OBSAH

Zpráva

o zahraniční politice České republiky

leden – prosinec 2009

Praha 2010

OBSAH

OBSAH 1

ÚVOD 7

I. MNOHOSTRANNÁ SPOLUPRÁCE 26

1. Česká republika a Evropská unie, české předsednictví v Radě Evropské unie 26

Zhodnocení a prŧběh českého předsednictví v Radě Evropské unie 26

Předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a vnější vztahy EU 27

Lisabonská smlouva 30

Rozšíření Evropské unie 34

Švédské předsednictví v Radě Evropské unie 36

Zastupování České republiky před Soudní dvorem EU a Soudem ESVO 38

Lisabonská strategie a konkurenceschopnost Evropské unie 42

Vnitřní trh Evropské unie a sektorové politiky 43

Reakce na finanční a hospodářskou krizi 51

Energetika a klimatická změna 53

Vnější ekonomické vztahy Evropské unie se třetími zeměmi 59

Evropský hospodářský prostor 61

Nové makroregionální strategie Evropské unie 63

Ochrana hranic, schengenská spolupráce a vízová politika 65

Komunitárněprávní dimenze zahraniční politiky České republiky 67

Česká republika a Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU 71

Česká republika a Evropská bezpečnostní a obranná politika (ESDP) 84

Rozvojová spolupráce a humanitární pomoc Evropské unie 90

2. Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) 95

Politická témata 95

Operace 106

3. Česká republika a regionální spolupráce 113

Xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx 000

Středoevropská iniciativa 116

Regionální partnerství 118

Rada pro regionální spolupráci 119

Východní partnerství 120

Unie pro Středomoří 122

4. ČR a ostatní evropské mezinárodní organizace a fóra 124

ČR a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) 124

Rada Evropy 129

5. Česká republika a Organizace spojených národŧ 132

Hlavní orgány OSN 132

Mezinárodní konference OSN 143

Odborné organizace systému OSN 147

Programy, fondy a další specializované orgány OSN 154

Boj proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a proti drogám v rámci OSN 162

6. Česká republika a ostatní mezinárodní organizace 164

Česká republika a světová ekonomika 164

Členství ČR v některých dalších mezinárodních organizacích 178

7. Mezinárodněprávní dimenze zahraniční politiky ČR 184

8. Lidská práva v zahraniční politice České republiky 191

9. Nešíření zbraní, kontrola zbrojení a odzbrojení 195

10. Česká republika v boji proti mezinárodnímu terorismu 209

11. Transformační politika a spolupráce 214

12. Zahraniční rozvojová spolupráce 225

13. Humanitární pomoc 229

II. BILATERÁLNÍ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY 232

1. Vztahy České republiky se zeměmi střední Evropy 232

Lichtenštejnsko 233

Maďarsko 234

Německo 236

Polsko 239

Rakousko 241

Slovensko 243

Slovinsko 245

Švýcarsko 247

2. Vztahy České republiky se zeměmi severní Evropy 249

Dánsko 250

Estonsko 251

Finsko 253

Island 254

Litva 255

Lotyšsko 256

Norsko 257

Švédsko 258

3. Vztahy České republiky se zeměmi západní Evropy 261

Belgie 261

Francie 263

Irsko 265

Itálie 266

Lucembursko 268

Malta 270

Monako 271

Nizozemsko 272

Portugalsko 274

San Xxxxxx 275

Suverénní řád maltézských rytířŧ 275

Španělsko 276

Vatikán 277

Velká Británie 279

4. Vztahy České republiky se zeměmi východní Evropy 282

Arménie 283

Ázerbájdžán 284

Bělorusko 286

Gruzie 288

Moldavsko 291

Rusko 292

Ukrajina 295

5. Vztahy České republiky se zeměmi jihovýchodní Evropy 299

Albánie 300

Bosna a Hercegovina 302

Bulharsko 304

Černá Hora 306

Chorvatsko 307

Kosovo 309

Kypr 311

Makedonie / FYROM 312

Rumunsko 314

Řecko 316

Srbsko 318

Turecko 320

6. Vztahy České republiky se zeměmi Blízkého východu a severní Afriky 323

Alžírsko 324

Bahrajn 325

Egypt 326

Irák 328

Írán 330

Izrael 331

Jemen 334

Jordánsko 335

Kuvajt 337

Libanon 338

Libye 339

Maroko 340

Omán 341

Xxxxxxxxxxx xxxxx 000

Saúdská Xxxxxx 344

Spojené arabské emiráty 346

Sýrie 347

Tunisko 347

7. Vztahy České republiky se zeměmi subsaharské Afriky 349

Angola 350

Benin 350

Burkina Faso 351

Etiopie 352

Ghana 354

Jihoafrická republika 355

Kapverdy 357

Keňa 357

Konžská demokratická republika 360

Mali 360

Namibie 362

Nigérie 363

Rwanda 364

Senegal 365

Seychely 365

Súdán 366

Tanzanie 367

Zambie 367

Zimbabwe 368

8. Vztahy České republiky se zeměmi Severní Ameriky 370

Kanada 371

USA 375

9. Vztahy České republiky se zeměmi Střední a Jižní Ameriky 382

Antigua a Barbuda 383

Argentina 383

Brazílie 385

Ekvádor 388

Chile 389

Jamajka 391

Kolumbie 392

Kostarika 393

Kuba 395

Mexiko 396

Nikaragua 398

Panama 399

Peru 400

Salvador 402

Venezuela 403

10. Vztahy České republiky se zeměmi Asie a Pacifiku 405

Afghánistán 406

Austrálie 408

Bangladéš 409

Xxxxxx 000

Bhútán 410

Čína 410

Filipíny 417

Indie 419

Indonésie 421

Japonsko 423

Kambodža 425

Korejská lidově demokratická republika 427

Korejská republika 427

Laos 430

Malajsie 430

Maledivy 432

Mongolsko 432

Myanmar / Barma 433

Nepál 434

Nový Zéland 434

Pákistán 435

Singapur 437

Srí Lanka 438

Thajsko 438

Vietnam 440

Východní Timor 441

Vztahy České republiky se zeměmi Střední Asie 443

Kazachstán 443

Kyrgyzstán 446

Tádžikistán 447

Turkmenistán 449

Uzbekistán 450

11. Konzulární dimenze zahraniční politiky České republiky 454

III. ZAHRANIČNÍ POLITIKA V EKONOMICKÉ A KULTURNÍ OBLASTI 458

1. Ekonomická dimenze zahraniční politiky ČR 458

Ekonomická diplomacie a proexportní aktivity MZV ČR 458

Ekonomický vývoj České republiky v roce 2009 465

2. Kulturní a informační politika ČR v zahraničí 468

Prezentace České republiky a její kultury v zahraničí 468

Česká centra 474

Média a informace 478

Internetová prezentace Ministerstva zahraničních věcí České republiky 481

Vysílání českého rozhlasu do zahraničí 483

IV. KRAJANÉ 487

V. ČESKÁ ZAHRANIČNÍ SLUŽBA 492

1. Personální činnost 492

2. Diplomatická akademie 495

3. Rozpočet a provoz Ministerstva zahraničních věcí ČR 498

PŘÍLOHY 506

Přehled o diplomatických stycích České republiky 506

Přehled o členství a příspěvcích České republiky v mezinárodních organizacích 517

Přehled o účasti ČR v mírových misích v roce 2009 522

Přehled o účasti ČR v pozorovatelských misích OBSE a EU 523

Vedoucí zastupitelských úřadŧ ČR k 31. 12. 2009 524

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (personální složení) 540

Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (složení) 541

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR (složení) 542

Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR (personální složení) 543

Stálá delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO (složení) 544

Stálá delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy (složení) 545

Stálá delegace Parlamentu České republiky do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (personální složení) 546

Laureáti ceny GRATIAS AGIT 2009 547

Publikační činnost Ministerstva zahraničních věcí České republiky v roce 2009 548

Přehled velvyslancŧ a chargé d„affaires českých zastupitelských úřadŧ od roku 1993 549

Přehled bilaterálních návštěv v letech 2000 – 2009 559

Střední Evropa 559

Severní Evropa 574

Západní Evropa 577

Východní Evropa 580

Jihovýchodní Evropa 582

Blízký východ a severní Afrika 585

Subsaharská Afrika 590

Severní Amerika 592

Střední a Jižní Amerika 594

Asie a Pacifik 596

Střední Asie 600

Historicky a architektonicky významné budovy Ministerstva zahraničních věcí ČR 602

Zkratky útvarŧ Ministerstva zahraničních věcí České republiky 615

ÚVOD

Na rozdíl od předcházejících ročníkŧ dostáváte tuto publikaci poprvé v elektronické podobě. Listování v dlouhé řadě svazkŧ se stane zbytečností, neboť nyní k potřebné faktografii získáte přístup rychleji pohybem kurzoru na monitoru svého počítače.

Se zřetelem k této změně jsme se při zpracování zprávy ještě více orientovali na stručnou a jasnou řeč přehledných údajŧ a čísel. Analytický přístup je patrný hlavně z jejich výběru a uspořádání z hlediska priorit.

Rok 2009 byl v české zahraniční politice neobyčejně rušný a náročný. V období příprav a v prŧběhu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie odvedli vykonavatelé české exekutivy hodně administrativní a logistické práce. Kde nebylo možné čerpat z praktické zkušenosti, museli se snažit o inteligentní improvizaci. Lze konstatovat, že si počínali velmi dobře a že dokázali zachovat a udržet i to, co mohlo být politiky opomenuto či nedořešeno.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky bylo vedle Útvaru místopředsedy vlády pro evropské záležitosti gestorem většiny unijních akcí uspořádaných během českého předsednictví, zvláště pokud šlo o vnější vztahy Evropské unie. Přípravy a samotný začátek českého předsednictví se setkaly s kritikou zahraničních médií, nejvíce ve Francii a Rakousku.

České předsednictví bylo doslova od prvních dnŧ vystaveno zatěžkávací zkoušce – souběhu plynové krize, kdy byly zastaveny dodávky ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu, a prudkému zostření situace v pásmu Gazy. Evropská unie pod českým vedením neprodleně zahájila jednání o obou těchto těžkých tématech a dosáhla znatelných výsledkŧ. V následujících týdnech a měsících se projevila schopnost zvládat složitější situace a usměrňovat diskusi ve společném nadnárodním zájmu, jako například na březnovém summitu, kde se podařilo uhájit vnitřní trh Evropské unie před protekcionistickými pokusy některých členských státŧ.

Programové priority českého předsednictví, uvedené pod mottem „Evropa bez bariér“ a obecně pojednané pod „třemi E“ (ekonomika, energetika a Evropská unie ve světě), byly ambiciózní, nicméně byly většinou ostatních členských státŧ přijaty s porozuměním a sympatiemi.

Podívejme se blíže na priority v rozšiřování a vnějších vztazích Společenství. České předsednictví věnovalo pozornost východní Evropě, přičemž nejvíce úsilí investovalo do spuštění projektu Východního partnerství, dále se zaměřilo na pokračování v politice rozšíření Evropské unie, zejména o země západního Balkánu a Turecko. Zvláštní dŧraz položilo na transatlantickou spolupráci s USA a Kanadou. Ne vždy se podařilo získat konsenzus: státy zapojené do projektu Unie pro Středomoří se držely svých představ o udržení geografické i věcné rovnováhy mezi zaměřením vnějších aktivit Evropské unie a jejich financování. Některé členské země soudí, že v rozšiřování Evropské unie je potřeba postupovat opatrně a až po dŧkladné apolitické a praktické přípravě, ve které budou splněna všechna kritéria (Chorvatsko jako nejpokročilejší uchazeč naráží na slovinský odpor; řešení sporŧ mezi Řeckem a Makedonií/FYROM je zatím v nedohlednu), a k přistoupení Turecka, jehož kandidaturu v dlouhodobé perspektivě podporujeme, je čím dál více odmítavých stanovisek. České úsilí o prohlubování stabilizačního a asociačního procesu na západním Balkáně, který by měl v případě Albánie, Černé Hory a posléze i Srbska vyústit v přístupový proces, však našlo odezvu. V říjnu 2009, během následujícího švédského předsednictví, předložila Evropská komise materiál o strategii dalšího rozšiřování společenství, na jehož základě Evropská rada potvrdila, že nadále platí evropská perspektiva pro tyto země. Pokrokem je i liberalizace vízového režimu Evropské unie pro občany státŧ tohoto regionu. V návaznosti na návrh předložený Evropskou komisí v červenci 2009 souhlasila Rada Evropské unie s úpravou dosavadních směrnic, čímž byla zrušena vízová povinnost držitelŧm biometrických pasŧ Srbska, Makedonie/FYROM a Černé Hory pro pobyty do 90 dní v Schengenském prostoru, s platností od 19. 12. 2009. Českému předsednictví se podařilo dosáhnout schválení Vízového kodexu, jenž harmonizuje právní nástroje a postupy státŧ, které podepsaly Schengenskou úmluvu.

Východní partnerství bylo v souladu s prioritami českého předsednictví zahájeno pražským summitem v květnu 2009. Dále probíhá v bilaterální dimenzi na základě předpokladu, že budou sjednány asociační dohody s jednotlivými státy, a v multilaterální dimenzi formou tematických platforem. Česká republika prosadila do jednacího řádu těchto platforem možnost účasti zástupcŧ občanské společnosti. To má význam pro naplnění priority transformační spolupráce v oblasti podpory lidských práv a zajištění demokratických východisek pro spolupráci s Evropskou unií. Dŧležitou součástí Východního partnerství je také nástroj na budování a posilování kapacit administrativ partnerských státŧ,

tzv. Comprehensive Institutional Building Programme (CIB), jehož koncept začala Evropská komise vyvíjet v druhé polovině roku 2009. Česká republika se již v prŧběhu svého předsednictví zapojila i do jednání jednotlivých platforem a expertních fór.

Ve vztazích s Ruskem se během našeho předsednictví podařilo obnovit politický dialog. Uskutečnil se summit Ruska a Evropské unie a došlo k několika dalším setkáním ministrŧ v rámci Rady stálého partnerství. Úspěšné byly také české snahy o koordinaci postojŧ členských státŧ Evropské unie během lednové krize v dodávkách plynu z Ruska do zemí Evropské unie.

Prioritní transatlantická spolupráce byla několikrát na programu předsednictví. Mimořádná pozornost platila vztahŧm se Spojenými státy jako nejdŧležitějším přirozeným partnerem a strategickým spojencem členských zemí Evropské unie a NATO. Dne 5. 5. 2009 proběhl v Praze neformální summit Evropské unie – USA se širokým tematickým záběrem, na němž se poprvé setkal nový americký prezident B. Xxxxx s vedoucími činiteli Evropské unie. Velkým úspěchem českého předsednictví byl pražský, rovněž květnový summit Evropská unie – Kanada, na němž bylo zahájeno vyjednávání Komplexní dohody o ekonomickém partnerství.

Nejvýznamnější akcí ve vztazích Evropské unie s Latinskou Amerikou a Karibikem bylo XIV. společné zasedání ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie a Skupiny Rio, které se uskutečnilo v Praze ve dnech 11. – 14. 5. 2009. Na okraj zasedání proběhla ministerská jednání Evropské unie s regionálními uskupeními Latinské Ameriky (VI. Společný výbor Evropská unie – Mexiko, IV. Rada přidružení Evropská unie – Chile, ministerská jednání Evropská unie – Střední Amerika a Evropská unie – Mercosur). Během předsednictví České republiky v Radě Evropské unie také pokračoval politický dialog s Kubou, k jehož znovuzahájení došlo v říjnu 2008. Jednání ministrŧ se soustředilo na oblast lidských práv a rozvojovou spolupráci. V návaznosti i na toto jednání rozhodli ministři zahraničních věcí na červnovém zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy Evropské unie

o pokračování vzájemného politického dialogu.

Česká republika se během svého předsednictví aktivně angažovala i ve vztazích se zeměmi subsaharské Afriky. Jednalo se nejen o plánované aktivity (ministerská Trojka Evropská unie – Jihoafrická republika, která byla vŧbec prvním zahraničním jednáním po zahájení předsednictví, dále ministerská Trojka Evropská unie – Africká unie, Evropská unie

– IGAD či Evropská unie – Nigérie), ale české předsednictví muselo reagovat i na aktuální vývoj, např. obnovením politického dialogu Evropská unie – Zimbabwe (za účasti předsedy vlády Zimbabwe X. Xxxxxxxxxxx). Významnou událostí byla také návštěva předsedy Komise Africké unie X. Xxxxx v Praze. Česká republika tak mŧže v africké agendě navazovat na své úspěšné pŧsobení během předsednictví.

Podobně je tomu u zemí asijského kontinentu. Vedle celé řady ministerských setkání (Evropská unie – ASEAN, ASEM, Evropská unie – Střední Asie, ale i ministerská Trojka Evropská unie – Indie, po níž se uskutečnila i velmi významná bilaterální oficiální návštěva indického ministra zahraničíních věcí v Praze) Česká republika jako předsednická země zorganizovala summity s Japonskem, Korejskou republikou a historicky první summit s Pákistánem. Rok 2009 byl také ve znamení nástupu stále asertivnější Číny na mezinárodním poli. Francouzsko – čínské iritace kolem setkání prezidenta N. Xxxxxxxxx s Dalajlámou vedly k tomu, že summit Evropská unie – Čína se konal namísto v době francouzského předsednictví až během předsednictví České republiky, a to v březnu 2009.

Vývoj v prvním pololetí roku 2009 potvrdil, že výběr energetiky jako priority českého předsednictví byl správnou a aktuální volbou. Nutnost zaujmout co nejdříve společnou pozici v otázkách spojených s energetickou bezpečností potvrdila již v lednu 2009 krize v zásobování ruským plynem. Vzniklou situací se dne 12. 1. 2009 zabývalo mimořádné zasedání Rady pro energetiku. Unijní ministři se rozhodli pro okamžitá solidární opatření a podnítili realizaci funkčních propojení a diverzifikaci přepravních tras, aby se napříště snížila závislost některých členských zemí Evropské unie na jediném dodavateli. Na dubnovém zasedání Stálé rady pro partnerství Evropská unie – Rusko v oblasti energetiky pak byla v Moskvě projednána společná iniciativa o zavádění mechanismŧ včasného varování a také zachována platnost dohody o monitorovací misi, která měla sledovat toky zemního plynu z Ruska přepravními trasami přes Ukrajinu.

Energetická bezpečnost byla i předmětem únorového jednání Rady pro energetiku, na němž byl schválen dokument zaměřený na strategii ve vnějších energetických vztazích, na společné řešení krizových situací, diverzifikaci dodávek, změny v infrastruktuře, energetickou účinnost a optimální využití domácích zdrojŧ. Dokument nazvaný 2. strategický energetický přehled uvádí šest projektŧ z oblasti infrastruktury – plán připojení Pobaltí, Jižní koridor,

budování terminálŧ pro zkapalněný plyn, Středomořský okruh, propojení přenosové a přepravní infrastruktury ve směru sever – jih a budování pobřežních větrných elektráren.

České předsednictví se zaměřilo na energetickou bezpečnost v celém rozsahu problematiky. I v rámci Plánu hospodářské obnovy Evropy se podařilo zajistit potřebné investice do energetických projektŧ a došlo k jednáním o rozšíření mezinárodní spolupráce s producenty energie a jejími tranzitéry. Na vrcholné schŧzce Jižní koridor – nová hedvábná stezka byla začátkem května 2009 podepsána společná deklarace Evropské unie s Ázerbájdžánem, Gruzií, Tureckem a Egyptem. Projekt Jižního koridoru podpořili i přítomní zástupci Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.

V oblasti jaderné energetiky byla během českého předsednictví přijata směrnice o jaderné bezpečnosti, jež má přispět k udržení vysoké úrovně bezpečnosti jaderných zařízení provozovaných v členských státech Evropské unie. Na konci května pak zasedalo v Praze Evropské jaderné fórum (ENEF), které vzniklo jako platforma pro diskusi o výhodách a rizicích využívání jaderné energie.

Českému předsednictví se podařilo vyjednat dohodu o tzv. třetím liberalizačním balíčku, jenž obsahuje směrnice a nařízení pro liberalizovaný trh s elektřinou a plynem. Byly prodiskutovány varianty vlastnického oddělení tranzitu energetické produkce od ostatních činností firem věnujících se výrobě a zásobování elektřinou a plynem. Balíček zahrnuje též zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulátorů (ACER), jež bude sídlit ve slovinské Lublani.

Předsednictví České republiky v Radě Evropské unie odstartovalo v obtížné době, kdy se již výrazně projevovaly první dŧsledky světové finanční krize a hospodářské recese. Proto byl zvláštní dŧraz na společnou ekonomiku nezbytný. Lisabonská strategie jako soubor nástrojŧ pro stabilizaci vnitřního trhu, posílení konkurenceschopnosti a odolnosti evropské ekonomiky začala být stále dŧležitější. Česká administrativa uspořádala v dubnu 2009 v souladu se závěry jarní Evropské rady pravidelné setkání tzv. Lisabonských koordinátorŧ.

Při koncipování protikrizových opatření čeští představitelé soustavně zdŧrazňovali nutnost respektovat pravidla hospodářské soutěže a zdržet se protekcionismu. Poukazovali na to, že opatření přijatá na úrovni Evropské unie je třeba vnímat v kontextu opatření prováděných nejen na národní úrovni (fiskální, daňové stimuly či bezprecedentní přispění

státu na záchranu celé řady úvěrových institucí), nýbrž i na globální úrovni, zvláště pokud jde o závazky státŧ G 20. Byly tak schváleny legislativní návrhy zavádějící nový rámec dohledu nad finančními trhy Evropské unie, byl zřízen Evropský výbor pro systémová rizika jako nový nezávislý orgán pro makroekonomický dohled a dále byla implementována celá řada opatření v rámci tzv. Evropského plánu obnovy.

Během českého předsednictví bylo rovněž schváleno nařízení regulující ratingové agentury na úrovni Evropské unie. Evropská unie šla v regulaci dále než ostatní oblasti světa. Dŧvodem byla především skutečnost, že ratingové agentury byly viněny z toho, že do značné míry napomohly vzniku finanční krize tím, že nereflektovaly včas zhoršující se situaci na kapitálových trzích.

Česká republika se v rámci obchodní politiky Evropské unie dlouhodobě zasazuje

o liberalizaci mezinárodního obchodu se zbožím a službami a za odstraňování existujících tarifních i netarifních překážek obchodu, za dodržování práv duševního vlastnictví a liberalizaci přístupu k veřejným zakázkám. Česká administrativa pokračovala v implementaci revidované Strategie přístupu na trh, která má usnadnit evropským podnikatelŧm cestu na trhy třetích zemí. Koordinovala také aktivity v rámci Evropského hospodářského prostoru, sdružujícího členské státy Evropské unie, Norsko, Island a Lichtenštejnsko, a aktivity vyvíjené Evropskou unií se zeměmi Evropského sdružení volného obchodu. Česká republika si dobře uvědomuje nedostatky ve fungování vnitřního trhu společenství.

Jednou z priorit našeho předsednictví v této oblasti bylo zajištění maximální mobility pracovních sil právě v období hospodářské recese, kdy je každý z typŧ mobility – ať profesní, geografické nebo sociální – dŧležitý pro zpružnění trhu práce a sociální soudržnost. České administrativě se podařilo dokončit nové dokumenty, jež modernizují a zjednodušují nynější pravidla uplatňování sociálních nárokŧ občanŧ Evropské unie, kteří žijí a pracují v jiném členském státu.

Tento postoj zcela odpovídá mottu našeho předsednictví „Evropa bez bariér“. Závěry několika diskusních fór potvrdily, že uznávanou cestou z krize je odmítnutí protekcionismu, otevření nových trhŧ, odstraňování celních i netarifních překážek a v neposlední řadě podpora financování obchodních transakcí. České předsednictví přispělo k zahájení monitoringu protekcionistických opatření ve Světové obchodní organizaci (WTO) a obdobného procesu

v samotné Evropské unii, na což navázalo i švédské předsednictví. Česká strategie jako odpověď na globální hospodářskou recesi získala podporu většiny členských státŧ.

Rovněž spolupráce České republiky s Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) probíhala ve znamení našeho předsednictví v Radě Evropské unie. O českých prioritách „tří E“ se diskutovalo i na této pŧdě. Náměstek generálního tajemníka OECD pro životní prostředí se v lednu 2009 zúčastnil neformálního zasedání ministrŧ Evropské unie pro rozvoj. Sám generální tajemník X. Xxxxxx byl začátkem března v Praze na konzultaci u předsedy vlády České republiky.

Lze říci, že zvolené priority se v prŧběhu českého předsednictví ukázaly jako velmi aktuální a dŧležité pro celou Evropskou unii. Byly dobře hodnoceny nejen v ostatních členských státech, ale i v zemích za vnějšími hranicemi Evropské unie – zejména těmi, které mají zájem o vstup do společenství, případně o regionální spolupráci. Jednoznačně pozitivní bylo hodnocení práce českých expertŧ a úředníkŧ, zvláště v souvislosti s projektem Východního partnerství nebo se zpŧsobem řešení plynové krize. Během výkonu předsednictví se upevnily a nabyly na intenzitě vzájemné kontakty, což napomohlo výměně informací, vyjasnění pozic, urovnání konfliktních situací a zlepšení vzájemných vztahŧ. Přestože pád vlády v březnu 2009 vyvolal přinejmenším rozpačité reakce, většina vysokých činitelŧ Evropské unie se k situaci v České republice postavila na rozdíl od sdělovacích prostředkŧ neutrálně a s mírným optimismem.

S Evropskou unií je organicky propojena regionální spolupráce. Priority polského předsednictví Visegrádské skupiny v první polovině roku 2009 úzce souvisely s evropskou politikou sousedství, s iniciativou již uvedeného Východního partnerství, s energetickou bezpečností a environmentální politikou. V polské režii se rozvinul dialog se zeměmi Pobaltí, jejichž premiéři a ministři zahraničních věcí byli pravidelnými hosty vrcholných setkání V4. Prioritami maďarského předsednictví, jež potrvá do června 2010, je v zahraničněpolitické oblasti západní Balkán, k jehož problematice byl začátkem října uspořádán summit ministrŧ zahraničních věcí V4, Španělska, Belgie a samozřejmě státŧ západního Balkánu.

K nejviditelnějším úspěchŧm spolupráce zemí V4 patří podpŧrná a zprostředkující činnost Mezinárodního visegrádského fondu (IVF), v jehož rámci byl zaveden nový strategický program Visegrád plus. Tzv. flexibilní projekty mají napomáhat transformačním

a demokratizačním procesŧm ve vybraných zemích východní a jihovýchodní Evropy. V roce 2009 převzal poprvé funkci výkonného ředitele fondu zástupce České republiky.

Vzájemné propojení v regionální spolupráci je čím dál zřetelnější. Rozšíření Evropské unie směrem na východ se stalo výzvou pro Středoevropskou iniciativu (SEI), zaměřenou na rozvoj podnikání, turistiky, kulturní spolupráce, péči o životní prostředí a udržitelný rozvoj energetiky a zemědělství nejen ve středoevropském regionu. Hlavním gestorem naší spolupráce v SEI je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, jehož zástupce je členem Výboru národních koordinátorŧ SEI. Výší dotací se Česká republika zařadila na třetí místo za Itálii a Rakousko.

Řada aktivit v Evropské unii se prolíná do okruhu pŧsobení obranných svazkŧ a mezinárodních organizací. Svŧj příspěvek k Evropské bezpečnostní a obranné politice (ESDP) zaměřila Česká republika v rámci svého předsednictví hlavně na rozvoj civilních kapacit a odstraňování nedostatkŧ v plánování, financování a výměně zkušeností při vysílání expertŧ do mírových a asistenčních misí a při personálním obsazování, školení a výcviku účastníkŧ těchto misí. Na neformálním zasedání ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie (Gymnich) v Hluboké nad Vltavou přišla s návrhy, jež byly reflektovány v řadě unijních dokumentŧ, včetně směrnic pro ESDP.

Ačkoli předsedající země Evropské unie nezajišťují v NATO vzájemnou koordinaci a neřídí pracovní nebo formální zasedání, Česká republika se v první polovině roku 2009 přesto snažila o zlepšování komunikace mezi Aliancí a institucemi Evropské unie v tématech pro obě organizace relevantních. Během českého předsednictví probírali spojenci v diskusích nebývalé množství politických prohlášení k závažným událostem ve třetích státech.

V citlivé problematice zablokovaných institucionálních vztahŧ mezi NATO a Evropskou unií navázala Česká republika na předchozí francouzské předsednictví a pokračovala v diskusích s klíčovými partnery o konkrétních krocích, jež by mohly přispět k postupnému zlepšování situace. Kvalitativního posunu bylo dosaženo přispěním českého předsednictví ve společné NATO – EU Capability Group. Uskutečnilo se několik monotematických zasedání k problematice operačního nasazování vrtulníkŧ, boje proti nástražným výbušným zařízením apod.

V prŧběhu roku 2009 se postupně normalizovalo pŧsobení Rady NATO – Rusko (NATO – Russia Council, NRC), jež utrpěla otřes následkem ozbrojeného konfliktu na území Gruzie v srpnu 2008. Politický dialog byl obnoven nejprve na neformální diplomatické úrovni, a v dubnu 2009 pak Aliance na summitu ve Štrasburku/Kehlu potvrdila ochotu k formálním zasedáním NRC. Setkání na úrovni ministrŧ zahraničních věcí proběhla v červnu 2009 na Korfu, a ve formální podobě pak v prosinci v Bruselu. Praktická spolupráce však nebyla v prŧběhu roku nijak rozšířena. Nepomohla ani návštěva nového generálního tajemníka NATO A. F. Rasmussena v Moskvě. Rusko sice po jednání na Korfu odvolalo své téměř rok trvající pozastavení vojenské spolupráce, nicméně nepředložilo žádné konkrétní návrhy. Xxxxxxxxx, jemuž velmi záleží na zlepšení vztahŧ s Ruskem, pak označil současný stav NRC za neuspokojivý a v září vystoupil s představou nového začátku.

Česká republika se v prŧběhu celého roku aktivně podílela na pořádání diskusí

o vztazích Ruska a Severoatlantické aliance a snažila se o oboustranně výhodnou spolupráci založenou na sdílených zájmech, jež se mŧže týkat stejně tak dobře Afghánistánu jako protiraketové obrany.

Během svého předsednictví pokračovala Česká republika v aktivní podpoře možného členství Ukrajiny a Gruzie v NATO. Ve vztahu k Ukrajině zŧstala hlavním těžištěm asistence v sektoru, jímž se zabývá Pracovní skupina pro obranné reformy (Joint Working Group on Defence Reform). „Oranžová“ ukrajinská vláda pokračovala v účasti na všech hlavních operacích Aliance a nabídla zapojení svých jednotek do Sil rychlé reakce NATO (NRF). Dialog mezi NATO a Gruzií byl v roce 2009 věnován podpoře územní celistvosti Gruzie a bezpečnostním otázkám spojeným se situací v Abcházii a Jižní Osetii. Předmětem politických konzultací byla též problematika vnitřních reforem včetně vztahu mezi Xxxxxxxxxxxx vládou a opozicí. Česká republika se zasazovala o zřízení samostatné styčné kanceláře NATO v Tbilisi, nicméně kvŧli nedostatku finančních prostředkŧ k tomuto kroku zatím nedošlo. Společně s Litvou a Estonskem jsme se postavili do čela projektu svěřeneckého fondu, který poskytuje Gruzii vybavení a výcvik v nakládání s nevybuchlou municí a pozemními minami. V Gruzii bude rovněž zřízeno specializované rehabilitační centrum pro osoby zraněné při kontaktu s nevybuchlou municí.

Po dokončení ratifikačních procesŧ ve všech členských státech NATO a v parlamentech nově přizvaných zemí zasedly Albánie a Chorvatsko na dubnovém summitu

NATO ve Štrasburku/Kehlu za jednací stŧl jako plnoprávní členové Aliance. Z dosavadní

„šestadvacítky“ se tak stala „osmadvacítka“. Oba státy, jež dostaly pozvánku do NATO v roce 2008 na summitu v Bukurešti, pokračují v plnění časového rozvrhu zbývajících reforem souvisejících s jejich členstvím. Ten je rozvržen na následujících deset let a zaměřen hlavně na účast v aliančních operacích, veřejnou podporu NATO, implementaci obranných a v případě Albánie demokracii posilujících reforem, bezpečnostní spolupráci v balkánském regionu aj. Rozhodnutí, že k členství bude přizvána i Makedonie/FYROM, stále platí, byť oboustranně přijatelný kompromis v jejím dlouhodobém sporu s Řeckem se stále hledá.

Hlavní alianční úsilí bylo v roce 2009 zaměřeno na teritoriální protiraketovou obranu. Očekávaným mezníkem byl dubnový summit NATO ve Štrasburku/Kehlu, klíčový význam však nakonec mělo zářijové oznámení USA o změně pŧvodního pojetí protiraketové obrany v Evropě, jež se přímo týkalo České republiky. Spojené státy upustily od budování takzvaného evropského pilíře s radarem v českých Brdech a základnou obranných raket na polském území a zvolily novou koncepci, tzv. fázový adaptivní přístup (Phased Adaptive Approach, PAA). Zářijová schŧzka ministrŧ obrany zemí NATO v Bratislavě dospěla nicméně k závěru, že tato koncepční změna se až na výjimky neodrazí na jednotlivých úkolech, jež si Aliance stanovila na štrasburském summitu. Česká republika vzala na vědomí změnu amerického postoje a nadále zŧstává jedním z nejaktivnějších účastníkŧ debat o budoucnosti protiraketového systému NATO.

Již zmíněný summit v dubnu 2009 určil stěžejní úkol vypracovat novou Strategickou koncepci NATO (The Aliance´s Strategic Concept). Podklady pro ni má pod Xxxxxxxxxxxxx vedením vypracovat expertní skupina v čele s X. Xxxxxxxxxxxx. V září 2009 začala úvodní,

„sběrná“ fáze, během níž mají být na seminářích shromážděny podněty a stanoviska oficiálních zástupcŧ všech členských státŧ a nezávislých expertŧ, včetně odborníkŧ z partnerských zemí. Česká republika se jako aktivní účastník příprav orientuje na zachování politiky otevřených dveří spojeneckého svazku, zachování účinných odstrašujících nástrojŧ a rozvoj prostředkŧ na ochranu před novými hrozbami, včetně šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičŧ. K dané problematice uspořádala Česká republika pod záštitou občanského sdružení Jagello 2000 národní seminář za účasti zástupce expertní skupiny NATO a předních českých odborníkŧ na otázky obrany a bezpečnosti.

Česká republika i v prŧběhu roku 2009 patřila k zemím, jež dlouhodobě prosazují rozšíření alianční debaty o energetické bezpečnosti nad rámec prosté ochrany energetické infrastruktury.

Jak vypadala v minulém roce naše účast na operacích NATO ve světě? Co se týče Afghánistánu, Aliance je v této zemi přítomna jako součást Mezinárodních bezpečnostních sil (ISAF), nasazených s prodlužovaným mandátem na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN z roku 2001.

Na dubnovém summitu ve Štrasburku/Kehlu se Xxxxxxx rozhodla revidovat svou strategii přijatou rok předtím v Bukurešti: vzhledem k vážnému zhoršení vnitřní situace v Afghánistánu urychlit vytvoření afghánských národních bezpečnostních sil a posílit mírové jednotky. Nový velitel ISAF, americký generál X. XxXxxxxxxx, požádal o další příděl v počtu 40 tisíc vojákŧ, kteří mu byli v prosinci 2009 z větší části přislíbeni. Ve snaze podchytit a blokovat aktivity Talibanu pokračovala Aliance v upevňování vztahŧ se sousedy Afghánistánu, především se stále problematičtějším Pákistánem. Od května 2009 začala v Islámabádu fungovat při tureckém velvyslanectví tzv. kontaktní ambasáda NATO, jež má rozvinout ofenzivu veřejné diplomacie. Se zeměmi Střední Asie pokračoval politický dialog o Afghánistánu a v závěru roku byly připraveny dohody o pozemní přepravě nevojenského materiálu pro ISAF. Tím došlo k otevření tzv. severní zásobovací cesty přes Rusko, jež možnost tohoto tranzitu nabídlo již v roce 2008.

Česká republika měla v roce 2009 v Afghánistánu nasazen svŧj početně největší kontingent v zahraničí (parlamentní mandát umožňoval rozmístění až 580 osob). V rámci operace ISAF se uplatnily české jednotky na mezinárodním letišti v Kábulu, podporovaly nizozemský kontingent na jihu země v provincii Uruzgán a v závěru roku začaly připravovat rozmístění českých vrtulníkŧ v provincii Paktika na východě Afghánistánu.

Provinční rekonstrukční tým v provincii Lógar je největším českým rozvojovým projektem v zahraničí. V roce 2009 v něm pŧsobilo vedle 270 našich vojákŧ deset civilních expertŧ, kteří se zabývali pomocí ve školství, zdravotnictví, zemědělství, vodohospodářství a také projekty na podporu nezávislých médií a dodržování práv žen.

Mírová intervence v Kosovu je rozsahem druhou největší zahraniční operací NATO. Tamní situace umožnila na rozdíl od Afghánistánu redukovat síly KFOR na 10 200 osob.

Kosovské bezpečnostní síly (KSF), na jejichž vytváření Aliance dohlíží, získaly již vlastní operační schopnosti. Česká republika měla v roce 2009 v Kosovu vojenský kontingent v počtu asi 400 osob, jenž pŧsobil jako součást Mnohonárodního úkolového seskupení Střed (Multinational Task Force – Centre). České jednotky plnily úkoly především v monitorování kosovsko-srbské „administrativní“ hranice a v ochraně národnostních menšin a kulturních památek nezávislého Kosova. V dubnu 2009 vedení NATO schválilo základní dokument upravující obsah i postup obranného plánování (Nato Defence Planing Process, NDPP), jehož význam spočívá v přechodu na plánování podle kapacit, a to jak vojenských, tak i nevojenských. Česká republika kladla při jednáních dŧraz na to, aby proces plánování byl transparentní a mohly jej pro svou informaci sledovat politické reprezentace i veřejnost členských státŧ Aliance. Česká republika již dlouho prosazuje harmonizaci obranného plánování NATO s procesem rozvoje kapacit Evropské unie.

Česká republika má zájem na zachování Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), v níž tvoří členské země Evropské unie skoro polovinu účastnických zemí. Podpora této organizace je dlouhodobě jednou ze zahraničněpolitických priorit českých vlád. Jde nám o to, aby se OBSE byla schopna adaptovat na vývoj mezinárodní situace a plnit aktuální úkoly. Vidíme je hlavně v předcházení konfliktŧm, v obnově postižených zemí a v boji proti terorismu. Jako předsedající stát Rady Evropské unie v první polovině roku 2009 Česká republika formulovala a vyjednávala pozice Evropské unie jako celku, a v druhé polovině roku během švédského předsednictví se pak aktivně podílela na tvorbě stanovisek členských státŧ Evropské unie.

Předsednictví OBSE připadlo v roce 2009 Řecku. Největší akcí bylo 17. zasedání Ministerské rady OBSE, uspořádané v prvních prosincových dnech v Athénách. Českou delegaci vedl místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí X. Xxxxxx. Hlavním výsledkem tohoto zasedání je dohoda o pokračování v létě započatého Korfského procesu, který má být odpovědí na aktuální bezpečnostní otázky transatlantického významu. Řadu závažných otázek týkajících se právní subjektivity OBSE, svobody médií a vlády práva se však dohodnout nepodařilo.

V politicko-bezpečnostní dimenzi OBSE jsou dŧležitá jednání o režimu kontroly odzbrojení, jež probíhají v rámci společné konzultační skupiny smluvních stran Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S–KOS). K této smlouvě, kterou Česká republika

považuje za jeden z úhelných kamenŧ evropské bezpečnosti, přistoupilo třicet zúčastněných státŧ OBSE. Problematický je však postoj Ruské federace, jež od prosince 2007 neplní své závazky, nepředává ostatním zemím pravidelné informace o svých ozbrojených silách a neumožňuje inspekční kontroly. Proto nelze přikročit k ratifikaci Adaptované smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (AS–KOS), jež má zrušit blokové pojetí pŧvodní smlouvy a zkvalitnit systém kontroly ozbrojených sil zúčastněných státŧ.

Pozornost zaslouží Hodnotící schůzka lidské dimenze OBSE, uspořádaná ve dnech

28.9. – 9.10.2009 ve Varšavě. Do jednání aktivně vstupovali zástupci širokého spektra nevládních organizací a kritizovali některé členské státy – zejména Kazachstán, který se měl ujmout následujícího předsednictví – za porušování práva na svobodu projevu a za pronásledování obhájcŧ lidských práv. Právě ochranu těchto aktivistŧ zařadila Evropská unie mezi své priority vedle posilování nezávislých národních institucí pro lidská práva, svobody shromažďování, ochrany národnostních menšin, rovnosti mužŧ a žen, prevence mučení a zrušení trestu smrti.

Konsolidace systému ochrany lidských práv byla jedním z hlavních témat

119. zasedání výboru ministrŧ Rady Evropy, svolaného do Madridu k 60. výročí vzniku této organizace. Dne 11.5.2009, den před zahájením zasedání, se v Madridu konalo čtyřstranné setkání (quadripartite meeting) mezi Radou Evropy a Evropskou unií na nejvyšší úrovni. Česká republika, zastoupená 1. náměstkem ministra zahraničních věcí X. Xxxxxxx, se jej zúčastnila z pozice svého předsednictví v Radě Evropské unie. K významným akcím v oblasti ochrany lidských práv patřil i březnový seminář Evropské unie věnovaný Myanmaru/Barmě.

Pozice České republiky coby předsednické země Evropské unie byla dŧležitá i z hlediska vytváření a hájení stanovisek Evropské unie v Organizaci spojených národŧ (OSN). Stát předsedající Radě Evropské unie vždy přebíral odpovědnost za společná stanoviska Evropské unie a koordinaci postupŧ na jednacích fórech. Z iniciativy českého předsednictví v Radě Evropské unie se dne 21. 5. 2009 uskutečnil v New Yorku seminář

o reformě bezpečnostního sektoru, jehož cílem bylo zlepšení koordinace mezi Evropskou unií a OSN v této oblasti.

Složité debaty na pŧdě Valného shromáždění OSN vyústily v rozhodnutí svolat na červen 2009 Konferenci na vysoké úrovni o dopadech současné světové finanční a hospodářské krize. Po dlouhých sporech o závěrečný dokument konference, v nichž česká

delegace prosazovala společnou pozici Evropské unie, se podařilo vyjednat kompromis, který znamenal, že OSN ve své roli nezpochybní základy mezinárodního finančního systému a bude si počínat pragmaticky.

Kapitola věnovaná OSN přehledně seznamuje s velkým rozsahem činností jednotlivých orgánŧ, komisí a odborných grémií této největší mezinárodní organizace v souvislostech 63. a 64. zasedání Valného shromáždění a s podílem české zahraniční politiky na rozpracování, diskusi a řešení celosvětových problémŧ.

V druhém prosincovém týdnu 2009 zasedaly v Kodani smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (CP 15) a současně byla uspořádána konference státŧ, jež podepsaly Kjótský protokol. Vedoucím české delegace byl předseda vlády X. Xxxxxxx.

Členské státy Evropské unie, včetně České republiky, vytvořily pro tuto konferenci společnou pozici. Oznámily závazek snížit do roku 2020 emise o 20 % oproti roku 1990 a v případě, že v Kodani dojde k úspěšné dohodě, určit si snížení o 30 %. Během vyjednávání stanovila Evropská unie i částku na klimatická opatření pro období 2010 – 2012, která činí 7,2 mld. EUR. V pohledu Evropské unie by měly rozvojové země přispět redukcí skleníkových plynŧ o 15 až 30 % a připravit se na přechod na nízkouhlíkový rozvoj ekonomiky.

Závěrečný dokument konference nakonec nebyl přijat vzhledem k nesouhlasu rozvojových zemí, jež byly nespokojeny s nabídnutými závazky vyspělých zemí a s procedurálním postupem jednání. Výsledkem je právně nezávazný Copenhagen Accord

o nezbytných opatřeních a spolupráci na snížení emisí, který účastníci vzali „na vědomí“.

Podíl České republiky na práci mezinárodních organizací je aktivní a svědomitě zacílený. Během předsednictví v Radě Evropské unie byla věnována značná pozornost koordinaci v postupu proti terorismu a otázkám mezinárodního práva souvisejícím s uplatňováním sankcí vŧči zemím, jež terorismus podporují.

Boj proti terorismu je jednou z priorit české zahraniční politiky. Během předsednictví České republiky v 1. polovině roku 2009 pokračovala Evropská unie v některých již dříve započatých iniciativách a vedla rozhovory o spolupráci se zeměmi západního Balkánu a Jemenem. V říjnu 2009 navštívila Jemen, který má své místo ve strategických plánech teroristŧ, expertní mise Evropské komise, v níž pŧsobili i naši odborníci.

České předsednictví bylo nuceno se zabývat i problematikou detenční věznice v Guantánamo Bay. Evropská unie přivítala rozhodnutí nového amerického prezidenta věznici uzavřít a zahájila debatu o možném zapojení členských státŧ do relokace zadržovaných osob, označených za „cleared to release“. O této otázce se jednalo i na neformálním dubnovém summitu Evropská unie – USA v Praze. Výsledkem byla dohoda

o vzájemně koordinované pomoci americké administrativě, zakotvená ve společné deklaraci.

Problematika zadržovaných osob podezřelých z terorismu nebo zapletených do jeho sítí otevřela, podobně jako uplatňování sankcí vŧči státŧm, jež terorismus podporují, poměrně složité otázky mezinárodního práva. Zástupci Ministerstva zahraničních věcí České republiky předsedali zasedáním pracovní skupiny Rady Evropské unie pro mezinárodní právo veřejné (COJUR) a podíleli se na přípravách diskusního setkání znalcŧ mezinárodního práva, které se již tradičně konalo na okraj zasedání právních poradcŧ Rady Evropy v březnu 2009 ve Štrasburku. Z neformálního zasedání COJUR v Praze vzešly podněty a doporučení pro implementaci Obecných zásad Evropské unie v dodržování mezinárodního práva humanitárního, realizované pak následným švédským předsednictvím.

Podpora mezinárodního práva humanitárního se tak stala další prioritou českého předsednictví. V návaznosti na ni převzalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky záštitu nad listopadovou konferencí Mezinárodní humanitární právo – 60. výročí Ženevských úmluv z roku 1949, která se konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Tradičně dŧležité postavení mají v naší zahraniční politice lidská práva. Během předsednictví České republiky bylo v pracovní skupině Rady Evropské unie pro lidská práva a demokracii přezkoumáno a aktualizováno osm souborŧ Směrnic Evropské unie pro politiku v oblasti lidských práv (EU Guidelines on Human Rights). Byly zpracovány analýzy situace v jednotlivých zemích světa, pokud jde o legislativu umožňující tresty smrti, o mučení ve vyšetřovacím řízení a v policejní praxi, o násilí na ženách a jejich diskriminaci. Byla zahájena diskuse o dalších možnostech podpory obráncŧm lidských práv a spolupráce členských státŧ Evropské unie při poskytování útočiště aktivistŧm v ohrožení. V březnu 2009 české předsednictví uspořádalo konferenci o podpoře demokracie ve světě, která doporučila konsolidovat relevantní nástroje vnější politiky tak, aby účinněji sloužily této podpoře.

Česká republika se od počátku výrazně profiluje v mechanismu Všeobecného periodického přezkumu lidských práv (UPR), založeného při Radě OSN pro lidská práva. Jako

předsedající země Evropské unie připravovala ve spolupráci s Evropskou komisí přehledy témat, která by z pohledu Evropské unie měla být projednána s hodnocenými státy. Ve

3. výboru 64. Valného shromáždění OSN Česká republika reprezentovala Evropskou unii při jednání o nepřípustnosti praktik přispívajících k rozvíjení současných forem rasismu, xenofobních postojŧ a diskriminace menšin na etnickém a rasovém základu.

Stejně jako v minulých letech se Česká republika podílela na činnosti Skupiny pro mezinárodní spolupráci ve výchovném šíření znalostí o holocaustu, jeho připomínání a výzkumu (Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance and Research).

Zahraniční politika našeho státu má samozřejmě svou obecnější hodnotovou dimenzi. V koncepci pojmenované transformační politika se propojují jednotlivé nástroje ideového pŧsobení a praktické motivace, jež mohou ovlivnit stav lidských práv a demokracie ve světě. Program transformační spolupráce, přijatý v roce 2004, je samostatně definovanou součástí politiky vŧči transformujícím se zemím, jakož i režimŧm nedemokratickým.

Cílem spolupráce je přispět k tomu, aby probíhající či možné budoucí změny v těchto zemích vedly k demokracii a právnímu státu, nikoli k chaosu, konfliktu a destabilizaci. Transformační spolupráce má napomáhat vytváření a posilování demokratických institucí a občanské společnosti a motivovat řádnou správu veřejných záležitostí (good governance). Program byl i v roce 2009 zaměřen na země na západním Balkáně a ve východní Evropě, nicméně se některé jednorázové aktivity týkaly i regionu Blízkého východu. Řada projektŧ, na nichž se podílejí české subjekty (především nevládní organizace, jejichž aktivitám přisuzuje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky velký význam), jsou vícestranné či mezinárodní.

Transformační zkušenost je dŧležitou součástí zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), kterou Česká republika v souladu s mezinárodními principy a vlastními zájmy provádí na dvoustranném a mnohostranném základu. Hlavním cílem ZRS je přispět k omezení extrémní chudoby v méně vyspělých částech světa cestou udržitelného ekonomicko- sociálního rozvoje. Prioritními zeměmi v rámci bilaterální rozvojové spolupráce byly v roce 2009 Angola, Zambie, Jemen, Vietnam, Mongolsko, Moldavsko, Bosna a Hercegovina a Srbsko. Druhou skupinu tvoří projektové země Irák, Afghánistán, Kosovo, Kambodža, Etiopie a Palestinská autonomní území. V roce 2009 pokračoval vládou schválený tříletý

program rozvojové pomoci Gruzii. Z pohledu sektorŧ významnou část pomoci tvořila tradičně oblast vzdělávání, a to především pokud jde o vládní stipendia, poskytovaná v rŧzných studijních programech. Dalšími prioritními sektory české ZRS byly prŧmyslový rozvoj, ochrana životního prostředí, zemědělství, zdravotnictví a doprava.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky klade velký dŧraz na zapojení nevládního sektoru a veřejnosti do rozvojové spolupráce. V prŧběhu minulého roku zahájila pod jeho vedením činnost Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci, sdružující donorská vládní místa, nevládní neziskové organizace i soukromý sektor.

V úzce související humanitární pomoci se česká zahraniční politika řídila mezinárodními standardy a přijatou Operační strategií poskytování humanitární pomoci České republiky v roce 2009, jež zprŧhlednila financování humanitárních akcí a učinila je adresnějšími a více kontrolovatelnými. Operační strategie byla také využita během našeho předsednictví v Radě Evropské unie, kdy Česká republika jako první země předsedala nově vzniklé pracovní skupině COHAFA pro humanitární a potravinovou pomoc.

Vedle těchto zavedených aktivit v prosazování obecných hodnot západní civilizace měla česká zahraniční politika ještě ekonomickou dimenzi a své poslání v šíření naší kultury do zahraničí.

Podpora exportu a investic je i pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky dŧležitým úkolem. Velkou roli zde hraje ekonomická diplomacie, jež hledá a vytváří příznivé podmínky pro výměnu zboží, služeb, práce a investic směrem do zahraničí a naopak. Prosazuje vládní hospodářskou politiku v zahraničí na multilaterální a bilaterální úrovni, předkládá podněty pro obchodní dohody, organizuje stykové akce, obchodní mise a spolupracuje s hospodářskými komorami, vyhledává partnery a pomáhá budovat sítě kontaktŧ usnadňující vstup českých firem na zahraniční trhy.

Ekonomická diplomacie se opírá o síť zastupitelských úřadŧ, v jejichž rámci pŧsobí obchodně-ekonomické úseky, a státem zřízené agentury, jako jsou CzechTrade a CzechInvest. Kromě toho využívá služeb více než 150 honorárních konzulŧ, jmenovaných většinou se zřetelem k prosazování českých ekonomických zájmŧ.

Česká kultura zprostředkovaná do zahraničí není jen výběrem z aktuální produkce, nýbrž odkazuje k úrovni myšlení a kreativitě národní společnosti i ke zpŧsobu jejího života.

Proto tolik záleží na ucelených projektech kulturní prezentace, na koncepci Českých center, na výběru jejich ředitelŧ, dobře zacílených programech a v neposlední řadě na uvážlivé mediální strategii. V rámci předsednictví České republiky v Radě Evropské unie se v Praze v květnových dnech uskutečnilo neformální setkání kulturních sekcí ministerstev zahraničních věcí Evropské unie.

V prvním pololetí 2009 se Česká republika ujala i předsednictví ve Středoevropské kulturní platformě, na níž se podílejí ještě Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko a Polsko. Jako téma společné kulturní akce bylo zvoleno 20. výročí pádu „železné opony“ a pro její konání symbolicky vybrána dvě města na obou stranách kdysi neprostupné hranice – v České republice Slavonice a v Rakousku Vitoraz (Weitra). V prŧběhu roku byl dokončen projekt podporující českou literární tvorbu a její známost v zahraničí. Knihy českých autorŧ v překladech do angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny byly rozeslány na celkem 42 zastupitelských úřadŧ, které je poskytly partnerským kulturním reprezentacím, knihovnám, školám i knižním veletrhŧm a zpřístupnily je tak široké veřejnosti. Předání knih jednotlivým institucím bylo zpravidla spojeno s širšími informačními aktivitami, případně s cyklem literárních diskusí či seminářŧ o České republice.

V rámci pětiletého vládního programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí byla i v roce 2009 podporována výuka českého jazyka na univerzitách v zahraničí. (A nejen to – na velvyslanectvích a konzulátech je i poptávka po hodinách češtiny pro děti.) S podporou českého jazyka souvisí mj. i dotace nevládním neziskovým organizacím. Schválené projekty poskytovaly asistenční pomoc českým krajanským komunitám v zahraničí a přispěly k uchování jejich jazykové svébytnosti.

Náš každoročně publikovaný přehled se snaží zachytit široce rozvětvené aktivity Ministerstva zahraničních věcí České republiky v bilaterálních, regionálních, evropských a mezinárodních vztazích. Je pozoruhodné, jak jsou tyto hierarchizované aktivity provázány a jak se vzájemně doplňují. Mezinárodní vztahy jsou proměnlivá, difúzní soustava a naše ministerstvo je v nich pouze jedním z dŧležitějších aktérŧ. Hovoří se občas o menší míře zespolečenštění zahraniční politiky na rozdíl od politiky vnitřní. Je zahraniční politika státu jen „vládní vystupování navenek“? Mŧže ministerstvo rozšířit své zorné pole a fungovat i jinak?

Zahraniční politika státu je nepochybně více než jiné oblasti doménou výkonné moci. Nejnovější vývoj v našem stále propojenějším světě však začíná poněkud relativizovat vládní monopol na zahraniční politiku. Stále více se projevují ostatní aktéři, stále více vstupuje do hry parlamentní diplomacie a v době internetu již vŧbec nechybí kritická veřejnost.

Veřejná diplomacie funguje a ministerstvo se nebrání účelné spolupráci s organizacemi občanské společnosti. Dobře si uvědomuje, že svým konáním vytváří obraz České republiky doma i v zahraničí a že velmi záleží na mediálním zprostředkování jeho práce. Zájem z této strany byl během českého předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2009 obrovský. Proto se snažíme o interaktivní vztah se sdělovacími prostředky a zdokonalujeme pro narŧstající aktivity ministerstva a jeho zahraniční služby tak dŧležitý informační systém na internetových stránkách. Jedním z příspěvkŧ je i tento přehledný materiál.

I. MNOHOSTRANNÁ SPOLUPRÁCE

1. Česká republika a Evropská unie, české předsednictví v Radě Evropské unie

Zhodnocení a průběh českého předsednictví v Radě Evropské unie

Česká republika si zvolila pro své předsednictví hlavní programové priority vyjádřené třemi „E“: Ekonomika, Energetika a Evropská unie ve světě.

Okolnosti ukázaly, že šlo o témata navýsost aktuální a platná. V těchto oblastech musí Unie i členské státy vyvíjet maximální společné úsilí, aby Evropská unie i v dobách nestability obstála a byla pro své občany přínosem. Evropská unie a její členské státy by při tom měly využívat možností, které integrační projekt přináší, a společně usilovat o odstraňování překážek, které brání využití tohoto potenciálu. V souvislosti s hospodářskou recesí a z ní vyplývající hrozbou protekcionistických nálad předsednické motto Evropa bez bariér získalo nový význam a symboliku.

Ve všech třech prioritních oblastech se českému předsednictví také podařilo dosáhnout hmatatelných výsledkŧ. V legislativní oblasti bylo díky úzké spolupráci s členskými státy a unijními institucemi, především s Evropským parlamentem, úspěšně dokončeno projednávání více než osmdesáti konkrétních legislativních opatření.

Začátek českého předsednictví byl poznamenán ozbrojeným konfliktem v xxxxx Xxxx, který propukl na konci prosince 2008. Předsednictví neprodleně zahájilo jménem Evropské unie jednání s cílem dosáhnout co nejrychlejšího uzavření příměří. Toto úsilí výrazně přispělo k uvolnění humanitárních koridorŧ a následnému svolání dárcovské konference na podporu palestinské ekonomiky začátkem března v Šarm aš-Šajchu, včetně setkání Blízkovýchodního kvartetu.

Zvláštní odpovědnost má Evropská unie vŧči zemím ve svém bezprostředním sousedství. České předsednictví investovalo mnoho energie a politického kapitálu do zahájení projektu Východního partnerství, který byl schválen na jarní Evropské radě a úspěšně zahájen na summitu v Praze dne 7. 5. 2009. Spuštění tohoto projektu, podpořeného částkou ve výši 600 mil. EUR z rozpočtu Evropské unie, je historickým a strategickým krokem k vyšší míře angažovanosti Evropské unie vŧči jejím východním sousedŧm.

Pokud jde o kvalitativně odlišný proces rozšiřování Evropské unie a snahu upevnit evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, mělo české předsednictví s ohledem na situaci v oblasti omezený manévrovací prostor. Navzdory pozastaveným přístupovým rozhovorŧm s Chorvatskem však i zde dosáhlo pokroku, zejména v procesu vízové facilitace se zeměmi regionu. Ke konci předsednictví se podařilo dosáhnout posunu i v jednání s Tureckem otevřením kapitoly 16 – Daně.

Přední místo v zahraniční politice Evropské unie zaujímají vztahy s USA jakožto nejdŧležitějším přirozeným partnerem a strategickým spojencem. Po nástupu nové administrativy započala diskuse o další vzájemné spolupráci. Klíčovou událostí bylo historicky první setkání prezidenta B. Obamy se všemi lídry Evropské unie na neformálním summitu v Praze v dubnu 2009. Hlavními tématy jednání byly otázky ekonomiky a hospodářské krize, energetiky, klimatických změn a dále bezpečnostní otázky související s vývojem v Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.

Předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a vnější vztahy EU

Oblast vnějších vztahŧ zaujímá v rámci Evropské unie významné postavení, které je odrazem upevňování pozice Unie jakožto globálního aktéra na mezinárodní scéně. Do oblasti vnějších vztahŧ Evropské unie patří kromě otázek Společné zahraniční a bezpečnostní politiky rovněž vnější obchodní politika, rozvojová pomoc, proces rozšiřování Evropské unie, vízové otázky, migrační politika a další vnější dimenze vnitřních politik Evropské unie. Česká republika mohla díky výkonu předsednictví v Radě definovat hlavní linie agendy vnějších vztahŧ Evropské unie pro první polovinu roku 2009, kde jako priority stanovila vztahy se zeměmi východní Evropy, vztahy se zeměmi západního Balkánu a transatlantické vztahy.

V prŧběhu českého předsednictví se na poli zahraniční politiky podařilo dosáhnout řady hmatatelných výsledkŧ. Podařilo se úspěšně naplnit výše uvedené priority pro výkon předsednictví v Radě. Hlavní kroky českého předsednictví v těchto agendách byly následující:

Téma východní Evropy dominovalo na pořadu jednání Evropské unie během celého prvního pololetí roku 2009. Evropská unie má vŧči zemím ve svém bezprostředním sousedství zvláštní zodpovědnost. Chyběl jí však koncept koherentní politiky východním směrem. Z tohoto dŧvodu české předsednictví investovalo mnoho energie a politického kapitálu do projektu Východního partnerství, který byl schválen na jarní Evropské radě

a úspěšně zahájen na summitu v Praze. Spuštění tohoto projektu, podpořeného částkou ve výši 600 mil. EUR, je dŧležitým krokem k vyšší míře angažovanosti Evropské unie vŧči jejím východním sousedŧm, která skýtá přínos oběma zúčastněným stranám.

Pokud jde o kvalitativně odlišný proces rozšiřování Evropské unie a snahu naplňovat evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, mělo předsednictví do určité míry omezený manévrovací prostor, daný pozastavenými přístupovými rozhovory s Chorvatskem, otevřenými otázkami v rámci regionu a v neposlední řadě ekonomickou krizí, přičemž všechny tyto faktory zpětně ovlivňovaly plnění podmínek stabilizačního a asociačního procesu ze strany dotčených zemí. Navzdory těmto omezením však i zde dosáhlo pokroku, zejména v procesu vízové liberalizace. České předsednictví také zprostředkovalo předání přihlášky Černé Hory k posouzení Komisi a přijalo přihlášku ke členství v Evropské unii od Albánie. Ke konci předsednictví se podařilo dosáhnout určitého posunu i v jednáních s Tureckem. Během českého předsednictví Evropská unie pokročila v posilování své role v Bosně a Hercegovině a přípravách na převzetí dodatečných úkolŧ vyplývajících z očekávaného zrušení úřadu Vysokého představitele. K němu však dojde až poté, co Bosna a Hercegovina splní stanovené podmínky. České předsednictví také podpořilo zapojení Kosova do regionální spolupráce a do procesu evropské integrace. Zvláštní pozornost věnovalo české předsednictví i rozšíření stipendijních možností pro studenty z regionu. Nejvýznamnější akcí ve vztahu k západnímu Balkánu se během českého předsednictví stalo neformální zasedání ministrŧ zahraničních věcí členských státŧ Evropské unie, tzv. Xxxxxxx, konaný v Hluboké nad Vltavou. Zasedání potvrdilo evropskou perspektivu všech západobalkánských zemí s tím, že ekonomická krize nesmí vztahy Evropské unie s těmito zeměmi ani tuto perspektivu nikterak oslabit.

Přední místo ve Společné zahraniční a bezpečnostní politice Evropské unie zaujímají vztahy s USA jakožto nejdŧležitějším přirozeným partnerem a strategickým spojencem. Po nástupu nově zvoleného prezidenta do Bílého domu byly navázány kontakty s jeho administrativou a započata diskuse o intenzivní spolupráci umožňující společně čelit nejnaléhavějším globálním výzvám. Klíčovou událostí v tomto směru bylo historicky první setkání prezidenta B. Obamy se všemi lídry Evropské unie na neformálním summitu v Praze, které položilo solidní základy pro další prohloubení spolupráce mezi oběma břehy Atlantiku. V oblasti transatlantických vztahŧ dále české předsednictví pokračovalo v intenzivní

spolupráci s Kanadou, která byla završena oficiálním zahájením vyjednávání komplexní dohody o ekonomickém partnerství na květnovém summitu Evropská unie – Kanada v Praze.

Vedle stanovených priorit, nastíněných ve výše uvedených odstavcích, bylo potřeba věnovat značnou pozornost rovněž prŧběžným záležitostem, jako bylo například pokračování v úsilí o diverzifikaci dodávek energetických surovin a ochranu klimatu či dosažení pokroku v jednání s klíčovými partnery ve světě. Za českého předsednictví bylo s těmito partnery uspořádáno celkem deset setkání na úrovni hlav státŧ a vlád. Zároveň se české předsednictví úspěšně vyrovnalo i s předem neplánovanými událostmi, které vyžadovaly zvýšené angažmá v čele Evropské unie. Jednalo se zejména o zvládnutí dŧsledkŧ rusko-ukrajinské plynové krize a o urovnání krize v Gaze.

Lednová krize kolem dodávek ruského zemního plynu do Evropy byla vzhledem k velmi vážné situaci v některých členských státech skutečnou zkouškou jednoty a solidarity Evropské unie. Podařilo se docílit toho, že všichni unijní aktéři dŧsledně hovořili jedním hlasem. Také aktivní přístup a diplomatické nasazení českého předsednictví významně přispěly k tomu, že Rusko a Ukrajina nakonec vyřešily svŧj vzájemný obchodní spor a dodávky plynu do Evropy byly obnoveny.

Dŧležitým krokem k posílení energetické bezpečnosti Evropské unie byla maximální podpora všem aktivitám vedoucím k prohloubení diverzifikace energetických zdrojŧ a přepravních tras prostřednictvím tzv. Jižního koridoru. České předsednictví pojalo Jižní koridor jako pás pro šíření prosperity, stability a bezpečnosti v oblasti jižního Kavkazu, Střední Asie a Blízkého východu – jako novodobou hedvábnou stezku, po níž proudí zboží, lidé a technologie, a to oběma směry. Základními stavebními prvky při realizaci takto pojatého koridoru jsou primárně spolupráce na poli energetiky a sekundárně spolupráce na poli dopravy. Vyvrcholením těchto snah českého předsednictví bylo uspořádání summitu Jižní koridor - nová hedvábná stezka v Praze, na kterém zástupci Evropské unie a některých producentských a tranzitních státŧ podepsali společnou deklaraci vyjadřující konceptu Jižního koridoru podporu.

Samotný začátek předsednictví byl výrazně poznamenán ozbrojeným konfliktem v xxxxx Xxxx, který propukl na konci prosince 2008. Předsednictví neprodleně zahájilo jménem Evropské unie jednání s cílem dosáhnout co nejrychlejšího uzavření příměří. Úsilí vynaložené předsednictvím výrazně přispělo k uvolnění humanitárních koridorŧ

a k následnému svolání dárcovské konference na podporu palestinské ekonomiky začátkem března v Šarm aš-Šajchu, včetně setkání Blízkovýchodního kvartetu.

Mezi nejvýznamnější a rozsahem největší akce na území České republiky ve vztahu k Latinské Americe patřilo jednoznačně 14. zasedání ministrŧ zahraničních věcí Evropská unie - Skupina Rio dne 13. 5. 2009 v Praze. Jednání se účastnilo 56 delegací zemí Latinské Ameriky a Evropské unie. V rámci zasedání bylo přijato ambiciózní společné prohlášení, které se zabývalo problematikou obnovitelných zdrojŧ energie a udržitelného přístupu k energetické bezpečnosti a klimatickým změnám. Dalšími tématy diskuse byly obnova finanční stability a rŧstu světové ekonomiky v reakci na celosvětovou finanční krizi a pandemie viru chřipky typu A/H1N1.

V rámci vztahŧ Evropské unie s Asií a Tichomořím bylo v první polovině roku velmi aktivní české předsednictví v Radě Evropské unie, které uspořádalo kromě předpokládaného summitu Evropské unie s Japonskem v květnu 2009 rovněž summit Evropská unie – Pákistán v červnu 2009 (historicky první summit) a summity Evropská unie – Čína a Evropská unie – Jižní Korea v květnu 2009. V květnu 2009 se uskutečnila zasedání ministrŧ zahraničních věcí ASEM ve Vietnamu a ministrŧ zahraničních věcí Evropská unie – ASEAN v Kambodži.

Lisabonská smlouva

V roce 2009 se po přípravných jarních jednáních a po dokončení ratifikací v členských státech Evropské unie na podzim podařilo zajistit, že Lisabonská smlouva nabyla právní účinnosti dnem1. 12. 2009.

Na Evropské radě 18. a 19. 6. 2009 se české předsednictví v roli mediátora zdárně zhostilo politických jednání, která dala vzniknout dohodě o zvýšení počtu poslancŧ Evropského parlamentu odpovídajícímu příslušným ustanovením Lisabonské smlouvy. Počet poslancŧ Evropského parlamentu se zvýší ze 736 na 754. Statut se všemi právy, včetně hlasovacího, získají dodateční europoslanci až poté, co změna bude stvrzena náležitou právní formou.

Dne 2. 10. 2009 v Irsku proběhlo druhé, opakované referendum k Lisabonské smlouvě. K volebním urnám přišlo 59 % oprávněných voličŧ. 67,13 % z nich se vyslovilo pro přijetí Lisabonské smlouvy, 32,87 % vyjádřilo hlasováním názor opačný. České předsednictví

se ve svém závěru postaralo o dojednání čtyř stěžejních „irských záruk“, které vytvořily předpoklad pro kladný výsledek referenda.

Do politické atmosféry ratifikace Lisabonské smlouvy promluvily v roce 2009 mj. verdikt německého spolkového ústavního soudu z 30. 6. 2009 i ratifikační podpisy prezidentŧ Polska X. Xxxxxxxxxxx z 10. 10. 2009 a prezidenta České republiky X. Xxxxxx z 3. 11. 2009. K ratifikačnímu podpisu hlavy českého státu vedlo dojednání výjimky pro Českou republiku z budoucího uplatňování Listiny práv občanů Evropské unie, připojené k Lisabonské smlouvě, na Evropské radě 29. a 30. 10. 2009. Z politické dohody na zmíněné říjnové Evropské radě vyplynulo, že platnost české výjimky z Listiny základních práv občanŧ Evropské unie bude později stvrzena připojením České republiky k Protokolu, jejž si již dříve vyjednaly Polsko a Velká Británie. Právně zakotvit českou výjimku umožní rozšíření platnosti příslušného Protokolu, vtělené např. do Smlouvy o přistoupení dalšího členského státu, třeba Chorvatska. Česká výjimka na straně jedné nijak neoslabuje domáhání se práv obsažených v Listině českými občany, na straně druhé zaručuje, že Evropský soudní dvŧr v Lucemburku nebude moci vynášet verdikty vztahující se k české legislativě. Obsah a forma výjimky byly zvoleny tak, aby se pro případy nepředvídatelných okolností posílila majetková práva českých občanŧ potenciálně napadaná žalobami na navrácení majetku osobami zpochybňujícími některé právní akty související s výsledky 2. světové války.

Na podnět skupiny senátorŧ Parlamentu České republiky přezkoumával Ústavní soud České republiky – dokonce dvakrát – soulad Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem České republiky. V obou svých nálezech (26. 11. 2008 a 27. 10. 2009) konstatoval, že Lisabonská smlouva se nenachází v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, není tudíž třeba měnit Ústavu České republiky.

Novinky přináší Lisabonská smlouva předně v institucionální a právní architektuře Evropské unie. Lisabonská smlouva zároveň rozšiřuje zdroje a metody, z nichž Evropská unie pro politická rozhodnutí čerpá legitimitu. Lisabonská smlouva se současně soustřeďuje na vyšší efektivitu rozhodování, a to zejména ve společné zahraniční politice Evropské unie.

Do institucionálních linií zavádí Lisabonská smlouva posty stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který současně zastává funkci místopředsedy Evropské komise a jakéhosi „koordinujícího komisaře“ dalších členŧ Evropské komise, do jejichž náplně spadají rŧzné aspekty zahraniční

politiky (rozvojová pomoc, klimatické změny, rozšiřování Evropské unie, sousedská politika Evropské unie). Jednání Evropské rady bude připravovat a o jejich výsledcích bude pak Evropský parlament informovat stálý předseda Evropské rady. V těchto funkcích nahradí premiéra předsednické země. Ovšem povinnost seznámit Evropský parlament s programovými prioritami předsednictví a na jeho konci podat Evropskému parlamentu bilanci o výsledcích předsednického pololetí předsedovi vlády předsednické země nadále zŧstane. Radou ministrŧ, která souhrnně shromáždí podklady pro jednání Evropské rady, předtím projednané sektorovými radami, např. Radou ministrŧ hospodářství a financí (ECOFIN) nebo Radou ministrŧ spravedlnosti a vnitra (JHA), bude Rada pro obecné záležitosti (GAC). Všechny sektorové Rady ministrŧ (ECOFIN, JHA aj.) i v institucionálním uspořádání Lisabonské smlouvy nadále povede členský stát Evropské unie vykonávající funkci rotujícího předsednictví.

Lisabonská smlouva předpokládá, že od roku 2014, nejpozději však od roku 2017, začne v Radě ministrŧ platit při většinovém hlasování systém dvojí většiny, vycházející z předepsaného kvóra členských státŧ (55 %) a podílu celkové populace Evropské unie (65 %). Systém dvojí většiny nahradí systém vážených hlasŧ.

V právní architektuře Evropské unie je Lisabonská smlouva spojována s rušením tří dosavadních pilířŧ, v souladu s nimiž se utvářely i právní předpisy. Nezřídka to implikovalo duplikace. Ve skutečnosti však Lisabonská smlouva pilířovou strukturu právní architektury neruší, ale jen redukuje – a to ze tří na dva. Bývalý třetí pilíř – policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech – byl převeden do pilíře prvního. Z toho plyne, že v uvedených politikách napříště většinové rozhodování v Radě ministrŧ a spolurozhodování Evropského parlamentu nahradí někdejší jednomyslnost. Pro zahraniční politiku budou nadále platit zvláštní ustanovení a procedury, včetně největšího rozsahu jednomyslného rozhodování. Bude tedy nadále druhým pilířem.

S dosavadními častými výtkami na adresu Evropské unie o nedostatečné legitimitě, z níž odvozuje přijímaná politická a právní rozhodnutí, se Lisabonská smlouva snaží vyrovnat trojím zpŧsobem. Za prvé, rozšiřuje pravomoc Evropského parlamentu při schvalování legislativy Evropské unie spolurozhodovat s Radou ministrŧ Evropské unie. Míra spolurozhodování Evropského parlamentu s Radou po změnách zakotvených v Lisabonské smlouvě dosáhne 90 % všech případŧ rozhodování na úrovni Evropské unie. Nově

spolurozhodování nejvýrazněji zasáhne do operativní policejní spolupráce a do soudní spolupráce v trestních věcech. Za druhé, Lisabonská smlouva mnohem více než jakákoli dosavadní Smlouva o Evropské unii vtahuje do tvorby unijní legislativy národní parlamenty členských státŧ. Dovoluje jim v daných souvislostech operovat „oranžovou“ a „červenou“ kartou, což znamená namítat, resp. žádat stažení navržené unijní legislativy, pokud by národní parlamenty shromáždily předepsaný počet hlasŧ (55 %) a ohrazovaly se proti dodržování principŧ subsidiarity (přijímání rozhodnutí co nejblíže občanŧm) ze strany navrhovatele unijní legislativy, v naprosté většině ze strany Evropské komise. Hlídat subsidiaritu, jinými slovy institucionální autonomii svých členských státŧ, budou národní parlamenty mít možnost hlavně u policejní a soudní spolupráce, rodinné politiky Evropské unie apod. Třetí novinku, pojící se k rozšíření procedurální platformy pro politickou legitimitu, spojuje Lisabonská smlouva s „občanskou iniciativou“. Jedná se o případy, kdy by se jeden milion občanŧ z významného počtu členských státŧ mohl prostřednictvím petice obrátit na Evropskou komisi, aby v oblasti, kterou oslovuje petice, navrhla odpovídající právní úpravu. Parametr

„významného“ počtu členských státŧ, z nějž musejí žadatelé petice pocházet, a v neposlední řadě také témata, k nimž nebude možné petiční žádosti sepisovat, bude třeba v náležité sekundární legislativě teprve upravit.

Očekávání vyšší efektivity rozhodování se pojí nejen k novému hlasovacímu mechanismu (viz výše), ale i ke koncentrované koordinaci v zahraniční politice. Daná skutečnost se bude vyjevovat v několika liniích, utvářejících novou podobu politického dialogu Evropské unie se třetími státy. Vnitřní koordinaci zahraniční politiky má utužit ustanovení Lisabonské smlouvy svěřující vedení Rady pro zahraniční záležitosti (FAC), v níž zasedají ministři zahraničních věcí, do rukou Vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Vysoký představitel bude jménem Evropské unie vést na ministerské úrovni politický dialog se třetími státy. Např. na ministerské setkání Evropské unie s Ruskem tak už napříště nepojede Trojka Evropské unie, sestávající ze šéfa diplomacie předsednické země, komisaře pro vnější vztahy a vysokého představitele, ale už jen Vysoký představitel sám. I v Blízkovýchodním kvartetu, uskupení Evropské unie, USA, Ruska a OSN pro politické řízení mírového procesu na Blízkém východě, bude Evropskou unii nově zastupovat jen Vysoký představitel. Nicméně sestava politikŧ ze strany Evropské unie na summitech Evropské unie se třetími státy se i po změnách daných Lisabonskou smlouvou početně neztenčí. Budou ji tvořit stálý předseda Evropské rady (nahradí premiéra

předsednické země), předseda Evropské komise a Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku.

Lisabonská smlouva na rozdíl od předchozích smluv explicitně klasifikuje typy kompetencí, jimiž Evropská unie a členské státy disponují. Jedná se z pohledu Evropské unie o kompetence exkluzivní, sdílené, doplňkové a koordinační. Kde to Smlouva ve prospěch Evropské unie výslovně neuvádí, náležejí pravomoce členským státŧm.

V některých politikách mění Lisabonská smlouva dosavadní praxi výrazněji. Např. eliminovala dřívější rozlišení povinných (podpora cen a přímé platby zemědělcŧm) a nepovinných výdajŧ (podpora venkova) v rámci Společné zemědělské politiky. O povinných výdajích dříve Evropský parlament spolurozhodovat nemohl, o nepovinných ano, nově mu bude náležet pravomoc spolurozhodovat u obou kategorií výdajŧ. Lisabonská smlouva nově zavádí články o energetické politice (dosud se využívaly články Smlouvy regulující politiku ochrany životního prostředí) a třeba vesmírné politice. Za pozornost stojí i změna v Lisabonské smlouvě, podle které se Finanční perspektiva (velký rozpočet Evropské unie) bude napříště dojednávat nikoli prostřednictvím meziinstitucionální dohody, ale na základě ustanovení obsažených přímo v Lisabonské smlouvě.

Rozšíření Evropské unie

Proces rozšíření, který pokračoval i v roce 2009, byl jedním z nejdŧležitějších témat společného programu předsednického tria Francie, Česka a Švédska. Dne 14. 10. 2009 zveřejnila Evropská komise tzv. balíček k rozšíření obsahující Strategii rozšíření a hlavní výzvy pro léta 2009 - 2010 a zprávy o pokroku pro jednotlivé kandidátské země (Chorvatsko, Turecko a Makedonie/FYROM) a potenciálně kandidátské země (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Kosovo).

Tento balíček, obsahující doporučení pro další postup v oblasti rozšíření, byl podrobně diskutován na pracovní úrovni členskými státy Evropské unie, a následně na jeho základě Rada pro všeobecné záležitosti (GAC) přijala dne 8. 12. 2009 závěry k rozšíření, které poté potvrdila Evropská rada 10. – 11. 12. 2009.

Ze závěrŧ vyplývá, že proces rozšiřování probíhá i nadále na základě obnoveného konsenzu přijatého na zasedání Evropské rady v prosinci roku 2006. Každá země je hodnocena podle vlastních dosažených zásluh a pokroku. Země rozšiřovacího procesu musí

řešit zejména otázky fungování právního státu, boje proti korupci a organizovanému zločinu a posilování administrativní kapacity. Rada rovněž přivítala finanční pomoc prostřednictvím Nástroje pro předvstupní pomoc (IPA) a zdŧraznila návaznost finanční pomoci na priority politiky rozšíření.

Chorvatsko

České předsednictví bylo založeno na úsilí dosáhnout maximálního pokroku v přístupových jednáních s Chorvatskem. Strategie rozšíření schválená Evropskou radou předpokládala postup přístupových rozhovorŧ Chorvatska podle cestovní mapy s tím, že technická část rozhovorŧ bude uzavřena do konce roku 2009. Postup nebylo možné dodržet zejména s ohledem na blokaci jednání z dŧvodu hraničního sporu mezi Slovinskem a Chorvatskem. Během švédského předsednictví se podařilo dosáhnout podpisu Dohody o arbitráži k řešení hraničního sporu mezi Slovinskem a Chorvatskem. Došlo k odblokování rozhovorŧ a během mezivládních konferencí v druhé polovině roku 2009 bylo otevřeno dalších šest kapitol a předběžně uzavřeno dalších deset kapitol. Chorvatsko vstoupilo do finální fáze přístupových rozhovorŧ a pokročilo v harmonizaci svého práva s právem Evropské unie. Celkem předběžně uzavřelo 17 kapitol a rozhovory otevřelo v 28 kapitolách. Současně se podařilo vypracovat finanční balíček pro přístupový proces Chorvatska a práci zahájila skupina pro návrh přístupové smlouvy mezi Evropskou unií a Chorvatskem.

Turecko

Česká republika podporuje plnohodnotné členství Turecka v Evropské unii za předpokladu splnění příslušných podmínek. Postup v jednání s Tureckem závisí bezprostředně na tom, jak bude tato země úspěšná při zavádění nezbytných reforem a jak si bude počínat v řešení kyperské otázky, resp. v turecko-kyperských vztazích.

Během českého i švédského předsednictví se podařilo udržet tempo negociací otevřením po jedné kapitole. Rada v závěrech k Turecku přivítala jeho reformní úsilí a ocenila pozitivní kroky v oblastech soudní, civilní a vojenské a kulturních práv, rovněž demokratickou iniciativu ke kurdské menšině. Vyzvala současně Turecko, aby posílilo úsilí v dalších oblastech s cílem zcela naplnit Kodaňská kritéria. Rada ocenila regionální význam Turecka, snahy o normalizaci vztahŧ s Arménií a podpis mezivládní dohody o plynovodu Nabucco. Zdŧraznila, že Turecko musí dbát o dobré sousedské vztahy, resp. urovnávání sporŧ

v souladu s Chartou OSN. S politováním Rada konstatovala, že Turecko nadále odmítá plnit své závazky vyplývající z Dodatkového protokolu k Asociační dohodě a že nepokročilo v normalizaci vztahŧ s Kyprem. Z tohoto dŧvodu Rada i nadále ponechá v platnosti svá opatření z roku 2006 (neotevírání osmi negociačních kapitol a neuzavírání žádné kapitoly) a vrátí se k této otázce v návaznosti na zprávu Evropské komise příští rok. Pokrok v těchto otázkách Rada očekává bez dalších prodlev. Rada očekává aktivní podporu Turecka probíhajícím jednáním o sjednocení Kypru.

Na konci roku 2009 mělo Turecko z celkových 35 kapitol 12 otevřených, z nichž jedna byla předběžně uzavřena.

Ostatní země západního Balkánu

České i švédské předsednictví se zasazovala o pokrok ve stabilizačním a asociačním procesu na západním Balkáně a podporu jeho přerŧstání v proces přístupový. Mezi hlavní milníky patřily ukončení ratifikace Stabilizační a asociační dohody s Albánií, předání přihlášky Černé Hory a Albánie Evropské komisi k posouzení, započetí implementace Prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech se Srbskem a následně přijetí srbské přihlášky ke členství.

Samostatným procesem přibližování regionu Evropské unii je i vízová liberalizace. Na základě plnění stanovených podmínek mohla být s platností od 19. 12. 2009 zrušena krátkodobá víza pro Makedonii/FYROM, Srbsko a Černou Horu.

Švédské předsednictví v Radě Evropské unie

Švédské předsednictví následovalo po českém předsednictví a proběhlo v druhé polovině roku 2009. Švédskému předsednictví dominovaly otázka reformy institucí, ochrana klimatu a boj s hospodářskou krizí. Zároveň bylo konfrontováno s tím, že těsně před jeho začátkem proběhly volby do Evropského parlamentu a spolu s tím byl zahájen proces, který vyústil v nominaci nové Evropské komise na závěr švédského předsednictví. Počátkem švédského předsednictví byl zvolen předsedou Evropského parlamentu X. Xxxxx.

Během švédského předsednictví byla dokončena ratifikace Lisabonské smlouvy. V září 2009 byl J. M. Xxxxxxx potvrzen Evropským parlamentem ve funkci předsedy Evropské komise, a zahájil tak své druhé funkční období. Zároveň po vstupu Lisabonské

smlouvy v platnost k 1. 12. 2009 předložily členské státy Evropské unie své kandidáty na komisaře. Předseda Evropské komise navrhl v prosinci 2009 členy své nové Komise, ve které se České republice podařilo získat nominaci na prestižní post komisaře pro rozšíření a sousedskou politiku. Klíčovým momentem po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo jmenování Stálého předsedy Evropské rady X. xxx Xxxxxxx a Vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku X. Xxxxxxxxx na mimořádné Evropské radě dne 19. 11. 2009.

Během švédského předsednictví se uskutečnily celkem čtyři Evropské rady a řada sektorových rad, které byly odrazem klíčových témat a hlavních priorit švédského předsednictví. Švédské předsednictví dosáhlo naplnění svých priorit zejména v oblastech ekonomiky a boje s hospodářskou krizí nebo spravedlnosti a vnitra (Stockholmský program). Klimatický summit COP15 v Kodani byl spíše zklamáním v porovnání s vyvolanými očekáváními.

Švédskému předsednictví se podařilo nalézt kompromisy v klíčových rozšiřovacích otázkách. Během švédského předsednictví se podařilo odblokovat rozhovory zatížené slovinsko-chorvatským sporem. Podařilo se udržet rozhovory s Tureckem v běhu. V období švédského předsednictví podaly přihlášky do Evropské unie Island a Albánie, obě byly postoupeny Evropské komisi ke stanovisku. V závěru švédského předsednictví pak podalo přihlášku do Evropské unie i Srbsko, s nímž byla zahájena implementace Prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech.

V oblasti vnějších vztahŧ si švédské předsednictví mj. vytyčilo posílení role Evropské unie jako globálního hráče, včetně efektivnějšího zvládání mezinárodních krizí. Během švédského předsednictví se uskutečnilo několik vrcholných xxxxxxx: Evropská unie – Jihoafrická republika, Evropská unie – Brazílie, Evropská unie – USA, Evropská unie – Čína, Evropská unie – Rusko a Evropská unie – Ukrajina.

V reakci na malý pokrok v mírových rozhovorech začala Evropská unie pod vedením švédského předsednictví aktivněji jednat o možných podnětech vedoucích k jejich opětovnému nastartování a zároveň o krocích k podpoře Palestiny v jejím úsilí o vybudování samostatného státu. Nepodařilo se zamezit rozdílné pozici členských státŧ při hlasování v OSN o tzv. Xxxxxxxxxxx zprávě ke konfliktu v Gaze.

V oblasti transatlantických vztahŧ byl zahájen dialog v oblasti energetiky (Energetická rada Evropská unie - USA). Stejně tak došlo k oživení Transatlantické ekonomické rady, která se sešla v říjnu 2009 ve Washingtonu. Ve vztazích s Kanadou byla zahájena jednání

o nové ekonomické dohodě. Lze ocenit, že švédské předsednictví, stejně jako Evropská komise, aktivně zvedaly problematiku víz (včetně znovuzavedení vízové povinnosti pro české občany) na všech relevantních jednáních s Kanadou.

Kvŧli pokračující jaderné kauze a lidskoprávní situaci se během švédského předsednictví vyhrotily vztahy s Íránem. Evropská unie se prostřednictvím tzv. skupiny 5+1 účastnila obnoveného dialogu s Íránem o jeho jaderném programu. Tato jednání zatím díky neochotě íránské strany výsledek nepřinesla, proto Evropská unie ve spolupráci s USA, ale i Ruskem a Čínou, začala prozkoumávat další možnosti, včetně případných sankcí Rady bezpečnosti OSN.

Zastupování České republiky před Soudní dvorem EU a Soudem ESVO

Zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropské unie (pozn.: vstupem Lisabonské smlouvy v platnost došlo ke změně v organizaci soudních orgánŧ Evropské unie a ke změně jejich označení; namísto legislativně nezakotveného pojmu Evropský soudní dvůr, který zaštiťoval Soudní dvŧr, Soud prvního stupně a Soud pro veřejnou službu, nyní existuje Soudní dvůr Evropské unie, který se dále člení na Soudní dvŧr, Tribunál a Soud pro veřejnou službu), zajišťuje od vstupu České republiky do Evropské unie Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, v jehož rámci je výkonem této agendy pověřen vládní zmocněnec. Funkce vládního zmocněnce byla zřízena usnesením vlády České republiky č. 113 ze dne 4. 2. 2004

o Statutu vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropských společenství a Soudem prvního stupně (dále jen Statut vládního zmocněnce). Statut vládního zmocněnce vymezuje pravomoc vládního zmocněnce a podstatu jeho činnosti. Usnesením vlády České republiky č. 435 ze dne 13. 4. 2005 byla pravomoc vládního zmocněnce rozšířena rovněž na zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropského sdružení volného obchodu (dále jen Soud ESVO).

Prvním vládním zmocněncem byl usnesením vlády České republiky č. 422 z 5. 5. 2004 jmenován X. Xxxxx. Od roku 2008 do současnosti je vládním zmocněnce

X. Xxxxxx, který byl jmenován usnesením vlády České republiky č. 246 ze dne 10. 3. 2008.

Statut vládního zmocněnce zřizuje tzv. Výbor vládního zmocněnce jako meziresortní poradní a konzultační orgán. Výbor se v roce 2009 sešel celkem desetkrát. Prostřednictvím výboru vládní zmocněnec informoval jednotlivé resorty o vývoji případŧ před Soudním dvorem Evropské unie, o řízeních o porušení práva Evropské unie a o vyjádřeních České republiky v jednotlivých kauzách. Dále byly na zasedáních výboru diskutovány otázky týkající se problematické transpozice předpisŧ práva Evropské unie, výsledkŧ jednání pracovní skupiny Rady „Soudní dvŧr“, které vládní zmocněnec předsedal během českého předsednictví, jakož i otázky související se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, zejména změny, které tato smlouva přinesla, pokud jde o označení, fungování a pravomoci soudních orgánŧ Evropské unie a pokud jde o pravomoci Evropské komise v oblasti řízení pro porušení práva Evropské unie.

V roce 2009 bylo proti České republice nově zahájeno 45 řízení o porušení práva Evropské unie, jejichž prostřednictvím dbá Evropská komise na dodržování unijního práva ze strany členských státŧ. Oproti roku 2008 se jedná o pokles nově započatých řízení cca

o čtvrtinu (v roce 2008 bylo zahájeno 61 řízení); celkový počet řízení zahájených proti České republice od doby vstupu do Evropské unie do konce roku 2009 činil 450 případŧ. Z těchto případŧ se podařilo značnou část zastavit před tím, než se dostaly do fáze žaloby k Soudnímu dvoru – konci roku 2009 tak činil počet probíhajících řízení 58, z toho 33 řízení se k tomuto datu nacházelo ke v první procesní fázi (formální upozornění), 22 řízení ve druhé procesní fázi (odŧvodněné stanovisko) a tři řízení ve fázi žaloby před Soudním dvorem.

V roce 2009 byly proti České republice podány čtyři žaloby k Soudnímu dvoru, z nichž jednu se podařilo ještě v prŧběhu roku 2009 vzít zpět. Celkem byly v roce 2009 na základě žádosti České republiky vzaty zpět čtyři žaloby. Zároveň byl v roce 2009 vynesen proti České republice jeden odsuzující rozsudek týkající se neprovedení směrnice 2007/14/ES z oblasti finančního trhu. Celkem tak ke konci roku 2009 probíhala před Soudním dvorem tři řízení tohoto typu.

V řízeních o předběžné otázce, kterými se národní soudy členských státŧ obracejí na Soudní dvŧr s dotazem na výklad určitého ustanovení aktu práva Evropské unie či na jeho platnost, obdržel vládní zmocněnec v roce 2009 cca 390 podání v cca 250 řízeních. Česká republika se v roce 2009 aktivně účastnila celkem 47 těchto řízení, a to zejména z dŧvodu dŧležitosti předběžných otázek pro legislativní a aplikační praxi v České republice

a s ohledem na zájem prosadit výklad aplikovaný v České republice. Ve 35 případech bylo předloženo písemné vyjádření a v 16 případech se Česká republika účastnila ústního jednání. Od vstupu České republiky do Evropské unie tedy mŧžeme sledovat trend postupného nárŧstu aktivity České republiky v řízení o předběžné otázce (v roce 2006 se Česká republika vyjadřovala osmnáctkrát, z toho 14 písemných a čtyři ústní vyjádření, v roce 2007 dvanáctkrát, z toho devět písemných a tři ústní vyjádření, v roce 2008 čtyřicetkrát, z toho 32 písemných a osm ústních vyjádření).

Vyjádření směřovala do oblasti obecných principŧ práva Evropské unie, volného pohybu zboží, služeb a osob, soudní příslušnosti, ochrany spotřebitele, hospodářské soutěže, veřejných zakázek, sociálního zabezpečení, celních otázek, uznávání kvalifikací či práva duševního vlastnictví.

Ke konci roku 2009 běželo před Soudním dvorem celkem pět řízení o předběžné otázce zahájených na základě otázek podaných českými soudy (C-223/08 Xxxxxx, C-299/09 Dar Duale Abfallwirtschaft, C-339/09 Skoma – Lux, C-393/09 Bezpečnostní softwarová asociace, C-399/09 Landtová). Ve věci C-223/08 Xxxxxx, týkající se výkladu směrnice

o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, navázala Česká republika na své písemné vyjádření z roku 2008 ústním vystoupením. Ve věci C-339/09 Skoma – Lux, týkající se celního zařazení určitého zboží, bylo v prosinci 2009 Soudnímu dvoru odesláno písemné vyjádření České republiky. Oznámení

o zahájení řízení v dalších třech uvedených případech, týkajících se otázek autorskoprávní ochrany počítačových programŧ, nakládání s odpady a diskriminace při přiznávání výše doplatku ke starobním dŧchodŧm, byla vládnímu zmocněnci doručena na konci roku 2009. Písemná vyjádření v těchto věcech budou odeslána Xxxxxxxx dvoru na začátku roku 2010.

Z otázek podaných jinými soudy, které úzce souvisejí s Českou republikou, byly v roce 2009 vydány rozsudky ve věci C-115/08 ČEZ, týkající se oprávnění rakouského soudu rozhodovat o provozu jaderného zařízení na území České republiky, a ve věci C-478/07 Budějovický Budvar, týkající se otázky zachování národní ochrany zeměpisného označení

„Bud“. Případ ČEZ byl rozhodnut zcela ve prospěch České republiky, a to tak, že rakouské soudy nejsou oprávněny rozhodovat o provozu jaderného zařízení, který byl schválen orgány České republiky. Česká republika se v této věci v roce 2009 také účastnila ústního jednání.

V roce 2009 nepodala Česká republika žádnou novou žalobu na neplatnost aktu orgánu Evropské unie. V případě naposledy zahájeného řízení z října 2009 ve věci T - 465/08 Česká republika proti Komisi, ve kterém Česká republika napadá platnost rozhodnutí Evropské komise o provedení vyrovnání závazkŧ a pohledávek Evropské komise, proběhly v roce 2009 písemné úkony účastníkŧ řízení. Ke konci roku 2009 tak probíhala celkem tři řízení před Tribunálem, ve kterých Česká republika napadá platnost rozhodnutí Evropské komise. Jedná se o řízení ve věci T - 194/07 [emisní povolenky], T - 248/07 [nadlimitní zásoby] a T - 465/08 [zápočet Phare]. Kromě výše uvedeného v roce 2009 nedošlo v těchto řízeních k dalším jednáním účastníkŧ.

Česká republika má také možnost intervenovat v řízeních před Soudním dvorem nebo Tribunálem na jedné straně sporu jakožto vedlejší účastník. Této možnosti dosud Česká republika využila ve 22 případech, přičemž řízení o devíti z nich stále probíhá. Nejvýznamnější z nich jsou řízení o porušení práva Evropské unie vedená Evropskou komisí proti šesti členským státŧm, ve kterých Evropská komise napadá vnitrostátní právní úpravy těchto státŧ upravující podmínku státní příslušnosti pro přístup k povolání notáře. Česká republika prostřednictvím vládního zmocněnce intervenuje na straně dotčených členských státŧ. Česká republika intervenovala také v řízení o posudku 1/09, v jehož rámci je úlohou Soudního dvora posoudit slučitelnost Dohody o jednotném systému pro vedení patentových sporŧ s právem Evropské unie.

V roce 2009 se Česká republika vŧbec poprvé účastnila řízení (písemné i ústní části) před Soudem ESVO, a to ve věci E - 4/09 Inconsult Anstalt, která se týkala určení, zda internetová stránka mŧže představovat tzv. „trvanlivé médium“ ve smyslu směrnice

o zprostředkování pojištění.

V rámci českého předsednictví organizoval vládní zmocněnec v první polovině roku 2009 dvě akce (přednášku generálního advokáta Soudního dvora M. P. Madura a setkání vládních zmocněncŧ všech členských státŧ Evropské unie). Zároveň vládní zmocněnec předsedal pracovní skupině Rady Soudní dvůr, v rámci které bylo v prŧběhu českého předsednictví dosaženo kompromisu ohledně změny jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie.

Lisabonská strategie a konkurenceschopnost Evropské unie

V souvislosti s hospodářským zpomalením nabývala stále většího významu Lisabonská strategie jako soubor nástrojŧ pro posílení konkurenceschopnosti a odolnosti evropské ekonomiky a ve druhé polovině roku i diskuse nad navazující Strategií Evropské unie 2020.

Během českého předsednictví bylo v rámci závěrŧ jarní Evropské rady zdŧrazněna nutnost respektovat dlouhodobé cíle Strategie při provádění krátkodobých opatření reagujících na negativní vývoj hospodářství. Předsednictví rovněž zorganizovalo pravidelné setkání tzv. Lisabonských koordinátorů v dubnu 2009. Zároveň byly deklarovány prioritní oblasti, kde by měl být učiněn další pokrok. Jedná se zejména o zvýšení a zefektivnění investic do výzkumu a vývoje, vzdělávání a inovací v rámci posilování znalostního trojúhelníku a zlepšení spolupráce mezi oblastí výzkumu, vývoje a vzdělávání a podnikovou sférou.

Budoucnost Lisabonské strategie po roce 2010, celkové zlepšení implementačního procesu a diskuse o provázanosti krátkodobých opatření a dlouhodobých priorit Strategie Evropské unie 2020 patřily mezi aktuální témata ke konci roku 2009 s tím, že Česká republika si uvědomovala zejména nutnost posílení konkurenceschopnosti Evropské unie jako celku, a to jak v oblasti zlepšení fungování vnitřního trhu Evropské unie, tak i z pohledu zvýšení externí konkurenceschopnosti Evropské unie. Česká republika prŧběžně ovlivňuje formování budoucnosti nové Strategie.

Dŧležitým předpokladem pro konkurenceschopnost Evropské unie je dodržování pravidel hospodářské soutěže. Specifikem politiky hospodářské soutěže v Evropské unii je i poměrně přísné posuzování státních podpor členských státŧ, které má zabránit pokřivení vnitřního trhu a prosazování ekonomických zájmŧ jednotlivých členských státŧ na úkor jiných prostřednictvím subvencí vlastních společností. Na druhou stranu, státní podpora má do budoucna sehrát i velmi pozitivní roli především jako jeden z nástrojŧ přechodu k ekologicky šetrnému hospodářství.

Česká republika se k cílŧm politiky hospodářské soutěže v Evropské unii dlouhodobě hlásí. V době svého předsednictví Česká republika poznala, že tyto cíle se ukázaly být možná aktuálnější než kdykoliv předtím v historii Evropské unie. V době ekonomické recese, která

pokračovala i v roce 2009, proto české předsednictví při každé vhodné příležitosti zdŧrazňovalo nutnost respektovat pravidla hospodářské soutěže při koncipování protikrizových opatření a zdržet se protekcionismu.

Česká republika si však byla vědoma skutečnosti, že některé sektory ekonomiky jsou zasaženy krizí zvláště citelně a že existuje prostor pro rozumná opatření. V dŧsledku spolupráce mezi Evropskou komisí a českým předsednictvím vznikl například společný rámec pro schémata obnovy vozového parku (tzv. „šrotovné“). Rozhodnutí, zda na „šrotovné“ poskytnout finanční prostředky, či nikoliv, zŧstává na rozhodnutí členských státŧ. Pro Českou republiku bylo zásadním hlediskem, aby vyplácení „šrotovného“ probíhalo na nediskriminačním základě. Sanaci některých odvětví ekonomiky umožnila po začátku krize pružnější dočasná pravidla pro poskytování státních podpor. Záchranný proces proběhl, alespoň podle oficiálního vyjádření Evropské komise, koordinovaně, na čemž mají zásluhu Evropská komise i jasný postoj českého předsednictví.

Základní principy fungování vnitřního trhu se podařilo navzdory rŧzným tlakŧm zachránit a tendence k nezvladatelnému intervencionismu a k oslabení zásad hospodářské soutěže se podařilo potlačit, což lze považovat za jeden z hlavních úspěchŧ českého předsednictví. Nelze však přehlédnout, že objem poskytovaných státních podpor v letech 2008 a 2009 oproti roku 2007 dramaticky vzrostl.

Vnitřní trh Evropské unie a sektorové politiky

Přestože vnitřní trh tvoří základ integračního procesu Evropské unie, Česká republika stále vnímá značné nedostatky v rámci fungování vnitřního trhu. Zároveň si je vědoma faktu, že existuje řada oblastí, kde je možné dosáhnout dalšího pokroku. To bylo reflektováno i během českého předsednictví, a to i v souladu s mottem předsednictví Evropa bez bariér. Mezi prioritní oblasti proto patřil především proces transpozice směrnice o službách na vnitřním trhu. České předsednictví např. ve spolupráci s Evropskou komisí zorganizovalo dvě konference věnující se problematice vnitřního trhu; konference Rozšíření Evropské unie - 5 let poté potvrdila jednoznačně převažující pozitivní ekonomické dŧsledky „východního“ rozšíření pro všechny členské státy i pro globální postavení Evropské unie jako celku, Konference o budoucnosti služeb na vnitřním trhu se pak věnovala uvádění zmíněné směrnice o službách, této stěžejní legislativy umožňující hladší fungování vnitřního trhu v oblasti služeb, do života.

Aktivně podpořena byla i revize řady předpisŧ upravujících některé technické požadavky na výrobky v rámci procesu technické harmonizace a finalizace tzv. zbožového balíčku, který odstraňuje řadu překážek na trhu, tentokráte se zbožím. Značná pozornost byla věnována během celého roku i oblasti tzv. lepší regulace, což Česká republika dlouhodobě vnímá jako klíčový faktor pro zvyšování konkurenceschopnosti České republiky i Evropské unie jako celku.

Mobilita pracovních sil a zaměstnanost

Jednou z priorit České republiky v oblasti vnitřního trhu je zajištění maximální mobility pracovních sil Evropské unie. V rámci hesla českého předsednictví Evropa bez bariér se Česká republika zaměřila na všechny aspekty mobility občanŧ členských státŧ na trhu práce Evropské unie (profesní, geografická a sociální). V období krize je každý z typŧ mobility velmi dŧležitý především pro zajištění pružného trhu práce, hospodářského rŧstu a sociální soudržnosti. Českému předsednictví se podařilo dokončit nové dokumenty, které výrazně modernizují a zjednodušují stávající pravidla pro zajištění sociálních nárokŧ občanŧ Evropské unie, kteří žijí a pracují v jiném členském státě. Nová pravidla zrychlí vyřizování žádostí občanŧ Evropské unie žijících v jiném členském státě, odbourají některé bariéry a zmodernizují výměnu informací mezi úřady v 27 členských státech.

Česká republika prosazovala volný pohyb pracovních sil na bilaterální úrovni i v evropských institucích a aktivně se snažila o zrušení přechodných období a odstranění bariér volného pohybu pracovníkŧ ve zbývajících zemích „EU – 15“. Od května 2009, kdy bylo ukončeno druhé přechodné období k uvolnění pohybu pracovních sil, většina zemí Evropské unie otevřela svŧj pracovní trh pracovníkŧm z nových členských státŧ a ostatní země Evropské unie uvolnily přístup v sektorech a profesích s významným nedostatkem domácích pracovních sil. Rakousko má od května 2009 částečně otevřený svŧj trh pro 65 profesí a Německo uvolnilo trh práce alespoň pro kvalifikované pracovní síly s vysokoškolským vzděláním, absolventy německých škol a zároveň i pro nedostatkové profese. Poslední možné etapy pro uplatňování omezení volného pohybu pracovníkŧ tak už využívají jen Rakousko a Německo.

České předsednictví dosáhlo dohody o zpružnění fungování Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, jehož cílem je efektivněji podpořit pracovníky, kteří se stali nadbytečnými v dŧsledku globalizace a celosvětové finanční a ekonomické krize. Významnou

změnou obsaženou v novelizovaném textu je mj. časově omezená možnost jeho použití na případy propuštění z dŧvodu hospodářské a finanční krize.

České předsednictví vynaložilo rovněž nemalé úsilí s cílem dosáhnout kompromisu při vyjednávání s Evropským parlamentem v otázce revize směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby. Záměrem revize bylo novelizovat některá ustanovení směrnice, přičemž nejkomplikovanější jednání se vedla kolem používání výjimky, jež zaměstnanci umožňuje pracovat i nad rámec 48 hodin týdně. Česká republika dŧsledně hájila zájmy členských státŧ, avšak Evropský parlament kompromisním návrhŧm nebyl otevřený.

Počátkem roku 2009 se členské státy shodly na společném přístupu k tématu rodičovské péče o děti, kdy je třeba reflektovat nejlepší zájem dítěte a kvalitu péče. Projednávána byla také otázka opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Byl zdŧrazněn i význam investic do sociálních služeb v období krize jako zdroje nových pracovních příležitostí.

Právo obchodních společností, duševní vlastnictví a ochrana spotřebitele

V prŧběhu roku 2009 schválil Evropský parlament zjednodušení 3. a 6. směrnice v oblasti práva obchodních společností (tj. směrnice o fúzích akciových společností a směrnice o rozdělení akciových společností), což by společnostem účastnícím se fúze nebo rozdělení mohlo přinést úspory až 165 mil. Kč ročně. Nová úprava má umožnit akcionářŧm společností stanovit, které zprávy jsou pro ně v případě fúze skutečně potřebné.

Po celý rok probíhaly intenzivní diskuse k nařízení o statutu evropské soukromé společnosti (SPE), jakési „evropské s.r.o.“, která má být určena především pro malé a střední podniky a přispět k tomu, aby i tento sektor podnikŧ, klíčový pro unijní ekonomiku, mohl využívat výhod vnitřního trhu a aby byl posílen objem jeho přeshraniční obchodní aktivity (podniky by především ušetřily na zakládání poboček). Obě předsednictví učinila v návrhu nařízení zřetelný pokrok, dosažení dohody se očekává během stávajícího předsednictví Španělska.

Velkou šancí na zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie a oblastí, kde existuje rovněž značný prostor pro úsporu nákladŧ a zavádění nových unijních modelŧ, je i právo duševního vlastnictví. Diskuse o zavedení komunitárního patentu a jednotného patentového

soudnictví probíhají na úrovni Evropské unie již mnoho desetiletí. Cílem je zlevnit a zefektivnit patentovou ochranu v Evropské unii a reformovat současný systém patentové ochrany, který je několikanásobně dražší než v USA a Japonsku.V prvním pololetí roku 2009 dosáhla Rada Evropské unie, vedená Českou republikou, v této mimořádně komplikované a kontroverzní otázce shody nad podáním žádosti o posudek Evropskému soudnímu dvoru, aby posoudil kompatibilitu chystané Dohody o vzniku Integrovaného soudního systému pro patenty se Smlouvou o Evropském společenství (dnes Smlouvou o fungování Evropské unie). Soudní dvŧr by měl v této věci rozhodnout v roce 2010. Prŧlomové závěry ve věci zlepšení patentového systému v Evropě a obecný přístup k nařízení o komunitárním patentu schválila Evropská rada za následujícího švédského předsednictví.

V oblasti autorských práv byla jednou z dŧležitých událostí iniciativa americké společnosti Google digitalizovat obsah knižních děl (i bez souhlasu držitelŧ autorských práv) a zpřístupnit je na internetu. Situace spěje k soudnímu vyrovnání v USA. Česká republika hájila a nadále bude hájit zájmy českých autorŧ a nakladatelŧ a řešit v Evropské unii situaci takovým zpŧsobem, aby nedošlo k porušení mezinárodního práva v oblasti autorských práv.

V oblasti ochrany spotřebitele, která se dotýká každého z téměř 500 milionŧ spotřebitelŧ v Evropské unii, se Česká republika zapojila do práce na chystané směrnici

o právech spotřebitelŧ, která má přinést rozsáhlou revizi současného spotřebitelského práva s cílem spotřebitelské právo zjednodušit, harmonizovat, zabránit fragmentaci vnitřního trhu a podpořit přeshraniční obchod a nakupování v rámci Evropské unie. V době internetových nákupŧ je roztříštěnost těchto předpisŧ zvláště citelná a v mnoha případech znemožňuje evropským spotřebitelŧm nakupovat on-line v zahraničí. Na základě diskusí v Radě Evropské unie české předsednictví vypracovalo první konsolidované znění návrhu směrnice o právech spotřebitelŧ a intenzivní diskuse pokračovala i za švédského předsednictví.

Věda a výzkum

V oblasti výzkumu a vývoje byl během českého předsednictví kladen dŧraz na další rozvoj Evropského výzkumného prostoru (ERA). České předsednictví předložilo dokument k další realizaci VIZE ERA 2020, jejhož přílohou byla i zpráva o jejím aktuálním stavu. Zejména se jednalo o dvě oblasti dŧležité pro rozvoj ERA, a to Evropské výzkumné infrastruktury a odstranění bariér mobility výzkumných pracovníkŧ. Předsednictví České republiky zaměřilo svoji pozornost na realizaci znalostního trojúhelníku, transfer znalostí

a technologií. Podporovalo především zlepšení spolupráce mezi vysokým školstvím, výzkumem a podniky s dŧrazem na roli vysokých škol z hlediska výzkumu, nových technologií a inovací. Propojení odborného vzdělávání s potřebami podnikŧ podporuje konkurenceschopnost Evropské unie.

Během českého předsednictví byl schválen právní rámec Společenství pro evropské konsorcium výzkumných infrastruktur (XXXX), které má bezprostřední vliv na budoucnost výstavby velkých výzkumných infrastruktur v Evropě. Cílem návrhu je dosáhnout, aby nově založené výzkumné infrastruktury automaticky získávaly status mezinárodní organizace, a byly tak osvobozeny od platby daně z přidané hodnoty. Probírala se i výstavba velkých infrastruktur v kontextu regionálního rozvoje a nerovnoměrné rozložení těchto zařízení v rámci Evropy.

Během předsednictví se také uskutečnilo zasedání Rady pro vesmír, jehož cílem bylo posílení inovací a výzkumu v souvislosti s kosmickými aktivitami.

Vzdělávání a kultura

Během českého i švédského předsednictví byla věnována velká pozornost diskusi o aktivním rozvoji lidského kapitálu v Evropské unii a vlivu demografického vývoje a technologického rozvoje na vzdělávací systémy a instituce, která vyústila v přijetí nového Strategického rámce evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě po roce 2010. Nový strategický rámec vytyčuje dlouhodobé cíle spolupráce na úrovni Evropské unie v další dekádě, hlavní principy a metody spolupráce a rovněž pět evropských referenčních úrovní v oblasti vzdělávání dospělých, předčasných odchodŧ ze škol, získání základních dovedností, předškolního vzdělávání a dosažení terciárního vzdělání. Spolu se strategickým rámcem byly přijaty střednědobé prioritní oblasti pro evropskou spolupráci pro léta 2009 – 2011. České předsednictví významně přispělo k ustavení roku 2011 Evropským rokem dobrovolnictví. Nestátním neziskovým organizacím se nejprve podařilo získat podporu Evropského parlamentu, předsednictví se následně podařilo získat podporu Komise.

V roce 2009 zahájilo české předsednictví Evropský rok tvořivosti a inovací, v jehož prŧběhu byly přijaty závěry Rady o kultuře jako katalyzátoru tvořivosti a inovací, které reflektují dlouhodobé úsilí ministrŧ kultury členských státŧ o dosažení odpovídajícího

postavení pro problematiku kultury v evropských politikách a její propojení se vzdělávacími systémy členských státŧ.

V květnu 2009 přijal Evropský parlament kompromisní znění textu, vypracovaného českým předsednictvím, ohledně zavedení nového programu MEDIA MUNDUS, zaměřeného na spolupráci mezi profesionály z Evropy a ze třetích zemí v oblasti audiovize. Během švédského předsednictví byl tento nový typ programu finalizován rozhodnutím. Program Media Mundus je otevřen pro spolupráci v oblasti audiovize vedle již stávajícího programu Media 2007.

Doprava a telekomunikace

V oblasti dopravy se českému předsednictví podařilo dosáhnout schválení silničního balíčku, který zjednodušuje podnikání v sektoru mezinárodní dopravy. Za úspěch lze považovat především upřesnění pravidel pro provádění tzv. kabotáže, tedy možnosti dopravcŧ provádět vnitrostátní přepravu v jiném státě Evropské unie, než ve kterém jsou zaregistrováni. Byl také zahájen proces proces revize politiky transevropských dopravních sítí. Během svého předsednictví v Radě věnovala Česká republika velkou pozornost problematice zavádění inteligentních dopravních systémů (ITS) v oblasti silniční dopravy, které jsou významné především z hlediska bezpečnosti silničního provozu.

Během švédského předsednictví se mezi členskými státy podařilo dosáhnout dohody

o návrhu nařízení o právech cestujících na moři a vnitrozemských vodních cestách a o nařízení o právech cestujících a v autobusové a autokarové dopravě. Tím byl dosaženo významného pokroku směrem ke sbližování úrovně ochrany cestujících jak mezi jednotlivými členskými státy, tak mezi rŧznými druhy dopravy.

České předsednictví významně přispělo k dokončení legislativního procesu spojeného s revizí regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací. K dohodě s Evropským parlamentem o tomto tzv. telekomunikačním balíčku, který posiluje práva uživatelŧ telekomunikačních technologií a v Evropské unii vytváří jednotný telekomunikační trh, se nakonec podařilo dosáhnout až v druhé polovině roku 2009.

Projekt Galileo

České předsednictví zahájilo na jaře projednávání revize nařízení 1321/2004 o GSA (Galileo Supervisity Autority), které upravuje fungování agentury zodpovědné za provoz evropského navigačního systému Galileo. Do konce roku se švédskému předsednictví podařilo nad návrhem nalézt mezi členskými státy shodu, v první polovině roku 2010 o něm bude Rada jednat s Evropským parlamentem. Během českého předsednictví zahájila činnost GIP (Galileo Interinstitutional Panel), platforma pro výměnu informací mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Radou o vývoji projektu Galileo. GIP se v první polovině roku, kdy Xxxx zastupovala Česká republika, doprovázená zástupci předcházejícího a následujícího předsednictví, sešel dvakrát a Evropská komise na něm informovala

o aktuálním vývoji. Za švédského předsednictví a za nového složení Evropského parlamentu se GIP sešel v říjnu 2009.

Zemědělství

Mezi priority českého předsednictví v Radě Evropské unie v prvním pololetí roku 2009 patřila v oblasti zemědělské politiky Evropské unie debata o budoucnosti Společné zemědělské politiky po roce 2013. Tu české předsednictví iniciovalo s cílem zaměřit se na perspektivu modelŧ přímých plateb. Tématu budoucnosti přímých plateb předsednictví věnovalo především neformální zasedání ministrŧ zemědělství a rybářství, které se konalo na přelomu května a června v Brně. Na základě diskusí pak předsednictví předložilo na červnovém zasedání Rady pro zemědělství a rybářství závěry, které získaly podporu 21 členských státŧ. Během těchto debat předsednictví usilovalo o nalezení modelu, který by byl jednoduchý, efektivní, spravedlivý a obhajitelný před širokou veřejností. Členské státy rovněž svým postojem posílily závazek vzešlý z jednání o prověrce stavu Společné zemědělské politiky (tzv. Health Check), kterým je nezbytnost vyrovnávání úrovně přímých plateb pro zemědělce v rŧzných členských státech.

Zlepšování regulačního prostředí a přehodnocení stávajících předpisŧ patřily mezi priority českého předsednictví. Na květnovém zasedání Rady pro zemědělství a rybářství bylo dosaženo jednomyslné politické dohody k návrhu závěrŧ Rady ke zjednodušování Společné zemědělské politiky. Hlavním výsledkem zde je, že Rada uznala jak proces zjednodušování

Společné zemědělské politiky jako trvalou prioritu veškerých současných i budoucích úvah

o Společné zemědělské politice, tak závazek snížit administrativní zátěž o 25 % do roku 2012.

České předsednictví dosáhlo na červnovém zasedání Rady pro zemědělství a rybářství jednomyslné politické podpory členských státŧ k závěrŧm Rady, které se týkají budoucí podoby evropské politiky kvality zemědělských a potravinářských produktŧ a které reagují na Sdělení Komise z května 2009 k této problematice. Předsednictví k tématu uspořádalo ministerskou konferenci na vysoké úrovni, která proběhla v březnu 2009 v Praze a jejíž výsledky byly dŧležitým příspěvkem jak pro další práci v Radě, tak pro dosažení politických závěrŧ.

České předsednictví rovněž významně přispělo k budoucímu vymezení oblastí postižených přírodním znevýhodněním v Evropské unii, a to ve světle Sdělení Komise představené na dubnovém jednání Rady, která schválila Závěry k této problematice.

V oblasti Společné rybářské politiky bylo během českého předsednictví přijato deset legislativních předpisŧ. Patří mezi ně čtyři nařízení Rady, která se týkají víceletého plánu pro zachování tuňáka obecného, dohody mezi Evropskou unií a Ruskou federací o zachování rybolovných zdrojŧ v Baltském moři, dále nařízení týkající se ochranných a donucovacích opatření v oblasti Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku a na závěr nařízení rušící 14 již zastaralých nařízení.

V roce 2009 pokračoval pokles cen u sušeného odstředěného mléka a másla. Proto bylo prodlouženo období pro intervenční nákupy a přijaty související legislativní odchylky od nařízení č. 1234/2007. Zároveň byla využita možnost, aby Evropská komise mohla v krizové situaci jednat sama. (Téma bylo projednáváno během českého i švédského předsednictví.) Situace na trhu s mlékem se sice pomalu stabilizovala, ale zŧstává nadále složitá. Na podporu postiženého sektoru bylo umožněno využít finance v rámci Evropského plánu hospodářské obnovy a dočasně do konce roku 2010 byla navýšena výše státní podpory de minimis z rozpočtu členských státŧ z 7500 EUR na 15 000 EUR. V této souvislosti byla také diskutována pozice subjektŧ v agroalimentárním řetězci. V rozpočtu bylo rovněž vyčleněno 300 mil. EUR na řešení krizových situací v zemědělství. Tyto prostředky mohou být využity i v prŧběhu roku 2010. Na Českou republiku by mělo připadnout cca 5,4 mil. EUR.

Zdravotnictví

V souvislosti s hrozbou šíření nákazy virem chřipky A/H1N1 české předsednictví dokázalo rychle zareagovat a připravit další postup, ve kterém vyzvalo členské státy ke společné akci a úzké spolupráci s farmaceutickými společnostmi ve vývoji vakcíny proti tomuto novému chřipkovému viru. V druhé polovině roku se spolupráce na unijní úrovni ukázala jako dŧležitá a mezi významné oblasti, kterým je třeba se i nadále věnovat, patří komunikace s veřejností a dostupnost vakcín.

Česká republika také pokročila v jednáních o farmaceutickém balíčku, kterému se dále věnovalo i švédské předsednictví. Například otázka padělaných léčiv, která je jeho součástí, je stále naléhavější, neboť některé z nich by mohly ohrozit zdraví evropských občanŧ.

V druhé polovině roku 2009 se Švédsko dále zabývalo oblastí účinných antibiotik a nekuřáckým prostředím, ale také tématem alkoholu a zdraví, zejména se zaměřením na snížení spotřeby alkoholu u mládeže.

Reakce na finanční a hospodářskou krizi

Na úrovni Evropské unie byla v souvislosti s finanční a ekonomickou krizí v roce 2009 iniciována celá řada legislativních a nelegislativních opatření, která měla především preventivní ráz. Jejich cílem bylo nastavit takové regulatorní prostředí, které do budoucna zamezí, či bude schopno alespoň minimalizovat možnost vzniku krize takového rozsahu, k jaké došlo v letech 2008 – 2009. Skutečnost, že finanční krizi, která následně přerostla ve světovou ekonomickou krizi, zpŧsobily především úvěrové instituce v USA, nikoliv v Evropské unii, je nyní irelevantní. Hlavním ponaučením z tohoto ekonomického vývoje je fakt, že opatření je nutno do budoucna přijímat na globální úrovni s ohledem na enormní propojenost světových finančních trhŧ a ekonomik.

Opatření přijatá na úrovni Evropské unie je třeba vnímat v kontextu opatření přijímaných nejen na národní úrovni členských státŧ (fiskální, daňové stimuly či bezprecedentní státní podpora v souvislosti se záchranou celé řady úvěrových institucí v členských zemích Evropské unie), ale i na globální úrovni, především pak závazky přijímané na úrovni uskupení státŧ G20, ale i např. Basilejského výboru pro oblast bankovnictví.

Za nejdŧležitější nástroje nebo návrhy na úrovni Evropské unie v roce 2009 lze považovat následující:

• Implementace celé řady opatření v rámci tzv. Xxxxxxxxxx plánu obnovy, který byl přijat v prosinci 2008.

• Schválení legislativních návrhŧ zavádějících nový rámec dohledu finančních trhŧ Evropské unie. Bylo rozhodnuto o zřízení nového nezávislého orgánu pro makro- ekonomický dohled v Evropské unii – Evropského výboru pro systémová rizika. Jeho hlavním úkolem bude monitorování a posuzování případných rizik pro finanční stabilitu vyplývajících z makroekonomického vývoje a vývoje finančního systému jako celku. Napomáhat mu budou tři evropské agentury pro dohled v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálového trhu (mikro-ekonomický dohled).

• Nařízení regulující ratingové agentury na úrovni Evropské unie bylo schváleno během českého předsednictví. Evropská unie šla v regulaci dále než ostatní země světa. Ratingové agentury byly viněny, že do značné míry napomohly ke vzniku finanční krize tím, že nereflektovaly včas a odpovídajícím zpŧsobem v rámci svých ratingŧ zhoršující se situaci na kapitálových trzích.

• Návrh nařízení ohledně regulace správy alternativních investičních fondů (private equity funds, hedge funds) je velice významný pro fungování kapitálového trhu Evropské unie.

• Novelizace směrnice o kapitálových požadavcích je základním předpisem upravujícím činnost úvěrových institucí v Evropské unii. Její součástí je zavedení pravidel pro odměňování především investičních xxxxxxx, kteří v minulosti přijímali neúměrná rizika při svých investicích s cílem dosáhnout vysokých bonusŧ. Jedná se opět jeden z pŧvodcŧ vzniku finanční krize. Dále jsou zde regulovány některé sofistikované investiční techniky.

Vedle výše uvedených opatření přijatých v reakci na krizovou situaci reagovala i Evropská centrální banka snížením základní úrokové sazby až na historické minimum 1 %. Koncem roku 2009 lze pozorovat jisté známky stabilizace a z některých členských státŧ přicházejí pozitivní signály ohledně oživování ekonomické aktivity.

Energetika a klimatická změna

Jedním z ústředních témat českého předsednictví v první polovině roku 2009 byla energetická bezpečnost. Lednová plynová krize potvrdila význam společného postupu Evropské unie v této oblasti. České předsednictví svolalo již na 12. 1. 2009 mimořádnou Xxxx pro energetiku, na které byla jediným bodem programu právě probíhající plynová krize. Ministři se na jednání shodli na nutnosti přijmout regionální a bilaterální solidární opatření a zlepšit skladování, propojení a diverzifikaci přepravních tras a zdrojŧ plynu. Za výrazného přispění českého předsednictví se podařilo vyřešit obchodní spor Ruska s Ukrajinou a obnovit dodávky plynu do Evropy.

Téma energetické bezpečnosti dominovalo i únorovému jednání Rady pro energetiku, kde byl schválen 2. strategický energetický přehled. Tento dokument stanovuje hlavní výzvy a priority v oblasti energetiky Evropské unie v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Hlavní dŧraz je kladen na následující oblasti: diverzifikaci dodávek a požadavky na infrastrukturu, vnější energetické vztahy, zásoby ropy a plynu, mechanismy reakce na krizové stavy, energetickou účinnost a optimální využití domácích zdrojŧ Evropské unie. V rámci tohoto přehledu bylo definováno šest prioritních projektŧ z oblasti infrastruktury – plán připojení Pobaltí, Jižní koridor, budování terminálŧ pro zkapalněný plyn (LNG), Středomořský okruh, propojení přenosové a přepravní infrastruktury ve směru sever – jih a stavba pobřežních větrných elektráren.

České předsednictví se věnovalo více aspektŧm energetické bezpečnosti, a to jak otázce zajištění investic do energetických projektŧ, tak poskytnutí prostoru pro jednání o dalších možnostech mezinárodní spolupráce se třetími zeměmi – producenty a tranzitéry energie a energetických surovin.

V oblasti investic bylo rozhodující přijetí Plánu hospodářské obnovy Evropy, který počítá s finančními prostředky na posílení energetické bezpečnosti Evropské unie; z celkových finančních prostředkŧ ve výši 5 mld. EUR bude investováno 3,98 mld. EUR do energetických projektŧ, tj. do projektŧ v oblasti energetické infrastruktury (mj. plynové zásobníky, propojení energetických sítí, projekt Nabucco), pobřežní větrné energie a zachycování a ukládání CO2. Koncem roku 2009 Evropská komise rozhodla o přidělení prostředkŧ na konkrétní projekty, mezi nimiž je i několik plánovaných investic do plynové přepravní soustavy v České republice.

Na Radě pro energetiku dne 12. 6. 2009 bylo díky aktivitě českého předsednictví dosaženo politické dohody o směrnici o udržování minimálních zásob ropy a ropných produktŧ.

Za účasti českého předsednictví, Komise a následujícího švédského předsednictví se na konci dubna 2009 konalo v Moskvě čtvrté zasedání Stálé rady pro partnerství EU - Rusko v oblasti energetikyy. Jednání bylo věnováno i posílení vzájemného energetického dialogu a zlepšení vztahŧ a porozumění v oblasti energetiky v blízké budoucnosti. Během jednání bylo dosaženo i pokroku v oblasti společné iniciativy ve formě mechanismu včasného varování a byla zachována platnost dohody o monitorovací misi pro sledování tokŧ zemního plynu z Ruska do Evropské unie přes území Ukrajiny.

Zásadním krokem směrem k posilování energetické bezpečnosti Evropské unie prostřednictvím diverzifikace energetických dodavatelŧ a přepravních tras bylo uspořádání summitu Jižní koridor – nová hedvábná stezka dne 8. 5. 2009, na němž byla podepsána společná deklarace mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánem, Gruzií, Tureckem a Egyptem, která se má stát základem pro intenzivnější spolupráci mezi regiony i mezi jednotlivými státy. Zástupci Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu vyjádřili projektu Jižního koridoru podporu a souhlasili se jmenovitým zařazením svých zemí do deklarace.

Na konci května se v Praze konalo 4. plenární zasedání Evropského jaderného fóra ENEF 2009, které vzniklo jako platforma pro diskusi o příležitostech a rizicích při využívání jaderné energie. Předmětem jednání byly zprávy a návrhy z pracovních skupin týkající se transparentnosti, rizik a příležitostí v oblasti jaderné energetiky. V závěrech fóra byla mj. zdŧrazněna úloha vědy a výzkumu při zabezpečení dalšího rozvoje jaderné energetiky.

V oblasti jaderné energetiky byla během českého předsednictví přijata směrnice o jaderné bezpečnosti, kterou se zřizuje rámec Společenství pro jadernou bezpečnost. Schválení této směrnice přispěje k udržení vysoké úrovně bezpečnosti jaderných zařízení provozovaných v členských státech a jejímu dalšímu zvyšování.

Za švédského předsednictví na podzim 2009 začaly členské státy projednávat návrh nařízení na zabezpečení dodávek zemního plynu, který má posílit stabilitu dodávek. Ambicí španělského předsednictví je dokončit projednávání návrhu, včetně dohody s Evropským parlamentem, do poloviny roku 2010. Dalším legislativním předpisem v této oblasti je revize

nařízení Rady o povinnosti informovat Komisi o investičních projektech do energetické infrastruktury. Návrh Evropské komise předpokládá rozšíření povinnosti informovat o záměrech o investicích v oblasti biopaliv a zachycování a ukládání CO2.

Evropská unie se rozhodla v rámci vnějších vztahŧ posílit energetickou spolupráci s USA. První Energetická rada Evropská unie – USA se uskutečnila 4. 11. 2009 ve Washingtonu. Mezi hlavními tématy jednání Rady a jejích pracovních skupin je spolupráce v oblastech energetické bezpečnosti, energetických politik a vědy a výzkumu a se třetími státy.

V souvislosti se zvyšováním energetické účinnosti a hospodárnosti pokračovalo české předsednictví v projednávání opatření zaměřených na snížení spotřeby. Bylo úspěšně uzavřeno jednání o revidované směrnici o ekodesignu, na níž se shodly členské země během francouzského předsednictví.

Integrovaný a plně liberalizovaný vnitřní trh je nezbytným předpokladem budoucí společné energetické politiky a současně nástrojem zvyšování energetické bezpečnosti v Evropě. Českému předsednictví se v tomto ohledu podařilo sjednat dohodu

o třetím liberalizačním balíčku, jenž obsahuje dvě směrnice a tři nařízení v oblasti elektřiny a plynu. České předsednictví vyjednalo možnost tří rozdílných variant vlastnického oddělení přenosu/přepravy od ostatních činností energetických společností v oblasti elektřiny i plynárenství. Součástí balíčku je zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulátorŧ (ACER), kde bylo dosaženo kompromisu v otázce rozdělení pravomocí mezi ACER a národními regulačními orgány. Tato dohoda přispěje k větší míře integrace, liberalizace a regionální spolupráce na energetickém trhu. Po neúspěšných jednáních na červnové a červencové energetické Radě přijaly členské státy v prosinci rozhodnutí o umístění sídla ACER do slovinské Lublaně.

Energetika byla též na programu mnoha jiných xxxxxxx či ministerských setkání s třetími zeměmi, zejména s Pákistánem (Praha, 13. 3. 2009), Japonskem (Praha, 4. 5. 2009),

Kanadou (Praha, 6. 5. 2009), Skupinou Rio (Praha, 13. 5. 2009), Čínou (Praha, 20. 5. 2009),

Ruskem (Chabarovsk, 21. – 22. 5. 2009), Jižní Koreou (Soul, 23. 5. 2009), ASEM (Hanoj,

23. – 24. 5. 2009), zeměmi Střední Asie (Dušanbe, 29. – 30. 5. 2009), Nigérií (Praha,

9. 6. 2009), západoafrickými státy (Lucemburk, 16. 6. 2009) a s Organizací zemí vyvážejících ropu OPEC (Vídeň, 23. 6. 2009). Ve druhé polovině roku byla energetika diskutována

například na ministerském setkání Evropská unie – Střední Asie (Brusel, 15. 9. 2009), summitu Evropská unie – Brazílie (Stockholm, 6. 10. 2009), na konferenci o obnovitelných zdrojích energie se středomořskými státy a zeměmi Zálivu (Brusel, 9. 10. 2009) a na summitu s Indií (Nové Dillí, 6. 11. 2009), Ruskem (Stockholm, 18. 11. 2009), Čínou (Nan-ťing,

30. 11. 2009) a Ukrajinou (Kyjev, 4. 12. 2009).

Českému a švédskému předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2009 dominovala v oblasti změny klimatu příprava pozice Evropské unie pro jednání během 15. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 5. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, jež se uskutečnila ve dnech 7. – 18. 12. 2009 v Kodani.

Během českého předsednictví dne 6. 4. 2009 Rada ministrŧ Evropské unie formálně schválila klimaticko-energetický balíček, který byl odsouhlasen Evropským parlamentem dne

17. 12. 2008. Tím byl završen proces projednávání souboru legislativních opatření spojeného s bojem proti změně klimatu. Jde konkrétně o (1) revizi směrnice o zlepšení a rozšíření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynŧ, a to v souladu se závazkem snížit do roku 2020 emise skleníkových plynŧ o 20 % oproti hodnotám z roku 1990, (2) rozhodnutí snížit emise skleníkových plynŧ o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynŧ do roku 2020, jež rozděluje celkový redukční cíl mezi členské státy v sektorech, které nespadají pod systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynŧ (např. doprava, bydlení, zemědělství, odpady),

(3) směrnici o zachytávání a ukládání CO2 do geologického podloží, která tvoří právní rámec pro rozvoj této technologie, jež má pomoci při dosažení dlouhodobého globálního cíle snížení emisí k roku 2050 o 50 % v porovnání s rokem 1990, a konečně (4) směrnici na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojŧ, která nastavuje pravidla této podpory a rozděluje mezi jednotlivé členské státy závazek dosáhnout do roku 2020 podílu 20 % obnovitelných zdrojŧ na celkové spotřebě. Schválení a uvedení v účinnost klimaticko-energetického balíčku s jeho ambiciózními cíli nepochybně posílilo vyjednávací pozici Evropské unie na mezinárodním poli v oblasti boje proti změně klimatu.

V rámci přípravy Evropské unie na mezinárodní vyjednávání o nové globální klimatické architektuře byly pod vedením českého a švédského předsednictví v prŧběhu roku 2009 přijaty závěry sektorových Rad týkající se klíčových otázek a základních principŧ boje proti změně klimatu (opatření na zmírňování dopadŧ změny klimatu, opatření na přizpŧsobení

se změně klimatu, budování kapacit, přenos nových technologií a financování takových opatření). Jednalo se zvláště o závěry Rady ministrŧ životního prostředí (2. 3. 2009, 25. 6. 2009, 21. 10. 2009 a 23. 11. 2009), závěry Rady ministrŧ financí (10. 3. 2009,

9. 6. 2009 a 20. 10. 2009) a závěry Rady pro všeobecné záležitosti (16. – 17. 11. 2009). Problematika změny klimatu a příprava na kodaňskou konferenci byla rovněž předmětem jednání Evropských rad (19. – 20. 3. 2009, 18. – 19. 6. 2009, 29. – 30. 10. 2009 a 10. - 11. 12 2009).

S cílem udržet vedoucí postavení Evropské unie v boji proti změně klimatu a dosáhnout požadovaného cíle na kodaňské konferenci vedlo české a švédské předsednictví v prŧběhu celého roku 2009 četná jednání s klíčovými třetími státy (např. Japonsko, USA, Kanada, Čína, Indie, Rusko). Za účelem prosazení pozice Evropské unie a zjištění pozic třetích státŧ provedlo české a švédské předsednictví oficiální demarše v rámci Sítě zelené diplomacie. První byla rozeslána dne 7. 5. 2009 do 18 třetích zemí a dvou regionálních uskupení. Obsahově byla zaměřena na opatření na zmírnění dopadŧ změny klimatu a mezinárodní financování. Druhá demarše byla rozeslána dne 9. 11. 2009 do 57 třetích zemí. Obsahově byla zaměřena na srovnatelnost redukčních závazkŧ rozvinutých zemí, opatření na zmírnění dopadŧ změny klimatu v rozvojových zemích a mezinárodní financování. Výsledky obou demarší byly využity během přípravy Evropské unie na kodaňskou konferenci.

Kodaňská konference byla zahájena dne 7. 12. 2009. V jejím prŧběhu byly prezentovány pozice významných regionálních uskupení (G 77, Africká skupina, Umbrella group, malé ostrovní státy, nejméně rozvinuté státy aj.) i jednotlivých státŧ. Pozice Evropské unie byla prezentována švédským předsednictvím. Mezi vyspělými a rozvojovými státy přetrvával rozpor ohledně pokračování Kjótského protokolu, který do konce konference nebyl vyřešen. Nejvýznamnější jednání probíhala mezi USA, Čínou a Indií. Dne 18. 12. 2009 vysocí představitelé smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu vzali na vědomí tzv. kodaňskou dohodu. Jedná se o politické prohlášení, které není právně závazné. Dohoda neobsahuje žádné nové redukční závazky rozvinutých a vyspělejších rozvojových zemí. Potvrzuje změnu klimatu jako celosvětovou hrozbu a vyzývá k udržení globálního oteplování pod 2°C. Co se týče financování, vyspělé země by měly v letech 2010 – 2012 vygenerovat 30 mld. USD, které budou poskytnuty rozvojovým zemím na adaptační a mitigační opatření. Prioritou zŧstávají adaptační opatření v nejméně rozvinutých zemích, malých ostrovních zemích a v Africe. Na potřeby rozvojových zemí by měly vyspělé země mobilizovat do roku

2020 finanční prostředky ve výši 100 mld. USD ročně. Tyto prostředky pŧjdou jak ze soukromých, tak veřejných zdrojŧ. Jejich větší část by měla být distribuována skrze tzv. Kodaňský zelený klimatický fond. Kodaňská dohoda dále vyzdvihuje význam adaptačních opatření a snížení emisí z odlesňování a ustavuje nový mechanismus přenosu nových technologií. Vyhodnocení kodaňské dohody by mělo proběhnout v roce 2015.

Přestože Evropská unie v návaznosti na výsledky posledního přípravného jednání podpŧrných orgánŧ, které se konalo ve dnech 2. – 6. 11. 2009 v Barceloně, již nepředpokládala, že by mohlo dojít k přijetí právně závazného instrumentu nahrazujícího Kjótský protokol, předpokládala alespoň projevení větších ambicí ze strany dalších vyspělých a vyspělejších rozvojových zemí (zejména USA, Čína, Indie). Politickou vŧli vtělenou do kodaňské dohody lze však přesto považovat za základ pro budoucí novou globální klimatickou architekturu, o jejíž přijetí bude Evropská unie usilovat na nadcházející konferenci o změně klimatu konané v roce 2010 v Mexiku.

V oblasti životního prostředí došlo během českého předsednictví k pokroku v projednávání návrhu směrnice o průmyslových emisích (IPPC). Návrh směrnice rozšiřuje pŧsobnost stávající směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění na další prŧmyslové činnosti, a to zejména v oblasti odpadŧ, čištění odpadních vod a výroby aglomerovaných materiálŧ na bázi dřeva.

České předsednictví rovněž vedlo intenzivní jednání o revizi nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (tj. halogenované organické sloučeniny, které se podílejí na poškozování ozonové vrstvy ve stratosféře, která chrání Zemi před nebezpečným ultrafialovým zářením), které vyústilo v dosažení shody mezi Radou a Evropským parlamentem v 1. čtení.

Velkým úspěchem českého předsednictví byla koordinace práce členských státŧ na

25. zasedání Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí, které se konalo v únoru 2009 v Nairobi. Českému předsednictví se podařilo úspěšně vyjednat 17 rozhodnutí o ochraně životního prostředí, z nichž za nejdŧležitější lze považovat přijetí rozhodnutí k chemickým látkám.

Vnější ekonomické vztahy Evropské unie se třetími zeměmi

V roce 2009 Česká republika v rámci obchodní politiky Evropské unie pokračovala v aktivním prosazování svých obchodněpolitických zájmŧ, které jsou v souladu s principy jejího členství ve Světové obchodní organizaci (WTO). Česká republika hájí především politiku liberalizace mezinárodního obchodu se zbožím a službami a odstraňování existujících tarifních i netarifních překážek obchodu, dále dodržování práv duševního vlastnictví, liberalizace v přístupu k veřejným zakázkám a podpory přístupu na světové trhy.

Finanční krize a útlum světové ekonomiky přinesly výzvy i pro oblast unijní zahraničněobchodní politiky. Závěry několika diskusních fór potvrdily, že všeobecně uznávanou cestou z krize je odmítnutí protekcionismu, otevření nových trhŧ, odstraňování celních i netarifních překážek a v neposlední řadě podpora financování obchodních transakcí. České předsednictví přispělo k zahájení monitoringu protekcionistických opatření ve Světové obchodní organizaci (WTO) a obdobného procesu v samotné Evropské unii, na což navázalo i následné švédské předsednictví. Zmíněné priority jako monitorovací proces a alokaci prostředkŧ na financování obchodu potvrdily i summity skupiny G20 v Londýně v dubnu a v Pittsburghu v září 2009. Zde byl znovu potvrzen závazek usilovat o ambiciózní a vyváženou dohodu v rámci Rozvojového kola z Dauhá (DDA) ve WTO. Přes tento deklarativní závazek však negociace o DDA fakticky zŧstaly na mrtvém bodě. Nově tento závazek potvrdila i Ministerská konference WTO na přelomu listopadu a prosince 2009 v Ženevě, která za aktivního přispění Evropské unie dále potvrdila nezbytnost zachování, resp. posílení mezinárodního obchodního systému.

Během svého předsednictví se Česká republika snažila, v souladu se strategií Global Europe, o dosažení maximálního posunu v dvoustranných jednáních a o liberalizaci obchodu mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Mezi největší úspěchy českého předsednictví patří zahájení vyjednávání Komplexní dohody o ekonomickém partnerství s Kanadou na summitu Evropská unie – Kanada v květnu 2009 v Praze a výrazný posun v jednáních o podepsání Dohody o volném obchodu s Korejskou republikou. Na konci švédského předsednictví došlo také k posunu v jednání mezi Evropskou unií a Sdružením zemí jihovýchodní Asie (ASEAN)

– Evropská unie rozhodla o zahájení sjednávání individuálních dohod o volném obchodu se státy ASEAN počínaje Singapurem.

V souvislosti s Evropskou politikou sousedství se jak za českého, tak švédského předsednictví dařilo upevňovat vztahy s východními a jižními sousedy. Došlo k posunu v jednání se zeměmi Středomoří – jedním z výsledkŧ ministerské konference z prosince 2009 je dokument Euro-Med Trade Roadmap Beyond 2010. Byly rovněž přijety směrnice pro vyjednávání o budoucí Dohodě o přidružení s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií, jejíž součástí bude i dohoda o volném obchodu.

Obě uplynulá předsednictví se snažila také pokračovat v jednáních s hlavními obchodními partnery Evropské unie – s USA (pozitivním momentem vzájemných vztahŧ bylo mj. i vyřešení sporu o hormonálně ošetřené maso), Čínou a Ruskem – k otázkám vzájemné ekonomické a obchodní spolupráce. Jednání s Ruskem o možnosti jeho vstupu do WTO, což by klíčovým zpŧsobem ovlivnilo vzájemné obchodní vztahy, uvázlo na změně pozice Ruska, které nyní usiluje o vstup do WTO jako celní unie spolu s Kazachstánem a Běloruskem.

Významným momentem vztahŧ Evropské unie s třetími zeměmi bylo i parafování dohody o banánech s některými latinskoamerickými státy koncem roku 2009, které by mělo znamenat ukončení dlouholetého sporu ve WTO a výrazně posílit dŧvěryhodnost Evropské unie v rámci systému WTO.

Při naplňování obchodní strategie Global Europe se české předsednictví v souladu s prioritami stanovenými v rámci obnovení diskuse o fungování systému nástrojŧ na ochranu obchodu zaměřilo na otázku transparentnosti obchodněpolitických opatření. V této oblasti bylo během českého předsednictví dosaženo širokého konsenzu členských státŧ, který vyústil v návrh Evropské komise na celou řadu změn dosavadní praxe vedoucích ke zlepšení transparentnosti obchodně politických opatření. Implementace těchto opatření byla zahájena za švédského předsednictví a v souladu se stanoveným harmonogramem bude pokračovat i v prŧběhu roku 2010.

České předsednictví rovněž pokračovalo v prosazování implementace revidované Strategie přístupu na trh která má usnadnit evropským podnikatelŧm přístup na trhy třetích zemí. Zvláštní pozornost věnovalo skupině rychle se rozvíjejících trhŧ tzv. BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Na tyto aktivity navázalo i předsednictví švédské, během kterého se podařilo udržet aktivní postoj proti protekcionismu a odbourávání překážek v mezinárodním obchodu v popředí zájmu Společné obchodní politiky.

Obě předsednictví rovněž podporovala snahy vedoucí ke zlepšení ochrany a vymáhání práv k duševnímu vlastnictví, které by přispěly k vytvoření rovných konkurenčních podmínek.

Za českého předsednictví se podařilo úspěšně uzavřít mnoholetou diskusi o zlepšení podmínek vývozních úvěrŧ pro zařízení na výrobu obnovitelných zdrojŧ energie a zároveň aktualizovat i zastaralou dohodu o podmínkách úvěrŧ pro jadernou energetiku.

K dŧležitým oblastem vnějších vztahŧ Evropské unie patří partnerství se státy Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), jehož základem je Dohoda z Cotonou z roku 2000 (revidovaná v roce 2005). V roce 2009 pokračoval proces sjednávání dohod o hospodářském partnerství (Economic Partnership Agreements, EPAs). Dohody EPAs mají ambici stát se základem široce pojatého hospodářského partnerství mezi Evropskou unií a zeměmi AKT, jehož hlavními cílem je podpora obchodu jako katalyzátoru rozvoje a regionální integrace v zemích AKT. Česká republika se od svého vstupu do Evropské unie aktivně účastní procesu sjednávání EPAs a podporuje posílení ekonomické a rozvojové spolupráce Evropské unie se zeměmi AKT. V roce 2009 bylo podepsáno několik prozatímních EPAs (k plné EPA s uskupením CARIFORUM a prozatímní dohodě s Pobřežím slonoviny, které byly podepsány v roce 2008, přibyly dohody s Kamerunem, Jihoafrickým rozvojovým společenstvím (SADC), státy Tichomoří a se státy jižní a východní Afriky). Z první skupiny osmi dohod EPA, parafovaných v roce 2007, zbývají k podepsání dohody s Ghanou a Východoafrickým společenstvím. Paralelně probíhají jednání o plných regionálních dohodách, které mají v budoucnu nahradit stávající prozatímní.

Evropský hospodářský prostor

Česká zahraniční politika koordinovala účast v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP), sdružujícího členské státy Evropské unie, Norsko, Island a Lichtenštejnsko, a ve vztazích Evropské unie se zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). V roce 2009 nadále pokračovala intenzivní spolupráce v rámci jednotného vnitřního trhu, založená na čtyřech základních svobodách (volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu), ale i spolupráce v jednotlivých sektorech (např. zemědělství, doprava či participace zemí ESVO na komunitárních programech Evropské unie).

Ve smluvní oblasti pokračovalo za českého předsednictví jednání o návrhu Dohody

o spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Lichtenštejnským knížectvím při boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy. Cílem dohody je rozšíření vzájemného poskytování správní a právní pomoci ve věcech trestních a nastolení účinnějšího boje proti podvodŧm a protiprávním činnostem, které poškozují finanční zájmy smluvních stran. Dohoda zajišťuje správní a právní spolupráci jak v oblasti nepřímých daní, tak v oblasti přímých daní.

Evropská komise představila v květnu 2009 návrh mandátu pro sjednávání dohody

o boji proti podvodŧm s Andorrou, Monakem, San Marinem a dohody se Švýcarskem o boji proti podvodŧm a ilegálním aktivitám, které škodí finančním zájmŧm, a o zajištění administrativní spolupráce v oblasti přímých a nepřímých daní. Spolupráce by měla být zajištěna nejen v případech daňových podvodŧ či únikŧ, ale též pro správné vyměření daně.

Pokud jde o finanční příspěvky zemí ESVO EHP (Norsko, Lichtenštejnsko, Island), které přispívají k vyrovnání sociálních a ekonomických rozdílŧ v rámci Evropského hospodářského prostoru, byly za českého předsednictví zahájeny negociace o pokračování finančních mechanismŧ Evropského hospodářského prostoru a Norska. Země ESVO EHP tímto příspěvkem zároveň recipročně vyrovnávají výhody, které jim plynou z participace na jednotném vnitřním trhu v rámci Evropského hospodářského prostoru. Platnost dosavadního pětiletého finančního instrumentu, z něhož Česká republika čerpala celkem 110,91 mil. EUR, skončila v dubnu 2009. Vyjednávání o pokračování finančních instrumentŧ na období 2009 - 2014 probíhalo i během švédského předsednictví. V současné době existují návrhy textŧ obou nových dohod o pokračování finančních mechanismŧ Evropského hospodářského prostoru i Norska, které Evropská komise a země ESVO EHP parafovaly 18. 12. 2009. Celková finanční alokace z těchto finančních mechanismŧ pro období 2009 – 2014 představuje 1,789 mld. EUR. Podle stávajícího návrhu by Česká republika čerpala celkem 130,4 mil. EUR. Avšak vzhledem k tomu, že stále přetrvávají výhrady některých členských státŧ k distribučnímu klíči určujícímu alokované částky pro členské státy, pokračují negociace i za španělského předsednictví.

Mezi hlavní témata jednání Rady Evropského hospodářského prostoru, která se schází dvakrát ročně, patřily vedle tradičního zhodnocení fungování Dohody o Evropském hospodářském prostoru i dŧraz na koordinované a komplexní akce k obnovení globálního

rŧstu a znovuobnovení dŧvěry ve finanční trhy, energeticko-klimatická problematika, Lisabonská strategie, námořní a arktická politika a finanční mechanismy EHP/Norsko. V politickém dialogu Evropského hospodářského prostoru na vysoké i pracovní úrovni byly diskutovány aktuální otázky vnějších vztahŧ, včetně krizových oblastí.

Nové makroregionální strategie Evropské unie

Koncept makroregionŧ vznikl jako reakce na potřeby členských zemí řešit některé problémy na nadnárodní, nikoli však celoevropské úrovni. V prŧběhu přípravy první strategie na této úrovni – Strategie pro region Baltského moře – se ustálilo pojetí makroregionu jako

„prostoru zahrnujícího území několika rŧzných zemí nebo regionŧ spojených jedním nebo více společnými rysy nebo výzvami“.

Cíle makroregionální strategie jsou odvozeny od definovaných potřeb regionu, a proto se jednotlivé makroregionální strategie od sebe budou po obsahové stránce lišit. Jednotícím prvkem je dodržování základních zásad, kterými jsou „rozpočtová a legislativní“ neutralita (nejsou nárokovány dodatečné finanční zdroje v rámci současného rozpočtu Evropské unie a není potřeba vytvářet novou legislativu), subsidiarita a možnost zapojení nečlenských zemí Evropské unie. Realizační projekty musí mít skutečně regionální dosah s přínosem pro více zemí regionu. Projekty s čistě národními přínosy nemohou být do strategie zahrnuty.

Strategie pro region Baltského moře

První makroregionální strategií Evropské unie je Strategy for the Baltic Sea Region (SBSR). Na realizaci SBSR participují členské země Evropské unie spojené Baltským mořem, tj. Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Litva, Lotyšsko Polsko a Švédsko. Z nečlenských zemí Evropské unie se předpokládá účast Ruské federace a Norska. Česká republika není přímo zapojena, nicméně se jednání účastní jako pozorovatel. Strategie byla přijata

10. 6. 2009 jako výsledek procesu, který byl zahájen v prosinci 2007.

SBSR je definována jako „integrovaný rámec umožňující Evropské unii a členským zemím identifikovat potřeby a alokovat dostupné zdroje umožňující regionu Baltského moře zachovat udržitelné životní prostředí a optimální hospodářský a sociální rozvoj“. SBSR je zaměřena na problematiku životního prostředí (zejména snížení znečištění Baltského moře),

hospodářskou prosperitu (podpora inovací v malých a středních podnicích), přístupnost a atraktivitu regionu zlepšením dopravní dostupnosti a bezpečnosti přístavŧ a dopravních cest.

Součástí SBSR je Akční plán definující 15 prioritních oblastí, mezi kterými jsou zachování biodiverzity, snížení obsahu rizikových látek, posílení udržitelnosti zemědělství, lesnictví a rybářství, zlepšení přístupu k energiím a zlepšení námořní bezpečnosti. Do implementace strategie budou rovněž zapojeny Severská rada, nevládní organizace, Evropská investiční banka a další finanční instituce.

Dunajská strategie

Tato iniciativa reaguje na vnitropolitická očekávání ze strany hospodářského sektoru, který dlouhodobě projevuje zájem o posílení spolupráce v podunajském regionu. Po vstupu Rumunska a Bulharska do Evropské unie v roce 2007 se Dunaj stal jedním z klíčových unijních dopravních koridorŧ, což by se mělo odpovídajícím zpŧsobem odrazit v oblasti evropských politik.

Iniciátory strategie jsou Rakousko a Rumunsko, jejichž ministři zahraničních věcí ve společném dopise v červnu 2008 požádali předsedu Evropské komise J. M. Xxxxxxx o reflektování nové situace a větší angažovanost v této oblasti. Paralelně se aktivizovalo Německo a zejména jeho spolkové země Bavorsko a Bádensko-Württembersko. Evropská rada v závěrech ze svého zasedání v červnu 2009 vyzvala Evropskou komisi, aby do konce roku 2010 předložila strategii Evropské unie pro dunajský region.

Dunajská strategie se bude pravděpodobně inspirovat Strategií pro region Baltského moře. Předpokládá se, že na jaře 2010 budou zahájeny širší expertní konzultace. Strategie by měla být připravena do května 2010, poté projde formálními schvalovacími procesy v rámci Evropské komise a nakonec by měla být projednána a přijata během zasedání Evropské rady v prosinci 2010. Implementace strategie započne v roce 2011 za předsednictví Maďarska v Radě Evropské unie, které se pro Dunajskou strategii rovněž výrazně angažuje.

Účastníky strategie budou Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a rovněž České republika a Slovinsko. Zároveň se předpokládá se, že prostřednictvím dohod o partnerství či na základě bilaterálních smluv budou do projektu zapojeny i nečlenské země EU (Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Moldavsko a Ukrajina).

Hlavními tématy Dunajské strategie budou doprava, síťová propojení (včetně energetiky), dopravní dostupnost, životní prostředí (vodní hospodářství, biodiverzita, prevence přírodních katastrof, spolupráce v případě krizových situací) a socio-ekonomické aspekty (ekonomická, vzdělávací a kulturní spolupráce).

Ochrana hranic, schengenská spolupráce a vízová politika

V oblasti vízové politiky se podařilo českému předsednictví schválit zásadní dokument harmonizující současné roztříštěné komunitární právní nástroje, kterým je Vízový kodex. Tato norma bude i standardním právním základem pro odběr otiskŧ prstŧ žadatelŧ o víza v rámci Vízového informačního systému (VIS). Ihned poté, co byl Vízový kodex v září 2009 publikován, začal Vízový výbor vedený Evropskou komisí připravovat Vízovou příručku, která zajistí harmonizovanou aplikaci Vízového kodexu na vízových pracovištích zastupitelských úřadŧ schengenských státŧ. Ta bude publikována před 5. 4. 2010, kdy vstoupí v účinnost Vízový kodex.

V rámci příprav ke spuštění VIS české předsednictví dosáhlo vytvoření monitorovacího mechanismu stavu příprav národních projektŧ VIS na bázi pravidelně aktualizovaných dotazníkŧ. Rovněž byla projednána otázka postupného spouštění VIS na zastupitelských úřadech v jednotlivých geografických oblastech a problematika informační kampaně a školení k VIS. Ke konci švédského předsednictví byl referenčním termínem pro aktivaci VIS prosinec 2010.

V projektu SIS II (Schengenský systém druhé generace) české předsednictví navázalo na výsledky jednání probíhajících od října 2008, které poukazují na nutnost zlepšení managementu projektu a nutnost provést analýzy a testy SIS II, jež měly za úkol najít chyby systému a navrhnout jejich řešení. České předsednictví pracovalo na přípravě záložního řešení dokončení SIS II, a to na základě zásadní renovace SIS 1+ a jeho následného rozšíření na funkcionality splňující právní základ SIS II. Červnová Rada pro justici a vnitro rozhodla

o pokračování projektu SIS II stávající cestou a definovala i podmínky, za kterých mŧže být projekt případně ukončen a převeden na záložní scénář. Termín dokončení je předpokládán na konci roku 2011.

Pro využívání biometrických údajŧ v evropských cestovních dokladech má zásadní význam přijetí změny nařízení Evropského parlamentu a Rady o normách pro bezpečnostní

a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech, k němuž došlo v první polovině roku 2009.

V březnu předložila Evropská komise návrh dvou nařízení, kterými se bude nově upravovat volný pohyb občanŧ třetích zemí pobývajících na území schengenského prostoru s dlouhodobým národním vízem. České předsednictví zpracovalo k tomuto tématu studii mapující úpravy dlouhodobých víz v jednotlivých členských státech. Během švédského předsednictví byla finalizována pozice Rady k těmto návrhŧm a v zásadě bylo dosaženo obecné shody s Evropským parlamentem. Obě nařízení by měla nabýt účinnosti souběžně s Vízovým kodexem.

Pokud jde o vízovou politiku vŧči třetím zemím, došlo k výraznému pokroku v procesu vízové liberalizace se západním Balkánem. V návaznosti na hodnotící zprávy, předložené v květnu Evropskou komisí, schválila Rada v červenci závěry, podle nichž mělo být dosaženo bezvízového režimu s dotčenými zeměmi, které splnily všechna kritéria, ideálně do konce roku 2009. Následně bylo rozhodnuto Radou o zrušení vízové povinnosti držitelŧm biometrických pasŧ Srbska, Makedonie/FYROM a Černé Hory (nikoliv Kosova). Evropská unie současně deklarovala připravenost zrušit vízovou povinnost i pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny poté, co tyto státy splní příslušná kritéria.

V roce 2009 byly sjednány dohody o zrušení vízové povinnosti mezi Evropským společenstvím a následujícími ostrovními státy: Antiguou a Barbudou, Bahamským společenstvím, Barbadosem, Mauricijskou republikou, Federací Svatý Kryštof a Nevis a Seychelskou republikou. Obdobná dohoda byla sjednána i s Brazílií. České předsednictví úspěšně předjednalo také otázku možného zrušení vízové povinnosti pro držitele pasŧ Tchaj- wanu.

Na vízovou politiku Evropské unie měl naopak negativní dopad bezprecedentní krok Kanady, která jako jediná třetí země opětovně zavedla víza schengenskému státu, České republice. Švédské předsednictví se této otázce dŧkladně věnovalo a společně s Evropskou komisí bylo vŧči Kanadě aktivní. V říjnu 2009 Evropská komise předložila Radě zvláštní zprávu, v jejichž závěrech konstatovala, že pokud Kanada a) nezajistí ulehčení formalit spojených s vyřizováním víz a b) nepředloží do konce roku 2009 návrh opatření (cestovní mapu) vedoucích ke zrušení vízové povinnosti pro české občany, navrhne Evropská komise zavedení vízové povinnosti vŧči některým skupinám kanadských občanŧ (pravděpodobně

držitelŧm diplomatických a služebních pasŧ). Kanada díky tlaku České republiky a Evropské unie vízové pracoviště na svém velvyslanectví v Praze koncem roku 2009 otevřela, avšak druhý požadavek zatím splněn nebyl. Česká republika, která na vyřešení tohoto zásadního problému s Evropskou komisí úzce spolupracuje, tedy očekává avizovaný návrh Evropské komise počátkem roku 2010.

V roce 2009 došlo též k výraznému vývoji v oblasti dohod Evropské unie s některými třetími zeměmi o ulehčení vízového styku (tzv. vízové facilitační dohody). Na základě rozhodnutí Evropské rady z 1. 9. 2008 pokračovalo intenzivní projednávání takovéto dohody s Gruzií. S odkazem na závěry pražského summitu Východního partnerství Rada v listopadu pověřila Evropskou komisi k přípravám mandátu pro jednání o vízové facilitaci s Běloruskem. Za švédského předsednictví navíc začaly renegociace stávajících dohod s Ruskem, Moldavskem a Ukrajinou.

Komunitárněprávní dimenze zahraniční politiky České republiky

Úvod

V rámci Ministerstva zahraničních věcí České republiky se sledování a analýze vývoje

práva Evropské unie a vypracovávání stanovisek k otázkám komunitárního práva pro potřeby zahraniční politiky České republiky věnuje samostatný Odbor komunitárního práva (dále jen OKP). Náplní jeho činnosti bylo v roce 2009 podobně jako v jiných letech mj. posuzování souladu návrhŧ vnitrostátních právních předpisŧ a sjednávaných mezinárodních smluv v gesci Ministerstva zahraničních věcí České republiky s komunitárním právem či výklad dotčených ustanovení předpisŧ komunitárního práva. Nejvíce odborných stanovisek k výkladu komunitárních norem bylo v roce 2009 zpracováno v oblasti implementace Lisabonské smlouvy, vnějších vztahŧ Evropské unie a Společné zahraniční a bezpečností politiky. Podobně jako v loňském roce, i v roce 2009 provedl OKP právnělingvistickou revizi celé řady smluvních dokumentŧ. Tentokráte byly podrobeny detailnímu právnělingvistickému rozboru především dokumenty tvořící primární právo Evropské unie – zejména Lisabonská smlouva a Smlouva EURATOM.

Rok 2009 byl pro OKP rokem velmi intenzivním. Nesl se jednak v duchu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, a jednak v duchu dokončování ratifikace a počátku implementace Lisabonské smlouvy.

Činnost OKP v průběhu českého předsednictví

České předsednictví převzalo na přelomu 2008/2009 od francouzského předsednictví v zárodečném stádiu debatu o vyhodnocení účelnosti vkládání tzv. politických doložek (HR – Human Rights, WMD – Weapons of Mass Destruction, ICC – International Criminal Court, CT – Counter Terrorism, SALW – Small Arms and Light Weapons) do dohod se třetími státy. Členské státy Evropské unie se shodly v tom, že tato praxe přispívá k prosazování politických a bezpečnostních cílŧ Evropské unie a že by bylo vhodné ji zachovat i nadále, avšak v racionalizovanější a systematizovanější podobě. Po několika měsících tvrdého vyjednávání v rámci skupiny Antici, jež bylo na straně ústředí Ministerstva zahraničních věcí České republiky moderováno OKP, bylo dosaženo shody na jednotných pravidlech, která byla vtělena do společného dokumentu s názvem Common approach on the use of political clauses. Společná pravidla zejména upravují, v jakém rozsahu a do jakého typu dohod mají být ty které politické doložky vkládány; dále které z nich jsou považovány za podstatné náležitosti dohody (tzv. essential elements, HR a 1. část WMD), na které je navázána suspensivní klauzule; kdy je možno odložit suspendování dohody zahájením zrychlené procedury (tzv. expedited dialogue) směřujícímu k narovnání protiprávního stavu ve vzájemné shodě zúčastněných stran; a konečně, posilují úlohu COREPERu jakožto horizontálního orgánu pověřeného rozhodováním o aplikaci společných pravidel. Společný dokument byl schválen na úrovni COREPERu II. dne 3. 6. 2009.

Úloha OKP při dokončování ratifikace a počátku implementace Lisabonské smlouvy

Připomeňme, že v samém závěru roku předešlého, dne 26. 11. 2008, rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/08, že Lisabonská smlouva v článcích zpochybněných návrhem Senátu není v rozporu s ústavním pořádkem. V návaznosti na to, se v úvodu roku 2009 obě komory Parlamentu České republiky vrátily k jejímu projednávání. Příslušné výbory Poslanecké sněmovny i Senátu požádaly v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy o vypracování návrhu právní úpravy tzv. vázaného mandátu pro vládu v určitých věcech rozhodování v EU v podobě novely jednacích řádŧ Sněmovny a Senátu.

(Jedná se o parlamentní kontrolu uplatnění tzv. přechodových klauzulí /obecně i zvláštních passerelle/, které umožňují změnu způsobu přijímání právních aktů z jednomyslného hlasování v Radě na hlasování kvalifikovanou většinou nebo ze zvláštního legislativního postupu na řádný, a tzv. doložky flexibility, která umožňuje za určitých

podmínek přijetí právního aktu bez explicitního právního základu ve Smlouvách. Současně se upravuje procedura vyslovování souhlasu se zjednodušeným postupem pro změnu Xxxxx podle čl. 48 odst. 6 SEU, postup při kontrole, zda jsou návrhy aktů Unie v souladu se zásadou subsidiarity, a postup při podávání žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Unie.)

Poslanecká sněmovna přijala návrh dne 19. 3. 2009 (Usnesení č. 1107), Senát dne

6. 5. 2009 (Usnesení č. 153). Tím byla podmínka sine qua non pro to, aby komory přikročily k hlasování o udělení souhlasu k ratifikaci Lisabonské smlouvy, splněna.

Poslanecká sněmovna projednala Lisabonskou smlouvu ve druhém čtení dne

18. 2. 2008 a usnesením č. 1072 dala souhlas k její ratifikaci. Senát projednal Lisabonskou smlouvu v plénu dne 6. 5. 2009. Usnesením č. 154 ze dne 6. 5. 2009 dal Senát k ratifikaci Lisabonské smlouvy souhlas. Uvedeným dnem byl dán souhlas Parlamentu České republiky k ratifikaci Lisabonské smlouvy ve smyslu čl. 10a odst. 2 Ústavy České republiky.

Tím však projednávání Lisabonské smlouvy ještě ani zdaleka neskončilo. Prezident republiky vzápětí poté, co Senát vyslovil souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, avizoval, že svŧj podpis k ratifikační listině prozatím nepřipojí, neboť chce poskytnout skupině senátorŧ, která indikovala svŧj záměr nechat Lisabonskou smlouvu ještě jednou přezkoumat Ústavním soudem, potřebný čas na přípravu a podání návrhu.

Skupina senátorŧ vyčerpala poskytnutý čas plnou měrou. První návrh na přezkum, který směřoval proti novele jednacích řádŧ Sněmovny a Senátu (Zákon č. 162/2009 Sb.), podala až dne 1. 9. 2009. Tento návrh formálně právně nezaložil překážku ratifikace Lisabonské smlouvy, přesto však s procesem jejího vnitrostátního schvalování velmi úzce souvisel. Vláda byla proto požádána o stanovisko. Písemné stanovisko vlády podobně jako v loňském roce (Sp. Zn. Pl. ÚS 19/08, viz výše) vzešlo z Útvaru ministra pro evropské záležitosti a OKP. Vláda pochopitelně plédovala ve prospěch ústavnosti napadaných

„lisabonských novel“ jednacích řádŧ. I tentokráte uspěla. Plénum Ústavního soudu dne

6. 10. 2009 usnesením sp. zn. Pl. ÚS 26/09 odmítlo návrh skupiny senátorŧ jako zjevně neopodstatněný.

Téměř měsíc po podání výše zmíněného návrhu, dne 29. 9. 2009, podala skupina senátorŧ Ústavnímu soudu teprve vlastní návrh na přezkum Lisabonské smlouvy s ústavním

pořádkem České republiky. Vláda se stala ze zákona účastníkem řízení. Písemné stanovisko vlády opět vyšlo z již osvědčené spolupráce Útvaru ministra pro evropské záležitosti a OKP. Ve svém stanovisku vláda opakovaně detailně vysvětlovala, proč je dle jejího odborného názoru Lisabonská smlouva v napadených bodech i jako celek v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud jí dal za pravdu. Nálezem pléna sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 rozhodl, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

I zbývající pochyby byly tedy rozptýleny, ratifikaci Lisabonské smlouvy nestálo již nic v cestě, a prezident republiky tak mohl přikročit k podpisu ratifikační listiny. (Nález Ústavního soudu byl účastníkům řízení doručen tzv. krátkou cestou přímo při vyhlášení nálezu.) Učinil tak ještě tentýž den, několik málo hodin po vyhlášení nálezu Ústavního soudu.

Česká republika byla posledním státem Evropské unie, který Lisabonskou smlouvu ratifikoval. Vstoupila v platnost dne 1. 12. 2009. Tím začala pro OKP nová etapa práce se smlouvou, která bude mít přesah nejen do nastávajícího roku 2010, ale i do dalších let budoucích – fáze implementace. Instituty a mechanismy předvídané Lisabonskou smlouvou je nyní nutné uvést v život. K tomu je zapotřebí řady prováděcích aktŧ i politických či

„gentlemanských“ dohod. Na přelomu roku se proto začal OKP zabývat otázkami jako např., jak převést do praxe tzv. novou komitologii (viz čl. 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie /bývalá Smlouva o založení ES ve znění Lisabonské smlouvy/ – k tomu další níže), jak by měl fungovat tzv. panel pro výběr soudcŧ a generálních advokátŧ pŧsobících při Soudním dvoru Evropské unie (viz čl. 255 Smlouvy o fungování Evropské unie), či jak nejlépe naplnit povinnost EU (viz čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy Unie) přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva Rady Evropy /CETS No. 005/, Řím 4. 11. 1950, publikována pod č. 209/1992 Sb.). Na rozřešení těchto a dalších otázek však bude nutné si počkat do vydání Zprávy o zahraniční politice za rok 2010.

Komitologie v roce 2009

Termínem komitologie se označují pravidla, podle kterých přijímá Komise prováděcí předpisy k legislativním aktŧm (přijatým Radou, popř. Evropským parlamentem a Radou), přičemž jejich hlavním účelem je podrobit tyto prováděcí pravomoci Komise kontrole ze strany členských státŧ, resp. institucí.

Lisabonská smlouva rozdělila oblast přijímání prováděcích předpisŧ Komisí na dvě části: tzv. akty v přenesené pravomoci (čl. 290 Smlouvy o fungování Evropské unie) a tzv. prováděcí akty (čl. 291 Smlouvy o fungování Evropské unie). Zjednodušeně řečeno, první části podlehnou prováděcí předpisy obecné, tzv. kvazilegislativní povahy, zatímco druhá část zahrne prováděcí předpisy vesměs technické povahy.

Východiskem pro přijímání aktŧ v přenesené pravomoci je sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. 12. 2009 (KOM(2009) 673 v konečném znění) nesoucí název Provádění článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Toto sdělení bylo přijato po předchozím projednání s Evropským parlamentem a Radou a v příloze obsahuje vzorová ustanovení, která budou pro účely přenesení pravomoci na Komisi vkládána do návrhŧ legislativních aktŧ.

Pro účely provedení čl. 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se předpokládá přijetí tzv. komitologického nařízení Evropského parlamentu a Rady, které nahradí dosavadní komitologické rozhodnutí Rady 1999/468/ES. Přijetí tohoto aktu řadí španělské předsednictví (v první polovině roku 2010) mezi své priority.

Česká republika a Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

Rok 2009 lze považovat za přelomový nejen z hlediska rozvoje vztahu České republiky a Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) ve kterém díky výkonu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie došlo ke kvalitativnímu posunu, ale i ve vztahu k samotnému vývoji Společné zahraniční a bezpečnostní politiky ve světle institucionálních změn nastolených Lisabonskou smlouvou.

V první polovině roku 2009 předsedala Česká republika Radě Evropské unie. Z titulu této funkce koordinovala Česká republika aktivity Evropské unie, reprezentovala stanoviska Evropské unie navenek a vedla jednání s partnery Evropské unie. Výkon předsednictví poskytl příležitost a prostor pro další upevňování postavení České republiky v rámci Evropské unie, stejně tak jako i pro další prohlubování vztahu mezi Českou republikou a Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. I ve druhé polovině roku 2009 pokračovalo aktivní zapojení České republiky do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, byť tentokráte již z pozice "řadového" členského státu Evropské unie.

Lisabonská smlouva vstoupila v platnost k 1. 12. 2009 a přináší zásadní institucionální změny v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Charakter Společné zahraniční a bezpečnostní politiky se však nemění, zŧstává postaven na mezivládním principu, tj. členské státy Evropské unie mají právo veta. Mezi nejzásadnější změny patří: zavedení postu vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, vytvoření evropské diplomatické služby (Evropské služby pro vnější činnost) a umožnění permanentní strukturované spolupráce v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky. Změny obsažené v Lisabonské smlouvě je třeba v některých případech detailněji rozpracovat, proto se neprojevily ihned a jejich implementace bude probíhat v roce 2010. Vzhledem k irskému referendu o Lisabonské smlouvě v říjnu 2009 nebylo možné na přípravách implementace včas pracovat.

K 1. 12. 2009 byla do nové funkce vysoké představitelky Unie pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku jmenována Xxxxxx X. Xxxxxxxxx. Je představitelkou Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, předsedá Radě pro zahraniční vztahy a je místopředsedkyní Evropské komise. Toto sloučení tří dosavadních funkcí (vysokého představitele, předsednické země a komisaře pro vnější vztahy) by mělo napomoci větší koherenci vnějších vztahŧ Evropské unie a lepší koordinaci a viditelnosti Evropské unie ve třetích zemích. Konkrétně vysoká představitelka vede Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a vykonává ji spolu s členskými státy, přispívá svými návrhy k jejímu vytváření a provádí ji jako zmocněnec Rady. Jménem Unie vede politický dialog se třetími státy a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích. Zajišťuje soudržnost vnější činnosti Evropské unie. V rámci Evropské komise odpovídá za úkoly, které ji přísluší v oblasti vnějších vztahŧ, a za koordinaci dalších hledisek vnější činnosti Unie.

Kromě funkce vysoké představitelky zavádí Lisabonská smlouva novou funkci stálého předsedy Evropské rady, který zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkající se Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V současné době není stále jasné rozdělení rolí mezi vysokou představitelku a předsedu Evropské rady.

Formace Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) je dle Lisabonské smlouvy rozdělena na dvě samostatné formace: na Radu pro všeobecné záležitosti (GAC) a Xxxx pro zahraniční vztahy (FAC), jíž předsedá stálý předseda, tj. vysoká představitelka.

Politický a bezpečnostní výbor bude mít dle Lisabonské smlouvy stálého předsedu, který bude zároveň zástupcem vysokého představitele. Tato osoba nebyla zatím jmenována. Pracovní skupiny v oblasti vnějších vztahŧ budou mít rovněž až na několik výjimek stálého předsedu. Zpŧsob jeho jmenování a výběru není zatím znám. Návrh by měla předložit vysoká představitelka v roce 2010.

Lisabonská smlouva předpokládá vznik Evropské služby pro vnější činnost (ESVA), která bude oporou Vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku při plnění jeho úkolŧ. Jedná se o nový prvek v institucionální struktuře Evropské unie. Organizaci a fungování ESVA má stanovit rozhodnutí Rady, které má být přijato jednomyslně na základě návrhu Vysokého představitele a po konzultaci Evropského parlamentu a schválení Evropskou komisí. Zpráva předsednictví o ESVA, schválená Evropskou radou ve dnech 29. – 30. 10. 2009, představuje vstup členských státŧ do návrhu textu rozhodnutí Rady Vysokou představitelkou. Ten by měl být předložen do dubna 2010.

K 1. 12. 2009 se přejmenovaly Delegace Evropské komise na Delegace Evropské unie. Švédské předsednictví ale do konce roku 2009 vykonávalo místní předsednictví ve třetích zemích. Převzetí výkonu místního předsednictví delegacemi Evropské unie bude velkou výzvou v roce 2010.

Právní nástroje Společné zahraniční a bezpečnostní politiky budou částečně přejmenovány, nedojde však k podstatným změnám z hlediska jejich obsahu. Zrušeny budou stávající „společné strategie“. V oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky bude i nadále vyloučeno přijímání legislativních aktŧ. Novými nástroji Společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle Lisabonské smlouvy budou: obecné směry, které stanoví Evropská rada; rozhodnutí (přijímaná Radou) o akcích, které má Unie provést (dříve

„společná akce“), a postojích, které má Unie zaujmout (dříve „společný postoj“), a systematická spolupráce členských státŧ.

V oblasti zahraniční politiky pokračovala Evropská unie v rozvoji a prohlubování spolupráce s partnerskými státy. V rámci transatlantických vztahů v roce 2009 došlo k úspěšnému navázání kontaktŧ Evropské unie s novou americkou administrativou. Dne

5. 4. 2009 proběhl v Praze neformální summit Evropská unie – USA a na jeho okraji oběd ministrŧ zahraničních věcí. Jednání se věnovala dŧležitým tématŧm: hospodářské a finanční situaci ve světě, energetice a klimatu, situaci na Blízkém východě, včetně Íránu,

v Afghánistánu a Pákistánu, východní Evropě a západnímu Balkánu. Obě schŧzky potvrdily výraznou shodu v názorech evropské a americké strany a oboustranný zájem na těsné spolupráci. V návaznosti na neformální summit potvrdily závěry Evropské rady z června 2009 strategický význam transatlantických vztahŧ. Dne 3. 11. 2009 se konal formální summit mezi Evropskou unií a USA, na kterém obě strany vedle výše uvedených regionálních otázek dále zahájily spolupráci v nových oblastech, např. v kybernetické bezpečnosti nebo energetice (došlo k založení Energetické rady Evropská unie – USA). Obě strany rovněž potvrdily své závazky v otázce nešíření a odzbrojení.

Dne 6. 5. 2009 se v Praze konal summit Evropská unie – Kanada, na kterém bylo oznámeno zahájení vyjednávání komplexní dohody o ekonomickém partnerství. Dále proběhlo dne 1. 10. 2009 jednání na úrovni ministrŧ zahraničních věcí, v rámci kterého kanadská strana mj. potvrdila, že Afghánistán zŧstává jednou z jejích hlavních priorit.

Region západního Balkánu zŧstává i nadále v centru pozornosti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Rozhodnutí přijatá v prŧběhu roku za aktivního přispění České republiky dokázala obyvatelŧm regionu, že evropská perspektiva západního Balkánu není pouhým politickým prohlášením, ale reálně probíhajícím procesem s přínosy pro obě strany. V souladu s vnímáním západního Balkánu jako jedné ze svých zahraničněpolitických priorit podpořila Česká republika všechny kroky Evropské unie vedoucí k prohloubení integrace regionu do Evropské unie, včetně procesu vízové liberalizace. Zvláštní pozornost věnovala Česká republika zejména Bosně a Hercegovině a Kosovu, kde dlouhodobě podporuje aktivity misí evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) a zvláštních představitelŧ Evropské unie.

V dubnu 2009 zprostředkovalo české předsednictví v Radě Evropské unie postoupení přihlášky Černé Hory ke členství v Evropské unii Evropské komisi k přípravě stanoviska (avis). Počátkem dubna také vstoupila v platnost Stabilizační a asociační dohoda s Albánií a na konci tohoto měsíce přijalo české předsednictví přihlášku Albánie ke členství v Evropské unii. Tato přihláška byla s ohledem na volební proces v Albánii předána Evropské komisi až v listopadu. K dŧležitému posunu došlo koncem roku ve vztahu k Srbsku. Na základě pozitivního hodnocení spolupráce Srbska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ze strany hlavního žalobce ICTY rozhodla Rada Evropské unie na svém prosincovém zasedání o odblokování Prozatímní dohody o obchodu a obchodních

záležitostech se Srbskem s tím, že k otázce odblokování procesu ratifikace Stabilizační a asociační dohody se vrátí během následujícího pŧl roku. Krátce na to podalo rovněž Srbsko přihlášku ke členství v Evropské unii.

Dne 14. 10. 2009 zveřejnila Evropská komise v rámci tzv. balíčku k rozšíření pravidelné hodnotící zprávy pro země západního Balkánu. Součástí balíčku byla rovněž studie Kosovo – naplňování jeho evropské perspektivy, v níž Evropská komise představila několik praktických doporučení s cílem přiblížit Kosovo evropským integračním procesŧm při současném respektování rozdílných názorŧ členských státŧ Evropské unie na jeho status. Evropská komise také doporučila zahájit přístupová jednání s Bývalou Jugoslávskou republikou Makedonií. S ohledem na nevyřešenou otázku názvu země se však Rada rozhodla vrátit k diskusi o stanovení termínu přístupových rozhovorŧ až během prvního pololetí roku 2010.

Komplementárně ke stabilizačnímu a asociačnímu procesu probíhal během celého roku 2009 proces vízové liberalizace, který vyústil ve zrušení krátkodobých víz pro držitele biometrických pasŧ Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory a Srbska s platností od 19. 12. 2009. Dialog o vízové liberalizaci probíhal také s Albánií a Bosnou a Hercegovinou. Ty však pro zrušení vízové povinnosti ještě nesplnily všechny potřebné podmínky.

Specifickou pozornost věnovaly Česká republika i Evropská unie během celého roku dvěma zemím regionu – Bosně a Hercegovině a Kosovu. V březnu zprostředkovala Česká republika jako předsednická země Evropské unie jmenování nového zvláštního představitele Evropské unie a vysokého představitele mezinárodního společenství (EUSR/HR) pro Bosnu a Hercegovinu, V. Inzka. Následně se Rada Evropské unie věnovala otázce transformace přítomnosti Evropské unie v zemi poté, co bude ukončena činnost Úřadu vysokého představitele (OHR), a s tím související budoucností obou misí EBOP v zemi – policejní mise EUPM a zejména vojenské operace EUFOR Althea. Zatímco v civilních aspektech konstatovalo březnové zasedání Rady Evropské unie připravenost Evropské unie k transformaci poté, co budou splněny podmínky pro uzavření OHR, budoucnost EUFOR Althea nebyla do konce roku 2009 vyřešena. Evropská unie se spolu s USA významně angažovala ve snaze zprostředkovat plnění podmínek pro uzavření OHR, zejména v prŧběhu tzv. butmirských jednání v říjnu až prosinci 2009. Rada Evropské unie ve svých závěrech ze

7. 12. 2009 konstatovala, že nebude moci posoudit případnou přihlášku Bosny a Hercegoviny do Evropské unie, dokud nebude rozhodnuto o transformaci OHR.

Ve vztahu ke Kosovu zŧstávají Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie a využívání jejích nástrojŧ omezené vzhledem k nejednotě členských zemí v otázce kosovské nezávislosti. Pět členských zemí Evropské unie i nadále Kosovo neuznává jako samostatný stát, což v dŧležitých otázkách znemožňuje konsenzuální rozhodnutí. Pojítkem společné unijní politiky tak i nadále zŧstávají především mise Evropské unie na podporu posilování právního státu (EULEX Kosovo), zvláštní představitel Evropské unie pro Kosovo (EUSR) a evropská perspektiva Kosova v kontextu perspektivy členství celého regionu západního Balkánu v Evropské unii. Mise EULEX dosáhla dne 6. .4. 2009 plných operačních schopností, a začala tak plně vykonávat své funkce v oblasti justice, policie a cel. V efektivním výkonu funkcí jí však brání složitá komunikace zejména se srbskými institucemi, klesající podpora mise ze strany kosovsko-albánského obyvatelstva a zejména specifická situace na severu Kosova s významným vlivem paralelních kosovsko-srbských struktur.

I díky českému předsednictví Rady Evropské unie v první polovině roku a navazujícímu švédskému předsednictví zaznamenaly vztahy Evropské unie se zeměmi východní Evropy výrazný pokrok. Z českého hlediska bylo nejvýznamnější událostí oficiální zahájení politiky Východního partnerství přijetím společné deklarace na summitu v Praze dne

7. 5. 2009. Východní partnerství vychází z Evropské politiky sousedství a je ambiciózním rámcem pro prohlubování spolupráce Evropské unie se šesti zeměmi východní Evropy (Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou). Svou činnost v rámci Východního partnerství zahájily i čtyři multilaterální tematické platformy spolupráce ve formátu 27+6 pokrývající témata od demokratických reforem, vlády práva, hospodářské integrace, energetické bezpečnosti až po mezilidské kontakty či kulturní spolupráci.

České republice a dalším členským státŧm se podařilo prosadit, aby součástí Východního partnerství bylo již od počátku také Bělorusko, které patří mezi východní sousedy Evropské unie. V listopadu 2009 rozhodla Evropská unie o prodloužení platnosti sankcí, které uplatňuje vŧči některým představitelŧm běloruského režimu, zároveň však odsouhlasila suspenzi vízových sankcí vŧči většině osob na příslušném seznamu s cílem pokračovat v dialogu Evropské unie s režimem. Sankce jsou suspendovány do října 2010.

Východní partnerství otevírá partnerským zemím řadu nových možností, včetně prohlubování smluvních vztahŧ a spolupráce prostřednictvím asociačních smluv, komprehensivních dohod o zónách volného obchodu či dohod o vízové facilitaci. Nejdále jsou v této oblasti jednání s Ukrajinou, se kterou v kontextu úspěšných jednání o Asociační dohodě v listopadu 2009 Evropská unie uzavřela tzv. Asociační agendu, nahrazující dosavadní Akční plán v rámci Evropské sousedské politiky. Evropská unie také přijala negociační mandát k jednání o asociační dohodě s Moldavskem, která by měla začít v lednu 2010. V září 2009 potvrdila Evropská unie svou připravenost povýšit své vztahy se zeměmi jižního Kavkazu a pověřila Evropskou komisi přípravou návrhŧ příslušných negociačních mandátŧ.

Jako garant dohod ukončujících konflikt mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008 vedla Evropská unie s oběma stranami intenzivní dialog s cílem zajistit jejich plnění. Ve své činnosti na území Gruzie pokračovala monitorovací mise EU (EUMM), ačkoliv přístup do Jižní Osetie a Abcházie jí byl nadále odepřen. Evropská unie podporovala a účastnila se Ženevských rozhovorŧ, které prozatím zŧstávají jedinou platformou pro dialog všech relevantních stran konfliktu. Evropská unie na všech úrovních prosazovala svou principiální podporu suverenitě a teritoriální integritě Gruzie. V druhé polovině roku pak přijala interní vodítka ke kontaktŧm s Jižní Osetií a Abcházií, které by zmírnily jejich izolaci a podpořily jejich dialog a spolupráci s gruzínskou vládou.

Ve vztazích s Ruskem se v roce 2009 podařilo úspěšně obnovit politický dialog, kterému dominovaly dŧsledky krize v Gruzii ze srpna 2008, lednové krize v dodávkách plynu z Ruska do Evropské unie a světové ekonomické krize, ale nově také ruské iniciativy v otázkách evropské a energetické bezpečnosti. Pokračovala také jednání o nové Dohodě o partnerství a spolupráci.

Úspěchem v agendě východní Evropy bylo také zahájení lidskoprávního dialogu s Gruzií, Arménií a Běloruskem.

V rámci vztahŧ Evropské unie s Asií a Tichomořím v roce 2009 bylo jak české, tak švédské předsednictví velmi aktivní. České předsednictví uspořádalo kromě předpokládaného summitu Evropské unie s Japonskem rovněž summity Evropská unie – Pákistán (historicky první summit), Evropská unie – Čína a Evropská unie – Jižní Korea. Druhá polovina roku přinesla za švédského předsednictví další summit Evropská unie – Čína a summit Evropská unie – Indie.

Obsahově vztahŧm Evropské unie s Asií v roce 2009 dominovaly Afghánistán a Pákistán. Ve světle zhoršující se situace v regionu, zahájení ofenzivy proti extremistickým a militantním silám pákistánskou vládou, podzimních prezidentských a místních voleb v Afghánistánu a revize strategie Spojených státŧ amerických vŧči regionu, včetně rozhodnutí výrazně posílit svou přítomnost v Afghánistánu, také Evropská unie výrazně posílila své angažmá. V říjnu 2009 Evropská unie přijala Akční plán posílení svých aktivit v Afghánistánu a Pákistánu s cílem podpořit jejich všestranný rozvoj a budování civilních kapacit obou státŧ tak, aby mohly postupně začít přebírat odpovědnost za vlastní vývoj a budoucnost. S oběma zeměmi probíhal intenzivní politický dialog, včetně ministerské Trojky Evropské unie s Afghánistánem v lednu a ministerské Trojky Evropské unie s Pákistánem v březnu.

Po ochlazení vzájemných vztahŧ na konci roku 2008 byl v roce 2009 úspěšně obnoven dialog Evropské unie s Čínou, včetně konání odloženého 11. summitu Evropská unie – Čína v květnu 2009 a na podzim 12. summitu Evropská unie – Čína v listopadu 2009. V květnu za českého předsednictví proběhla na okraj zasedání ministrŧ zahraničních věcí ASEM v Xxxxxx Xxxxxx ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie s Čínou. Pokračovala také jednání o nové Dohodě o partnerství a spolupráci EU – Čína. V otázce zbrojního embarga Evropské unie vŧči Číně nadále trvá podmíněnost jeho zrušení zlepšením lidskoprávní situace v zemi.

V listopadu 2009 proběhl v Dillí summit Evropská unie – Indie, kterému dominovaly otázky spojené s klimatickými změnami, energetikou a bojem proti terorismu. Ani summit však prozatím nenalezl uspokojivá řešení v otázce jednání o dohodě o volném obchodu Evropská unie – Indie, jejíž plnění by podle Evropské unie mělo být podmíněno také plněním vybraných politických a lidskoprávních podmínek.

Summity Evropské unie s Japonskem v květnu 2009 a s Jižní Koreou rovněž v květnu 2009 rámovaly vztahy Evropské unie s ostrovními státy Dálného východu. O své místo v centru mezinárodní pozornosti se během roku 2009 opětovně přihlásila KLDR několika testy v rámci svého balistického programu, které Evropská unie jednoznačně odsoudila a vyzvala KLDR k dodržování svých mezinárodních závazkŧ a k návratu KLDR k šestistranným rozhovorŧm.

S Mongolskem Evropská unie zahájila během českého předsednictví jednání o smíšené

Dohodě o partnerství a spolupráci. Jednání o Dohodě o partnerství a spolupráci pokračovalo

rovněž s Vietnamem, přičemž na okraj zasedání ministrŧ zahraničních věcí ASEM v květnu 2009 v Hanoji byli ministři zahraničních věcí Trojky Evropské unie přijati předsedou vlády Vietnamu. V listopadu 2009 jednala ministerská Trojka Evropské unie s Indonésií a při této příležitosti byla slavnostně podepsána rámcová dohoda s Indonésií. Švédskému předsednictví se podařilo uskutečnit v říjnu 2009 zasedání ministerské Trojky Evropské unie s Austrálií a v prosinci 2009 zasedání ministerské Trojky s Novým Zélandem.

Na okraj jednání ministrŧ zahraničních věcí ASEM v Hanoji v květnu 2009 se uskutečnila historicky první schŧzka Trojky ministrŧ Evropské unie s Myanmarem/Barmou. Unijní diskuse k Myanmaru/Barmě se později znovu rozproudila v návaznosti intenzivnější kontakty USA a dalších zemí s barmským režimem. Dŧležitou motivací byla žádost ze strany Daw Aung San Suu Kyi, na kterou reagovala Evropská unie vypracováním seznamu možných pozitivních krokŧ ze strany Evropské unie vŧči Myanmaru/Barmě v návaznosti na případné pozitivní kroky barmského režimu. Těmi nejdŧležitějšími jsou propuštění všech politických vězňŧ a prŧběh voleb v roce 2010. Druhá Trojka ministrŧ Evropské unie s Myanmarem/Barmou proběhla na okraj mezinárodní konference o klimatických změnách v Kodani (COP 15) v prosinci 2009.

V oblasti Střední Asie byla i v roce 2009 klíčovou prioritou implementace Strategie Evropské unie pro nové partnerství se Střední Asií s dŧrazem politický a lidskoprávní dialog a na energetické otázky (viz summit Jižního koridoru v Praze). České předsednictví posílilo politický dialog, přičemž se mj. uskutečnila historicky první návštěva předsedy Evropské rady v Kazachstánu a Turkmenistánu v únoru 2009. V květnu 2009 proběhl v Dušanbe pravidelný regionální politický dialog Trojky ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie se zeměmi Střední Asie a v září 2009 se uskutečnila Konference ministrů zahraničních věcí Evropská unie – Střední Asie v Bruselu. Z dŧležitých událostí lze zmínit vypršení/ukončení čtyři roky trvajících sankcí Evropské unie vŧči Uzbekistánu v listopadu 2009, které byly uvaleny v souvislosti s událostmi v Andižanu.

České předsednictví v Radě Evropské unie a navazující švédské předsednictví usilovaly o posílení vztahŧ s asijsko-pacifickým regionem rovněž v rámci multilaterálních formátŧ (ASEM, Evropská unie – ASEAN). V květnu 2009 přijalo ASEM (Asia – Europe Meeting) na jednání svých ministrŧ zahraničních věcí v Hanoji přihlášku na členství od Ruska

a Austrálie a pověřilo své koordinátory zpracováním přihlášek tak, aby se obě kandidátské země mohly stát členy platformy již na summitu ASEM 8 v roce 2010.

Ihned poté, také v květnu, následovalo ministerské setkání Evropská unie – ASEAN, které odsouhlasilo přistoupení Evropské unie k Dohodě ASEAN o přátelství a spolupráci. Evropská unie také uvítala ustavení Mezivládní lidskoprávní komise ASEAN v červnu 2009, která přestavuje významný krok k ustavení ASEAN coby organizace podporující univerzalitu lidských práv v regionu.

Složitá situace na Blízkém východě vyžadovala neustálou pozornost ze strany Evropské unie i v prŧběhu roku 2009. Na evropské agendě dominovala zejména tři blízkovýchodní témata: blízkovýchodní mírový proces, Írán a v druhé polovině roku i Jemen.Zvláštní pozornost Evropská unie věnovala zamezení negativním dopadŧm krize v Gaze nejen na obyvatelstvo, ale i na region jako celek. Evropská unie pokračovala v poskytování humanitární pomoci a v jednáních se stranami konfliktu. V tomto kontextu se nová americká administrativa v čele s B. Obamou pokusila o oživení blízkovýchodního mírového procesu. Evropská unie jakožto aktivní člen Blízkovýchodního kvartetu se soustředila zejména na podporu amerického úsilí, a to prostřednictvím vytváření příznivých podmínek pro jednání obou stran, dŧrazem kladeným na dvoustátní řešení konfliktu a pŧsobením na obě strany ve snaze najít shodu na základních principech tohoto řešení.

Znepokojení na straně mezinárodního společenství vzbudila zhoršující se vnitropolitická situace a s tím související lidskoprávní situace v Íránu v návaznosti na prezidentské volby z června 2009. Evropská unie vyjádřila své znepokojení prostřednictvím prohlášení hlav státŧ a vlád a v rámci zasedání GAERC se této otázce několikrát věnovali i ministři zahraničních věcí. K pokroku nedošlo ani v jednáních s Íránem ohledně jaderné kauzy. V reakci na absenci jakéhokoliv pokroku v těchto jednáních přijala v prosinci Evropská rada prohlášení, ve kterém jasně vyjádřila své odhodlání podpořit restriktivní opatření mezinárodního společenství, a to včetně možnosti podpory těchto opatření autonomními sankcemi Evropské unie.

V reakci na zhoršující se politickou, bezpečnostní a ekonomickou situaci přijali ministři zahraničních věcí na svém říjnovém zasedání historicky první závěry k Jemenu. V těchto závěrech vyzvali ministři jemenskou vládu nepolevovat v úsilí o nalezení řešení

a vyjádřili připravenost Evropské unie i nadále Jemen podporovat, a to mj. i prostřednictvím poskytnutí humanitární a rozvojové pomoci.

Evropská unie se v rámci Afriky věnovala především aktuálním krizovým oblastem a probíhajícím transformačním procesŧm. Značná pozornost byla též věnována implementaci Společné strategie Evropská unie – Afrika. Úspěchem bylo přijetí roadmaps jednotlivých oblastí partnerství Akčního plánu na ministerské Trojce Evropská unie – Africká unie v dubnu 2009.

V centru pozornosti a aktivit Evropské unie nadále zŧstal region Velkých afrických jezer, kde se Evropská unie soustředila především na tyto hlavní priority: humanitární pomoc, problematiku nelegální těžby nerostŧ a sexuální násilí. Nadále pokračovaly v činnosti integrovaná mise EUPOL RD Congo a mise EUSEC RD Congo, které mají za úkol podporovat vládu Konžské demokratické republiky v reformě bezpečnostního sektoru.

Na aktuální vývoj situace v Somálsku, vědoma si jeho významu pro stabilitu celého regionu, Evropská unie reagovala přijetím několika závěrŧ Rady Evropské unie, a v prosinci byl následně Radou přijat zásadní dokument definující politiku Evropské unie k Africkému rohu. Dŧležitou roli v tomto kontextu sehrála i ministerská Trojka Evropská unie – IGAD, která se konala v březnu 2009. Svŧj význam v boji proti pirátství a ozbrojeným přepadŧm u somálského pobřeží prokázala historicky první námořní mise EU NAVFOR Atalanta, jejíž činnost byla zahájena v roce 2008.

Evropská unie pokračovala ve svém angažmá v konfliktu v Súdánu/Dárfúru prostřednictvím podpory mediačního úsilí OSN a Africké unie. Zvláštní představitel Evropské unie pro Súdán cestoval pravidelně do regionu, kde vedl dialog se všemi relevantními aktéry pro krizi v Dárfúru i pro zajištění implementace mírové dohody mezi severem a jihem Súdánu (CPA). V souvislosti se stěžejním významem plánovaných voleb a referenda, které se mají uskutečnit v letech 2010 a 2011, Evropská unie věnovala značnou pozornost jejich přípravám. V březnu 2009 byla Evropská unie rovněž konfrontována se skutečností, že na prezidenta Súdánu X. xx-Xxxxxx byl vydán zatykač Mezinárodního trestního tribunálu, a s následnou reakcí Súdánu, který ze země vyhostil klíčové nevládní organizace zajišťující humanitární pomoc.

Na porušování lidských práv a násilný zákrok bezpečnostních sil proti politickým demonstrantŧm v Guineji v září 2009 reagovala Evropská unie přijetím restriktivních opatření vŧči osobám spojeným či zodpovědným za násilné represe či za patovou politickou situaci v zemi. Evropská unie rovněž aktivovala mechanismus tzv. konzultací dle čl. 96 Dohody z Cotonou v souvislosti s ústavní krizí v Nigeru, která vedla k rozpuštění Ústavního soudu a k uskutečnění voleb bez účasti opozice. Krizové oblasti západní Afriky byly mj. diskutovány i na ministerské Trojce Evropská unie – ECOWAS v červnu 2009. Na neústavní převzetí moci, ke kterému došlo na Madagaskaru, Evropská unie reagovala několika prohlášeními a rovněž se zapojila do aktivit a jednání s cílem pomoci vyřešit situaci v zemi.

Vznik nové vlády v Zimbabwe, ve které byly zastoupeny všechny hlavní politické strany, Evropská unie přivítala, avšak dávala nadále zřetelně najevo, že rozhodující pro její další postoj budou až první konkrétní výsledky, které práce vlády přinese. Na jednání ministerské Trojky se zimbabwskou delegací vedenou předsedou vlády X. Xxxxxxxxxxxx v červnu 2009 byl formálně obnoven politický dialog a Evropská unie vyjádřila zájem znovu se angažovat a obnovit rozvojovou pomoc, bude-li zajištěna implementace Všeobecné politické dohody.

Pozornost byla věnována i rozvoji vztahŧ s tradičními partnery na africkém kontinentu, když české předsednictví v Radě Evropské unie uspořádalo ministerské Trojky s Jihoafrickou republikou, Kapverdami a Nigérií.

V rámci vztahŧ s Latinskou Amerikou se ve dnech 11. – 14. 5. 2009 v Praze uskutečnilo jednání ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie a Skupiny Rio. Plenárnímu jednání ministrŧ 13. 5. 2009 předcházela řada jednání na nižších úrovních, v jejichž prŧběhu bylo dohodnuto znění Společného prohlášení. Dne 14. 5. 2009 se uskutečnila ministerská jednání Evropské unie s regionálními uskupeními Latinské Ameriky (VI. Společný výbor Evropská unie - Mexiko, IV. Rada přidružení Evropská unie – Chile, Trojka Evropská unie – Střední Amerika a Trojka Evropská unie – Mercosur).

Během českého předsednictví také pokračoval politický dialog s Kubou, k jehož znovuzahájení došlo v říjnu 2008. Jednání ministrŧ se soustředilo na oblast lidských práv a rozvojovou spolupráci. V návaznosti i na toto jednání rozhodli ministři zahraničních věcí na červnovém zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy Evropské unie o pokračování vzájemného politického dialogu.

Během švédského předsednictví se uskutečnil III. summit Evropská unie – Brazílie, konaný ve Stockholmu dne 6. 10. 2009. Hlavními tématy summitu byly klimatické změny ve světle blížící se konference OSN v Kodani a světová ekonomická a finanční krize, ze zahraničněpolitických témat převažovaly Blízký východ a íránský jaderný program. Summit potvrdil velkou shodu názorŧ mezi Evropskou unií a Brazílií a fakt, že Brazílie se během vlády prezidenta X. Xxxx da Silvy stala světově významným hráčem.

Dne 4. 11. 2009 se uskutečnilo další z pravidelných jednání s Mexikem v rámci strategického partnerství, mezi jehož primární témata patřily světová ekonomická finanční a potravinová krize, odzbrojení, reforma OSN, boj s korupcí a organizovaným zločinem, terorismus a řada dalších regionálních a bilaterálních témat.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie byla během švédského předsednictví významně poznamenána snahou najít jednotný přístup k řešení otázky svržení honduraského prezidenta X. Xxxxxx, ke kterému došlo 28. 6. 2009. Evropská unie po celou dobu podporovala snahy o politický smír, zejména plán ze San Xxxx/Tegucigalpy, iniciovaný kostarickým prezidentem X. Xxxxxxx.

Dŧležitou součástí zahraniční politiky je nadále problematika lidských práv a demokracie. V březnu 2009 byla ve spolupráci s nevládními partnery uspořádána konference Building Consensus about EU Policies on Democracy Support o potřebě konsolidace nástrojŧ vnější politiky Evropské unie, aby účinněji směřovaly k jednomu z klíčových cílŧ politiky vnějších vztahŧ – podpoře demokracie ve světě. Politicko-strategická vize podpory demokracie a závazek Evropské unie v tomto smyslu by měly být v budoucnu podle názoru České republiky formulovány v tzv. Konsenzu o demokracii.

Během roku 2009 byla také dokončena revize osmi souborŧ pokynů pro výkon politiky v oblasti lidských práv, tyto pokyny byly znovu publikovány a veřejně prezentovány. Došlo k významnému pokroku v jejich další implementaci s dŧrazem na obránce lidských práv, trest smrti a násilí proti ženám.

Vedle řady dalších aktivit za zmínku stojí také zahájení diskuse k celoevropské iniciativě Shelter City, cílené na vytvoření volné sítě evropských měst a regionŧ, které by poskytly dočasné útočiště obráncŧm lidských práv, jimž hrozí v zemi jejich pŧsobení nebezpečí.

Česká republika a Evropská bezpečnostní a obranná politika (ESDP)

Česká republika se v rámci svého předsednictví v Radě Evropské unie rozhodla soustředit v oblasti Evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defence Policy, ESDP) především na rozvoj civilních schopností, ve kterých vidí největší přidanou hodnotu Evropské unie.

Na neformálním zasedání ministrŧ zahraničních věcí Evropské unie (Gymnich) v Hluboké nad Vltavou předložila Česká republika dva non-papery (Ways Forward in Developing Meaningful ESDP Civilian Capabilities a Case Study: Afghanistan – the Role for ESDP Civilian Expertise) s cílem dodat politický impulz procesu rozvoje civilních schopností a odstranění přetrvávajících nedostatkŧ v této oblasti. Český dokument se soustředil zejména na nedostatky v oblastech generace sil, výcviku a motivace účastníkŧ misí, financování a výměny zkušeností mezi jednotlivými členskými státy při vysílání expertŧ do misí. Na základě tohoto podnětu byly některé návrhy dále zapracovávány do již probíhajících procesŧ GS Rady. Iniciativa českého předsednictví na Gymnichu v Hluboké byla reflektována v řadě dokumentŧ Evropské unie, včetně závěrŧ k ESDP, které přijala Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) ve dnech 18. a 19. 5. 2009.

V rámci rozvoje civilních kapacit pokračovaly během českého předsednictví práce na naplňování Civilian Headline Goal 2010 (CHG 2010). V rámci Improvement Plan se práce soustředily mimo jiné na vývoj softwaru, který obsahuje řadu aplikací pro zefektivnění procesu výběru expertŧ pro mise, a dále na rozvoj národních strategií v jednotlivých členských zemích s cílem dosáhnout toho, aby jednotlivé země zavedly či zdokonalily na národní úrovni mechanismy pro vysílání civilistŧ do misí Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

Na poli vojenských schopností pokračovalo české předsednictví v naplňování Headline Goal 2010, tedy v dlouhodobých projektech rozvoje klíčových kapacit (např. vrtulníková iniciativa). Pokračoval projekt výměny dŧstojníkŧ podle vzoru civilního akademického výměnného programu – tzv. vojenský Erasmus, do kterého se aktivně zapojila i Univerzita obrany v Brně.

V prŧřezové oblasti civilně-vojenského plánování pokračovaly práce na zřízení Crisis Management and Planning Directorate (CMPD).

V oblasti spolupráce s ostatními globálními aktéry pokračoval rozvoj spolupráce s OSN v oblasti zvládání krizí. V rámci Partnerství Evropská unie – Afrika se české předsednictví zapojilo do aktivit Implementačního týmu „Peace and Security“.

České předsednictví se rovněž věnovalo problematice zlepšení vztahŧ Evropská unie – NATO. V prŧběhu českého předsednictví došlo k setkání mezi NATO a Evropskou unií ve formátu NAC – PSC. České předsednictví navázalo na snahy francouzského předsednictví

o zlepšení komunikace s evropskými spojenci, resp. členy NATO a nečleny Evropské unie (tzv. NEEA země) prostřednictvím zasedání ve formátu PSC+5 a PSC +7 (tedy státy NEEA doplněné o USA a Kanadu), ke kterým rovněž došlo. České předsednictví bylo aktivní v rámci tzv. EU – NATO Capability Group, která řeší řadu technických otázek směřujících k větší efektivitě schopností NATO i Evropské unie v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky (tzv. vrtulníková iniciativa, boj proti nástražným výbušným systémŧm, koordinace akvizičních procesŧ, spolupráce s evropským obranným prŧmyslem atd.).

Z pohledu českého předsednictví byly klíčové především tyto mise a operace: EULEX Kosovo, EUPOL Afghánistán, EUMM Gruzie a EUFOR Althea.

Švédské předsednictví navázalo v hlavních směrech na předsednictví české a pokračovalo v naplňování dlouhodobých cílŧ a plánŧ rozvoje schopností a kapacit Evropské bezpečnostní a obranné politiky v civilní (Civilian Headline Goal) i vojenské oblasti (Headline Goal).

V civilní oblasti se jednalo především o problematiku plánování a personálního obsazování misí Evropské unie se všemi souvisejícími aspekty (rychlost reakce, výběr, výcvik, využití zkušeností z terénu atd.). Švédské předsednictví v tomto směru navázalo na aktivity započaté za českého předsednictví a zaměřené na problematiku rozvoje národních strategií pro vysílání civilistŧ do misí a operací Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

Ve vojenské oblasti se švédské předsednictví zaměřilo na debatu o možnostech flexibilnějšího použití bojových uskupení (tzv. Battlegroups), přičemž stávající koncept jejich použití nebyl zpochybněn ani změněn.

Prŧřezovým tématem byla snaha švédského předsednictví identifikovat možnosti synergií civilní a vojenské části Evropské bezpečnostní a obranné politiky, tedy možné oblasti

sdílení zdrojŧ a kapacit. Švédské předsednictví rovněž iniciovalo debatu k problematice účasti třetích zemí v misích a operacích Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

Z misí a operací Evropské bezpečnostní a obranné politiky byla pozornost soustředěna především na operaci EUFOR Althea, resp. na otázku budoucnosti této operace, přičemž debata na toto téma nebyla za švédského předsednictví ukončena. V souvislosti s protipirátskou námořní operací NAVFOR Atalanta došlo rovněž k prvotním debatám o možných aktivitách Evropské unie v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky na pevnině, tedy v Somálsku a nejbližším okolí.

Mise a operace ESDP

V oblasti západního Balkánu pokračovala Evropská unie ve vojenské operaci Althea v Bosně a Hercegovině. Operace byla zahájena 2. 12. 2004, je vedena na základě mechanismu Berlín plus, umožňujícího operativní spolupráci Evropské unie a NATO a jejím hlavním cílem je zajištění stability v Bosně a Hercegovině. Althea podporuje vznik multietnického policejního systému v Bosně a Hercegovině prostřednictvím poradenství, výcviku a školení příslušníkŧ policejních složek. Od roku 2007 se zaměřuje rovněž na boj proti organizovanému zločinu. V prŧběhu činnosti došlo k postupné redukci početního stavu operace (zahrnovala i českou jednotku, která již byla stažena), spojené i s předáváním pravomocí v boji proti organizovanému zločinu misi EUPM. Celkově je Althea součástí dlouhodobé strategie Evropské unie, jež podporuje demokratický vývoj v Bosně a Hercegovině s cílem připravit zemi na možné členství v Unii. V květnu 2009 schválila Evropská unie zahájení předběžného plánování přeměny operace na neexekutivní výcvikovou misi s tím, že toto plánování nepředjímá samotné politické rozhodnutí o přeměně, které bude učiněno na základě politického vývoje v zemi. Exekutivní úkoly operace by měly pokračovat ve stávající podobě po dobu voleb v Bosně a Hercegovině (plánovaných na říjen 2010) v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1895.

Mise EUPM (European Union Police Mission) v Bosně a Hercegovině byla zahájena

1. 1. 2003 jako první policejní mise Evropské unie. Její mandát měl pŧvodně vypršet k 31. 12 2005, postupně byl prodlužován (aktuálně do 31. 12. 2010). Cílem mise je podpora vzniku efektivního multietnického policejního systému v Bosně a Hercegovině prostřednictvím poradenství, výcviku a školení příslušníkŧ policejních složek. Revidovaný mandát v roce 2009 klade velký dŧraz zejména na boj proti korupci a organizovanému

zločinu (EUPM v 1. polovině 2007 převzala na tomto úseku vedoucí úlohu od vojenské mise Evropské bezpečnostní a obranné politiky v Bosně a Hercegovině EUFOR Althea). Mise byla v říjnu 2009 složena ze 126 sekondovaných expertŧ a 234 místních či kontraktovaných zaměstnancŧ. EUPM se v roce 2009 účastnili čtyři čeští policisté.

Pokračovala civilní mise EUJUST Lex v Iráku. Mise byla zahájena v červenci 2005. Jedná se o civilní misi ESDP na podporu reformy irácké trestní justice. Má podobu vzdělávacích kurzŧ pořádaných na území členských státŧ Evropské unie, v Bagdádu pŧsobí její styčná kancelář. Mandát mise byl prodloužen do 30. 6. 2010.

Na Palestinských územích pokračovala asistenční mise na podporu palestinské policie EUPOL COPPS, zahájená v lednu 2006 na základě dohody mezi Palestinskou správou a Evropskou unií. Hlavním cílem mise je asistence při implementaci tzv. rozvojového plánu palestinské policie a poradenská činnost palestinským autoritám v oblasti „rule of law“. Česká republika dlouhodobě podporuje misi EUPOL COPPS, a to nejen na politické, ale i personální (mise se přímo účastníme) a materiální úrovni. Mise v posledním období zaznamenala personální i tematické rozšíření a její současný mandát potrvá do konce prosince 2010. Ve stejné oblasti pokračovala i asistenční mise EUBAM Rafah na hraničním přechodu Rafáh mezi Gazou a Egyptem. O zahájení mise bylo rozhodnuto v listopadu 2005, její mandát je opakovaně prodlužován, aktuálně do května 2010. Cílem mise je aktivně monitorovat, verifikovat a hodnotit aktivity palestinské policie a celníkŧ při správě přechodu. Mise nemá exekutivní povahu. Přechod je od června 2006 víceméně uzavřen, a proto bylo v červenci 2007 pŧvodně rozhodnuto o snížení početního stavu mise a jejím utlumení. Policisté XXXXX Xxxxx, kteří zŧstali na místě, poskytují v rámci využití asistence misi EUPOL COPPS (např. při vypracování auditu palestinské policie či s přípravou jejích výcvikových seminářŧ, včetně identifikace další potřebné výcvikové podpory pro palestinskou policii). V listopadu 2009 Rada Evropské unie potvrdila připravenost reaktivovat misi, pokud to situace umožní.

V Afghánistánu pokračovala v činnosti policejní mise EUPOL Afghánistán. Hlavním zaměřením je policejní reforma na centrální, regionální i provinční úrovni, přičemž se klade dŧraz na těsnou spolupráci s dalšími aktéry pŧsobícími v Afghánistánu (např. NATO, OSN, bilaterální aktivity členských zemí i nečlenŧ Evropské unie). Mise se i v roce 2009 potýkala s určitými technickými a logistickými komplikacemi, zejména s personálním obsazením. Na konci roku 2009 bylo do mise EUPOL Afghánistán zapojeno 21 zemí (z čehož čtyři státy

nejsou členy Evropské unie), které pŧsobily v 16 provinciích. Celkem bylo v misi 272 zahraničních expertŧ (z plánovaného počtu 400). Česká republika byla v misi zastoupena pěti policejními experty.

Na africkém kontinentu pokračovaly mise EUPOL a EUSEC Kongo. První z nich byla zahájena 1. 7. 2007, v návaznosti na misi EUPOL Kinshasa (30. 4. 2005 – 30. 6. 2007). Její mandát byl v roce 2009 opakovaně prodloužen o jeden rok a v současnosti je platný do konce června 2010. Prvořadým úkolem mise je asistovat při reformě policie a podílet se na širší konsolidaci bezpečnostního sektoru spolu s EUSEC RD Kongo a MONUC. Mise také pomáhá při zřizování justiční policie a podporuje interakci mezi policií a resortem spravedlnosti.

Mise EUSEC Kongo pŧsobí od 8. 6. 2005. Její mandát byl po dohodě s konžským prezidentem X. Xxxxxxx opakovaně prodloužen a aktuálně je platný do 30. 9. 2010. Mise se zaměřuje na poskytování poradenství konžským orgánŧm odpovědným za bezpečnost tak, aby tyto orgány mohly prosazovat politiku založenou na lidských právech a mezinárodním humanitárním právu a vést politiku založenou na demokratických normách a principech dobrého řízení veřejných záležitostí, transparentnosti a respektování právního státu. Spolu s dalšími aktéry mezinárodního společenství se podílí na integraci konžské armády, na její rekonstrukci a restrukturalizaci. V rámci mise je realizován projekt chain of payments, určený reformě výplatního systému konžské armády.

V únoru 2008 rozhodla Evropská unie o provedení operace na podporu bezpečnostního sektoru (SSR) v Guineji-Bissau. Mise EU SSR Guinea-Bissau zahájila činnost v červnu 2008 a je složena z vojenských a civilních poradcŧ (a podpŧrného týmu). V listopadu 2009 byl její mandát prodloužen do května 2010. Cílem operace je poradenství a poskytování podpory místním úřadŧm v reformě bezpečnostního sektoru (týkající se jak guinejské armády, tak policie i justice) a pomoc při plánování restrukturalizace.

Civilní mise EULEX Kosovo (EU Rule of Law Mission in Kosovo) je dosud nejrozsáhlejší civilní misí spuštěnou v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Jejím hlavním úkolem je poskytovat asistenci a podporu kosovským úřadŧm v oblasti vlády práva, především pak v policejních otázkách, v oblasti justice a v celních otázkách. V rámci naplnění tohoto úkolu mise monitoruje, instruuje a dává doporučení kompetentním kosovským institucím a relevantním autoritám při zachování jisté exekutivní zodpovědnosti ve specifických oblastech. Mise EULEX, která navázala na činnost mise OSN UNMIK (United

Nations Mission in Kosovo), byla oficiálně zahájena 16. 2. 2008 na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244. Rozmísťování členŧ mise EULEX bylo započato dne 20. 9. 2008. Prvních operačních schopností mise (IOC – Initial Operational Capability) bylo dosaženo počátkem prosince 2008, plných operačních schopností (Full Operational Capability) pak v dubnu 2009. Mandát mise je současně stanoven do 14. 6. 2010, celková délka však bude záviset na dosažených výsledcích a případné nutnosti dalšího unijního angažmá v tomto regionu. V misi pŧsobí aktuálně přes 1600 mezinárodních expertŧ a více než 1000 místních zaměstnancŧ. Česká republika byla v roce 2009 zastoupena 28 převážně policejními experty.

Mise EU BAM Moldavsko zahájila činnost v prosinci 2005. Pŧvodně dvouletý mandát mise byl v roce 2007 prodloužen o další dva roky, tj. do listopadu 2009, a poté až do listopadu 2010. Mise probíhá v rámci tzv. European Neighbourhood and Partnership Instrument – Regional East Action Programme 2008. V prosinci 2009 započala VII. fáze mise s novou revidovanou strategií. K hlavním úkolŧm náleží odborná asistence a výcvik pohraničníkŧ a celníkŧ přímo na hraničních přechodech, posilování integrovaného přístupu ke správě hranic, resp. spolupráce pohraničních a celních orgánŧ, podpora interakce a výměny informací mezi moldavskými a ukrajinskými orgány, poskytování odborných rad ústředním správním orgánŧm při provádění administrativních či legislativních reforem týkajících se hraniční a celní problematiky aj. V misi pŧsobilo na konci roku 2009 více než 50 sekondovaných expertŧ a přes 100 místních zaměstnancŧ. Také Česká republika byla v misi v roce 2009 zastoupena jedním expertem.

Monitorovací mise v Gruzii (EUMM Georgia) zahájila činnost podle plánu dne

1. 10. 2008. Současný mandát byl v červenci 2009 prodloužen do září 2010 s cílem přispět ke stabilizaci bezpečnostní situace v Gruzii a okolního regionu v souladu s tzv. šestibodovým plánem. Mezi hlavní úkoly mise patří monitorování a podpora celkové stabilizace země, sledování situace odsunu ruských vojsk a dále činnost související s obnovou postižených oblastí (včetně problematiky lidí přemístěných v dŧsledku konfliktu). Po ukončení činnosti misí OSN a OBSE je EUMM jedinou mezinárodní monitorovací misí v oblasti. XXXX je složena z policejních expertŧ a odborníkŧ na oblast právní a humanitární. K říjnu 2009 v misi pŧsobilo 279 vyslaných expertŧ a 86 smluvních zaměstnancŧ. Personální příspěvek České republiky do mise činil v roce 2009 deset specialistŧ.

Dne 15. 3. 2009 byla ukončena vojenská operace Evropské unie ve východním Čadu a na severovýchodě Středoafrické republiky – EUFOR Tchad/RCA. Ta byla zahájena v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1778 (2007) a celkem se jí zúčastnilo cca 3700 osob. Úkolem jednotek EUFOR bylo přispět ke stabilizaci situace v operačním prostoru. Na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1834 převzala po ukončení mise EUFOR Tchad/RCA její úkoly mise OSN MINURCAT (Mise OSN ve Středoafrické republice a Čadu).

V reakci na akty pirátství a ozbrojených loupeží u somálského pobřeží byla v září 2008 ustanovena koordinační buňka (EU NAVCO), jejímž úkolem bylo podporovat aktivity členských státŧ Evropské unie implementujících Rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1816. Tato buňka zajišťovala koordinaci aktivit členských státŧ Evropské unie a případných třetích zemí. Aktivity koordinační buňky EU NAVCO byly převzaty nově spuštěnou operací EU NAVFOR – Atalanta. Dne 8. 12. 2008 byla spuštěna tato vojenská operace v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky, jejímž cílem je prevence, odstrašení a represe aktŧ pirátství a ozbrojených loupeží u somálského pobřeží. Tato operace, pojmenovaná EU NAVFOR – Atalanta, přispívá k implementaci rezolucí Rady bezpečnosti OSN č.1814, 1816, 1838 a 1846, přičemž celkovým záměrem je ochrana plavidel WFP, ochrana zranitelných plavidel plujících ve vodách u somálského pobřeží a prevence, odstrašení a potlačování pirátství a ozbrojených loupeží u somálského pobřeží. Doba trvání operace byla pŧvodně naplánována na 12 měsícŧ, tj. do 13. 12. 2009. V červnu 2009 pak Rada Evropské unie s výrazným předstihem rozhodla o jejím ročním prodloužení do prosince 2010. Operace Atalanta je součástí mezinárodně koordinovaných aktivit vŧči pirátství. V oblasti Adenského zálivu a Indického oceánu se tak mimo lodí Evropské unie v současnosti pohybují i plavidla samostatně operujících státŧ, jako jsou Indie, Rusko, Malajsie a Čína, nebo uskupení lodí tzv. TF 151 (zahrnující zj. USA, Turecko a Japonsko) a NATO Maritime Group.

Rozvojová spolupráce a humanitární pomoc Evropské unie

Rozvojová spolupráce

Česká republika převzala v prŧběhu předsednictví Radě Evropské unie v oblasti rozvojové politiky a humanitární pomoci spoluzodpovědnost za dodržování základních principŧ Unie. Xxxxxx zahrnovala široké spektrum aktivit dotýkajících se udržování a obrany hodnot, na nichž je evropská civilizace založena – svobody, demokracie, vlády práva

a lidských práv. České předsednictví obohatilo rozvojovou agendu o další vybraná témata: energetika, východní dimenze rozvojové politiky a rozvojové aspekty transatlantických vazeb.

Česká republika v prŧběhu předsednictví Radě Evropské unie dále aktivně přispívala k účinné realizaci rozvojové politiky Evropské unie i v podmínkách globálního zhoršení ekonomické situace. V reakci na celosvětovou finanční a hospodářskou krizi byla schválena opatření na podporu rozvojových zemí tak, aby byly tyto země schopny se s dopady krize vyrovnat.

Ve dnech 29. – 30. 1. 2009 proběhla v Praze stěžejní akce rozvojové agendy českého předsednictví, a sice neformální zasedání ministrŧ Evropské unie pro rozvojovou spolupráci. Jednání se zaměřilo na hlavní priority českého předsednictví v dané oblasti, jimiž byly udržitelné zdroje energie na lokální úrovni, dále pak dobré vládnutí a východní dimenze rozvojové spolupráce. S ohledem na aktuální události se jednalo též o humanitární situaci v Gaze a o dopadech finanční krize na rozvojové země.

Práce českého předsednictví v rámci prioritního tématu udržitelné zdroje energie vyvrcholila přijetím závěrŧ Rady, které zdŧrazňují potřebu udržitelných a obnovitelných zdrojŧ energie jako základního předpokladu pro nastartování ekonomických aktivit a snížení chudoby v rozvojových zemích.

Dne 2. 3. 2009 proběhla v egyptském Šarm aš-Šajchu Dárcovská konference ke Gaze. Účastníci konference ocenili snahy Egypta o udržení příměří a vyzvali Izrael, aby otevřel přístupové cesty do pásma Gazy. Celková výše přislíbené mezinárodní pomoci dosáhla částky 5,2 mld. USD.

Z pohledu počtu účastníkŧ dominovalo předsednickému semestru 17. smíšené parlamentní shromáždění Evropské unie se skupinou zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (Praha, 4. - 9. 4. 2009)). Hlavním tématem byl dopad finanční a potravinové krize na země AKT. Na zasedání byly přijaty rezoluce k dohodám o ekonomickém partnerství, klimatické změně, finanční a potravinové krizi, Somálsku a o etnické, kulturní a náboženské rozmanitosti.

Ve dnech 22. – 23. 4. 2009 proběhla v Bruselu mezinárodní konference na podporu somálského bezpečnostního sektoru a mise Africké unie v Somálsku (AMISOM). Účastníci z více než 60 zemí přislíbili na daný účel celkem 213 mil. USD.

Pravidelné zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ve formátu ministrŧ pro rozvoj se uskutečnilo tradičně v Bruselu (18. – 19. 5. 2009). Hlavním bodem jednání bylo přijetí Závěrů Rady k podpoře rozvojových zemí v době krize. K dalším bodŧm jednání patřily dohody o ekonomickém partnerství, prohloubení spolupráce Evropské unie s USA v oblasti rozvoje a politický dialog v rámci principŧ dobrého vládnutí.

Na zasedání Rady ministrŧ AKT-ES ve dnech 28. – 29. 5. 2009 došlo k oficiálnímu zahájení další revize Dohody z Cotonou. Za českého předsednictví byl Xxxxx schválen mandát pro Komisi k negociaci revize Dohody z Cotonou. Rada ministrŧ přijala společnou rezoluci ke globální finanční krizi, společnou deklaraci ke změně klimatu a podpořila proces hospodářského partnerství mezi Evropskou unií a AKT.

Ve dnech 10. – 11. 6. 2009 zasedli v Římě ministři pro rozvoj zemí G8, rovněž za účasti českého předsednictví. Jednání se soustředilo na dopad ekonomické a finanční krize na rozvojové země a její vliv na plnění rozvojových cílŧ tisíciletí (Millenium Development Goals, MDG). Ministři vyzvali k většímu úsilí v plnění mezinárodních závazkŧ oficiální rozvojové pomoci (Official Development Assistance, ODA). Podpořili také závazek G20 ohledně zvýšení dostupných zdrojŧ MMF pro rozvojové země a zavádění inovativních zdrojŧ financování.

Ve dnech 16. – 19. 6. 2009 Ženeva hostila jednání Globální platformy pro předcházení rizik katastrof, jehož tématem byly hlavní strategické výzvy pro rozvojové země s velkým rizikem přírodních katastrof. České předsednictví přispělo společným prohlášením jménem Evropské unie na téma Podpora Evropské unie úsilí snižování rizik přírodních katastrof v rozvojových zemí.

Závěry Evropské rady, která se uskutečnila ve dnech 18. – 19. 6. 2009 v Bruselu, znovu potvrdily závazky Evropské unie podporovat rozvojové země při plnění rozvojových cílŧ tisíciletí a dosáhnout svých příslušných cílŧ oficiální rozvojové pomoci.

Poslední významnou akcí v období českého předsednictví v oblasti rozvojové spolupráce byla konference OSN na vysoké úrovni o dopadech finanční a ekonomické krize na rozvoj, která se uskutečnila ve dnech 24. – 26. 6. 2009 v New Yorku.

Ve dnech 22. – 24. 10. 2009 se ve Stockholmu uskutečnil v úzké spolupráci s Evropskou komisí již 4. ročník tzv. Evropských rozvojových dnů. Cílem akce byl, podobně jako v předchozích letech, dialog mezi partnerskými zeměmi, občanskou společností a rozvojovou komunitou o nejdŧležitějších otázkách rozvojové spolupráce.

Podzimní zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ve formátu ministrŧ pro rozvoj (17. 11. 2009) se profilovalo přijetím závěrŧ Rady k efektivitě rozvojové pomoci, ke klimatickým změnám a rozvoji a ke koherenci politik pro rozvoj. K dalším bodŧm jednání patřily závazky oficiální rozvojové pomoci (ODA), podpora demokracie ve vnějších vztazích Evropské unie (příklad Afghánistánu) a rozpočtová podpora.

V roce 2009 pokračovala implementace 10. Evropského rozvojového fondu (ERF) mimorozpočtového fondu, jehož prostřednictvím by mělo být v letech 2008 – 2013 vynaloženo celkem 22, 682 mld. EUR ve prospěch zemí skupiny AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří). Do 10. ERF budou poprvé přispívat rovněž nové členské státy Evropské unie, včetně České republiky (první platby ze strany České republiky jsou očekávány v roce 2011, do 10. ERF má Česká republika přispět celkovou částkou 115, 678 mil. EUR). Od roku 2008 mají soukromé firmy a nevládní organizace z nových členských zemí možnost se ucházet

o zakázky na realizaci konkrétních rozvojových projektŧ financovaných z tohoto fondu.

Humanitární pomoc Evropské unie

V roce 2009 Evropská unie dále prohlubovala svoje postavení významného světového dárce humanitární pomoci i zastánce základních humanitárních principŧ. Evropská unie s využitím rŧzných nástrojŧ Společné zahraniční a bezpečnostní politiky apelovala na všeobecné zachovávání mezinárodního humanitárního práva a na zlepšování humanitárního přístupu v konfliktních oblastech (v roce 2009 zejména v Gaze, Somálsku, Súdánu a na Srí Lance).

Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc (DG ECHO) se v roce 2009 zaměřilo jak na potravinovou pomoc v zemích subsaharské Afriky, tak na humanitární asistenci v tzv. zapomenutých krizích (např. uprchlíci z řad etnických menšin v jihovýchodní

Asii či vnitřní vysídlenci v Kolumbii). S prohloubenou expertizou pokračovaly humanitární programy DIPECHO zaměřené na prevenci katastrof v obzvláště zranitelných oblastech (jihovýchodní a Střední Asie, východní i západní Afrika a Střední Amerika).

Od ledna 2009 začala pŧsobit nová pracovní skupina Rady Evropské unie pro humanitární a potravinovou pomoc (COHAFA). Česká republika jako první předsedající země se významně podílela na zformování její prŧřezové agendy i zapojení do spolupráce s dalšími pracovními skupinami (vedle teritoriálních také pro civilní ochranu PROCIV a pro mezinárodní právo COJUR). Za českého předsednictví se COHAFA dŧkladně zabývala humanitární situací a možnostmi pomoci mj. v Myanmaru/Barmě, Gaze, Pákistánu, Somálsku či na Srí Lance. Z Akčního plánu pro implementaci Konsenzu o humanitární pomoci COHAFA za českého předsednictví posuzovala omezování rizik katastrof (DRR), čelení HIV/AIDS, aplikaci odpovědnosti chránit (responsibility to protect) a využívání hotovosti a kuponŧ (cash and vouchers) v humanitární pomoci. Česká republika rovněž připravila non- paper k budování kapacit nových a menších dárcŧ, který došel pozitivního ohlasu i nových podnětŧ pro integraci nových dárcŧ.

Švédské předsednictví ve 2. polovině roku 2009 navázalo na českým předsednictvím rozpracovaná témata aplikace mezinárodního humanitárního práva (International Humanitarian Law, IHL) a hájení humanitárního přístupu k potřebným mj. v Somálsku, Jemenu či na Srí Lance. Dŧležitým tématem byla také harmonizace vyhodnocování humanitárních potřeb v rŧzných fázích humanitárních katastrof, kde Evropská unie, mj. v rámci platformy tzv. dobrého humanitárního dárcovství (Good Humanitarian Donorship, GHD), vystupuje jako iniciativní partner humanitárního koordinátora OSN (UNOCHA).

2. Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)

POLITICKÁ TÉMATA

Aktivity spojené s českým předsednictvím Rady Evropské unie

Ačkoliv předsednická země Evropské unie v NATO nezajišťuje koordinaci unijních spojencŧ a neřídí pracovní nebo formální zasedání, Česká republika přesto v prŧběhu první poloviny 2009 usilovala o vysokou viditelnost aktivit českého předsednictví mezi spojenci a aktivně přistupovala k tématŧm relevantním pro obě organizace.

O prioritách českého předsednictví diskutoval v lednu 2009 s aliančními velvyslanci ministr zahraničních věcí X. Xxxxxxxxxxxxx. Během českého předsednictví diskutovali spojenci na alianční pŧdě bezprecedentní množství politických prohlášení Evropské unie ke klíčovým událostem ve třetích státech. V několika závažnějších případech přihlédla Aliance při přípravě vlastních prohlášení k obsahu unijních prohlášení. O vývoji v Evropské unii Česká republika pravidelně informovala Severoatlantickou radu.

V citlivé problematice zablokovaných institucionálních vztahŧ mezi NATO a Evropskou unií české předsednictví mělo realistické ambice. Na pracovní úrovni Česká republika navázala na předchozí francouzské předsednictví a pokračovala v neformálních diskusích s klíčovými partnery o konkrétních krocích, které by mohly přispět k postupnému zlepšování situace. Za tímto účelem české předsednictví rovněž zprostředkovalo několik neformálních diskusí mezi klíčovými představiteli Evropské unie a zástupci aliančních státŧ

o tématech společného zájmu, včetně Gruzie a západního Balkánu.

Kvalitativního posunu za přispění českého předsednictví bylo dosaženo v rámci společné skupiny NATO – EU ke schopnostem (NATO – EU Capability Group). Z hlediska obsahu se uskutečnilo několik monotematických zasedání k dŧležitým problémŧm (vrtulníky, boj proti nástražným výbušným zařízením /improvised explosive devices, IED/ apod.) a došlo rovněž ke zvýšení formální úrovně jednání prostřednictvím účasti politických ředitelŧ ministerstev obrany.

Vztahy NATO – Rusko

V prŧběhu roku 2009 se postupně formálně normalizovalo fungování Rady NATO - Rusko (NATO-Russia Council, NRC), jež je hlavní platformou pro politický dialog a praktickou spolupráci NATO – Rusko a jež utrpěla silný otřes následkem vstupu ozbrojených sil Ruska na území Gruzie v srpnu 2008. Politický dialog v NRC byl obnoven nejprve na neformální velvyslanecké úrovni v lednu 2009. V dubnu 2009 pak na summitu NATO ve Štrasburku/Kehlu potvrdila Aliance ochotu k formálním zasedáním NRC, včetně úrovně ministrŧ. Ministerská zasedání se následně uskutečnila dvakrát na úrovni ministrŧ zahraničních věcí, nejprve jako neformální zasedání v červnu 2009 (Korfu), a následně formální zasedání v prosinci 2009 (Brusel). Na velvyslanecké úrovni se konala řada formálních i neformálních zasedání k tématŧm společného zájmu, včetně zasedání posíleného o experty z hlavních měst, na téma Afghánistán a Pákistán. Kromě toho se v prosinci 2009 uskutečnila návštěva generálního tajemníka NATO (NATO Secretary General)

A. F. Xxxxxxxxxx v Moskvě, kde se setkal s ruskými politickými špičkami. Praktická spolupráce nebyla v prŧběhu roku nijak rozšířena, Rusko například nereagovalo na znovu vydané pozvání Aliance k již třetí účasti ruské lodi v alianční námořní protiteroristické operaci Aktivní úsilí (Operation Active Endeavour). Nerozběhl se ani Ruskem v dubnu 2008 nabídnutý železniční transit do Afghánistánu. Specificky u vojenské spolupráce odvolalo Rusko po ministerském zasedání v červnu na Korfu své téměř rok trvající zmražení, reálně však k žádné spolupráci nedošlo, neboť Rusko nepředložilo žádné konkrétní návrhy.

Proces formální normalizace vztahŧ byl v NRC doprovázen shodou NATO a Ruska, že NRC nefungovala uspokojivě již před srpnem 2008 a že musí být v první řadě naplněna konkrétním obsahem, založeným na sdílených zájmech, mezi něž patří například Afghánistán či boj proti terorismu. Aktivním propagátorem změn v NRC byl nový generální tajemník NATO A. F. Xxxxxxxxx. Ten při nástupu do funkce v srpnu 2009 veřejně označil vztahy NATO – Rusko za jednu ze svých tří hlavních priorit, a následně v září představil svoji analýzu vztahŧ a vizi pro další rozvoj ve veřejném proslovu NATO a Rusko: Nový začátek (NATO and Russia: A New Beginning). Nový začátek ztotožnil s případným společným vyhodnocením bezpečnostních výzev, jimž NATO a Rusko ve 21. století čelí. Řadu měsícŧ trvající diskuse o možných změnách v NRC uzavřelo zasedání ministrŧ zahraničních věcí NRC v prosinci rozhodnutím, že struktura výborŧ NRC bude modifikována, aby lépe

podporovala hledání oboustranně výhodné praktické spolupráce. Byl schválen také plán práce NRC na rok 2010, definující hlavní oblasti spolupráce pro rok 2010. Kromě toho ministři souhlasili se společným vyhodnocením bezpečnostních výzev, jehož výsledky mají být předloženy v prosinci 2010.

Aktuální pozice NATO ke vztahŧm NATO – Rusko byla obsáhlým zpŧsobem vyložena ve veřejných dokumentech summitu NATO ve Štrasburku/Kehlu. Aliance konstatovala existenci sdílených bezpečnostních zájmŧ NATO – Rusko a připravenost spolupracovat s Ruskem. Zdŧraznila ale, že vztahy s Ruskem závisejí na dŧvěře a naplňování závazkŧ a že Xxxxxxx bude pokračovat ve vyhodnocování vývoje vztahŧ s Ruskem.

Nadále existuje řada principiálních bodŧ neshody, ať jde o rozšiřování NATO, územní celistvost a suverenitu Gruzie či ruské zmrazení plnění dohody S-KOS. Rusko se také opakovaně a neúspěšně snažilo do NRC přenést diskusi o Smlouvě o evropské bezpečnosti, navržené v roce 2008 ruským prezidentem X. Xxxxxxxxxx. Posledním pokusem bylo představení návrhu ministra zahraničních věcí Ruska X. Xxxxxxx na uspořádání vztahŧ mezi členy NRC, distribuovaného počátkem prosince na okraji zasedání minstrŧ zahraničních věcí NRC. Ten opakuje některá ustanovení návrhŧ prezidenta X. Xxxxxxxxx a mimo jiné se pokouší o dlouhodobě chybějící definici tzv. podstatných bojových sil, která je klíčová pro další budoucnost kontrolních režimŧ v Evropě, včetně perspektivy obnovy či náhrady Ruskem nedodržované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS). V této souvislosti lze konstatovat, že většina členŧ Aliance, včetně České republiky, je připravena k dialogu o širokém a kooperativním přístupu k euro-atlantické bezpečnosti, za vhodné fórum však považuje Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a tam probíhající tzv. Korfský proces.

Uklidňování vztahŧ mezi NATO a Ruskem neprospěla nedostatečná ruská transparentnost u cvičení LADOGA – 2009 a ZAPAD – 2009, jež se v druhé polovině roku konala v blízkosti aliančního území. Zcela výjimečným krokem pak bylo odnětí akreditace při NATO dvěma členŧm politického oddělení ruské mise v květnu 2009. Rusko reagovalo odnětím akreditace dvěma členŧm Informační kanceláře NATO (NATO Information Office) v Moskvě.

Česká republika se v prŧběhu celého roku aktivně podílela na formování diskusí o vztazích NATO – Rusko se zdŧrazňováním zájmu o oboustranně výhodnou praktickou

spolupráci založenou na sdílených zájmech, jež se mŧže například týkat Afghánistánu či protiraketové obrany. Česká republika dlouhodobě patří k největším propagátorŧm tzv. two- stream approach vŧči Rusku, tj. nejen diskuse s Ruskem v rámci NRC a souvisejících formátŧ, ale i diskuse o Rusku mezi spojenci.

Ukrajina a Gruzie

Ukrajina a Gruzie realizovaly v roce 2009 historicky první Roční národní programy (Annual National Programme, ANP), které jsou hlavním nástrojem alianční pomoci při realizaci vnitřních reforem nezbytných pro naplnění euroatlantických ambicí těchto zemí. V prosinci 2009 NATO poprvé hodnotilo jejich naplňování. Obě země učinily pokrok v mnoha klíčových oblastech, řada nedostatkŧ však trvá. Stav reforem i širší politická témata byly v prosinci 2009 předmětem diskuse komisí NATO – Ukrajina (NATO – Ukraine Commission, NUC) a NATO – Gruzie (NATO – Georgia Commission, NGC) na úrovni ministrŧ zahraničních věcí. Česká republika pokračovala v aktivní podpoře možného budoucího členství obou zemí v Alianci.

V rámci spolupráce mezi NATO a Ukrajinou nedošlo v roce 2009 k žádné výraznější změně. Hlavním těžištěm zŧstala asistence v obranném a bezpečnostním sektoru, kterou se zabývá skupina pro obranné reformy (Joint Working Group on Defence Reform, JWGDR). Česká republika aktivně spolupracovala především v rámci předávání zkušeností v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Ukrajina v roce 2009 pokračovala v účasti ve všech hlavních operacích NATO a nabídla zapojení svých jednotek do Sil rychlé reakce NATO (NRF).

Dialog mezi NATO a Gruzií se v roce 2009 věnoval především bezpečnostním otázkám spojeným se situací v Abcházii a Jižní Osetii a problematice vnitřních demokratických reforem a vztahŧ mezi vládou a opozicí. Obě témata byla předmětem intenzivních politických konzultací za účasti vysokých gruzínských představitelŧ. NATO v prŧběhu roku pokračovalo v dŧsledné podpoře územní celistvosti a suverenity Gruzie a nadále vylučovalo jakoukoliv možnost uznání samostatnosti Abcházie nebo Jižní Osetie. Gruzie nabídla poměrně vysoký vojenský příspěvek do operace ISAF. Česká republika v prŧběhu roku podporovala zřízení samostatné styčné kanceláře NATO v Tbilisi, ale z dŧvodu nedostatku finančních prostředkŧ k tomuto kroku zatím nedošlo. Česká republika