OPH III – přednáška Další způsoby zániku závazků

OPH III – přednáška Další způsoby zániku závazků

25. 3. 2020 Xxxx Xxxxxxx

Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 1

Zánik závazků

▪ 1) Jednostranným jednáním:

▪ - splnění (§ 1908 - § 1967)

▪ - náhradní splnění (§ 1953)

▪ - odstoupení od smlouvy (§ 1977 - § 1979 a § 2002 - § 2005)

▪ - zaplacení odstupného (§ 1992)

▪ - výpověď (§ 1998 - § 2000)

▪ - započtení (§ 1982 - § 1990)

▪ 2) Dohodou:

▪ - novace (§ 1902)

▪ - narovnání (§ 1903)

▪ - zrušení závazku (§ 1981)

▪ - prominutí dluhu (§ 1995 - § 1997)

▪ - započtení (§ 1991)

▪ 3) Odpadnutím některé ze stran:

▪ - splynutí (§ 1993)

▪ - smrt dlužníka či věřitele (§ 2009)

▪ 4) Jiné způsoby:

▪ - prekluze (§ 654)

▪ - uplynutí doby (§ 603)

▪ - prodlení u fixního závazku (§ 1980)

▪ - nemožnost plnění (§ 2006 - § 2008)

▪ Pojem

Započtení

▪ Započtení je způsob zániku závazků, jehož podstatou je vyrovnání (odečtení) vzájemných zastupitelných pohledávek stran, a to v rozsahu, ve kterém se tyto pohledávky kryjí.

▪ Funkce

▪ 1) Náhrada splnění

▪ - zánik vzájemných pohledávek, aniž by bylo nutné přistoupit k výměně vzájemných plnění

▪ - nižší náklady než by bylo třeba vynaložit na vzájemné splnění

▪ - zánik závazku s uspokojením věřitele (cum satisfactione creditoris)

▪ 2) Soukromé vynucení započítávané pohledávky

▪ - u jednostranného započtení

▪ - započtením dosahuje věřitel ve svém důsledku uspokojení vlastní pohledávky z dlužníkova majetku, tj. vynucuje svoji pohledávku bez soudního řízení.

Způsoby započtení

▪ 1. Jednostranné započtení (compensatio necessaria).

▪ - jednostranným adresovaným právním jednáním

▪ - bez součinnosti druhé strany a bez ohledu na její vůli (event. i proti její vůli)

▪ - nesmí být učiněno pod podmínkou nebo s doložením času (§ 1983) (může být sporné, v lit. se objevují poukazy za přílišnou přísnost tohoto omezení, zejm. pokud splnění podmínky závisí výlučně na adresátovi kompenzačního jednání /např. “pokud nesplníte ani v dodatečné lhůtě 5 dnů, započítávám svoji pohledávku …“/)

▪ - jedna pohledávka je zde započítávána proti pohledávce druhé, proto je třeba odlišovat:

▪ a) pohledávku, která se započítává (aktivní pohledávka či protipohledávka). Věřitel

aktivní pohledávky je dlužníkem pasivní pohledávky

▪ b) pohledávku, proti níž se započítává (pasivní pohledávka či hlavní pohledávka). Věřitel pasivní pohledávky je dlužníkem aktivní pohledávky

▪ 2. Započtení dohodou (compensatio voluntaria)

▪ - dvoustranné právní jednání, kterým účastníci projevují vůli započíst určité

vzájemné pohledávky. Výše uvedené rozlišování pohledávek zde ztrácí smysl.

Předpoklady započtení

▪ 1. Existence pohledávek

▪ V době, kdy je provedeno kompenzační jednání, musí pohledávky

▪ - existovat - ne pohledávky, co již zanikly (byí má započtení zpětné účinky), ani pohledávky, co ještě nevznikly (budoucí, vázané na splnění odkládací podmínky)

▪ - mít určitelnou výši – ne tedy např. pohledávky, u kterých má být konkrétní výše předmětu plnění teprve určena (stranami, třetí osobou, soudem), či pohledávky z alternativních závazků před provedením volby (srov. § 1926)

▪ 2. Vzájemnost pohledávek

▪ - je dána, je-li věřitel jedné pohledávky současně dlužníkem pohledávky druhé

a naopak

▪ - výjimky může stanovit zákon, např. dlužník může použít k započtení proti postupníkovi pohledávky, které měl v době postoupení proti postupiteli (§ 1884 odst. 1), solidární dlužník může započíst proti věřiteli pohledávku jiného spoludlužníka do výše jeho podílu na dluhu (§ 1984 odst. 1).

▪ 3. Stejný druh pohledávek

▪ - obvykle pohledávky peněžní

▪ - mohou být i jiné druhově určené pohledávky, jsou-li jednotlivá plnění v plném rozsahu vzájemně zaměnitelná

▪ 4. Splatnost aktivní pohledávky (protipohledávky)

▪ - splatnost představuje dobu, kdy je dlužník aktivní pohledávky povinen (musí, jinak se dostane do prodlení a věřitel může vymáhat soudně) svůj dluh splnit

▪ - jednostranné započtení představuje soukromé vynucení aktivní pohledávky,

proto musí být aktivní pohledávka splatná

▪ 5) Splnitelnost pasivní pohledávky (hlavní pohledávky)

▪ - splnitelnost představuje dobu, kdy je dlužník oprávněn (může, ale ještě nemusí) závazek splnit a věřiteli je povinen plnění přijmout

▪ - u pasivní pohledávky není nutná splatnost, protože může-li dlužník pasivní pohledávky (tj. započítávající věřitel aktivní pohledávky) svůj dluh splnit, může namísto splnění provést započtení

Účinky započtení

▪ V českém právu platí zpětné (retrospektivní) účinky započtení (ex tunc).

▪ Pohledávky zanikají zpětně k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 1).

▪ Odůvodnění: Jsou-li strany povinny poskytnout si vzájemně v určité době totéž plnění, nemůže žádné z nich od tohoto okamžiku dlužné plnění chybět.

▪ Následky: Zpětně zanikají:

▪ - pohledávky v rozsahu, ve kterém se kryjí – je-li započteno více pohledávek, postupuje se při učení pořadí započítávaných pohledávek obdobně jako při

splnění (1982 odst. 2, § 1932 a § 1933)

▪ - příslušenství pohledávek (k okamžiku účinků započtení zanikají úroky, které v mezidobí přirostly)

▪ - následky prodlení (zpětně zaniklá prodlení, k němuž došlo od doby účinků

započtení, tedy i úroky z prodlení, smluvní pokuta, náhrada škody)

▪ Započtení tedy nemá stejné účinky jako splnění.

Zákazy započtení

▪ Pasivní pohledávky (§ 1988)

▪ Jde o zákazy u pohledávek, proti kterým nelze započíst.

▪ K započtení dochází bez faktického poskytnutí plnění, proto zákon u pasivních pohledávek vylučuje ze započtené takové pohledávky, u kterých

existuje obecný zájem na tom, aby jejich předmět dlužník fakticky obdržel a

mohl se sám rozhodnout, jak s ním naloží.

▪ a) Pohledávky výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný

▪ - tyto pohledávky nelze započítat ani dohodou stran (§ 1991), jsou tedy vyloučeny z jakéhokoli započtení

▪ b) Pohledávky na náhradu újmy způsobené na zdraví

▪ - výjimka: vzájemné pohledávky téhož druhu, tj. jsou-li obě započítávané pohledávky pohledávkami na náhradu újmy na zdraví, lze je započíst

▪ Aktivní pohledávky (§ 1987)

▪ Jde o zákazy u pohledávek, které nelze započíst (jde však započíst proti nim).

▪ Započtení představuje soukromé vynucení započítávané pohledávky

(započtení nahrazuje vymáhání pohledávky v soudním řízení), proto také platí, že pokud by věřitel nedosáhl vynucení své pohledávky soudního cestou, nemá zásadně ani právo takovou pohledávku započíst.

▪ a) Pohledávky, které nelze uplatnit před soudem (naturální práva)

▪ - pohledávky, které jsou nevymahatelné (nemají nárok), např. pohledávky na výhru ze sázky, hry či losu, výjimkou jsou pohledávky na výhru ze hry

vyžadující pouze zručnost nebo tělesná cvičení obou stran (§ 2873, § 2881 a § 2882), či promlčené pohledávky, proti nimž byla vznesena námitka promlčení.

▪ b) Pohledávky nejisté nebo neurčité

▪ - pojem nejisté či neurčité pohledávky je nový, jeho význam se zatím hledá

▪ - mohlo by jít např. o pohledávky, u kterých by dlužníkovi bylo znemožněno v důsledku započtení využít určitý zákonem stanovený způsob ochrany - např. pohledávky promlčené, u kterých ještě nebyla vznesena námitka promlčení, pohledávky, u kterých může dlužník uplatnit námitku nesplněné smlouvy (srov. § 1911 a § 1912), či pohledávka vůči ručiteli, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem (§ 2002).

▪ - sporné je, zda nejistou či neurčitou pohledávkou mohou (mají) být i

pohledávky tzv. nelikvidní, resp. „nezjištěné“ (unascertained)

▪ - likviditu (liquidity, ascertainment) lze chápat hmotněprávně (likvidní je pohledávka, která je zjištěna co do důvodu a výše a popř. není sporná), nebo procesně (likvidní je pohledávka, kterou lze snadno prokázat u soudu)

▪ - zákaz započtení by mohl bránit buď započtení, které by mohlo vyvolat

následné spory stran (hmotněprávní likvidita), nebo započtení, které by mohlo nepřiměřeně prodloužit soudní řízení (procesní likvidita)

▪ - jde-li v § 1987 odst. 2 o likviditu, mělo by jít o likviditu hmotněprávní

▪ - srov. ale rozsudek NS 28 Cdo 5711/2017, který (velmi problematiky) chápe pojem nejistoty pohledávky hmotněprávně, ale snaží se jej naplnit čistě procesním obsahem.

Odstoupení od smlouvy

▪ Odstoupení je jednostranné adresované právní jednání, kterým z důvodu

uvedeného ve smlouvě nebo v zákoně dochází k zániku závazku (zásadně) od počátku a k odpadnutí právního důvodu plnění.

▪ Předpokladem odstoupení je:

▪ a) Existující závazek - závazek, který platně vznikl a dosud nezanikl

▪ b) Důvod odstoupení - musí existovat v době odstoupení, tj. v době, kdy odstoupení dojde druhé straně závazku. Odstoupit lze z důvodů zákonných nebo smluvních.

▪ c) Odstoupení oprávněné strany

▪ - jednostranné adresované právní jednání

▪ - vyvolává účinky dojitím druhé straně

▪ - sporné je, zda musí být v odstoupení uveden konkrétní důvod odstoupení (většinový názor směřuje k závěru, že to nutné není)

▪ - právo odstoupit se promlčuje (NS 30 Cdo 2047/2006)

▪ Zákonné důvody odstoupení:

▪ 1) Obecná úprava (§ 2002)

▪ Podstatné porušení smlouvy - takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy (tedy ne až v době porušení) věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala (tedy, že se plnění tak odlišuje, nebo je tak opožděné, oproti tomu, co bylo sjednáno, že by na něm druhá strana neměla zájem)

▪ - nepodstatné porušení zde není důvodem pro odstoupení

▪ - je třeba odstoupit bez zbytečného odkladu

▪ Předběžné odstoupení (§ 2002 odst. 2) – odstoupit lze již tehdy, pokud z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem

▪ - předpokladem je výzva věřitele (ke splnění či k poskytnutí jistoty)

▪ - dlužník nedá jistotu – jistotou se rozumí nejen jistota podle § 2012, ale i jiné opatření, v jehož důsledku odpadne obava o splnění závazku (např. dlužník prokáže solventnost, připravenost plnit apod.)

▪ 2) Porušení smlouvy prodlením (§ 1977-1978 )

▪ Pro podstatné porušení smlouvy – pouze ve lhůtě bez zbytečného odkladu

▪ Pro nepodstatné porušení smlouvy – pouze, je-li dlužníkovi poskytnuta dodatečná přiměřená lhůta ke splnění (není jasné, zda musí věřitel tuto lhůtu ve výzvě specifikovat, lze soudit, že to spíše nutné není).

▪ - není-li dodatečná lhůta poskytnuta – nemá to vliv na platnost odstoupení, k odstoupení ale dochází až uplynutím lhůty, která by byla přiměřená (§ 1979).

▪ 3) Vadné splnění

▪ - obecně, je-li plněno vadně (nikoli řádně) za úplatu (§ 1914 odst. 2, § 1923) - není zde hledisko podstatného porušení smlouvy, ale to, zda jde o vadu neodstranitelnou bránící řádnému užívání věci

▪ - ve zvláštních případech – např. u kupní smlouvy (§ 2099), u smlouvy o dílo (§ 2615), zde opět hledisko podstatného porušení smlouvy (§ 2106, § 2615 odst. 2)

▪ 4) V dalších případech – stanoveny zvláště zákonem (např. § 2394, 2400 ad.)

5) Odstoupení bez důvodu

- typické pro spotřebitelské právo

- důvodem pro odstoupení je dát oprávněnému (spotřebiteli) čas na rozmyšlenou („cooling-off“ period) nebo pro získání dalších informací

- není vázáno na porušení povinnosti druhou stranou

- lhůta pro odstoupení je zachována, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle oznámení o odstoupení (§ 1818)

- např. odstoupení u distančních smluv či smluv uzavíraných mimo obchodní prostory (§ 1829)

Smluvní důvody odstoupení

- možnost sjednat důvody pro odstoupení je projevem autonomní vůle účastníků

- obecně nejsou strany v této možnosti omezeny, nemusí jít o sankční důvody

▪ Účinky odstoupení (§ 2004)

▪ 1) Smlouva (závazkový vztah) se ruší zásadně od počátku (ex tunc)

▪ - odpadá právní důvod závazku, strany se vypořádají podle úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2)

▪ - mají-li si strany vrátit plnění vzájemně, nastupuje zvláštní úprava promlčení (§ 610 odst. 2 - soud přihlédne k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana)

▪ Smlouva se ruší od okamžiku odstoupení (ex nunc), bylo-li již plněno a takové plnění má pro věřitele význam.

▪ Tak je tomu u částečného plnění, opakovaného dílčí plnění, nepřetržité či opakované činnost (§ 2004 odst. 2 a 3).

▪ 2) Zásadně se ruší celý obsah závazku (§ 2005),

▪ - výjimky:

▪ - nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře

▪ - práva, která mají trvat i po ukončení závazku (právo na náhradu škody, smluvní pokutu, povinnost mlčenlivosti apod.).

Výpověď

▪ Výpověď je jednostranné adresované právní jednání, kterým dochází k zániku závazku (závazkového vztahu).

▪ Základní odlišností od odstoupení je, že výpověď působí ex nunc, výpovědí

neodpadá právní důvod pro dříve poskytnutá plnění.

▪ Závazek zaniká:

▪ - uplynutím výpovědní doby

▪ - není-li výpovědní doba, pak účinností výpovědi (tj. okamžikem, kdy výpověď dojde druhé straně)

▪ Vypovědět lze závazky:

▪ - na dobu neurčitou

▪ - ze zákona závazky k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo ke

strpění takové činnosti, ledaže jde o činnost časově neomezenou (§ 1999)

▪ - výpověď zde nahrazuje zánik uplynutím doby (jinak by takové závazky neměly jak zaniknout)

▪ - na dobu určitou – je-li to sjednáno, ze zákona i závazky na nepřiměřeně

dlouhou dobu (§ 2000).

Zánik dohodou

▪ Dohody, které závazek ruší a nahrazují novým závazkem

▪ 1) Novace (§ 1902) – viz přednáška „Změna závazků“

▪ 2) Narovnání (§ 1903) – viz přednáška „Změna závazků“

▪ Dohody, které závazek ruší, aniž by současně zakládaly nový závazek

▪ 3) Dohoda o započtení (§ 1991)

▪ - viz výše, neuplatní se zde zákazy stanovené pro jednostranné započtení,

s výjimkou pohledávek na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný

▪ 4) Dohoda o zrušení závazku (dissoluce) (§ 1981)

- touto dohodou strany ruší své vzájemné závazky (např. u kupní smlouvy

současně povinnost převést vlastnické právo k věci i povinnost zaplatit kupní cenu)

▪ Prominutí dluhu (§ 1995 - § 1997)

▪ - i v tomto případě jde o zánik závazku dohodou (ne jednostranně)

▪ - ruší se ale závazek jen jedné strany (např. jenom povinnost zaplatit kupní

cenu, povinnost vrátit zápůjčku apod.)

▪ Prominutí dluhu je dlužníkovi na prospěch, proto se předpokládá, že bude s uzavřením dohody souhlasit.

▪ Zákon proto upravuje zjednodušený způsob sjednání dohody – pokud věřitel dlužníkovi „promine dluh“ (tj. projeví vůli dluh prominout), nastupuje domněnku dlužníkova souhlasu (a uzavření dohody o prominutí dluhu).

▪ Domněnka se neuplatní pouze tehdy, pokud dlužník projeví nesouhlas výslovně nebo tím, že poskytne věřiteli dlužné plnění, to vše bez zbytečného odkladu

▪ K uzavření dohody může dojít i tak, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis (tj. listiny, které standardně potvrzují splnění dluhu), aniž dlužník dluh splnil – i zde nastupuje stejná domněnka

souhlasu a možnosti vyjádření nesouhlasu dlužníkem.

Další způsoby zániku závazku

▪ Smrt dlužníka nebo věřitele (§ 2009)

▪ Uplatní se jen u člověka (fyzické osoby)

▪ Zanikají pouze majetková práva a povinnosti vázaná na osobu:

▪ - dlužníka – povinnosti, u kterých plnění spočívá na zvláštních vlastnostech,

schopnostech, odbornosti či kvalifikaci dlužníka, jimiž jiné osoby nedisponují

- věřitele - práva, která mají být splněna pouze věřiteli pro jejich úzký vztah

k jeho osobě, kdy plnění osobě odlišné od věřitele ztrácí věcné opodstatnění (typicky právo na náhradu nemajetkové újmy)

▪ Uvedená práva však nezanikají, pokud byla za života zůstavitele uplatněna u orgánu veřejné moci (typicky v soudním či rozhodčím řízení), anebo pokud došlo k jejich uznání (§ 2053). Stane-li se tak, ztrácí povahu osobních majetkových práv a smrtí člověka nezanikají.

▪ Splynutí (§ 1993)

▪ Základem splynutí je teze, že nikdo nemůže mít právo či povinnost k sobě samému. Pokud se jediná osoba stane současně oprávněným (věřitelem) a současně i povinným (dlužníkem), právo i odpovídající povinnost zanikají splynutím.

▪ Ke splynutí může dojít:

▪ - při univerzální sukcesi – u fyzických osob při dědění (dlužník stane dědicem svého věřitele nebo věřitel dědicem svého dlužníka), u právnických osob, pokud právnická osoba zaniká a její jmění přechází na právního nástupce

(např. při fúzi či rozdělení, srov. § 178 a § 179).

▪ - při singulární sukcesi – např. pokud nájemce nabude vlastnictví k pronajaté věci

▪ Zákon může vytvořit legální konstrukci, podle níž právo splynutím nezaniká (srov. § 1301, podle něhož k zániku služebnosti nedochází splynutím vlastníka panující a služebné věci u pozemkové služebnosti)

▪ Zánik závazku z fixní smlouvy (§ 1980)

▪ Fixní smlouva je charakteristická tím, že přesně stanovenou dobu plnění,

přičemž věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem (např. zhotovení

svatebního dortu na svatební hostinu, ohňostroj konaný při určité slavnostní příležitosti apod.).

▪ Závazek zaniká samotným počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá.

▪ Prodlením dlužníka nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy

odstoupil, závazek se tedy zrušuje od počátku (s výjimkami u plnění částečného, nepřetržitého, opakovaného či postupného, § 2002).

▪ Uplynutím doby

▪ Je-li právo (např. nájem) omezeno na určitou dobu, pak uplynutím této doby

zaniká (bez dalšího) (§ 603).

▪ - uplatní se pouze u práv, která jsou závislá na plynutí času (ne tedy např. vlastnické právo)

▪ - jedná se uplynutí doby, ne lhůty (pokud tedy připadne poslední den doby

trvání práva na sobotu, neděli či svátek, zanikne právo tímto dnem, nikoli až pracovním dnem nejblíže následujícím, srov. § 607)

▪ - nutno odlišovat od prekluze, kterou se rozumí zánik práva jeho neuplatněním ve stanovené lhůtě (§ 654). K zániku práva uplynutím doby dochází proto, že trvání práva bylo na tuto dobu časově omezeno, zda bylo právo v této době také vykonáno, se zánikem práva nijak nesouvisí (právo zanikne, aí bylo vykonáno či nikoliv).