prosince 1999, otevřené.

(7) Komise s ohledem na odůvodnění rozsudku Soudu a na nově získané informace usoudila, že bude vhodné znovu vyzvat francouzské orgány a zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Rozhod­ nutí ze dne 2. prosince 1999 o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo tak doplněno rozhodnutím ze dne 6. prosince 2006 (6).

(8) V návaznosti na toto rozhodnutí francouzské orgány nejdříve požádaly o prodloužení lhůty na odpověď, v čemž jim bylo vyhověno, a vyjádřily své připomínky v dopisech ze dne 16. března 2007 (A/32335) a 12. prosince 2007 (A/40301). Své připomínky vyjád­ řily i zúčastněné strany, a to CIL, v dopise, který byl zaevidován dne 21. března 2007 (A/32446), a investoři, bývalí společníci podílnických společností, podporovaní bankou (7), v dopisech, které byly zaevido­ vány dne 1. března 2007 (A/31951) a 7. března 2007 (A/32026).

II. PODROBNÝ POPIS OPATŘENÍ

1. Ponsův zákon

(9) Zákon ze dne 11. července 1986 o zákoně o státním rozpočtu po provedených změnách na rok 1986, ve znění pozdějších úprav, stanovil daňové úlevy pro určité investice ve francouzských zámořských územích a departementech (tzv. „Ponsův zákon“).

(5) Rozsudek T-34/02, EURL Le Levant 001 v Komise, Sb. rozh. 2006 s. II-267. Francie předtím podala žalobu pro neplatnost rozhodnutí

(10) Francie oznámila tato opatření Komisi za účelem přezkumu jejich slučitelnosti s ustanoveními práva Spole­ čenství v oblasti státních podpor. V dopise ze dne

27. ledna 1993 Komise Francii informovala, že se po přezkumu těchto opatření rozhodla nevznést námitky podle článků 92 a 93 Smlouvy (nyní články 87 a 88). Komise nicméně upřesnila, že se na poskytování před­ mětných podpor vztahují pravidla a právní rámec Spole­ čenství týkající se určitých odvětví činnosti.

(11) V tomto rozhodnutí se odkazování na „Ponsův zákon“ týká ustanovení čl. 238a HA I a IIIc Code Général des Impôts [francouzského Obecného daňového zákoníku (dále jen „ODZ“)], platných ke dni 23. listopadu 1996, která lze shrnout následovně.

Článek 238a HA I ODZ

(12) Podle článku 238a HA I ODZ si podniky mohou odečíst ze zdanitelných příjmů částku rovnající se celkové výši produktivních investic uskutečněných v určitých fran­ couzských zámořských departementech a územích, jako je například Saint-Pierre-et-Miquelon (8). Tento článek obsahuje odchylku od obecného režimu ODZ, jenž nepřipouští odpočet těchto částek za účelem stanovení zdanitelných příjmů podniku.

(13) Článek 238a HA IIIb ODZ upřesňuje, že investování do určitých odvětví jako například výletní plavby opravňuje k odpočtům podle odstavce I uvedeného článku pouze za podmínky předběžného schválení ministerstvem pro státní rozpočet. Tato výjimka „může být udělena po podání žádosti o stanovisko ministerstva pro zámořské departementy a území k otázkám, zda investice předsta­ vuje hospodářský zájem departementu, v němž má být realizována, zda je v souladu s politikou místního územ­ ního plánování a životního prostředí a zda zaručuje ochranu investorů a třetích osob“.

Článek 238a HA IIIc ODZ

(14) ODZ stanoví, že fyzické osoby platí daň z příjmu. Tato daň se vztahuje na celkový čistý příjem poplatníka, který je tvořen souhrnem čistých příjmů v určitém počtu příjmových kategorií. Obecně platí, že čistý příjem v různých kategoriích tvoří majetek, kapitál, plat atd. poplatníků, a příjmy z výdělečných operací, které podni­ kají, po odpočtu zejména zjištěných ztrát v daném roce v určité příjmové kategorii.

2001/882/ES, kterou Soudní dvůr zamítl (rozsudek ze dne 3. října  

2002, Francie v Komise, C-394/01, Sb. rozh. 2002 s. I-8245). (6) Úř. věst. C 23, 1.2.2007, s. 28.

(7) Tato společnost požádala, aby její totožnost nebyla zveřejněna. V tomto rozhodnutí bude tudíž označována pouze jako „Banka“.

(8) Souostroví Saint-Pierre-et-Miquelon, které má rozlohu 242 km2 a čítá přibližně 6 500 obyvatel, je zámořský správní celek nacháze­ jící se nedaleko kanadského pobřeží (přibližně 25 km od New Foun­ landu).

(15) Pokud se nicméně jedná o kategorii „příjmů z průmyslové a obchodní činnosti“, čl. 156 odst. 1a ODZ stanoví, že není dovolen odpočet „ztrát přímo či nepřímo plynoucích z činností přinášejících příjmy z průmyslové nebo obchodní činnosti, jestliže se na provádění úkonů potřebných k této činnosti nepodílí stále, osobně a přímo člen domácnosti jakožto zdanitelné jednotky. To se týká zejména případů, kdy je právní či faktické řízení činnosti svěřeno na základě zmocnění, pracovní smlouvy nebo jakékoliv jiné dohody, osobě, která není členem domácnosti jakožto zdanitelné jednotky“.

(16) Odchylně od této zásady článek 238a HA IIIc ODZ stanoví, že ustanovení čl. 156 odst. 1a nelze použít na ztráty plynoucí z odpočtu investic podle ustanovení odst. I uvedeného čl. 238a HA, a z jejich provozování, pokud jsou tyto investice realizovány po 1. lednu 1996 a jsou předem schváleny ministerstvem pro rozpočet za podmínek uvedených v čl. 238a HA IIIb.

2. Operace financování lodi Le Levant

(17) V roce 1996 Banka a Compagnie des Iles du Ponant (dále jen „CIP“) vytvořily plán způsobu financování stavby a provozu menší luxusní výletní lodi (přibližně pro 95 cestujících a 55 členů posádky) s názvem „Le Levant“. Toto ujednání bylo stvrzeno protokolem o shodě ze dne 9. prosince 1996 mezi Bankou, CIP a CIL, dceřinou společností CIP vytvořenou pro potřeby tohoto projektu (9).

(18) Jednotlivé skutečnosti tohoto způsobu financování lze shrnout následovně.

Námořní společenství spoluvlastníků

(19) Banka a CIL založily námořní společenství spoluvlastníků (ve smyslu zákona č. 67-5 ze dne 3. ledna 1967 o statutu lodí a jiných námořních plavidel, ve znění pozdějších úprav) s názvem „společenství spoluvlastníků lodi Le Levant“ a se správním sídlem v Nantes. Podle stanov společenství spoluvlastníků bylo jeho předmětem

(9) CIL je dceřiná společnost, která je ze 100 % pod kontrolou společ­

„financování, koupě, stavba a provozování výletní lodi s názvem ‚Le Levant‘“. Společenství bylo rozděleno na 740 podílů na vlastnictví lodi, tzv. „quirats“, z nichž CIL upsalo dva a Banka zbývajících 738.

(20) Bylo stanoveno, že společenství spoluvlastníků loď objedná v loděnici Xxxxxx & Lotz Naval ve Francii za cenu 228 550 000 francouzských franků (FRF) (tedy přibližně 35 milionů EUR (10). Loď měla být dodána v roce 1998.

(21) CIL byla jmenována správcem společenství spoluvlastníků a z tohoto titulu měla za finanční odměnu dohlížet na stavbu lodi a zajistit její provozování poté, co bude dodána.

Investování podílů na vlastnictví lodi

(22) Banka převedla svých 738 podílů na investory, povinné k dani z příjmu, kteří měli zájem o daňové výhody plynoucí z Ponsova zákona. Za účelem této operace každý investor založil podnik, jehož byl jediným společ­ níkem a jehož předmětem činnosti byla koupě podílů na vlastnictví lodi a provozování lodi ve společném vlast­ nictví („podílnické společnosti“). Tyto společnosti měly status jednočlenné společnosti s ručením omezeným (neboli „EURL“).

(23) Je třeba upřesnit, že EURL, jejímž jediným společníkem je fyzická osoba, je z daňového hlediska transparentní. Společník zahrnuje do zdanění svého příjmu (v kategorii příjmů z průmyslové a obchodní činnosti) společenský zisk EURL. Může také případně odečíst ztrátu společnosti od svých ostatních příjmů, pokud jsou stejného druhu. Podle ustanovení čl. 156 odst. 1a ODZ však může v zásadě odečítat ztráty z výdělečných průmyslových a obchodních činností, pouze pokud se na provádění úkonů potřebných k této činnosti osobně podílí člen domácnosti jakožto zdanitelné jednotky.

(24) Každý investor měl koupit alespoň dva podíly. Cena byla 636 216 FRF (přibližně 100 000 EUR) za každé dva podíly. Podílnické společnosti financovaly koupi podílů následovně (za každé dva podíly):

— vkladem kapitálu společníka ve výši 50 000 FRF (přibližně 7 700 EUR),

nost CIP. Ta ručí za veškeré závazky CIL v rámci operace financo­  

vání Le Levant. Komise tedy konstatuje, že není třeba tyto dva subjekty rozlišovat a že názvy CIP a CIL lze v tomto rozhodnutí vzájemně zaměňovat.

(10) U skutečností z doby před zavedením eura jsou částky ve francouz­ ských francích uváděny čistě informativně také v eurech po převodu kurzem 6,5 FRF za 1 euro.

— půjčkou od Banky za pevný úrok 8 % na dobu sedmi let od 31. prosince 1996. Výše půjčky činila na každé dva podíly 554 683 FRF (přibližně 85 300 EUR),

— podílem na záruce CIL vůči každé podílnické společ­ nosti, jakožto ručení za dobré hospodaření se spole­ čenstvím spoluvlastníků. Tato záruka představovala celkovou částku 40 000 000 FRF (přibližně 6 150 000 EUR), tedy 108 108 FRF (přibližně 16 600 EUR) za každé dva podíly, a její úroková sazba činila 8 % ročně, přičemž úroky byly každý rok kapitálově zhodnoceny počínaje dnem

31. prosince 1996. Hlavní částka záruky a kapitálově zhodnocené úroky byly splatné k 31. prosinci 2003.

(25) Po převedení všech podílů držených Bankou bylo námořní společenství spoluvlastníků tvořeno podílnic­ kými společnostmi vlastnícími loď a společností CIL (jakožto držitelkou dvou podílů).

Období provozování lodi

(26) Podle mechanismu způsobu financování měla být loď Le Levant od svého dodání do konce roku 2003 provozo­ vána jako výletní loď. Ve smyslu stanov společenství spoluvlastníků se podílnické společnosti podílely na provozním zisku a na ztrátách v poměru ke svým podílům na lodi. Je třeba nicméně zdůraznit, že se způsob financování zakládal na předpokladu velkých ztrát v prvních pěti letech provozování Le Levant (11).

(27) Potřeby hotovosti podílnických společností vyplývaly:

— z provozních hospodářských výsledků společenství spoluvlastníků, jež měly být podle výhledů ztrátové,

— z ročních splátek a z finančních nákladů na bankovní půjčku poskytnutou Bankou na nákup podílů,

(11) Z informací uvedených v dokumentech, které sponzoři projektu „Le Levant“ předložili Komisi pro burzovní operace (COB), vyplývá, že společníci „budou reinvestovat teoreticky téměř veškeré daňové úspory každoročním navyšováním kapitálu podílnických společností. Toto navyšo­ vání kapitálu bude prováděno tak, aby bylo možné zachovat rovnováhu hotovosti společností, aniž by však pokladna vykazovala přebytky“. Co se týká stavu pokladny podílnických společností, z „výhledových provozních účtů společenství spoluvlastníků“ v příloze dokumentů předložených COB vyplývá, že předpokládaný provozní hospo­ dářský výsledek byl v každém roce v období let 1996–2003 záporný.

— z provozních nákladů společností.

(28) Tyto potřeby hotovosti museli krýt investoři, kteří se formálně zavázali, že budou formou navýšení základního kapitálu svých příslušných podílnických společností každý rok reinvestovat daňové úspory získané odpočtem ztrát z operace financování lodi ve společném vlastnictví (s výjimkou posledního provozního období, za které měly daňové úspory zůstat investorům). Tyto reinvestice daňových úspor představovaly jediný zdroj financování podílnických společností v období provozování lodi.

Ukončení operace

(29) Vzájemnými přísliby se podílnické společnosti zavázaly, že Bance své podíly prodají (a Banka se zavázala, že je koupí) za celkovou cenu 124 861 905 FRF (tedy přibližně 19 milionů EUR) na konci období provozování lodi. Tato cena, takzvaná „základní cena“ se však mohla změnit podle předem daného vzorce v závislosti na skutečných sazbách zdanění použitých podle nejvyšší sazby daně z příjmu v letech 1997–2003. Základní cena byla snížena o pasiva podílnických společností ke dni převodu podílů (v podstatě odpovídala záruce CIL s kapitálově zhodnocenými úroky). Čistá cena byla odha­ dována na 56 494 213 FRF (přibližně 8,7 milionu EUR), tedy 153 101 FRF (přibližně 23 500 EUR) za každé dva podíly. Předpokládalo se, že k tomuto převodu dojde nejpozději 29. února 2004.

(30) Banka a CIL byly zavázány vzájemnými přísliby, podle nichž měla CIL koupit všechny podíly držené Bankou za cenu odpovídající ceně, kterou Banka zaplatila. Tento převod, po kterém by se CIL stala zákonným vlastníkem Le Levant, se měl uskutečnit nejpozději 29. února 2004.

3. Schválení francouzských orgánů

(31) Banka a CIP předložily ke schválení francouzským orgánům návrh financování shrnutý v části 2, kteréžto schválení bylo nezbytné za účelem poskytnutí daňového zvýhodnění podle Xxxxxxx zákona.

(32) Ve schválení ze dne 26. listopadu 1996, uděleném s použitím čl. 238a HA IIIb a c ODZ, ministr pro rozpočet rozhodl, že:

— podílnické společnosti budou moci odečíst investo­ vané částky od svých daňových výsledků použitých na koupi svých podílů (celkový základ odpočtu byl stanoven na 228,5 milionu FRF navýšených o případné náklady na investiční operaci) a že

— ustanovení čl. 156 odst. 1a ODZ nebude možné použít na ztráty vyplývající z koupi lodi a jejího provozování (což tudíž umožňovalo společníkům podílnických společností odečíst tyto ztráty ze svých příjmů).

(33) Francouzské úřady ve schválení výslovně vzaly na vědomí určité prvky operace, a to zejména že CIP a Banka „zaručí … držitelům podílů ve společnostech založených za účelem koupě podílů odkup jejich podílů na konci pátého provozního roku za hodnotu ve výši 56,756 milionů franků“.

(34) Schválení bylo spojeno s podmínkou, že si podílnické společnosti ponechají své spoluvlastnické podíly po dobu pěti let od dodání lodi a že tato loď bude použí­ vána po dobu pěti let k provozování v zámoří, a to zejména s naloděním na Saint-Pierre-et-Miquelon. Po stejnou dobu si společníci měli ponechat své podíly v podílnických společnostech.

(35) Z žádosti o schválení ostatně vyplývá, že si Banka a CIP byly vědomy toho, že požadované daňové zvýhodnění představuje státní podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy (12). Banka a CIP nicméně uskutečnily projekt financování, i když rozhodnutí o schválení neuvádělo nic o případném oznámení této podpory Komisi v souladu s článkem 88 Smlouvy nebo o její slučitelnosti se společným trhem.

4. Současná situace

(36) Podle informací, které má Komise k dispozici, byla operace financování lodi Le Levant provedena v souladu se způsobem financování shrnutým v části 2.

(37) Jednotlivé přísliby prodeje a koupě, jimiž byly účastníci svázáni s projektem, byly údajně splněny, jak bylo xxxxxx xxxx, takže CIL se stala vlastníkem všech podílů Le Levant v lednu 2004 za cenu 17 825 989 EUR.

(38) Komise uvádí, že podle francouzského práva sloučení všech podílů na vlastnictví lodi v rukou jednoho vlast­ níka vede ke zrušení námořního společenství spoluvlast­

níků. Podílnické společnosti se údajně zrušily a vymazaly z obchodního rejstříku v květnu a v červenci 2004 (13).

III. DŮVODY VEDOUCÍ K ZAHÁJENÍ FORMÁLNÍHO VYŠETŘOVACÍHO ŘÍZENÍ

(39) V rozhodnutích o zahájení řízení ze dne 2. prosince 1999 a 6. prosince 2006 měla Komise zato, že použití Ponsova zákona na způsob financování Le Levant přináší zvýhodnění společníkům podílnických společností (dále jen „investoři“) a společnosti CIL a že toto zvýhodnění, jež vede ke snížení daňových příjmů, je poskytováno ze státních prostředků. Co se týká selektivity tohoto zvýhod­ nění, Komise zjistila, že působnost Ponsova zákona je selektivní, jelikož jsou jeho ustanovení používána pouze na investice do určitých francouzských zámořských správních celků. Komise také měla zato, že podpora může narušit hospodářskou soutěž na trhu okružních plaveb, pro který je charakteristické obchodování mezi členskými státy. Komise tedy konstatovala, že předmětné opatření zakládá státní podporu.

(40) Co se týká slučitelnosti této podpory se společným trhem, Komise se domnívala, že se zdá, že nesplňuje podmínky rozvojové pomoci stanovené v čl. 4 odst. 7 směrnice 90/684/EHS. Komise vyjádřila své pochybnosti zejména o podmínce, podle níž skutečný vlastník lodi musí mít bydliště na území způsobilém k poskytování rozvojové pomoci, a o existenci skutečné „složky rozvoje“.

(41) V důsledku toho Komise zahájila formální vyšetřovací

řízení.

IV. PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(42) Komise obdržela připomínky CIL a zástupců investorů, podporovaných Bankou.

1. Připomínky CIL

(43) CIL v prvé řadě zpochybnila působnost směrnice 90/684/EHS. CIL se domnívá, že předmětem směrnice 90/684/EHS je stanovit pravidla pro podpory, jejichž přímými či nepřímými příjemci by mohly být loděnice usazené ve Společenství. Vyvozuje z toho, že tuto směr­ nici lze použít pouze na podpory ve prospěch loděnice. Jelikož Xxxxxx takový prospěch neprokázala, podle CIL nemůže zakládat svou analýzu podpory na směrnici 90/684/EHS.

(12) Žádost o schválení podaná Bankou a společností CIP dne 19. srpna 1996 (dále jen „žádost o schválení“), s. 21–22.

(13) S výjimkou dvou EURL, které nemohly být vymazány z technických důvodů, ale které svou činnost nevykonávají od 2. ledna 2004.

(44) CIL dále zpochybňuje existenci státní podpory s ohledem na kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Co se týče zvýhod­ nění, které bylo údajně poskytnuto CIL při koupi podílů na vlastnictví lodi držených investory, CIL upozorňuje, že odkoupila podíly na vlastnictví lodi od podílnických společností za cenu 17 825 989 EUR. Tato cena je podle ní vyšší než tržní hodnota lodi, kterou renomo­ vaný lodní zprostředkovatel Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxx v červnu 2004 odhadl na 14,5 až 16,1 milionu EUR. Je údajně také vyšší než cena, za kterou CIL loď prodala v červnu 2004 (15 322 581 milionů EUR). Tvrzení Komise, podle níž CIL využila zvýhodnění při odkupu podílů držených investory za nižší cenu, by tedy nemělo být přesné.

(45) Co se týká zvýhodnění, jež CIL údajně získala z provozování Le Levant, CIL vyjádřila tři připomínky. Domnívá se především, že není správné mít zato, že CIL loď provozovala, protože ve skutečnosti vystupovala pouze jako správce na účet společenství spoluvlastníků, skutečného provozovatele lodi. CIL se také domnívá, že Xxxxxx neprokázala, že podpora umožnila provozovat Le Levant za výhodnějších podmínek, než jaké měli ostatní podnikatelé, jelikož Komise nevyhodnotila důleži­ tost poskytnutého zvýhodnění.

(46) Co se týče ovlivňování obchodu mezi členskými státy, CIL poukazuje na to, že Le Levant je menší loď, která nikdy během prvních pěti let svého provozování nebyla provozována ve vodách Společenství, že v tomto období měla převážně zákazníky severoamerické, a tudíž nikoliv zákazníky ze Společenství, a že ve své specifické části trhu nemá žádného evropského konkurenta. CIL pochy­ buje, že by bylo možné se domnívat, že provozování lodi Le Levant by mohlo ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(47) CIL ostatně nepřijímala podporu jakožto podílník, vezmeme-li v úvahu, že jakožto společnost usazená jinde než v kontinentální Francii neplatila daně ve Francii, a tudíž nemohla využívat žádných slev na dani.

2. Připomínky investorů

(48) Investoři se především domnívají, že řízení vedené Xxxxxx vykazuje nesrovnalosti. Rozsudkem Soudu ze dne 22. února 2006 podle nich pozbylo účinnosti rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 2. prosince 1999, jelikož bylo neoddělitelně spojeno se zrušeným závě­ rečným rozhodnutím, takže Komise nemohla právo­ platně doplnit toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 6. prosince 2006. V souladu s postupem řízení měla Komise přijmout nové rozhodnutí o zahájení řízení,

takže její doplňující rozhodnutí ze dne 2. prosince 2006 má být chápáno jako zahájení řízení ex novo.

(49) Investoři se také domnívají, že doplňující rozhodnutí ze dne 6. prosince 2006 obsahuje řadu vad a nedostatků, jež odpovídají mezerám, na něž Xxxx poukázal ve svém rozsudku ze dne 22. února 2006 a týkají se zejména povahy hospodářských vztahů mezi investory, Bankou a CIL.

(50) Investoři zdůrazňují, že podepsali smlouvu o přistoupení k projektu, kterou navrhla Banka a jejímž účelem bylo stát se příjemci režimu daňové optimalizace. Zdůrazňují ostatně, že nemají žádnou kvalifikaci k provozování okružních plaveb, jelikož většina z nich jsou vedoucí pracovníci, příslušníci svobodných povolání (lékaři, farmaceuti, advokáti, exekutoři, notáři) nebo důchodci. Jestliže je formálně správné, že se stali společníky podíl­ nických společností, tyto společnosti, jejichž jedinými aktivy jsou podíly na vlastnictví lodi, nikdy nebyly podniky ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Investoři pak tedy nebyli hospodářskými subjekty nesoucími rizika spojená s hospodářskou činností, ale pouhými plátci finančního produktu s minimálním výnosem zaručeným předkladateli projektu financování. To znamená, že ani investoři ani jejich podílnické společnosti nebo společen­ ství, které je sdružovalo, nemohli být příjemci státních podpor, jelikož nevykonávali hospodářskou činnost.

(51) Investoři se také domnívají, že se Komise dopustila nesprávného použití směrnice 90/684/EHS na před­ mětnou podporu. Jsou totiž toho názoru, že se uvedená směrnice vztahuje pouze na podpory poskytnuté staviteli lodi (tedy loděnici), což v tomto případě Komise údajně vyloučila. V tomto ohledu se investoři ostatně domnívají, že tento závěr Komise vychází z povrchní analýzy a že pozornější rozbor skutečností by ukázal, že udělená podpora přinesla zvýhodnění loděnici. Získání smlouvy tak podle jejich názoru představovalo pro loděnici, která měla finanční obtíže, skutečnou „kyslíkovou bombu“. Jelikož by nebylo možné loď postavit bez finančního mechanismu, který Xxxxxx zákon umožňoval, dotčená daňová zvýhodnění rozhodně přinesla loděnici finanční výhody bez poskytnutí protihodnoty.

V. PŘIPOMÍNKY FRANCOUZSKÝCH ORGÁNŮ

(52) V rámci svých připomínek francouzské orgány především upozornily na to, že skutečným účelem Ponsova zákona je pomoci zámořským provozovatelům v rozvoji jejich činnosti, aby se tak vyrovnaly zvláštní nevýhody, s nimiž se setkávají. Podle nich se tedy vůbec nejedná o podporu pro lodní společnosti a v rámci projektu ostatně nebyla poskytnuta žádná přímá podpora stavbě lodi.

(53) V této souvislosti francouzské orgány také upozorňují, že pokud financování lodi pomocí Ponsova zákona vyžaduje použití schématu externalizace s účastí investorů sdruže­ ných v námořním společenství spoluvlastníků, kteří předají loď k dispozici skutečnému provozovateli, pak se zde tito investoři účastní pouze jako plátci finančního produktu „na klíč“ s daňovým zvýhodněním a s podporou pro provozovatele, jenž je jejím skutečným příjemcem, jelikož mu tento systém umožňuje nakonec nabýt vlastnictví lodi za výhodných podmínek. Fran­ couzské orgány tedy formálně zpochybňují, že by status příjemce státní podpory mohl být přiznán investorům.

(54) Co se týká selektivity podpory, francouzské orgány zpochybňují argument, jenž Komise pro úplnost vyvo­ zuje z diskreční pravomoci orgánů při vydávání schválení nezbytných pro poskytnutí daňového zvýhodnění podle Xxxxxxx zákona. Francouzské orgány především uplat­ ňují, že tento aspekt je součástí Ponsova zákona, který Komise bez výhrad schválila. Francouzské orgány se podivují, že kritéria pro schvalování lze považovat za

„neurčitá“, i když byla upřesněna správním pokynem a jsou stejná jako kritéria stanovená v tzv. Paulově zákoně a Girardinově zákoně, což jsou režimy státní podpory, které byly oba schváleny Komisí v tomto bodě bez výhrad (14).

(55) Francouzské orgány také uplatňují, že použití směrnice 90/684/EHS není na místě, protože z podpory nemělo prospěch lodní stavitelství (a zejména z ní neměla prospěch loděnice, která postavila Le Levant).

(56) Francouzské orgány se domnívají, že pokud by se tato podpora nicméně analyzovala ve světle směrnice 90/684/EHS, existují podmínky k tomu, aby mohla být předmětná podpora považována za slučitelnou s rozvojovou pomocí na základě čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice. V této souvislosti francouzské orgány předklá­ dají zejména následující argumenty.

(57) Pokud jde o podmínku, podle které musí mít skutečný vlastník sídlo či bydliště v přijímající zemi a podnik příjemce podpory nesmí být nečinnou dceřinou společ­ ností zahraniční společnosti, francouzské orgány s odkazem na analýzu Komise v podobném případě

„Renaissance“ (15) upozorňují, že společnost CIL musí

(14) Co se týká Paulova zákona, viz rozhodnutí Komise ze dne

3. prosince 2001 (Úř. věst. C 30, 2.2.2002, s. 13), co se týká Girardinova zákona, viz rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu

být považována za skutečného vlastníka lodi a za skuteč­ ného příjemce podpory. Jelikož je CIL usazena na Wallis- et-Futuna, na území způsobilém pro poskytnutí rozvo­ jové pomoci, je podmínka pobytu splněna. Jelikož navíc CIL zajišťuje veškeré aspekty provozování lodi, není nečinnou dceřinou společností.

(58) Pokud jde o otázku „složky rozvoje“, francouzské orgány vyjádřily následující připomínky:

— za prvé, francouzské orgány se domnívají, že podpora musí být zkoumána v souvislosti se zvláštní situací Saint-Pierre-et-Miquelon, zejména s jeho vzdáleností, obtížnými provozními podmínkami spojenými s podnebím a geografickými omezeními a zvláště pak v souvislosti s hospodářskou a sociální situací souostroví spojenou s krizí „monokultury“ rybolovu. V tomto ohledu francouzské orgány zdůrazňují důle­ žitost diverzifikace pomocí cestovního ruchu pro oživení místní ekonomiky a uvádějí, že provozování Le Levant je podle jejich názoru jedním z mála rozsáhlých projektů, které by mohly k tomuto oživení přispět,

— za druhé, co se týče dopadů na zaměstnanost, fran­ couzské orgány uvádějí, že na palubě Le Levant bylo zaměstnáno v době prvních pěti let jejího provozo­ vání 16 osob pocházejících ze Saint-Pierre-et- Miquelon. Výdaje realizované na souostroví v souvislosti s provozováním lodi v letech 1999 až 2003 se odhadují na celkovou částku 3 328 891 EUR. K tomu je podle odhadů francouzských orgánů třeba přičíst částky vydané v dalších územích způso­ bilých pro rozvojovou pomoc během zastávek Le Levant při okružních plavbách.

(59) Francouzské orgány se také domnívají, že přiměřenost podpory by se neměla posuzovat v absolutních, ale v relativních hodnotách. Účinky podpory je třeba hodnotit vzhledem k velikosti hospodářství souostroví a jeho hospodářského potenciálu.

VI. ODPOVĚĎ FRANCOUZSKÝCH ORGÁNŮ NA PŘIPO-

(15

2003 (Úř. věst. C 16, 22.1.2004, s. 24).

) Rozhodnutí Komise 1999/719/ES ze dne 30. března 1999 o státní podpoře, kterou Francie zamýšlí poskytnout z titulu rozvojové pomoci pro prodej dvou parníků postavených v Chantiers de l’Atlantique, jež provozuje Renaissance Financial ve Francouzské Polynésii (Úř. věst. L 292, 13.11.1999, s. 23).

MÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(60) Připomínky třetích zúčastněných stran byly předány fran­ couzským orgánům, které k nim nevyjádřily další připo­ mínky.

VII. POSOUZENÍ OPATŘENÍ

1. Řízení

(61) Je třeba především vyvrátit výtky vznesené investory týkající se nedostatků řízení.

(62) Komise nemůže souhlasit se stanoviskem, podle něhož účinkem soudního zrušení rozhodnutí 2001/882/ES byla neplatnost rozhodnutí o zahájení řízení ze dne

2. prosince 1999. Podle ustálené judikatury zrušení aktu orgánu Společenství nutně nezrušuje přípravné akty, jež vedly k jeho přijetí (16).

(63) Orgánu, jehož akt byl zrušen, náleží, aby přijal veškerá opatření, která jsou s ohledem na výrok a na odůvodnění rozsudku o zrušení potřebná k odstranění vad, jež vedly ke zrušení. V předmětném případě Soud zrušil rozhod­ nutí 2001/882/ES z toho důvodu, že Komise porušila právo na obhajobu a povinnost uvést odůvodnění svých závěrů týkajících se existence státní podpory podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(64) Pokud jde o předběžné úkony před konečným rozhod­ nutím v projednávaném případě, rozsudek Soudu ukládá Komisi, aby přijala potřebná vyšetřovací opatření za účelem plného zachování práva na obhajobu členského státu a zúčastněných stran. To však neznamená, že by se rozhodnutí ze dne 2. prosince 1999 o zahájení řízení mělo považovat za neplatné a mělo by se z tohoto řízení vyloučit, jak se nejspíš domnívají investoři. Je dostačující, aby bylo uvedené rozhodnutí v neúplných částech upra­ veno a doplněno tak, aby francouzské orgány a zúčastněné strany mohly patřičně předložit své připo­ mínky v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy (17). Tohoto výsledku je zcela dosaženo doplňujícím rozhodnutím ze dne 6. prosince 2006.

2. Existence státní podpory

(65) V návaznosti na formální vyšetřovací řízení a s přihléd­ nutím k argumentům předloženým v této souvislosti francouzskými orgány a zúčastněnými stranami se Komise domnívá, že daňové zvýhodnění poskytnuté v souvislosti se stavbou a provozováním Le Levant zakládá státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy,

podle kterého „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“.

(66) K označení vnitrostátního opatření za státní podporu musejí být splněny následující kumulativní podmínky, a to: 1) dotčené opatření poskytuje zvýhodnění ze stát­ ních prostředků, 2) toto zvýhodnění je selektivní, to znamená, že zvýhodňuje určité podniky, a 3) dotčené opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a může ovlivnit obchod mezi členskými státy (18).

(67) Je nutno přednést důvody, které dovolují se domnívat, že výše popsaná daňová opatření přijatá v souvislosti se stavbou Le Levant splňují tyto podmínky.

2.1 Zvýhodnění poskytnuté ze státních prostředků

(68) Ustanovení Ponsova zákona použitá na dotčený způsob financování zakládají výjimku z obecného daňového zákona a přinášejí zvýhodnění poplatníkům, pro které se použijí, jelikož umožňují větší odpočty než obecná norma. Poskytováním tohoto zvýhodnění se Francie vzdává daňových příjmů, což vede ke snížení jejích prostředků. Zvýhodnění je tedy poskytováno ze státních prostředků.

(69) Aktem poskytnutí tohoto zvýhodnění je rozhodnutí o schválení ministra pro rozpočet ze dne 23. listopadu 1996. Podle schválení je výsada čl. 238a HA IIIb a d ODZ poskytována „námořnímu společenství spoluvlastníků lodi Le Levant“.

(70) Výsledky společenství spoluvlastníků jsou však zdanitelné na úrovni podílnických společnostní, které ho tvoří, a jsou to tytéž společnosti, které si mohou ze svých daňových výsledků odečíst částku uhrazenou za nabytí vlastnických podílů (na základě čl. 238a HA I ODZ).

(16) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1998, Španělsko  

v Komise, C-415/96, Sb. rozh. 1998 s. I-6993, bod 32.

(17) Viz, v tomto smyslu, rozsudek Soudního dvora ve výše uvedené věci C-415/96, zejména body 33 a 34.

(18) Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 10. ledna 2006, Ministero dell’Economia e delle Finanze v Cassa di Risparmio di Firenze (C-222/04, Sb. rozh. 2006 s. I-289, bod 129).

(71) Výjimka z čl. 156 odst. 1a ODZ, poskytnutá na základě čl. 238a HA IIIc ODZ přináší prospěch investorům, jimž budou zdaněny výsledky podílnických společností (daní z příjmu) ve smyslu daňové transparentnosti podílnic­ kých společností. Výhody poskytnuté schválením mají tudíž okamžité finanční účinky pro investory, a to formou daňových úspor v důsledku odpisů provedených díky odchylnému režimu Ponsova zákona.

(72) Je však třeba uvést, že tyto daňové úspory nezůstávají k dispozici investorům, ale podle způsobu financování, který schválily francouzské orgány v rozhodnutí o schválení, bylo předem určeno jejich použití. Investoři jsou totiž podle ustanovení o investici, k níž se upsali, povinni reinvestovat téměř veškeré daňové úspory do společenství spoluvlastníků formou navýšení kapitálu svých příslušných podílnických společností za účelem pokrytí nákladů na financování nabytí lodi Le Levant a ztrát z jejího provozování (viz 27. bod odůvodnění).

(73) K určení příjemců je třeba důkladný přezkum vztahů mezi subjekty spojenými s nabytím a provozováním Le Levant.

(74) Je třeba především připomenout, že samotným cílem způsobu financování, jak vyplývá z žádosti o schválení předložené společností CIP, bylo „nabytí parníku“ (19).

(75) Avšak, „CIP nedisponuje finančními prostředky potřeb­ nými k uhrazení kupní ceny Le Levant v rámci klasic­ kého financování (hypoteční úvěr)“. CIP tedy navrhuje, že bude svou loď financovat „v rámci financování s využitím daňových podpor investicím v zámořských oblastech“, opírajícím se o „schéma financování založené na vytvoření námořního společenství spoluvlastníků“. Za tímto účelem Banka „svým klientům ke koupi nabídne podíly společenství spoluvlastníků“ a „provede veřejnou výzvu k upisování …“ (20).

(76) Je tedy jasné, že účelem tohoto způsobu financování bylo umožnit CIP nabytí lodi, jejímž vlastníkem by byla společnost CIP, a že se účast investorů z řad klientů Banky omezovala na financování tohoto nabytí.

(19) Žádost o schválení, s. 11.

(20) Žádost o schválení, s. 11 a 15.

(77) Způsob financování zvolený za tímto účelem je velice běžný v rámci „nezdaněného“ investování v zámořských oblastech (21), a to jako „externalizace“, kdy společnost se zájmem o nabytí dlouhodobého hmotného majetku, která nemůže z důvodu nedostatku prostředků tuto investici realizovat z vlastních zdrojů, vyzve externí inve­ story, kteří hmotný majetek koupí a dají ho k dispozici podnikateli, jenž ho používá a na konci doby jeho provozování stanovené zákonem se stává jeho vlast­ níkem. Při způsobu financování tohoto typu je daňové zvýhodnění částečně převedeno na nabyvatele, zatímco další část tohoto zvýhodnění si ponechá investor, který si tak zajistí návratnost své investice. Převedení výhody na nájemce se nejčastěji uskutečňuje snížením nájem­ ného, které je vybíráno po dobu provozního období („nájemního“ způsobu financování).

(78) Komise již zkoumala aspekty státních podpor těchto způsobů financování výletních lodí díky zvýhodněním podle Ponsova zákona ve věcech „Club Med“ (22) a „Renaissance“ (23). Posledně jmenovaná věc je zvláště relevantní pro svou podobnost s operací financování Le Levant. V obou případech se totiž jedná o investory, jejichž daňová situace umožňuje využívat osvobození od daně, kteří vytvořili společenství spoluvlastníků, kupují výletní lodě, jež mají být po určitou dobu provo­ zovány v zámořských oblastech nájemcem (Renaissance nebo CIL), jenž se vůči investorům zavázal, že loď na konci provozního období odkoupí.

(79) Ve věci „Renaissance“ byla loď pronajata nájemci a daňová úleva poskytovaná investorům podle Xxxxxxx zákona na něj byla převedena snížením nájemného klasickým postupem nájemního způsobu financování, jenž je popsán v 77. bodě odůvodnění. Francouzské orgány upozornily, že tento způsob financování umožňuje „skutečné postoupení daňové podpory provozova­ teli“. Xxxxxx (která ve svém rozhodnutí o zahájení řízení konstatovala, že investoři jsou „přímými příjemci“ a „příjemci kvantifikovatelné podpory“ (24) konstatovala, že „RF [Renaissance] je skutečným příjemcem podpory a může být považována za skutečného vlastníka lodí, jelikož je povinna je odkoupit“. Komise tedy rozlišovala investory, přímé příjemce podpory a „skutečného“ příjemce (ve smyslu pravidel ve věci státní podpory), na kterého byly daňové výhody částečně převedeny prostřednictvím nižšího nájemného, než je tržní hodnota lodi (25).

(21) Viz informativní zpráva předložená jménem Výboru pro finance, kontrolu rozpočtu a hospodářské účty obyvatel o nezdanění v zámořských departementech a územích (Senát, řádné zasedání v letech 2002–2003, zpráva č. 51 v příloze k zápisu ze zasedání ze dne 7. listopadu 2003).

(22) Úř. věst. C 279, 25.10.1995, s. 3.

(23) Viz rozhodnutí 1999/719/ES výše. (24) Úř. věst. C 307, 7.10.1998, s. 6.

(25) Tento přístup je ostatně potvrzen nedávnou praxí Komise v takzvané věci „GIE fiscaux“: rozhodnutí Komise 2007/256/ES ze dne 20. prosince 2006 o režimu podpor, které poskytla Francie podle článku 39 CA Obecného daňového zákoníku (Úř. věst. L 112, 30.4.2007, s. 41), body 101 až 103.

(80) V případě Le Levant byl převod daňových výhod inves­ torů (přímých příjemců) na CIL zajištěn odlišným mecha­ nismem. Ve věci „Renaissance“ totiž investoři provozova­ teli lodě pronajímali, zatímco v projednávané věci CIL disponuje lodí formálně pouze ze své funkce správce společenství spoluvlastníků, která je sama na svůj účet formálním provozovatelem lodi. A priori tedy neexistuje nájemní vztah, který by umožnil postoupit výhodu snížením nájemného.

(81) Převedení výhody na CIL je konkrétně provedeno násle­ dovně.

(82) Náklady na nabytí lodi a její provozní ztráty se projevují jako ztráty podílnických EURL. Díky daňovým zvýhod­ něním uděleným podle Xxxxxxx zákona investoři mohou odepsat tyto ztráty ze svých ostatních příjmů zdanitel­ ných daní z příjmu, takže získají daňovou úsporu, která je zhmotněním jejich daňového zvýhodnění a která je z tohoto důvodu poskytována ze státních prostředků ve smyslu práva Společenství. Investoři se však místo toho, aby si tyto daňové úspory ponechaly, zavázali, že jejich většinu použijí k navýšení kapitálu, který má pokrýt ztráty EURL.

(83) Podle logických pravidel rentability by se investor snažil zvyšovat efektivnost svých investic (v tomto případě lodi) a zajistil by si takovou návratnost investic, která by pokryla jeho výdaje na jejich nabytí a zahrnovala by uspokojivé ziskové rozpětí. Ve scénáři nájemního způsobu financování ve věcech „Club Med“ a „Renaissance“ je tento výsledek dosažen prostřednic­ tvím nájemného placeného nájemcem (toto nájemné je nicméně pro nájemce výhodné, jelikož část daňového zvýhodnění je mu přenechána formou nižšího nájem­ ného než za tržní cenu).

(84) V obvyklém scénáři by tyto náklady (jako je platba nájemného nebo krytí veškerých ztrát) nesla společnost CIL, a nikoliv investor. V dotčeném způsobu financování však tyto náklady nesou společnosti EURL a prostřednictvím mechanismu navýšení kapitálu jsou vyrovnány daňovými úsporami, které jsou státními prostředky ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. CIL je ve stejném rozsahu osvobozena od nákladů spojených s provozováním lodi, které by běžně měla nést. Na základě všech těchto důvodů Komise konstatuje, že se zde jedná o převod zvýhodnění z investorů na CIL. Je třeba nicméně poznamenat, že na CIL není převáděna celá daňová výhoda. Podle tohoto způsobu financování si totiž investoři ponechají na svůj účet daňové úspory za rok 2003, poslední provozní rok.

(85) Bez ohledu na tento technický rozdíl způsobu financo­ vání se účinky neliší od účinků způsobu financování ve věci „Renaissance“. Stejně jako ve věci „Renaissance“ totiž CIL obdržela skutečné požívací právo k lodi Le Levant po jejím dodání, které předcházelo formálnímu vlastnictví lodi, kterého skutečně nabyla po ukončení tohoto způsobu financování. Stejně tak jako ve věci „Renais­ sance“ je loď dána k dispozici společnosti CIL, aniž by tato za ni musela nést skutečné náklady, protože od ní není požadována žádná finanční protihodnota. Náklady, které by běžně CIL nesla při provozování lodi, jsou sníženy, což představuje výhodu pro CIL.

(86) Investoři mohou dát loď k dispozici společnosti CIL bezplatně díky daňovým výhodám, které jsou jim uděleny podle Xxxxxxx zákona a které jim umožňují, aby prostřednictvím svých XXXX odečetli ze svých zdani­ telných příjmů kupní cenu lodi i ztráty svých EURL, zahrnující zejména roční náklady na kapitál a na úroky z půjčky poskytnuté Bankou na koupi podílů. Odpočty z příjmů EURL zahrnují také jejich příslušné podíly na provozním výsledku Le Levant do výše zaručené společ­ ností CIL.

(87) Cílem tohoto způsobu financování a krytí finančních a alespoň částečně i provozních nákladů Le Levant ze strany investorů prostřednictvím mechanismu povinného navyšování kapitálu EURL je zajistit společnosti CIL prospěch z výhod poskytnutých podle Ponsova zákona. Tento mechanismus převodu podpory byl podmínkou stanovenou v žádosti o schválení a jako takový byl odsouhlasen francouzskými orgány. Tento převod prostředků od investorů na společenství spoluvlastníků umožňuje dotovat provozování Le Levant společností CIL. Bez tohoto mechanismu by provozování lodi poluečností CIL nebylo ekonomicky únosné.

(88) Investoři budou mít hmatatelný výnos z financování na konci operace, až budou jejich podíly odkoupeny a oni si budou moci ponechat na svůj účet daňové úspory za rok 2003, tedy za poslední provozní rok (který není použit na půjčku povinným navýšením kapitálu).

(89) Tímto způsobem jsou rozděleny státní prostředky (tvořené daňovými úsporami investorů) mezi společnost CIL, na níž je převedena téměř celá část podpory, a investory. Výhody převedené na CIL tvoří částka, o kterou je navýšen kapitál XXXX, po výzvě, na niž reagovali investoři.

(90) Připomínky CIL, podle nichž Komise neprokázala, že podpora umožňovala provozovat Le Levant za výhodněj­ ších podmínek, je tedy třeba zamítnout.

(91) Pokud jde o prodejní cenu Le Levant pro CIL v lednu 2004, s ohledem na informace, které má Komise k dispozici, se zdá, že neobsahuje darovací prvek ve prospěch společnosti CIL. Podle CIL totiž nezávislý lodní zprostředkovatel odhadl, že prodejní cena je vyšší než tržní hodnota lodi. Komise nemá k dispozici jiné skutečnosti, které by vyvrátily tyto informace.

2.2 Označení příjemců státních prostředků jako „podnik“

(92) Další podmínkou k označení za státní podporu je zvýhodnění určitých podniků (nebo určitých odvětví výroby). Pojem podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy se vztahuje na všechny subjekty vykonávající hospodář­ skou činnost bez ohledu na právní status tohoto subjektu a jeho způsob financování. Jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na daném trhu představuje hospodářskou činnost (26).

(93) Soudní dvůr Evropských společenství ve věci Cassa di Risparmio, kde musel rozlišovat mezi osobou „hospodář­ ského subjektu v přímém kontaktu s trhem a nepřímo jiného subjektu ovládajícího tento subjekt v rámci jedné hospodářské jednotky, kterou společně tvoří“ měl naopak zato, že „pouhé držení podílů, dokonce majoritních, pokud umožňuje pouze výkon práv spojených s postavením akcionáře nebo společníka, jakož i případně přijímání dividend, pouhých plodů z vlastnictví zboží, nepostačuje k určení hospodářské činnosti subjektu vlastnícího tyto podíly“ (27).

(94) Judikatura tedy uvádí, že se označení podnik musí kromě právní formy zakládat na analýze hospodářské reality příslušného případu. Označení CIL a investorů jako podnik se tedy musí zakládat na analýze hospodářských vztahů spojených se způsobem financování, aby bylo možné určit, jak je fakticky prováděna hospodářská činnost spočívající v provozování Le Levant jako výletní lodi.

(95) Je třeba především uvést, že podle formálních pravidel způsobu financování vystupují jako vlastníci a provozovatelé lodi na vlastní účet investoři prostřednic­ tvím svých EURL, přičemž se úloha CIL omezuje na

správu lodi „na účet a riziko společenství spoluvlast­ níků“ (28). Samozřejmě lze jednoznačně předpokládat, že vlastník-provozovatel svěří běžnou správu své hospo­ dářské činnosti správci, aniž by se tím vymykal z označení podnik ve smyslu pravidel ve věci státních podpor, avšak za podmínky, že splňuje určující kritéria stanovená judikaturou, tedy že se zabývá činností nabí­ zející zboží a služby na daném trhu a že se neomezuje na držení podílů a přijímání dividend.

(96) V projednávaném případě Komise zjistila, že podle stanov společenství spoluvlastníků bude každý investor vykonávat svá práva k lodi prostřednictvím svých podílů, přičemž tato práva lze vykonávat pouze kolektivně (každý podíl dává také právo na poměrnou část příjmů z provozování). Investoři vykonávají svá práva v rámci valné hromady spoluvlastníků, kdy má každý podílník hlasovací právo v poměru ke svému spoluvlastnickému podílu. Z tohoto hlediska je situace investorů srovnatelná s akcionáři či společníky.

(97) Investoři nejsou ani aktivně zapojeni do hospodářské činnosti Le Levant, která je zcela svěřena společnosti CIL. Z mandátu ke správě totiž vyplývá, že společnosti CIL jsou svěřeny veškeré aspekty provozování lodi a že má veškeré potřebné pravomoci, takže je vyloučeno jaké­ koliv zapojení investorů do provozování. Je tedy třeba konstatovat toto:

— CIL je pověřena stavbou, údržbou, provozováním a technickou a obchodní správou lodi,

— CIL organizuje správu ubytování a restauračních služeb, zastávek a turistických okruhů. CIL je svěřena správa nákladů na kotvení v přístavu, na řízení lodi atd. Obecněji řečeno společnost CIL spravuje loď za co nejlepších hospodářských podmínek a „je zmoc­ něna k uzavírání veškerých smluv o nájmu lodi a obecněji řečeno k vedení všech obchodních jednání“ (čl. 3 odst. 1 mandátu ke správě). Společenství spolu­ vlastníků tedy dalo společnosti CIL skutečně „volnou ruku“, pokud jde o to, co tvoří samotnou podstatu dotčené hospodářské činnosti, tedy nabídky okruž­ ních plaveb na lodi Le Levant,

(26) Viz například výše uvedený rozsudek Cassa di Risparmio, body 107  

a 108.

(27) Výše uvedený rozsudek Cassa di Risparmio, body 109 až 114.

(28) Mandát ke správě společného vlastnictví lodi Le Levant, příloha 4 složky předložené COB (dále jen „mandát ke správě“).

— „Správce má vůči třetím osobám veškeré pravomoci týkající se správy majetku a obchodů společenství spoluvlastníků a může provádět veškeré správní úkony, včetně odstrojení lodi, avšak nemá dispoziční práva k majetku“ (článek 6 mandátu ke správě). Společenství spoluvlastníků tedy dává CIL téměř úplnou samostatnost, přičemž CIL může dokonce z vlastního rozhodnutí a bez porady s investory přistoupit k odstavení lodi, tedy přestat ji provozovat,

— Podle článku 6 mandátu ke správě správce „zajistí nebo dá zajistit na účet společenství spoluvlastníků zejména tyto úkony: – nábor a řízení personálu, orga­ nizaci práce na palubě … . Pravomoci, které jsou správci takto přiznané, jsou natolik rozsáhlé, aby mohl zajišťovat správu společenství spoluvlastníků co možná nejsvobodněji“.

(98) Vyvázání se investorů z provozování nevyplývá z obchodní volby, pro niž by se mohli svobodně rozhod­ nout, ale je dáno samotnou konstrukcí způsobu financo­ vání. Podle jejich investičních smluv totiž každou podíl­ nickou společnost řídí dva spolusprávci, kteří jsou pracovníky Banky. Veškeré praktické aspekty založení a provozování těchto podílnických společností mají na starost tito správci nebo osoby pracující pro Banku a podílnické společnosti jsou na valné hromadě společen­ ství spoluvlastníků (kde by investoři mohli teoreticky vykonávat svá práva k lodi a k jejímu provozování) zastoupeni těmito správci, a nikoliv svými společníky. Investor však nemůže jmenovat jiné správce nebo dokonce sám na sebe převzít řízení své EURL, ledaže by se zřekl „příslibu koupě“ podílů ze strany Banky, který je zárukou výnosu jeho investice. Co se týká výběru správce společenství spoluvlastníků a obsahu jeho mandátu, společnost CIL byla jmenována ve stanovách společenství (sepsaných Bankou a společností CIP) a prakticky může být odvolána pouze z důvodu záva­ žného nebo úmyslného pochybení. Komise tedy konsta­ tuje, že ve způsobu financování není žádný mechanismus umožňující skutečné zapojení společenství spoluvlastníků do provozování Le Levant jako výletní lodi, to znamená do samotné hospodářské činnosti, která je výlučnou zále­ žitostí CIL. Z výše uvedeného lze tedy dojít k závěru, že investoři podepsali smlouvu o přistoupení k projektu, jejíž podmínky nemohli svobodně určit.

(99) Je také důležité uvést, že ve vztahu mezi vlastníkem- provozovatelem a správcem nese hospodářské riziko spojené s provozováním majetku obvykle vlastník, přičemž správce pobírá odměnu za své služby a není zainteresován na provozních hospodářských výsledcích. V případě Le Levant však na sebe investoři, kteří dostali záruku výnosu od předkladatelů projektu, neberou skutečná rizika spojená s provozováním Le Levant.

Tato rizika nese ve skutečnosti CIL, která sice disponuje pouze dvěma ze 740 podílů společenství spoluvlastníků, ale přistoupila na to, že na sebe vezme veškerou odpo­ vědnost za ztráty přesahující předpokládanou výši ztrát podle výhledů provozování na období 1996–2003. Komise konstatuje, že toto rozdělení rizik, které se liší od obvyklého vztahu mezi provozovatelem a správcem, vypovídá o skutečnosti, že obchodní činnost spočívá pouze na společnosti CIL.

(100) Je tedy správné, že projekt Le Levant byl potenciálním investorům popsán nikoliv jako nabídka k účasti na orga­ nizaci a obchodování s okružními plavbami na lodi Le Levant, ale jako „výnosná investice, bez rizika a bez starostí se správou“ (29). O skutečných vztazích mezi CIL a investory také jasně vypovídá, že je „CIP v podobě své dceřiné společ­ nosti CIL“ označena jako „rejdařská společnost a správce společenství spoluvlastníků“ (30).

(101) Taková organizace dokonale odráží cíl způsobu financo­ vání, podle něhož má CIL získat loď a investoři mají vystupovat pouze za účelem jejího financování, aniž by měli zájem o účast na jejím provozování. Skutečnost, že investoři jsou prostřednictvím svých společností formál­ ními vlastníky lodi, vyplývá pouze z daňové struktury způsobu financování, ale neodpovídá skutečné účasti na jejím obchodním provozování.

(102) Činnost investorů se omezuje na účast z pohledu výnosu, bez jakékoliv skutečné účasti na provozování Le Levant. CIL, formálně pouhý správce, má naopak zaručeno, že po ukončení tohoto způsobu financování získá výhradní vlastnictví lodi za cenu, jejíž způsob výpočtu byl stanoven předem, a po dobu, než jsou jeho práva k lodi právně formalizována, nezávisle (vůči investorům) rozhoduje o způsobu jejího provozování. Co se týká veškerého obchodního provozování Le Levant, CIL tedy jedná jako skutečný vlastník lodi.

(103) Co se týká provozování Le Levant, pouze společnost CIL lze označit jako podnik ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Jelikož investoři nejsou podnikem v tomto smyslu, výhody, které získali ze státních prostředků v rámci způsobu financování Le Levant nezakládají státní podporu.

(29) Prospekt „Staňte se spolumajitelem výletní lodi ‚Le Levant‘ “, přilo­

žený k dokumentaci předané COB.

(30) Tamtéž. Je-li někdo spoluvlastníkem lodi, podle ustanovení xxxxx xxxxxxxxx námořního práva to automaticky neznamená, že je jejím rejdařem. Vede to pouze k domněnce, jež může být potvrzena nebo vyvrácena na základě dokumentů o správě týkajících se dotčené lodi za účelem určení pomocí těchto dokumentů (jmeno­ vání kapitána, odpovědnost za plavební správu nebo za obchodní správu), kdo je provozovatelem lodi (články 1 a 2 zákona č. 69-8 ze dne 3. ledna 1969 o rejdařství a prodeji námořních služeb, ve znění pozdějších úprav).

(104) Co se týká statusu loděnice, Komise konstatuje, že připo­ mínky zúčastněných stran v tomto ohledu nepřinášejí žádný důkaz o výhodě financované ze státních prostředků ve prospěch loděnice. Formální vyšetřovací řízení tedy neodhalilo žádný důkaz, který by umožňoval mít loděnici za příjemce podpory.

2.3 Selektivní povaha opatření

(105) Specifičnost státního opatření, a to jeho selektivní povaha, zakládá jednu z charakteristik pojmu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Z tohoto důvodu je důležité ověřit, zda dotčené daňové opatření obsahuje zvýhodnění výhradně pro určité podniky nebo určitá odvětví výroby, či nikoliv (31).

(106) Aby mohlo být opatření v zásadě označeno za státní podporu, podniky jejích příjemců musí náležet do skupiny přesně vymezené právním nebo faktickým použitím kritéria zavedeného daným opatřením (32). V projednávané věci postačuje uvést, že zkoumané opatření je použitím Ponsova zákona, jelikož daňový režim se týká pouze investic prováděných v určitých francouzských zámořských správních celcích a jehož selektivní povahu Komise uznala již ve svém rozhodnutí ze dne 27. ledna 1993, že nebude vznášet námitky proti režimu státní podpory zavedenému Ponsovým zákonem (33).

(107) Komise se domnívá, že selektivní povaha dotčeného režimu je dostatečně prokázána skutečností, že vyplývá z použití selektivního režimu Ponsova zákona, a že tudíž není třeba, aby zaujímala stanovisko vůči povaze posu­ zování náležejícího francouzským orgánům při schvalo­ vání ve smyslu článku 238a HA IIIb ODZ, kterýžto aspekt Komise uplatnila pouze pro úplnost.

2.4 Podmínky ovlivňování obchodu mezi členskými státy a narušování hospodářské soutěže

(108) Francouzské orgány a CIL uplatnily, že loď Le Levant byla provozována ze Saint-Pierre-et-Miquelon, tedy na velmi omezeném trhu, kde nepůsobila žádná jiná společ­

nost provozující okružní plavby. CIL také uvedla, že kapacita Le Levant je malá a že její nabídka byla zamě­ řena převážně na severoamerické zákazníky. Z těchto důvodů francouzské orgány a CIL zpochybňují, že by zvýhodnění udělené společnosti CIL mohlo mít účinek narušování hospodářské soutěže a ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(109) V této souvislosti je třeba připomenout, že podpora zaměřená na osvobození podnikatelského subjektu od nákladů, které by jinak musel nést v rámci svého běžného provozu nebo své běžné činnosti, v zásadě narušují hospodářskou soutěž (34). Soud totiž již rozhodl, že každé poskytnutí podpory podniku, který vykonává svou činnost na trhu Společenství, může způsobit naru­ šování hospodářské soutěže a ovlivnit obchod mezi člen­ skými státy (35).

(110) Komise se domnívá, že není správné považovat okružní plavby s místem nalodění na Saint-Pierre-et-Miquelon za samostatný trh. Je pravděpodobné, že spotřebitel, který by měl v úmyslu se vydat na okružní plavbu v této oblasti, by mohl vzít v úvahu i okružní plavby do jiných destinací nebo z jiných přístavů, a že jeho volbu by určovala řada faktorů, mezi nimiž je i cena, která by mohla být ovlivněna zkoumaným opatřením. Okružní plavby jsou tedy součástí většího trhu a pokud dotčené daňové zvýhodnění osvobozuje CIL od nákladů, které by jinak nesla při financování své hospodářské činnosti, podpora může způsobit narušování hospodářské soutěže na tomto trhu.

(111) Co se týká ovlivňování obchodu mezi členskými státy, Komise zaznamenala, že nabídka Le Levant byla zamě­ řena převážně na severoamerické zákazníky a že CIL za tímto účelem spolupracovala s americkou cestovní kance­ láří, která zajišťovala reklamu a prodej okružních plaveb. Komise přesto poukazuje na to, že není vyloučeno, že by podpora mohla narušovat hospodářskou soutěž iv přípa­ dech, kdy příjemce vyváží téměř celou svou výrobu mimo Společenství (36). Navíc bylo zjištěno, že okružní plavby byly předmětem i určitého obchodování v Evropě.

(112) Dotčené opatření tedy může narušit hospodářskou soutěž a může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(31) Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 1996,  

Francie v Komise, C-241/94, Sb. rozh. 1996 s. I-4551, a ze dne

1. prosince 1998 Ecotrade v Altiforni e Ferriere di Servola, C-200/97, Sb. rozh. 1998 s. I-7907.

(32) Viz, v tomto smyslu, rozsudek Soudu, Salzgitter v Komise, T-308/00, Sb rozh. 2004 s. II-1933, bod 38.

(33) Viz 10. bod odůvodnění.

(34) Viz rozsudek ze dne 19. září 2000, Německo v Komise, C-156/98, Sb. rozh. 2000 s. I-6857, bod 30 a uvedená judikatura.

(35) Viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 1980, Xxxxxx Xxxxxx v Komise, C-730/79, Sb. rozh. 1979 s. 2671, body 11 a 12.

(36) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1990, Belgie v Komise, C-142/87, Sb. rozh. 1990 s. I-959, bod 35.

2.5 Intenzita podpory

(113) Komise se domnívá, že podpora představuje veškeré daňové úspory, jež investoři převáděli na své podílnické společnosti za účelem navyšování kapitálu, k němuž se zavázali v rámci svého přistoupení ke způsobu financo­ vání Le Levant.

(114) Francouzské orgány prohlásily, že nejsou schopny vyčíslit daňové úspory bez individuálního přezkumu daňové situace každého investora.

(115) Komise se každopádně necítí povinna přesně vyčíslit výši podpory, ale jen upřesnit základy tohoto výpočtu. Nicméně uvádí, aniž je dotčen výpočet celkové výše podpory, že podle odhadů Banky založených na profilu

„typického investora“ (37), by daňové úspory vytvořené díky odpočtu pouhé kupní ceny lodi umožnily vklad kapitálu ve výši 278 506 FRF za každé dva podíly, to znamená, celkem 102 490 200 FRF za 729 podílů prodaných investorům, což představuje intenzitu v poměru k ceně lodi přibližně 44,8 %.

3. Slučitelnost podpory se společným trhem

Použitý právní předpis

(116) Poté, co Komise konstatovala, že dotčené opatření zakládá státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je třeba přezkoumat její slučitelnost se společným trhem. V tomto ohledu Xxxxxx uvedla ve svých rozhodnutích o zahájení řízení, že se domnívá, že podpora musí být zkoumána ve světle směrnice 90/684/EHS a zejména, co se týká účelu podpory, čl. 4 odst. 7 uvedené směr­ nice (38). Relevantnost tohoto právního základu zpochyb­ nily francouzské orgány a zúčastněné strany z důvodů uvedených v částech IV. a V. Je tedy třeba především odůvodnit volbu tohoto právního základu.

(117) Komise ve svém rozhodnutí ze dne 27. ledna 1993 nevznést námitky ve věci státní podpory týkající se Ponsova zákona výslovně stanovila, že se „na poskyto­ vání předmětných podpor vztahují pravidla a právní

(37) Viz doplňující rozhodnutí ze dne 6. prosince 2006, bod 72.

(38) Rozhodnutí 90/684/EHS pozbylo účinnosti dne 31. prosince 1997.

rámec Společenství týkající se určitých odvětví průmys­ lové činnosti“. Uvedené rozhodnutí se tudíž nevztahuje na zkoumanou podporu, pokud tato podpora spadá do působnosti směrnice 90/684/EHS.

(118) Francie a zúčastněné strany tvrdí, že směrnice 90/684/EHS se použije pouze na podpory ve prospěch stavitele lodí a že pokud Komise nezjistila výhodu poskytnutou loděnici, která postavila Le Levant, směrnici 90/684/EHS nelze v projednávané věci použít. Komise nemůže s tímto argumentem souhlasit. Ze samotného znění čl. 3 odst. 1 směrnice 90/684/EHS totiž vyplývá, že se použije na „všechny formy pomoci poskytované rejdařům a třetím osobám, které jsou poskytovány jako podpora na stavbu nebo přestavbu lodí“. Pro použití směrnice 90/684/EHS, jejímž záměrem je podpora

„lodního stavitelství“, a nikoliv stavitelů lodí, je tedy urču­ jící účel podpory, a nikoliv druh příjemce. Tento výklad nachází podporu v rozhodnutí Soudního dvora, který v reakci na argument, podle něhož by měly být v rámci směrnice 90/684/EHS zohledněny pouze podpory poskytované na výrobu lodí, a nikoliv na jejich provozování, soudil, že její ustanovení lze použít „nejen na všechny formy podpory výroby stanovené v čl. 3 odst. 2 posledně jmenované směrnice týkající se všech forem podpor poskytovaných rejdařským společnostem nebo třetím osobám, pokud jsou tyto podpory skutečně použity na stavbu nebo přestavbu lodí v loděnicích Společenství“ (39).

(119) Komise tudíž potvrzuje, že je nutné posoudit slučitelnost podpory se společným trhem podle směrnice 90/684/EHS.

Hodnocení slučitelnosti

(120) Ve smyslu čl. 4 odst. 7 směrnice 90/684/EHS podpory spojené s lodním stavitelstvím a přestavbou lodí, posky­ tované rozvojové zemi jako rozvojová pomoc mohou být považovány za slučitelné se společným trhem, jsou- li v souladu s ustanoveními přijatými za tímto účelem pracovní skupinou č. 6 OECD v její dohodě týkající se výkladu článků 6, 7 a 8 dohody o exportních úvěrech pro lodě nebo veškerých změn uvedené dohody (dále jen

„kritéria OECD“).

Zůstává nicméně relevantní pro analýzu projednávané věci, jelikož  

jeho ustanovení byla platná v době poskytování podpory, a to v souladu se sdělením Komise o určení pravidel hodnocení proti­ právních státních podpor (Úř. věst. C 119, 22.5.2002, s. 22).

(39) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1993, Belgie v Komise, ve spojených věcech C-356/90 a C-180/91, Sb. rozh. 1993 s. I-2323, bod 14.

(121) Xxx Xxxxxx informovala členské státy v dopise SG (89) D/311 ze dne 3. ledna 1989, projekty rozvojové pomoci musí splňovat následující kritéria OECD:

— lodě se nesmí plavit pod výhodnou vlajkou,

— jestliže nelze pomoc klasifikovat jako veřejnou rozvo­ jovou pomoc v rámci OECD, poskytovatel pomoci musí potvrdit, že je poskytována na základě mezi­ vládní dohody,

— poskytovatel podpory musí dát dostatečné záruky toho, že má skutečný vlastník bydliště či sídlo v přijímající zemi a že podnik příjemce není nečinnou dceřinou společností zahraniční společnosti (země, které mohou využívat podporu, zahrnují nejen rozvojové země klasifikované jako takové podle OECD, ale i všechny zámořské země a území připo­ jené k Evropské unii, včetně francouzských zámoř­ ských území),

— poskytovatel se musí zavázat, že loď neprodá bez souhlasu veřejných úřadů.

(122) Poskytovaná podpora musí také obsahovat darovací prvek ve výši nejméně 25 %.

(123) Jak již bylo tedy uvedeno, Komise musí také ověřit, že projekt zahrnuje skutečnou „složku rozvoje“. Soudní dvůr (40) se totiž domníval, že Komise je povinna ověřit odděleně složku „rozvoje“ projektu a dodržování kritérií OECD. Komise tedy musí za účelem jejího posouzení ověřit, že projekty skutečně sledují rozvojový cíl a že by bez pomoci nebyly životaschopné (to znamená, že je tato podpora nezbytná).

(124) Jak již Komise uvedla ve svých rozhodnutích o zahájení řízení, dotčená podpora splňuje kritéria OECD z následujících důvodů:

— loď Le Levant je provozována pod francouzskou vlajkou. Podmínka, podle níž loď nesmí být provo­ zována pod výhodnou vlajkou, je tedy splněna,

— Saint-Pierre-et-Miquelon je uveden na seznamu zemí, které mohou získat rozvojovou pomoc, který je přiložen k dopisu Komise SG (89) D/311 členským státům,

— Komise uvádí, že CIL se má podle projektu způsobu financování stát jediným vlastníkem lodi a že do té doby loď provozuje v rámci svých obchodních operací jako faktický vlastník. Za účelem podmínky bydliště či sídla vlastníka má Komise zato, že je na místě považovat CIL za skutečného vlastníka Le Levant (41). CIL má sídlo na Wallis-et-Futuna. Toto souostroví není „přijímací zemí“ (tou je Saint-Pierre- et-Miquelon). Jelikož se však obě dvě souostroví nacházejí na seznamu Komise uvádějícím země, které mohou využívat rozvojové pomoci, nebude vůči tomu Komise vznášet námitky. CIL navíc není nečinnou dceřinou společností zahraniční společnosti,

— loď nelze prodat bez souhlasu francouzských veřej­ ných orgánů, jelikož je podpora poskytována za podmínky, že CIL bude loď provozovat nejméně po dobu pěti let s místem nalodění a s cílem především na Saint-Pierre-et-Miquelon,

— intenzita podpory přesahuje 25 % (viz 115. bod odůvodnění).

(125) Komise musí ještě ověřit „složku rozvoje“, tedy ujistit se, že podpora může přispět k rozvoji přijímajícího území. Tato analýza musí přihlížet ke zvláštním okolnostem a potřebám dotčeného území. Francouzské orgány v tomto ohledu zdůraznily, že se hospodářství Saint- Pierre-et-Miquelon v okamžiku poskytování podpory nacházelo ve zvláště obtížné situaci. Souostroví totiž bylo historicky závislé na průmyslovém rybolovu. Náhlý a masivní propad tohoto průmyslu v roce 1993 v návaznosti na pro Francii nevýhodné urovnání sporu s Kanadou týkajícího se rybolovného práva a kanadského moratoria na rybolov tresky vyvolal naléhavou potřebu změnit zaměření hospodářství na tomto území. Vzhledem k malé velikosti souostroví a nízkému počtu jeho obyvatel, jeho relativní izolovanosti a úzkému prostoru jeho hospodářství, kteréžto důvody značně snižovaly možnosti ke změně jeho zaměření, se diverzi­ fikace pomocí cestovního ruchu, kterou by se zhodnotila zachovalá příroda území a jeho blízkost severoameric­ kému kontinentu, zdála být nejzajímavějším odvětvím. Jelikož Saint-Pierre-et-Miquelon nemohl nabízet dlouho­ dobé turistické pobyty, zdálo se rozumné pokusit se o rozvoj souostroví jako přístavu pro okružní plavby.

(40) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1994, Německo v Komise, C-400/92, Sb. rozh. 1994 s. I-4701.

(41) Tato analýza odpovídá analýze provedené ve výše uvedené věci

„Renaissance“.

(126) V připomínkách vyjádřených v návaznosti na rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 2. prosince 1999 francouzské orgány uplatnily, že provozování Le Levant může přispět k rozvoji Saint-Pierre-et-Miquelon, a to zejména vytvo­ řením pracovních míst a díky výdajům, které by její provozování na toto území přineslo.

(127) Komise však v rozhodnutí 2001/882/ES dospěla k závěru, že „složka rozvoje“ chybí (42). Toto posouzení se opíralo zejména o následující závěry týkající se hospo­ dářských dopadů podpory:

— Komise se na základě informací, které měla k dispozici, domnívala, že finanční dopady provozo­ vání Le Levant lze odhadovat na 5,52 milionu FRF za období let 1999–2001, tedy přibližně 0,84 milionu EUR,

— co se týká tvorby přímých pracovních míst, Komise se domnívala, že nebyl dokázán žádný účinek, jelikož v informacích podaných francouzskými orgány se pouze uvádělo, že „čtyři bývalí rybáři ze souostroví byli vyškoleni pro práci na lodi“,

— co se týká účinku na rozvoj infrastruktur souostroví a nepřímých dopadů spojených s příchodem dalších subjektů provozujících okružní plavby, Komise konstatovala, že tvrzení francouzských orgánů nebyla vyčíslena a že nebylo třeba k nim přihlížet při posu­ zování opatření podpory pro Le Levant.

(128) Tyto závěry se zjevně zakládaly na informacích, které Xxxxxx měla v době svého rozhodnutí. Jak také jasně vyplynulo z rozsudku Soudního dvora v návaznosti na žalobu pro neplatnost ve výše uvedené věci C- 394/01 (43), Komise mohla své rozhodnutí zakládat pouze na skutečnostech, s nimiž byla obeznámena v rámci formálního vyšetřovacího řízení, jež bylo zahá­ jeno jejím rozhodnutím ze dne 2. prosince 1999, což vylučuje určité informace, které francouzské orgány podaly až ve stadiu řízení u Soudního dvora.

(42) Rozhodnutí 2001/882/ES, 33. bod odůvodnění.

(43) Viz poznámka pod čarou č. 5.

(129) Francouzské orgány a zúčastněné strany v nových připo­ mínkách vyjádřených v návaznosti na doplňující rozhod­ nutí Komise ze dne 6. prosince 2006 podaly informace, jež Komise neměla k dispozici, když přijímala rozhodnutí 2001/882/ES, a které vytvářejí odlišný obraz hospodář­ ských dopadů provozování Le Levant.

(130) Pokud jde tedy o pracovní místa, z připomínek francouz­ ských orgánů vyplývá, že od roku 1999 do 25. července 2001 bylo na palubě Le Levant zaměstnáno nejméně 14 osob původem ze Saint-Pierre-et-Miquelon. K těmto pracovním místům na moři je třeba přičíst pracovní místa na souši, která vznikla díky používání místních dodavatelů a poskytovatelů služeb. Francouzské orgány se domnívají, že provozování Le Levant vytvořilo na souši nejméně 10 pracovních míst od roku 1999 do

25. července 2001 (44).

(131) Podle týchž informací poskytnutých francouzskými orgány provozování Le Levant přineslo v období let 1999–2001 (45) na Saint-Pierre-et-Miquelon 1,66 milionu EUR přímých výdajů (spojených se zásobováním lodi, s přepravou cestujících atd.).

(132) Na rozdíl od informací, které měla Komise k dispozici v roce 2001, tyto nové informace tedy dovolují konsta­ tovat kvantifikovaný dopad na tvorbu pracovních míst. Tento účinek nelze považovat za zanedbatelný s ohledem na úzký prostor pracovního trhu v tomto území a na jeho porovnání s počtem žadatelů o zaměstnání (409 osob v roce) (46). Z těchto informací je také patrné, že přímé výdaje na Saint-Pierre-et-Miquelon spojené s provozováním Le Levant jsou přibližně dvakrát vyšší než částky uvedené Komisí v odůvodnění rozhodnutí 2001/882/ES (47).

(44) Podle francouzských orgánů bylo na palubě Le Levant během prvních pěti let jejího provozování, tedy v letech 1999–2003, zaměstnáno 14 až 16 občanů Saint-Pierre-et-Miquelon. Ve stejném období bylo díky provozování Le Levant vytvořeno 11 až 12 pracovních míst na souši. Komise bude nicméně v úvahách spoje­ ných se zásadou právní jistoty přihlížet za účelem tohoto rozhod­ nutí pouze ke skutečnostem týkajícím se období před rozhodnutím 2001/882/ES. Komise bude ze stejného důvodu přihlížet pouze k nejnižšímu počtu pracovních míst.

(45) Toto období pokrývá celý rok 2001. Pro úplnost lze poznamenat, že francouzské orgány odhadují přímé výdaje spojené s lodí Le Levant v letech 2002 a 2003 na 1,66 milionu EUR ročně, tedy přibližně 3,4 milionu EUR v prvních pěti letech provozování Le Levant.

(46) Počet žadatelů o zaměstnání ke dni 31. prosince 1999 (Institut d’émission des départements d’outremer, zpráva „Saint-Pierre-et- Miquelon za rok 1999“).

(47) V období 1999–2001 tedy přibližně 1,66 milionu EUR oproti pouhým 0,84 milionu EUR (5,52 milionu FRF), jak se Komise domnívala ve svém rozhodnutí 2001/882/CE.

(133) Tyto nové informace dovolují konstatovat, že podpora pro Le Levant měla hospodářské dopady, které byly sice malé, ale přesto mohly přispět k hospodářskému rozvoji Saint-Pierre-et-Miquelon.

(134) Francouzské orgány rovněž uplatnily, že podpora může obecněji přispět k rozvoji Saint-Pierre-et-Miquelon stimu­ lováním potřebné diverzifikace jeho hospodářství. Z tohoto pohledu vyšetřovací řízení Komisi dovolilo konstatovat, že pro hospodářství Saint-Pierre-et-Miquelon bylo charakteristické, že do roku 1993 záviselo na průmyslovém rybolovu a později na veřejném sektoru a na veřejných zakázkách (48).

(135) Komise připouští, že taková závislost na velmi omezeném počtu zdrojů pracovních míst a příjmů může být brzdou rozvoje tohoto území. S ohledem na geografickou specifičnost Saint-Pierre-et-Miquelon a na omezené možnosti jeho vnitřního trhu Komise připouští, že hospodářská diverzifikace byla užitečná pro jeho rozvoj a že cestovní ruch mohl vytvořit slibnou cestu diverzifikace v době poskytování podpory. Komise také souhlasí s připomínkami francouzských orgánů, podle nichž velikost souostroví snižuje možnosti nabídek turistiky založené na dlouhodobých pobytech, a že se jeho poloha naopak nabízí k rozvoji činnosti okružních plaveb.

(136) Komise uvádí, že podle informací podaných francouz­ skými orgány počet turistů, kteří souostroví navštívili za účelem okružní plavby v letech před poskytnutím podpory a zprovozněním Le Levant značně kolísal, ale že se jejich počet zjevně ustálil na relativně vysoké úrovni po roce 2000 (49).

(137) I když je tento přínos pro rozvoj Saint-Pierre-et-Miquelon skutečný, může se zdát malý, a to zejména v porovnání s intenzitou podpory. Komise se však domnívá, že při posuzování slučitelnosti podpory se společným trhem musí být porovnán přínos, který podpora může mít

(48) V roce 1999 tak odvětví stavebnictví a rybolovu, s výraznou podporou veřejných orgánů, vykazovala 63,8 % pracovních míst. Úředníci představovali 25,8 % populace v aktivním věku (viz Institut d’émission des départements d’outremer, zpráva „Saint- Pierre-et-Miquelon za rok 1999“).

(49) Počet turistů na okružních plavbách činil 2 134 v roce 1995, 820

v roce 1996, 785 v roce 1997, 2 123 v roce 1997, 2 123 v roce

1998, 428 v roce 1999 a zvýšil se na 3 242 v roce 2000 a 2 474 v roce 2001. Lze navíc poznamenat, že tato úroveň se udržela po celou dobu provozování Le Levant s 5 120 turisty na okružních plavbách v roce 2002 a 3 022 v roce 2003.

pro rozvoj Saint-Pierre-et-Miquelon, s rozsahem narušení obchodu mezi členskými státy, které může způsobit. Komise se v tomto ohledu domnívá, že podpora může mít určitý negativní účinek na obchod mezi členskými státy, jak bylo prokázáno v části 2.4, ale je nicméně pravděpodobné, že tento účinek je velmi omezený vzhledem ke zvláštním okolnostem projednávané věci. V této souvislosti Komise uvádí zejména následující:

— Le Levant je loď s velmi malou nosností pro přibližně 95 cestujících, což samozřejmě omezuje její dopad na trh,

— nabídka okružních plaveb Le Levant (třebaže mimo vody Společenství) s naloděním na Saint-Pierre-et- Miquelon byla zaměřena především na severoame­ rický trh (50), a to díky obchodním sítím vytvořeným společností CIL a díky zeměpisné poloze souostroví v samém „centru“ okružních plaveb (přibližně 4 600 kilometrů od Paříže, ale pouhých 25 kilometrů od kanadského pobřeží) (51),

— Komise také uvádí, že podle informací, které jí byly poskytnuty, žádný jiný subjekt usazený ve Společen­ ství nenabízí a v dotčeném období nenabízel okružní plavby na Saint-Pierre-et-Miquelon a že se okružní plavby na lodi Le Levant, v nichž se spojoval velký luxus a neobvyklé destinace, převážně zaměřovaly na velmi úzký segment trhu okružních plaveb, jenž je v Evropě málo rozvinutý.

(138) S přihlédnutím k výše uvedenému Komise konstatuje, že dotčená podpora může mít přínos pro rozvoj Saint- Pierre-et-Miquelon vytvořením pracovních míst a diverzifikací jeho hospodářství a že i když je tento přínos skromný, je větší než narušení obchodu mezi členskými státy, které by podpora mohla způsobit.

(50) Z žádosti o schválení, kterou Banka a CIP podaly francouzským orgánům, tak vyplývá, že projekt Le Levant „úzce [závisel na] vzta­ xxxx mezi CIP a Travel Dynamics […], americké cestovní kanceláři specializované na organizování okružních plaveb“. Společnost CIP zdůrazňuje, že projekt Le Levant byl vypracován na základě zkuše­ ností získaných s její první lodí Le Ponant, jejíž „klientela … přede­ vším severoamerická … dnes přichází převážně díky partnerství s Travel Dynamics“. CIP dodává, že prokázala, že „byla schopna přilákat na francouzskou loď severoamerickou klientelu …“. Ze zprávy Institut d’émission d’outre-mer, „Saint-Pierre-et-Miquelon za rok 1999“ (strana 37) vyplývá, že tuto destinaci prodávalo v roce 1999 jedenáct severoamerických cestovních kanceláří oproti pouhým dvěma francouzským.

(51) Komise již konstatovala v rámci svého rozhodnutí 2003/66/ES ze dne 24. července 2002, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné se společným trhem a s fungováním dohody o EHP (Carnival Corporation v. P & O Princess, COMP/M.2706) (Úř. věst. L 248, 30.9.2003, s. 1), že trh okružních plaveb je převážně trhem vnitro­ státním.

(139) Komise také konstatuje, že tato pomoc byla potřebná. Perspektivy výnosnosti provozování lodi s místem nalo­ dění na Saint-Pierre-et-Miquelon podle návrhu způsobu financování, který schválily francouzské orgány, totiž mohly být zajištěny pouze díky podpoře. Projekt na stavbu a provozování Le Levant by se tedy bez podpory nemohl realizovat.

(140) Z výše uvedených důvodů Komise tedy konstatuje, že podpora lodi Le Levant obsahuje „složku rozvoje“.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Státní podpora poskytnutá Francií ve prospěch Compagnie des Îles du Levant na stavbu výletní lodi Le Levant je slučitelná se společným trhem.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.

VIII. ZÁVĚRY

(141) Komise konstatuje, že Francie protiprávně zavedla před­ mětnou podporu, přičemž porušila znění čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Komise se však domnívá, že podpora zakládá rozvojovou pomoc ve smyslu čl. 4 odst. 7 směrnice 90/684/EHS a že je tudíž slučitelná se společný trhem,

V Bruselu dne 20. května 2008.

Za Komisi Xxxxxx XXXXX členka Komise