Právo Evropské unie
Právo Evropské unie
3. přednáška
Jednotný vnitřní trh
◼ Vzniká v roce 1993 se vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost.
◼ je vymezen jako „prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu―
Vnitřní trh
◼ „Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím.―
Pojem „zboží―
◼ Smlouva nedefinuje pojem „zboží.
◼ Smlouva používá pojmy „výrobky― a „zboží― jako synonyma.
◼ Jejich definici nepodává, avšak lze ji vyčíst z rozhodnutí Soudního dvora.
◼ Tato definice zní: „cokoli, co může být způsobilé k peněžitému hodnocení a co může být předmětem obchodní transakce―.
Pojem „cla―
◼ cly se rozumí veškeré dávky, které se vybírají podle celního sazebníku v souvislosti
s přechodem zboží přes hranice.
◼ Pojem „dávka s účinkem rovnocenným clu“
◼ Rozumí se jím souhrnné fiskální nebo parafiskální dávky, které, aniž by byly cly v klasickém smyslu, jsou také vybírány
z podnětu nebo ve spojení s přechodem zboží přes hranice, a protože toto zboží zdražují, vyvolávají podobný protekcionistický nebo diskriminační účinek jako cla.
Kvantitativní omezení dovozu a vývozu uvnitř EU
Množstevní omezení dovozu/vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou zakázána.
◼ Není ve Xxxxxxx definováno.
◼ Blíže jej vymezuje rozhodnutí Soudního dvora ve věci Riseria Xxxxx Xxxxx v. Ente Nazionale Risi, a to jako jakékoli opatření, které vede k úplnému nebo částečnému omezení
vývozu, dovozu nebo průvozu zboží.
Dassonvillská definice
◼ opatření s obdobným účinkem jsou definována jako všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou s to narušit, přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potencionálně, obchod v rámci Společenství.
První pravidlo rozumu – první princip Cassis
Soudní dvůr má za to, že použití opatření obecného dopadu (tj. na zboží jak dovážené, tak i vlastní) nemusí být porušením zákazu kvantitativního omezení dovozu, je-li nutné k ochraně určitých kategorických požadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu.
Druhé pravidlo Cassis – princip proporcionality
◼ Bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a komercializované v jednom smluvním státě v souladu s jeho právem mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu.
◼ Případná omezující opatření z důvodu uplatnění kategorických požadavků musí být proporcionální z hlediska svého cíle.
Shrnutí judikatury SD k pojmu opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu:
◼ 1. Xxxxxxxxxxx (1974): nejširší definice zahrnující jakékoli opatření členského státu, které je způsobilé omezit dovoz.
◼ 2. Cassis de Dijon (1979): zavedení pojmu kategorické požadavky členského státu jako přípustný důvod omezení uvádění zboží na trh bez rozlišování dovážené-domácí, avšak s dodržením principu proporcionality.
Shrnutí judikatury SD k pojmu opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu:
◼ 3. Xxxx a Mithouard (1993): opatření týkající se způsobu prodeje zboží bez rozlišování dovážené-domácí (nikoli prezentace zboží) jsou přípustná.
◼ 4. Španělské jahody (1997): nečinnost státu, který nebrání účinnému omezování dovozu zboží ze strany soukromých osob, je protiprávní a zakládá jeho odpovědnost.
Exempční klauzule
◼ Dovoz, vývoz nebo průvoz zboží lze zakázat nebo omezit, je-li to odůvodněno
◼ - veřejnou mravností,
◼ - veřejným pořádkem,
◼ - veřejnou bezpečností,
Exempční klauzule
◼ - ochranou zdraví a života lidí a zvířat a ochranou rostlin,
◼ - ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu,
◼ - ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví.
Ochrana průmyslového vlastnictví
◼ Uplatnění práv z duševního vlastnictví představuje vždy určitá omezení práv jiných subjektů, což dále znamená
zásah do volného pohybu zboží nebo do hospodářské soutěže v EU.
Právo duševního vlastnictví
Ochranné známky
◼ Zápis ochranné známky EU provádí Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ve španělském Alicante.
◼ Xxxxxxx je udělována na deset let s možností neomezeného obnovení.
◼ Přihlašovatel získá ochranu pro všechny státy EU.
Ochranné známky
◼ Majitel evropské známky může zabránit komukoli v EU označovat své zboží a služby známkou identickou nebo zaměnitelnou.
◼ Evropská ochranná známka má sice účinek na celém území EU, neruší však známky národní.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) – Alicante (Španělsko)
Ochranná známka
◼ Ochrana známky EU může být založena jen zápisem.
◼ Důvody pro odepření zápisu jsou absolutní (objektivní) a relativní (subjektivní).
Absolutní (objektivní) důvody pro odepření zápisu jsou:
◼ nezpůsobilost známky být vyjádřena graficky, nedostatek rozlišovací způsobilosti, spočívající v druhovém označení nebo v označení původu zboží, odporující veřejnému pořádku apod.
◼ pokud přihlašovatel v době podání přihlášky nebyl v dobré víře.
Relativními důvody pro odepření zápisu jsou:
◼ identita nebo podobnost s dříve zapsanou známkou.
◼ je třeba se vypořádat nejen se vztahem k zapsaným známkám EU, ale i k zapsaným národním známkám v členských státech.
80. léta
◼ Volný pohyb osob, zahrnující přesídlování fyzických osob v rámci členských zemí EU, přestal být pojímán jako pouhá svoboda ekonomická a stal se svobodou ve smyslu politickém a společenském.
◼ Bylo třeba vyřešit dva druhy problémů:
80. léta
◼ a) usnadnit fyzický pohyb osob přes hranice mezi členskými státy zjednodušením a posléze zrušením hraničních kontrol (technický aspekt pohybu),
◼ b) rozšířit režim volného pohybu a pobytu, tedy možnost usídlovat se kdekoli v EU, na všechny kategorie osob, tedy i na osoby, které nejsou ekonomicky činné (politicko-společenský aspekt).
Památník Schengenské dohody
Směrnice č. 2004/38
◼ představuje jednotnou úpravu pro všechny kategorie osob.
◼ vztahuje se na občany Unie a jejich rodinné příslušníky obecně a reguluje jejich pohyb a pobyt na území členských států.
◼ upraveny jsou také podmínky trvalého pobytu a omezení těchto práv.
Krátkodobý pobyt
◼ Právo krátkodobého pobytu (do tří měsíců) není vázáno na žádnou podmínku či formalitu (kromě předložení platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu).
Právo pobytu nad 3 měsíce
Je již vázáno na tyto alternativní podmínky, jejichž splnění je třeba prokázat:
◼ a) zaměstnání nebo samostatně výdělečná činnost nebo
◼ b) dostatek prostředků k životu, aby se daná osoba nestala zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského státu a zároveň účast na zdravotním pojištění kryjícím všechna rizika nebo
Právo pobytu nad 3 měsíce
◼ c) zapsání ke studiu na akreditované škole a jsou účastníky zdravotního pojištění
◼ Rodinní příslušníci tyto podmínky splňovat nemusí, doprovázejí-li občana Unie, který tyto podmínky v bodech a), b) nebo c) splňuje.
Povinná registrace
◼ V případě pobytu nad tři měsíce může členský stát stanovit povinnou registraci.
◼ Při registraci osoba prokazuje splnění uvedených podmínek.
◼ Nesplnění povinnosti registrace může být sankcionováno.
Pobytová karta
◼ obdrží ji rodinný příslušník, který není občanem Unie
◼ nejpozději šest měsíců ode dne podání žádosti je vydán doklad, který se nazývá „Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie―.
◼ osvědčení o podání žádosti se vydává okamžitě.
◼ Xxxxxxxx karta má platnost po dobu pěti let ode dne vydání, nebo po dobu předpokládaného pobytu občana Unie, je-li kratší než pět let.
Trvalý pobyt
◼ nepřetržitý pobyt osoby v délce pěti let se stává trvalým pobytem
◼ na požádání vydá členský stát po ověření délky jejich pobytu občanům Unie způsobilým k trvalému pobytu doklad osvědčující jejich trvalý pobyt
◼ doklad osvědčující trvalý pobyt se vydává v nejkratší možné lhůtě
Karta trvalého pobytu
◼ členský stát vydává o trvalém pobytu pro rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu kartu trvalého pobytu
◼ členský stát vydává kartu trvalého pobytu do šesti měsíců od podání žádosti
◼ platnost karty trvalého pobytu se vždy po deseti letech automaticky prodlužuje
Omezení z důvodu ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti
◼ opatření přijatá z těchto důvodů musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby
◼ to musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti
Omezení z důvodu ochrany zdraví
◼ ohrožení veřejného zdraví mohou představovat jen nemoci, které mají epidemický potenciál definovaný Světovou zdravotnickou organizací
◼ důvodem k vyhoštění z území nesmějí být nemoci, které se vyskytnou po uplynutí lhůty tří měsíců po příjezdu.
Vyhoštění
◼ Vyhoštěná osoba může po uplynutí přiměřené doby, nejdéle tří let, žádat orgány hostitelského státu o zrušení zákazu pobytu na základě pominutí důvodů, které k zákazu pobytu vedly.
◼ Žádosti nemusí být vyhověno.
Vyhoštění
◼ SD posuzuje možnost zákazu vstupu nebo vyhoštění z důvodu ohrožení veřejného pořádku velmi rezervovaně
◼ musí jít skutečně o ohrožení životních zájmů státu. Např. v rozhodnutí Xxxxxxxxx Xxxxx uvedl, že získávání a držení nedovolené drogy pro vlastní potřebu nemůže být důvodem pro doživotní vyhoštění
Koordinace národních systému sociálního pojištění v rámci nařízení č.
883/2004
◼ volný pohyb by byl omezený, jestliže by se pracovník musel obávat, že by jemu nebo jeho rodině z důvodu výkonu zaměstnání v jiném členském státě a s tím spojenou příslušností k různým národním systémům sociálního zabezpečení byly odepřeny určité sociální dávky, nebo by ztratil již získané nároky
Koordinace sociálního zabezpečení v EU– základní principy
◼ princip rovného zacházení
◼ princip aplikace právního řádu jediného státu
◼ princip sčítání dob pojištění
◼ princip zachování nabytých práv (přenos dávek)
Věcný rozsah koordinace:
◼ dávky v nemoci a mateřství
◼ dávky v případě invalidity
◼ dávky ve stáří
◼ dávky pozůstalým
◼ dávky při pracovních úrazech a nemocí z povolání
◼ pohřebné
◼ dávky v nezaměstnanosti
◼ rodinné dávky
Evropský průkaz
zdravotního pojištění (EHIC)
Přeshraniční pracovník
◼ jakákoli zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná osoba, která vykonává své povolání na území jednoho členského státu a bydlí na území jiného členského státu, do kterého se vrací zpravidla každý den nebo alespoň jednou týdně.
Vyslaný pracovník
◼ má pravidelné místo výkonu práce v ČR
◼ vykonává přechodně práci nepřevyšující 1 rok ve druhém čl. státě
◼ pracovněprávní vztah k původnímu zaměstnavateli trvá po celou dobu vyslání,
◼ práci vykonává pro svého původního zaměstnavatele v ČR
◼ zaměstnavatel provádí své aktivity zpravidla na území ČR
Pracovní právo v EU
◼ pracovní právo by mělo být upraveno především členskými státy, a nikoli EU
◼ právo EU ovšem podle zásady omezeného individuálního zmocnění ukládá členským státům zajišťovat jednotlivé pracovněprávní požadavky
Směrnice 2006/54/ES
◼ o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání
◼ rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva EU
◼ zásada stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci
Směrnice 92/85
◼ o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.
◼ stanoví, že pracovní podmínky a pracovní doba musí být u těhotných žen, matek nejmenších dětí a kojících matek přizpůsobeny tak, aby neohrožovaly jejich zdraví. Jedná se především o noční práci.
Směrnice 92/85
◼ stanoví minimální rozsah mateřské dovolené - činí 14 po sobě jdoucích týdnů a po tuto dobu musí být zachována všechna práva ženy z pracovní smlouvy
◼ náhrada mzdy v době mateřské dovolené nesmí být nižší, než je tomu u nemoci
◼ zajišťuje pracovní volno pro prenatální vyšetření, pokud se tato vyšetření musí konat v pracovní době.
Směrnice 91/533
◼ o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru
◼ nestanoví žádnou závaznou formu pracovních smluv, ale má zajistit, aby každý pracovník obdržel písemné údaje o hlavním obsahu svých povinností vyplývajících z pracovního poměru a tomu odpovídajících práv.
Směrnice 91/533
◼ povinnost informovat se rozšiřuje i na nejdůležitější pracovní podmínky, zejména místo výkonu práce, délku pracovního poměru, nároků na dovolenou, výpovědní dobu, odměnu, pracovní dobu a odkaz na kolektivní smlouvy
◼ zvláštní povinnosti existují pro případ přechodného vyslání pracovníka do jiného členského státu nebo třetího státu v souvislosti s tam platnými pracovními podmínkami
Směrnice 2003/88
◼ o některých aspektech úpravy pracovní doby
◼ stanoví v zájmu ochrany zdraví pracovníků minimální požadavky na dobu odpočinku
◼ vztahuje se na denní, týdenní a roční pracovní dobu, pojednává také o přípustnosti noční práce a práce v neděli.
Směrnice 94/33
◼ o ochraně mladistvých konkretizuje zákaz dětské práce a stanoví minimální požadavky na pracovní činnost přizpůsobenou vývoji mladistvých.
◼ je zakázána zejména noční práce mladistvých (osob mladších 18 let)
◼ stanoví omezení nejvyšší přípustné denní, týdenní a roční pracovní doby.
Směrnice 94/33
◼ čl. státy přijmou opatření nezbytná pro omezení pracovní doby mladistvých na osm hodin denně a čtyřicet hodin týdně.
◼ čl. státy přijmou opatření nezbytná pro zákaz práce děti mezi dvacátou hodinou a šestou hodinou
Směrnice 94/33
◼ čl. státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby mladiství pokud jejich denní pracovní doba přesahuje čtyři a půl hodiny, měli nárok na přestávku po dobu alespoň třiceti minut, pokud možno po sobě následujících
Směrnice 2002/14
◼ o stanovení obecného rámce pro informování zaměstnanců a jednání s nimi.
◼ slouží k podpoře sociálního dialogu (konzultace vedení podniku se zástupci zaměstnanců)
◼ je třeba ji chápat jako příspěvek k prohloubení myšlenky spolurozhodování v podnicích činných na úrovni Společenství
Další důležité směrnice
◼ Směrnice č. 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění
◼ Směrnice č. 2001/23 týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů
◼ Směrnice 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců
v případě platební neschopnosti zaměstnavatele
Svoboda usazování
◼ Druhou kategorií ekonomických činných osob (vedle pracovníků), na něž se vztahuje svoboda volného pohybu, jsou živnostníci, podnikatelé a příslušníci tzv. svobodných povolání.
◼ Obsah jejich práv se poněkud liší od práv pracovníků, neboť sami nejsou u nikoho zaměstnáni a zpravidla mají vlastní firmu.
Primární svoboda usazování
◼ Zahrnuje především přenesení sídla samostatně výdělečně činných osob, stejně jako zahájení samostatné činnosti osobou, dosud v hostitelském státě nesamostatně činnou.
Sekundární svoboda usazování
◼ Znamená, že dochází k novému, přeshraničnímu umístění částí podniku, aniž by se měnilo místo výkonu hlavní činnosti.
◼ K tomu může dojít založením právně samostatných jednotek (dceřiné společnosti), ale také zřízením právně nesamostatných poboček.
Věcná působnost
◼ Svoboda usazování zahrnuje všechny činnosti, které mají přímo nebo nepřímo něco společného se změnou sídla nebo založením pobočky.
◼ Zahrnuje volný pohyb osob a vztahuje se na všechny postupy a činnosti, které se dotýkají otevření, organizace a udržování podniku/pobočky.
Osobní působnost
◼ Nositeli sekundární a primární svobody usazování jsou fyzické osoby, státní příslušníci některého členského státu, ale i společnosti založené podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř EU.
Volný pohyb služeb
◼ jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb.
Volný pohyb služeb
◼ Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.
◼ Služby zahrnují zejména:
◼ a) činnosti průmyslové povahy;
◼ b) činnosti obchodní povahy;
◼ c) řemeslné činnosti;
◼ d) činnosti v oblasti svobodných povolání
Druhy služeb
◼ Rozlišuje se poskytování služby aktivní a pasivní.
◼ V prvním případě se přemisťuje do jiného členského státu poskytovatel služby (např. advokát).
◼ Ve druhém případě se přemísťuje příjemce služby za poskytovatelem (např. léčení pacienta v zahraničním zdravotnickém zařízení).
Druhy služeb
◼ Existuje i třetí varianta, při které oba účastníci zůstávají ve svých státech, ale přemisťuje se předmět služby (např. architektonické plány nebo počítačové programy).
◼ Pro všechny varianty však platí, že poskytovatel a příjemce služby jsou lokalizováni v různých členských státech.
Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb
◼ Právo na usazování je právem fyzicky se usadit, založit firmu (nebo se účastnit na jejím založení) a vykonávat odpovídající činnost.
◼ Právo poskytovat služby je naproti tomu vykonáváno z původního státu, tedy beze změny pobytu (sídla) osoby službu poskytující, a to formou spíše jednorázových úkonů.
Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb
◼ režim pohybu služeb je pro poskytovatele výhodnější - nemusí se plně podřizovat právnímu řádu státu, v němž činnost vykonává, neboť v něm není usazen — je pouze „hostem― plně podřízeným pravidlům státu, kde má své sídlo
Rozlišení práva na usazování a práva na poskytování služeb
◼ Je-li tato činnost trvalá, pak jde vlastně o stav obdobný usazení — systematická účast na ekonomických aktivitách v hostitelském státě.
◼ Tato trvalost (dlouhodobost nebo časová neomezenost) činnosti byla Soudním dvorem dlouho považována za znak režimu usazení, nikoli režimu poskytování služeb.
Volný pohyb kapitálu
◼ v nejobecnější rovině lze ho vymezit jako zákaz omezení přechodu hodnot mezi členskými státy, nejde-li o zboží nebo služby.
◼ je diferencován na dvě složky: volný pohyb plateb a volný pohyb kapitálu v užším smyslu, tj. především kapitálu investičního.
Volný pohyb kapitálu
◼ O platby jde v případě plnění závazku, např. placení kupní ceny za dodané zboží.
◼ Pohyb plateb je tedy korelátem pohybu zboží a služeb.
◼ Volný pohyb kapitálu v užším smyslu se týká především investování, vkladů na účtech apod.
◼ tento aspekt pohybu kapitálu má návaznost na volný pohyb osob, zejména na právo usazování.
Uznávání kvalifikace v zemích EU
◼ Rozdílné požadavky týkající se kvalifikace, resp. neuznávání kvalifikace získané v členském státě EU pro výkon povolání v jiném členském státu jsou pochopitelně zásadní překážkou uskutečňování základních práv občanů EU (tj. volného pohybu osob a služeb v rámci EU), došlo v EU k úpravě tzv. profesního uznávání.
Regulovaná povolání
◼ Systém uznávání kvalifikace se vztahuje pouze na výkon tzv. regulované činnosti, tj. odborné činnosti, jejíž výkon je podmíněn získáním určité kvalifikace.
Uznání odborných kvalifikací státních příslušníků členských států EU a
dalších členů EHP v ČR
◼ Jsou-li povolání nebo činnosti, které zamýšlí státní příslušník členského státu EU a EHP vykonávat na území ČR, regulovány, musí požádat o uznání své odborné kvalifikace u příslušného uznávacího orgánu v ČR.
K žádosti o uznání odborné kvalifikace je nutné uvést následující údaje:
◼ identifikační a kontaktní údaje,
◼ údaje o regulované činnosti, kterou chce žadatel v ČR vykonávat,
◼ údaje o zamyšlené formě výkonu regulované činnosti (podnikatel, zaměstnanec),
◼ průkaz totožnosti a doklad osvědčující státní příslušnost,
◼ doklad o odborné kvalifikaci
Uznání odborných kvalifikací
◼ Uznávací orgán ČR je povinen o žádosti rozhodnout ve lhůtě do 60 dnů ode dne předložení úplné žádosti.
◼ Ve zvlášť složitých případech rozhodne uznávací orgán ve lhůtě do 90 dnů.
Uznání odborných kvalifikací
◼ Na základě posouzení žádosti vydá uznávací orgán ČR rozhodnutí, kterým uzná odbornou kvalifikaci nebo
◼ požaduje od žadatele před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačních opatření nebo
◼ zamítne žádost.
◼ Proti rozhodnutí uznávacího orgánu se lze odvolat.
Právo obchodních společností v EU
◼ Realizace práva na usazování neznamená jen změnu sídla společnosti, ale především zakládání společností nových, nejčastěji dceřiných ve vztahu ke společnosti již působící v některém členském státě.
◼ Pro jejich postavení a aktivity tedy také platí zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti.
Obchodněprávní publicita
◼ Členské státy musí zajistit, aby základní dokumenty jako statuty společností, jakož i informace o sídle, likvidaci apod. byly veřejně přístupné.
◼ Na písemnou žádost musí být možné získat úplný nebo částečný opis každé listiny nebo každého údaje.
Ochrana spotřebitele
Pět základních práv spotřebitelů:
◼ právo na ochranu zdraví a bezpečnosti
◼ právo na ochranu ekonomických zájmů
◼ právo na náhradu škody
◼ právo na informace a vzdělávání
◼ právo na zastupování
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech
spotřebitelů
◼ Pro zjednodušení procesu odstoupení od smlouvy byl nově zaveden harmonizovaný vzorový formulář.
◼ Díky této nově přijaté směrnici má každý spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů bez udání konkrétního důvodu a vrácení veškerých plateb, které obdržel obchodník.
O nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
◼ chrání spotřebitele v případech, kdy je mu dodavatelem předkládán předem formulovány návrh smlouvy na dodávku zboží nebo služeb
Směrnice o odpovědnosti za výrobek
◼ obsahuje především hmotněprávní úpravu odpovědnosti výrobce v situaci, kdy byla vadným výrobkem způsobena škoda.
Ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitele
◼ Výrobce se může v některých případech zprostit odpovědnosti:
◼ Vada neexistovala v době uvedení výrobku do oběhu
◼ Vada je důsledkem toho, že výrobce respektoval závazné předpisy
◼ Vada nemohla být zjištěna s ohledem na dosavadní vědecko-technické poznatky
Právo životního prostředí v EU
Cíle politiky ochrany životního prostředí
◼ Politika EU v oblasti životního prostředí přispívá k sledování následujících cílů:
◼ - zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,
◼ - ochrana lidského zdraví,
◼ - uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů,
◼ - podpora opatření na mezinárodní úrovni,
určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí.
Cíle však lze při jejich realizaci
omezit
◼ Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne EU k:
◼ - dostupným vědeckým a technickým údajům,
◼ - podmínkám životního prostředí v různých regionech EU,
◼ - možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti,
◼ - hospodářskému a sociálnímu rozvoji EU jako celku a vyváženému rozvoji jeho regionů.
Právo životního prostředí v EU
Ekoznačka EU
◼ V Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru se můžete setkat se symbolem Ekoznačky EU v podobě stylizované květiny.
◼ Květina je udělována výrobkům a službám šetrným vůči životnímu prostředí.
◼ Ostatní ekologické značky vyjadřují šetrnost v užším měřítku - např. recyklovatelnost nebo energetickou úspornost.
Právo životního prostředí v EU
Ekoznačka EU
Právo životního prostředí v EU
Hospodářská soutěž
◼ souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost.
Ochrana hospodářské soutěže v EU
◼ Hmotněprávní úprava sestává ze dvou relativně samostatných oblastí:
◼ Antitrustové právo, zahrnující tzv. kartelové právo (zákaz určitých dohod mezi podniky) a zákaz zneužívání dominantního postavení
◼ Právo koncentrací (kontrola fúzí podniků)
Zákaz určitých dohod mezi podniky
◼ S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by:
◼ mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a
◼ jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu
Zákaz určitých dohod mezi podniky, které
◼ a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky;
◼ b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;
◼ c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;
Zákaz určitých dohod mezi podniky
◼ d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;
◼ e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky
◼ Dohody jsou povoleny, jsou-li splněny následující podmínky:
◼ dohoda musí přispívat ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo
◼ k podpoře technického nebo hospodářského pokroku
Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky
◼ Xxxxxx nesmí podniky omezovat více,
◼ než je nezbytně nutné a
◼ nesmí rovněž umožnit vyloučení hospodářské soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.
Výjimky od zákazu určitých dohod mezi podniky
◼ Komise může stanovit tzv. skupinové (blokové) výjimky. Jsou to:
◼ Tzv. vertikální dohody
◼ Dohody o specializaci
◼ Dohody o výzkumu a vývoji
◼ Dohody o licencích týkajících se know-how
◼ Dohody v oblasti pojišťovnictví
Zákaz zneužívání dominantního postavení
◼ čtyři příklady zneužívání:
◼ v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;
◼ Omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů,
Zákaz zneužívání dominantního postavení
◼ v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
◼ v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
Právo koncentrací (kontrola fúzí podniku)
◼ Formy slučování mohou být různé, avšak zpravidla je jejich podstatou koupě akcií nebo majetku jiného podniku v míře, která umožňuje jeho kontrolu.
◼ Úplné sloučení se v terminologii práva ES označuje jako koncentrace. Výsledkem mohou být dvě různé situace:
Právo koncentrací (kontrola fúzí podniku)
◼ Xxxxxx „a― se sloučí s podnikem „b― tak, že ho pohltí (a tedy se zvětší), aniž by sám změnil svůj statut (a+b = A).
◼ Druhý případ je ten, že sloučením dvou či více podniků vznikne nový subjekt (a+b = C).