Vysoká škola CEVRO Institut Katedra soukromého práva

Vysoká škola CEVRO Institut Katedra soukromého práva

Adhezní smlouvy

Xx. Xxxx Xxxxxx

Studijní program: Soukromoprávní studia Studijní obor: Obchodněprávní vztahy Vedoucí práce: Xxx. Xx. Xxxx Xxxxxxx

diplomová práce

Praha 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, uvedl v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačil jejich použití.

V Plzni dne 14.8.2015

S úctou děkuji mojí vedoucí práce Mgr. Bc. Haně Boulové za odborné vedení a cenné připomínky. Zároveň děkuji JUDr. Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, své rodině a přátelům, kteří mě podporovali, jak v průběhu celého studia, tak zejména v jeho závěru.

Resumé

Adhezní smlouvy jsou pojem odborné veřejnosti známý, ač je česká právní úprava zahrnuje poprvé. Neodborná veřejnost takové smlouvy denně uzavírá a nezřídka o problematice takových smluv hovoří česká média.

Cílem této práce je vysvětlit pojem adhezních smluv, zhodnotit novou právní úpravu a zamyslet se nad její podobou a možným budoucím zlepšením.

Resumé

Contracts of adhesion represent a term that is known to the professional public even though it had not been included into the Czech legislation until recently. The general public makes such contracts on a daily basis and the topic is frequently discussed even in the Czech media.

The aim of this thesis is to clarify the concept of contracts of adhesion, evaluate the quality of the associated legislation by scrutinizing its form and eventually, to offer any possible improvements which could be implemented in future amendments.

Obsah

1. Úvod 1

2. Úvod do smluvního práva 4

2.1. Smlouva 7

2.2. Uzavírání (sjednávání) smluv 7

2.2.1 Nabídka 8

2.2.2 Přijetí návrhu na uzavření smlouvy 9

3. Adhezní smlouvy 12

3.1. Vlastnosti adhezních smluv 12

3.2. Adhezní smlouvy a využití obchodních podmínek 15

3.2.1. Jednostranná změna obchodních podmínek 17

3.2.2. Překvapivé ustanovení v obchodních podmínkách 22

3.2.3. Střet různých obchodních podmínek 23

3.2.4. Včleňovací doložka 24

3.2.5. Závěr 26

3.4. Ochrana slabší strany v adhezních smlouvách 30

3.4.1. Obecná ochrana slabší strany v NOZ 30

3.4.1. Odkaz na podmínky mimo smlouvu 33

3.4.2. Obtížně srozumitelné a zvlášť nevýhodné doložky 34

3.4.3. Kogentní ustanovení adhezních smluv 37

4. Nerovnost smluvních stran 39

4.1 Pojmy slabší strana a spotřebitel 40

4.2. Využití silnější pozice v národním měřítku 41

4.3. Využití silnější pozice v individuálním případu 44

5. Závěr 47

1. Úvod

Nová zákonná úprava občanského práva představuje nejzásadnější změny za poslední desetiletí. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako NOZ, nebo nový občanský zákoník) je novým základním pramenem občanského práva, nahrazuje zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, který se výrazně odchyloval od standardů právní kultury kontinentální Evropy i od tuzemských právních tradic. 1

Nová právní úprava, kterou se v této práci bude autor zabývat především, vychází z celkové inklinace zákoníku k ochraně spotřebitele a obecně slabší strany právního vztahu. Zákonodárce bral při vytváření kodexu v úvahu i mezinárodní prameny – např. Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT.

NOZ zřetelně posouvá předchozí doktrínu rovnosti osob do pozadí vůči principu ochrany slabší strany. Důvodová zpráva k NOZ k tomu uvádí: „Se zřetelem k tomu se za první zásadu soukromého práva nepokládá rovnost osob, ale zásada autonomie vůle. Hledisko rovnosti osob nemůže být určující v prvé řadě, protože důraz na zásadu rovnosti jako určující pro občanské právo neodpovídá skutečnému stavu. Akcent na zásadu rovnosti jednak zastírá přirozenou nerovnost mezi fyzickými a právnickými osobami, neboť mezi nimi nemůže být právně, především v oblasti osobních práv, rovnosti nikdy dosaženo, jednak pomíjí hledisko ochrany slabší strany, která je pro soukromé právo stejně významná jako zásada rovnosti.“ 2

V již neplatném zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále také jako OZ) byla obsažena pouze obecná úprava spotřebitelských smluv která, společně s novou samostatnou úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem, doznala také změn. Předchozí právní úprava užívá termín spotřebitelské smlouvy (§ 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb.), kterými se dle § 52 OZ rozumí vybrané smluvní typy, pokud

1 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), [cit. 14.3.2015]. 10 s. Dostupná na World wide web <xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx -zakonu/>

2 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), [cit. 14.3.2015]. 20 s.

Dostupná na World wide web <xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx -zakonu/>

jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel. NOZ výraz „spotřebitelská smlouva“ nahrazuje slovním spojením „smlouva uzavíraná se spotřebitelem“, jelikož původní termín mohl budit dojem zvláštního smluvního typu. Zákonodárce tedy chtěl zamezit takové záměně. Smlouvu uzavřenou se spotřebitelem pak definuje jako smlouvu, kterou se spotřebitelem uzavírá podnikatel, přičemž na tyto smlouvy a závazky z těchto smluv vzniklé se použijí ustanovení příslušeného oddílu.

Smlouvy uzavírané adhezním způsobem jsou novým pojmem, který NOZ zavádí. Ač je tento pojem obecně známý a pracuje s ním jak odborná literatura, tak i česká judikatura, je zákonnou normou upraven až nyní. V práci bude o těchto smlouvách nejčastěji hovořeno ve slovním spojení adhezní smlouvy a to i přes názor zákonodárce, vyjádřený v důvodové zprávě. Zde je uvedeno, že „adhezní smlouvy nejsou zvláštním smluvním typem a označení těchto smluv jako adhezních je nepřesné, ba slangové. Přídavné jméno „adhezní“ se vztahuje ke způsobu uzavírání smlouvy, nikoli ke smlouvě samotné. Proto navržená ustanovení používají výraz

„smlouvy uzavírané adhezním způsobem“. S přihlédnutím k ustanovení § 1810 NOZ, kde zákon u smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, užívá pojem

„spotřebitelské smlouvy“ není důvod analogicky nepoužívat pojem adhezní smlouvy. Autor se rovněž plně ztotožňuje s názorem, že „Přívlastková kvalifikace smlouvy není vyhrazena jenom určení smluvního typu, ale běžně se užívá pro popis i jiných vlastností smlouvy.“3

Cílem této práce je vysvětlení pojmu adhezních smluv, úpravy a změny, které nový občanský zákoník přinesl. Práce se bude také podrobně věnovat nerovnému postavení subjektů smluvních vztahů ve smlouvách uzavíraných adhezním způsobem. Závěr práce bude věnován zhodnocení nové právní úpravy a jejího dopadu. Dále bude nová právní úprava zhodnocena i s ohledem na mezinárodní prameny práva a úvahy de lege lata a de lege ferenda.

3 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanskýzákoník. komentář. Svazek V.

Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 160 s.

Autor bude v práci využívat jak písemné prameny – texy právních norem, odbornou literaturu a ostatní běžně dostupné zdroje, tak chce i využít a dát dostatečný prostor praktickým zkušenostem, nabytých 8 letou praxí v oboru pojišťovnictví, kde na základě smlouvy o obchodním zastoupení sjednává pojistné smlouvy. V rámci této činnosti mimo jiné svým klientům poskytuje odbornou pomoc při uplatňování nároků na pojistné plnění. V práci tak budou uvedeny konkrétní případy, které svou povahou obrazně poukáží na nejzávažnější problémy daného tématu.

2. Úvod do smluvního práva

Smluvní právo je součástí závazkového (obligačního) práva. To tvoří souhrn právních norem, které upravují závazky (obligace). Tyto závazky jsou jako právní vztahy povahy relativní, když jde vždy o vztahy mezi dvěma či více konkrétními subjekty – věřiteli a dlužníky. Práva a povinnosti vyplývající z takového závazkového vztahu platí jen inter partes. Tím je dána odlišnost od věcného práva, které působí erga omnes.

NOZ potvrzuje v § 1723 odst. 1 ustálenou právní doktrínu, která závazkové právo rozlišuje co do typu závazku na:

a) závazky ze smluv (obligationes ex contractu)

b) závazky z deliktů (obligationes ex delicto)

c) závazky z jiných právních důvodů (obligationes ex variis causarum figuris)

Závazkové vztahy jsou mimo normativní úpravy také definovány zásadami.

Pro naši problematiku je důležité zmínit alespoň výčtem ty nejdůležitější:

a) zásada rovnosti stran,

b) zásada smluvní svobody,

c) zásada dobrých mravů,

d) zásada dispozitivnosti právní úpravy,

e) zásada dodržování smluv (pacta sund servanda).

Tyto zásady jsou ale v právní realitě více či méně často prolomeny, ať už chováním účastníků právních vztahů nebo činností zákonodárce.

Ad a)

Zásada, kterou se tato práce bude z větší části zabývat. Zásada rovnosti stran je základním principem úpravy soukromoprávních vztahů. Tato zásada je

zákonodárcem více či méně úspěšně prolamována, jelikož rovnost právní úpravy neznamená nutně i rovnost faktickou, reálnou. Za účelem dosažení praktické rovnosti se pak zákonodárce uchyluje k deformaci této zásady a zvýhodňování slabší strany, což bude popsáno níže.

Ad b)

Po přistoupení k tržnímu hospodářství a otevřené ekonomice je nutné mít i odpovídající právní úpravu závazkových vztahů. Zásada smluvní svobody je jedním ze základů tržního hospodářství. Smluvní svoboda se projevuje ve dvou směrech. Jednak ve svobodné vůli zda a s kým smlouvu uzavřít a ve svobodné vůli určit obsah uzavírané smlouvy.4 I tato zásada je v několika případech porušena. Jmenujme například povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla – tedy laicky známá nutnost mít uzavřené povinné ručení.

Ad c)

Dobré mravy jsou právně významnou hodnotou v právu poměřující právní normy a jejich realizaci buď s mravním smyslem právní úpravy nebo s ekvitou chápanou buď rovněž jako mravnost nebo jako požadavek rovných pozic účastníků právních vztahů. Dobré mravy patří mezi základní zásady soukromého práva. Dobré mravy patří z hlediska obsahového k neurčitým pojmům, z hlediska funkcionálního k pojmům, které jsou užívány částečně jako hodnota v právu, na kterou se právo přímo neodvolává (tedy jako princip ve vlastním smyslu). Odkaz na ně je součástí NOZ (§ 1 odst. 2). Posouzení konkrétního obsahu dobrých mravů by však mělo náležet soudci aplikujícímu právo.5 V evropských právních systémech je princip dobrých mravů v podobném smyslu taktéž používán, jako např. Good faith, Fair dealing, Reasonableness apod.

4 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : X.X. Xxxx, 2010, 11s.

5 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2.rozšířené vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003.139s.

Ad d)

Valná většina ustanovení, které NOZ obsahuje, má dispozitivní povahu. NOZ již v § 1 odst. 2 obsahuje generální přivolení k odchylné úpravě: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“

Zákon pak v jednotlivých oddílech obsahuje výčty takových ustanovení, od kterých se odchýlit nelze. U adhezních smluv je takovým výčtem § 1801: „Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu…….“

Ad e)

Ačkoli je tato zásada často mylně přisuzována římskému právu, jedná se o zásadu zavedenou až středověkými právníky. Tehdy docházelo k utvrzování smluv pomocí přísah, jejich vynutitelnost stála především na morálce a příslušnými soudy k vymáhání takových přísah byly soudy církevní. Následkem toho byla proto vytvořena tzv. vestiturní teorie, podle které se rozlišovaly dohody (pacta) dvojího typu: pacta nuda (nahé či nezahalené dohody), které měly povahu pouhých naturálních obligací, a pacta vestita (oblečené nebo zahalené dohody), které již žalovatelné byly a které byly považovány za obvyklý způsob uzavření smlouvy. V 15. století se navíc prosadila teze, že pokud bylo ke smlouvě připojeno uznání dluhu (constitutum debiti proprii), bylo možné ji vždy jako tzv. pactum geminatum (zdvojenou dohodu) soudně vymoci.6

6 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2.rošířené vydání. Praha : X. X. Xxxx, 2003. 601s.

2.1. Smlouva

Smlouva (kontrakt, dohoda, konvence aj.) je dvoustranný, resp. vícestranný právní úkon, vznikající souhlasným projevem vůle smluvních stran.7 Obecná charakteristika smlouvy je uvedena v NOZ v § 1724 odst. 1., kde Smlouva je jeden ze základních pilířů soukromého práva. Je nejčastějším důvodem vzniku závazkového vztahu a v českém soukromém právu je obecně upravena občanským zákoníkem. Základní funkcí smluv je prostřednictvím sjednaných práv a povinností a jejich výkonem uspokojit osobní, hospodářské či jiné zájmy smluvních stran.

Typy smluv

Dlouhodobým vývojem se vytvořily typy smluv, které jsou standardně upraveny právním předpisem, upravujícím práva a povinnosti smluvních stran. Takové smlouvy nazýváme smlouvami pojmenovanými (smlouvy nominátní) a jsou upraveny v NOZ, Části čtvrté, Hlavě druhé. Příkladem lze uvést smlouvu kupní, nájemní, nebo také pojistnou smlouvu. Právě pojistné smlouvy lze zpravidla označit i jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem.

Vzhledem k dispozitivní povaze soukromého práva je také možné uzavírat smlouvy, které takto konkrétně a výslovně v žádném právním řádu upraveny nejsou.8 Nesmí však odporovat kogentním ustanovením právního řádu. Takové smlouvy nazýváme smlouvy nepojmenované (inominátní). I mezi inominátními smlouvami ale můžeme najít takové smlouvy, které jsou obecně známé a v praxi jsou často vnímány jako samostatný smluvní typ. Takovou smlouvou je např. finanční leasing.

2.2. Uzavírání (sjednávání) smluv

Samotný proces uzavírání smluv je v teoretické rovině sledem několika kroků. Základ právní úpravy uzavírání smluv je v NOZ upraven v § 1731 až § 1745. Na

7 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2.rošířené vydání. Praha : X. X. Xxxx, 2003. 898s.

8 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. § 1746 odst. 2.

počátku kontraktačního procesu stojí oboustranný zájem zřídit závazek za účelem uspokojení nějakého zájmu. Na základě takového zájmu učiní oferent neboli navrhovatel svou nabídku oblátovi neboli obmyšlenému. Oblát se k nabídce vyjádří a v případě souhlasu s nabídkou sdělí navrhovateli rozhodnutí o jejím přijetí - akceptaci. Schematicky tak lze kontraktační proces označit za dvě po sobě jdoucí jednostranná právní jednání, která směřují k uzavření smlouvy. Důležitým faktorem v uzavírání smluv je oboustranný konsenzus na obsahu smlouvy.

2.2.1 Nabídka

Nabídka, oferta či návrh na uzavření smlouvy je právní jednání směřující k uzavření smlouvy. NOZ ji upravuje v § 1731 až 1739. Nabídku podává navrhovatel čili oferent. Zákonodárce v NOZ nově využívá pojmu „nabídka“, neboť lépe odráží překlad výraz oferta a jiné běžně užívané cizojazyčné ekvivalenty přesněji než dosud užívaný „návrh“. NOZ dále upravuje, že nabídka může být učiněna i vůči neurčitým osobám. Naprostá většina kontraktačního procesu se v NOZ od dnes již neplatného občanského zákoníku neliší.9

Nabídka je úvodním krokem procesu kontraktace. Jelikož je i samotná nabídka právním jednáním, musí splňovat obecné zákonné požadavky a splňovat podstatné náležitosti nabízené smlouvy tak, aby jednoduché a nepodmíněné přijetí nabídky založilo smluvní vztah.

Tyto podstatné náležitosti se liší dle smluvního typu, který smluvní strany zamýšlejí uzavřít. Zákon současně umožňuje uzavření netypizovaných smluv, pro takové případy platí pro nabídky požadavek na jasné vymezení nabízeného závazku či jeho právního následku.10

9 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), [cit. 14.3.2015] dostupná na World wide web <xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxx/> 432 a 433s.

10 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 72 s.

Vedle podstatných náležitostí tak nabídky obsahují i individuální podmínky a ujednání, která oferent zamýšlí ujednat tak, aby případná smlouva co nejlépe reflektovala jeho potřeby. Oferta tedy může být značně obsáhlá a konkrétní a být prakticky shodná s uzavíranou smlouvou. Oferta může také obsahovat odkaz na všeobecné obchodní podmínky, o kterých bude psáno později.

Požadavek na obsahové náležitosti oferty souvisí s možností jejího jednoduchého a nepodmíněného přijetí. Pokud nabídka obsahuje všechny povinné náležitosti a oblát k jejímu obsahu nemá výhrad, může jí bez výhrad a podmínek přijmout. Účinkem bezvýhradného přijetí je povinnost smlouvu v souladu s očekáváním protistrany uzavřít a dle smlouvy plnit – v případě opaku může neuzavření smlouvy vést k porušení předsmluvní odpovědnosti za neuzavření smlouvy v rozporu s očekáváním protistrany se všemi následky dle § 1729 NOZ.

Účinnost nabídky je při kontraktačním procesu zásadní, neboť přijmout může obmyšlený pouze takovou nabídku, která je účinná. Ustanovení zákona uvádí, že nabídka zaniká jednak uplynutím lhůty k jejímu přijetí v nabídce uvedené, jinak uplynutím přiměřené doby.

Přestože účinky nabídky uplynutím lhůty nebo doby zaniknou, je možné, že smlouva vznikne například postupem dle § 1743 odst. 1, tedy se souhlasem navrhovatele.

2.2.2 Přijetí návrhu na uzavření smlouvy

Přijetí návrhu neboli akceptace je jednostranný adresovaný právní úkon, kterým dává akceptant navrhovateli najevo, že přijímá jeho návrh na uzavření smlouvy a uzavírá s ním smlouvu o obsahu uvedeném v nabídce.11

Přijetí nabídky upravuje NOZ v § 1740 až 1745. Přijetí může být různé formy, může být ústní, písemné nebo např. konkludentní – poskytnutím plnění. K tomu, aby

11 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2.rošířené vydání. Praha : X. X. Xxxx, 2003. 797s.

akceptace vedla k uzavření smlouvy, musí být provedena včas. Včasným přijetím rozumí NOZ přijetí ve lhůtě dané navrhovatelem, pokud lhůtu navrhovatel neuvedl, rozumí se včasným přijetím přijetí v přiměřené době,12 přičemž pojem přiměřené doby zahrnuje i dobu potřebnou k přepravě nabídky i případné akceptace. Dalším faktorem ovlivňujícím přiměřenou dobu je samotná smlouva, kterou oferent nabízí. Je třeba přihlédnout nejen k typu smlouvy, ale k její celkové hodnotě nebo např. technické složitosti předmětu smlouvy. Přiměřená doba běží nezávisle na tom, kdy nabídka nabyla účinnosti. Zanikne tedy uplynutím přiměřené doby i když dojde oblátovi z různých důvodů opožděně, co nevylučuje postup dle § 1743 viz další odstavec.

Zákon pamatuje i na možnost pozdního přijetí. I toto přijetí je platné, pokud o tom navrhovatel bez zbytečného odkladu akceptanta alespoň ústně vyrozumí, nebo se ve shodě s nabídkou začne chovat.13

Pakliže zájemce odešle navrhovateli akceptaci s dodatkem, výhradou, omezením nebo jinou změnou nejedná se o akceptaci, ale o nový návrh na uzavření smlouvy. Nově je však nutné rozlišovat, jak takový dodatek nebo změna mění podmínky nabídky. Důvodem je skutečnost, že NOZ nově zavádí v § 1740 odst. 3 možnost přijetí nabídky s odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky. Od

1. 1. 2014 tedy neplatí, že přijetí nabídky s jakoukoli odchylkou či dodatkem znamená odmítnutí a vznik nové nabídky.

Smlouva je tak uzavřená i v okamžiku přijetí nabídky s uvedeným dodatkem nebo odchylkou, pokud ji navrhovatel bez zbytečného odkladu neodmítne. Tímto dochází k prolomení zásady: kdo mlčí, nesouhlasí. Naopak se vyžaduje aktivní jednání strany, která nechce být touto pozměněnou nabídkou vázána. V případě pasivity navrhovatele tak dochází ke konkludentní akceptaci smlouvy.

12 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 1735 odst. 1.

13 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 1743 odst. 1.

NOZ ale blíže nespecifikuje pojem podstatné změny nabídky. Výklad je možné čerpat z Článku 19 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (zkr. CISG), který uvádí, že všechny dodatky či odchylky týkající se zejména kupní ceny, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů, se považují za podstatnou změnu podmínky nabídky.14

Podle názoru rakouského Nejvyššího soudu (známý také jako OGH), zda pojem představuje podstatnou či nepodstatnou změnu nabídky, závisí především na postupech zavedených mezi stranami, obchodními zvyklostmi, chování během předběžného jednání a další konkrétní okolnosti jednotlivého případu. Ve věci samé OGH rozhodl, že pro změny, které jsou příznivější pro navrhovatele, nebude třeba jejich potvrzení a smlouva je tak uzavřena.15,16

14 Article 19, CISG, [cit. 01.07.2015] dostupný na World wide web xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/x-xxxx-00.xxxx Additional or different terms relating, among other things, to the price, payment, quality and quantity of the goods, place and time of delivery, extent of one party's liability to the other or the settlement of disputes are considered to alter the terms of the offer materially.

15 Rozhodnutí Oberster Gerichtshof ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 2 Ob 58/97m

16 Nový systémobjednávek dle občanského zákoníku. XXXXXX.XX [online]. 2015

[cit. 27.7.2015]. dostupný na World wide web: < na :xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxx- system-objednavek-dle-obcanskeho-zakoniku-94047.html >

3. Adhezní smlouvy

Při úvahách o adhezních smlouvách je důležité znát jejich pozadí, důvody jejich existence. Mohlo by se zdát, že je nepřirozené, že slabší strany dobrovolně vstupují do nevyrovnaných smluvních vztahů. Avšak tyto smlouvy mají vedle svých nevýhod také značné výhody. Obojí bude popsáno v této kapitole.

Základně je nutné si uvědomit, že zejména ve spotřebitelských závazcích je smluvní nerovnost zcela běžná. U adhezních smluv je tato nerovnost spíše plně demonstrována. K plnému rozvoji adhezních smluv dochází až v moderní době, kdy do smluvních vztahů začaly vstupovat masy osob, většinou spotřebitelů (zákazníků a klientů), kteří s postupným rozvojem bohatství po průmyslové revoluci začali nakupovat statky a uspokojovat své potřeby. Během doby se počet osob mající prostředky, které jsou ochotni směnit, ať už za služby či zboží, znásobil. S tímto nárůstem potenciálních subjektů smluvních vztahů bylo nutné uzavírání smluv zjednodušit a také navýšit množství osob, které za druhou smluvní stranu mohly smlouvy uzavírat. Pro tyto dvě obsáhlé skupiny osob bylo nutné přizpůsobit uzavírání smluv, bylo potřeba umožnit jednoduché a levné uzavření smlouvy a pokud možno omezit možnost při uzavírání smlouvy činit chyby. To bylo docíleno zejména omezením možností tvořit či měnit podmínky a smlouvu individuálně upravovat. Pokud by byl na jedné straně jeden subjekt a na druhé tisíce dalších a každá smlouva by měla své jedinečné podmínky, bylo by to administrativně velmi náročné a také drahé. Výše uvedeným ekonomickým podmínkám se pak přizpůsobil proces kontraktace, který vedl k tvorbě asymetrických smluv.

3.1. Vlastnosti adhezních smluv

U adhezních smluv, které jsou typicky (ale ne nutně, rozdíl mezi formulářovými a adhezními smlouvami bude vysvětlen v pozdější podkapitole) uzavřeny na formuláři se snižuje možnost právních vad či chybných ujednání. Primárním důvodem vzniku adhezních smluv tedy nebyla ambice vnucení

nevýhodných obchodních podmínek, ale celková úspora finančních a administrativních nákladů a v neposlední řadě také dostupnost služeb, čímž se podnikatelé snaží uspokojit co největší počet zákazníků. Podobně jako se zavedla velkovýroba zboží, i adhezní smlouvy jsou reakcí na vysokou poptávku. S adhezními smlouvami a formuláři mohou i složité právní vztahy uzavírat osoby, které nejsou právně natolik erudované, aby byli takové smlouvy bez formuláře nebo obchodních podmínek uzavřít. Takové osoby, povětšinou obchodní zástupci či pracovníci přepážek, však dosahují dostatečných znalostí, aby byli schopni potenciálnímu klientovi předmět smlouvy vysvětlit a v zastoupení smlouvu uzavřít. Čili, navýšil se počet osob, schopných např. jménem oferenta nabízet více akceptantům více smluv. Tato možnost masového uzavírání a jeho jednoduchost se pak může pozitivně promítnout do ceny nabízených služeb, jelikož se zcela smazávají transakční náklady potřebné k individuálnímu projednávání každé smlouvy. A to až do té míry, že dnes je možné si například jednodušší adhezní smlouvy uzavřít zcela sám po internetu. Příkladem mohou být pojistné smlouvy na cestovní pojištění, které lze sjednat a dokonce uhradit přes aplikaci v chytrém telefonu. Smluvní strana tak k uzavření smlouvy nemusí vyhledávat pobočku či obchodního zástupce a může sjednat smlouvu během pár minut, např. z paluby zájezdového autobusu. Výhody jsou tedy zcela zjevné.

K takovému zjednodušení je nutná velmi kvalitně zpracovaná adhezní smlouva, která bude jednoduchá obsahem a vyhovující svým rozsahem (v tomto případě rozsahem pojistného krytí). Dále by taková smlouva – rozumějme formulář nebo aplikaci, jejímž prostřednictvím se bude smlouva uzavírat, neměla obsahovat příliš složitostí, u kterých by klient mohl chybovat a sjednat si např. chybný rozsah pojištění apod. I takové zjednodušení a standardizace má tedy své limity zejména v rigiditě takto sjednané smlouvy.

Dalším pozitivem předem daného znění smlouvy může být skutečnost, že "pomocí masového používání stejných standardních podmínek se předchází diskriminaci, protože s každým zákazníkem se zachází stejně – tedy bez ohledu na

pohlaví, barvu pleti, náboženské vyznání, politické smýšlení, sociální původu či příslušnosti k etnické menšině atd." 17

Nevýhody adhezních smluv

Za největší nevýhodu adhezních smluv je považováno omezení smluvní svobody slabší strany kontraktu. Je známé zneužití postavení silnější stranou, zejména stanovováním smluvních podmínek, odkazy na obchodní podmínky, které mohou být nesrozumitelné nebo které zvýrazňují již tak danou faktickou nerovnováhu obou subjektů. Takové smluvní podmínky bývají laikovi nesrozumitelné, a to už vůbec nemluvím o starších lidech, kteří je často ani nejsou schopni přečíst. Silnější smluvní strana také může spoléhat na to, že klient ani smluvní podmínky číst nebude, a pokud bude, tak důležitá ustanovení zaniknou v těch méně důležitých, a běžný čtenář např. obchodních podmínek při studiu jejich znění po krátké chvíli ztratí pozornost i zájem se s takovým dokumentem dostatečně seznámit. Uvedené skutečnosti pak byly důvodem k podrobnější a pro slabší stranu výhodnější úpravu adhezních smluv a obchodních podmínek v NOZ.

Se zmíněnou jednoduchostí a tím pádem i ekonomickou výhodností adhezních smluv koreluje také již zmíněná rigidita předpřipravené smlouvy (formuláře). I potřeba drobné odchylky od takového formuláře může buďto pozdržet uzavření smlouvy (případné odchylky většinou neschvaluje osoba pověřená samotným uzavřením smlouvy, ale zpravidla jiná odborně způsobilá osoba [zaměstnanec] silnější stranou určená) a nebo smlouva nemusí být ke škodě obou stran uzavřena vůbec.

Mezi důvody proč slabší strana na jednostranně určené podmínky přistoupí, je i ten, že s vývojem některých ekonomických odvětví se dnes používají téměř výhradně adhezní smlouvy. Slabší smluvní strana je pak vnucena do situace, kde

17 XXXXXXXX, Xxxxxxx. Uzavírání smluv, adhezní smlouvy. Brno, 2007, 35 s. Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Katedře obchodního práva. Vedoucí diplomové práce xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx, XXx.

ostatní smluvní strany nabízejí pouze smlouvy uzavřené adhezním způsobem. Slabší smluvní strana může být na svých partnerech závislá i jiným způsobem. Neuzavření určitého druhu smluv může být protizákonné. Jmenujme například povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. " Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost podle § 1 odst. 2"18 tj., "že může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona." 19 Další podobnou skupinou jsou podnikatelé, zařazení do skupiny takzvaných „svobodných povolání“ (např. lékaři, advokáti, soudní znalci), kteří mají povinnost uzavřít před zahájením výkonu svého povolání a po celou dobu jeho výkonu mít uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu, kterou by v souvislosti s výkonem takového povolání mohli způsobit.20 I takový tlak tedy může vést k přistoupení na smluvní podmínky, které by jinak slabší strana neakceptovala.

Vlastnosti adhezních smluv lze ve shrnutí přirovnat k již zmíněné velkovýrobě zboží. Podobně, jako již dnes není zvykem si nechat šít oblek i boty na zakázku a vyrábí se několik standardizovaných velikostí, i smluvní právo se v určitých odvětvích ubírá podobným směrem. Právní vztah pak oblátovi nemusí zcela vyhovovat, avšak nevýhody na straně jedné jsou vyváženy výhodami – dostupností, jednoduchým a rychlým sjednáním a v neposlední řadě také cenou.

3.2. Adhezní smlouvy a využití obchodních podmínek

Obchodní podmínky bývají velmi často, možno říci zpravidla, součástí adhezních smluv. Jsou to předem stanovené podmínky, kterými lze nahradit část

18 Zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozemvozidla a o změně některých souvisejících zákonů § 16 odst. 1

19 Tamtéž, § 1 odst. 2.

20 Např. pro lékaře poskytujících péči v nestátních zdravotnických zařízeních je uvedená povinnost upravena zákonemč. 160/1992 Sb., § 16.

obsahu smlouvy21 a jejichž obsah je abstraktnější než konkrétní smlouvy o plnění. Česká právní úprava jejich používání v krátkosti upravovala v již neplatném zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále také jako ObchZ), konkrétně v § 273 ObchZ. Již bylo dříve zmíněno, že je nutné se přizpůsobit rostoucí racionalizaci procesu kontraktace i proto zákonodárce rozšířil zákonnou úpravu obchodních podmínek, které nyní upravuje obecně v § 1751 – 1753 a dále jsou tyto upraveny i v úpravě adhezních smluv. Při rozšíření úpravy zákonodárce postupoval s ohledem na Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT, jejichž znění v některých částech zcela přebírá.

Obchodní podmínky jsou všeobecně formulovanými šablonami, které racionalizují a typizují zejména opakující se obchody. Díky obchodním podmínkám může být samotná smlouva velice stručná, a tím ji činí obchodní podmínky vhodnou pro sjednávání prostřednictvím např. obchodního zástupce nebo pracovníků přepážek, kteří nemusejí prokazovat takové profesní znalosti, jaké by bez použití obchodních podmínek byly nutné. Smluvní svoboda je však jejich prostřednictvím omezena22, jelikož odchýlení od obchodních podmínek zpravidla nepřísluší obchodním zástupcům nebo jiným zaměstnancům podnikatele, jimž běžně přísluší smlouvy uzavírat. I když smluvní strana s odchylným ujednáním od svých obchodních podmínek souhlasí, znamená to pro uzavření smlouvy zdržení. K tomu v praxi ale často nedochází a druhá osoba je tak nucena souhlasit s podobou obchodních podmínek, které jsou pro ni více či méně nevýhodné.

U některých odvětví jsou obchodní podmínky předmětem dohledu. Jmenujme činnost České národní banky, konající regulaci a dohled nad finančním sektorem, konkrétně v oboru pojišťovnictvím. Jako příklad takového dohledu lze uvést vydávání dohledových benchmarků, kde je vyjadřován názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem České národní banky, který je aplikován v dohledové praxi. Česká národní banka těmito benchmarky například stanovuje povinnost

21 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2.rošířené vydání. Praha : X. X. Xxxx,2003. 485s.

22 XXXX, P.; XXXXXX, J.; Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, 133 s.

přikládat k pojistným podmínkám tabulky stanovující bodové, procentní, finanční ohodnocení tělesného poškození způsobeného úrazem, tabulky maximální délky plnění denního odškodného za dobu nezbytného léčení úrazu, pracovní neschopnosti, tabulky závažných onemocnění apod.23

Obchodních podmínky spotřebitelských smluv a jejich účel je rovněž velmi vhodně vysvětlen v nálezu Ústavního soudu: „Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“24 Tento závěr považuje autor za vhodné užít i v práci s obchodními podmínkami smluv adhezních.

3.2.1. Jednostranná změna obchodních podmínek

V rámci principu rovnosti smluvních stran změna obchodních podmínek podle předchozí právní úpravy vyžadovala dohodu obou stran nebo alespoň jejich aktivní jednání, jelikož se jednalo o změnu smlouvy upravenou § 516 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Vyjma této obecné úpravy lze nalézt v právním řádu i úpravu speciální, která jednostranné změny povolovala. Příkladem lze zmínit možnost provádění jednostranných změn bankou, upravené zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 94.

23 Dohledový benchmark č. 1/2014, Odkazy v pojistné smlouvě a pojistných podmínkách na jiné dokumenty, [cit. 12.6.2015] dostupný na World wide web:

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxx0/xxxxxx/xxxxx/xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx_xxxxxxxx_xxx/xxxxx_xxxxxx u/dohledove_benchmarky/download/dohledovy_benchmark_2014_01.pdf>

24 Nález Ústavního soudu České republiky I.ÚS 3512/11, ze dne 11.11.2013, dostupný na World

wide web: < xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/Xxxxxx/Xxxxxx.xxxx>

Celková potřeba jednostranných změn v obchodních podmínkách vyvstala ze smluv s dlouhým trváním. Podle NOZ je za podmínek stanovených v § 1752 možné, aby si strany sjednaly, že jedna z nich může v přiměřeném rozsahu obchodní podmínky změnit jednostranně. V důvodové zprávě k NOZ je odlišná úprava od předchozí právní úpravy zdůvodněna tak, že „v průběhu času může projevit naléhavá potřeba změny těchto obchodních podmínek a vzhledem k tomu, že podle platného práva nelze takovou změnu provést jinak než ujednáním obou stran, což bývá u smluv uzavíraných s velkým počtem osob technicky a administrativně komplikované, navrhuje se upravit možnost jednostranné změny obchodních podmínek, za předpokladu, že si strany takovou možnost ujednají už při uzavírání smlouvy.“25 S takovým vysvětlením nelze než souhlasit. Avšak takové pravidlo je již při kontraktaci běžně užíváno a spíše jen potvrzuje zavedenou praxi.26 Nelze ani opomenout skutečnost, že při snaze o ujednání o změně obchodních podmínek by zcela jistě nedošlo k dohodě se všemi osobami. To by pak vedlo k dvojkolejnosti obchodních podmínek a jejich dalšími změnami i k vícekolejnosti obchodních podmínek a smluvních vztahů u různých osob. To by pro stranu odkazující na obchodní podmínky bylo ještě problematičtější. Při práci s jednotlivými smlouvami by pak ke každé smlouvě muselo být přistupováno zcela individuálně, což by vedlo k delším a tím pádem i dražším procesům. Tím by se značně snížily výhody adhezních smluv uvedené v předchozích podkapitolách.

Jednostranná změna přichází v úvahu pouze za splnění kumulativních podmínek:

a) strana uzavírá smlouvu v běžném obchodním styku s větším počtem osob,

b) jedná se o smlouvu dlouhodobě zavazující k opětovným plněním stejného druhu,

25 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), [cit. 14.3.2015] dostupná na World wide web <xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxx/>

26 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanskýzákoník. komentář.

Svazek V. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 72 s.

c) z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy vyplývá rozumná potřeba jejich pozdější změny,

d) ujednání umožňuje změnit obchodní podmínky pouze v přiměřeném rozsahu,

e) ujednání obsahuje vymezení, jakým způsobem se změna druhé straně oznámí,

f) v případě nesouhlasu se změnou má druhá strana právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět,

g) ujednání poskytuje vypovídající straně výpovědní dobu dostatečnou k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele,

h) ujednání s výpovědí nespojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.

Typickým příkladem takových smluv jsou velmi často právě smlouvy uzavírané adhezním způsobem. Můžeme jmenovat smlouvy o dodávkách energií nebo zajištění telekomunikačních služeb. V definovaných případech tedy odlišně od předchozí právní úpravy lze sjednat, že jedna strana může obchodní podmínky jednostranně změnit. Takové ujednání je však možné „pouze tehdy, vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba pozdějších změn obchodních podmínek.“27 Zákon však takovou jednostrannou změnu dále upravuje. Obchodní podmínky lze jednostranně změnit pouze při „rozumné potřebě“ a v „přiměřeném rozsahu“. Tyto pojmy však NOZ nikterak dále nerozvádí a nedefinuje. NOZ dále upravuje možnost, kdy je změna obchodních podmínek pro druhou stranu nepřijatelná tak, aby tato změna nemohla být jednostranně a nevyváženě použitelná ve prospěch strany, která se na obchodní podmínky odkazuje: „Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.“ Předpokládáme totiž, že přistupující strana uděluje paušální souhlas se změnou obchodních podmínek, avšak

27 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1752.

nelze vyloučit, že by s novým konkrétním ustanovením taková osoba nesouhlasila a smlouvu neuzavřela. Poslední věta ustanovení pak vylučuje použití například smluvní pokuty pro případ předčasné výpovědi smlouvy. I toto ustanovení tak má chránit zpravidla slabší stranu právního vztahu a logicky vyvažuje možnost změnit obchodní podmínky bez individuálního projednání.

Zákonodárce možnosti změn obchodních podmínek dále zužuje ustanovením

§ 1752 odst. 2 „Není-li mezi stranami ujednán rozsah změn obchodních podmínek, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným okolnostmi, které strana odkazující na podmínky musela předpokládat ani ke změnám vyvolaným změnami osobních nebo majetkových poměrů takové strany“. Takovými změnami lze rozumět například inflaci. S ohledem na toto ustanovení je tedy vhodné určit okruh ujednání smluvních podmínek, o kterých je možné předpokládat, že bude v budoucnu nutné je upravit. Nelze však určit takový okruh příliš široce, jelikož by takto účelově pojaté ujednání mohlo být v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Strana odkazující na obchodní podmínky by tak měla svého práva tyto podmínky měnit využívat co možná nejméně, aby dostála požadavku měnit obchodní podmínky pouze v přiměřeném rozsahu.28

Ne všechny smlouvy, které jsou dlouhodobé, výše uvedenému ustanovení podléhají. Názory na množinu smluv, u kterých je jednostranná změna možná a u kterých nikoliv, se však různí. V případě pojistných smluv, jejich valnou většinu jistě lze považovat za smlouvy adhezní, není dle některých názorů možné pojistné podmínky jednostranně měnit. I když pojistné podmínky obsahují mimo skutečnosti týkající se přímo a pouze podrobností v oblasti pojištění (výluky, určení rozsahu pojistného plnění apod.) obsahují zpravidla i ustanovení nepojistné povahy – způsob platby, komunikace, formu právních jednání, doručování písemností apod. U pojistných smluv ale nelze změnu aplikovat z důvodu, že smlouva nesplňuje kumulativní předpoklad podle § 1752, konkrétně nezavazuje k „opětovným plněním

28 XXXXXXXX, X.; XXXXXXXX, V.; Změny obchodních podmínek ve vztahu k bankovním, smlouvám, Soudce: profesní časopis soudců a soudů České republiky, Praha : Orac, roč. 2014, č. 1,

stejného druhu.29 K plnění z pojistné smlouvy nemusí po dobu jejího trvání vůbec dojít, a proto je taková úvaha na místě.

Na druhou stranu lze k této problematice argumentovat analogicky s Xx. Xxxxxxxxx, který se zabýval možností aplikace jednostranné změny obchodních podmínek na smlouvu o úvěru30 a uvádí: „Z dikce ustanovení § 1752 vyplývá, že jednostranně měnit obchodní podmínky je oprávněna strana (banka), která uzavírá smlouvy (v běžném obchodní styku s větším počtem osob) dlouhodobě zavazující k opětovnému plnění. K dlouhodobému opětujícímu se plnění tedy dle dikce tohoto ustanovení nemusí být zavázány obě smluvní strany, postačí, pokud je takto zavázána pouze jedna strana. Zároveň není stanoveno, že by stranou poskytující toto plnění musela být ta, která má právo měnit obchodní podmínky, jimiž se závazek řídí. Dlouhodobé opětující se plnění tak může poskytovat jak úvěrující (banka), tak úvěrovaný (klient) – podmínka pro postup podle § 1752 nového občanského zákoníku bude podle našeho názoru splněna v obou případech.

Již bylo uvedeno, že k plnění z pojistné smlouvy ze strany pojistitele vůbec nemusí dojít. Na druhé straně se pojistník zavazuje pravidelně plnit (platit pojistné) na dobu několika let či dobu neurčitou. Dále lze rovněž zmínit, že některé pojistné smlouvy k pravidelnému plnění pojistitele skutečně zavazují – např. některé smlouvy životního či úrazového pojištění zavazují pojišťovnu k pravidelné výplatě pojistného plnění v případě vzniku trvalých následků úrazu.

Otázkou je, zda bylo zákonodárcem zamýšleno ustanovení § 1752 vykládat striktně, nebo by bylo možné jednostrannou změnu za splnění podmínek legálně provést pouze u takových ustanovení, která nepatří svou povahou do oboru pojistného práva. Tedy např. doručování písemností, formy jednání, způsob platby, zpracování

29 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. a kol. Občanská zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Xxxxxxx Kluwer, a. s., 2014, 478 s.

30 XXXXXXXX, O.; XXXXXXXX, V.; Změny obchodních podmínek ve vztahu k bankovním, smlouvám, Soudce: profesní časopis soudců a soudů České republiky, Praha : Orac, roč. 2014, č. 1,

osobních údajů apod. Jednostrannou změnu například ve výlukách z pojištění považuje autor za nepřijatelnou, avšak změna nepojistných ustanovení by svou povahou odpovídala smyslu nových ustanovení § 1752. Vzhledem k výše uvedeným argumentům a přihlédnutím k uvedenému záměru zákonodárce se autor přiklání extenzivnímu výkladu, avšak odpověď na tuto otázku bude muset přinést budoucí judikatura.

3.2.2. Překvapivé ustanovení v obchodních podmínkách

NOZ dále rozšiřuje ochranu slabší strany (tedy zpravidla té, která neodkazuje na obchodní podmínky) a to implementací Zásad mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT, konkrétně pravidla čl. 2.20:

„(1) No term contained in standard terms which is of such a character that the other party could not reasonably have expected it, is effective unless it has been expressly accepted by that party.

(2) In determining whether a term is of such a character regard shall be had to its content, language and presentation.“31

Česká právní úprava ustanovení těchto dvou bodů principů UNIDROIT souhrnně přebírá v § 1753 NOZ:

„Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.“

Jako příklad takového překvapivého ujednání můžeme uvést společnost A, která podniká na území určitého státu, a je pobočkou mateřské společnosti založenou a se sídlem ve státě jiném. Obchodní (pojistné) podmínky pojišťovny A by pak

31 Principles of international commercial contracts. Rome: UNIDROIT, 1994, 58 s.

obsahovaly ustanovení, že tato smlouva se řídí právem státu mateřské společnosti. I kdyby v obchodních (pojistných) podmínkách by toto ujednání bylo napsáno výrazným písmem, nepřihlíželo by se k němu, jelikož klient této společnosti A by takovou skutečnost nemohl rozumně předpokládat. Takové ujednání nebude mít žádnou právní moc.32 Tento příklad, který UNIDROIT uvádí lze bezchybně ukázat na pojistném trhu v České republice, kde je největší pojistitel Česká pojišťovna a.s. součástí italské skupiny Generali.33 I s ohledem na název společnosti Česká pojišťovna skutečně nelze očekávat, že by se smluvní vztahy měly řídit jiným než českým právním řádem.

Výjimkou by podle zákonného ustanovení byla situace, kdy druhá smluvní strana takové ustanovení výslovně přijala. Co se považuje za výslovné přijetí, ukáže až praxe. Nelze tedy vyloučit, že budeme v budoucnu podepisovat nejen obchodní podmínky jako celek, ale též jejich jednotlivá ustanovení, která by mohla být považována za překvapivá.34

3.2.3. Střet různých obchodních podmínek

NOZ upravuje stav, kdy dojde ke konfliktu obchodních podmínek, když každá strana ke smlouvě připojí své obchodní podmínky. K takové situaci může velmi snadno dojít zejména v obchodních vztazích, kde jsou často používány formuláře či vzorové smlouvy. Jedna strana pak může poslat nabídku na papírovém formuláři na jehož druhé straně jsou obchodní podmínky a strana druhá pošle akceptaci na svém formuláři taktéž se svými odlišnými obchodními podmínkami. K tomu NOZ v § 1751 odst. 2 uvádí:

(2) Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které

32 Tamtéž, 60 s.

33 Čtvrtletní zpráva k 31. 3. 2015, [cit. 12. 6. 2015] dostupná na World wide web:

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/00000/00000/XX_0X0000_XXX.xxx>

34 XXXXXXXXX, X.; XXXX, M. Jak to bude s obchodními podmínkami podle NOZ?

Xxxxxx.xx [cit. 14.3.2015], dostupný na World wide web:

<xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxx-xx-xxxx-x-xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxx-xxx- 92074.html>

si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není.

Je nutné rozlišit, zda se akceptace liší od oferty pouze v obchodních podmínkách, nebo zda je akceptace odlišná jiným než nepodstatným způsobem, protože pak by se jednalo o novou nabídku viz § 1740 odst. 3 NOZ. Stejně tak by se jednalo o novou nabídku, pokud by akceptant v akceptaci aplikaci obchodních podmínek zamítl.35 Pakliže se nejedná o novou nabídku a pokud to některá ze stran bez zbytečného odkladu po výměně takových projevů vůle neodmítne, je smlouva uzavřena.

V tomto případě se právní vztah bude řídit tzv. “knock-out” doktrínou (pravidlem), kterou NOZ v § 1751 odst. 2 taktéž přebírá ze zmíněných zásad UNIDROIT, kdy se smluvní vztah řídí těmi ustanoveními obou obchodních podmínek, která nejsou ve vzájemném rozporu. Rozporem obchodních podmínek rozumíme i situaci, kdy jedny podmínky určitou otázku upravují, zatímco druhé nikoliv. V tomto případě tvoří součást obchodních podmínek dispozitivní pravidla. V obchodních vztazích je také nutné přihlížet k obecně zachovávaným zvyklostem a běžným postupům pro dané hospodářské odvětví.36

3.2.4. Včleňovací doložka

Ochrana slabší strany je znatelná i v úpravě obchodních podmínek, kde je součástí včleňovací podmínka, která v § 1754 odst. 2 stanoví podmínku připojení podmínek k návrhu smlouvy nebo seznámení se s obchodními podmínkami.

35 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 72 s.

36 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054).

Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 157 s.

Zmíněnou podmínku seznámení řeší ustálená judikatura i právní doktrína37 se kterou se občanský zákoník shoduje.

První podmínkou přijetí obchodních podmínek akceptantem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu. Viz § 1751 odst. 1 „Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy “

Druhou podmínkou je pak samotné seznámení. S připojenými obchodními podmínkami se pak oblát seznámí (má možnost tak učinit, ale velmi často tak nečiní). Oblát, tedy osoba, která přistupuje ke smlouvě a obchodním podmínkám je se smlouvou a zásadními podmínkami seznámen většinou pověřenou osobou oferenta (obchodním zástupcem, pracovníkem přepážky). Dále spoléhá na to, že smlouva byla připravena poctivě a v dobré víře, jelikož hovoříme o smlouvách, kde oferentem bývá korporace, která se s ohledem na svou pověst nemůže nepoctivé ujednání dovolit. Oblát tak má rámcovou, obecnou představu o textu smlouvy. Zároveň očekáváme

„racionální apatii, tedy to, že nebude vynakládat náklady na prostudování něčeho, co stejně nemůže změnit“38. Zde je na druhou stranu potřeba zmínit i judikaturu, která zdůrazňuje, „že i ochrana spotřebitele“ (natož slabší strany) „má své meze a v žádném případě ji nelze pojímat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti.“39

K seznámení se s obchodními podmínkami může dojít i v předchozích smluvních vztazích obou stran.40 Pakliže smluvní strany spolu již obdobnou smlouvu uzavřely a seznámily se s obchodními podmínkami, není třeba se s nimi seznamovat

37 XXXXXX, X. Uzavírání smluv v civilním právu, 1. vydání, Praha 2008, 203 s.

38 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanskýzákoník. komentář. Svazek V.

Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 72 s.

39 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1201/2009, ze dne 29.06.2010, dostupný na World wide web: <xxxx://xxx.xxxxx.xx>

40 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanský zákoník. komentář. Svazek V.

Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 72 s.

podruhé za předpokladu, že se nezměnily.

3.2.5. Závěr

Při komparaci s předchozí právní úpravou NOZ rozvíjí základní principy použití obchodních podmínek s tím, že v souladu s Principles of international commercial contracts UNIDROIT nově zavádí ustanovení chránící druhou (zpravidla slabší) smluvní stranu, jíž jsou obchodní podmínky určeny, před tzv. překvapivými ustanoveními. Dále opět v souladu s mezinárodními zásadami UNIDROIT aplikuje knock out pravidlo střetu různých obchodních podmínek předložených smluvními stranami. Uvedené změny lze hodnotit kladně.

Nová právní úprava v NOZ oproti předchozí dále nově upravuje možnost jednostranné změny obchodních podmínek v určených případech a v omezeném rozsahu. Zde je nutné kvitovat, že společně s nově zavedenou ochranou druhé (zpravidla slabší) strany zákonodárce ulehčuje i straně zpravidla silnější. Možnost jednostranné změny obchodních podmínek ocení zejména velcí podnikatelé, a to zejména z administrativních ale i praktických důvodů. Tato možnost je správně vyvážena ochranou druhé strany, jak bylo již uvedeno výše. Otázkou zůstává určení pojmů “rozumná potřeba“ a “přiměřený rozsah“. Lze očekávat, že velcí podnikatelé (banky, poskytovatelé telekomunikačních služeb) k těmto pojmům přistoupí zodpovědně. Možné obavy jsou na místě u méně zavedených hráčů, nemajících good will.

Jak bylo uvedeno v předcházející podkapitole 3.2.1. zůstává otázkou jednostranná změna takových ustanovení pojistných podmínek, která svou povahou neupravují samotné podmínky pojištění, ale věnují se „provozním“ náležitostem smluvního vztahu. Postrádám logický důvod, aby pojišťovny nemohly využít možnosti rozumné a přiměřené změny takových ustanovení v případě potřeby.

3.3. Formulářové ve vztahu ke smlouvám adhezním

Jelikož se formulářové a rámcové smlouvy často prolínají a nezřídka zaměňují nebo ztotožňují se smlouvami adhezními, považuji za důležité v této podkapitole tuto problematiku hlouběji vyložit. Předem upozorňuji, že autor se s takovým výkladem neztotožňuje. Jako laický zdroj takové informace lze uvést anglickou mutaci Wikipedie, která téma adhezních smluv automaticky přesměrovává na formulářové smlouvy a uvádí: „A standard form contract (sometimes referred to as an adhesion or boilerplate contract)...“41. V následujících řádcích tedy vyložím, proč považuji slučování uvedených forem uzavírání smluv za chybné.

Formulářová smlouva je nepochybně nejčastější formou smlouvy adhezní. Odborná literatura popisuje formulářovou smlouvu jako smlouvu, jejíž text je často předtištěn na tiskopisu, který se doplní jen údaji specifickými pro daný obchodní případ. Formulář pak zahrnuje vlastní text smlouvy a často zahrnuje o text obchodních podmínek, nebo na ně odkazuje.42 S ohledem na „adhezivitu“ formulářových smluv je však nutné si připomenout předpoklady adhezních smluv uvedené v novém občanském zákoníku, a to předpoklad příležitosti ovlivnit obsah základních podmínek uvedený v § 1798 odst. 1 a také předpoklad, že jedna smluvní strana musí být stranou slabší, uvedený v § 1798 odst. 2 NOZ. Při porovnání obou předpokladů s vlastnostmi formulářových smluv je zřejmé, že úplné ztotožňování těchto forem smluv je chybné.

Při rozlišení standardní smlouvy uzavřené za pomoci formuláře a adhezní smlouvy uzavřené za pomoci formuláře bude vždy záležet na konkrétním případu. Můžeme si tento názor demonstrovat na následovné zkušenosti autora:

41 Standard formcontract, [Cit. 12.4.2015] Dostupné na World Wide Web:

<xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/x/xxxxx.xxx?xxxxxxXxxxxxxxx_xx_xxxxxxxx&xxxxxxxxxxx>

42 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. A kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : X.X. Xxxx, 2010, 61s.

V oblasti prodeje nových i použitých automobilů jsou dlouhodobě používány formuláře kupních smluv, které jsou běžně dostupné na internetu.43 Obdobné formuláře jsou používány nejen ve vztahu nepodnikatel – nepodnikatel, ale i zavedenými podnikateli. Takové formuláře mohou být v jednotlivých obchodních případech měněny dle potřeby. Není to pravidlem, autor sám na půlroční stáži u prodejce nákladních automobilů uzavřel několik smluv, ve kterých byly do formuláře doplněny pouze údaje o druhé smluvní straně a o předmětu smlouvy. Avšak u jiných smluvních stran se měnila značná část ustanovení k jejich prospěchu. Lze příkladem uvést prodloužení záruční doby, změnu místa plnění, změnu splatnosti, doplnění opce na nákup dalších automobilů za stejných podmínek, stanovení slevy na budoucí servisní práce apod. Z celého připraveného formuláře tak zůstalo pouhé torzo, nebo se konkrétní smlouva připravila zcela od začátku. Jednalo se tedy v prvním případě o kupní smlouvu uzavřenou adhezním způsobem a v případě druhém o klasickou kupní smlouvu?

I když kupující, mohl být brán jako slabší strana, jelikož se mohlo jednat o podnikatele – fyzickou osobu bez zaměstnanců a prodejce – silnější strana byla společnost s ročním obratem přesahujícím 250 milionů Korun českých, nelze se domnívat, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Kupující měl možnost vyjednávat o podmínkách, avšak formulář může obsahovat takové podmínky, které jsou oběma smluvními stranami vnímány jako vyvážené, spravedlivé a výhodné v obou směrech, a tím pádem nemusí být ustanovení navrhovaná předložením formuláře měněna, nebo druhá strana nemá zájem o podmínkách vyjednávat z jakýchkoliv jiných důvodů (nevýznamný ekonomický zisk apod.). Nebyl tedy splněn zákonný předpoklad neexistence skutečné příležitosti smluvní podmínky ovlivnit.44 Formulář nemusí sloužit k neměnnému určení podmínek slabší straně, nýbrž je pomocníkem při procesu kontraktace. Byl vytvořen jako prostředek, který kontraktaci smluv zjednodušuje a pozitivně ovlivňuje rychlost, dostupnost i cenu

43 Příkladem motoristický magazín Xxxxxxx.xx, [Cit. 20. 7. 2015], Dostupné na World Wide Web: <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx-xx-xxxx/>

44 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1798 odst. 1.

vstupování do smluvních vztahů.

Pak je tady druhý příklad, kdy s ohledem na všechny skutečnosti bude smlouva, která byla sjednána za pomoci formuláře, zcela jistě sjednána adhezně. Jmenujme například smlouvy o dodávkách energií apod.

Ve všech případech spotřebitelských smluv je pak třeba brát při posuzování ohled na Směrnici Rady 93/13/EHS, kterou NOZ implementuje do svého znění. Při posouzení ustanovení této směrnice s ohledem na adhezní smlouvu se lze domnívat, že i při marginálních projevech individualizace předem sepsané podmínky (např. formuláře) není možné považovat smlouvu za nesjednanou adhezním způsobem. Viz článek 3 odst. 2 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách: „Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Skutečnost, že některé aspekty podmínky nebo jedna konkrétní podmínka byly individuálně sjednány, nevylučuje použití tohoto článku pro zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o předem sepsanou běžnou smlouvu.“ Výše uvedený příklad s prodejem automobilů by se zkomplikoval a přiblížil smlouvě adhezní v případě, že automobil by kupoval spotřebitel.

Uvedené příklady tedy demonstrují, že formulářové smlouvy nemusí nutně být uzavírány adhezním způsobem. Smluvní strany mohou využít formuláře a o těchto podmínkách dále jednat. Autor se tak ztotožňuje se závěrem kolegyně Xxxxxxxx, která ve své diplomové práci uvádí: „Pojmy formulářová smlouva a smlouva adhezní si můžeme představit jako množiny smluv, které se v určité části protínají, ale tyto množiny nejsou totožné a ani jedna není plně součástí množiny druhé. Často je také problematické určit striktní hranice mezi adhezními

a formulářovými smlouvami.“45 Slučování pojmu formulářová smlouva a adhezní smlouva pak může vést k nepřesné interpretaci ustanovení adhezních smluv a širšímu využívání těchto ustanovení než zákonodárce pravděpodobně zamýšlel. Formulář představuje pouhou materii, je nositelem informací a v obecné rovině by na něj být nahlíženo jako na jakýkoliv jiný způsob uzavření smlouvy – srov. smlouva ústní, smlouva písemná apod.

3.4. Ochrana slabší strany v adhezních smlouvách

3.4.1. Obecná ochrana slabší strany v NOZ

Pakliže se chceme zabývat ochranou slabší strany v adhezních smlouvách, je nutné začít obecnou ochranou slabší strany, která je nově součástí NOZ. Konkrétně zákon zavádí v § 433 odst. 1 generální klauzuli ochrany slabší strany:

(1) Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

Uvedené ustanovení tedy zakazuje zneužití postavení silnějšího, zakazuje podnikatelům svou kvalitu odborníka, ať už danou svými znalostmi nebo jinými schopnostmi a své hospodářské postavení zneužívat. Není důležité jak podnikatel takové kvality nabyl, a zda se jedná o nadnárodní korporaci či samostatného živnostníka.

Podle druhého odstavce ustanovení § 433 „se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním“. Se slabší stranou však v tomto případě nelze ztotožnit pouze

45 XXXXXXXX, Xxxxxxx. Uzavírání smluv, adhezní smlouvy. Brno, 2007, 27 s. Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Katedře obchodního práva. Vedoucí diplomové práce xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx, XXx.

pojem spotřebitele. Naopak, okruh subjektů, na které dopadá, je mnohem širší a jako slabší stranu nevylučuje z ochrany ani jiné podnikatele, kteří by se do pozice slabší strany dostali. Ti se pak přirozeně mohou ochrany poskytované NOZ domáhat.

Zákon však oproti šíře určené slabší straně zcela jednoznačně vymezuje silnější stranu jako podnikatele, což zákonodárce dokazuje i zasazením ustanovení

§ 433 do dílu, který upravuje pojem podnikatele. Je otázkou, zda by generální

xxxxxxxx neměla svou šířkou zasahovat co nejširší spektrum občanskoprávních vztahů. Nelze vyloučit zneužití zkušeností či znalostí i ve vztahu nepodnikatel- nepodnikatel. Domnívám se, že v tomto ohledu by znění obecné právní úpravy mělo být svou povahou co nejširší a zahrnovat tím ochranu všech slabších stran před všemi silnějšími stranami.

Výše bylo konstatováno, že se jedná o zákaz zneužití postavení podnikatele, jako nositele odborných znalostí a silnějšího ekonomického postavení. Součástí tohoto ustanovení ale není žádná konkrétní sankce, v případě takového zneužití postavení. Právní následky takového závadného jednání plynou z § 6 - § 8, kde je obecně stanovena ochrana dobré víry, a konkrétní následky pak jsou upraveny § 574 a násl., tyto ustanovení obsahují i úpravu případné náhrady škody v § 579 odst. 2. V případě vzniku škody se tedy budou rovněž uplatňovat ustanovení Hlavy III, konkrétně ustanovení i § 2910. Dále je třeba zmínit i úpravu neúměrného zkrácení v

§ 1793 NOZ.

Dle § 6 odst. 2 NOZ „nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.“ Lze tedy vyvodit, že kdo jedná v rozporu s § 433 odst. 1 NOZ, bude jednat protiprávně a nemůže z takového jednání těžit nebo požívat výhody. Naopak v úvahu připadá i povinnost nahradit slabší straně škodu46 , což vyplývá z § 579 odst. 1 a odst. 2 NOZ.

46 XXXXXXX, P., a kol. Nový občanskýzákoník: Smluvníprávo. Praha: GRADA Publishing, 2014, 22 s.

Slabší strana se tedy v případě závadného jednání podnikatele může dovolávat relativní neplatnosti, kterou nově NOZ oproti předchozí právní úpravě upřednostňuje v § 574: „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné“. Je-li totiž neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podnikatel, který zneužil své pozice však neplatnost namítnout nemůže, jelikož ustanovení § 586 mu takovou možnost nepřipouští:

(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

(2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

Z uvedeného ustanovení rovněž vyplývá, že pokud slabší strana neplatnost nenamítne, považuje se právní jednání za platné. Soud může jednání prohlásit za neplatné i bez návrhu i v případě, že by „se zjevně příčilo dobrým mravům, a nebo by odporovalo zákonu a narušovalo veřejný pořádek.“47 Pojem veřejného pořádku NOZ nijak nevysvětluje, je ale možné ho vysvětlit jako neurčený pojem, zahrnující souhrn pravidel nebo zásad chování veřejnosti. Jde o takové zásady, na nichž je nutné bez výhrady trvat. Např. úprava diskriminující ženy, národnost apod. 48

Při srovnání staré a současné právní úpravy znatelně rozšířil NOZ poskytovanou ochranu nejen na nepodnikající subjekty, ale slabší smluvní strany obecně, tedy vč. podnikatelů. Z předchozí právní úpravy lze zmínit § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, který stanovil, že se vždy užila ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, bylo-li to ve prospěch smluvní strany, která nebyla podnikatelem, a to i v případě, že se strany dohodly na užití ObchZ.

47 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 588

48 XXXXXXXX, D., a kol. Právnický slovník. 2. rošířené vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003. 1121s.

Taková dohoda byla navíc podle § 262 odst. 2 ObchZ neplatná, směřovala-li ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který nebyl podnikatelem.

3.4.1. Odkaz na podmínky mimo smlouvu

Úprava adhezních smluv v Občanském zákoníku taktéž obsahu je speciální úpravu tzv. včleňovací doložky. Ta je obecně upravena v § 1751 odst. 1. Obecné ustanovení, které upravuje odkaz na podmínky určené mimo vlastní text smlouvy (typicky obchodní podmínky). Takové podmínky musejí být připojeny k nabídce, nebo musejí být smluvním stranám známé. Speciální úprava dále rozšiřuje nutnost seznámit slabší stranu s odkazem a jeho významem:

§ 1799: „Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.“

Slabší strana tedy musí být seznámena s odkazem na podmínky a v praxi bývá seznámena se zásadními prvky podmínek, například s výlukami z pojištění u pojistných podmínek. Lze se zcela ztotožnit s výkladem, že je neúčelné seznamovat slabší stranu se všemi podrobnostmi49 i z toho důvodu, že o to většinou nejeví zájem a spoléhá na to, že byla na důležité ustanovení upozorněna. Nelze také zapomenout na obecnou úpravu ochranu slabší strany části věnované obchodním podmínkám v § 1753 popsanou v podkapitole 3.2.

Za nejdůležitější faktor považuji formu splnění seznámení s odkazem a jeho významem. Zavedenou praxi podpisu prohlášení o seznámení nelze brát jako zcela dostatečnou a nespornou. Účelem této právní úpravy není do uzavíraných smluv vložit formální prohlášení o seznámení s odkazem na podmínky, ale překonat fakt, že text adhezních smluv je čten velmi zběžně a nebo vůbec. Hlavní pozornost je

49 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanskýzákoník. komentář. Svazek V.

Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 162s

věnována povětšinou kontrole správnosti osobních údajů a kontrole předmětu smlouvy. Na seznámení s ostatními ustanoveními často nebývá ani čas a soukromí – smlouvy bývají uzavírány na přepážkách či obchodních bodech v nákupních centrech. Bude tedy nutné také počítat s přihlédnutím na okolnosti sjednání smlouvy, zda k seznámení skutečně došlo.50

3.4.2. Obtížně srozumitelné a zvlášť nevýhodné doložky

Další součástí právní úpravy je ochrana slabší strany před doložkami, které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo které jsou běžným účastníkům smluvních vztahů nesrozumitelné nebo jsou pro ně zvlášť nevýhodné. NOZ takovou ochranu upravuje ustanovením § 1800, jehož porušení má za následek relativní neplatnost takové doložky dle § 586 NOZ:

(1) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

(2) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

Takovou ochranu již český právní řád zná z judikatury Ústavního soudu České republiky, který ve svém nálezu judikoval:„…smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být

50 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a xxx. Občanskýzákoník. komentář. Svazek V.

Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, 162s

umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru.“51

Z uvedeného nálezu tedy můžeme dovodit, že pojem špatně čitelné doložky je nutné chápat extenzivně. Vadná čitelnost může spočívat nejen ve vlastní podobě textu, ale i v jeho racionálním uspořádání.

Dále jsou v ustanovení uvedeny i doložky, které by mohly být pro slabší stranu nesrozumitelné. Nesrozumitelnost lze chápat jako „případ, kdy smluvní doložka má jednoznačný význam, avšak jeho nalezení vyžaduje nepřiměřenou kognitivní zátěž nebo nepřiměřeně rozsáhlé vyhledávání dodatečných informací.“52 Rovněž je nutné si uvědomit, že v adhezních smlouvách zákonodárce upravuje ochranu slabší strany, což je pojem o mnoho obecnější, než pojem spotřebitele. Ustanovení smlouvy, které bude nesrozumitelné pro spotřebitele, tudíž může být zcela jednoduše srozumitelné pro podnikatele, kterého můžeme za slabší stranu také považovat. Při posuzování toho, zda je doložka srozumitelná či nikoliv, bude tedy nutné vždy přihlédnout ke konkrétní osobě a to i v případě spotřebitele.53 Rovněž je třeba připomenout judikovaný výrok z rozsudku Nejvyššího soudu, který již byl v této práci zmíněn, a to že „i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji nelze pojímat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti.“54 Zcela jistě můžeme do tohoto výroku za pojem spotřebitele pro účely adhezních smluv dosadit i pojem slabší strana.

Pakliže doložka je svou srozumitelností složitá viz výše, je pro její platnost nutné aby silnější strana její obsah straně slabší dostatečně vysvětlila. I s ohledem na citovaný výrok Nejvyššího soudu nelze dávat silnější straně k tíži, pokud by se o vysvětlení pokusila, avšak druhá strana by takové vysvětlení buďto odmítla nebo

51 Nález Ústavního soudu České republiky I.ÚS 3512/11, ze dne 11.11.2013, dostupný na World wide web:< xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/Xxxxxx/Xxxxxx.xxxx>

52 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054).

Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 350 s.

53 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1201/2009, ze dne 29.06.2010, dostupný na World wide web: <xxxx://xxx.xxxxx.xx>

54 Tamtéž

mu nevěnovala dostatečnou pozornost.

Podobně jako předchozí ustanovení i zde zákonodárce dále rozvíjí již obecně upravené ustanovení. V tomto případě se jedná o § 551 a § 553 NOZ. Lze dovodit, že pakliže doložku nelze přečíst, postrádá takové jednání vůli jednající osoby, a je tím pádem nicotné. Obdobně lze uvažovat v případě nesrozumitelné doložky – i zde se nejedná o právní jednání.

Zvlášť nevýhodné doložky

Ustanovení § 1800 odst. 2 doplňuje adhezní smlouvy v souvislosti s požadavkem přiměřenosti, který je upraven i v jiných ustanoveních NOZ (např.

§ 1813, § 2050). Význam ustanovení spočívá zejména ve skutečnosti, že oproti jiným ustanovením se § 1800 vztahuje na slabší stranu. Spotřebiteli uvedené ustanovení vyšší ochranu nepřinese, protože ten je chráněn zejména § 1813 a § 1814. § 1800 odst. 2 zároveň jako důsledek nevýhodné doložky ustanovuje dvě možnosti. Buďto neplatnost takové doložky nebo možnost její moderace.55

Na § 1813 a § 1814 je pak velmi důležité brát ohled při následném výkladu

§ 1810. Zmíněná ustanovení chránící spotřebitele představují horní mez ochrany slabší strany. Nelze však slučovat ochranu dle § 1800 a vyjmenovaná zvláště zakázaná ujednání spotřebitelských smluv (§ 1814). Porušení těchto vyjmenovaných ujednání pouze naznačuje jejich možnou neplatnost56, je ale nutné vždy konkrétně posoudit závazek co do předmětu, vůle stran či reálné nevýhodnosti takového ujednání. Z úpravy spotřebitelských smluv, konkrétně ustanovení § 1813 věty druhé:

„To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“, je také možné analogicky vyloučit, že se ochrana bude vztahovat na výši úplaty. V případě jejího nejasného a nesrozumitelného určení by se postupovalo dle § 1800 odst. 1 viz výše.

55 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054).

Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 351 s.

56 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054).

Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 352s.

3.4.3. Kogentní ustanove ní adhezních smluv

Ochrana slabší strany v adhezních smlouvách je ukončena § 1801, který logicky vymezuje kogentnost ustanovení § 1799 a § 1800. Konkrétně stanoví:

„Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.“

Ve větě druhé je však kogentnost ustanovení omezena. Stanovuje, že pro vztahy mezi podnikateli mají být ustanovení § 1799 a § 1800 dispozitivní, což je však nelogické. Jelikož se bavíme o adhezních smlouvách, tedy smlouvách, kde silnější strana o jejich obsahu nebude vyjednávat, je pravděpodobné, že ani o vyloučení výše uvedených ustanovení nebude moci podnikatel vyjednávat a tudíž v praxi bude jeho ochrana záležet pouze na vůli silnější strany, zda vyloučení s podnikateli sjedná nebo ne. Je-li však takové vzdání se práva navrženo silnější stranou, mělo by být určitým varovným signálem, že smlouva nemusí být ve všech ohledech v pořádku.57

Je pak otázkou, proč je celá úprava brána jako ochrana obecně slabší strany a nejsou tyto smlouvy upraveny mezi smlouvami spotřebitelskými. Adhezní smlouvy budou nejčastěji smlouvami s velkými korporacemi. Právě proto, že jejich síla je i oproti běžným podnikatelům násobně vyšší, měly by i oni logicky požívat ochrany bez možnosti jejího vyloučení.

Další otázkou je, proč dále ve větě druhé tohoto ustanovení NOZ poskytuje podnikatelům ochranu před doložkou, která hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého styku, ale pouze před takovou, která je uvedena mimo vlastní text

57 XXXXXXXX, P., Xxxxxxxxxx jako slabší strana?, [cit. 30.7.2015]. Dostupné na World wide web <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx-xxxxxxx/000-xxxxxxxxxx-xxxx- slabsi-strana/>

smlouvy. Již bylo zmíněno, že adhezní způsob sjednání smlouvy neumožňuje slabší straně vyjednávání o jejím obsahu, stejně tak se nepředpokládá vyjednávání o obsahu obchodních podmínek. Důvod, proč tedy zákonodárce doznává ochranu pouze před podmínkami mimo vlastní text smlouvy a podmínky uvedené ve smlouvě nechává bez speciální ochrany, když u adhezních smluv předpokládáme stejnou nemožnost změny obchodních podmínek i smlouvy samotné je tedy rovněž k zamyšlení. Dá se totiž uvažovat, že obě nevýhodné doložky jak uvedené ve smlouvě tak v obchodních podmínkách mohou být stejně tíživé.58

58 XXXXXX, X. a kol.: Občanskýzákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054).

Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, 355 s.

4. Nerovnost smluvních stran

Zásada ochrany slabší strany je součástí občanského práva již velmi dlouho. Ať už máme na mysli ochranu nezletilých, duševně nemocných, nebo ochranu spotřebitelů, která se v posledních desetiletích dostává do popředí i díky narůstající důležitosti komunitárního práva. Zvláštní důraz na ochranu spotřebitelů nebo obecně slabší strany se stupňuje s rostoucí sílou business sektoru v čele se silnými nadnárodními společnostmi, jejichž celosvětová síla i vliv rostou společně s rostoucí mírou globalizace dnešního světa.

Společně s rostoucím bohatstvím tak do smluvních vztahů více než kdykoliv v historii vstupují velcí profesionálové na straně jedné a spotřebitelé (slabší strany) na straně druhé - porovnejme počet závazků, do kterých vstoupil běžný občan před sto nebo padesáti lety s dneškem. Zásada ochrany druhé strany se tak stala nedílnou součástí moderního pojetí soukromého práva, a posláním této ochrany je pak obnovení smluvní rovnováhy v rámci zásady rovnosti stran v soukromém právu, která je fakticky doformována silnějším ekonomickými i odbornými znalosti podnikatele.59 To se děje prostřednictvím kogentních ustanovení v právních řádech soukromého práva, které jsou svou povahou převážně dispozitivní.

Spotřebitelské právo je možné pojmout jako dílčí součást závazkového práva, nebo jako zvláštní disciplínu upravenou v samostatném kodexu (francouzký Code de la consommation, italský Codice del consumo). Spotřebitelské právo je specifické konkrétní úpravou práv a povinností konkrétního kontrahenta, oproti závazkovému právu, kde je právní úprava abstraktní a míří na obecnou smluvní stranu (neřeší se zda dlužník či věřitel je spotřebitel nebo podnikatel).60

59 XXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXXXXXX, M., a kol. Občansképrávo hmotné. Svazek 1. Díl první: obecná část. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013, 53 s.

60 XXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXXXXXX, M., a kol. Občansképrávo hmotné. Svazek 1.

Díl první: Obecná část. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013, 289 s.

4.1 Pojmy slabší strana a spotřebitel

Ochrana slabší strany je úzce spjata s pojmem spotřebitele. Podobně, jako německý občanský zákoník61 vymezuje NOZ pojem spotřebitele jako párový pojem k pojmu podnikatel v § 419 „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.“ Zákonodárce tak odmítá pod pojem spotřebitele podřadit i právnické osoby a přebírá pojetí, že spotřebitelem je člověk jako přirozená fyzická osoba.

Spornou otázku, zda spotřebitelskou ochranu mohou požívat i některé právnické osoby tedy zákonodárce vyřešil striktním výkladem. Avšak ochrana některých právnických osob zůstává stále otevřeným tématem. Zcela odejmout ochranu zejména nepodnikajících právnických osob, jako jsou různé spolky, obecně prospěšné společnosti nebo sdružení vlastníků jednotek, které jsou jak ekonomicky tak odborně stejně nebo nepatrně silnější než běžný spotřebitel bez žádné speciální náhrady, lze právem považovat za nešťastné. Jako důvod neposkytnutí ochrany takovým osobám zákonodárce uvádí v důvodové zprávě, že „Široké pojetí spotřebitele zahrnující i právnické osoby není v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora“. I přes zmíněnou judikaturu Evropského soudního dvora62 je názor autora na absenci spotřebitelské ochrany uvedeným nepodnikajícím právnickým osobám kritický, a to z následujícího důvodu:

Představme si, že si několik členů zahrádkářské kolonie založí zahrádkářský spolek. Jedním z důvodů založení takového spolku je i jeho právní subjektivita, která umožňuje, aby spolek nakupoval různé i dražší vybavení např. zahradní traktor, které by pro jednotlivce bylo buďto finančně nedostupné, nebo je využitelné pouze několikrát do roka a je tedy zbytečné, aby si jeden spotřebitel takové vybavení koupil sám pro sebe. Přichází tedy výhoda spolku, která finanční nedostupnost nebo malou

61 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), § 13

62 Viz např. rozsudek Evropského soudního dvora C 541 a 542/99 - Cape Snc. x. Xxxxxxxxxxxx Srl a Idealservice MN RESas v. OMAI Srl ze dne 22. 11. 2001

využitelnost takového vybavení velmi výhodně pro všechny členy řeší. Problémem ale je, že pakliže si tento spolek koupí uvedené vybavení, nepožívá stejné ochrany, jako kdyby se všichni členové spolku domluvili a společné vybavení formálně koupil jeden z nich. Jeden z důležitých důvodů a výhod existence takového spolku je tedy smazána. I s ohledem na to, že lze těžko očekávat, že takový spolek vyčnívá svým ekonomickým nebo odborným zázemím nad spotřebitele, považuji tedy v takových případech striktní výklad pojmu spotřebitel za nešťastný a mající negativní vliv na ochranu slabší strany.

Ochrana slabší strany, tedy i právnických osob nepodnikajících a podnikatelů, kteří v závazcích mohou být v postavení slabší stranou, tak zůstává upravena podle obecných ustanovení. Zvláštní ochrana spotřebitele jim nenáleží. Ochrana spotřebitele je dále řešena jak právem správním tak trestním.

4.2. Využití silnější pozice v národním měřítku

V této podkapitole uvedu příklad největšího problému adhezních smluv. Předem je třeba uvést, že se nejedná o smluvní vztah, ale o náhradu škody. Postup a výsledek je však velmi podobný a proto považuji příklad za velmi obrazný a vhodný pro použití v této práci, zejména s ohledem na rozdílně silné postavení obou stran závazku. Do příkladu je velmi jednoduše možné si dosadit konkrétní pojistnou smlouvu uzavřenou adhezním způsobem mezi pojistitelem a pojistníkem.

Autor byl za dobu svého působení v oboru několikrát svědkem, že k jasně prokázanému nároku pojišťovna přistoupila se zamítavým stanoviskem. Velmi často se jedná o drobné částky, u kterých by bylo vedení občanskoprávního sporu nepřiměřeně nákladné a časově náročné. Slabší strana k takovému sporu většinou nepřistoupí a smíří se s křivdou, například s výplatou nižšího pojistného plnění.

Konkrétním plošným případem takové křivdy může být celotržní spor populárně nazvaný amortizace. Jedná se o praxi, kdy pojišťovny paušálně snižují

vyplacené pojistné plnění za náhradu škody s argumentem, že např. poškozený automobil byl starší a po opravě, při níž byly použity nové díly, byl starý automobil

„technicky“ zhodnocen a vyplacené pojistného plnění v plném rozsahu by překročilo vzniklou skutečnou škodu. Ve sporu poměrně nedávno, dne 25. 6. 2014 Ústavní soud České republiky potvrdil nálezem, že takováto praxe ze strany pojišťoven je nezákonná.63

Neexistují žádné statistiky s počty případů, u kterých byla amortizace uplatněna. Pokud se autor ohlédne zpět ve své praxi, osobně s klienty řešil desítky žádostí o doplacení neuhrazené části náhrady škody v souhrnné výši v řádech stovek tisíc korun. Vzhledem k velikosti trhu a délce období uplatňování amortizace, lze hovořit celkově o desetitisících případech v řádech miliard korun. Na konkrétním případu lze tedy vidět rozsah dle mého názoru nejpalčivějšího problému, který však právní úprava neřeší. Ostatně by to bylo velmi složité. Jedná se totiž o problematiku uplatňování a vymáhání práva, kterou NOZ neřeší a řešit samozřejmě nemůže. Procesní právo je upraveno zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jako OSŘ).

Rekodifikace občanského soudního řádu je logickým pokračováním po přijetí nového občanského zákoníku. Otázkou zůstává, zda je vhodné věnovat zvláštní pozornost vymáhání práva například u smluv uzavřených adhezním způsobem. Pravděpodobně nikoli. Analogicky by pak zákonodárce měl přistupovat k ostatním specifickým druhům civilních sporů a složitost takového předpisu by byla pro samotné vymáhání práva limitující. Složitost procesního předpisu by byla jen velmi těžko slučitelná se zásadami předvídatelnosti a hospodárnosti řízení. Jak se tedy takové problematice postavit?

63 Nález Ústavního soudu České republiky, spisová značka I.ÚS 1902/13 ze dne 11. 6. 2014, dostupný na World wide web: < xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/Xxxxxx/Xxxxxx.xxxx>

Asi nejjednodušší řešení může být využití základního fyziokratického hesla

„Laissez faire, laissez xxxxxx“64. Může se zdát, že jedna ze základních ekonomických idejí je pouze vznešeně řečené vypuštění takové problematiky mimo oblast zájmu, avšak z mé praktické zkušenosti je znát, že trh s pojištěním se po divokém příchodu zahraniční konkurence s dumpingovými cenami opět narovnává. Škodní průběh konkrétně povinného ručení je za hranicí rentability65 a i pojišťovny se díky takové skutečnosti snaží snižovat pojistné plnění. I to zcela jistě byl důvod k paušálnímu uplatňování amortizace.

Dále dochází k odlivu klientů od „levnějších“ pojišťoven, jejichž výplaty byly nižší k pojišťovnám „dražším“. Toto tvrzení vychází ze zkušenosti, kdy mezi lety 2007 - 2010 autor u svých klientů zaznamenal zvýšený počet odchodů právě k „levnějším“ pojišťovnám, zatímco od druhé poloviny roku 2013 je znát odliv klientů od „levných“ pojišťoven k těm „dražším“. Drtivou většinu mých klientů dnes nezajímá cena pojištění, ale služby, které za své pojistné získají. Do těchto služeb patři právě poradenství a pomoc při řešení složitých či jiným způsobem výjimečných pojistných událostí. Subjektivně lze také říci, že chování pojišťoven se také zlepšilo, avšak toto tvrzení nemám podloženo žádnými konkrétními skutečnostmi.

Součástí řešení Laissez faire, laissez xxxxxx je i schopnost trhu se výše uvedené problematice přizpůsobit. Vznikl tak například web xxx.xxxxxxxxxx.xx, který nabízí slabší straně specializovanou pomoc při vymáhání práva na náhradu škody. Před judikáty, které paušální uplatňování amortizace vyvrátily, už bylo běžné, že klienti s takovými výše uvedenými srážkami počítali a brali je jako přirozenou věc. Po proběhnutí judikátů a reklamních akcí subjektů, které nevyplacené pojistné plnění vymáhaly, se však situace změnila.

64 Xxxxx vyjadřující ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost bez státních zásahů. Vychází z přesvědčení, že trh sám nakonec najde pro danou problematiku nejvhodnější řešení. Volný překlad: „nechte být, nechte plynout“,

65 xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xx00/xxxxxx/000000-xx-xxxxxxxxxx-xx-xxxxxxx-xxxxx-xxxx-

opravy-havarovaneho-vozu/

Dalším řešením by mohlo být zavedení institutu ombudsmana, jehož kancelář by byla součástí společnosti, jež by se na základě určitých kvantifikačních kritérií zařadila do skupiny podnikatelů, kteří mají povinnost kancelář ombudsmana zřídit. Nespokojený klient by pak mohl dát podnět a ombudsman by se přiklonil na tu či onu stranu. Jeho posouzení by pro pojišťovnu mohlo být dobrovolně závazné. S tímto řešením jsou ale spojeny dvě otázky.

Tou první je, zda je možné, aby ombudsman placený soukromou institucí byl vždy nezávislý. Druhou otázkou nebo spíše skutečností je, že kancelář takového ombudsmana s jeho náklady by nakonec stejně uhradil klient ve splátkách pojistného. Dalším problém je, že ombudsman, kterého již některé pojišťovny mají, nemívá pravomoci závadné rozhodnutí jiné části svého podniku měnit. Práce ombudsmana spočívá především ve věcné a odborné argumentaci, které by klient, jako slabší a neodborná strana nebyl schopen.66 Samotná změna, pro slabší stranu nepříznivé situace, pak zpravidla přísluší jinému odboru silnější společnosti. Takový

odbor ale k doporučením a argumentaci ombudsmana nemusí přihlédnout.

Pak je ale otázkou, zda má institut ombudsmana s takto omezenou silou možnosti slabší straně skutečně s prosazením práv pomoci a zda na první pohled efektní řešení nemá spíše povahu alibistického a možná až reklamního prostředku.

4.3. Využití silnější pozice v individuálním případu

Problematika uvedená v podkapitole 4.2. ukazuje situaci, kdy se silné korporace snaží společně svou ekonomickou, právní i mediální silou prosadit svůj, nutno říci že často účelový, výklad zákonných norem a tím ovlivnit celkové vnímání určité problematiky – v tomto případě náhrady škody z pojištění odpovědnosti. To se po jistou nedlouhou dobu dařilo. Ke zneužití silnějšího postavení také dochází v individuálních případech, které je možno opět ilustrovat na následujícím případu zamítnutí pojistného plnění při vyplácení škody.

66 XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx Xxxxx: Stojíma straně pravdy. Česká INFO, 2/2015, 13 s. Evidenční číslo periodického tisku MK ČR E7117.

Ke konkrétnímu případu došlo na vodní nádrži, kde klient omylem shodil z lodě do vody cizí mobilní telefon. Klient měl uzavřené pojištění odpovědnosti, které by takový typ škod mělo krýt.

Obrátil se tedy se svým nárokem na pojišťovnu. Avšak po šetření pojišťovna škodu zamítla s tím, že dle jednoho z ustanovení pojistných podmínek se pojištění nevztahuje na škodu způsobenou ztrátou či pohřešováním. Uvedená výluka je součástí pojistných podmínek, avšak je zřejmé, že ke zničení telefonu došlo jeho ponořením do vody. Skutečnosti, že není zcela známé přesné místo, kde se telefonu nachází je až druhotným problémem. Telefon by se při vynaložení neúměrně vysokých nákladů zcela jistě z nádrže vyzvedl.

Na argumentaci klienta, že „ke zničení mobilního telefonu došlo samotným ponořením telefonu, které u tohoto typu znamená vniknutí vody do zásadních částí telefonu a jeho nevratné totální zničení“ pojišťovna nereagovala kladně a jelikož se jednalo o škodu, která nebyla nikterak vysoká, klient od vymáhání pojistného plnění nakonec ustoupil. Příklad tak ukazuje, jak účelové lpění na formálním důvodu zamítnutí výplaty pojistného plnění na straně silnějšího subjektu poškozuje subjekt slabší. Právě takové zamítnutí pojistného plnění ukazuje nejpalčivější problém zneužití silnějšího postavení vůbec. Velmi často se tak děje v případech, kdy je hodnota sporu, v tomto případě pojistného plnění pohybuje v malých částkách a náklady na soudní spor jsou tedy neúměrně vysoké oproti možnému zisku v případě příznivého rozhodnutí soudu.

Domnívám se, že je možné shrnout důvody, proč slabší strana nepřistupuje k občanskoprávnímu sporu na několik základních důvodů:

a) jeho náklady a délka jsou neúměrně vysoké,

b) je přesvědčena, že argumentace silnější strany je správná,

c) nemá zkušenosti ani povědomí o možné obraně.

Skutečnost, že slabší strana je často přesvědčena, že argumentace silnější strany je správná, je dále prohlubována obecným vnímáním tuzemského soudnictví veřejností. Zejména mezi nepodnikateli velmi často převládá přesvědčení o značném lpění na formálních skutečnostech. Slabší strana pak odkaz na určitou výluku, která svým věcným významem není pro konkrétní situaci relevantní, považuje spor za předem prohraný. Právě pro takovou situaci může být institut ombudsmana vhodný.

5. Závěr

V českém právu jsou de lege lata zakotveny principy rovnosti stran a smluvní svobody. Každodenní praxe je však důkazem, že tyto principy jsou v mnoha případech principy formálními. Přirozeným vývojem se nerovnost smluvních stran stala v některých ekonomických oblastech standardem. Zákonodárce se tuto skutečnost snaží vyrovnat nebo jí alespoň zmírnit pomocí ochranných opatření.

NOZ tak svým zněním navazuje na dlouhodobý proces posilování ochrany nejen spotřebitelů a rozvíjí je zavedením a prací s pojmem slabší strana, který předchozí úprava nepoužívala. Bylo uvedeno, že základ ochrany tvoří obecné ustanovení tzv. generální klauzule ochrany slabší strany upravená § 433 odst. 1 NOZ, která podnikateli zakazuje zneužít svého postavení a znalostí vůči slabší straně. Odst. 2 téhož paragrafu pak stanoví vyvratitelnou domněnku, kdo se rozumí slabší stranou. Zákonodárce pak ochranu slabší straně přiznává i v dalších ustanoveních jako jsou ustanovení o spotřebitelských smlouvách, lichvě, neúměrnému krácení apod. Nutno uvést, že zúžení zákazu zneužití svého postavení pouze pro podnikatele považuje autor za zbytečnou konkretizaci jinak obecného ustanovení. Nabízí se však možnost výkladu konkrétního ustanovení pomocí judikatury, která by mohla, podobně jako v Německu (viz další odstavec), rozvést ochranu před zneužitím silnějšího postavení na všechny právní vztahy na základě obecného ustanovení § 1 odst. 2 NOZ:

(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

kde NOZ podobně jako Německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch, dále také jako BGB) upravuje obecnou ochranu před takovými závazky, které svým obsahem porušují dobré mravy.

S tímto postupem je vhodné srovnat např. německou právní úpravu, která takto konkrétní ochranná opatření neobsahuje. BGB poskytuje ochranu především prostřednictvím ustanovení § 138 odst. 1, které stanoví, že právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy je neplatné.67 Od tohoto ustanovení pak rozhodování německých soudů dospělo až k závěru, že disproporce mezi plněními podle smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, pokud je výsledkem zneužití hospodářské slabosti znevýhodněné strany.68 Německá právní úprava se tak od české liší tedy zejména absencí konkrétních ustanovení chránících slabší stranu a použitím obecného ustanovení chránícího dobré mravy, které německé soudy dále vykládají.

Vedle nového pojmu slabší strana pak zákonodárce nově zavádí z literatury a judikatury již běžně známý pojem smlouvy uzavírané adhezním způsobem. V důvodové zprávě NOZ je k úpravě adhezních smluv uvedeno: „Nezřídka ale dochází k tomu, že při tomto způsobu uzavírání smluv silnější strana vnutí slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu. “69 Zákonodárce se tak soustředil na situaci, kdy jeden ze subjektů právního vztahu záměrně a od počátku smluvního vztahu oslabuje stranu slabší. Jistě je taková praxe pro společnost nepřípustná, účelové zneužívání silnějšího postavení je proti zásadě dobrých mravů, avšak nejedná se dle mého názoru o největší problém oblasti adhezních smluv. Značný podíl adhezních smluv je uzavírán se zavedenými společnostmi, mající good will – zavedenou obchodní značku, jejíž poškození, pro klienty významně nevýhodným ujednáním, by v dlouhodobém hledisku znamenalo i poškození samotné společnosti. Jednoduchost uzavírání adhezních smluv a množství obchodních zástupců, kteří je uzavírají, pak znamená jednoduše dostupnou konkurenci, jejíž hrozba je dalším prvkem, který oblast adhezních smluv zcela jistě ovlivňuje.

67 Německy: Ein Rechtsgeschäft, das gegen die guten Sitten verstößt, ist nichtig.

68 XXXXXX, V., Laesio enormis. Obchodněprávní revue, Praha: X.X. Xxxx roč. 2011, č. 11, 323s.

69 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), [cit. 14.3.2015]. 444 s. Dostupná na World wide web <xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx -zakonu/>

V předchozích kapitolách již bylo na nejpalčivější problém této problematiky poukázáno. Je jím samotná vymahatelnost práva, kdy na jedné straně stojí slabší strana, velmi často spotřebitel, a na druhé straně silná korporace se vším ekonomickým zázemím. Je jasné, že NOZ, jako hmotněprávní pramen, nemůže do procesněprávní úpravy zasahovat. Pakliže ale má systém českého soukromého práva směřovat k ochraně slabší strany, neměla by snaha zákonodárce skončit právě pouze u úpravy hmotného práva, ale navázat v budoucí právní úpravě občanského práva procesního.

Z předchozích podkapitol je zřejmé, že adhezní smlouvy mají svá negativa i pozitiva. I když jsou adhezní smlouvy veřejností často vnímány v negativním světle, musíme si uvědomit, že v dnešním ekonomicky rozvinutém světě a době bezpočtu smluv uzavřených každým člověkem je existence adhezních smluv nevyhnutelná a v některých ekonomických odvětvích mají nezastupitelnou roli. Považuji za pravděpodobné, že důležitost adhezních smluv se bude s postupem času ještě posilovat. I zřejmě proto věnoval XXX adhezním smlouvám samostatnou úpravu s pojmem slabší strany. Avšak nelze novou právní úpravu a zejména způsob ochrany slabší strany v adhezních smlouvách NOZ kvitovat. Zejména s ohledem na úpravu (ne)kogentnosti ochranných ustanovení v § 1801 pro podnikatele viz podkapitola

3.4.3. zcela postrádám smysl tuto úpravu oddělit od spotřebitelských smluv, nebo ji nezahrnout mezi úpravu obchodních podmínek, kterou částečně, avšak nepříliš systematicky rozvíjí. I při studiu zákona jsem pak byl nucen přeskakovat a zbytečně listovat mezi třemi různými díly zákona.

Lze tedy shrnout, že nová úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem může přinést a pravděpodobně přinese určité zlepšení v postavení slabší strany právního vztahu. Dovolím si ale tvrdit, že se faktické zlepšení dotkne pouze úzké části smluvních vztahů uzavřených adhezním způsobem. Ve většině smluvních vztahů uzavřených adhezním způsobem zůstane postavení slabší strany bez výrazných změn, jelikož největším problémem stále zůstává samotné fakticky silnější ekonomické postavení, zabezpečení lidskými zdroji a dostatečnými prostředky, které jsou pro

vymáhání práva a vedení občanskoprávních sporů nezbytné. Řešení této otázky je však nanejvýš složité a problematické a zákonodárce se tedy soustředil na ochranu před sjednáváním pro slabší stranu nevýhodných podmínek.

Nemůžeme však mít právu nebo zákonodárci za zlé, že takovou praxi není s to rychle a bezchybně odbourat. Některé věci jsou přirozenou součástí trhu a když ne nemožné, je velmi těžké, je spravedlivě upravit. Právo vždy reaguje na skutečnosti, které v lidské společnosti vznikají a které se dnes mění rychleji než kdy dříve.

Seznam použité literatury

1) Monografie

XXXXXX, X.; XXXXX, K.; XXXXX, P.; a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-337-0

XXXXXX, X.; XXXXXXX, X.; XXXXXXXXX, M.; a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: obecná část. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013, ISBN 978-80- 0000-000-0

XXXX, P.; XXXXXX, J.; Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, ISBN 80-7201-415-3

XXXXXXXX, X.; a kol. Právnický slovník. 2. rozšířené vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003. ISBN 80-7179-740-5

XXXXXX, M.; a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721– 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, IBSN 978-80-7400-535-0

XXXXXXX, X.; a kol. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: GRADA Publishing, 2014, ISBN 978-80-247-5164-1

XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X.; a kol. Občanský zákoník. komentář. Svazek V. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014, IBSN 978-80-7478-638-9

2) Periodika:

XXXXXXXX, O.; XXXXXXXX, V.; Změny obchodních podmínek ve vztahu k bankovním smlouvám, Soudce: profesní časopis soudců a soudů České republiky, Praha : Orac, roč. 2014, č. 1, ISSN 1211–5347

XXXXXXXX, X.; Xxxxxxxx Xxxxx: Stojím a straně pravdy. Česká INFO, Česká pojišťovna a.s., 2/2015, Evidenční číslo periodického tisku MK ČR E7117.

XXXXXX, V.; Laesio enormis. Obchodněprávní revue, Praha : X.X. Xxxx, roč. 2011, č. 11, ISSN 1803-6554

3) Diplomové práce:

XXXXXXXX, X.; Uzavírání smluv, adhezní smlouvy. Brno, 2007, Diplomová práce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Katedře obchodního práva. Vedoucí diplomové práce xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx, XXx.

4) Judikatura:

Nález Ústavního soudu České republiky, spisová značka I.ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013,dostupný na World wide web:< xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/Xxxxxx/Xxxxxx.xxxx>

Nález Ústavního soudu České republiky, spisová značka I.ÚS 1902/13 ze dne 11. 6. 2014, dostupný na World wide web: < xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/Xxxxxx/Xxxxxx.xxxx>

Rozhodnutí Nejvyššího soudu, spisová značka 23 Cdo 1201/2009, ze dne 29.06.2010, dostupný na World wide web: xxxx://xxx.xxxxx.xx

Rozsudek Evropského soudního dvora Cape Snc. x. Xxxxxxxxxxxx Srl a Idealservice MN RE Sas v. OMAI Srl, spisová značka C 541 a 542/99 ze dne 22. 11. 2001

Rozhodnutí Oberster Gerichtshof, spisová značka 2 Ob 58/97m, ze dne 20. 3. 1997

5) Internetové zdroje

Xxxxxxx.xx, [Cit. 20. 7. 2015], Dostupné na World Wide web

<xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx-xx-xxxx/>

XXXXXXXX, P.; Xxxxxxxxxx jako slabší strana?, [cit. 30.7.2015]. Dostupné na World wide web <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx-xxxxxxx/000- podnikatel-jako-slabsi-strana/

Česká pojišťovna, a.s., Čtvrtletní zpráva k 31. 3. 2015, [cit. 12. 6. 2015] dostupná na World wide web: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/00000/00000/ CZ_1Q2015_CZE.pdf>

Česká televize; ÚS: Pojišťovna má uhradit plnou cenu opravy havarovaného vozu:

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xx00/xxxxxx/000000-xx-xxxxxxxxxx-xx-xxxxxxx-xxxxx- cenu-opravy-havarovaneho-vozu/>

Dohledový benchmark č. 1/2014, Odkazy v pojistné smlouvě a pojistných podmínkách na jiné dokumenty, [cit. 12.6.2015] dostupný na World wide web:

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxx0/xxxxxx/xxxxx/xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx_xxxxxxxx_xxx/xxxxx

_dohledu/dohledove_benchmarky/download/dohledovy_benchmark_2014_01.pdf>

XXXXXX. J.; XXXXXXX. J.; Nový systém objednávek dle občanského zákoníku. Xxxxxx.XX [cit.27.7.2015]. dostupný na World wide web: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/ clanky/novy-system-objednavek-dle-obcanskeho-zakoniku-94047.html

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (konsolidovaná verze), Dostupná na World wide web xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxx/

Standard form contract, [Cit. 12.4.2015] Dostupné na World Wide Web: xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/x/xxxxx.xxx?xxxxxxXxxxxxxxx_xx_xxxxxxxx&xxxxxxxxxxx

ZRZAVECKÁ, E; XXXX, M. Jak to bude s obchodními podmínkami podle NOZ? Xxxxxx.xx [cit. 14.3.2015], dostupný na World wide web: <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/ clanky/jak-to-bude-s-obchodnimi-podminkami-podle-noz-92074.html>

6) Právní předpisy a ostatní zdroje

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Principles of international commercial contracts: UNIDROIT (Rome, 1994)

United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG), (Vienna, 1980)

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Německý občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (Bürgerliches Gesetzbuch, BGB).