Platná znění zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů

VI.

Platná znění zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů

a příslušných částí souvisejících zákonů s vyznačením navrhovaných změn

Změna zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů

(ve znění senátního tisku č. 143)

ČÁST PRVNÍ

SOUD PRO ŘÍZENÍ VE VĚCECH SOUDCŮ, STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ A ŘÍZENÍ VE VĚCECH SOUDCŮ, STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ

Hlava I Úvodní ustanovení

§ 1

Předmět zákona

Tento zákon upravuje příslušnost soudu pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „kárný soud“), složení senátů kárného soudu, postup kárného soudu a účastníků v řízení o kárné odpovědnosti soudců, předsedů soudu, místopředsedů soudu, předsedů kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státních zástupců a soudních exekutorů a v řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci.

§ 1

Předmět zákona

Tento zákon upravuje příslušnost soudů pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, složení jejich senátů a postup soudu a účastníků v řízení.

§ 2

Předmět řízení V řízení podle tohoto zákona se posuzuje

a) kárná odpovědnost soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, kárná odpovědnost státního zástupce a kárná odpovědnost soudního exekutora za kárné provinění1), případně kárný delikt nebo závažný kárný delikt9) (dále jen „kárné provinění“),

b) způsobilost soudce a způsobilost státního zástupce vykonávat svou funkci2).

Hlava II

Kárný soud Kárné soudy

§ 3

V řízení podle tohoto zákona jedná a rozhoduje kárný soud. Kárným soudem je Nejvyšší

správní soud.

§ 3

(1) V řízení podle tohoto zákona jednají a rozhodují kárné soudy.

(2) Kárnými soudy jsou

a) v prvním stupni vrchní soudy a

b) ve druhém stupni Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, které rozhodují o odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu.

§ 4

(1) Jde-li o řízení ve věcech soudců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, soudce a 3 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu, jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu a další člen senátu z řad soudců je soudcem vrchního, krajského nebo okresního soudu. Jde-li o řízení ve věcech soudců rozhodujících ve správním soudnictví, je předsedou senátu soudce Nejvyššího soudu a jeho zástupcem soudce Nejvyššího správního soudu. Mezi přísedícími musí být vždy nejméně jeden státní zástupce, jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.

(2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu, seznam soudců Nejvyššího soudu a seznam soudců vrchního, krajského a okresního soudu pro řízení ve věcech soudců. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navržené předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu. Do seznamu soudců vrchního, krajského a okresního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navržené předsedy vrchních, krajských a okresních soudů. Předsedové vrchních, krajských a okresních soudů navrhnou soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady příslušného soudu. Předsedové vrchních soudů navrhují každý ze soudců tohoto soudu nejvýše 5 soudců, předsedové krajských soudů každý ze soudců tohoto soudu nejvýše 3 soudce a předsedové okresních soudů každý ze soudců tohoto soudu nejvýše jednoho soudce.

(3) Předseda kárného soudu určí losem předsedu senátu pro řízení ve věcech soudců a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a dalšího člena kárného senátu z řad soudců a jeho náhradníka ze seznamu soudců vrchního, krajského a okresního soudu.

(4) Předseda kárného soudu vede seznam přísedících pro řízení ve věcech soudců. Na výzvu předsedy kárného soudu a ve lhůtě určené předsedou kárného soudu, která nesmí být kratší než 30 dnů, mohou nejvyšší státní zástupce ze státních zástupců, předseda České advokátní komory z členů komory a děkani právnických fakult veřejných vysokých škol v České republice navrhnout k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců každý 10 přísedících.

Do seznamu přísedících lze navrhnout pouze osoby, které se zapsáním vyslovily souhlas. Předseda kárného soudu zařadí do seznamu přísedících osoby navržené podle věty druhé, splňují-li podmínky stanovené v § 5 odst. 2. Přísedícím pro řízení ve věcech soudců nemůže být soudce.

(5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamu podle odstavce 4 přísedící kárného senátu a

6 jejich náhradníků ve stanoveném pořadí. Předseda kárného soudu losuje přísedící a náhradníky postupně tak, aby členem kárného senátu byl vždy nejméně jeden státní zástupce, jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.

(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech soudců je pětileté.

(7) Senát kárného soudu ve věcech soudců rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí.

Příslušnost

§ 4

Není-li dále stanoveno jinak, k řízení v prvním stupni je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu je sídlo

a) soudu, k němuž je soudce, předseda nebo místopředseda soudu, nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, proti kterému je podán návrh na zahájení řízení, přidělen nebo přeložen k výkonu funkce soudce,

b) státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce, proti kterému je podán návrh na

zahájení řízení, přidělen nebo přeložen k výkonu funkce státního zástupce,

c) státního zastupitelství, které je stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, je-li návrh na zahájení řízení podán proti státnímu zástupci, který vykonává funkci pověřeného evropského žalobce,

d) exekutorského úřadu, který vykonává soudní exekutor, proti kterému je podán návrh

na zahájení řízení.

§ 4a

(1) Jde-li o řízení ve věcech státních zástupců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou státní zástupci, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí. Mezi přísedícími, kteří nejsou státními zástupci, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.

(2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu a seznam soudců Nejvyššího soudu pro řízení ve věcech státních zástupců. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navrženého předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu.

(3) Předseda kárného soudu určí losem předsedu senátu pro řízení ve věcech státních zástupců a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího správního soudu a zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu.

(4) Předseda kárného soudu vede seznamy přísedících pro řízení ve věcech státních zástupců. Do seznamu přísedících ze státních zástupců zařadí předseda kárného soudu 20 státních zástupců navržených na výzvu předsedy kárného soudu nejvyšším státním zástupcem. Pro ostatní přísedící platí § 4 odst. 4 věty druhá až čtvrtá přiměřeně; navržené osoby zařadí předseda kárného soudu do seznamu ostatních přísedících. Přísedícím podle věty třetí nemůže být soudce ani státní zástupce.

(5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 4 přísedící kárného senátu, 4 náhradníky z řad státních zástupců a 4 náhradníky z řad ostatních přísedících ve stanoveném pořadí. Předseda kárného soudu losuje ostatní přísedící a náhradníky z řad ostatních přísedících postupně tak, aby členem kárného senátu či náhradníkem z řad ostatních přísedících byl vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech státních zástupců.

(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech státních zástupců je pětileté.

(7) Senát kárného soudu ve věcech státních zástupců rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se státní zástupce dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí.

§ 4b

(1) Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou soudní exekutoři, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí a čtvrté. Mezi přísedícími, kteří nejsou soudními exekutory, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba navržená Veřejným ochráncem práv.

(2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu a seznam soudců Nejvyššího soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navrženého předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu.

(3) Předseda kárného soudu určí losem předsedu senátu pro řízení ve věcech soudních exekutorů a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího správního soudu a zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu.

(4) Předseda kárného soudu vede seznamy přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů. Do seznamu přísedících ze soudních exekutorů zařadí předseda kárného soudu 10 soudních exekutorů navržených na výzvu předsedy kárného soudu prezidentem Exekutorské komory České republiky. Pro přísedícího, který je advokátem, platí § 4 odst. 4 věty druhá až čtvrtá přiměřeně. Na výzvu předsedy kárného soudu a ve lhůtě určené předsedou kárného soudu, která nesmí být kratší než 30 dnů, může Veřejný ochránce práv navrhnout k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů 5 přísedících; pro tyto přísedící platí § 4 odst. 4 věty třetí a čtvrtá přiměřeně. Navržené advokáty a osoby navržené Veřejným ochráncem práv zařadí předseda kárného soudu do seznamu ostatních přísedících.

(5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 4 přísedící kárného senátu, 4 náhradníky z řad soudních exekutorů a 4 náhradníky z řad ostatních přísedících ve stanoveném pořadí. Předseda kárného soudu losuje ostatní přísedící a náhradníky z řad ostatních přísedících postupně tak, aby členem kárného senátu či náhradníkem z řad ostatních přísedících byl vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba navržená Veřejným ochráncem práv.

(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech soudních exekutorů je pětileté.

(7) Senát kárného soudu ve věcech soudních exekutorů rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se soudní exekutor dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí.

§ 5

(1) Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu, do seznamu soudců Nejvyššího soudu a do seznamu soudců vrchních, krajských a okresních soudů může být navržen pouze soudce, který vykonává funkci soudce po dobu nejméně 3 let a je bezúhonný. Funkce soudce kárného soudu je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu.

(2) Přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudců, přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora, může být jen státní občan České republiky, který

a) v době složení slibu dosáhl věku nejméně 30 let, b) má způsobilost k právním úkonům,

c) má ukončené vzdělání v magisterském studijním programu v oboru práva,

d) je bezúhonný,

e) má zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, f) splňuje další předpoklady podle zvláštního právního předpisu4).

(3) Na práva a povinnosti přísedícího senátu kárného soudu se přiměřeně použijí ustanovení o právech a povinnostech přísedících podle zvláštního právního předpisu4a).

(4) Výkon funkce přísedícího senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudců, přísedícího senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a přísedícího senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora, je překážkou v práci z důvodu jiného úkonu v obecném zájmu4b) a přísedícímu náleží za každý den jednání po dobu řízení u soudu, jehož je přísedícím, odměna za výkon funkce a náhrada výdajů spojených s touto funkcí. Přísedícímu senátu kárného soudu podle věty prvé náleží za každý den, v němž se zúčastnil jednání senátu kárného soudu, jehož je přísedícím, odměna ve výši jedné jednadvacetiny platu soudce Nejvyššího správního soudu. Přísedící senátu kárného soudu podle věty prvé má nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem této funkce. Odměnu a náhradu hotových výdajů vyplácí přísedícímu kárný soud.

(5) Přísedící senátu kárného soudu po vylosování podle § 4, 4a nebo 4b skládá do rukou předsedy kárného soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“ Odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na přísedícího hledí, jako by nebyl vylosován.

(6) Do seznamu přísedících kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, je-li jím státní zástupce, může být navržen pouze státní zástupce, který vykonává funkci státního zástupce po dobu nejméně 3 let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu je neslučitelná s funkcí vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce. Výkon funkce přísedícího ve věcech státních zástupců, je-li přísedícím státní zástupce, se považuje za výkon funkce státního zástupce. Do seznamu přísedících kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, je-li jím soudní exekutor, může být navržen pouze soudní exekutor, který vykonává exekutorský úřad po dobu nejméně 3 let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu je neslučitelná s funkcí člena Prezidia, předsedy kontrolní komise a předsedy revizní komise Exekutorské komory České republiky.

(7) Za bezúhonného podle odstavců 1, 2 a 6 není považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen.

(8) Předsedové senátů, jejich zástupci, soudci, náhradníci soudců, přísedící a náhradníci přísedících jsou určováni na dobu 5 let, nezanikne-li jejich funkce dříve z důvodů uvedených v

§ 6.

§ 5

(1) Vrchní soud v Olomouci je příslušný k řízení v prvním stupni, je-li ten, proti komu je

podán návrh na zahájení řízení, přidělen nebo přeložen k výkonu funkce

a) soudce k Vrchnímu soudu v Praze, nebo

b) státního zástupce k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.

(2) Vrchní soud v Praze je příslušný k řízení v prvním stupni, je-li ten, proti komu je

podán návrh na zahájení řízení, přidělen nebo přeložen k výkonu funkce

a) soudce k Vrchnímu soudu v Olomouci, nebo

b) státního zástupce k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.

(3) Je-li návrh na zahájení řízení podán proti státnímu zástupci, který vykonává funkci evropského pověřeného žalobce, a je-li jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce stanoveno vrchní státní zastupitelství, je k řízení v prvním stupni příslušný vrchní soud, v jehož obvodu není sídlo tohoto vrchního státního zastupitelství.

§ 5a

(1) Nejvyšší soud rozhoduje o odvolání podaném v řízení ve věcech

a) soudců, kteří rozhodují ve správním soudnictví,

b) státních zástupců a

c) soudních exekutorů.

(2) Nejvyšší správní soud rozhoduje o odvolání podaném v řízení ve věcech soudců, kteří

rozhodují výlučně v jiném než správním soudnictví.

§ 5b

Pro určení příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou

v okamžiku jeho zahájení.

Senáty Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu a společný senát

§ 5c

(1) Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy senátu a 2 soudců a ve společném senátu složeném z předsedy společného senátu a 5 soudců.

(2) Předsedou senátu a dalšími členy senátu jsou soudci příslušného soudu.

(3) Členy společného senátu jsou 3 soudci Nejvyššího soudu a 3 soudci Nejvyššího správního soudu, kteří jsou členy senátu Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

§ 5d

(1) Členem senátu a náhradníkem člena senátu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu může být určen pouze soudce příslušného soudu, který vykonává funkci soudce nejméně 3 roky, je bezúhonný a není předsedou nebo místopředsedou soudu.

(2) Ten, kdo vykonával funkci člena senátu kárného soudu, může být určen členem senátu nebo náhradníkem člena senátu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu jen po uplynutí 5 let od skončení funkčního období senátu, ve kterém vykonával funkci člena senátu.

§ 5e

(1) Předseda Nejvyššího soudu a předseda Nejvyššího správního soudu určí předsedu senátu a další členy senátu po vyjádření soudcovské rady příslušného soudu.

(2) Předseda Nejvyššího soudu a předseda Nejvyššího správního soudu určí též každému členovi senátu náhradníka. Jestliže člen senátu je též členem společného senátu, jeho náhradník je též náhradníkem člena společného senátu.

(3) Předseda Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu určí členem senátu a náhradníkem člena senátu pouze toho, kdo splňuje podmínky podle § 5d.

§ 5f

Pokud Nejvyšší soud nebo Nejvyšší správní soud jedná a rozhoduje ve více než jednom senátu, předseda Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu určí členy společného senátu z řad členů senátů příslušného soudu po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu.

§ 5g

(1) Předsedou společného senátu je v lichém kalendářním roce soudce Nejvyššího soudu a v sudém kalendářním roce soudce Nejvyššího správního soudu. Předsedy společného senátu zvolí členové společného senátu.

(2) První jednání společného senátu svolá a řídí jeho nejstarší člen. Po ustanovení do

funkce svolává a řídí jednání v příslušném kalendářním roce předseda společného

senátu.

(3) Společný senát rozhoduje většinou hlasů všech členů. Za člena společného senátu

vyloučeného z projednávání určité věci nastupuje jeho náhradník.

§ 5h

(1) Společný senát jedná a rozhoduje v sídle Nejvyššího soudu. Státní správu společného senátu vykonává předseda Nejvyššího soudu.

(2) Působení ve společném senátu a jeho činnost jsou výkonem soudnictví. Postup při

výkonu soudnictví podle věty první podrobněji upravuje jednací řád Nejvyššího soudu.

(3) Rozhodnutí společného senátu, o nichž společný senát nerozhodl jinak, se zveřejňují

ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

§ 5i

(1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v řízení podle tohoto zákona v rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí společnému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní.

(2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 se nepoužije, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.

Senáty vrchních soudů

§ 5j

(1) Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, soudce a 3 přísedících.

(2) Předsedou senátu vrchního soudu je soudce příslušného vrchního soudu, jeho zástupcem je soudce krajského soudu v obvodu příslušného vrchního soudu a dalším členem senátu z řad soudců je soudce okresního soudu v obvodu příslušného vrchního soudu.

(3) V řízení ve věcech soudců a v řízení ve věcech státních zástupců je přísedícím

a) státní zástupce, který je přidělen nebo přeložen k výkonu funkce státního zástupce k Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebo k vrchnímu, krajskému nebo okresnímu státnímu zastupitelství se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu,

b) advokát a

c) osoba vykonávající jiné právnické povolání.

(4) V řízení ve věcech soudních exekutorů je přísedícím

a) soudní exekutor, který vykonává exekutorský úřad se sídlem v obvodu příslušného

vrchního soudu,

b) advokát a

c) osoba vykonávající jiné právnické povolání.

§ 5k

(1) Předseda vrchního soudu vede seznam soudců příslušného vrchního soudu pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Předseda vrchního soudu vede seznam soudců krajských a okresních soudů a seznam přísedících zvlášť pro řízení ve věcech soudců, pro řízení ve věcech státních zástupců a pro řízení ve věcech soudních exekutorů.

(2) Předseda vrchního soudu zařadí do seznamu soudců soudce

a) vrchního soudu po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu a

b) krajských a okresních soudů navržené předsedy krajských a okresních soudů.

(3) Předseda vrchního soudu zařadí do seznamu přísedících

a) státní zástupce navržené nejvyšším státním zástupcem,

b) soudní exekutory navržené prezidentem Exekutorské komory České republiky,

c) advokáty navržené předsedou České advokátní komory a

d) osoby vykonávající jiné právnické povolání navržené děkany právnických fakult.

(4) Předseda vrchního soudu zařadí do seznamu pouze toho, kdo splňuje podmínky podle

§ 5n. Předseda vrchního soudu vyřadí ze seznamu toho, kdo podmínky podle § 5n

nesplňuje.

§ 5l

(1) Předseda krajského soudu a předseda okresního soudu navrhují soudce do seznamu na výzvu předsedy vrchního soudu po vyjádření soudcovské rady příslušného krajského nebo okresního soudu.

(2) Předseda krajského soudu navrhuje ze soudců příslušného krajského soudu nejvýše 3 soudce do každého seznamu soudců.

(3) Předseda okresního soudu navrhuje ze soudců příslušného okresního soudu nejvýše 1 soudce do každého seznamu soudců.

§ 5m

(1) Nejvyšší státní zástupce, prezident Exekutorské komory České republiky, předseda České advokátní komory a děkani právnických fakult navrhují na výzvu předsedy vrchního soudu k zařazení do každého seznamu přísedících každý nejvýše 10 osob.

(2) Předseda vrchního soudu určí ve výzvě lhůtu k navržení osob do seznamu. Lhůta nesmí být kratší než 30 dnů.

§ 5n

(1) Nikdo nemůže být navržen do více seznamů. Toho, kdo vykonával funkci člena senátu kárného soudu, lze navrhnout do seznamu soudců nebo do seznamu přísedících jen po uplynutí 5 let od skončení funkčního období senátu, ve kterém člen senátu vykonával

svou funkci. Do seznamu soudců krajských a okresních soudů a do seznamu přísedících může být navržena pouze osoba, která se zapsáním do seznamu vyslovila souhlas.

(2) Do seznamu soudců může být navržen pouze soudce, který vykonává funkci soudce nejméně 3 roky, je bezúhonný a není předsedou nebo místopředsedou soudu.

(3) Do seznamu přísedících nemůže být z řad osob vykonávajících jiné právnické povolání navržen soudce, státní zástupce, soudní exekutor a advokát. Do seznamu přísedících nemůže být navržen státní zástupce, který je vedoucím státním zástupcem nebo náměstkem vedoucího státního zástupce, a soudní exekutor, který je členem prezidia Exekutorské komory České republiky, předsedou kontrolní komise nebo předsedou revizní komise Exekutorské komory České republiky.

(4) Do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců, do seznamu přísedících pro řízení ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora, může být navržen jen státní občan České republiky, který

a) v den složení slibu dosáhl věku nejméně 30 let,

b) je plně svéprávný,

c) získal vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu Právo a právní věda v oblasti vzdělání Právo nebo obsahově odpovídajícím studijním programu na vysoké škole v České republice,

d) je bezúhonný,

e) má zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku, že bude svou funkci řádně

zastávat,

f) splňuje další předpoklady podle zákona, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů11).

(5) Státní zástupce může být navržen do seznamu přísedících pro řízení ve věcech státních zástupců, vykonává-li funkci státního zástupce nejméně 3 roky a je bezúhonný.

(6) Soudní exekutor může být navržen do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů, vykonává-li exekutorský úřad nejméně 3 roky a je bezúhonný.

§ 5o

(1) Předseda vrchního soudu určí losem členy senátu z příslušného seznamu soudců a z příslušného seznamu přísedících.

(2) Předseda vrchního soudu určí losem z příslušného seznamu soudců a z příslušného seznamu přísedících též každému soudci náhradníka a každému přísedícímu 2 náhradníky v určeném pořadí.

(3) Určit členem senátu a náhradníkem člena senátu lze pouze toho, kdo splňuje

podmínky podle § 5n.

§ 5p

(1) Přísedící senátu kárného soudu po vylosování skládá do rukou předsedy kárného

soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“.

(2) Odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na

přísedícího hledí, jako by nebyl vylosován.

§ 5q

Na práva a povinnosti přísedícího senátu kárného soudu se přiměřeně použijí ustanovení o právech a povinnostech přísedících podle zákona o soudech a soudcích.

§ 5r

(1) Přísedícímu ve věcech soudců a ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a přísedícímu ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora, náleží odměna a náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce.

(2) Přísedícímu podle odstavce 1 náleží odměna za každý den, v němž se zúčastnil jednání senátu, ve výši jednadvacetiny platu soudce vrchního soudu, kterému náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem stanoveným pro započtenou dobu v délce do ukončení 5. roku12).

(3) Odměnu a náhradu hotových výdajů vyplácí přísedícímu podle odstavce 1 kárný soud.

(4) Pokud je přísedící podle odstavce 1 zaměstnancem, je výkon funkce přísedícího překážkou v práci z důvodu jiného úkonu v obecném zájmu13).

§ 5s

Výkon funkce přísedícího, je-li přísedícím státní zástupce, se považuje za výkon funkce státního zástupce.

Společná ustanovení

§ 5t

Za bezúhonného není považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen.

§ 5u

(1) Funkční období senátu kárného soudu je pětileté. Funkční období senátu kárného soudu počíná dnem ustanovení předsedy senátu do funkce.

(2) Členové senátu kárného soudu a náhradníci členů senátu kárného soudu jsou

určováni na dobu funkčního období senátu; § 6 tím není dotčen.

(3) Senát vrchního soudu dokončí řízení zahájená během jeho funkčního období. Senát

Nejvyššího soudu a senát Nejvyššího správního soudu dokončí řízení, ve kterém bylo

podáno odvolání během jeho funkčního období; § 6a tím není dotčen.

§ 6

(1) Funkce soudce, přísedícího a náhradníka soudce a přísedícího člena senátu kárného soudu

a náhradníka člena senátu kárného soudu zaniká

a) uplynutím funkčního období senátu, do kterého byl určen, nebo dokončením posledního

z řízení, která senát dokončil po uplynutí svého funkčního období,

b) přestane-li splňovat podmínky jmenování podle § 5 § 5d nebo 5n,

c) brání-li mu zdravotní stav nebo jiné důvody vykonávat svou funkci po dobu delší 1 roku,

d) uplynutím kalendářního měsíce po měsíci, v němž bylo doručeno předsedovi kárného soudu

oznámení o vzdání se funkce,

e) jestliže je soudce nebo státní zástupce přeložen k výkonu funkce k jinému soudu nebo

státnímu zastupitelství.

e) jestliže je soudce přidělen nebo přeložen k výkonu soudcovské funkce k jinému soudu, který je součástí jiného článku soustavy soudů nebo jehož sídlo je v obvodu jiného vrchního soudu,

f) jestliže je státní zástupce přidělen nebo přeložen k výkonu funkce ke státnímu zastupitelství v obvodu jiného vrchního soudu, ledaže je přidělen nebo přeložen k výkonu funkce k Nejvyššímu státnímu zastupitelství,

g) jestliže soudní exekutor začne vykonávat exekutorský úřad se sídlem v obvodu jiného vrchního soudu.

(2) Zánik funkce soudce kárného soudu soudce senátu kárného soudu nemá za následek ztrátu zánik funkce soudce.

(3) Na návrh předsedy senátu odvolá předseda kárného soudu přísedícího, který závažným způsobem porušil povinnosti přísedícího.

(4) Zanikne-li funkce člena senátu kárného soudu jinak než podle odstavce 1 písm. a), určí na jeho místo předseda kárného soudu nového člena senátu z řad náhradníků podle stanoveného určeného pořadí. Jestliže nového člena senátu nelze takto určit, předseda kárného soudu určí nového člena senátu nebo náhradníka člena senátu podle § 5d a 5e nebo podle § 5k až 5p.

§ 6a

(1) Funkce člena společného senátu zaniká zánikem jeho funkce člena senátu kárného soudu nebo uplynutím funkčního období tohoto senátu.

(2) Funkce náhradníka člena společného senátu zaniká zánikem jeho funkce náhradníka

člena senátu kárného soudu nebo uplynutím funkčního období tohoto senátu.

§ 6b

(1) Jestliže člen senátu kárného soudu, náhradník člena kárného soudu a ten, kdo je navržen nebo zařazen do seznamu soudců nebo přísedících, přestal nebo přestane splňovat podmínky podle § 5d nebo 5n, oznámí to bez zbytečného odkladu předsedovi

kárného soudu.

(2) Člen senátu a náhradník člena senátu oznámí předsedovi kárného soudu bez zbytečného odkladu též, že zanikla nebo zanikne jeho funkce podle § 6 odst. 1 písm. c) nebo e) až g).

§ 7

Jestliže senát provedl úkony v řízení zahájeném před uplynutím jeho funkčního období, řízení dokončí.

Hlava III

Řízení o kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů

§ 8

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh.

(2) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce jsou oprávněni podat

a) prezident republiky proti kterémukoliv soudci,

b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci,

c) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud vrcholným soudním orgánem,

d) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší správní soud vrcholným soudním orgánem,

e) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále proti

soudci soudu nižšího stupně v jeho obvodu,

f) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti soudci okresního soudu v jeho obvodu,

g) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného okresního soudu.

(3) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedy nebo místopředsedy soudu je oprávněn podat

a) prezident republiky proti předsedovi nebo místopředsedovi Nejvyššího soudu a Nejvyššího

správního soudu, předsedovi vrchního a krajského soudu,

b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv předsedovi nebo místopředsedovi soudu,

c) Veřejný ochránce práv proti kterémukoliv předsedovi nebo místopředsedovi soudu,

d) předseda soudu proti místopředsedovi tohoto příslušného soudu a předsedovi nebo místopředsedovi soudu nižšího stupně ve svém v jeho obvodu,

e) předseda Nejvyššího správního soudu proti předsedovi krajského soudu a místopředsedovi

krajského soudu pro úsek správního soudnictví.

(4) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedy kolegia Nejvyššího soudu

nebo Nejvyššího správního soudu je oprávněn podat

a) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv předsedovi kolegia,

b) předseda Nejvyššího soudu proti předsedovi kolegia Nejvyššího soudu,

c) předseda Nejvyššího správního soudu proti předsedovi kolegia Nejvyššího správního soudu.

(5) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce je oprávněn podat

a) ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci,

b) vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného vrchního státního zastupitelství, proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

c) krajský státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného krajského státního zastupitelství a

státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

d) okresní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného okresního státního zastupitelství,

e) vedoucí státní zástupce stojící v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce, proti tomuto státnímu zástupci.

§ 8a

(1) Zjistí-li předseda soudu oprávněný podat návrh na zahájení kárného řízení, že soudce

a) zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, nebo

b) jmenovaný předsedou nebo místopředsedou soudu, závažným způsobem porušuje stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů,

podá návrh na zahájení kárného řízení, nestanoví-li tento zákon nebo zákon o soudech a soudcích jinak.

(2) Zjistí-li vedoucí státní zástupce oprávněný podat návrh na zahájení kárného řízení, že státní zástupce zaviněně porušil povinnost státního zástupce nebo že svým chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství, v odbornost jeho postupu, anebo jím snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce, podá návrh na zahájení kárného řízení, nestanoví-li tento zákon nebo zákon o státním zastupitelství jinak.

(3) Pokud skutečnosti podle odstavce 1 nebo 2 zjistí Ministerstvo spravedlnosti (dále jen

„ministerstvo“), ministr spravedlnosti podá návrh na zahájení kárného řízení, nestanoví-li tento zákon, zákon o soudech a soudcích nebo zákon o státním zastupitelství jinak.

§ 8b

(1) Ministerstvo může vyzvat předsedu soudu a vedoucího státního zástupce, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, aby sdělil ministerstvu, zda podá nebo podal návrh pro určitý skutek proti určité osobě.

(2) Vyzvat ke sdělení podle odstavce 1 může také předseda nadřízeného soudu nebo

nadřízený vedoucí státní zástupce, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného

řízení.

(3) Předseda soudu a vedoucí státní zástupce, kterému byla doručena výzva, je povinen k výzvě sdělit, zda podá nebo podal návrh na zahájení kárného řízení, bez zbytečného odkladu od doručení výzvy.

(4) Povinnost předsedy soudu a vedoucího státního zástupce, kterému byla doručena výzva, podat návrh na zahájení kárného řízení podle § 8a není odstavcem 1 a 2 dotčena.

§ 8c

(1) Jestliže ze sdělení předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce vyplývá, že návrh na zahájení kárného řízení podal nebo podá, ministr spravedlnosti, jestliže ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a předseda soudu a vedoucí státní zástupce, který vyzval ke sdělení, může také podat návrh pro týž skutek proti téže osobě nebo přistoupit k jinému návrhu podanému pro týž skutek proti téže osobě.

(2) Ministr spravedlnosti, jestliže ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a předseda soudu a vedoucí státní zástupce, který vyzval ke sdělení, může podat návrh na zahájení kárného řízení pro týž skutek a proti téže osobě nebo přistoupit k jinému návrhu podanému pro týž skutek proti téže osobě i před doručením sdělení.

§ 9

(1) Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do 3 let ode dne spáchání kárného provinění.

(1) Xxxxxxxxxxx musí podat návrh na zahájení kárného řízení do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu. Pokud navrhovatel doručil jinému orgánu oprávněnému podat návrh na zahájení kárného řízení výzvu ke sdělení, zda pro určitý skutek proti určité osobě podá nebo podal návrh na zahájení kárného řízení, lhůta podle věty první neběží, dokud sdělení není doručeno navrhovateli.

(2) Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž

skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.

(2) (3) Návrh musí obsahovat Není-li dále stanoveno jinak, návrh na zahájení kárného řízení obsahuje jméno a příjmení soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž návrh směřuje se návrh podává, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, označení důkazů, o které se návrh opírá, a návrh na uložení konkrétního kárného opatření. K návrhu se připojí důkazy, které má navrhovatel k dispozici. Senát kárného soudu není návrhem na uložení kárného opatření vázán.

(3) Účastníky řízení jsou navrhovatel a soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor, proti němuž návrh směřuje (dále jen „kárně obviněný“).

§ 9a

(1) Pokud navrhovatel a kárně obviněný sjednali před zahájením kárného řízení dohodu o vině a kárném opatření, navrhovatel návrhem na zahájení kárného řízení navrhne

schválení této dohody. Návrh na zahájení kárného řízení obsahuje náležitosti podle § 9 odst. 3 vyjma popisu skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, a návrhu na uložení konkrétního kárného opatření. K návrhu na zahájení kárného řízení je třeba připojit vedle důkazů, které má navrhovatel k dispozici, též sjednanou dohodu o vině a kárném opatření, která obsahuje

a) jméno navrhovatele a toho, proti komu se návrh podává, a jejich podpis,

b) datum a místo sepsání,

c) popis skutku, ve kterém je spatřováno kárné provinění,

d) prohlášení toho, proti komu je podán návrh, že spáchal skutek, který je předmětem sjednané dohody o vině a kárném opatření,

e) dohodnutý druh, případně výměru kárného opatření, a

f) rozsah a způsob uhrazení regresní úhrady podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, jestliže se stát domáhá jejího sjednání.

(2) Xxxxxxxxxxx před sjednáním dohody o vině a kárném opatření požádá ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, který podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci jedná jménem státu o regresních úhradách, o sdělení, zda se stát domáhá sjednání regresní úhrady, případně o sdělení jejího rozsahu, způsobu jejího uhrazení a dalších souvisejících informací.

(3) Ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad podle odstavce 2 sdělí navrhovateli, jaké údaje jsou potřebné pro odpověď na jeho žádost.

(4) Navrhovatel žádost a sdělení podle odstavce 2 a 3 přiloží k návrhu na zahájení

kárného řízení.

(5) Jestliže se stát nedomáhá sjednání regresní úhrady nebo její části, není tím dotčeno právo státu požadovat uhrazení této regresní úhrady nebo její části podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

§ 9b

(1) Účastníky kárného řízení jsou navrhovatel a soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor, proti němuž byl podán návrh na zahájení kárného řízení (dále jen „kárně obviněný“).

(2) V řízení před odvolacím soudem jsou účastníky kárného řízení též ministr spravedlnosti, nejvyšší státní zástupce, předseda kontrolní komise nebo předseda revizní komise Exekutorské komory České republiky, i když nejsou navrhovateli, pokud podali odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

§ 9c

(1) Xxxxxxxxxxxxx je též ten, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, a přistoupil k návrhu na zahájení kárného řízení podanému jiným navrhovatelem. Xxxxxxxxxxx, který přistoupil k návrhu jiného navrhovatele, nemůže vzít zpět návrh, ke kterému přistoupil.

(2) Přistoupit k návrhu na zahájení kárného řízení lze do zahájení dokazování, jinak se k přistoupení nepřihlíží.

(3) Nepřihlíží se také k přistoupení k

a) návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o

vině a kárném opatření, a

b) návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podanému po zahájení kárného

řízení.

§ 9d

(1) Jestliže návrh na zahájení kárného řízení nebo dohoda o vině a kárném opatření neobsahuje náležitosti podle § 9 odst. 3 nebo § 9a a pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení, předseda senátu vyzve navrhovatele, aby vady odstranil do 30 dnů ode dne, kdy mu byla taková výzva doručena, neurčí-li lhůtu delší. Ve výzvě jej též poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést.

(2) Odstranění vad návrhu nelze uložit navrhovateli, který k návrhu přistoupil.

(3) Ustanovení § 13 odst. 1 není odstavcem 1 dotčeno.

§ 10

Na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení

zvláštního právního předpisu4c). Pro nahrazení vyloučeného člena senátu se použije obdobně

§ 6 odst. 4.

§ 11 zrušen

§ 12

(1) Návrh na zahájení řízení doručí předseda senátu kárně obviněnému do vlastních rukou, a jde-li o soudce, poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad soudců nebo advokátů; jde-li o státního zástupce, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad státních zástupců nebo advokátů; jde-li o soudního exekutora, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad soudních exekutorů nebo advokátů. Současně poučí kárně obviněného o jeho právech podle tohoto zákona a přiměřeně i jako obviněného podle trestního řádu;, zejména ho poučí o právu uplatnit důvod podjatosti členů senátu, vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, o právu uvádět skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu nevypovídat. Nebylo-li řízení zahájeno podáním návrhu podle § 9a, poučí ho rovněž o možnosti vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a k důkazům o nich, o právu uvádět skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu nevypovídat, a zároveň ho vyrozumí, že má právo označit v jím určené lhůtě ty skutečnosti uvedené v návrhu na zahájení kárného řízení, které považuje za nesporné.

(2) Návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu zašle též ministru spravedlnosti, pokud

návrh na zahájení řízení nepodal.

(3) Pokud nepodali návrh na zahájení kárného řízení, předseda senátu vyrozumí o zahájení

kárného řízení zašle návrh na zahájení kárného řízení též

a) předsedu předsedovi soudu, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným soudce, předseda soudu, místopředseda soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu,

b) nejvyššího státního zástupce a vedoucího státního zástupce nejvyššímu státnímu zástupci a vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným státní zástupce,

c) nejvyššího státního zástupce, vedoucího státního zástupce stojícího nejvyššímu státnímu zástupci, vedoucímu státnímu zástupci stojícímu v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, a Úřad Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce,

d) nejvyššího státního zástupce nejvyššímu státnímu zástupci a Úřad Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce, nebo

e) Exekutorskou komoru Exekutorské komoře České republiky, je-li kárně obviněným soudní exekutor.

§ 13

(1) Vyžaduje-li obsah návrhu na zahájení kárného řízení předběžné objasnění některých skutečností, předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu jím pověřený člen senátu z řad soudců provede předběžné šetření. Může zejména zjistit stanovisko kárně obviněného, zjistit další potřebné skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny, a jde-li o listiny nebo jiné věci, opatřit je k provedení důkazu.

(2) Předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu z řad soudců může též zjistit stanovisko navrhovatele a kárně obviněného ke sjednání dohody o vině a kárném opatření. Vyjádří-li se navrhovatel a kárně obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a kárném opatření, předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu z řad soudců stanoví navrhovateli přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li navrhovatel v určené lhůtě kárnému soudu návrh na schválení dohody o vině a kárném opatření, postupuje se v dalším řízení na jeho podkladě. Pokud senát dohodu o vině a kárném opatření neschválí, jedná na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení; v dalším řízení se ke sjednané dohodě, včetně prohlášení viny kárně obviněným, nepřihlíží.

§ 13a

Pokud v souvislosti s podáním návrhu na zahájení kárného řízení byl soudce dočasně zproštěn výkonu funkce soudce a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly kárně stíhaným soudcem podány námitky,5) rozhodne senát nejprve o těchto námitkách, a to do 10 pracovních dnů bez jednání usnesením rozhodnutím, kterým buď námitky zamítne nebo dočasné zproštění výkonu funkce zruší. Obdobně se postupuje, pokud v souvislosti s podáním návrhu na zahájení kárného řízení byl dočasně zproštěn výkonu funkce státní zástupce a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly kárně stíhaným státním zástupcem podány námitky.6)

§ 14

(1) Senát bez ústního jednání kárné řízení zastaví,

a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu na zahájení kárného řízení nebo dohody o vině a kárném opatření připojené k návrhu ve lhůtě určené předsedou senátu a v kárném řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat,

a) b) byl-li návrh na zahájení řízení podán opožděně nebo byl-li vzat zpět,

b) c) zanikla-li soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci jeho funkce nebo, jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu nebo předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, bylo-li vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky, ministru spravedlnosti nebo předsedovi Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu; jde-li o státního zástupce též tehdy, bylo-li vzdání se funkce státního zástupce doručeno ministru spravedlnosti; nebo, jde-li o soudního exekutora, zanikl-li mu výkon exekutorského úřadu,

c) d) zanikla-li odpovědnost soudce, státního zástupce nebo soudního exekutora kárně obviněného za kárné provinění.

(2) Senát nezastaví řízení podle odstavce 1 písm. b) až d), prohlásí-li kárně obviněný nejpozději ve lhůtě určené předsedou senátu, že trvá na projednání věci. Ustanovení věty první se nepoužije, pokud kárně obviněný zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

(3) Senát zastaví bez ústního jednání řízení o návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podaném po zahájení kárného řízení, jestliže navrhovatel neodstranil vady dohody připojené k návrhu ve lhůtě určené předsedou senátu a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podmíněné zastavení řízení

§ 14a

(1) Senát může bez ústního jednání se souhlasem kárně obviněného podmíněně zastavit kárné řízení, jestliže se kárně obviněný k činu doznal a prohlásil, že uhradí státu regresní úhradu podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, pokud se stát domáhá, aby bylo kárně obviněnému její uhrazení uloženo rozhodnutím o podmíněném zastavení řízení.

(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného kárného provinění, okolnostmi jeho spáchání nebo poměry kárně obviněného, senát rozhodne o podmíněném zastavení kárného řízení pouze tehdy, pokud kárně obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a

a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil kárného provinění,

b) zaváže se, že během zkušební doby dodatečně splní určitou povinnost, jejímž porušením se dopustil kárného provinění, nebo

c) složí na účet kárného soudu peněžitou částku, která není zřejmě nepřiměřená závažnosti kárného provinění, určenou státu na

1. zajištění právního, dluhového nebo podobného poradenství fyzickým nebo právnickým

osobám podle jiného právního předpisu14), nebo

2. peněžitou pomoc obětem trestné činnost podle jiného právního předpisu15).

(3) Senát podmíněně zastaví kárné řízení, pouze pokud lze takové rozhodnutí považovat za dostačující vzhledem k osobě kárně obviněného s přihlédnutím k okolnostem případu a k tomu, jak dosud vykonával svou funkci nebo úřad.

§ 14b

(1) Stát na žádost kárně obviněného nebo předsedy senátu sdělí, zda se domáhá, aby bylo kárně obviněnému rozhodnutím o podmíněném zastavení řízení uloženo uhrazení regresní úhrady. Ustanovení § 9a odst. 2 až 4 se použijí obdobně.

(2) Jestliže se stát nedomáhá, aby bylo kárně obviněnému rozhodnutím o podmíněném zastavení kárného řízení uloženo uhrazení regresní úhrady nebo její části, není tím dotčeno právo státu požadovat uhrazení této regresní úhrady nebo její části podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

§ 14c

(1) V rozhodnutí o podmíněném zastavení kárného řízení se stanoví zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky, v případě rozhodnutí podle § 14a odst. 2 na 6 měsíců až 3 roky; zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se kárně obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle

§ 14a odst. 2 písm. a), nebo doba, během které se kárně obviněný zavázal, že splní určitou

povinnost podle § 14a odst. 2 písm. b).

(2) Kárně obviněnému, který se zavázal uhradit státu regresní úhradu, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení kárného řízení uloží, aby úhradu ve lhůtě určené v rozhodnutí uhradil. Právo státu požadovat regresní úhradu nebo její část podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, jejíž uhrazení není v rozhodnutí uloženo, tím není dotčeno.

(3) Rozhodnutí o podmíněném zastavení kárného řízení podle § 14a odst. 2 musí obsahovat též určení činnosti, které se kárně obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet, délku doby, po kterou se této činnosti zavazuje zdržet, určení povinnosti, kterou se zavazuje během zkušební doby splnit, a lhůtu, do kdy se zavazuje tuto povinnost splnit, nebo určení výše peněžité částky určené státu.

§ 14d

(1) Předseda senátu rozhodne, že se kárně obviněný osvědčil, jestliže kárně obviněný

v průběhu zkušební doby

a) řádně plnil své povinnosti vyplývající ze své funkce a

b) splnil povinnosti vyplývající z rozhodnutí o podmíněném zastavení kárného řízení,

jinak rozhodne, případně i během zkušební doby, že se kárně obviněný neosvědčil a že se v řízení pokračuje. Pokud se v kárném řízení pokračuje a v tomto řízení není zjištěna vina kárně obviněného, stát mu uhrazenou regresní úhradu a uhrazenou peněžitou částku podle § 14a odst. 2 písm. c) bez zbytečného odkladu vrátí.

(2) Předseda senátu může výjimečně vzhledem k okolnostem případu a osobě kárně obviněného ponechat podmíněné zastavení kárného řízení v platnosti a prodloužit

zkušební dobu až o 1 rok. Zkušební doba nesmí překročit 3 roky.

(3) Ustanovení § 13 odst. 1 se pro účely rozhodování podle odstavce 1 a 2 použije

přiměřeně.

(4) Jestliže předseda senátu do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, že se kárně obviněný osvědčil, aniž na tom měl kárně obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.

(5) Právní mocí rozhodnutí o tom, že se kárně obviněný osvědčil, nebo marným uplynutím lhůty k vydání tohoto rozhodnutí je řízení zastaveno.

§ 15

Přerušení řízení

(1) Má-li senát zato, že skutečnosti, které se kárně obviněnému kladou za vinu, mají znaky trestného činu nebo přestupku anebo jiného správního deliktu, kárné řízení přeruší a věc postoupí příslušnému orgánu; obdobně postupuje i tehdy, dozví-li se, že pro tentýž skutek je vedeno proti kárně obviněnému trestní stíhání nebo správní řízení.

(2) Přerušení kárného řízení trvá do právní moci rozhodnutí orgánu, jemuž byla věc postoupena podle odstavce 1. Po právní moci tohoto rozhodnutí senát pokračuje v řízení, má-li zato, že postih ve správním nebo trestním řízení není dostačující; jinak kárné řízení zastaví.

(3) Senát kárné řízení vedené proti kárně obviněnému přeruší též tehdy, bylo-li zahájeno řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona. V kárném řízení pokračuje po právní moci rozhodnutí v řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona, pokud kárně obviněnému, proti němuž se kárné řízení vede, funkce soudce nebo státního zástupce nezanikla.

§ 15a

(1) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může kárný senát spojit ke společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné návrhy na zahájení kárného řízení.

(2) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém ze skutků nebo proti některému z kárně obviněných vyloučit ze společného řízení.

(3) Ke společnému projednání a rozhodnutí podle odstavce 1 lze spojit též věci zahájené na základě samostatných návrhů na zahájení kárného řízení podaných pro týž skutek proti témuž kárně obviněnému.

§ 16

(1) Po provedení předběžného šetření, nebo není-li takového šetření třeba, určí předseda senátu termín ústního jednání, vyrozumí o něm navrhovatele a kárně obviněného, a má-li kárně obviněný obhájce, také jeho obhájce.

(2) Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda senátu k ústnímu jednání.

(3) Termín ústního jednání se stanoví tak, aby kárně obviněný a jeho obhájce měli od vyrozumění alespoň 5 pracovních dnů na přípravu obhajoby. Stejnou lhůtu na přípravu je třeba poskytnout navrhovateli.

(4) Nejsou-li navrhovatelem, předseda senátu vyrozumí o termínu ústního jednání též ministra spravedlnosti a

a) předsedu soudu, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu,

b) nejvyššího státního zástupce a vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným státní zástupce,

c) nejvyššího státního zástupce, vedoucího státního zástupce stojícího v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, a Úřad evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce,

d) nejvyššího státního zástupce a Úřad evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným

státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce, nebo

e) Exekutorskou komoru České republiky, je-li kárně obviněným soudní exekutor.

§ 17

(1) Ústní jednání se koná je veřejné a koná se zásadně v přítomnosti navrhovatele a kárně obviněného. V nepřítomnosti kárně obviněného, lze věc projednat pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Jestliže si kárně obviněný zvolí obhájce, má obhájce právo zúčastnit se ústního jednání.

(2) Na počátku ústního jednání přednese navrhovatel návrh na zahájení kárného řízení nebo návrh na schválení dohody o vině a kárném opatření podaný po zahájení kárného řízení a odůvodní jej. Není-li navrhovatel přítomen, přednese návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu nebo jím určený člen senátu z řad soudců.

(3) Bylo-li provedeno předběžné šetření, předseda senátu nebo jím určený člen senátu z řad soudců seznámí senát a účastníky řízení s jeho výsledky.

(4) Předseda senátu vyslechne kárně obviněného, a provede další potřebné důkazy. Kárně obviněný má právo výpověď odepřít.

(5) Po skončení dokazování se k věci může vyjádřit navrhovatel, obhájce a kárně obviněný. Kárně obviněnému vždy patří poslední slovo.

(6) Ústní jednání je veřejné.

§ 17a

(1) Není-li dále stanoveno jinak, předseda senátu může po přednesení návrhu na zahájení kárného řízení vyzvat kárně obviněného, aby označil skutečnosti, které považuje za nesporné; pokud se kárně obviněný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení návrhu na zahájení kárného řízení, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce změnit. Toto vyjádření může za kárně obviněného učinit i jeho obhájce, a to i když se ústní jednání koná v nepřítomnosti kárně obviněného.

(2) Senát může rozhodnout o upuštění od dokazování skutečností, které navrhovatel a kárně obviněný označili za nesporné, pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto prohlášeních pochybovat.

(3) Předseda senátu vyslechne kárně obviněného a provede další potřebné důkazy. Kárně obviněný má právo výpověď odepřít.

(4) Za důkaz může sloužit i to, co bylo získáno pro účely řízení o způsobilosti k výkonu

funkce podle hlavy čtvrté a v jeho průběhu.

(5) Po skončení dokazování se k věci může vyjádřit navrhovatel, obhájce a kárně obviněný. Kárně obviněnému vždy patří poslední slovo.

§ 17b

(1) Má-li předseda senátu vzhledem k okolnostem případu za to, že je vhodné sjednání dohody o vině a kárném opatření, poučí kárně obviněného o možnosti takového postupu a o důsledcích s tím spojených. Poté zjistí jeho stanovisko a stanovisko navrhovatele.

(2) Vyjádří-li se navrhovatel i kárně obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a kárném opatření, předseda senátu ústní jednání na nezbytnou dobu přeruší za účelem jejího sjednání; je-li to s ohledem na okolnosti zapotřebí, jednání odročí. Návrh na sjednání dohody o vině a kárném opatření může podat i navrhovatel a kárně obviněný; předseda senátu není povinen takovému návrhu vyhovět.

(3) Došlo-li k sjednání dohody o vině a kárném opatření, pokračuje se v ústním jednání; přitom se postupuje podle § 17 odst. 2 a podle § 17c. Pokud k sjednání dohody o vině a kárném opatření nedošlo nebo senát dohodu o vině a kárném opatření neschválí, pokračuje se v ústním jednání na podkladě původního návrhu; v dalším řízení se k sjednané dohodě, včetně prohlášení viny kárně obviněným, nepřihlíží.

§ 17c

(1) Po přednesení návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, nebo po přednesení návrhu na schválení takové dohody podaném po zahájení kárného řízení vyzve předseda senátu kárně obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda

a) prohlášení o tom, že spáchal skutek, který je předmětem sjednané dohody o vině

a kárném opatření, učinil dobrovolně a bez nátlaku a

b) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a kárném opatření, zejména že nebude prováděno dokazování a že se vzdává práva podat odvolání proti rozhodnutí, kterým by senát prohlášení o vině a kárném opatření schválil, s výjimkou případu, kdy takové rozhodnutí senátu není v souladu s dohodou o vině a kárném opatřením, jejíž znění bylo soudu předloženo.

(2) Dokazování senát neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout kárně obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

§ 18

(1) O ústním jednání před senátem a o jeho poradě se pořizuje protokol. Protokol o ústním jednání podepisuje předseda senátu a zapisovatel, protokol o poradě předseda a členové senátu a zapisovatel.

(2) Senát kárného soudu rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se kárně obviněný dopustil kárného provinění, senát vynese

zprošťující rozhodnutí.

§ 19

(1) Dojde-li senát k závěru, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření nebo rozhodne o upuštění od uložení kárného opatření za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy.7) Senát upustí od uložení kárného opatření také tehdy, pokud nezastavil řízení proto, že kárně obviněný trval na projednání věci podle § 14 odst. 2. Při uložení kárného opatření státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce pro kárné provinění související s jeho povinnostmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce10) postupuje senát podle tohoto přímo použitelného předpisu.

(2) Senát vynese zprošťující rozhodnutí, dojde-li k závěru, že se kárně obviněný kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat nebo nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede, anebo tento skutek není kárným proviněním.

(3) Jestliže senát kárně obviněného zprostil podle odstavce 2, má kárně obviněný nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Senát rozhodne o tomto nároku ve svém rozhodnutí podle odstavce 2 nebo, je-li třeba provést další šetření, předseda senátu rozhodne o nároku kárně obviněného na náhradu nákladů samostatným rozhodnutím.

(4) Senát zastaví kárné řízení, jestliže při ústním jednání vyjde najevo některý z důvodů

zastavení uvedených v § 14.

(5) Předseda senátu rozhodnutí vyhlásí při ústním jednání. Rozhodnutí je třeba písemně vyhotovit. Kromě výroku musí rozhodnutí obsahovat též jeho stručné odůvodnění a poučení o odvolání.

§ 19a

(1) Senát neschválí dohodu o vině a kárném opatření, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu nebo výše navrženého kárného opatření, a věc navrhovateli rozhodnutím vrátí.

(2) Místo postupu podle odstavce 1 senát může oznámit navrhovateli a kárně obviněnému své výhrady, aby mohli navrhnout nové znění dohody o vině a kárném opatření; za tím účelem senát ústní jednání přeruší nebo odročí.

(3) Pokud v určené lhůtě nebude předloženo nové znění dohody o vině a kárném opatření, senát dohodu o vině a kárném opatření navrhovateli rozhodnutím vrátí.

(4) Pokud by byl následně podán návrh na zahájení kárného řízení, který by se týkal téhož skutku, k prohlášení viny ani ke sjednané dohodě o vině a kárném opatření se nepřihlíží; lhůta pro podání návrhu neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, kterým kárný soud vrátil věc nebo dohodu navrhovateli.

§ 19b

(1) Nepostupuje-li senát podle § 19a, dohodu o vině a kárném opatření schválí rozhodnutím, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a kárném opatření, výrok o vině a kárném opatření v souladu s dohodou o vině a kárném opatření a výrok o

regresní úhradě, je-li v dohodě obsažena.

(2) Právo státu požadovat regresní úhradu nebo její část podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, jejíž uhrazení není v dohodě obsaženo, tím není dotčeno.

(3) Ustanovení § 19 odst. 1 poslední věta se použije obdobně.

§ 19c

(1) Senát zastaví kárné řízení nebo řízení o návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podaném po zahájení kárného řízení, jestliže při ústním jednání vyjde najevo, že řízení má být zastaveno. Senát podmíněně zastaví kárné řízení, shledá-li okolnosti uvedené v § 14a.

(2) Předseda senátu rozhodnutí vyhlásí při ústním jednání. Rozhodnutí je třeba písemně vyhotovit. Kromě výroku musí rozhodnutí obsahovat též jeho stručné odůvodnění a poučení o odvolání.

§ 20

(1) Písemné vyhotovení rozhodnutí senátu a společného senátu a písemné vyhotovení rozhodnutí předsedy senátu podle § 14d odst. 1 a 2 a podle § 19 odst. 3 se doručí kárně obviněnému, obhájci, jestliže jej kárně obviněný má, navrhovateli, ministru spravedlnosti a

a) předsedovi soudu, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným soudce, předseda soudu, místopředseda soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu,

b) nejvyššímu státnímu zástupci a vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným státní zástupce,

c) nejvyššímu státnímu zástupci, vedoucímu státnímu zástupci stojícímu v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, a Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce,

d) nejvyššímu státnímu zástupci a Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným

státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce, nebo

e) Exekutorské komoře České republiky, je-li kárně obviněným soudní exekutor.

(2) Kárně obviněnému se písemné vyhotovení rozhodnutí senátu doručuje do vlastních rukou.

§ 21

Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.

Odvolání a řízení o něm

§ 21

(1) Proti rozhodnutí kárného soudu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení

písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek.

(2) Odvolání je přípustné jen proti rozhodnutí podle § 19 a proti rozhodnutí o návrhu na obnovu kárného řízení.

(3) Odvolání je též přípustné proti rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření, jestliže toto rozhodnutí není v souladu se zněním dohody předloženým ke schválení.

(4) Odvolání navrhovatele, který nesjednal dohodu o vině a kárném opatření s kárně obviněným, a odvolatele, který nebyl účastníkem řízení v prvním stupni (§ 9b odst. 2), je přípustné proti rozhodnutí o schválení dohody též, jestliže je dohoda nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu nebo výše kárného opatření.

§ 21a

(1) Odvolání může podat kárně obviněný a v jeho prospěch i neprospěch též navrhovatel a ministr spravedlnosti.

(2) V řízení ve věcech státních zástupců může podat odvolání ve prospěch i v neprospěch kárně obviněného též nejvyšší státní zástupce.

(3) V řízení ve věcech soudních exekutorů může podat odvolání ve prospěch i v neprospěch kárně obviněného též předseda kontrolní komise a předseda revizní komise Exekutorské komory České republiky oprávněný podat návrh na zahájení kárného řízení.

§ 21b

(1) Odvolání obsahuje návrh na uložení konkrétního kárného opatření, pokud se odvolatel, který není kárně obviněným, domáhá v řízení jeho uložení. Senát není návrhem vázán.

(2) Skutečnosti a důkazy ve věci samé, které nebyly použity v řízení před soudem prvního stupně, mohou být použity v odvolání a v řízení o odvolání jen, jestliže je uplatnil

a) odvolatel, který nebyl účastníkem řízení před soudem prvního stupně (§ 9b odst. 2),

b) navrhovatel nebo kárně obviněný, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které dosud bez své viny uplatnit nemohl, a

c) navrhovatel, kárně obviněný nebo jiný účastník řízení, je-li to třeba k jeho úspěchu ve věci vzhledem k uplatnění skutečností a důkazů podle písmene a) nebo b).

(3) V řízení o odvolání se přiměřeně použijí ustanovení § 13 až 20. Proti rozhodnutí odvolacího kárného soudu není odvolání přípustné.

§ 22

Obnova kárného řízení

(1) Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor kárně obviněný podat návrh na obnovu kárného řízení.

(2) Xxxx opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný.

(2) Obnova kárného řízení se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které

a) kárně obviněný nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení před soudem prvního stupně, v odvolání a v řízení o odvolání a

b) by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině anebo vzhledem k nimž by původně uložené kárné opatření bylo ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti kárného provinění nebo k poměrům kárně obviněného nebo uložený druh kárného opatření by byl ve zřejmém rozporu s účelem kárného opatření.

(3) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, lze rozšířit jen do uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí, proti kterému byl návrh podán. Důvody obnovy lze měnit a doplňovat i později.

§ 22a

Xxxx opravný prostředek proti rozhodnutí kárného soudu než odvolání a návrh na obnovu kárného řízení není přípustný.

§ 23

(1) Pravomocné rozhodnutí vydané v kárném řízení se založí do osobního spisu soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, jehož se týká. Na rozhodnutí se nevztahuje povinnost vydat tuto písemnost soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci při zániku jeho pracovního vztahu nebo skončení pracovního poměru.8)

(2) Opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření provede, jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, příslušný orgán státní správy soudu, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu přidělen k výkonu funkce soudce; jde-li o státního zástupce, provede opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření příslušný orgán státní správy státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce státního zástupce; jde-li o soudního exekutora, potřebná opatření provede Ministerstvo spravedlnosti ministerstvo.

§ 24

Po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán. Jestliže výkon kárného opatření do té doby neskončil, kárný postih se zahlazuje vykonáním kárného opatření.

§ 25

Nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.

Hlava IV

Řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci

§ 26

V řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci se přiměřeně použijí ustanovení hlavy třetí.

§ 26

(1) Zjistí-li předseda soudu oprávněný podat návrh na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci, že soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, podá návrh na zahájení řízení.

(2) Zjistí-li vedoucí státní zástupce oprávněný podat návrh na zahájení řízení o způsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci, že státní zástupce je nezpůsobilý k výkonu funkce, podá návrh na zahájení řízení.

(3) Pokud skutečnosti podle odstavce 1 nebo 2 zjistí ministerstvo, ministr spravedlnosti podá návrh na zahájení řízení o způsobilosti soudce nebo státního zástupce vykonávat svou funkci, nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 26a

(1) Ministerstvo může vyzvat předsedu soudu nebo vedoucího státního zástupce, který je oprávněn podat návrh na zahájení řízení o způsobilosti soudce nebo státního zástupce vykonávat svou funkci, aby bez zbytečného odkladu sdělil ministerstvu, zda podá nebo podal návrh v určité věci.

(2) Vyzvat ke sdělení podle odstavce 1 může také nadřízený vedoucí státní zástupce, který

je oprávněn podat návrh na zahájení řízení.

(3) Předseda soudu a vedoucí státní zástupce, kterému byla doručena výzva, je povinen k výzvě sdělit, zda podá nebo podal návrh na zahájení řízení, bez zbytečného odkladu od doručení výzvy.

(4) Povinnost předsedy soudu a vedoucího státní zástupce, kterému byla doručena výzva, podat návrh na zahájení řízení podle § 26 není odstavcem 1 a 2 dotčena.

§ 26b

(1) Jestliže ze sdělení předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce vyplývá, že návrh podal nebo podá, ministr spravedlnosti, jestliže ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a vedoucí státní zástupce, který vyzval ke sdělení, může také podat návrh v téže věci nebo přistoupit k jinému návrhu podanému v téže věci.

(2) Ministr spravedlnosti, jestliže ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a vedoucí státní zástupce, který vyzval ke sdělení, může podat návrh na zahájení řízení v téže věci nebo přistoupit k návrhu podanému v téže věci i před doručením sdělení.

§ 26c

(1) V řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci se přiměřeně použijí ustanovení hlavy třetí s výjimkou § 14a až 14d.

(2) V řízení o způsobilosti k výkonu funkce může za důkaz sloužit i to, co bylo získáno pro účely kárného řízení a v jeho průběhu.

Hlava V zrušena

§ 27 zrušen

§ 28 zrušen

§ 29 zrušen

§ 30 zrušen

ČÁST DRUHÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 31

(1) Kárná řízení neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.

(2) Za kárné provinění nebo přestupek spáchané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nelze soudci nebo státnímu zástupci uložit přísnější kárné opatření, než jaké bylo možno uložit podle dosavadních předpisů.

§ 32

Zrušují se:

1. Zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců.

2. Zákon č. 22/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 412/1991 Sb., o kárné

odpovědnosti soudců.

3. Zákon č. 76/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 412/1991 Sb., o kárné

odpovědnosti soudců, ve znění zákona č. 22/1993 Sb.

§ 33

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2002.

1) § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2) § 91 zákona č. 6/2002 Sb.

Zákon č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

4a) § 79 a 80 zákona č. 6/2002 Sb.

4b) § 203 odst. 1 zákoníku práce.

4c) § 8 soudního řádu správního.

5) § 100 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění zákona č. 192/2003 Sb.

6) § 22 odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., ve znění zákona č. 192/2003 Sb. § 22 odst. 6 zákona o státním zastupitelství.

7) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

§ 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.

§ 30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství.

8) § 60 odst. 2 zákoníku práce.

9) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

11) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

12) § 28 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.

13) § 203 odst. 1 zákoníku práce.

14) Například zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů.

Změna zákona o soudech a soudcích

(ve znění senátního tisku č. 143)

§ 88

(1) Za kárné provinění podle § 87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) odvolání z funkce předsedy senátu,

d) odvolání z funkce soudce.

(2) Za kárné provinění podle § 87 odst. 2 lze uložit předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

d) odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího

soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

(3) Kárné opatření odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu lze uložit vedle kárného opatření snížení platu.

(3) (4) Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.

(4) (5) Za více kárných provinění téhož soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, projednaných ve společném řízení, se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.

(5) (6) Kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a c) se vůči kárně postiženému soudci nebo předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Za dobu, po kterou má být uplatněno kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b) nebo c), se považuje pouze doba, po kterou kárně postiženému plat nebo jeho část náleží, nebo souhrn takových dob.

§ 89

Zánik kárné odpovědnosti

(1) Odpovědnost soudce a předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.

(2) Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž

skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.

(3) Pokud bylo kárné řízení vedeno na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc nebo dohodu navrhovateli, lhůta podle odstavce 1 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci takového rozhodnutí.

§ 99

(1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce soudce Soudce je dočasně zproštěn

výkonu funkce,

a) byl-li jmenován soudcem Ústavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,

b) stal-li se soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu nebo byl-li pověřen

výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,

c) byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 68 odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení,

d) byl-li dočasně přidělen k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky podle § 70a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.

(2) K dočasnému zproštění výkonu soudcovské funkce podle odstavce 1 dojde dnem, v němž bylo soudci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

(3) (2) Soudce jmenovaný do funkce evropského nejvyššího žalobce je dnem, k němuž mu vznikla tato funkce, dočasně zproštěn výkonu soudcovské funkce.

(4) (3) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. a) a podle odstavce 3 odstavce 2 soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3) nenáleží. Po dobu dočasného zproštění funkce podle odstavce 1 písm. b) a

d) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3), není-li s výkonem funkce u mezinárodního soudu, u orgánu nebo organizace se sídlem mimo území České republiky nebo v mírové nebo záchranné operaci anebo s výkonem funkce v rámci humanitární pomoci mimo území České republiky spojeno poskytování odměny. Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. c) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3).

(5) (4) Soudce dočasně zproštěný výkonu funkce soudce podle odstavce 1 písm. b) a d) má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí ten, u něhož tuto funkci vykonává.

(6) (5) Vláda stanoví nařízením náhrady nákladů poskytovaných při výkonu funkce soudce v zahraničí, a to náhradu

a) zvýšených životních nákladů,

b) zvýšených vybavovacích výdajů,

c) jízdních výdajů a výdajů za ubytování,

d) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

§ 100

(1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce soudce,

a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,

b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení,

c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 91 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat

soudcovskou funkci, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.

(2) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 soudci náleží 50 % platu, na který vznikl soudci ke dni účinnosti dočasného zproštění výkonu funkce a po dobu trvání dočasného zproštění výkonu funkce nárok podle zvláštního právního předpisu.3) Nedošlo-li k zániku funkce, doplatí se soudci zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin nebo pokud bylo kárné řízení zastaveno v důsledku vzdání se funkce.

(3) Ustanovení § 99 odst. 2 platí obdobně.

(3) K dočasnému zproštění výkonu soudcovské funkce dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo soudci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

(4) Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b) může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;7a) podání námitek nemá odkladný účinek.

§ 100a

(1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce předsedu nebo místopředsedu

soudu

a) za podmínek stanovených v § 100 odst. 1 písm. a) a c).

(2) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 předsedovi nebo místopředsedovi soudu nenáleží zvýšení platového koeficientu spojené s jeho funkcí podle zvláštního právního předpisu6a). Nedošlo-li k zániku funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, doplatí se předsedovi nebo místopředsedovi soudu zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin.

(3) Ustanovení § 99 odst. 2 platí obdobně.

(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo předsedovi nebo místopředsedovi soudu doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

§ 101

Dočasné zproštění výkonu funkce přísedícího

(1) Přísedící může být dočasně zproštěn výkonu své funkce, jestliže

a) je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,

b) byl podán návrh na jeho odvolání, a to na dobu do rozhodnutí o návrhu na odvolání.

(2) O dočasném zproštění výkonu funkce přísedícího rozhoduje předseda příslušného soudu.

(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce přísedícího dojde dnem, v němž mu bylo doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce přísedícího dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo přísedícímu doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

§ 128

(1) Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu.6)

(2) Návrh podle zvláštního právního předpisu6) podá příslušný orgán státní správy soudů také tehdy, je-li soudce nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci podle § 91, nebo pokud zjistí, že soudce, jmenovaný předsedou nebo místopředsedou soudu, závažným způsobem porušuje stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů.

6) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.

Změna zákona o státním zastupitelství (ve znění senátního tisku č. 143)

§ 13i

Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství, že státní zástupce zaviněně porušil povinnost státního zástupce nebo že svým chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství, v odbornost jeho postupu, anebo jím snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce, podá návrh na zahájení kárného řízení podle zvláštního právního předpisu6) ; návrh na zahájení řízení podle zvláštního právního předpisu podá též, je-li státní zástupce nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26.

6) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.

§ 22

Dočasné zproštění výkonu funkce

(1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce státního zástupce Státní zástupce je dočasně zproštěn výkonu funkce, byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 19a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.

(2) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního zástupce,

a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,

b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je možno uložit kárné opatření

odvolání z funkce, a to na dobu do skončení kárného řízení,

c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 26 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat funkci státního zástupce, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.

(3) Ministr spravedlnosti informuje evropského nejvyššího žalobce o tom, že státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce dočasně zprostí výkonu funkce podle odstavce 2 a o důvodech tohoto dočasného zproštění. Při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce z důvodu kárného stíhání pro kárné provinění související s jeho povinnostmi podle nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce postupuje ministr spravedlnosti podle tohoto nařízení.

(4) K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce dojde dnem podle odstavce 2 dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

(5) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 přísluší státnímu zástupci jeho dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu5h).

(6) Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 2 písm. b) může státní zástupce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení5i); podání námitek nemá odkladný účinek.

§ 29

(1) Odpovědnost státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 2 let od jeho spáchání

podán návrh na zahájení kárného řízení.

(2) Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž skutek proti téže osobě; skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.

(3) Pokud bylo kárné řízení vedeno na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc nebo dohodu navrhovateli, lhůta podle odstavce 1 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci takového rozhodnutí.

§ 30

(1) Za kárné provinění lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného postihu, na dobu nejdéle 2 let,

c) odvolání z funkce.

(2) Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud projednání kárného provinění státního zástupce je postačující.

(3) Drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

(4) Kárné opatření snížení platu podle odstavce 1 písm. b) se vůči kárně postiženému státnímu zástupci uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Za dobu, po kterou má být uplatněno kárné opatření snížení platu, se považuje pouze doba, po kterou kárně postiženému plat nebo jeho část náleží, nebo souhrn takových dob.

Změna exekučního řádu

§ 112

Prezident Komory

(1) Prezident Komory

a) zastupuje Komoru navenek a jedná jejím jménem ve všech věcech,

b) řídí jednání sněmu,

c) svolává prezidium Komory nejméně jednou za 3 měsíce a řídí jeho jednání; prezidium Komory svolá do 20 dnů vždy, požádá-li o to alespoň jedna třetina členů prezidia Komory nebo požádá-li o to revizní komise Komory,

d) je oprávněn činit v době mezi zasedáními prezidia rozhodnutí v působnosti prezidia, která nesnesou odkladu, a veškerá opatření a rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti orgánů Komory, která nejsou tímto zákonem nebo stavovským předpisem vyhrazena jinému orgánu Komory,

e) navrhuje na výzvu předsedy kárného soudu 10 exekutorů exekutory do seznamu přísedících

kárného soudu.

(2) Prezidenta Komory zastupuje viceprezident Xxxxxx.

§ 116

(1) Exekutor, kandidát a koncipient jsou kárně odpovědni za kárný delikt nebo závažný kárný delikt (dále jen „kárné provinění“). Kárnou odpovědností exekutora podle odstavců 4 a 5 není dotčena kárná odpovědnost kandidáta nebo koncipienta a kárnou odpovědností kandidáta nebo koncipienta není dotčena kárná odpovědnost exekutora.

(2) Kárným deliktem je

a) porušení povinností exekutora, kandidáta nebo koncipienta stanovených právním nebo

stavovským předpisem anebo usnesením Komory,

b) jednání, jímž exekutor narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti, případně odborný výkon další činnosti, nebo

c) jednání, jímž kandidát nebo koncipient narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěru v odborný výkon činnosti exekutora.

(3) Závažným kárným deliktem je závažné

a) porušení povinností exekutora, kandidáta nebo koncipienta stanovených právním nebo

stavovským předpisem anebo usnesením Komory,

b) jednání, jímž exekutor narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti, případně odborný výkon další činnosti, nebo

c) jednání, jímž kandidát nebo koncipient narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěru v odborný výkon činnosti exekutora.

(4) Za kárný delikt exekutora se považuje i

a) porušení povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením

Komory, nebo

b) jednání, jímž se narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěra v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti, případně odborný výkon další činnosti, dopustil-li se jich zaměstnanec exekutora.

(5) Za závažný kárný delikt exekutora se považuje i závažné

a) porušení povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením

Komory, nebo

b) jednání, jímž se narušuje důstojnost exekutorského povolání nebo ohrožuje důvěra v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti, případně odborný výkon další činnosti, dopustil-li se jich zaměstnanec exekutora.

(6) Exekutorovi lze za kárný delikt uložit některé z těchto kárných opatření:

a) písemné napomenutí,

b) veřejné napomenutí,

c) pokutu do 2 500 000 Kč,

d) odvolání z exekutorského úřadu.

(7) Kandidátovi lze za kárný delikt uložit některé z těchto kárných opatření:

a) písemné napomenutí,

b) veřejné napomenutí,

c) pokutu do 250 000 Kč,

d) odvolání ze zastupování.

(8) Koncipientovi lze za kárný delikt uložit některé z těchto kárných opatření:

a) písemné napomenutí,

b) veřejné napomenutí,

c) pokutu do 50 000 Kč.

(9) Za závažný kárný delikt lze exekutorovi uložit kárné opatření podle odstavce 6 písm. b) a d)

a pokutu od 50 000 Kč do 5 000 000 Kč, kandidátovi kárné opatření podle odstavce 7 písm. b) a

d) a pokutu od 10 000 Kč do 500 000 Kč a koncipientovi kárné opatření podle odstavce 8 písm.

b) a pokutu od 5 000 Kč do 100 000 Kč.

(10) Za kárný delikt lze zároveň uložit písemné napomenutí i pokutu nebo veřejné napomenutí i pokutu. Za závažný kárný delikt lze zároveň uložit veřejné napomenutí i pokutu. Při ukládání kárného opatření se přihlédne k tomu, že exekutor, kandidát nebo koncipient se znovu dopustil kárného provinění, ačkoliv již byl pravomocně uznán vinným kárným proviněním.

(11) Exekutorovi se uloží kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu, byl-li v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení kárného řízení nejméně třikrát pravomocně uznán vinným závažným kárným deliktem, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v exekutorském povolání. Kandidátovi se uloží kárné opatření odvolání ze zastupování, byl-li v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení kárného řízení nejméně třikrát pravomocně uznán vinným závažným kárným deliktem, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího zastupování exekutora.

(12) Jestliže bylo uloženo kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu, nesmí být odvolaný exekutor po dobu 5 let od právní moci rozhodnutí o odvolání jmenován exekutorem. Jestliže bylo uloženo kárné opatření odvolání ze zastupování, nesmí být odvolaný kandidát po dobu 5 let od právní moci rozhodnutí o odvolání ustanoven zástupcem nebo být jmenován exekutorem. Kárné opatření veřejného napomenutí je povinen ten, komu bylo toto kárné opatření uloženo, uveřejnit na vlastní náklady v celostátním tisku do 1 měsíce ode dne právní moci rozhodnutí, jímž se kárné řízení končí; toto rozhodnutí je vykonáno dnem, kdy bylo uveřejněno. Obsah a formu veřejného napomenutí určí senát kárného soudu v rozhodnutí, jímž se kárné řízení končí.

(13) Příjem z pokut uložených exekutorům je příjmem státního rozpočtu, příjem z pokut uložených kandidátům a koncipientům připadá Komoře.

(14) Odpovědnost exekutora, kandidáta nebo koncipienta za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.

(15) Exekutor se zprostí odpovědnosti za kárný delikt podle odstavců 4 a 5, pokud se prokáže, že provedl veškerá opatření, která po něm lze spravedlivě požadovat při řízení exekutorského úřadu podle § 13 odst. 1.

(16) Lhůta podle odstavce 14 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž

skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.

(17) Pokud bylo kárné řízení vedeno proti exekutorovi na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým bylo navrženo schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc nebo dohodu tomu, kdo podal návrh na zahájení kárného řízení, lhůta podle odstavce 14 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci takového rozhodnutí.

§ 117

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá kárnou žalobou.

(2) Kárnou žalobu je oprávněn podat

a) ministr proti kterémukoli exekutorovi, kandidátovi nebo koncipientovi,

b) předseda revizní komise a předseda kontrolní komise ve věcech působnosti těchto komisí

proti kterémukoli exekutorovi, kandidátovi nebo koncipientovi,

c) předseda krajského soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, kandidátovi nebo koncipientovi tohoto exekutora či zástupci exekutora,

d) předseda okresního soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, kandidátovi nebo koncipientovi tohoto exekutora,

e) předseda exekučního soudu proti exekutorovi, který tuto exekuci vede, proti kandidátovi

nebo koncipientovi tohoto exekutora nebo zástupci exekutora, (dále jen „kárný žalobce“).

(3) Kárná žaloba musí být podána do 3 let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo.

(4) (3) Kárná žaloba musí obsahovat jméno a příjmení exekutora, kandidáta nebo koncipienta, proti němuž žaloba směřuje, jeho sídlo, sídlo exekutora, u něhož je kandidát nebo koncipient zaměstnán, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, a označení důkazů, o které se návrh opírá. Ke kárné žalobě se připojí důkazy, které má kárný žalobce k dispozici.

(4) Kárný žalobce a exekutor mohou též sjednat dohodu o vině a kárném opatření. Pokud kárný žalobce a exekutor sjednali dohodu o vině a kárném opatření, kárný žalobce navrhne kárnou žalobou schválení této dohody. Ustanovení zákona upravujícího řízení ve věcech exekutorů o náležitostech dohody se použijí obdobně. Kárná žaloba obsahuje náležitosti podle odstavce 4 vyjma popisu skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení. Ke kárné žalobě se připojí kromě důkazů, které má kárný žalobce k dispozici, též sjednaná dohoda a další přílohy, které se v případě sjednání dohody před zahájením kárného řízení přikládají k návrhu na zahájení kárného řízení podle zákona upravujícího řízení ve věcech exekutorů.

(5) Stanoví-li tak tento zákon, ministerstvo a kárný žalobce může vyzvat kárného žalobce

ke sdělení, zda podá nebo podal kárnou žalobu pro určitý skutek proti určité osobě.

(6) Vyzvat ke sdělení podle odstavce 5 může

a) ministerstvo kárného žalobce uvedeného v odstavci 2 písm. b) až e),

b) kárný žalobce uvedený v odstavci 2 písm. c) kárného žalobce uvedeného v odstavci 2 písm. b) a d),

c) kárný žalobce uvedený v odstavci 2 písm. d) kárného žalobce uvedeného v odstavci 2 písm. b) a

d) kárný žalobce uvedený v odstavci 2 písm. e) kárného žalobce uvedeného v odstavci 2 písm. b).

(7) Kárný žalobce, kterému byla doručena výzva, je povinen k výzvě sdělit, zda podá nebo podal kárnou žalobu, bez zbytečného odkladu od doručení výzvy.

(8) Oprávnění kárného žalobce, kterému byla doručena výzva, podat kárnou žalobu není odstavcem 5 a 6 dotčeno.

(9) Jestliže ze sdělení kárného žalobce vyplývá, že kárnou žalobu podal nebo podá, ministr, pokud ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a kárný žalobce, který vyzval ke sdělení, může také podat kárnou žalobu pro týž skutek proti téže osobě nebo přistoupit k jiné kárné žalobě podané pro týž skutek proti téže osobě.

(10) Ministr, pokud ke sdělení vyzvalo ministerstvo, a kárný žalobce, který vyzval ke sdělení, může podat kárnou žalobu pro týž skutek proti téže osobě nebo přistoupit k jiné kárné žalobě podané pro týž skutek proti téže osobě i před doručením sdělení.

Změna zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní

pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

§ 9

Plat při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce

(1) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle zvláštního právního předpisu16) přísluší státnímu zástupci 50 % platu, na který vznikl státnímu zástupci ke dni účinnosti dočasného zproštění výkonu funkce a po dobu trvání dočasného zproštění výkonu funkce nárok, nestanoví-li tento zvláštní právní předpis jinak.

(2) Nedošlo-li z důvodu, pro který byl státní zástupce dočasně zproštěn výkonu funkce, k zániku funkce státního zástupce,17) nevyplacená část platu včetně dalšího platu, pokud by na něj jinak státnímu zástupci vznikl nárok, se doplatí; to neplatí, byl-li státní zástupce pravomocně odsouzen pro trestný čin nebo pokud bylo kárné řízení zastaveno v důsledku vzdání se funkce.

Změna zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů

§ 17

(1) Nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni.

(2) Nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce nebo státní zástupce, nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení včetně schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu nebo dohody o vině a kárném opatření, pokud bylo podmíněně zastaveno kárné nebo trestní řízení anebo v rámci trestního řízení byl podmíněně odložen návrh na potrestání nebo bylo schváleno narovnání.

(3) Uhradily-li úřední osoby nebo územní celky v přenesené působnosti regresní úhradu státu, mohou požadovat regresní úhradu od těch, kdo se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.

(4) Je-li podle tohoto ustanovení uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného anebo z poměru služebního, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy.9)

(5) Nárok na regresní úhradu vylučuje nárok na náhradu škody podle obecných předpisů.

(6) Nárok na regresní úhradu nelze uplatňovat vůči tomu, kdo se podílel na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu na příkaz nadřízeného, ledaže by se uposlechnutím příkazu dopustil trestného činu.

Změna zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů

§ 22

(1) Ochránce je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a jde-li o nařízení nebo usnesení vlády nebo zákon, vládě.

(2) Úřad je povinen do 60 dnů sdělit své stanovisko k doporučení podle odstavce 1. Ustanovení

§ 20 odst. 2 platí obdobně.

(3) Ochránce může navrhnout přísedící k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů podle zvláštního právního předpisu.