OTÁZKY A ODPOVĚDI
OTÁZKY A ODPOVĚDI
1. Jaká byla v Evropě v roce 1968 politická situace? Co byla Varšavská smlouva?
V roce 1968 byla Evropa již více než dvacet let rozdě- lena „železnou oponou“, jak Xxxxxxx Xxxxxxxxx v roce 1946 nazval postupně se vytvářející hranici mezi vý- chodním a západním blokem. Československo patři- lo po druhé světové válce mezi sovětizované stře- doevropské země. V polovině 50. let se stalo také zakládajícím státem Varšavské smlouvy (dalšími čle- ny byly Albánie, Bulharsko, Maáarsko, Německá de- mokratická republika, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz). Vojenský pakt dostal název podle hlavního města Polska, kde zástupci zákládajících států pode- psali 14. května 1955 Smlouvu o přátelství, spoluprá- ci a vzájemné pomoci. Přestože v ní byla proklamo- vána rovnoprávnost jejích účastníků, byla Varšavská smlouva ve skutečnosti jednoznačně řízena a ovládá- na Moskvou. Ukázalo se to již krátce po jejím vzniku, když v roce 1956 sovětské jednotky rozdrtily maáar- ské povstání. V roce 1962 se činnosti Varšavské smlou- vy přestala účastnit Albánie a v září 1968 ji na pro- test proti intervenci do Československa vypověděla. Kritické postoje postupně v druhé polovině 60. let za- ujímalo také Rumunsko, které se v srpnu 1968 rovněž intervence do českých zemí nezúčastnilo. Varšavská smlouva byla rozpuštěna v roce 1991.
2. Co bylo pražské jaro?
Termín „pražské jaro“ se používá pro události v Československu konce 60. let. Nejčastěji bývá toto období vymezeno nástupem Xxxxxxxxx Xxxxxxx do čela Komunistické strany Československa (5. leden 1968) a invazí armád pěti států Varšavské smlouvy (21. srpen 1968). V některých případech je za definitivní konec pražského jara považováno až zvolení Xxxxxxx Xxxxxx prvním tajemníkem KSČ 17. dubna 1969. Pražské jaro je na jedné straně spojováno s uvolněním politických poměrů a pokusem o reformu komunistického režimu shora, na straně druhé s oži- vením občanské společnosti, která ve své většině změ- ny uvítala a požadovala jejich pokračování. Násilné potlačení pražského jara znamenalo výrazný zlom v dějinách mezinárodního komunistického hnutí, kte- ré se v názoru na srpnovou invazi rozštěpilo.
3. Kdy vzniklo NATO (Severoatlantická
aliance – North Atlantic Treaty Organisation) a jaké vedly k jejímu založení důvody?
Euroatlantická vojenská organizace byla založena
4. dubna 1949 ve Washingtonu, kde představitelé 12 států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, USA a Velká Británie) podepsali smlouvu o jejím vzniku. Postupně se připojila řada dalších zemí. Bezprostřední reakcí na vstup Spolkové republiky Německo v roce 1955 byl vznik Varšavské smlouvy. V roce 1968 bylo členy NATO celkem 15 států (ovšem v roce 1966 vy- stoupila z vojenských struktur NATO Francie, v sou- vislosti s tím bylo vedení aliance přeneseno z Paříže do Bruselu). Základem Severoatlantické aliance byl od počátku obranný princip, podle kterého je ozbroje- ný útok proti jedné nebo více ze smluvních stran po- važován za útok proti všem. Vznik aliance souvisel s obavami Západu ze sovětské expanze – dával zápa- doevropským státům jistotu, že v případě sovětského útoku budou podpořeny severoamerickými státy.
4. Jaká byla minulost prezidenta Xxxxxxx? Jak se zachoval v roce 1968?
Xxxxxx Xxxxxxx (1895–1979) byl zvolen prezidentem republiky 30. března 1968 – nastoupil po Xxxxxxxx Xxxxxxxx, který byl na svou funkci donucen rezig- novat. Svoboda byl tehdy často vykreslován jako hrdi- na prvního a druhého odboje i jako oběi politických čistek 50. let. Ve skutečnosti se ovšem i on významně podílel na uchopení moci komunistickou stranou. Již na východní frontě se těšil důvěře sovětské generality
– na podzim 1944 byl jmenován velitelem 1. českoslo- venského ozbrojeného sboru. V letech 1945–1950 zastá- val post ministra národní obrany (do února 1948 for- málně vystupoval jako nestraník). Po únoru 1948 se podílel na politických čistkách v armádě – odmítl například udělit milost gen. Heliodoru Xxxxxx, kte- rý se stal v roce 1949 obětí justiční vraždy. Na po- čátku 50. let byl Xxxxxxx postupně odvolán ze všech funkcí a krátkodobě byl i vězněn. Od roku 1954 se ale na základě přání sovětského vedení do politických funkcí postupně vracel. Po vstupu vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 na jedné straně odmítl jmenovat novou kolaborantskou vládu, na straně dru- hé odletěl z vlastní iniciativy do Moskvy, kde se stal jedním z hlavních iniciátorů přijetí kapitulace. Po ná- vratu do Prahy patřil mezi hlavní spojence Xxxxxxx
Xxxxxx a v dubnu 1969 výrazně napomohl k jeho zvo- lení do čela KSČ. V polovině 70. let byl Xxxxxxx na zá- kladě zvláštního zákona z prezidentské funkce pro ne- způsobilost vykonávat tento úřad odvolán.
5. Proč chtěli Sověti obsadit Československo?
formních politiků. Ve vedení komunistické strany pa- třili mezi prosovětské stoupence Xxxxx Xxxxx, Xxxxxxx Xxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxx Xxxxx, kteří několik dnů před invazí předali sovětské straně proslulý dopis s žádostí o vojenský zásah.
Vojska armád pěti států Varšavské smlouvy vstoupila 7.
Mohly být tzv. zvací dopisy falešné? Je
v srpnu 1968 na československé území hned z několika důvodů. Hlavním byla snaha násilně ukončit další politické uvolňování ve státě, který patřil do sovět- ského bloku. V důsledku případného vyhrocení situ- ace v Československu mohlo podle tohoto výkladu do- jít k ohrožení výsledků druhé světové války a nárůstu západoněmeckého revizionismu. Razantními kritiky Xxxxxxxxx vedení byla z tohoto důvodu nejen sovět- ská strana, ale také představitelé sovětských satelitů, zejména Xxxxxxxxx Xxxxxxx (Polská lidová republi- ka) a Xxxxxx Xxxxxxxx (Německá demokratická repub- lika). Jejich postoje byly ovlivněny také obavou z pře- nesení „kontrarevoluce“ ze sousední země.
Další uváděný důvod pro intervenci souvisí s teh- dejší geopolitickou situací. Na československém území do srpna 1968 působily pouze malé utajené skupiny so- větských vojenských specialistů. Absence přítomnosti sovětské armády na hranici východního bloku proto mohla hrát v plánech vojenských představitelů důle- žitou roli.
6. Jaký mohl mít v Československu někdo
zájem na tom, aby přijela sovětská vojska? Zájem na vojenském zásahu v Československu měli především příslušníci konzervativního prou- du v komunistické straně, kterým se dobově říkalo
„zdravé síly“. Řada z nich musela na jaře 1968 ze svých funkcí odejít a svůj možný návrat na politic- ké výsluní spojovala právě s příchodem „spřátele- ných“ vojsk. Konzervativci se také ocitli pod tlakem médií, v nichž se postupně objevila řada článků o zlo- činech z 50. let. Velká obava panovala v tomto pro- středí z blížícího se sjezdu KSČ, na němž se v září 1968 očekávaly velké personální otřesy. Mezi aktivními pu- čisty měli zvláštní postavení vysocí důstojníci Státní bezpečnosti, kteří řadu let spolupracovali se sovětskou tajnou službou. Pod vedením Xxxxxxx Xxxxxxxxx, jed- noho z hlavních představitelů konzervativního prou- du KSČ a člena kolaboračního prosovětského křídla ve straně, technicky pomáhali sovětské straně s pří- pravou invaze a s následným zatýkáním vybraných re-
možné, že je napsali xxxx Xxxxxx? Přestože se o těchto dopisech hovořilo již krátce po za- hájení invaze, až do pádu Sovětského svazu neexis- tovaly konkrétní důkazy o jejich existenci. Teprve v červenci 1992 předal ruský prezident Xxxxx Xxxxxx svému československému protějšku Xxxxxxx Xxxxxxx několik nově nalezených archivních doku- mentů. Mezi nimi byly také dva dopisy českoslo- venských občanů se žádostí o vojenský zásah. První předaný „zvací dopis“ napsal v češtině Xxxxxxx Xxxxx a odevzdal ho sovětské straně patrně již na konci čer- vence 1968 při jednání v Čierné nad Tisou. Druhý na- psala na počátku srpna 1968 v ruštině pětice představi- telů komunistické strany (Xxxxx Xxxxx, Xxxxxxx Xxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxx Xxxxx), která jej předala adresátům zřejmě při jednání se sovětskou stranou v Bratislavě. Dopis se dochoval v archivu za- pečetěný v obálce s datem 25. 9. 1968. Tehdejší vedou- cí všeobecného oddělení ÚV KSSS a pozdější generální tajemník na obálku napsal: „Uložit v archivu polit- byra. Bez souhlasu neotvírat. Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx.“ Tento dopis měla později podepsat řada dalších kon- zervativců (hovoří se až o 40 či 50 podpisech), ovšem příslušné dokumenty nebyly doposud ruskou stranou objeveny či předány. Pravost podpisů na zmíněných dvou zvacích dopisech potvrdil kriminalistický rozbor a o jejich pravosti nejsou žádné pochyby ani mezi his- toriky, kteří zkoumali jejich autenticitu.
8. Jak je možné, že se cizí vojska objevila na území Československa tak rychle
a bez varování např. tajných služeb? Z vojenského hlediska byla invaze do Československa provedena zdařile. Navzdory hlášením o pohybu vojsk u československých hranic a varováním diplomatů či několika vojenských důstojníků, československé ve- dení – s výjimkou prosovětských kolaborantů – inter- venci reálně neočekávalo. Až do vlastní invaze proto nepodniklo žádné konkrétní kroky.
9. Kolik sovětských a dalších vojáků
do Československa přijelo? Operace s krycím názvem Dunaj – jak byla invaze nazvána v plánech okupantů – se podle odhadů vo- jenských historiků zúčastnilo v prvním sledu okolo 160 000 vojáků a kolem 4600 tanků. Jejich počet byl v následujících dnech navýšen. K 25. srpnu 1968 bylo podle údajů generálního štábu Československé lido- vé armády v plných bojových stavech celkem 27 inter- venčních divizí, z toho 12 tankových, 13 motostřelec- kých a 2 výsadkové; dále jedna letecká armáda, která disponovala i raketovými zbraněmi. Uvedené jednot- ky byly vyzbrojeny 6300 tanky, 2000 děly, 550 bo- jovými a 250 dopravními letouny. O den později se na československé území začala navíc přesunovat dal- ší sovětská gardová armáda, která se do té doby nachá- zela na území Německé demokratické republiky.
10. Proč se lidé okupantům nepostavili?
Zasáhla někde naše armáda? Československá lidová armáda byla tehdy výlučně ori- entována na vedení boje proti Západu a nebyla připra- vena na variantu obrany proti jiným členům Varšavské smlouvy. Domácí jednotky byly navíc oproti útoč- níkům početně slabé – do pohybu se v rámci invaze do Československa dal největší počet vojáků na evrop- ském kontinentu od konce druhé světové války. Vedení KSČ, které ve svém prohlášení okupaci odsoudilo, jed- noznačně vyzvalo obyvatelstvo, aby zachovalo klid a nekladlo odpor. Xxxxxxx výzvu, resp. rozkaz, vyda- lo i vedení Československé lidové armády pod velením ministra národní obrany, generála Xxxxxxx Xxxxx. Jak napsal historik Xxxxxxx Xxxxxx, přes uvedené rozka- zy docházelo u řady posádek ke kritickým situacím. Československé jednotky často zaujímaly ve svých ka- sárnách obranná postavení. Bylo také zaznamenáno okolo sto případů zapojení vojenských radiostanic pro antiokupační vysílání. V řadě případů lidé uschováva- li zbraně a některé vojenské skupiny se připravovaly na přechod k partyzánskému způsobu války.
11. Je pravda, že kdyby do Československa nevnikli
Rusové, vstoupily by tam jednotky NATO? Okupační propaganda často zdůrazňovala údaj- nou hrozbu západoněmeckého revanšismu a posíle- ní NATO, pokud by Československo opustilo sovětský blok. Tento argument byl čistě účelový a neměl žád- nou oporu v realitě. Dokládá to ostatně i skutečnost,
že při plánování invaze Moskva a její spojenci jedno- značně počítali s nevměšováním Západu, který se obá- val případného rozpoutání jaderného konfliktu a re- spektoval rozdělení evropského kontinentu.
12. Jak se vyvíjela situace v Československu
a v Evropě po roce 1968? Rozhodnutí sovětského vedení a jeho čtyř satelitů násilně potlačit pražské jaro se setkalo s takřka jed- nomyslným odporem domácí veřejnosti, která vy- stoupila na podporu zatčených československých představitelů. Dne 23. srpna 1968 popsal první tajem- ník Polské sjednocené dělnické strany Xxxxxxxxx Xxxxxxx situaci v okupované zemi jednoznačně:
„Vyhráli jsme vojensky, ale politicky jsme byli zcela poraženi.“ Srpnová intervence měla obrovský ohlas po celém světě. V jejím důsledku se rozštěpilo komunistické hnutí a ideje komunismu byly zásadně diskreditovány. Zhoršily se také vztahy mezi velmo- cemi. V řadě světových metropolí se konaly veřej- né manifestace na podporu pražského jara a inva- ze do Československa se stala předmětem jednání Rady bezpečnosti OSN. Odpor většiny českosloven- ské veřejnosti se Kremlu podařilo za pomoci staro- nového vedení KSČ pacifikovat až na počátku 70. let. Potlačení pražského jara se stalo mementem, ke kte- rému se vztahovaly opoziční skupiny v zemích sovět- ského bloku. Na konci 80. let se v souvislosti s pádem komunistických režimů postupně všechny státy, kte- ré se na okupaci Československa v srpnu 1968 podílely, za vstup svých armád do země omluvily.
13. Kdy sovětská armáda naši zemi opustila? Na rozdíl od polských, bulharských a maáarských jed- notek (východoněmecká armáda se invaze účastni- la pouze symbolicky), které odešly už na podzim 1968, zůstaly sovětské jednotky v Československu 22 let. Dne 18. října 1968 poslanci Národního shromáždění schvá- lili smlouvu mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o „do- časném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Proti jejímu přijetí tehdy hlasovali pouze čtyři po- slanci (Xxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxx a Xxxxxxxxx Xxxxxxx), dalších deset se zdrželo hlasování. Odchod sovětských jedno- tek byl možný teprve po změně politického režimu v Československu. Poslední sovětští vojáci definitiv- ně odešli z našeho území až v červnu 1991.
Odpovědi vypracoval:
Xxxx Xxxxxx, Ústav pro studium totalitních režimů
Odkaz:y
Archiv bezpečnostních složek
Ústav pro studium totalitních režimů
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i.
Doporučená literatura:
XXXXX, M.; XXXXXX, X.; XXXXXXX, P.; XXXXXX, V.: Oběti oku-
pace. Československo 21. 8.–31. 12. 1968. USTR, Praha 2008. XXXXXX, X.: Operace „Dunaj“. Vojáci a Pražské jaro 1968. Studie a dokumenty. ÚSD AV ČR, Praha 1994.
XXXXXX, A.: Rekviem za Pražské jaro. Důvěrná informace o pří- pravě a provedení srpnové intervence vojsky varšavské pětky v Československu 1968. Tempo, Třebíč 1998.
XXXXXX, X.; XXXXXXXX, X.; XXXXXX, R. (eds.): Polsko
a Československo v roce 1968. Sborník příspěvků z mezinárod- ní vědecké konference Varšava, 4.–5. září 2003. Dokořán – ÚSD AV ČR, Praha 2006.
XXXXXX, X.: Útěk od praporů. Xxxxx a krize impéria 1964– 1991. Karolinum, Praha 1998.
XXXXXX, X.: Kronika komunistického Československa. Kořeny reformy 1956–1968. Společnost a moc. Barrister & Principal, Brno 2008.
XXXXX, X. (ed.): Svědectví o roce 1968 v Ostravě. Tilia, Ostrava 1998. XXXXXXXXXX, J.; XXXXXXX, D.: 21. 8. 1968. Okupace
Československa vojsky Varšavské smlouvy. Meadow Art, Brno 2004. XXXXXXXX, X.: Rok 1968 a Československo. Postoj USA, Západu a OSN. Historický ústa SAV, Prodama, Bratislava 1968.
XXXXX, X.: Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí – plá- nování – provedení. Argo, Praha 2004.
XXXXX, X.; XXXXXX, X. (eds.): Xxxxxxx Xxxxxxxxx jara 1968– 1969. Sborník studií a dokumentů o nekapitulantských posto- jích v československé veřejnosti. ÚSD AV ČR – Doplněk, Praha
– Brno 1993.
PELIKÁN, J.: Jugoslávie a pražské jaro. Univerzita Karlova, Filozoflcká fakulta – Togga, Praha 2008.
XXXXXX, X.: Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili. Brána, Praha 2003.
Edice dokumentů Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970 – celkem 19 svazků edice dokumentů, které od roku 1994 vydává ÚSD AV ČR, v. v. i.
Sedm pražských dnů 21.–27. srpen 1968. Dokumentace. Academia, Praha 1990.
Poslední aktualizace: 09/2012