NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1221/2009

I

(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné)

NAŘÍZENÍ

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1221/2009

ze dne 25. listopadu 2009

o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3), vzhledem k těmto důvodům:

(1) Článek 2 Smlouvy stanoví, že Společenství má mimo jiné za úkol podporovat v celém Společenství trvalý růst.

(2) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akč­ ním programu Společenství pro životní prostředí (4) uvádí zlepšení spolupráce a partnerství s podniky jako jeden ze strategických přístupů k naplnění environmentálních cílů. Jeho nedílnou součástí jsou dobrovolné závazky. V této souvislosti se považuje za nezbytné podporovat širší zapo­ jení do systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a rozvíjet podněty k tomu, aby

(1) Stanovisko ze dne 25. února 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním vě­ stníku).

(2) Úř. věst. C 120, 28.5.2009, s. 56.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2009 (dosud ne­ zveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne

26. října 2009.

(4) Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.

organizace zveřejňovaly pečlivě vypracované a nezávisle ověřené zprávy o vlivu činnosti organizace na životní pro­ středí nebo udržitelný rozvoj.

(3) Sdělení Komise ze dne 30. dubna 2007 o přezkumu šes­ tého akčního programu Společenství pro životní prostředí v polovině období uznává, že je třeba zlepšit fungování dobrovolných nástrojů, které byly vytvořeny pro průmys­ lová odvětví, a že tyto nástroje mají velké možnosti, které však nebyly plně rozvinuty. Vyzývá Komisi k přezkumu těchto nástrojů, aby podpořila jejich zavádění a snížila ad­ ministrativní zátěž při jejich řízení.

(4) Ve sdělení Komise ze dne 16. července 2008 o akčním plá­ nu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou prů­ myslovou politiku se uvádí, že systém EMAS pomáhá společnostem optimalizovat jejich výrobní procesy a záro­ veň snižovat dopady na životní prostředí a efektivněji vy­ užívat zdroje.

(5) Za účelem podpory jednotného přístupu k právním nást­ rojům vytvářeným na úrovni Společenství v oblasti ochra­ ny životního prostředí by měla Komise a členské státy zvážit, jak lze při tvorbě právních předpisů zohlednit re­ gistraci v systému EMAS nebo jak může být tato registrace použita jako nástroj při prosazování právních předpisů. S cílem zvýšit přitažlivost systému EMAS pro organizace by Komise a členské státy měly rovněž systém EMAS zoh­ lednit ve své politice zadávání veřejných zakázek, a pří­ padně odkazovat na systém EMAS nebo na rovnocenné systémy environmentálního řízení jako na podmínky pl­ nění u smluv o poskytování prací a služeb.

(6) Článek 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (1) stanoví, že Komise má přezkoumat systém EMAS s ohledem na zkušenosti získané během jeho fungování a navrhnout Evropskému parlamentu a Radě vhodné změny.

(7) Environmentální řízení, včetně řízení v rámci systému EMAS podle nařízení (ES) č. 761/2001 prokázala svou účinnost při zlepšování vlivu činnosti organizací na život­ ní prostředí. Pro dosažení celkově lepšího působení na ži­ votní prostředí je však třeba zvýšit počet organizací, které se systému účastní. Zkušenosti získané při uplatňování uvedeného nařízení by se proto měly využít pro zvýšení schopnosti systému EMAS dosáhnout zlepšení celkového vlivu činnosti organizací na životní prostředí.

(8) Organizace by měly být podněcovány k dobrovolné účasti v systému EMAS, z níž mohou získat přidanou hodnotu, pokud jde o regulační kontrolu, úsporu nákladů a obraz, který si o nich utvoří veřejnost, pokud budou moci pro­ kázat, že došlo ke zlepšení vlivu jejich činnosti na životní prostředí.

(9) Systém EMAS by měl být dostupný ve Společenství i mimo něj všem organizacím, jejichž činnosti mají dopad na ži­ votní prostředí. Měl by těmto organizacím poskytovat pro­ středek ke zvládnutí tohoto dopadu a ke zlepšení celkového vlivu činnosti těchto organizací na životní prostředí.

(10) K účasti v systému EMAS by měly být podněcovány ze­ jména malé organizace. Jejich účast by měla být podpo­ rována usnadněním přístupu k informacím, ke stávajícím podpůrným fondům a k veřejným institucím, jakož i vy­ tvořením nebo podporou opatření týkajících se technické pomoci.

(11) Organizacím, ve kterých jsou zavedeny jiné systémy envi­ ronmentálního řízení, by měl být v případě jejich zájmu o systém EMAS umožněn co nejsnadnější přechod na tento systém. Přitom je třeba zvážit vazby na jiné systémy envi­ ronmentálního řízení.

(12) Organizace s místy v jednom nebo více členských státech by měly mít možnost registrovat všechna nebo některá svá místa v rámci jediné registrace.

(1) Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1.

(13) Je třeba posílit mechanismus, který zjišťuje, zda organiza­ ce dodržuje veškeré příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí, s cílem zvýšit důvěryhodnost systému EMAS a umožnit především členským státům snížit deregulací nebo úlevami z právních požadavků administrativní zátěž registrova­ ných organizací.

(14) Do zavádění systému EMAS by se měli zapojit zaměstnanci a pracovníci dané organizace, neboť se tím zvýší jejich uspokojení z práce i znalost problematiky týkající se život­ ního prostředí, která může být dále využita v pracovním prostředí i mimo něj.

(15) Logo systému EMAS by mělo být pro organizace přitažli­ vým komunikačním a marketingovým nástrojem, který zvýší informovanost kupujících a jiných zúčastněných osob o tomto systému. Pravidla pro použití loga EMAS by měla být zjednodušena tím, že se použije jednotné logo, a měla by být odstraněna stávající omezení kromě těch, která se týkají výrobku a obalu. Nemělo by docházet k záměně se značkami ekologicky šetrných výrobků.

(16) Náklady a poplatky za registraci v systému EMAS by měly být přiměřené a úměrné velikosti organizace a činnosti, kterou vykonávají příslušné orgány. Aniž jsou dotčena pra­ vidla pro státní podporu uvedená ve Smlouvě, je třeba zvážit, zda by se na malé organizace mohlo vztahovat osvobození od poplatků nebo jejich snížení.

(17) Organizace by měly vypracovávat a zveřejňovat pravidel­ ná environmentální prohlášení, která by veřejnosti a dalším zainteresovaným osobám poskytly informace o dodržová­ ní příslušných požadavků vyplývajících z právních před­ pisů týkajících se životního prostředí a vlivu činnosti těchto organizací na životní prostředí.

(18) Aby se zajistila relevance a srovnatelnost těchto informací, měly by být zprávy o vlivu činnosti organizací na životní prostředí podávány na základě obecných odvětvových in­ dikátorů vlivu činnosti organizace v konkrétním odvětví na životní prostředí na úrovni procesů a výrobků s pou­ žitím vhodných srovnání a měřítek. Organizacím by to mělo umožnit snáze porovnat vliv své činnosti na životní prostředí v různých vykazovaných obdobích a oproti ji­ ným organizacím.

(19) Na základě výměny informací a spolupráce členských států je třeba vypracovat referenční dokumenty, které by pro konkrétní odvětví obsahovaly osvědčené environmentální postupy, jakož i indikátory vlivu činnosti organizace na ži­ votní prostředí. Uvedené dokumenty by organizacím měly v daném odvětví umožnit, aby se lépe zaměřily na nejdů­ ležitější environmentální aspekty.

(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (1), organizuje akreditaci na vnitrostátní a evropské úrovni a stanoví pro ni celkový rámec. Toto nařízení by mělo uvedená pravidla v nezbytné míře doplňovat a rov­ něž přihlížet ke zvláštním rysům systému EMAS, zejména k potřebě zajistit jeho vysokou důvěryhodnost ve vztahu k zúčastněným osobám, především z řad členských států, a případně by mělo stanovit konkrétnější pravidla. Ustano­ vení týkající se systému EMAS by měla zajistit odbornou způsobilost environmentálních ověřovatelů a její soustav­ né zvyšování, a to na základě stanovení nezávislého a ne­ utrálního akreditačního systému a systému udělování licencí, školení a vhodného dohledu nad jejich činností, aby byla zajištěna transparentnost a důvěryhodnost orga­ nizací, které se účastní systému EMAS.

(21) Pokud se členský stát rozhodne nepoužívat akreditaci pro systém EMAS, měl by se použít čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 765/2008.

(22) Propagační a podpůrné činnosti by měly být prováděny členskými státy i Komisí.

(23) Aniž jsou dotčena pravidla pro státní podporu uvedená ve Smlouvě, členské státy by měly registrovaným organiza­ cím nabídnout podpůrná opatření, jakými jsou například přístup k financování nebo daňové pobídky v rámci systé­ mů na podporu zlepšování vlivu činnosti průmyslu na ži­ votní prostředí, pokud budou organizace moci prokázat, že došlo ke zlepšení vlivu jejich činnosti na životní prostředí.

(24) Členské státy a Komise by měly vypracovat a provést zvláštní opatření s cílem dosáhnout větší účasti zejména malých organizací v systému EMAS.

(25) V zájmu zajištění harmonizovaného uplatňování tohoto nařízení by Komise měla na základě programu priorit vy­ pracovat odvětvové referenční dokumenty pro oblast, na kterou se uvedené nařízení vztahuje.

(26) Toto nařízení by mělo být případně přezkoumáno s ohle­ dem na získané zkušenosti do pěti let od jeho vstupu v platnost.

(27) Tímto nařízením se nahrazuje nařízení (ES) č. 761/2001, které by proto mělo být zrušeno.

(1) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(28) Dále by se již neměla používat doporučení Komise 2001/680/ES ze dne 7. září 2001 o zásadách provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (2) a doporučení Komise 2003/532/ES ze dne 10. čer­ vence 2003 o zásadách provádění nařízení Evropského pa­ rlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) týkající se výběru a použití indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí (3), neboť se nahrazují tímto nařízením a jejich užitečné prvky jsou do tohoto nařízení zařazeny.

(29) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření jediného důvě­ ryhodného systému a zamezení vytváření různých vnitros­ tátních systémů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodů jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společen­ ství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uve­ deném článku, nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(30) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(31) Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení postupů pro vzájemné hodnocení příslušných orgánů, k vytvoření odvětvových referenčních dokumentů, k uznávání stávajících systémů environmentálního řízení nebo jejich části, pokud jde o jejich soulad s odpovídajícími požadavky tohoto nařízení, jakož i ke změně příloh I až VIII. Jelikož mají uvedená opatření obecný význam a jejich účelem je změna jiných než podstatných prvků tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové, jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(32) Vzhledem k tomu, že trvá určitou dobu, než se zajistí rámec pro řádné fungování tohoto nařízení, členské státy by měly mít k dispozici lhůtu dvanácti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost na to, aby v souladu s odpoví­ dajícími ustanoveními tohoto nařízení upravily postupy, kterými se řídí akreditační orgány a příslušné orgány. V této dvanáctiměsíční lhůtě by měly být akreditační orgány a příslušné orgány oprávněny dále uplatňovat po­ stupy stanovené nařízením (ES) č. 761/2001,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

(2) Úř. věst. L 247, 17.9.2001, s. 1.

(3) Úř. věst. L 184, 23.7.2003, s. 19.

(4) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Cíl

Zřizuje se systém Společenství pro environmentální řízení pod­ niků a audit (dále jen „systém EMAS“) umožňující dobrovolnou účast organizací usazených ve Společenství nebo mimo něj.

Cílem systému EMAS jako důležitého nástroje akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou poli­ tiku je pomáhat průběžně zlepšovat vliv činnosti organizací na ži­ votní prostředí tím, že se vytvoří a zavedou systémy environmentálního řízení, jejichž výkon je systematicky, objek­ tivně a pravidelně hodnocen, že jsou poskytovány informace o vlivu činnosti organizace na životní prostředí, že probíhá ote­ vřený dialog s veřejností a ostatními zainteresovanými osobami, jakož i tím, že se do těchto aktivit aktivně zapojí zaměstnanci daných organizací a jsou pořádány vhodné vzdělávací aktivity.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí

1) „environmentální politikou“ celkové záměry a směřování or­ ganizace, pokud jde o vliv její činnosti na životní prostředí, které byly formálně stanoveny nejvyšším vedením organiza­ ce, včetně dodržování všech příslušných požadavků vy­ plývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí, a rovněž závazek neustále zlepšovat vliv činnosti organizace na životní prostředí. Environmentální politika tvoří rámec pro činnost organizace a pro stanovení obecných a specifických environmentálních cílů;

2) „vlivem činnosti organizace na životní prostředí“ měřitelné výsledky řízení organizace, pokud jde o environmentální aspekty;

3) „dodržováním právních předpisů“ úplné uplatňování přísluš­ ných právních požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí, včetně podmínek udělených povolení;

4) „environmentálním aspektem“ prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který má nebo může mít dopad na život­ ní prostředí;

5) „významným environmentálním aspektem“ environmentál­ ní aspekt, který má nebo může mít významný dopad na ži­ votní prostředí;

6) „přímým environmentálním aspektem“ environmentální aspekt související s činnostmi, výrobky a službami organiza­ ce, nad kterými má tato organizace přímou kontrolu;

7) „nepřímým environmentálním aspektem“ environmentální aspekt, který může být výsledkem vzájemného působení or­ ganizace a třetích osob a může být v přiměřené míře ovliv­ něn organizací;

8) „dopadem na životní prostředí“ jakákoli změna životního prostředí jak negativní, tak pozitivní, zcela nebo částečně vy­ plývající z činností, výrobků nebo služeb organizace;

9) „environmentálním přezkumem“ počáteční komplexní ana­ lýza environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb organizace a jejich dopadů a vlivu na životní prostředí;

10) „environmentální programem“ popis opatření, odpovědnos­ tí a prostředků učiněných nebo plánovaných k dosažení obecných a specifických environmentálních cílů a lhůty pro dosažení těchto cílů;

11) „obecným environmentálním cílem“ celkový environmentál­ ní cíl vyplývající z environmentální politiky, jehož dosažení si organizace sama stanoví a který je pokud možno kvantifikován;

12) „specifickým environmentálním cílem“ podrobný požadavek na činnost organizace, který vyplývá ze stanovených obec­ ných environmentálních cílů, který se uplatňuje v organizaci nebo její části a který je třeba jej stanovit a splnit pro dosa­ žení těchto obecných cílů;

13) „systémem environmentálního řízení“ ta část celkového sy­ stému řízení, která zahrnuje organizační strukturu, plánová­ ní, odpovědnosti, techniky, postupy, procesy a zdroje pro rozvoj, provádění, dosažení, přezkum a udržování environ­ mentální politiky a řízení environmentálních aspektů;

14) „osvědčenými postupy pro environmentální řízení“ nejúčin­ nější způsob, jak v organizacích v příslušném odvětví zavést systém environmentálního řízení, který může vést v daných hospodářských a technických podmínkách k nejlepšímu vli­ vu činnosti organizace na životní prostředí;

15) „podstatnou změnou“ změna ve fungování, struktuře, sprá­ vě, postupech, činnosti, výrobcích nebo službách organiza­ ce, pokud tato změna má nebo může mít významný dopad na systém environmentálního řízení v této organizaci, na ži­ votní prostředí jako takové nebo na lidské zdraví;

16) „interním environmentálním auditem“ systematické, zdoku­ mentované, pravidelné a objektivní hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí, systému řízení a postupů pro ochranu životního prostředí;

17) „auditorem“ jednotlivec nebo skupina jednotlivců, která je součástí dané organizace, nebo fyzická či právnická osoba odlišná od organizace, jednající jejím jménem, která hodnotí zejména stávající systém environmentálního řízení a zjišťuje soulad s environmentální politikou a programem organiza­ ce, včetně dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životného prostředí;

18) „environmentálním prohlášením“ ucelené informace pro ve­ řejnost a jiné zainteresované osoby, pokud jde o

a) strukturu a činnost organizace;

b) environmentální politiku a systém environmentálního řízení v organizaci;

c) environmentální aspekty organizace a dopady její čin­ nosti na životní prostředí;

d) environmentální program, obecné a specifické environ­ mentální cíle organizace;

e) vliv činnosti organizace na životní prostředí a dodržo­ vání příslušných právních povinností týkajících se život­ ního prostředí uvedených v příloze IV;

19) „aktualizovaným environmentálním prohlášením“ ucelené informace pro veřejnost a jiné zainteresované osoby, které obsahují aktualizace posledního schváleného environmentál­ ního prohlášení týkající se výhradně vlivu činnosti organiza­ ce na životní prostředí a dodržování příslušných povinností vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí uvedených v příloze IV;

20) „environmentálním ověřovatelem“

a) subjekt posuzování shody ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008, který získal akreditaci podle tohoto naří­ zení, nebo jakékoli sdružení či seskupení těchto subjek­ tů, nebo

b) jakákoli fyzická či právnická osoba, která získala licenci k provádění ověřování a schvalování podle tohoto naří­ zení, nebo jakékoli sdružení či seskupení těchto osob;

21) „organizací“ společnost, korporace, firma, podnik, orgán nebo instituce, usazená ve Společenství nebo mimo něj, je­ jich část nebo kombinace, která je či není právnickou oso­ bou, veřejná nebo soukromá, která má svou vlastní funkční strukturu a správu;

22) „místem“ určitá lokalita, která podléhá kontrole určité orga­ nizace a na které probíhají činnosti, vyrábějí se výrobky a po­ skytují se služby, včetně veškeré infrastruktury, vybavení a materiálu; místo představuje nejmenší jednotku, kterou je možno registrovat;

23) „uskupením organizací“ skupina nezávislých organizací, které navzájem spojuje zeměpisná blízkost nebo obchodní činnost a které společně zavádějí systém environmentálního řízení;

24) „ověřováním“ postup posuzování shody, který provádí envi­ ronmentální ověřovatel, aby prokázal, zda environmentální přezkum, environmentální politika, systém environmentál­

25) „schválením“ potvrzení vydané environmentálním ověřova­ telem, který ověřil, že informace a údaje v environmentálním prohlášení organizace a aktualizovaném environmentálním prohlášení jsou spolehlivé, důvěryhodné a správné a vyho­ vují požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

26) „donucovacími orgány“ příslušné orgány určené členskými státy, které mají zjišťovat, zamezovat a prošetřovat porušení příslušných právních předpisů týkajících se životního pro­ středí a v případě nutnosti přijmout donucovací opatření;

27) „indikátorem vlivu činnosti organizace na životní prostředí“ konkrétní vyjádření, které umožňuje změřit vliv činnosti or­ ganizace na životní prostředí;

28) „malými organizacemi“

a) mikropodniky, malé a střední podniky vymezené v do­ poručení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (1) nebo

b) místní orgány spravující méně než 10 000 obyvatel nebo jiné orgány veřejné moci zaměstnávající méně než 250 osob a s ročním rozpočtem do 50 milionů EUR nebo roční rozvahou do 43 milionů EUR, včetně všech těchto subjektů:

i) vlád či jiných orgánů veřejné správy nebo veřejných poradních orgánů na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni,

ii) fyzických nebo právnických osob, které vykonávají funkci ve veřejné správě podle vnitrostátního prá­ va, včetně zvláštních povinností, činností nebo slu­ žeb souvisejících se životním prostředím, a

iii) fyzických nebo právnických osob, které jsou veřejně odpovědné nebo vykonávají funkci nebo poskytují veřejné služby ve vztahu k životnímu prostředí a jsou řízeny subjektem nebo osobou uvedenou v písmeni b);

29) „společnou registrací“ jediná registrace všech nebo několika míst organizace s místy v jednom či více členských státech nebo ve třetích zemích;

30) „akreditačním orgánem“ vnitrostátní akreditační orgán sta­ novený podle článku 4 nařízení (ES) č. 765/2008, který pro­ vádí akreditaci environmentálních ověřovatelů a dohled nad environmentálními ověřovateli;

ního řízení nebo interní environmentální audit a jejich zave­  

dení v dané organizaci splňují požadavky tohoto nařízení;

(1) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.

31) „licenčním orgánem“ orgán stanovený podle čl. 5 odst. 2 na­ řízení ES) č. 765/2008, který vydává licence environmentál­ ním ověřovatelům a provádí dohled nad environmentálními ověřovateli.

KAPITOLA II

REGISTRACE ORGANIZACÍ

Článek 3

Určení příslušného orgánu

1. Žádosti o registraci organizací z jednoho členského státu se podávají příslušnému orgánu v daném členském státě.

2. Organizace s místy v jednom nebo více členských státech nebo třetích zemích může požádat o jedinou společnou registraci všech nebo některých těchto míst.

Žádosti o jedinou společnou registraci se podávají u příslušného orgánu členského státu, v němž se nachází sídlo organizace nebo správní ústředí určené pro účely tohoto odstavce.

3. Organizace mimo Společenství podávají žádosti o registra­ ci, včetně společných registrací, u nichž se všechna místa nachá­ zejí mimo Společenství, kterémukoli příslušnému orgánu v členských státech, které umožňují registraci organizací mimo Společenství v souladu s čl. 11 odst. 1 druhým pododstavcem.

Tyto organizace zajistí, aby environmentální ověřovatel, který bude provádět ověřování a schvalovat systém environmentálního řízení v dané organizaci, byl akreditován nebo byl držitelem li­ cence v členském státě, v němž organizace žádá o registraci.

Článek 4

Příprava registrace

1. Organizace, které se hodlají poprvé zaregistrovat,

a) provedou u všech environmentálních aspektů organizace environmentální přezkum podle požadavků stanovených v příloze I a v bodě A.3.1 přílohy II;

b) s ohledem na výsledky environmentálního přezkumu vypra­ cují a zavedou systém environmentálního řízení, který zahr­ ne všechny požadavky uvedené v příloze II a zohlední osvědčené postupy environmentálního řízení pro příslušné odvětví uvedené v čl. 46 odst. 1 písm. a), jsou-li tyto postupy k dispozici;

c) provedou interní audit v souladu s požadavky uvedenými v bodě A.5.5 přílohy II a v příloze III;

d) připraví environmentální prohlášení v souladu s přílohou IV. Při posouzení vlivu činnosti organizace na životní prostředí se přihlíží k odvětvovým referenčním dokumentům podle článku 46, jsou-li tyto dokumenty pro konkrétní odvětví k dispozici.

2. Organizace mohou využít pomoci uvedené v článku 32, která je poskytována v členském státě, v němž organizace žádá o registraci.

3. Organizace, které mají certifikovaný systém environmentál­ ního řízení uznaný v souladu s čl. 45 odst. 4, nejsou povinny pro­ vádět ty části přezkumu, u nichž bylo uznáno, že jsou rovnocenné s tímto nařízením.

4. Organizace poskytnou materiály a dokumenty, které pro­ kazují, že organizace dodržuje veškeré požadavky vyplývající z příslušných právních předpisů týkajících se životního prostředí.

Organizace mohou v souladu s článkem 32 požádat příslušný do­ nucovací orgán nebo orgány nebo environmentálního ověřova­ tele o informace.

Organizace mimo Společenství musí rovněž uvést, jaké poža­ davky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního pro­ středí jsou kladeny na obdobné organizace v členských státech, ve kterých dané organizace zamýšlejí podat žádost.

Jsou-li pro konkrétní odvětví k dispozici odvětvové referenční do­ kumenty podle článku 46, posouzení vlivu činnosti organizace na životní prostředí se provede s odkazem na příslušný dokument.

5. Akreditovaný nebo licencovaný environmentální ověřova­ tel ověří úvodní environmentální přezkum, systém environmen­ tálního řízení, postup auditu a jeho průběh a týž ověřovatel schválí environmentální prohlášení.

Článek 5

Žádost o registraci

1. O registraci může požádat každá organizace, která splňuje požadavky stanovené v článku 4.

2. Žádost o registraci se podává u příslušného orgánu určené­ ho podle článku 3 a obsahuje

a) schválené environmentální prohlášení v elektronické nebo tištěné podobě;

b) prohlášení podle čl. 25 odst. 9 podepsané environmentálním ověřovatelem, který schválil environmentální prohlášení;

c) vyplněný formulář, který zahrnuje alespoň údaje uvedené v příloze VI;

d) doklad o zaplacení příslušných poplatků, pokud se vybírají.

3. Žádost musí být sepsána v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, v němž organizace žádá o registraci.

KAPITOLA III

POVINNOSTI REGISTROVANÝCH ORGANIZACÍ

Článek 6

Prodloužení registrace v systému EMAS

1. Registrovaná organizace alespoň jednou za tři roky

a) nechá ověřit celý systém environmentálního řízení a auditu a jeho používání;

b) aktualizuje environmentální prohlášení podle požadavků sta­ novených v příloze IV a nechá jej schválit environmentálním ověřovatelem;

c) předá schválené environmentální prohlášení příslušnému orgánu;

d) předá příslušnému orgánu vyplněný formulář, který zahrnuje alespoň údaje uvedené v příloze VI;

e) uhradí příslušnému orgánu poplatek za prodloužení registra­ ce, pokud se poplatek vybírá.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, registrovaná organizace každoročně

a) v souladu s programem auditu provede interní audit vlivu činnosti organizace na životní prostředí a audit dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí podle přílohy III;

b) aktualizuje environmentální prohlášení podle požadavků sta­ novených v příloze IV a nechá jej schválit environmentálním ověřovatelem;

c) předá schválené aktualizované environmentální prohlášení příslušnému orgánu;

d) předá příslušnému orgánu vyplněný formulář, který zahrnuje alespoň údaje uvedené v příloze VI;

e) uhradí příslušnému orgánu poplatek za další vedení registra­ ce, pokud se poplatek vybírá.

3. Registrované organizace své environmentální prohlášení a aktualizované environmentální prohlášení zveřejní do jednoho měsíce od registrace a do jednoho měsíce od prodloužení registrace.

Registrované organizace mohou uvedený požadavek splnit tím, že na vyžádání umožní přístup k environmentálnímu prohlášení a k aktualizovanému environmentálnímu prohlášení nebo vytvoří odkazy na internetové stránky, kde jsou tato prohlášení dostupná.

Registrované organizace upřesní, jakým způsobem má veřejnost přístup k formuláři uvedenému v příloze VI.

Článek 7

Výjimky pro malé organizace

1. Na žádost malé organizace příslušné orgány prodlouží in­ terval tří let podle čl. 6 odst. 1 až na čtyři roky nebo interval jed­ noho roku podle čl. 6 odst. 2 až na období dvou let, potvrdí-li environmentální ověřovatel, který organizaci ověřoval, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) neexistují významná environmentální rizika;

b) organizace neplánuje žádné podstatné změny uvedené v článku 8;

c) neexistují významné místní environmentální problémy, k nimž organizace přispívá.

Pro podání žádosti uvedené v prvním pododstavci může organi­ zace použít formulář uvedený v příloze VI.

2. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1, příslušný orgán žádost zamítne. Organizaci sdělí řádné odůvodnění.

3. Organizace, které využijí prodloužení intervalu podle od­ stavce 1 až na dva roky, předloží příslušnému orgánu neschválené aktualizované environmentální prohlášení každý rok, kdy se na ně vztahuje výjimka z povinnosti mít aktualizované environmen­ tální prohlášení ověřené.

Článek 8

Podstatné změny

1. Pokud registrovaná organizace plánuje podstatné změny, provede environmentální přezkum těchto změn, včetně environ­ mentálních aspektů a dopadů na životní prostředí.

2. Po provedení environmentálního přezkumu těchto změn organizace aktualizuje úvodní environmentální přezkum a od­ povídajícím způsobem upraví svou environmentální politiku a environmentální program a systém environmentálního řízení a přezkoumá a aktualizuje celé environmentální prohlášení.

3. Všechny dokumenty upravené a aktualizované podle člán­ ku 2 musí být do šesti měsíců ověřeny a schváleny.

4. Po schválení organizace oznámí příslušnému orgánu změny na formuláři uvedeném v příloze VI a tyto změny zveřejní.

Článek 9

Interní environmentální audit

1. Registrovaná organizace vytvoří program auditu, který za­ jistí, že po dobu nejvýše tří let nebo čtyř let, pokud se uplatní vý­ jimka podle článku 7, budou veškeré činnosti v organizaci podléhat internímu environmentálnímu auditu podle požadavků stanovených v příloze III.

2. V zájmu objektivního posouzení provedou audit auditoři, kteří mají individuálně nebo kolektivně odbornou kvalifikaci pro provádění tohoto auditu a jsou dostatečně nezávislí na činnos­ tech, jež jsou předmětem auditu.

3. Program environmentálního auditu dané organizace stanoví cíle každého auditu nebo cyklu auditu, včetně četnosti auditu pro každou činnost.

4. Auditoři připraví na konci každého auditu nebo cyklu au­ ditu písemnou zprávu o auditu.

5. Auditor oznámí zjištění a závěry auditu organizaci.

6. Po provedení auditu organizace připraví a provede příslušný akční plán.

7. Organizace musí zavést vhodné mechanismy, které zaručí provedení opatření vyplývajících z výsledků auditu.

Článek 10

Použití loga EMAS

1. Aniž je dotčen čl. 35 odst. 2, mohou logo EMAS uvedené v příloze V používat pouze registrované organizace, a to pouze po dobu platnosti jejich registrace.

Logo musí být vždy opatřeno registračním číslem organizace.

2. Logo EMAS smí být použito pouze v souladu s technický­ mi specifikacemi stanovenými v příloze V.

3. Pokud se organizace rozhodne v souladu čl. 3 odst. 2 neza­ hrnout do společné registrace všechna svá místa, zajistí, aby při komunikaci s veřejností a při používání loga EMAS bylo zřejmé, na jaká místa se registrace vztahuje.

4. Logo EMAS se nepoužije

a) na výrobcích nebo jejich obalech nebo

b) ve spojení se srovnávacími tvrzeními týkajícími se jiných čin­ ností a služeb, ani způsobem, který by mohl vyvolat záměnu se značkami ekologicky šetrných výrobků.

5. Informace o životním prostředí zveřejněné registrovanou organizací mohou nést logo EMAS za předpokladu, že odkazují na poslední environmentální prohlášení organizace nebo na ak­ tualizované environmentální prohlášení, ze kterého byly čerpány, a byly schváleny environmentálním ověřovatelem s tím, že

a) jsou přesné;

b) jsou podložené a ověřitelné;

c) jsou relevantní a použité ve správném kontextu;

d) jsou reprezentativní, pokud jde o celkový vliv činnosti orga­ nizace na životní prostředí;

e) nevedou k nesprávnému výkladu a

f) jsou významné s ohledem na celkový dopad na životní prostředí.

KAPITOLA IV

PRAVIDLA PRO PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY

Článek 11

Určení příslušných orgánů a jejich úloha

1. Členské státy určí příslušné orgány, které jsou pověřeny re­ gistrací organizací se sídlem ve Společenství podle tohoto nařízení.

Členské státy mohou stanovit, že jimi stanovené příslušné orgány zajišťují a odpovídají za registraci organizací se sídlem mimo Spo­ lečenství podle tohoto nařízení.

Příslušné orgány kontrolují registraci organizací a jejich setrvání v rejstříku, včetně pozastavení a zrušení registrace.

2. Příslušné orgány mohou působit na celostátní, regionální nebo místní úrovni.

3. Obsazení příslušných orgánů musí být zárukou jejich nezá­ vislosti a nestrannosti.

4. Pro řádný výkon úkolů musí mít příslušné orgány dostateč­ né finanční prostředky i lidské zdroje.

5. Příslušné orgány musí konzistentně uplatňovat toto naří­ zení a podílet se na pravidelném vzájemném hodnocení podle článku 17.

Článek 12

Povinnosti týkající se registrací

1. Příslušné orgány stanoví postupy pro registraci organizací.

Přijmou zejména pravidla pro

a) posuzování připomínek zainteresovaných osob, včetně akre­ ditačních a licenčních orgánů a příslušných donucovacích or­ gánů a subjektů zastupujících organizace, týkajících se žadatele nebo registrovaných organizací;

b) zamítnutí, pozastavení nebo zrušení registrace organizací;

c) řešení odvolání a stížností podaných proti jejich rozhodnutím.

2. Příslušné orgány vytvoří a vedou ve svém členském státě rej­ střík registrovaných organizací, včetně informací o tom, jak lze získat jejich environmentální nebo aktualizované environmentál­ ní prohlášení, a měsíčně tento rejstřík aktualizují.

Rejstřík musí být veřejnosti přístupný na internetových stránkách.

3. Příslušné orgány sdělují každý měsíc Komisi změny v rej­ stříku uvedeném v odstavci 2, a to podle rozhodnutí daného člen­ ského státu buď přímo, nebo prostřednictvím vnitrostátních orgánů.

Článek 13

Registrace organizací

1. Příslušné orgány posoudí žádosti o registraci organizací v souladu s postupy stanovenými za tím účelem.

2. Pokud organizace žádá o registraci, příslušný orgán danou organizaci zaregistruje a udělí jí registrační číslo, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) příslušný orgán obdržel žádost o registraci, která zahrnuje všechny dokumenty uvedené v čl. 5 odst. 2 písm. a) až d);

b) příslušný orgán zkontroloval, že ověření a schválení bylo provedeno v souladu s články 25, 26 a 27;

c) příslušný orgán je na základě obdržených podkladů, napří­ klad ve formě písemné zprávy příslušného donucovacího or­ gánu, přesvědčen o tom, že neexistují důkazy o porušení příslušných právních předpisů týkajících se životního prostředí;

d) zainteresované osoby nepodaly žádné závažné stížnosti nebo stížnosti byly kladně vyřešeny;

e) příslušný orgán je na základě obdržených podkladů přesvěd­ čen o tom, že organizace splňuje veškeré požadavky tohoto nařízení, a

f) příslušný orgán obdržel registrační poplatek, pokud je tento poplatek vybírán.

3. Příslušný orgán oznámí organizaci, že byla registrována, a poskytne jí její registrační číslo a logo EMAS.

4. Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že organizace žá­ dající o registraci nesplňuje požadavky stanovené v odstavci 2, re­ gistraci dané organizace zamítne a sdělí jí řádné odůvodnění.

5. Příslušný orgán registraci dané organizace zamítne, pokud obdrží od akreditačního nebo licenčního orgánu písemnou zprá­ vu o dohledu, podle které nebyly činnosti environmentálního ověřovatele provedeny natolik dostatečně, aby bylo zajištěno, že organizace žádající o registraci splnila požadavky tohoto nařízení. Příslušný orgán vyzve organizaci, aby podala novou žádost o registraci.

6. Příslušný orgán povede konzultace s dotčenými osobami, včetně dané organizace, aby získal podklady potřebné k rozhod­ nutí o zamítnutí registrace organizací.

Článek 14

Prodloužení registrace organizace

1. Příslušný orgán prodlouží registraci organizace, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) příslušný orgán obdržel schválené environmentální prohlá­ šení uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c), schválené aktualizované environmentální prohlášení uvedené v čl. 6 odst. 2 písm. c) nebo neschválené aktualizované environmentální prohlášení uvedené v čl. 7 odst. 3;

b) příslušný orgán obdržel vyplněný formulář uvedený v čl. 6 odst. 1 písm. d) a čl. 6 odst. 2 písm. d), který zahrnuje xxxxx xxx údaje uvedené v příloze VI;

c) příslušný orgán nemá žádné důkazy o tom, že ověření a schválení nebylo provedeno v souladu s články 25, 26 a 27;

d) příslušný orgán nemá žádné důkazy o tom, že byly porušeny příslušné právní předpisy týkající se životního prostředí;

e) zainteresované osoby nepodaly žádné závažné stížnosti nebo jejich stížnosti byly kladně vyřešeny;

f) příslušný orgán je na základě obdržených podkladů přesvěd­ čen o tom, že organizace splňuje veškeré požadavky tohoto nařízení;

g) příslušnému orgánu byl uhrazen poplatek za prodloužení re­ gistrace, pokud je tento poplatek vybírán.

2. Příslušný orgán oznámí organizaci, že byla její registrace prodloužena.

Článek 15

Pozastavení nebo zrušení registrace

1. Pokud má příslušný orgán za to, že registrovaná organizace nedodržuje toto nařízení, umožní dané organizaci, aby k této zá­ ležitosti předložila své stanovisko. Nepodá-li organizace uspoko­ jivou odpověď, musí se její registrace v rejstříku zrušit nebo pozastavit.

2. Pokud příslušný orgán obdrží od akreditačního nebo licenč­ ního orgánu písemnou zprávu o dohledu, podle které nebyly čin­ nosti environmentálního ověřovatele provedeny dostatečně pro to, aby bylo zajištěno splnění požadavků tohoto nařízení regist­ rovanou organizací, registrace se pozastaví.

3. Registrace organizace v rejstříku se podle situace pozastaví nebo zruší, pokud organizace příslušnému orgánu nepředloží do dvou měsíců ode dne, kdy o to byla požádána, některý z těchto dokumentů:

a) schválené environmentální prohlášení, aktualizované envi­ ronmentální prohlášení nebo podepsané prohlášení podle čl. 25 odst. 9;

b) formulář, ve kterém organizace uvede alespoň údaje stano­ vené v příloze VI.

4. Pokud příslušný donucovací orgán písemnou zprávou uvě­ domí příslušný orgán o porušení právních předpisů týkajících se životního prostředí organizací, příslušný orgán registraci této or­ ganizace v rejstříku podle situace pozastaví nebo zruší.

5. Pokud se příslušný orgán rozhodne pozastavit nebo zrušit registraci, zohlední alespoň

a) jaký vliv má nedodržení požadavků tohoto nařízení danou organizací na životní prostředí;

b) v jaké míře je možné předvídat nedodržení požadavků to­ hoto nařízení danou organizací nebo okolnosti vedoucí k da­ nému stavu;

c) případy nedodržení požadavků tohoto nařízení danou orga­ nizací v minulosti;

d) zvláštní okolnosti související s danou organizací.

6. Příslušný orgán povede konzultace s dotčenými osobami, včetně dané organizace, aby získal podklady potřebné k rozhod­ nutí o pozastavení nebo zrušení registrace organizace v rejstříku.

7. Pokud příslušný orgán obdrží v jiné formě než v písemné zprávě o dohledu od akreditačního nebo licenčního orgánu pod­ klady o tom, že činnosti environmentálního ověřovatele nebyly provedeny dostatečně pro to, aby bylo zajištěno splnění požadav­ ků tohoto nařízení organizací, požádá o konzultaci akreditační nebo licenční orgán, který dohlíží na činnost environmentálního ověřovatele.

8. Veškerá přijatá opatření příslušný orgán odůvodní.

9. Příslušný orgán vhodným způsobem vyrozumí danou or­ ganizaci o konzultacích s dotčenými osobami.

10. Pozastavení registrace organizace v rejstříku se zruší, po­ kud příslušný orgán obdrží uspokojivé informace o tom, že or­ ganizace splňuje požadavky tohoto nařízení.

Článek 16

Fórum příslušných orgánů

1. Příslušné orgány vytvoří fórum příslušných orgánů ze všech členských států. Fórum příslušných orgánů zasedá nejméně jed­ nou za rok za přítomnosti zástupce Komise.

Fórum příslušných orgánů přijme svůj jednací řád.

2. Fóra příslušných orgánů se účastní příslušné orgány z kaž­ dého členského státu. Pokud v jednom členském státě působí ně­ kolik příslušných orgánů, přijmou se opatření, která vhodným způsobem zajistí, aby o činnostech fóra příslušných orgánů byly vyrozuměny všechny orgány.

3. Fórum příslušných orgánů vypracuje pokyny pro sladění postupů týkajících se registrace organizací podle tohoto nařízení, včetně prodloužení, pozastavení a zrušení registrace organizací v rejstříku v rámci Společenství i mimo něj.

Fórum příslušných orgánů předá tyto pokyny Komisi, jakož i do­ kumenty týkající se vzájemného hodnocení.

4. Komise předloží návrh pokynů týkajících se harmonizač­ ních postupů, které přijalo fórum příslušných orgánů, za účelem jejich přijetí regulativním postupem s kontrolou podle čl. 49 odst. 3.

Tyto dokumenty se zveřejní.

Článek 17

Vzájemné hodnocení příslušných orgánů

1. Fórum příslušných orgánů provede vzájemné hodnocení za účelem posouzení shody registračního systému každého přísluš­ ného orgánu s tímto nařízením a vypracuje harmonizovaný pří­ stup k uplatňování pravidel týkajících se registrace.

2. Vzájemné hodnocení se provádí pravidelně, avšak alespoň každé čtyři roky, a zahrnuje posouzení pravidel a postupů uvede­ ných v článcích 12, 13 a 15. Na vzájemném hodnocení se podílí všechny příslušné orgány.

3. Komise stanoví postupy k provádění vzájemného hodnoce­ ní, včetně postupů pro odvolání proti rozhodnutím přijatým v důsledku vzájemného hodnocení.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 49 odst. 3.

4. Postupy uvedené v odstavci 3 se stanoví předtím, než pro­ běhne první vzájemné hodnocení.

5. Fórum příslušných orgánů pravidelně předkládá Komisi a výboru zřízenému podle čl. 49 odst. 1 výroční zprávu o vzá­ jemném hodnocení.

Tato zpráva je schválena fórem příslušných orgánů a výborem uvedeným v prvním pododstavci a poté zveřejněna.

KAPITOLA V

ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATELÉ

Článek 18

Úkoly environmentálních ověřovatelů

1. Environmentální ověřovatelé posoudí, zda environmentál­ ní přezkum, environmentální politika, systém řízení a postupy au­ ditu a jejich provádění jsou v případě dané organizace v souladu s požadavky tohoto nařízení.

2. Environmentální ověřovatelé ověřují

a) dodržování všech požadavků tohoto nařízení ve vztahu k úvodnímu environmentálnímu přezkumu, systému envi­ ronmentálního řízení, environmentálnímu auditu a jeho výs­ ledkům, jakož i ve vztahu k environmentálnímu prohlášení nebo aktualizovanému environmentálnímu prohlášení;

b) dodržování požadavků vyplývajících z příslušných právních předpisů Společenství či předpisů s celostátní, regionální nebo místní působností týkajících se životního prostředí ze strany organizace;

c) neustálé zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

d) spolehlivost, důvěryhodnost a správnost údajů a informací v těchto dokumentech:

i) environmentální prohlášení,

ii) aktualizované environmentální prohlášení;

iii) všechny environmentální informace, které mají být schváleny.

3. Environmentální ověřovatelé ověřují zejména vhodnost úvodního environmentálního přezkumu nebo auditu či dalších postupů prováděných organizací, aniž by tyto postupy zbytečně opakovali.

4. Environmentální ověřovatelé ověřují, zda jsou výsledky in­ terního auditu spolehlivé. Za tím účelem mohou případně využít namátkové kontroly.

5. Při ověřování přípravy organizace na registraci zkontroluje environmentální ověřovatel, jestli organizace splnila alespoň tyto požadavky:

a) je zaveden plně funkční systém environmentálního řízení podle přílohy II;

b) je zcela zaveden naplánovaný program auditu, který již byl podle xxxxxxx XXX zahájen tak, aby se vztahoval alespoň na nej­ závažnější dopady na životní prostředí;

c) je dokončen přezkum vedením organizace podle části A xxxxxxx XX a

d) je připraveno environmentální prohlášení podle přílohy IV a byly zohledněny odvětvové referenční dokumenty, pokud byly dostupné.

6. Pro účely ověřování prodloužení registrace podle čl. 6 odst. 1 zkontroluje environmentální ověřovatel, jestli organizace splnila tyto požadavky:

a) organizace má plně funkční systém environmentálního řízení v souladu s přílohou II;

b) organizace má plně funkční naplánovaný program auditu, je­ hož alespoň jeden cyklus byl proveden v souladu s přílohou III;

c) organizace provedla jeden přezkum vedením organizace a

d) organizace připravila environmentální prohlášení v souladu s přílohou IV a byly zohledněny odvětvové referenční doku­ menty, pokud byly dostupné.

7. Pro účely ověřování prodloužení registrace podle čl. 6 odst. 2 zkontroluje environmentální ověřovatel, jestli organizace splnila alespoň tyto požadavky:

a) organizace provedla interní audit vlivu činnosti organizace na životní prostředí a dodržování příslušných požadavků vy­ plývajících z právních předpisů týkajících se životního pro­ středí podle přílohy III;

b) organizace prokazuje soustavné dodržování příslušných po­ žadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se ži­ votního prostředí a neustálé zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí a

c) organizace připravila aktualizované environmentální prohlá­ šení podle přílohy IV a byly zohledněny odvětvové referenč­ ní dokumenty, pokud byly dostupné.

Článek 19

Četnost ověřování

1. Environmentální ověřovatel sestaví po konzultaci s organi­ zací program, který zajistí, aby byly ověřovány všechny poža­ davky nezbytné pro registraci a její prodloužení podle článku 4, 5 a 6.

2. Environmentální ověřovatel schválí v intervalech nepřekra­ čujících 12 měsíců všechny aktualizované údaje v environmen­ tálním prohlášení nebo aktualizovaném environmentálním prohlášení.

Ve vhodných případech se uplatní výjimka podle článku 7.

Článek 20

Požadavky na environmentální ověřovatele

1. Za účelem získání akreditace nebo licence podle tohoto na­ řízení podá uchazeč o pozici environmentálního ověřovatele žá­ dost k příslušnému akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu.

V této žádosti se uvede rozsah požadované akreditace nebo li­ cence s odkazem na klasifikaci ekonomických činností stanove­ nou v nařízení (ES) č. 1893/2006 (1).

2. Environmentální ověřovatel odpovídajícím způsobem akre­ ditačnímu nebo licenčnímu orgánu doloží ve vztahu k rozsahu požadované akreditace nebo licence svoji způsobilost zahrnující znalosti, příslušné zkušenosti a technickou způsobilost v oblastech

a) tohoto nařízení;

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne

20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomic­ kých činností NACE Revize 2 (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).

b) obecného fungování systémů environmentálního řízení;

c) příslušných odvětvových referenčních dokumentů vydaných Komisí podle článku 46 k uplatňování tohoto nařízení;

d) právních, správních a jiných požadavků týkajících se činnos­ ti, která podléhá ověřování a schvalování;

e) environmentálních aspektů a dopadů na životního prostředí, včetně environmentální dimenze udržitelného rozvoje;

f) technických aspektů environmentální problematiky týkajících se činnosti, která podléhá ověřování a schvalování;

g) obecného fungování činnosti podléhající ověřování a schva­ lování pro posouzení vhodnosti systému řízení vzhledem k vzájemnému působení mezi organizací, jejími výrobky, službami, provozem a životním prostředím včetně alespoň

i) technologií, které organizace využívá,

ii) terminologie a nástrojů využívaných při těchto činnostech,

iii) provozních činností a jejich charakteristických rysů vzá­ jemného ovlivňování s životním prostředím,

iv) metodiky pro hodnocení významných environmentál­ ních aspektů,

v) technologie pro regulaci znečištění a jeho zmírňování;

h) požadavků na environmentální audit a jeho metodiky včetně schopnosti provádět ověřovací audit systému environmentál­ ního řízení, určení vhodných zjištění a závěrů auditu, jakož i přípravy a předložení zpráv o auditech v ústní i písemné po­ době pro jasný záznam ověřovacího auditu;

i) informačního auditu, environmentálního prohlášení a aktua­ lizovaného environmentálního prohlášení s ohledem na ří­ zení a ukládání údajů, jakož i práci s údaji, předkládání dat v písemné a grafické podobě k posouzení případných chyb­ ných údajů, použití předpokladů a odhadů;

j) environmentální dimenze výrobků a služeb, včetně environ­ mentálních aspektů a vlivu činnosti organizace na životní prostředí během a po použití těchto výrobků a služeb, jakož i úplnost údajů poskytnutých pro environmentální rozhodování.

3. Po environmentálním ověřovateli se požaduje, aby doložil systém soustavného odborného rozvoje v oblastech způsobilosti stanovených v odstavci 2 a v tomto rozvoji pokračoval pro účely posouzení akreditačním nebo licenčním orgánem.

4. Environmentální ověřovatel musí být externí třetí osobou a musí být při provádění své činnosti nezávislý, zejména na au­ ditorovi nebo konzultantovi organizace, jakož i nestranný a objektivní.

5. Environmentální ověřovatel musí zajistit, že nebude pod­ léhat komerčním, finančním nebo jiným tlakům, které by mohly ovlivnit jeho hodnocení nebo ohrozit důvěru v nezávislost jeho posudku a integritu ve vztahu k ověřování. Environmentální ově­ řovatel zajistí v tomto ohledu dodržování všech příslušných pravidel.

6. Pro účely posouzení souladu s požadavky tohoto nařízení na ověřování a schvalování musí mít environmentální ověřovatel dokumentaci metod a postupů, včetně mechanismů řízení kvali­ ty a pravidel o důvěrnosti informací.

7. Pokud je environmentálním ověřovatelem organizace, musí mít organizační schéma s podrobnými údaji o struktuře a odpo­ vědnostech v rámci organizace a prohlášení o právním statusu, vlastnictví a zdrojích financování, které předloží na požádání.

Toto organizační schéma musí být na požádání k dispozici.

8. Dodržování těchto požadavků je zajišťováno v rámci po­ souzení prováděného před udělením akreditace nebo licence a v rámci dohledu prováděného akreditačním nebo licenčním orgánem.

Článek 21

Dodatečné požadavky na environmentální ověřovatele, kteří jsou fyzickými osobami a provádějí ověřování

a schvalování samostatně

Pokud jsou environmentálními ověřovateli fyzické osoby, které samostatně provádějí ověřování a schvalování, musí mít, kromě toho, že splňují požadavky stanovené v článku 20:

a) veškerou potřebnou odbornou způsobilost k provádění ově­ řování a schvalování v oblastech, na které se vztahuje licence;

b) omezený rozsah licence v závislosti na osobní odborné způsobilosti.

Článek 22

Dodatečné požadavky na environmentální ověřovatele působící v třetích zemích

1. Pokud environmentální ověřovatel zamýšlí provádět ověřo­ vání a schvalování v třetích zemích, žádá o akreditaci nebo licen­ ci pro konkrétní třetí země.

2. K získání akreditace nebo licence pro určitou třetí zemi musí environmentální ověřovatel splňovat kromě požadavků stano­ vených v článcích 20 a 21 tyto požadavky:

a) znalost právních, správních a jiných požadavků týkajících se životního prostředí v třetí zemi, pro kterou žádá o akreditaci nebo licenci;

b) znalost úředního jazyka třetí země, pro kterou žádá o akre­ ditaci nebo licenci.

3. Požadavky uvedené v odstavci 2 se považují za splněné, po­ kud environmentální ověřovatel doloží existenci smluvního vzta­ hu mezi ním a způsobilou osobou nebo organizací, která tyto požadavky splňuje.

Uvedená osoba nebo organizace musí být nezávislá na organiza­ ci, která má být ověřována.

Článek 23

Dohled nad činností environmentálních ověřovatelů

1. Dohled nad ověřováním a schvalováním prováděném envi­ ronmentálními ověřovateli provádí

a) v členském státě, ve kterém jsou tito ověřovatelé akreditování nebo pro nějž mají licenci, akreditační nebo licenční orgán, který jim udělil akreditaci nebo licenci;

b) v třetí zemi akreditační nebo licenční orgán, který environ­ mentálnímu ověřovateli k těmto činnostem udělil akreditaci nebo licenci;

c) v jiném členském státě, než ve kterém byla těmto ověřovate­ lům udělena akreditace nebo licence, akreditační nebo licenč­ ní orgán členského státu, v němž ověřování probíhá.

2. Alespoň čtyři týdny před každým ověřováním v členském státě oznámí environmentální ověřovatel akreditačnímu nebo li­ cenčnímu orgánu, který je odpovědný za dohled nad jeho činnos­ tmi, podrobné údaje o své akreditaci nebo licenci, jakož i dobu a místo ověřování.

3. Environmentální ověřovatel neprodleně uvědomí akreditač­ ní nebo licenční orgán o všech změnách, které mají vliv na akre­ ditaci nebo licenci nebo na jejich rozsah.

4. V pravidelných intervalech nepřekračujících 24 měsíců musí akreditační nebo licenční orgán zajistit, aby environmentál­ ní ověřovatel nadále dodržoval požadavky na akreditaci nebo li­ cenci, a sledovat kvalitu provedených ověření a schválení.

5. Dohled může zahrnovat audit v kanceláři ověřovatele, do­ hled na místě v organizacích, dotazníky, přezkum environmen­ tálního prohlášení nebo aktualizovaného environmentálního prohlášení schválených environmentálními ověřovateli a pře­ zkum zprávy o ověřování.

Rozsah dohledu musí být přiměřený činnosti prováděné envi­ ronmentálním ověřovatelem.

6. Organizace musí akreditačním nebo licenčním orgánům umožnit provádět dohled nad činností environmentálního ověřo­ vatele při ověřování a schvalování.

7. Rozhodnutí akreditačního nebo licenčního orgánu o ukon­ čení nebo pozastavení akreditace nebo licence nebo omezení roz­ sahu akreditace nebo licence může být přijato teprve poté, co měl environmentální ověřovatel možnost být slyšen.

8. Pokud je dohlížející akreditační nebo licenční orgán toho názoru, že kvalita práce environmentálního ověřovatele nesplňu­ je požadavky tohoto nařízení, předá se dotyčnému environmen­ tálnímu ověřovateli a příslušnému orgánu, u něhož dotčená organizace hodlá požádat o registraci nebo který dotčenou orga­ nizaci zaregistroval, písemná zpráva o dohledu.

V případě dalších sporů se zpráva o dohledu předá fóru akredi­ tačních a licenčních orgánů uvedeném v článku 30.

Článek 24

Dodatečné požadavky na dohled nad činností environmentálních ověřovatelů působících v jiném členském státě, než ve kterém jim byla udělena akreditace nebo licence

1. Environmentální ověřovatel akreditovaný nebo licencovaný v jednom členském státě musí před zahájením ověřování a schva­ lování v jiném členském státě oznámit alespoň čtyři týdny předem akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu toho členského státu, ve kterém bude ověřování a schvalování probíhat, tyto údaje:

a) podrobné údaje o své akreditaci nebo licenci, odbornou způ­ sobilost, zejména znalost požadavků vyplývajících z práv­ ních předpisů daného členského státu týkajících se životního prostředí a znalost jeho úředního jazyka, a případně složení týmu;

b) dobu a místo ověřování a schvalování;

c) adresu a kontaktní údaje organizace;

Toto oznámení se poskytne před každým ověřováním a schvalováním.

2. Akreditační nebo licenční orgán může po ověřovateli poža­ dovat, aby prokázal své znalosti příslušných požadavků vy­ plývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí.

3. Akreditační nebo licenční orgán může klást jiné podmínky, než které jsou uvedeny v odstavci 1, pouze tehdy, pokud tyto jiné podmínky neomezují právo environmentálního ověřovatele po­ skytovat služby v jiném členském státě, než ve kterém byla udě­ lena akreditace nebo licence.

4. Akreditační nebo licenční orgán nesmí využívat postup oznamování podle odstavce 1 k pozdržení příchodu environmen­ tálního ověřovatele. Pokud akreditační nebo licenční orgán

nemůže splnit své úkoly v souladu s odstavcem 2 a 3 před dobou schvalování a ověřování, kterou ověřovatel oznámí v souladu s odst. 1 písm. b), ověřovateli tuto skutečnost přesvědčivým způ­ sobem zdůvodní.

5. Akreditační nebo licenční orgány neúčtují za oznámení a dohled diskriminační poplatky.

6. Pokud je dohlížející akreditační nebo licenční orgán toho názoru, že kvalita práce environmentálního ověřovatele nesplňu­ je požadavky tohoto nařízení, předá se dotyčnému environmen­ tálnímu ověřovateli, akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu, který akreditaci nebo licenci udělil, a příslušnému orgánu, u ně­ hož dotčená organizace hodlá požádat o registraci nebo který do­ tčenou organizaci zaregistroval, písemná zpráva o dohledu. V případě dalších sporů se zpráva o dohledu předá fóru akredi­ tačních a licenčních orgánů uvedeném v článku 30.

Článek 25

Podmínky pro provádění ověřování a schvalování

1. Environmentální ověřovatel vykonává činnost v rozsahu své akreditace nebo licence a na základě písemné dohody s organizací.

Tato dohoda

a) určí rozsah činnosti;

b) určí podmínky, které mají environmentálnímu ověřovateli umožnit pracovat nezávislým odborným způsobem;

c) zavazuje organizaci k nezbytné spolupráci.

2. Environmentální ověřovatel zajistí, aby byly jednoznačně definovány složky organizace a aby tyto složky odpovídaly sku­ tečnému rozdělení činností.

Environmentální prohlášení musí jasně určit různé části organi­ zace, které podléhají ověřování a schvalování.

3. Environmentální ověřovatel provede posouzení prvků uve­ dených v článku 18.

4. Při ověřování a schvalování prozkoumá environmentální ověřovatel dokumentaci, navštíví organizaci, provede kontroly na místě a pohovoří se zaměstnanci.

5. Organizace musí environmentálnímu ověřovateli před jeho návštěvou poskytnout základní údaje o organizaci a jejích činnos­ tech, environmentální politice a programu, popis systému envi­ ronmentálního řízení, který je v organizaci zaveden, podrobnosti o provedeném environmentálním přezkumu nebo auditu, zprávu

o tomto přezkumu nebo auditu a o veškerých následných náprav­ ných opatřeních, jakož i návrh environmentálního prohlášení nebo aktualizované environmentální prohlášení.

6. Environmentální ověřovatel připraví o výsledcích ověřování písemnou zprávu, v níž uvede

a) všechny skutečnosti, které jsou podstatné z hlediska činnosti provedené environmentálním ověřovatelem;

b) popis dodržování veškerých požadavků tohoto nařízení, včetně podkladů, zjištění a závěrů;

c) srovnání dosažených úspěchů a specifických cílů s předcho­ zími environmentálními prohlášeními a posouzením vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jakož i s posou­ zením neustálého zlepšování vlivu činnosti organizace na ži­ votní prostředí;

d) případně technické nedostatky environmentálního pře­ zkumu, metodě auditu, v systému environmentálního řízení nebo v jiných souvisejících procesech.

7. Pokud se zjistí nesoulad s ustanoveními tohoto nařízení, ve zprávě se konkrétně rovněž uvedou

a) zjištění a závěry o nedodržení příslušných ustanovení orga­ nizací, a podklady, z nichž daná zjištění a závěry vycházejí;

b) části environmentálního prohlášení nebo aktualizovaného environmentálního prohlášení, se kterými ověřovatel nesou­ hlasí, a podrobné údaje o změnách nebo dodatcích, které je třeba učinit v environmentálním prohlášení nebo v aktuali­ zovaném environmentálním prohlášení.

8. Po ověření schválí environmentální ověřovatel environmen­ tální prohlášení organizace nebo aktualizované environmentální prohlášení a tím stvrdí, že splňuje požadavky tohoto nařízení, potvrdí-li výsledky ověření a schválení,

a) že informace a údaje v environmentálním prohlášení nebo aktualizovaném environmentálním prohlášení dané organi­ zace jsou spolehlivé a správné a vyhovují požadavkům to­ hoto nařízení a

b) že neexistují důkazy o tom, že organizace nedodržuje pří­ slušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí.

9. Na základě schválení vydá environmentální ověřovatel po­ depsané prohlášení uvedené v příloze VII o tom, že ověření a schválení bylo provedeno v souladu s tímto nařízením.

10. Environmentální ověřovatelé s akreditací nebo licencí v jednom členském státě mohou provádět ověřování a schvalo­ vání v kterémkoli jiném členském státě v souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení.

Ověřování nebo schvalování podléhá dohledu akreditačního nebo licenčního orgánu členského státu, v němž má být tato činnost provedena. Tomuto akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu se oznámí zahájení činnosti ve lhůtě uvedené v čl. 24 odst. 1.

Článek 26

Ověřování a schvalování v malých organizacích

1. Při ověřování a schvalování zohlední environmentální ově­ řovatel určité charakteristiky malých organizací, včetně

a) kompaktních hierarchických vztahů;

b) zaměstnanců, kteří mohou vykonávat několik různých funk­ cí současně;

c) zácviku na pracovišti;

d) schopnosti rychle se přizpůsobit změnám a

e) omezené dokumentace postupů.

2. Environmentální ověřovatel provede ověřování nebo schva­ lování způsobem, který příliš nezatěžuje malé organizace.

3. Environmentální ověřovatel zohlední objektivní zjištění o účinnosti systému, včetně existence postupů v organizaci, které jsou přiměřené její velikosti a složitosti jejího fungování, povaze souvisejících dopadů na životní prostředí a odborné způsobilosti pracovníků.

Článek 27

Podmínky ověřování a schvalování v třetích zemích

1. Environmentální ověřovatelé akreditovaní v jednom člen­ ském státě nebo mající v něm licenci mohou provádět ověřování a schvalování organizace usazené v třetí zemi v souladu s poža­ davky stanovenými v tomto nařízení.

2. Alespoň šest týdnů před každým ověřováním nebo schva­ lováním v třetí zemi oznámí environmentální ověřovatel akredi­ tačnímu nebo licenčnímu orgánu členského státu, v němž dotčená organizace hodlá požádat o registraci nebo kde je registrována, podrobnosti o své akreditaci nebo licenci, jakož i dobu a místo ověřování nebo schvalování.

3. Ověřování a schvalování podléhá dohledu akreditačního nebo licenčního orgánu členského státu, v němž je environmen­ tální ověřovatel akreditován nebo licencován. Tomuto akreditač­ nímu nebo licenčnímu orgánu se oznámí zahájení příslušné činnosti ve lhůtě uvedené v odstavci 2.

KAPITOLA VI

AKREDITAČNÍ A LICENČNÍ ORGÁNY

Článek 28

Provádění akreditace a udělování licencí

1. Akreditační orgány jmenované členskými státy na základě článku 4 nařízení (ES) č. 765/2008 odpovídají za akreditaci envi­ ronmentálních ověřovatelů a dohled nad činnostmi prováděnými uvedenými ověřovateli podle tohoto nařízení.

2. Členské státy mohou v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 765/2008 jmenovat licenční orgán, který bude odpovídat za udělování licencí a dohled nad environmentálními ověřovateli.

3. Členské státy se mohou rozhodnout, že neumožní akredi­ taci fyzických osob či udělení licence fyzickým osobám jakožto environmentálním ověřovatelům.

4. Akreditační a licenční orgány posoudí ve vztahu k rozsahu požadované akreditace nebo licence způsobilost environmentál­ ních ověřovatelů z hlediska požadavků stanovených v článcích 20, 21 a 22.

5. Rozsah akreditace nebo licence environmentálních ověřo­ vatelů je určen podle klasifikace ekonomických činností uvedené v nařízení (ES) č. 1893/2006. Uvedený rozsah je omezen odbor­ nou způsobilostí environmentálního ověřovatele musí případně zohlednit rozsah a složitost činnosti.

6. Akreditační a licenční orgány vytvoří příslušné postupy pro akreditaci nebo licencování environmentálních ověřovatelů, za­ mítnutí akreditace nebo licence, jejich pozastavení a odejmutí, ja­ kož i pro dohled nad environmentálními ověřovateli.

Tyto postupy musí obsahovat mechanismy pro posuzování při­ pomínek dotčených osob, včetně příslušných orgánů a orgánů za­ stupujících organizace, týkajících se žadatelů a akreditovaných nebo licencovaných environmentálních ověřovatelů.

7. V případě zamítnutí akreditace nebo licence vyrozumí akre­ ditační nebo licenční orgán environmentálního ověřovatele o dů­ vodech svého rozhodnutí.

8. Akreditační nebo licenční orgány vytvoří, revidují a aktua­ lizují seznam environmentálních ověřovatelů a rozsah jejich akre­ ditace nebo licence ve svých členských státech a sdělují každý měsíc podle rozhodnutí daného členského státu buď přímo, nebo prostřednictvím vnitrostátních orgánů, změny v tomto seznamu Komisi a příslušnému orgánu členského státu, v němž se nachází daný akreditační nebo licenční orgán.

9. V rámci pravidel a postupů pro monitorování činností podle čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 765/2008 vypracuje akreditač­ ní nebo licenční orgán zprávu o dohledu, v níž po konzultaci s příslušným environmentálním ověřovatelem rozhodne, zda

a) činnosti environmentálního ověřovatele nebyly provedeny natolik dostatečně, aby bylo zajištěno, že organizace splnila požadavky tohoto nařízení, nebo

b) environmentální ověřovatel provedl ověřování a schvalování v rozporu s jedním nebo více požadavky tohoto nařízení.

Tato zpráva se předá příslušnému orgánu v členském státě, ve kterém je organizace registrována nebo žádá o registraci, a pří­ padně i akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu, který akreditaci nebo licenci udělil.

Článek 29

Pozastavení a odnětí akreditace nebo licence

1. Pozastavení nebo odnětí akreditace nebo licence vyžaduje konzultaci s dotčenými osobami, včetně environmentálního ově­ řovatele, aby měl akreditační nebo licenční orgán podklady po­ třebné k rozhodnutí.

2. Akreditační nebo licenční orgán uvědomí environmentál­ ního ověřovatele o důvodech přijatých opatření a případně o jed­ nání s příslušným donucovacím orgánem.

3. Akreditace nebo licence se pozastaví nebo odejme, v závis­ losti na druhu a rozsahu nedostatku nebo porušení právních předpisů, dokud nebude prokázáno, že environmentální ověřo­ vatel splňuje požadavky tohoto nařízení.

4. Pozastavená akreditace nebo licence se obnoví, pokud akre­ ditační nebo licenční orgán obdrží dostatečné informace o tom, že environmentální ověřovatel splňuje požadavky tohoto nařízení.

Článek 30

Fórum akreditačních a licenčních orgánů

1. Zřizuje se fórum všech akreditačních a licenčních orgánů ze všech členských států (dále jen „fórum akreditačních a licenčních orgánů“), které zasedá alespoň jednou za rok za přítomnosti zá­ stupce Komise.

2. Úkolem fóra akreditačních a licenčních orgánů je zajistit sla­ dění postupů týkajících se

a) akreditace environmentálních ověřovatelů nebo udělování li­ cence těmto ověřovatelům podle tohoto nařízení, včetně za­ mítnutí, pozastavení a zrušení akreditace nebo udělení licence, a

b) dohledu nad činnostmi prováděnými akreditovanými envi­ ronmentálními ověřovateli nebo environmentálními ověřo­ vateli majícími příslušnou licenci.

3. Fórum akreditačních a licenčních orgánů vypracuje pokyny k otázkám odborné způsobilosti akreditačních a licenčních orgánů.

4. Fórum akreditačních a licenčních orgánů přijme svůj jedna­ cí řád.

5. Pokyny uvedené v odstavci 3 a jednací řád uvedený v od­ stavci 4 se předají Komisi.

6. Pokud fórum akreditačních a licenčních orgánů schválí po­ kyny týkající se harmonizačních postupů, Komise tyto pokyny předloží za účelem jejich přijetí regulativním postupem s kontro­ lou podle čl. 49 odst. 3.

Tyto dokumenty se zveřejní.

Článek 31

Vzájemné hodnocení akreditačních a licenčních orgánů

1. Vzájemné hodnocení z hlediska akreditace a licencování environmentálních ověřovatelů podle tohoto nařízení, které pro­ vede fórum akreditačních a licenčních orgánů se provádí v pravi­ delných intervalech alespoň každé čtyři roky a zahrnuje posouzení pravidel a postupů uvedených v článcích 28 a 29.

Vzájemného hodnocení se účastní všechny akreditační a licenční orgány.

2. Fórum akreditačních a licenčních orgánů pravidelně před­ kládá Komisi a výboru zřízenému podle čl. 49 odst. 1 výroční zprávu o vzájemném hodnocení.

Tato zpráva se po schválení fórem akreditačních a licenčních or­ gánů a výborem uvedeném v prvním pododstavci zveřejní.

KAPITOLA VII

PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ

Článek 32

Pomoc organizacím v souvislosti s dodržováním příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí

1. Členské státy zajistí, aby organizace měly přístup k infor­ macím a k možnostem pomoci v souvislosti s požadavky vyplý­ vajícími z právních předpisů týkajících se životního prostředí v daném členském státě.

2. Tato pomoc zahrnuje

a) informace o příslušných požadavcích vyplývajících z práv­ ních předpisů týkajících se životního prostředí;

b) určení příslušných donucovacích orgánů pro každý konkrét­ ní právní požadavek týkající se životního prostředí, jenž má být použit;

3. Úkolem uvedeným v odstavci 1 a 2 mohou členské státy pověřit příslušné orgány nebo jakýkoli jiný subjekt, jenž má pro plnění tohoto úkolu nezbytné odborné znalosti a vhodné prostředky.

4. Členské státy zajistí, aby donucovací orgány reagovaly na žádosti, alespoň malých organizací, o určení příslušných právních požadavků týkajících se životního prostředí, které spadají do je­ jich pravomoci, a poskytly organizacím informace o prostředcích k prokázání toho, že organizace splňuje příslušné požadavky.

5. Členské státy zajistí, aby příslušné donucovací orgány vyro­ zuměly o všech případech, kdy registrované organizace nedo­ držely příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí, příslušný orgán, který organiza­ ci zaregistroval.

Příslušný donucovací orgán informuje příslušný orgán co nej­ dříve, nejpozději však do jednoho měsíce poté, co se dozvěděl o případě nedodržení požadavků.

Článek 33

Propagace systému EMAS

1. Členské státy ve spolupráci s příslušnými orgány, donuco­ vacími orgány a dalšími příslušnými zúčastněnými osobami pro­ pagují systém EMAS, přičemž zohlední činnosti uvedené v článcích 34 až 38.

2. Za tímto účelem mohou členské státy stanovit propagační strategii, která bude pravidelně revidována.

Článek 34

Informování

1. Členské státy přijmou vhodná opatření pro poskytování informací

a) veřejnosti o cílech a hlavních prvcích systému EMAS;

b) organizacím o obsahu tohoto nařízení.

2. Členské státy mohou případně využívat odborné publikace, místní tisk, propagační kampaně a jiné vhodné prostředky ke zvý­ šení povědomí o systému EMAS u široké veřejnosti.

Členské státy mohou spolupracovat zejména s oborovými sdru­ ženími, organizacemi spotřebitelů, ekologickými organizacemi, odborovými organizacemi, místními institucemi a dalšími přísluš­ nými zainteresovanými osobami.

Článek 35

Propagační činnost

1. Členské státy propagují systém EMAS. Tato propagační čin­ nost může zahrnovat

a) podporu výměny znalostí o sytému EMAS a osvědčených po­ stupů tohoto systému mezi všemi dotčenými osobami;

b) tvorbu účinných nástrojů k propagaci systému EMAS a jejich zpřístupnění organizacím;

c) poskytování technické podpory organizacím při stanovení a provádění jejich marketingových činností souvisejících se systémem EMAS;

d) podněcování partnerství mezi organizacemi za účelem pro­ pagace systému EMAS.

2. Logo EMAS bez registračního čísla může být příslušnými orgány, akreditačními a licenčními orgány, vnitrostátními orgány a dalšími zúčastněnými osobami využíváno k obchodním a pro­ pagačním účelům souvisejícím se systémem EMAS. V těchto pří­ padech nesmí používání loga EMAS stanoveného v příloze V vytvářet dojem, že je uživatel registrován, pokud tomu tak není.

3. Systémy vytvořené na základě článku 1 a 2 se používají tak, aby účastníkům, a zejména malým organizacím, nevznikaly zby­ tečné náklady.

Článek 38

Systém EMAS a jiné politiky a nástroje ve Společenství

1. Aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství, členské státy zváží, jak lze registraci v systému EMAS podle tohoto nařízení

a) zohlednit při tvorbě nových právních předpisů;

b) použít jako nástroj při uplatňování a prosazování právních předpisů;

c) zohlednit při zadávání veřejných zakázek a nákupech.

2. Aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství, zejména v oblasti hospodářské soutěže, zdanění a státní podpory, přijmou členské státy případně opatření, která usnadní registraci organi­ zací v systému EMAS.

Tato opatření mohou zahrnovat mimo jiné

Článek 36

Podpora účasti malých organizací

Členské státy přijmou vhodná opatření k podpoře účasti malých organizací mimo jiné tím, že

a) usnadní přístup k informacím a podpůrným fondům, které jsou zvlášť uzpůsobeny jejich potřebám;

b) zajistí, aby je k účasti podněcovaly přiměřené registrační poplatky;

c) podporují opatření technické pomoci.

Článek 37

Uskupení organizací a postupné přijímání kroků

1. Členské státy vybídnou místní orgány, aby za účasti obo­ rových svazů, obchodních komor a dalších dotčených stran po­ skytly zvláštní pomoc uskupením organizací, aby tyto organizace splnily požadavky pro registraci uvedené v článku 4, 5 a 6.

Jednotlivé organizace tohoto uskupení jsou registrovány samostatně.

2. Členské státy vybídnou organizace k zavádění systému envi­ ronmentálního řízení. Zejména je vybídnou k postupnému přijí­ mání kroků vedoucích k registraci v systému EMAS.

a) úlevy z právních požadavků, aby se registrovaná organizace považovala za organizaci, která dodržuje určité požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního pro­ středí stanovené v jiných právních nástrojích, jež určí pří­ slušné orgány;

b) zlepšení právní úpravy umožňující úpravu jiných právních ná­ strojů, aby tak byla odstraněna, snížena nebo zjednodušena za­ tížení organizací účastnících se systému EMAS s cílem podnítit účinné fungování trhů a zvýšit konkurenceschopnost.

Článek 39

Poplatky

1. Členské státy mohou vybírat poplatky zohledňující

a) náklady spojené s poskytováním informací a pomoci orga­ nizacím orgány, které k tomuto účelu členské státy podle článku 32 určily nebo zřídily;

b) náklady spojené s akreditací, udělením licence a dohledem nad činností environmentálních ověřovatelů;

c) náklady na registraci, její prodloužení, pozastavení a zrušení příslušnými orgány, jakož i dodatečné náklady na vykonání těchto postupů u organizací mimo Společenství.

Tyto poplatky nesmí překročit přiměřenou výši a musí být úměr­ né velikosti organizace a činnosti, která má být uskutečněna.

2. Členské státy zajistí, aby byly organizace informovány o všech poplatcích, které se na ně vztahují.

Článek 40

Nedodržování nařízení

1. Členské státy přijmou vhodná právní nebo správní opatření v případech nedodržování tohoto nařízení.

2. Členské státy zavedou účinná opatření proti takovému pou­ žití loga EMAS, které by bylo v rozporu s tímto nařízením.

Je možné použít opatření přijatá v souladu se směrnicí Evrop­ ského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitř­ ním trhu (1).

Článek 41

Informování a podávání zpráv Komisi

1. Členské státy informují Komisi o struktuře a postupech týkajících se fungování příslušných orgánů a akreditačních a li­ cenčních orgánů a tyto informace pravidelně aktualizují.

2. Členské státy každé dva roky podají Komisi aktualizované informace o opatřeních přijatých podle tohoto nařízení.

V těchto zprávách členské státy zohlední poslední zprávu, kterou Xxxxxx podle článku 47 předložila Evropskému parlamentu a Radě.

KAPITOLA VIII

PRAVIDLA PRO KOMISI

Článek 42

Informování

1. Komise poskytne informace

a) veřejnosti o cílech a hlavních prvcích systému EMAS;

b) organizacím o obsahu tohoto nařízení.

(1) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

2. Komise vede a zpřístupní veřejnosti

a) rejstřík environmentálních ověřovatelů a registrovaných organizací;

b) elektronickou databázi environmentálních prohlášení;

c) databázi osvědčených postupů týkajících se systému EMAS, která obsahuje mimo jiné účinné nástroje propagace systé­ mu EMAS a příklady technické podpory organizací;

d) seznam prostředků Společenství pro financování systému EMAS a souvisejících programů a činností.

Článek 43

Spolupráce a koordinace

1. Komise podpoří, pokud to bude vhodné, spolupráci mezi členskými státy, aby se zejména ve Společenství dosáhlo jednot­ ného a konzistentního uplatňování pravidel týkajících se

a) registrace organizací;

b) environmentálních ověřovatelů;

c) informování a pomoci podle článku 32.

2. Aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství o zadávání veřejných zakázek, Komise a jiné orgány Společenství případně učiní odkaz na systém EMAS nebo na jiné systémy environmen­ tálního řízení uznané v souladu s článkem 45 nebo rovnocenné, jako na podmínky plnění u smluv o poskytování prací a služeb.

Článek 44

Začlenění systému EMAS do ostatních politik a nástrojů ve Společenství

Komise posoudí, jak lze registraci v systému EMAS v souladu s tímto nařízením

1) zohlednit při vytváření nových právních předpisů a pře­ zkumu stávajících právních předpisů, zejména v podobě úle­ vy z právních požadavků a zlepšování právní úpravy podle čl. 38 odst. 2;

2) využít jako nástroje v souvislosti s uplatňováním a vynuco­ váním právních předpisů.

Článek 45

Vztah k ostatním systémům environmentálního řízení

1. Členské státy mohou Komisi předložit písemnou žádost o uznání stávajících systémů environmentálního řízení nebo je­ jich částí, certifikovaných na celostátní nebo regionální úrovni od­ povídajícími certifikačními postupy, že jsou v souladu s odpovídajícími požadavky tohoto nařízení.

2. Ve své žádosti členské státy určí příslušné části systémů environmentálního řízení a odpovídající požadavky tohoto nařízení.

3. Členské státy prokáží rovnocennost všech příslušných částí dotčeného systému environmentálního řízení s tímto nařízením.

4. Po prozkoumání žádosti podle odstavce 1 a v souladu s po­ radním postupem podle čl. 49 odst. 2 uzná Komise příslušné čás­ ti systémů environmentálního řízení a požadavky na akreditaci certifikačních orgánů nebo na udělení licence těmto orgánům, je- li názoru, že členský stát

a) ve své žádosti jasně určil příslušné části systémů environmen­ tálního řízení a odpovídající požadavky tohoto nařízení;

b) dostatečně prokázal rovnocennost všech příslušných částí dotčeného systému environmentálního řízení s tímto nařízením.

5. Komise zveřejní odkazy na uznané systémy environmentál­ ního řízení, včetně příslušných částí systému EMAS uvedených v příloze I, kterých se tyto odkazy týkají, a uznané požadavky na akreditaci nebo udělování licencí v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 46

Vytvoření referenčních dokumentů a příruček

1. Komise po konzultaci se členskými státy a jinými zúčastně­ nými osobami vytvoří referenční dokumenty včetně

a) osvědčených postupů pro environmentální řízení;

b) indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí v konkrétních odvětvích;

c) srovnávacích kritérií a ratingových systémů hodnotících dosahovanou úroveň vlivu na životní prostředí.

Komise může rovněž vypracovat referenční dokumenty k mezi­ odvětvovému použití.

2. Komise zohlední stávající referenční dokumenty a indikáto­ ry vlivu činnosti organizace na životní prostředí vytvořené v sou­ ladu s jinými environmentálními politikami a nástroji ve Společenství a s mezinárodními normami.

3. Komise do konce roku 2010 vypracuje pracovní plán, v němž stanoví orientační seznam odvětví, jež budou považová­ na za prioritní pro přijetí odvětvových a meziodvětvových refe­ renčních dokumentů.

Tento pracovní plán bude zveřejněn a bude pravidelně aktualizován.

4. Komise ve spolupráci s fórem příslušných orgánů vytvoří příručku pro registraci organizací mimo Společenství.

5. Komise vydá příručku pro uživatele seznamující je s kroky nutnými k účasti v systému EMAS.

Příručka bude k dispozici ve všech úředních jazycích orgánů Ev­ ropské unie a zveřejněna na internetových stránkách.

6. Ke schválení se předloží dokumenty vypracované v souladu s odstavcem 1 až 4. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 49 odst. 3.

Článek 47

Podávání zpráv

Komise jednou za pět let předloží Evropskému parlamentu a Ra­ dě zprávu, která obsahuje informace o akcích a opatřeních usku­ tečněných podle této kapitoly a informace, jež získala od členských států podle článku 41.

Zpráva obsahuje hodnocení dopadu systému na životní prostředí a vývojový trend, pokud jde o počet účastníků.

KAPITOLA IX

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 48

Změny příloh

1. S ohledem na zkušenosti získané během fungování systé­ mu EMAS, na základě nutnosti určit pokyny k požadavkům sy­ stému EMAS a vzhledem k veškerým změnám mezinárodních norem nebo novým normám, jež mají význam pro účinnost to­ hoto nařízení, může Komise, je-li to nezbytné nebo vhodné, mě­ nit přílohy.

2. Uvedená opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstat­ né prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 49 odst. 3.

Článek 49

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmí­ něného rozhodnutí.

Článek 50

Přezkum

Do 11. ledna 2015 přezkoumá Komise systém EMAS s ohledem na zkušenosti získané během jeho fungování a na mezinárodní vývoj. Zohlední zprávy, které předala Evropskému parlamentu a Radě podle článku 47.

Článek 51

Zrušení a přechodná ustanovení

1. Zrušují se tyto právní akty:

a) nařízení (ES) č. 761/2001;

c) rozhodnutí Komise 2006/193/ES, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 stanoví pra­ vidla pro používání loga programu EMAS ve výjimečných případech, kdy se jedná o dopravní obaly a terciární obaly (2).

2. Odchylně od odstavce 1

a) pokračují vnitrostátní akreditační orgány a příslušné orgány zřízené podle nařízení (ES) č. 761/2001 ve své činnosti. Člen­ ské státy změní postupy pro akreditační orgány a příslušné orgány podle tohoto nařízení. Členské státy zajistí, aby systé­ my provádějící tyto pozměněné postupy byly plně funkční do 11. ledna 2011;

b) zůstávají v rejstříku EMAS organizace registrované v souladu s nařízením (ES) č. 761/2001. Při příštím ověřování zkontro­ luje environmentální ověřovatel, zda daná organizace dodr­ žuje nové požadavky tohoto nařízení. Pokud má být příští ověřování provedeno před 11. červencem 2010, může být datum příštího ověřování po dohodě s environmentálním ověřovatelem a příslušnými orgány odloženo o šest měsíců;

c) mohou environmentální ověřovatelé akreditovaní v souladu s nařízením (ES) č. 761/2001 i nadále provádět svou činnost v souladu s požadavky stanovenými tímto nařízením.

3. Odkazy na nařízení (ES) č. 761/2001 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze VIII.

b) rozhodnutí Komise 2001/681/ES ze dne 7. září 2001 o zásadách provádění nařízení Evropského parlamentu a Ra­ dy (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systé­ mu řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí Společenství (EMAS) (1);

Článek 52

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Ve Štrasburku dne 25. listopadu 2009.

Za Evropský parlament předseda

X. XXXXX

Xx Xxxx předseda

Å. XXXXXXXXXXX

(1) Úř. věst. L 247, 17.9.2001, s. 24. (2) Úř. věst. L 70, 9.3.2006, s. 63.

PŘÍLOHA I

ENVIRONMETNÁLNÍ PŘEZKUM

Environmentální přezkum zahrnuje následující oblasti:

1. Určení příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí

Kromě vytvoření seznamu požadavků vyplývajících z právních předpisů uvede organizace také způsob, kterým může prokázat dodržování různých požadavků.

2. Určení všech přímých a nepřímých environmentálních aspektů s významným dopadem na životní prostředí, případně kvalifikovaných a kvantifikovaných, přičemž se vypracuje rejstřík těch aspektů, jež byly určeny jako významné.

Při hodnocení významu environmentálního aspektu organizace zváží následující hlediska:

i) možnost způsobení škody na životním prostředí,

ii) křehkost místního, regionálního nebo celosvětového životního prostředí,

iii) velikost, počet, četnost a vratnost jednotlivých aspektů nebo dopadů,

iv) existenci a požadavky vyplývající z příslušných právních předpisů týkajících se životního prostředí,

v) význam pro zúčastněné osoby a zaměstnance organizace.

a) Přímé environmentální aspekty

Přímé environmentální aspekty souvisejí s činnostmi, výrobky a službami organizace, které vedení organizace přímo řídí.

Všechny organizace musí zvážit přímé aspekty svého provozu.

Přímé environmentální aspekty se mimo jiné vztahují na

i) právní předpisy a povolené hodnoty,

ii) emise do ovzduší,

iii) vypouštění do vod,

iv) výrobu, recyklaci, opakované použití, přepravu a zneškodňování pevných a jiných odpadů, zejména nebez­ pečných odpadů,

v) využívání a kontaminaci půdy,

vi) využívání přírodních zdrojů a surovin (včetně energie),

vii) používání přísad a přídatných látek a používání polotovarů,

viii) místní problémy (hluk, vibrace, zápach, prach, vizuální vlivy atd.),

ix) dopravní problémy (z hlediska zboží a služeb),

x) rizika nehod a dopadů na životní prostředí, které vznikají nebo mohou vzniknout v důsledku havárií, nehod a potenciálních mimořádných událostí,

xi) vliv na biologickou rozmanitost.

b) Nepřímé environmentální aspekty

Nepřímé environmentální aspekty mohou být výsledkem vzájemného působení organizace a třetích stran a mo­ hou být v přiměřené míře ovlivněny organizací, která žádá o registraci v systému EMAS.

V případě neprůmyslových organizací, jako jsou místní úřady nebo finanční instituce, je nezbytné, aby byly rov­ něž zváženy environmentální aspekty spojené s jejich hlavní činností. Soupis omezující se na environmentální as­ pekty místa a zařízení organizace není dostačující.

Tyto aspekty mimo jiné zahrnují

i) problémy související s životním cyklem výrobků (design, vývoj, balení, přeprava, použití a opakované použití/odstranění odpadu),

ii) kapitálové investice, poskytování půjček a pojišťovací služby,

iii) nové trhy,

iv) výběr a složení služeb (např. doprava nebo pohostinství),

v) správní a plánovací rozhodnutí,

vi) složení nabídky výrobků,

vii) vliv činnosti organizace na životní prostředí a chování dodavatelů a subdodavatelů.

Organizace musí být schopna prokázat, že byly určeny významné environmentální aspekty související s jejími po­ stupy pro zadávání zakázek a že významné dopady na životní prostředí související s těmito aspekty jsou zohled­ něny v systému řízení. Organizace by měla usilovat o to, aby dodavatelé a ti, kdo jménem organizace vystupují, dodržovali v rámci činností prováděných na základě smlouvy její environmentální politiku.

V případě těchto nepřímých environmentálních aspektů musí organizace zvážit, jak může tyto aspekty ovlivnit a jaká opatření lze učinit ke snížení jejich dopadu na životní prostředí.

3. Popis kritérií pro hodnocení významu dopadu činnosti organizace na životní prostředí

Organizace stanoví kritéria pro hodnocení významu environmentálních aspektů svých činností, výrobků a služeb za účelem určení těch aspektů, které mají významný dopad na životní prostředí.

Kritéria vyvinutá organizací musí zohlednit právní předpisy Společenství a musí být komplexní, musí umožňovat ne­ závislou kontrolu, musí být reprodukovatelná a přístupná veřejnosti.

Při stanovení kritérií pro hodnocení významu environmentálních aspektů organizace lze mimo jiné zohlednit

a) informace o stavu životního prostředí k určení činností, výrobků a služeb organizace, které mohou mít dopad na životní prostředí;

b) stávající data organizace o materiálových a energetických vstupech, vypouštění kapalných odpadů, odpadech a emisích s ohledem na rizika s tím spojená;

c) stanoviska zainteresovaných osob;

d) environmentální aktivity organizace, které jsou regulovány;

e) zadávání veřejných zakázek;

f) design, vývoj, výrobu, distribuci, servis, použití, opakované použití, recyklaci a likvidaci výrobků organizace;

g) činnosti organizace s nejvyššími environmentálními náklady a s nejvyšším environmentálním přínosem.

Při hodnocení významu dopadů činností organizace na životní prostředí zohlední organizace nejen běžné provozní podmínky, ale také podmínky při zahájení a ukončení činnosti a podmínky mimořádných událostí, které lze rozumně předvídat. Pozornost je věnována předchozím, současným a plánovaným činnostem.

4. Prozkoumání všech stávajících technik a postupů environmentálního řízení

5. Hodnocení zpětné vazby ze šetření předchozích událostí

PŘÍLOHA II

Požadavky na systém environmentálního řízení a další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS

Požadavky na systém environmentálního řízení podle systému EMAS jsou stanoveny v oddíle 4 normy EN ISO 14001:2004. Tyto požadavky jsou uvedeny níže v tabulce, jejíž levý sloupec tvoří část A této přílohy.

Registrované organizace používající systém EMAS se musí dále zaměřit na řadu dalších otázek, které mají přímou souvislost s řadou prvků uvedených v oddíle 4 normy EN ISO 14001:2004. Tyto dodatečné požadavky jsou uvedeny níže v tabulce, jejíž pravý sloupec tvoří část B této přílohy.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004

ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS

Organizace, které se účastní systému environmentálního ří­ zení a (EMAS), provedou požadavky normy EN ISO 14001:2004 popsané v oddíle 4 evropské normy (1) a v pl­ ném znění uvedené níže: A. Požadavky na systém environmentálního řízení A.1 Všeobecné požadavky Organizace musí vytvořit, zdokumentovat, zavést, udržovat a soustavně zlepšovat systém environmentálního řízení v souladu s požadavky této mezinárodní normy a stanovit, jak bude uvedené požadavky plnit. Organizace definuje a dokumentuje oblast působnosti systé­ mu environmentálního řízení. A.2 Environmentální politika Nejvyšší vedení organizace definuje environmentální politi­ ku organizace a zajistí, aby v rámci definované oblasti pů­ sobnosti jejího systému environmentálního řízení tato politika a) byla vhodná, pokud jde o charakter, rozsah a dopady jejích činností, výrobků a služeb na životní prostředí; b) obsahovala závazek k soustavnému zlepšování životní­ ho prostředí a prevenci znečištění; c) obsahovala závazek dodržovat příslušné požadavky vy­ plývající z právních předpisy a další požadavky, ke kte­ rým se organizace zavázala v souvislosti se svými environmentálními aspekty; d) poskytla rámec pro stanovení a přezkum obecných a spe­ cifických environmentálních cílů; e) byla dokumentována, zavedena a udržována; f) byla sdělována všem osobám pracujícím pro organizaci nebo jejím jménem a g) byla přístupná veřejnosti.

(1) Text této normy je v příloze reprodukován se souhlasem Evropského výboru pro normalizaci (CEN). Celé znění lze zakoupit od vnitros­ tátních normalizačních úřadů, jejichž seznam je uveden v příloze. Reprodukování této přílohy pro komerční účely není povoleno.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
A.3 Plánování
A.3.1 Environmentální aspekty
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup či po­ stupy
a) pro určení environmentálních aspektů svých činností, výrobků a služeb v rámci definované oblasti působnosti systému environmentálního řízení, které může kontrolo­ vat a které může ovlivnit s ohledem na plánovaný nebo nový rozvoj nebo nové či upravené činnosti, výrobky a služby, a
b) pro určení aspektů, které mají nebo mohou mít význam­ ný dopad nebo dopady na životní prostředí (tj. význam­ né environmentální aspekty).
Organizace tyto údaje dokumentuje a aktualizuje.
Organizace zajistí, aby významné environmentální aspekty byly zohledněny při vytváření, zavádění a udržování systé­ mu environmentálního řízení.	B.1 Environmentální přezkum Organizace provedou úvodní environmentální přezkum sta­ novený v příloze I s cílem určit a posoudit své environmen­ tální aspekty a stanovit příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí
A.3.2 Právní a jiné požadavky	Organizace mimo Společenství rovněž musí učinit odkaz na požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se ži­ votního prostředí, které se použijí u obdobných organizací v členských státech, ve kterých dané organizace zamýšlejí podat žádost.
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup či po­ stupy
a) pro určení a zpřístupnění příslušných požadavků vy­ plývajících z právních předpisů a jiných požadavků, ke kterým se organizace zavázala v souvislosti se svými environmentálními aspekty, a
b) které stanoví, jak jsou tyto požadavky použitelné na její environmentální aspekty.
Organizace zajistí, aby byly tyto příslušné požadavky vyplý­ vající z právních předpisů a jiné požadavky, k nimž se orga­ nizace zavázala, zohledněny při vytváření, zavádění a udržování systému environmentálního řízení.	B.2 Dodržování právních předpisů
	Organizace, které se hodlají zaregistrovat v systému EMAS, musí být schopny prokázat, že
	1. jsou seznámeny s veškerými příslušnými požadavky vy­ plývajícími z právních předpisů týkajících se životního prostředí, které byly určeny v průběhu environmentál­ ního přezkumu podle přílohy I, a znají jejich důsledky pro organizaci;
	2. dbají na dodržování právních předpisů v oblasti životní­ ho prostředí včetně povolení a povolených hodnot a
	3. mají k dispozici postupy, které organizaci umožňují sou­ stavně plnit tyto požadavky.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
A.3.3 Obecné cíle, specifické cíle a program nebo programy
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat zdokumento­ vané obecné a specifické environmentální cíle pro každou příslušnou funkci a úroveň v rámci organizace.
Obecné a specifické cíle musí být měřitelné, je-li to možné, a být v souladu s environmentální politikou, včetně závazků k prevenci znečišťování, dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů a jiných požadavků, ke kterým se organizace zavázala, a rovněž k soustavnému zlepšování.
Při stanovování a přezkumu svých obecných a specifických cílů musí organizace zohlednit požadavky vyplývající z práv­ ních předpisů a jiné požadavky, ke kterým se zavázala, a své významné environmentální aspekty. Zváží rovněž své tech­ nologické možnosti, finanční, provozní a obchodní poža­ davky a stanoviska zainteresovaných osob.
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat program či pro­ gramy pro dosažení obecných a specifických cílů. Tento pro­ gram nebo programy zahrnují
a) stanovení odpovědnosti za dosažení obecných a specific­ kých cílů pro každou příslušnou funkci a úroveň organi­ zace a
b) prostředky a harmonogram jejich dosažení.	B.3 Vliv činnosti organizace na životní prostředí
	1. Organizace musí být schopny prokázat, že systém řízení a postupy auditu jsou zaměřeny na skutečný vliv činnos­ ti organizace na životní prostředí s ohledem na přímé a nepřímé aspekty určené v průběhu environmentálního přezkumu podle přílohy I.
	2. Hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí z hlediska jejích obecných a specifických cílů je součástí procesu přezkumu vedením organizace. Organizace se také musí zavázat k soustavnému zlepšování vlivu své činnosti na životní prostředí. Přitom organizace může založit svou činnost na místních, regionálních a vnitros­ tátních environmentálních programech.
A.4 Zavedení a fungování	3. Prostředky k dosažení obecných a specifických cílů ne­ mohou být environmentálními cíli. Pokud organizace se­ stává z jednoho nebo více míst, každé místo, na kterém se používá systém EMAS, musí dodržovat všechny po­ žadavky systému EMAS, včetně soustavného zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je sta­ noveno v čl. 2 odst. 2.
A.4.1 Zdroje, úkoly, odpovědnost a pravomoc
Vedení zajistí dostupnost zdrojů potřebných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému environmentál­ ního řízení. Zdroje zahrnují lidské zdroje a odborné schop­ nosti, organizační infrastrukturu, technologii a finanční prostředky.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
S cílem podporovat účinný systém environmentálního řízení je třeba definovat, zdokumentovat a sdělovat úkoly, odpo­ vědnost a pravomoci.
Nejvyšší vedení organizace jmenuje jednoho nebo více zvláštních zástupců vedení, kteří bez ohledu na svou další odpovědnost mají stanoveny úkoly, odpovědnost a pravo­ moc k
a) zajištění toho, aby byl vytvořen, zaveden a udržován sy­ stém environmentálního řízení v souladu s požadavky této mezinárodní normy;
b) podávání zpráv o výkonnosti systému environmentál­ ního řízení nejvyššímu vedení organizace k přezkumu, včetně návrhů na zlepšení.
A.4.2 Odborná způsobilost, výcvik a povědomí	B.4 Zapojení zaměstnanců
	1. Organizace by měla uznat, že aktivní zapojení zaměst­ nanců je hnací silou a předpokladem soustavného a ús­ pěšného zlepšování životního prostředí, klíčovým zdrojem pro zlepšování vlivu činnosti organizace na ži­ votní prostředí, a zároveň správnou metodou pro úspěš­ né ukotvení systému environmentálního řízení a auditu v organizaci.
Organizace zajistí, aby každá osoba nebo osoby, které pro ni nebo jejím jménem pracují a jejichž práce může mít význam­ ný dopad na životní prostředí určený organizací, měly do­ statečné vzdělání, výcvik nebo zkušenosti, a vede o tom příslušné záznamy.	2. Termínem „účast zaměstnanců“ se rozumí jak účast, tak poskytování informací jednotlivým zaměstnancům a je­ jich zástupcům. Proto by na všech úrovních organizace měl existovat program účasti zaměstnanců. Organizace by měla uznat, že angažovanost, schopnost reagovat a aktivní podpora ze strany vedení jsou předpokladem úspěchu těchto procesů. V této souvislosti je nezbytné zdůraznit nutnost zpětné vazby pro zaměstnance ze strany vedení.
Organizace určí potřeby výcviku spojené s environmentál­ ními aspekty a systémem environmentálního řízení. Umož­ ní výcvik nebo přijme jiné opatření s cílem splnit tyto potřeby a vede o tom příslušné záznamy.
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup či po­ stupy, aby u osoby nebo osob, které pro ni nebo jejím jménem pracují, bylo zajištěno povědomí o
a) důležitosti dodržování environmentální politiky, postu­ pů a požadavků systému environmentálního řízení;

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
b) významných environmentálních aspektech a souvi­ sejících skutečných nebo potenciálních dopadech jejich práce na životní prostředí a o environmentálních příno­ sech zlepšeného osobního výkonu;
c) jejich úlohách a odpovědnostech při dosahování shody s požadavky systému environmentálního řízení a
d) možných důsledcích odchylek od stanovených postupů.	3. Kromě těchto požadavků je třeba zapojit zaměstnance do procesu soustavného zlepšování vlivu činnosti orga­ nizace na životní prostředí prostřednictvím
	a) úvodního environmentálního přezkumu, analýzy současného stavu a sběru a ověřování informací;
	b) stanovení a zavádění systému environmentálního ří­ zení a auditu, který zlepší vliv činnosti organizace na životní prostředí;
	c) výborů pro životní prostředí, které shromažďují in­ formace a zajišťují účast environmentálního úředníka/zástupců vedení a zaměstnanců a jejich zá­ stupců;
	d) společných pracovních skupin pro environmentální akční program a environmentální audit;
	e) vypracování environmentálního prohlášení.
A.4.3 Komunikace	4. Za tímto účelem by měly být použity vhodné formy účasti, jako například systém zlepšovacích návrhů, sku­ pinová projektová práce nebo environmentální výbory. Organizace vezmou na vědomí pokyny Komise týkající se osvědčených postupů v této oblasti. Pokud o to požá­ dají, zapojí se také zástupci zaměstnanců.
S ohledem na environmentální aspekty a na systém envi­ ronmentálního řízení musí organizace vytvořit, zavést a udr­ žovat postup nebo postupy pro
a) interní komunikaci mezi různými úrovněmi a funkcemi organizace;
b) přijímání a dokumentování příslušných informací od ex­ terních zainteresovaných osob a odpovědi na ně.
Organizace zváží, zda bude o svých významných environ­ mentálních aspektech komunikovat externě, a své rozhod­ nutí zaznamená. Pokud se organizace rozhodne komunikovat, vytvoří a zavede metodu nebo metody exter­ ní komunikace.	B.5 Komunikace
	1. Organizace musí být schopny prokázat otevřený dialog s veřejností a jinými zainteresovanými osobami, včetně místních společenství a zákazníků, o dopadech svých činností, výrobků a služeb na životní prostředí, aby se zjistily zájmy veřejnosti a jiných zainteresovaných osob.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
	2. Otevřenost, transparentnost a pravidelné poskytování in­ formací o životním prostředí jsou klíčovými faktory pro odlišení systému EMAS od ostatních systémů. Tyto fak­ tory jsou také důležité pro vytváření důvěry mezi orga­ nizací a zainteresovanými osobami.
A.4.4 Dokumenty	3. Flexibilita systému EMAS umožňuje organizacím zamě­ řit odpovídající informace na konkrétní příjemce a zajis­ tit, aby veškeré informace byly dostupné každému, kdo o ně požádá.
Dokumentace systému environmentálního řízení zahrnuje
a) environmentální politiku, obecné a konkrétní cíle;
b) popis oblasti působnosti systému environmentálního ří­ zení;
c) popis hlavních prvků systému environmentálního řízení a jejich vzájemného působení a rovněž odkaz na souvi­ sející dokumenty;
d) dokumenty, včetně záznamů, které tato mezinárodní norma požaduje, a
e) dokumenty, včetně záznamů, které organizace určí jako nezbytné k zajištění účinného plánování, fungování a kontroly procesů, jež se vztahují k významným envi­ ronmentálním aspektům.
A.4.5 Řízení dokumentace
Dokumenty požadované systémem environmentálního ří­ zení a touto mezinárodní normou musí být řízeny. Zázna­ my jsou zvláštním druhem dokumentu a musí být řízeny v souladu s požadavky uvedenými v oddíle A.5.4.
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup či po­ stupy pro
a) schválení vhodnosti dokumentů před jejich vydáním;
b) nezbytný přezkum a aktualizaci a opětovné schválení dokumentů;
c) zajištění toho, aby bylo možné určit změny a aktuální stav revize dokumentů;
d) zajištění toho, aby v místech používání byly k dispozici příslušné verze platných dokumentů;
e) zajištění toho, aby dokumenty byly čitelné a snadno identifikovatelné;
f) zajištění toho, aby externí dokumenty, které organizace určí jako nezbytné k plánování a fungování systému envi­ ronmentálního řízení, byly označeny a jejich distribuce ří­ zena, a
g) zabránění neúmyslnému použití neplatných dokumentů a jejich vhodného označení, pokud se z nějakého důvo­ du nadále uchovávají.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
A.4.6 Řízení provozu
Organizace určí a naplánuje operace, které souvisejí s urče­ nými významnými environmentálními aspekty, v souladu se svou environmentální politikou, obecnými a specifickými cíli, aby bylo zajištěno, že jsou prováděny za stanovených podmínek
a) vytvořením, zavedením a udržováním dokumentova­ ného postupu nebo postupů pro situace, kde by jejich ab­ sence mohla vést k odchylkám od environmentální politiky a obecných a specifických environmentálních cílů, a
b) stanovením provozních kritérií v rámci postupu nebo postupů a
c) vytvořením, zavedením a udržováním postupů souvi­ sejících s určenými významnými environmentálními as­ pekty zboží a služeb používaných organizací a sdělováním příslušných postupů a požadavků dodava­ telům, včetně smluvních stran.
A.4.7 Připravenost na mimořádné události a reakce na ně
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup nebo po­ stupy pro zjištění možných nehod a mimořádných událostí, jež mohou mít dopad nebo dopady na životní prostředí, a odpovídající reakci na ně.
Organizace musí na mimořádné události a nehody zareago­ vat a zabránit souvisejícím nepříznivým dopadům na život­ ní prostředí nebo je zmírnit.
Organizace pravidelně přezkoumává a případně reviduje svou připravenost na mimořádné události a postupy reakce na ně, zejména po nehodách nebo mimořádných událostech.
Organizace rovněž pravidelně tyto postupy testuje, pokud je to možné.
A.5 Kontrola
A.5.1 Sledování a měření
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup nebo po­ stupy pro pravidelné sledování a měření klíčových charakte­ ristik svého provozu, které mohou mít významný dopad na životní prostředí. Postup nebo postupy zahrnují zaznamená­ vání údajů pro sledování výkonu, příslušných provozních kontrol a dodržování obecných a specifických environmen­ tálních cílů.
Organizace zajistí, aby se pro sledování a měření používalo kalibrované a ověřené zařízení, a vede a uchovává souvisejí­ cí záznamy.
A.5.2 Hodnocení dodržování požadavků
A.5.2.1 V souladu se svými závazky k dodržování požadav­ ků organizace vytvoří, zavede a udržuje postup nebo postupy pravidelného hodnocení dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
Organizace vede o výsledcích pravidelných hodnocení doku­ mentaci.
A.5.2.2 Organizace zhodnotí dodržování ostatních poža­ davků, k nimž se zavázala. Organizace může spojit toto hodnocení s hodnocením dodržování práv­ ních předpisů uvedeným v oddíle A.5.2.1, nebo za­ vést zvláštní postup nebo postupy.
Organizace vede o výsledcích pravidelných hodnocení doku­ mentaci.
A.5.3 Neshoda a nápravná a preventivní opatření
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup nebo po­ stupy pro řešení skutečné nebo možné neshody nebo neshod a pro přijetí nápravného a preventivního opatření. Postup nebo postupy stanoví požadavky pro
a) určení a nápravu neshody nebo neshod a přijetí opatření ke zmírnění jejich dopadů na životní prostředí;
b) šetření neshody nebo neshod, určení jejich příčiny nebo příčin a přijetí opatření, která zajistí, že nedojde k jejich opakování;
c) hodnocení potřeby přijmout opatření k prevenci nesho­ dy nebo neshod a provedení příslušných opatření k za­ mezení jejich výskytu;
d) zaznamenání výsledků jednoho nebo více přijatých ná­ pravných a preventivních opatření a
e) přezkum účinnosti přijatých nápravných a preventivních opatření. Přijatá opatření musí odpovídat rozsahu pro­ blémů a příslušným dopadům na životní prostředí.
Organizace zajistí, aby do dokumentace systému envi­ ronmentálního řízení byly zaznamenány všechny nezbytné změny.
A.5.4 Řízení záznamů
Organizace musí vytvořit a udržovat nezbytné záznamy za účelem prokázání dodržování požadavků svého systému environmentálního řízení a této mezinárodní normy a dosa­ žených výsledků.
Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup nebo po­ stupy pro identifikaci, uložení, ochranu, vyhledání, uchová­ ní a zničení záznamů.
Záznamy musí být a zůstat čitelné, identifikovatelné a vysle­ dovatelné.

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
A.5.5 Interní audit
Organizace zajistí, aby interní audity systému environmen­ tálního řízení byly prováděny v plánovaných intervalech, aby
a) se zjistilo, zda systém environmentálního řízení
— splňuje plánovaná opatření pro environmentální řízení, včetně požadavků této mezinárodní normy, a
— je správně zaveden a udržován a
b) poskytovaly vedení organizace informace o výsledcích auditů.
Program nebo programy auditu plánuje, vytváří, zavádí a udržuje organizace s ohledem na význam svého provozu pro životní prostředí a na výsledky předchozích auditů.
Postup nebo postupy auditu musí být vytvořeny, zavedeny a udržovány tak, aby zahrnovaly
— odpovědnost a požadavky na plánování a provádění au­ ditů, podávání zpráv o výsledcích a uchování souvi­ sejících záznamů,
— stanovení kritérií auditu, rozsahu působnosti, četnosti a metod.
Výběr auditorů a způsob provádění auditů musí zajistit objektivitu a nestrannost auditu.
A.6 Přezkum vedením organizace
Nejvyšší vedení organizace musí ve stanovených intervalech přezkoumat systém environmentálního řízení, aby byla za­ jištěna jeho další vhodnost, přiměřenost a účinnost. Přezkum zahrnuje posouzení možností ke zlepšení a potřebu změn systému environmentálního řízení, včetně environmentální politiky a obecných a specifických environmentálních cílů.
Záznamy o přezkumu vedením organizace se uchovávají.
Údaje k přezkumu vedením organizace zahrnují
a) výsledky interních auditů a hodnocení dodržování poža­ davků vyplývajících z právních předpisů a jiných poža­ davků, k nimž se organizace zavázala;
b) komunikaci od vnějších zainteresovaných osob, včetně stížností;
c) vliv činnosti organizace na životní prostředí;
d) míru, do jaké byly obecné a specifické cíle splněny;
e) stav nápravných a preventivních opatření;
f) následná opatření z předchozích přezkumů vedením or­ ganizace;

ČÁST A Požadavky na systém environmentálního řízení podle EN ISO 14001:2004	ČÁST B Další otázky, na které se musí zaměřit organizace používající systém EMAS
g) měnící se okolnosti, včetně vývoje právních a jiných po­ žadavků spojených s environmentálními aspekty organi­ zace, a
h) návrhy na zlepšení.
Výstupy z přezkumu vedením organizace zahrnou veškerá rozhodnutí a opatření související s případnými změnami environmentální politiky, obecných a specifických environ­ mentálních cílů a jiných prvků systému environmentálního řízení v souladu se závazkem k soustavnému zlepšování.
Seznam vnitrostátních normalizačních úřadů BE: IBN/BIN (Institut belge de normalisation/Belgisch Insti­ tuut voor Normalisatie) CZ: ČNI (Český normalizační institut) DK: DS (Dansk Standard) DE: DIN (Deutsches Institut für Normung e.V.) EE: EVS (Eesti Standardikeskus) EL: ELOT (Ελληνικός Οργανισμός Τυποποίησης) ES: AENOR (Asociación Española de Normalización y Certi­ ficación) FR: AFNOR (Association française de normalisation) IE: NSAI (National Standards Authority of Ireland) IT: UNI (Ente Nazionale Italiano di Unificazione) CY: Κυπριακός Οργανισμός Προώθησης Ποιότητας LV: LVS (Latvijas Standarts) LT: LST (Lietuvos standartizacijos departamentas) LU: SEE (Service de l’Energie de l’Etat) (Luxembourg) HU: MSZT (Magyar Szabványügyi Testület) MT: MSA (Awtorità Maltija dwar l-Istandards/Malta Standar­ ds Authority) NL: NEN (Nederlands Normalisatie-Instituut) AT: ON (Österreichisches Normungsinstitut) PL: PKN (Polski Komitet Normalizacyjny) PT: IPQ (Instituto Português da Qualidade) SI: SIST (Slovenski inštitut za standardizacijo) SK: SÚTN (Slovenský ústav technickej normalizácie) FI: SFS (Suomen Standardisoimisliitto ry) SE: SIS (Swedish Standards Institute) UK: BSI (British Standards Institution).	Doplňkový seznam vnitrostátních normalizačních úřadů
	Seznam vnitrostátních normalizačních úřadů v členských státech, na něž se nevztahuje EN ISO 14001:2004:
	BG: BDS (Български институт за стандартизация);
	RO: ASRO (Asociaţia de Standardizare din România).
	Vnitrostátní normalizační úřady v členských státech, v nichž byl vnitrostátní normalizační úřad uvedený v EN ISO 14001:2004 nahrazen:
	CZ: ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví).

PŘÍLOHA III

INTERNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ AUDIT

A: Program auditu a četnost auditů

1. Program auditu

Program auditu má zajistit, aby byly vedení organizace poskytnuty informace potřebné k přezkumu vlivu činnosti organizace na životní prostředí a účinnosti systému environmentálního řízení a k prokázání toho, že tyto faktory má vedení pod kontrolou.

2. Cíle programu auditu

Cíle zahrnují zejména hodnocení stávajícího systému řízení a zjištění dodržování politiky a programu organizace, které zahrnuje dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí.

3. Rozsah programu auditu

Celkový rozsah jednotlivých auditů nebo případně fází cyklu auditu musí být jasně definován a musí výslovně specifikovat

a) oblasti, kterých se to týká;

b) činnosti, na které se vztahuje audit;

c) environmentální kritéria, které je nutno vzít v úvahu;

d) období, které audit pokrývá.

Environmentální audit zahrnuje posouzení dat potřebných pro hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

4. Četnost auditů

Audit nebo cyklus auditu, který zahrnuje veškeré činnosti organizace, se provádí podle potřeby v intervalech nej­ déle tří, případně čtyř let, pokud se uplatní výjimka stanovená v článku 7. Četnost, se kterou se provádí audit jed­ notlivých činností, se liší v závislosti na

a) charakteru, rozsahu a složitosti činností;

b) významu souvisejících dopadů na životní prostředí;

c) významu a naléhavosti problémů zjištěných předchozími audity;

d) historii environmentálních problémů.

U složitějších činností se závažnějším dopadem na životní prostředí se provádí audit častěji.

Organizace musí provádět audity nejméně jednou za rok, což napomůže vedení organizace a environmentálnímu ověřovateli prokázat, že má všechny významné environmentální aspekty pod kontrolou.

Organizace provádí audity týkající se

a) vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

b) dodržování příslušných povinností vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí touto organizací.

B: Činnosti při provádění auditu

Činnosti při provádění auditu zahrnují pohovory s pracovníky, kontrolu provozních podmínek a zařízení a přezkum záznamů, písemných postupů a ostatní příslušné dokumentace s cílem vyhodnotit vliv činnosti organizace na životní prostředí, pro kterou se provádí audit. Účelem auditu je zjistit, zda organizace splňuje příslušné normy, nařízení nebo stanovené obecné a specifické environmentální cíle a zda stávající systém environmentálního řízení z je účinný a při­ měřený. Mimo jiné by měla být použita namátková kontrola dodržování těchto kritérií, aby se zjistila účinnost celého systému řízení.

Do procesu provádění auditu by měly být zahrnuty zejména tyto kroky:

a) pochopení systémů řízení;

b) posouzení silných a slabých míst systémů řízení;

c) shromáždění příslušných dat;

d) vyhodnocení zjištění auditu;

e) příprava závěrů auditu;

f) zpráva o zjištěních a závěrech auditu.

C: Zpráva o zjištěních a závěrech auditu

Hlavními cíli písemné zprávy o auditu je

a) dokumentovat rozsah auditu;

b) poskytnout vedení organizace údaje o stavu naplňování environmentální politiky dané organizace a o environmen­ tálním pokroku organizace;

c) poskytnout vedení organizace údaje o účinnosti a spolehlivosti opatření pro sledování dopadů činnosti organizace na životní prostředí;

d) případně ukázat potřebu nápravných opatření.

PŘÍLOHA IV

PODÁVÁNÍ ZPRÁV O VLIVU ČINNOSTI ORGANIZACE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

A. Úvod

Informace o životním prostředí musí být předloženy jasným a logickým způsobem v elektronické nebo tištěné podobě.

B. Environmentální prohlášení

Environmentální prohlášení musí zahrnovat alespoň prvky a splňovat minimální požadavky uvedené níže:

a) jasný a jednoznačný popis organizace registrované v systému EMAS a přehled jejích činností, výrobků a služeb a její případný vztah k mateřským společnostem;

b) environmentální politiku a stručný popis systému environmentálního řízení organizace;

c) popis všech významných přímých a nepřímých environmentálních aspektů, které vedou k významným dopadům organizace na životní prostředí a vysvětlení charakteru dopadů souvisejících s těmito aspekty (příloha I bod 2);

d) popis obecných a specifických environmentálních cílů ve vztahu k významným environmentálním aspektům a do­ padům na životní prostředí;

e) přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí vzhledem k jejím obecným a specific­ kým environmentálním cílům a s ohledem na její významné dopady na životní prostředí. Zpráva musí podávat informace o klíčových indikátorech a dalších příslušných existujících indikátorech vlivu činnosti organizace na ži­ votní prostředí, jak je uvedeno v oddílu C;

f) další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí včetně vlivu činnosti organizace ve vztahu k dodržování právních ustanovení s ohledem na jejich významné dopady na životní prostředí;

g) odkaz na příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí;

h) jméno a akreditační číslo nebo číslo licence environmentálního ověřovatele a datum schválení.

Aktualizované environmentální prohlášení musí obsahovat alespoň prvky a splňovat minimální požadavky uvedené v písmenech e) až h).

C. Klíčové indikátory a další příslušné existující indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

1. Úvod

Ve svém environmentálním prohlášení a v aktualizovaném environmentálním prohlášení organizace podá zprávu o klíčových indikátorech, pokud se týkají přímých environmentálních aspektů organizace, a dalších příslušných exi­ stujících indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno níže.

Ve zprávě budou uvedeny údaje o aktuálních vstupech/dopadech. Pokud by zveřejnění negativně ovlivnilo důvěr­ nost obchodních nebo průmyslových informací organizace stanovenou vnitrostátními právními předpisy nebo práv­ ními předpisy Společenství na ochranu oprávněných hospodářských zájmů, může být organizaci povoleno indexovat tuto informaci ve své zprávě například tím, že zavede základní rok (s indexem 100), v porovnání s nímž by vývoj aktuálního vstupu/dopadu měl být uveden.

Indikátory

a) udávají přesné hodnocení vlivu organizace na životní prostředí;

b) jsou srozumitelné a jednoznačné;

c) umožňují meziroční srovnání pro vyhodnocení vývoje vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

d) umožňují případné srovnání s oborovými, vnitrostátními nebo regionálními měřítky;

e) případně umožňují srovnání s právními požadavky.

2. Klíčové indikátory

a) Klíčové indikátory se vztahují na všechny typy organizací. Zaměřují se na vliv činnosti organizace na životní prostředí v následujících klíčových environmentálních oblastech:

i) energetická účinnost,

ii) materiálová účinnost,

iii) voda,

iv) odpady,

v) biologická rozmanitost a

vi) emise.

Pokud je organizace toho mínění, že jeden či více klíčových indikátorů není relevantní pro její významné envi­ ronmentální aspekty, nemusí o těchto klíčových indikátorech podávat zprávu. Organizace musí toto své mínění odůvodnit s odkazem na environmentální přezkum, který provedla.

b) Každý klíčový indikátor se skládá

i) z číselného údaje A, který uvádí celkové roční vstupy/dopady v dané oblasti,

ii) z číselného údaje B, který uvádí celkové roční výstupy organizace, a

iii) z číselného údaje R, který uvádí poměr mezi A a B.

Každá organizace podá zprávu o všech třech prvcích pro každý indikátor.

c) Údaj o celkových ročních vstupech/dopadech v dané oblasti, tj. číselný údaj A, se uvádí následujícím způsobem:

i) údaj o energetické účinnosti

— týkající se „celkové přímé spotřeby energie“ uvede celkovou roční spotřebu energie vyjádřenou v MWh nebo GJ,

— týkající se „celkové spotřeby energie z obnovitelných zdrojů“ uvede procentní poměr roční spotřeby energie k energii (elektřiny a tepla) vyrobené organizací z obnovitelných zdrojů energie,

ii) údaj o účinnosti materiálů

— týkající se „ročního hmotnostního průtoku různých používaných materiálů“ (kromě nosičů energie a vody) vyjádřený v tunách,

iii) údaj o vodě

— týkající se „celkové roční spotřeby vody“ vyjádřený v m3,

iv) údaj o odpadu

— týkající se „celkové roční produkce odpadu“ jednotlivých druhů odpadu vyjádřený v tunách,

— týkající se „celkové roční produkce nebezpečného odpadu“ vyjádřený v kilogramech nebo v tunách,

v) údaj o biologické rozmanitosti

— týkající se „využívání půdy“ vyjádřený v m2 zastavěné plochy,

vi) údaj o emisích

— týkající se „celkových ročních emisí skleníkových plynů“ zahrnující alespoň emise CO2, CH4, N2O, HFCs, PFCs a SF6 vyjádřený v tunách ekvivalentu CO2,

— týkající se „celkových ročních emisí do ovzduší“ zahrnující alespoň emise SO2, NOX a PM vyjádřený v kilogramech nebo v tunách.

Pro vyjádření celkových ročních vstupů/dopadů v dané oblasti může organizace kromě výše uvedených indikátorů využít rovněž jiné indikátory.

d) Údaj o celkových ročních výstupech organizace, tj. číselný údaj B, je stejný pro všechny oblasti, ovšem při­ způsobuje se různým typům organizací v závislosti na jejich druhu činnosti a uvádí se takto:

i) u organizací činných ve výrobním odvětví (průmysl) uvádí celkovou roční hrubou přidanou hodnotu vy­ jádřenou v milionech eur (mil. EUR) či celkovou roční fyzickou produkci vyjádřenou v tunách nebo v pří­ padě malých organizací celkový roční obrat nebo počet zaměstnanců,

ii) u organizací v nevýrobních odvětvích (správa/služby) může být vztažen k velikosti organizace vyjádřené počtem zaměstnanců.

Pro vyjádření celkových ročních vstupů může organizace kromě výše uvedených indikátorů využít rov­ něž jiné indikátory.

3. Další relevantní indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

Každá organizace každoročně podá zprávu o svém vlivu na životní prostředí týkající se konkrétních environmen­ tálních aspektů určených v environmentálním prohlášení a případně zohlední odvětvové referenční dokumenty uve­ dené v článku 46.

D. Přístup veřejnosti k informacím

Organizace musí být schopna prokázat environmentálnímu ověřovateli, že kdokoli, kdo se zajímá o vliv činnosti or­ ganizace na životní prostředí, má snadný a svobodný přístup k informacím požadovaným výše v oddílech B a C.

Organizace zajistí, aby tyto informace byly k dispozici v úředním jazyce či úředních jazycích členského státu, v němž je registrována, a případně v úředním jazyce či úředních jazycích členských států, v nichž se nacházejí místa, na něž se vztahuje společná registrace.

E. Místní odpovědnost

Organizace registrované v systému EMAS mohou chtít sestavit jedno společné environmentální prohlášení, zahrnující různé geografické lokality.

Záměrem systému EMAS je zajistit místní odpovědnost, a proto musí organizace zajistit, aby bylo možné jasně určit významné dopady na životní prostředí každého místa a uvést je ve společném environmentálním prohlášení.

PŘÍLOHA V

LOGO EMAS

1. Toto logo se může používat v libovolném z 23 jazyků, pokud je použit následující text:

bulharština:	„Проверено управление по околна среда“
čeština:	„Ověřený systém environmentálního řízení“
dánština:	„Verificeret miljøledelse“
nizozemština:	„Geverifieerd milieuzorgsysteem“
angličtina:	„Verified environmental management“
estonština:	„Tõendatud keskkonnajuhtimine“
finština:	„Todennettu ympäristöasioiden hallinta“
francouzština:	„Management environnemental vérifié“
němčina:	„Geprüftes Umweltmanagement“
řečtina:	„επιθεωρημένη περιβαλλοντική διαχείριση“
maďarština:	„Hitelesített környezetvédelmi vezetési rendszer“
italština:	„Gestione ambientale verificata“
irština:	„Bainistíocht comhshaoil fíoraithe“
lotyština:	„Verificēta vides pārvaldība“
litevština:	„Įvertinta aplinkosaugos vadyba“
maltština:	„Immaniggjar Ambjentali Verifikat“
polština:	„Zweryfikowany system zarządzania środowiskowego“
portugalština:	„Gestão ambiental verificada“
rumunština:	„Management de mediu verificat“
slovenština:	„Overené environmentálne manažérstvo“
slovinština:	„Preverjen sistem ravnanja z okoljem“
španělština:	„Gestión medioambiental verificada“
švédština:	„Verifierat miljöledningssystem“

2. Logo se používá buď

— ve třech barvách (Pantone č. 355 zelená; Pantone č. 109 žlutá; Pantone č. 286 modrá),

— černé,

— bílé, nebo

— v šedém odstínu.

PŘÍLOHA VI

ÚDAJE POTŘEBNÉ K REGISTRACI

(informace poskytnuté podle potřeby)

1. ORGANIZACE
Název	............................................................... ......................
Adresa	............................................................... ......................
Obec	............................................................... ......................
PSČ	............................................................... ......................
Stát/provincie/region/samosprávná oblast	............................................................... ......................
Kontaktní osoba	............................................................... ......................
Telefonní číslo	............................................................... ......................
Faxové číslo	............................................................... ......................
Emailová adresa	............................................................... ......................
Adresa internetových stránek	............................................................... ......................
Kde je environmentální prohlášení nebo aktua­ lizované environmentální prohlášení přístupné veřejnosti:
a) v tištěné podobě	............................................................... ......................
b) v elektronické podobě	............................................................... ......................
Registrační číslo	............................................................... ......................
Datum registrace	............................................................... ......................
Datum pozastavení registrace	............................................................... ......................
Datum zrušení registrace	............................................................... ......................
Xxxxxx xxxxxxxxxxx příštího environmentál­ ního prohlášení	............................................................... ......................
Xxxxxx xxxxxxxxxxx příštího aktualizovaného environmentálního prohlášení	............................................................... ......................
Žádost o výjimku podle článku 7 ANO – NE	............................................................... ......................
Kód NACE činnosti	............................................................... ......................
Počet zaměstnanců	............................................................... ......................
Obrat nebo bilanční suma roční rozvahy	............................................................... ......................
2. MÍSTO
Název	............................................................... ......................
Adresa	............................................................... ......................
PSČ	............................................................... ......................
Obec	............................................................... ......................
Stát/země/region/samosprávná oblast	............................................................... ......................
Kontaktní osoba	............................................................... ......................
Telefonní číslo	............................................................... ......................
Faxové číslo	............................................................... ......................
Emailová adresa	............................................................... ......................
Adresa internetových stránek	............................................................... ......................

Kde je environmentální prohlášení nebo aktua­ lizované environmentální prohlášení přístupné veřejnosti:
a) v tištěné podobě	............................................................... ......................
b) v elektronické podobě	............................................................... ......................
Registrační číslo	............................................................... ......................
Datum registrace	............................................................... ......................
Datum pozastavení registrace	............................................................... ......................
Datum zrušení registrace	............................................................... ......................
Xxxxxx xxxxxxxxxxx příštího environmentální prohlášení	............................................................... ......................
Xxxxxx xxxxxxxxxxx příštího aktualizovaného environmentální prohlášení	............................................................... ......................
Žádost o výjimku podle článku 7 ANO – NE	............................................................... ......................
Kód NACE činnosti	............................................................... ......................
Počet zaměstnanců	............................................................... ......................
Obrat nebo bilanční suma roční rozvahy	............................................................... ......................
3. ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATEL
Jméno environmentálního ověřovatele	............................................................... ......................
Adresa	............................................................... ......................
PSČ	............................................................... ......................
Obec	............................................................... ......................
Stát/provincie/region/samosprávná oblast	............................................................... ......................
Telefonní číslo	............................................................... ......................
Faxové číslo	............................................................... ......................
Emailová adresa	............................................................... ......................
Registrační číslo akreditace nebo licence	............................................................... ......................
Rozsah působnosti akreditace nebo licence (kódy NACE)	............................................................... ......................
Akreditační nebo licenční orgán	............................................................... ......................
V … dne …/…/20 …	............................................................... ......................
Podpis zástupce organizace	............................................................... ......................

PŘÍLOHA VII

PROHLÁŠENÍ O ČINNOSTECH ENVIRONMENTÁLNÍHO OVĚŘOVATELE

............................................................... ............................................................... ........ (jméno).

s registračním číslem environmentálního ověřovatele EMAS ............................................................... ..........

akreditovaný nebo licencovaný pro oblast působnosti (kód NACE)

prohlašuje, že ověřil/a, zda místo(a) či celá organizace, jak je uvedeno v environmentálním prohlášení/aktualizovaném envi­ ronmentálním prohlášení (*), (název organizace)

s registračním číslem (je-li k dispozici) ,

splňuje veškeré požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobro­ volné účasti organizací v systému environmentálního řízení podniků a auditu (EMAS).

Svým podpisem prohlašuji, že

— ověření a schválení bylo provedeno v úplném souladu s požadavky nařízení (ES) č. 1221/2009,

— výsledky ověřování a schválení potvrzují, že neexistují důkazy o nedodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí,

— údaje a informace uvedené v environmentálním prohlášení/aktualizovaném environmentálním prohlášení (*) organizace/místa (*) odrážejí spolehlivý, důvěryhodný a správný obraz všech činností organizace/místa (*) v rámci ob- lasti působnosti uvedené v environmentálním prohlášení.

Tento dokument nenahrazuje registraci v systému EMAS. Registraci v systému EMAS může vystavit pouze příslušný orgán podle nařízení (ES) č. 1221/2009. Tento dokument se nesmí používat jako samostatná informace pro komunikaci s veřejností.

V … dne …/…/20…. Podpis

(*) nehodící se škrtněte

PŘÍLOHA VIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (ES) č. 761/2001	Toto nařízení
Čl. 1 odst. 1	Článek 1
Čl. 1 odst. 2 písm. a)	—
Čl. 1 odst. 2 písm. b)	—
Čl. 1 odst. 2 písm. c)	—
Čl. 1 odst. 2 písm. d)	—
Čl. 2 písm. a)	Čl. 2 odst. 1
Čl. 2 písm. b)	—
Čl. 2 písm. c)	Čl. 2 odst. 2
Čl. 2 písm. d)	—
Čl. 2 písm. e)	Čl. 2 odst. 9
Čl. 2 písm. f)	Čl. 2 odst. 4
Čl. 2 písm. g)	Čl. 2 odst. 8
Čl. 2 písm. h)	Čl. 2 odst. 10
Čl. 2 písm. i)	Čl. 2 odst. 11
Čl. 2 písm. j)	Čl. 2 odst. 12
Čl. 2 písm. k)	Čl. 2 odst. 13
Čl. 2 písm. l)	Čl. 2 odst. 16
Čl. 2 písm. l) bod i)	—
Čl. 2 písm. l) bod ii)	—
Čl. 2 písm. m)	—
Čl. 2 písm. n)	Čl. 2 odst. 17
Čl. 2 písm. o)	Čl. 2 odst. 18
Čl. 2 písm. p)	—
Čl. 2 písm. q)	Čl. 2 odst. 20
Čl. 2 písm. r)	—
Čl. 2 písm. s) první pododstavec	Čl. 2 odst. 21
Čl. 2 písm. s) druhý pododstavec	—
Čl. 2 písm. t)	Čl. 2 odst. 22
Čl. 2 písm. u)	—
Čl. 3 odst. 1	—
Čl. 3 odst. 2 písm. a) první pododstavec	Čl. 4 odst. 1 písm. a) a b)
Čl. 3 odst. 2 písm. a) druhý pododstavec	Čl. 4 odst. 3
Čl. 3 odst. 2 písm. b)	Čl. 4 odst. 1 písm. c)
Čl. 3 odst. 2 písm. c)	Čl. 4 odst. 1 písm. d)
Čl. 3 odst. 2 písm. d)	Čl. 4 odst. 5
Čl. 3 odst. 2 písm. e)	Čl. 5 odst. 2 první pododstavec; čl. 6 odst. 3
Čl. 3 odst. 3 písm. a)	Čl. 6 odst. 1 písm. a)
Čl. 3 odst. 3 písm. b) první věta	Čl. 6 odst. 1 písm. b) a c)
Čl. 3 odst. 3 písm. b) druhá věta	Čl. 7 odst. 1
Čl. 4 odst. 1	—
Čl. 4 odst. 2	Čl. 51 odst. 2
Čl. 4 odst. 3	—
Čl. 4 odst. 4	—

Nařízení (ES) č. 761/2001	Toto nařízení
Čl. 4 odst. 5 první věta	Čl. 25 odst. 10 první pododstavec druhá věta
Čl. 4 odst. 5 druhá věta	Čl. 25 odst. 10 druhý pododstavec
Čl. 4 odst. 6	Článek 41
Čl. 4 odst. 7	—
Čl. 4 odst. 8 první pododstavec	Čl. 30 odst. 1
Čl. 4 odst. 8 druhý pododstavec	Čl. 30 odst. 3 a 5
Čl. 4 odst. 8 třetí pododstavec první a druhá věta	Čl. 31 odst. 1
Čl. 4 odst. 8 třetí pododstavec poslední věta	Čl. 31 odst. 2
Čl. 5 odst. 1	Čl. 11 odst. 1 první pododstavec
Čl. 5 odst. 2	Čl. 11 odst. 3
Čl. 5 odst. 3 první věta	Čl. 12 odst. 1
Čl. 5 odst. 3 druhá věta první odrážka	Čl. 12 odst. 1 písm. a)
Čl. 5 odst. 3 druhá věta druhá odrážka	Čl. 12 odst. 1 písm. b)
Čl. 5 odst. 4	Čl. 11 odst. 1 druhý a třetí pododstavec
Čl. 5 odst. 5 první věta	Čl. 16 odst. 1
Čl. 5 odst. 5 druhá věta	Čl. 16 odst. 3 první věta
Čl. 5 odst. 5 třetí věta	Čl. 17 odst. 1
Čl. 5 odst. 5 čtvrtá věta	Čl. 16 odst. 3 druhý pododstavec a čl. 16 odst. 4 druhý pododstavec
Čl. 6 bod 1	Čl. 13 odst. 1
Čl. 6 bod 1 první odrážka	Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. a)
Čl. 6 bod 1 druhá odrážka	Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. c)
Čl. 6 bod 1 třetí odrážka	Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. d)
Čl. 6 bod 1 čtvrtá odrážka	Čl. 13 odst. 2 písm. c)
Čl. 6 bod 1 druhý pododstavec	Čl. 13 odst. 2 první věta
Čl. 6 bod 2	Čl. 15 odst. 3
Čl. 6 bod 3 první odrážka	čl. 15 odst. 3 písm. a)
Čl. 6 bod 3 druhá odrážka	čl. 15odst. 3 písm. b)
Čl. 6 bod 3 třetí odrážka	—
Čl. 6 bod 3 poslední věta	Čl. 15 odst. 8
Čl. 6 bod 4 první pododstavec	Čl. 15 odst. 2
Čl. 6 bod 4 druhý pododstavec	Čl. 15 odst. 4
Čl. 6 bod 5 první věta	Čl. 15 odst. 6
Čl. 6 bod 5 druhá věta	Čl. 15 odst. 8 a 9
Čl. 6 bod 6	Čl. 15 odst. 10
Čl. 7 odst. 1	Čl. 28 odst. 8
Čl. 7 odst. 2 první věta	Čl. 12 odst. 2
Čl. 7 odst. 2 druhá věta	Čl. 12 odst. 3
Čl. 7 odst. 3	Čl. 42 odst. 2 písm. a)
Čl. 8 odst. 1 první věta	Čl. 10 odst. 1
Čl. 8 odst. 1 druhá věta	Čl. 10 odst. 2
Čl. 8 odst. 2	—
Čl. 8 odst. 3 první pododstavec	Čl. 10 odst. 4
Čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec	—
Čl. 9 odst. 1 návětí	v čl. 4 odst. 3,

Nařízení (ES) č. 761/2001	Toto nařízení
Čl. 9 odst. 1 písm. a)	Čl. 45 odst. 4
Čl. 9 odst. 1 písm. b)	Čl. 45 odst. 4
Čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec	Čl. 45 odst. 5
Čl. 9 odst. 2	—
Čl. 10 odst. 1	—
Čl. 10 odst. 2 první pododstavec	Čl. 38 odst. 1 a 2
Čl. 10 odst. 2 druhý pododstavec první věta	Článek 41
Čl. 10 odst. 2 druhý pododstavec druhá věta	Článek 47
Čl. 11 odst. 1 první pododstavec	Článek 36
Čl. 11 odst. 1 první odrážka	Čl. 36 písm. a)
Čl. 11 odst. 1 druhá odrážka	Čl. 36 písm. c)
Čl. 11 odst. 1 třetí odrážka	Čl. 36 písm. b)
Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec první věta	Čl. 37 odst. 1
Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta	—
Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec třetí věta	Čl. 37 odst. 2
Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec čtvrtá věta	Čl. 37 odst. 3
Čl. 11 odst. 2	Čl. 43 odst. 2
Čl. 11 odst. 3 první věta	Čl. 41 odst. 2
Čl. 11 odst. 3 druhá věta	Článek 47
Čl. 12 odst. 1 písm. a)	—
Čl. 12 odst. 1 písm. b)	Čl. 35 odst. 1
Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec	—
Čl. 12 odst. 2	Článek 41 odst. 2
Čl. 12 odst. 3	—
Článek 13	Článek 40 odst. 1
Čl. 14 odst. 1	Čl. 49 odst. 1
Čl. 14 odst. 2	—
Čl. 14 odst. 3	—
Čl. 15 odst. 1	Článek 50
Čl. 15 odst. 2	Článek 48
Čl. 15 odst. 3	—
Čl. 16 odst. 1	Čl. 39 odst. 1
Čl. 16 odst. 2	Článek 42 odst. 2
Čl. 17 odst. 1	—
Čl. 17 odst. 2, 3 a 4	Čl. 51 odst. 2
Čl. 17 odst. 5	—
Článek 18	Článek 52