PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Distanční spotřebitelská smlouva

Xxxxx Xxxxxx 2010/2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Distanční spotřebitelská smlouva zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí diplomové práce JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxx, Ph.D., za veškeré její rady, připomínky a podporu při psaní práce.

Obsah

Obsah 4

Seznam použitých zkratek 6

Úvod 7

1 Základní pojmy 9

1.1 Smlouva uzavřená na dálku 9

1.2 Spotřebitel 13

1.3 Dodavatel 15

1.4 Prostředky komunikace na dálku 17

2 Omezení věcné působnosti Směrnice 19

2.1 Finanční služby 21

2.2 Prodejní automaty, automatizované obchodní provozovny 21

2.3 Dražby 21

2.4 Smlouva o dopravě 23

3 Spotřebitelský vztah 24

3.1 Použití prostředků komunikace na dálku 24

3.1.1 Omezení použití prostředků komunikace na dálku 26

3.1.2 Nutnost písemné formy 28

3.2 Informační povinnost 28

3.2.1 Předsmluvní informační povinnost 29

3.2.2 Písemné potvrzení informací 34

3.3 Právo odstoupit od smlouvy 36

3.3.1 Lhůta pro odstoupení od smlouvy 37

3.3.2 Počátek běhu lhůty 39

3.3.3 Omezení práva odstoupit od smlouvy 41

3.3.4 Forma odstoupení od smlouvy 43

3.3.5 Následky odstoupení od smlouvy 43

3.4 Plnění závazků 47

3.5 Setrvačný prodej 49

3.5.1 Zákaz setrvačného prodeje 49

3.5.2 Převod práv k dodané věci 52

3.5.3 Plnění zaslané omylem 54

3.6 Zákaz omezení práv spotřebitele 54

3.6.1 Smlouvy s mezinárodním prvkem 55

4 Právní úprava v zemích EU 56

4.1 Slovensko 56

4.1.1 Systematické zařazení 56

4.1.2 Základní pojmy 56

4.1.3 Omezení působnosti 57

4.1.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku 58

4.1.5 Informační povinnost 58

4.1.6 Právo odstoupit od smlouvy 59

4.1.7 Plnění závazků 61

4.1.8 Setrvačný prodej 61

4.1.9 Zákaz omezení práv spotřebitele 62

4.2 Polsko 62

4.2.1 Systematické zařazení 62

4.2.2 Základní pojmy 62

4.2.3 Omezení působnosti 63

4.2.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku 63

4.2.5 Informační povinnost 64

4.2.6 Právo odstoupit od smlouvy 65

4.2.7 Plnění závazků 66

4.2.8 Setrvačný prodej 66

4.2.9 Zákaz omezení práv spotřebitele 67

Závěr 68

Summary 72

Seznam použité literatury 75

Příloha I: Srovnávací tabulka 82

Seznam použitých zkratek

EU Evropská unie

KC Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r., kodeks cywilny (Dz. U. rok 1964, nr 16, poz. 93 z późniejszymi zmianami)

Návrh OZ Vládní návrh nového občanského zákoníku

OPK Ustawa z dnia 2 marca 2000 r., o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrządzoną przez produkt niebezpieczny (Dz. U. rok 2000, nr 22 poz. 271 z późniejszymi zmianami)

OSZP Zákon č. 108/2000 Z.z., o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji, v znení neskorších predpisov

OZ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

SDEU Soudní dvůr Evropské unie

SFEU Smlouva o fungování Evropské unie, C 83/47, v konsolidovaném znění

Směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne

20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, v konsolidovaném znění

směrnice 2005/29/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004

SOZ Zákon č. 40/1964 Zb., občiannsky zákonník, v znení neskorších predpisov

zák. č. 56/2006 Sb. Zákon č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

ZOS Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

ZRR Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů

ZVD Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů

Úvod

Nákup zboží a služeb na dálku je pohodlný způsob, jak mohou lidé

uspokojovat některé své potřeby bez toho, aby museli opouštět svůj domov. Tento způsob nákupu však s sebou přináší některé problémy, jako je např. nemožnost prohlédnout si zboží, nemožnost osobně poznat prodejce, a z toho plynoucí rizika. Problémem je též možné zneužití prostředků komunikace na dálku prodejci k neustálému kontaktování potenciálních zákazníků, zasílání reklamních letáků, nabídek, které může být v některých případech obtěžující, či dokonce může budit dojem, že je adresát povinen za obdržené nevyžádané plnění zaplatit.

Specifickou skupinou nakupujících osob považovanou za slabší smluvní stranu, která zasluhuje zvláštní ochranu, jsou spotřebitelé. Pro právní úpravu smluv uzavíraných spotřebiteli v České republice je určující její postavení členského státu Evropské unie (dále jen „EU“). Spotřebitelé jsou považováni za hnací sílu evropského hospodářství s 58 % podílem na HDP EU a jejich ochrana a informovanost je dlouhodobým cílem EU.1

V evropském právu v současné době spotřebitelské smlouvy upravuje řada směrnic, z nichž nejdůležitější pro účel této práce je směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, v konsolidovaném znění (dále jen „Směrnice“).2

Cílem této práce je zhodnocení implementaci Směrnice do právního řádu České republiky. Primárně se práce zabývá zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) a vládním návrhem nového občanského zákoníku (dále jen „Návrh OZ“), vše ve znění účinném k 25.02.2011. V práci budou vymezeny základní pojmy a zhodnocena práva spotřebitelů v případě

1 Sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru : Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013, KOM(2007) 99 v konečném znění. s 2 a násl.

2 Ve znění

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES,

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004,

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES.

smluv uzavřených na dálku s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a v kontextu judikatury zahraničních soudů.

Druhým cílem práce je provést komparaci úpravy spotřebitelských smluv uzavřených prostředky komunikace na dálku ve dvou členských státech EU. Jako první stát bylo zvoleno Slovensko, s nímž má naše republika společnou historii. Vzhledem k relativně nedávnému rozdělení federace na dvě samostatné země a stejnému výchozímu bodu z hlediska právní úpravy (na Slovensku též platí zákon č. 40/1964 Zb., občiannsky zákonník, v znení neskorších predpisov) bude zajímavé porovnání, jak se s předmětnou úpravou naši sousedi vyrovnali. Druhým porovnávaným státem je Polsko.

V závěru budou zhodnoceny získané poznatky a uvedeny návrhy de lege ferenda.

V práci je využíváno metod indukce, dedukce, analýzy a často též metody komparativní. Při zjišťování obsahu ustanovení právních norem je používán zejména jazykový, gramatický, logický a teleologický výklad.

1 Základní pojmy

1.1 Smlouva uzavřená na dálku

Smlouvou uzavřenou na dálku se podle Směrnice rozumí jakákoliv smlouva týkající se zboží nebo služeb uzavřená mezi dodavatelem a spotřebitelem v rámci systému organizovaného prodeje na dálku nebo systému poskytování služeb prováděného dodavatelem, kdy až do dne uzavření smlouvy je používán výhradně jeden nebo více komunikačních prostředků na dálku (čl. 2 Směrnice).

Dle znění Směrnice je třeba splnit čtyři podmínky pro to, aby smlouva spadala do její věcné působnosti:

a) smluvními stranami musí být dva specifické subjekty, a to dodavatel a spotřebitel,

b) smlouva se musí týkat zboží nebo služeb,

c) během kontraktace, a to až do dne uzavření smlouvy musí být užívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku a

d) poslední podmínkou je uzavření takové smlouvy v rámci sytému organizovaného prodeje nebo systému poskytování služeb prováděného dodavatelem.

Ad a) První podmínka, totiž specifické smluvní strany, je v OZ upravena v podstatě shodně. Spotřebitelské smlouvy jsou takové smlouvy, kde smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (§ 52 odst. 1 OZ). Před novelou OZ zákonem č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zák. 56/2006 Sb.“), mohly být spotřebitelskými smlouvami pouze smlouvy podle části osmé OZ.3 Současná právní úprava již toto omezení neobsahuje a nesporně jediným kritériem pro považování smlouvy za spotřebitelskou je postavení smluvních stran. Spotřebitelskou smlouvou tedy může být jakákoliv typová i nepojmenovaná smlouva, věcněprávní

3 Výkladově se za spotřebitelské považovali i jiné smlouvy, např.

XXXXXXX, Xxxx. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201. XXXXXX, Xxxxx. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : Komentář, § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 463.

i závazkověprávní povahy, upravená kterýmkoliv soukromoprávním předpisem.4 Bohužel novela byla provedena kuse, jelikož v § 53 odst. 3 zůstal odkaz na část osmou OZ.

Podle Návrhu OZ jsou spotřebitelské smlouvy takové, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (§ 1742). Návrh OZ již nepoužívá pojem dodavatele v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami a smluvními stranami jsou spotřebitel a podnikatel.

Ad b) Aktuální český právní řád ani Návrh OZ neobsahuje obecně platnou definici pojmu zboží nebo služeb.5 Pojem zboží užitý v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami je třeba vykládat s ohledem na jeho původ v evropském právu, konkrétně ve Smlouvě o fungování Evropské unie, C 83/47, v konsolidovaném znění (dále jen „SFEU“). Zboží je tedy „cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Za zboží se tak považují například i neplatné mince se sběratelskou hodnotou …, jakož i výrobky dodávané v rámci poskytované služby, například dodávaná voda …, dokonce i odpady.“6

Službami jsou výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Službami jsou zejména činnosti průmyslové povahy, obchodní povahy, činnosti řemeslné a činnosti v oblasti svobodných povolání (čl. 57 SFEU).

Pojmy zboží a služby je třeba vykládat široce tak, že zahrnují veškeré věci a činnosti, které může dodavatel poskytovat spotřebiteli. Zvláštní postavení mají nemovitosti. Smlouvy týkající se nemovitostí lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, jsou však vyloučeny ze specifické úpravy, která se při distančních smlouvách jinak uplatní.

Podmínka, aby se smlouva týkala zboží nebo služeb, není v OZ ani Návrhu OZ provedena, podstatné je pouze postavení stran uzavírajících smlouvu. Výklad těchto pojmů je ale důležitý, protože oba předpisy je užívají.

Ad c) V případě výhradního užití prostředků komunikace na dálku lze najít rozdíl mezi Směrnicí a OZ. Směrnice užívá obrat „až do dne uzavření“, zatímco OZ

4 XXXXXXX, Xxxx; XXXXXX, Xxx. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Xxxxxxx Kluwer Česká republika, 2009. s 41.

5 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : X.X. Xxxx, 2008. s. 57 a násl.

6 XXX, Xxxxxxxx. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Leges, 2010. s. 162.

„pro uzavření“ (§ 53 odst. 1). Jazykovým výkladem je možno dojít k závěru, že Xxxxxxxx tento požadavek výlučného užívání prostředků komunikace na dálku vztahuje i na předsmluvní jednání, tedy od prvního kontaktu, přes vyjednávání, až po okamžik uzavření smlouvy,7;8 zatímco OZ se spokojí pouze s uzavřením smlouvy. Obecně je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti (§ 44 odst. 1 OZ). K tomu dojde v okamžiku, kdy vyjádření souhlasu dojde navrhovateli (§ 43c odst. 2 OZ). S výše uvedeným souvisí možnost užití i jiného druhu komunikace, než jen komunikace na dálku. Směrnice je v tomto přísnější a za distanční spotřebitelskou smlouvu považuje pouze takovou, kde byly po celou dobu kontraktace užívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku. Oproti tomu OZ užití prostředků komunikace na dálku zmiňuje pouze v souvislosti s uzavřením smlouvy, a proto je podle OZ smlouvou uzavřenou na dálku i taková smlouva, kde veškerá jednání probíhala mezi současně

fyzicky přítomnými stranami a pouze akceptace byla učiněna na dálku.

Návrh OZ podmínku užití prostředků komunikace na dálku zmiňuje pouze v souvislosti s předsmluvní informační povinností (§ 1751): „Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“), sdělí podnikatel …“ Z dikce citovaného ustanovení lze usuzovat, že Návrh OZ podobně jako Směrnice požaduje, aby byly během předsmluvního jednání využívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku. Problematické je však systematické zařazení tohoto požadavku nikoliv jako obecné ustanovení o distančních spotřebitelských smlouvách, ale do § 1751 upravujícího pouze informační povinnost.

Pro aplikaci ustanovení upravujících distanční smlouvy není podstatné, jakým způsobem je plnění doručeno spotřebiteli. Osobní převzetí zboží aplikaci těchto ustanovení nevylučuje a spotřebitel má stále všechna práva, včetně práva odstoupit od smlouvy.9

7 Anglické znění nabízí poněkud přesnější vymezení „… exclusive use of one or more means of distance communicationup to and including the moment at which the contract is concluded.“

8 XXXXXXXX, Xxxx-X. Fernabsatz und E-Commerce im Schuldrechtsmodernisierungsgesetz. Europäische Zeitschrift für Wirtschaftsrecht. 2001, H. 4. s. 134 a násl. Citováno in: RADEIDEH, Malek. Fair trading in EC law : information and consumer choice in the internal market. Groningen : Europa Law Publishing, 2005. s. 130.

9 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 332.

Německý Spolkový soud (Bundesgerichtshof) se zabýval případem, kdy bylo k dodání předmětu plnění spotřebiteli využito služby Německé pošty Postident-2. Tato služba spočívá v tom, že poštovní doručovatel identifikuje adresáta, nechá ho podepsat smlouvu, po čemž mu předá balíček a následně informuje odesílatele o předání. Soud došel k závěru, že i takto uzavřené smlouva je smlouvou uzavřenou na dálku, i když spotřebitel podepisuje smlouvu jiné fyzicky přítomné osobě výměnou za zboží. Podstatné je, že adresát (spotřebitel) nemá možnost se před podpisem smlouvy seznámit se zbožím a ani doručovatel mu není schopen podat podrobnější informace o smlouvě nebo plnění.10

Ad d) Podmínka užití systému provozovaného dodavatelem není do českého právního řádu transponovaná a česká úprava distančních spotřebitelských smluv má tedy širší dopad.11 Stejně je tomu i v Návrhu OZ. Nejedná se však o rozpor se Směrnicí, neboť toto provedení poskytuje spotřebiteli ochranu ve větším množství případů v souladu s minimální doložkou (čl. 14 Směrnice). Poskytována je i ochrana v případě smluv výjimečně uzavřených na dálku s dodavatelem, který jinak na dálku neobchoduje.

Současný český právní řád ani Návrh OZ neobsahují výslovnou definici spotřebitelské smlouvy uzavřené na dálku. Její znaky se však dají vypozorovat ze systematického uspořádání a znění jednotlivých ustanovení, které ji upravují. Je to jakákoliv smlouva, jejímiž stranami jsou spotřebitel a dodavatel (nebo podnikatel podle Návrhu OZ) a která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku.

Nejedná se tedy o další smluvní typ nebo o inominátní smlouvu. K naplnění znaků distanční spotřebitelské smlouvy a k aplikaci ustanovení, které jí upravují, jsou určující pouze uvedené skutečnosti.12

Možná by bylo vhodnější lehce pozměnit terminologii a místo pojmu

„spotřebitelské smlouvy“, který je postavený shodně jako např. kupní smlouva, příkazní smlouva, cestovní smlouva, užít označení „smlouvy uzavírané

10 Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 21.10.2004, sp. zn. III ZR 380/03. Dostupný z:

<xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>. Abstrakt v angličtině dostupný z: < xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>.

11 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 478.

12 XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 168, 169.

se spotřebiteli“. Nicméně jednalo by se pouze o kosmetickou, na podstatě věci nic neměnící úpravu.

Tímto způsobem jsou již označovány smlouvy v Návrhu OZ (díl 4: zvláštní ustanovení o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem, § 1742 a násl.), s čímž lze jen souhlasit. Bohužel lze nalézt jiné problémy při hledání definičních znaků distančních spotřebitelských smluv.

Distanční smlouvy jsou upraveny ve zvláštním oddílu v rámci smluv uzavíraných se spotřebitelem (oddíl 2: uzavírání smluv distančním způsobem, § 1751 a násl.). Je zřejmé, že stranami jsou spotřebitel a podnikatel. Vzhledem k absenci definice prostředků komunikace na dálku je již méně zřejmá podmínka použití těchto prostředků. Na použití prostředků komunikace na dálku je výslovně vázán jen vznik předsmluvní informační povinnost (§ 1751), nikoliv však aplikace ostatních ustanovení zařazených do předmětného oddílu. Aplikaci těchto ustanovení lze však dovodit ze zařazení do společného oddílu a z názvu tohoto oddílu. Vnitrostátní normy je též nutno vykládat eurokonformně, s ohledem na účel a znění Směrnice.13

1.2 Spotřebitel

Spotřebitelem je jakákoliv fyzická osoba, která jedná za účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou činnost nebo výkon povolání (čl. 2 odst. 2 Směrnice).

Obecnou legální definici spotřebitele14 lze v českém právním řádu nalézt v § 52 odst. 3 OZ.

Do 31. 07. 2010 citované ustanovení OZ stanovilo, že „spotřebitelem je osoba, která …“. Tato úprava poněkud vzbuzovala rozpaky,15 neboť Směrnice výslovně stanoví, že za spotřebitele se považuje „fyzická“ osoba. Jednalo se o nepřípustné rozšíření okruhu chráněných osob, které mohlo fakticky snižovat úroveň ochrany fyzických osob jako nejslabších účastníků soukromoprávních

13 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10.04.1984, sp. zn. 14/83. Xxxxxx xxx Xxxxxx a Xxxxxxxxx Xxxxxx proti Land Nordrhein-Westfalen.;

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13.11.1990, sp. zn. C-106/89. Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.

14 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 321.

15 Např. XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 168. nebo KRÁL, Xxxxxxx. K přesahující transpozici směrnic ES. Právník. 2001, roč. 140, č. 9, s. 905, 906.

vztahů.16 Tuto situaci vyřešil zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, kterým bylo výše uvedené ustanovení novelizováno.

Zákonodárce do tehdejší definice vsunul slovo „fyzická“ a doplnil slova

„nebo v rámci samostatného výkonu povolání“. Nejzávažnější rozpor se Směrnicí, tedy rozšíření okruhu spotřebitelů i na právnické osoby, byl tímto odstraněn, nicméně zůstalo hned několik ne zcela ideálně formulovaných obratů. Nejprve je to požadavek, aby fyzická osoba nejednala „v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“. Z čistě logického hlediska je zřejmé, že je zde určitá množina podnikatelských činností, jejíž podmnožinou je (kromě jiných) též obchodní činnost.17 Výslovné uvedení obchodní činnosti se tedy jeví nadbytečné.

Druhým obratem je doba, po kterou fyzická osoba takto nemá jednat, a to

„při uzavírání a plnění smlouvy“. Slovní spojení „plnění smlouvy“ je zvoleno poněkud nešťastně, jelikož plnit nelze smlouvu, ale až smluvní vztah, resp. povinnosti vzniklé na základě této smlouvy. Plněním smlouvy je tak zřejmě třeba rozumět plnění těchto povinností.18 Uzavíráním je zřejmě myšlena veškerá určitou dobu probíhající činnost, jejímž výsledkem je uzavření smlouvy. Dobou uzavírání smlouvy je tedy doba od „první výzvy k podávání návrhů na uzavření smlouvy (invitatio ad offerendum), uvedené např. na www stránkách až do okamžiku uzavření takové smlouvy.“19 Například, pokud se osoba, které bylo doručeno nevyžádané plnění, rozhodne nereagovat, nejedná v rámci uzavírání smlouvy nebo plnění povinností, a přesto je považována za spotřebitele (§ 53 odst. 9 OZ).

Po celou dobu uzavírání smlouvy a plnění povinností nesmí spotřebitel jednat v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci výkonu povolání. Za spotřebitele ale nelze považovat ani osobu, která je neoprávněným podnikatelem nebo která jedná v rámci příprav na podnikatelskou činnost.20 Naopak pokud bude podnikatel kupovat zboží výlučně pro soukromé účely, bude v postavení spotřebitele. Obecně je

16 XXXX, Xxxxxxx. K přesahující transpozici směrnic ES. Právník. 2001, roč. 140, č. 9, s. 905.

17 XXXXXXX, Xxxx. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201.

18 Tamtéž. s. 201.

19 XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 167.

20 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 03.07.1997, sp. zn. C-269/95. Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx proti Dentalkit Srl.

pro správné určení, zda se jedná o spotřebitele, nutné posuzovat účel a všechny okolnosti jednání.21

Návrh OZ vymezuje spotřebitele v § 395. Spotřebitelem je člověk, tedy fyzická osoba, která jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu povolání. Výslovně je stanoveno, že za spotřebitele se považuje fyzická osoba uzavírající smlouvu nebo jednající s podnikatelem. Tím jsou z aplikace ustanovení chránících spotřebitele výslovně vyloučeny smlouvy mezi nepodnikateli.

1.3 Dodavatel

Směrnice považuje za dodavatele fyzickou nebo právnickou osobu, která jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání (čl. 2 bod 3). S výjimkou osob je definice postavena zrcadlově obráceně oproti vymezení spotřebitele.

Dodavatelem podle OZ je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Ačkoliv zde není výslovně uvedena fyzická a právnická osoba, nýbrž pouze „osoba“, lze s ohledem na ustanovení § 1 odst. 2 a na obsah hlavy druhé OZ lze dovodit, že za osoby je nutno považovat jak fyzické, tak právnické osoby.

Stejně jako u spotřebitele užívá zákonodárce v této definici obrat

„při uzavírání a plnění smlouvy“, o němž lze bezezbytku konstatovat vše uvedené výše, v části týkající se spotřebitele.

Oproti vymezení spotřebitele však v definici dodavatele nejsou uvedeny osoby jednající v rámci výkonu svého povolání. Pravděpodobně však „toto narušení zrcadlové konstrukce dodavatele a spotřebitele v občanském zákoníku nic neznamená, a to zejména vzhledem k užité terminologii „obchodní a jiná podnikatelská činnost“ … Dodavatelem tak bude i osoba, která jedná na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů.“22

Při hodnocení implementace dodavatele ve smyslu Směrnice do vnitrostátního práva je třeba vzít v úvahu dvě skutečnosti. Definice dodavatele

21 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 468 a násl.

22 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2010, roč. 18, č. 14, s. 514.

v § 52 odst. 2 OZ je generální definicí,23 která je společná pro normy chránící spotřebitele transponované z více směrnic.24 A dále je tu ta skutečnost, že hlavním účelem vymezení dodavatele ve Směrnici je deklarace, že se tato Směrnice vztahuje pouze na vztahy B2C (business to customer), nikoliv na vztahy C2C (customer to customer). Důležité je, aby byla ve vnitrostátním předpise správně provedena definice spotřebitele. Proto i ne úplně exaktní vymezení dodavatele není v rozporu se Směrnicí, pokud nevylučuje osoby, které Směrnice za dodavatele považuje.25;26

Dodavatelem bude obecně vždy podnikatel ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Za dodavatele je možné považovat též osoby bez oprávnění k podnikání nebo osoby překračující předmět své podnikatelské činnosti, pokud se spotřebitel vzhledem ke všem okolnostem domníval, že se jedná o oprávněného podnikatele.27

I vzhledem k výše uvedenému výkladu Selucké lze uzavřít, že česká úprava je v souladu se Směrnicí.

Návrh OZ pojem dodavatel v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami vůbec nepoužívá. Smluvní stranou kontrahující se spotřebitelem je podnikatel (§ 1742). Podnikatelem je každý, kdo vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (§ 396 odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele se

23 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 317.

24 Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k užívání nemovitostí na časový úsek.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES.

25 XXXXXXX-XXXXX, Xxxx. XXXXXX, Xxxxxxx. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 514. Dostupné z: <xxxx://xxx.xx- xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xxxx_xx.xxx>.

26 K pojmům B2C, B2B: XXXXXXX, Xxxxx. et al. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001. s. 61.

27 XXXXXXX, Xxxx. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201.

za podnikatele považuje také osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná svým jménem na účet podnikatele (§ 396 odst. 2).

Podnikatelem ve spotřebitelských smlouvách tak bude i osoba, která jinak nesplňuje znaky podnikatele,28 např. fyzická osoba, která příležitostně něco vyrobí a prodá, aniž by tuto činnost prováděla v rámci podnikání. Tato úprava by se v určitých situacích mohla dostat do rozporu se Směrnicí. Podnikatel ve smyslu

§ 396 odst. 2 Návrhu OZ nemusí být vždy dodavatelem podle Směrnice a v podstatě by mohlo dojít k rozšíření působnosti úpravy spotřebitelských smluv i na smlouvy uzavírané mezi dvěma neprofesionály.

1.4 Prostředky komunikace na dálku

Za prostředky komunikace na dálku se podle Směrnice považují veškeré prostředky, které mohou být použity k uzavření smlouvy bez současné fyzické přítomnosti stran (čl. 2 bod 4). V příloze I Směrnice jsou pak tyto prostředky příkladmo vyjmenovány. Jedná se o demonstrativní výčet, a za prostředky komunikace na dálku lze považovat i prostředky tam neuvedené.

Zákonodárce toto ustanovení včetně přílohy I téměř doslova převzal, a proto i v naší právní úpravě zpočátku chyběl internet,29 přestože se jednalo a jedná o denně využívaný prostředek, jímž jsou pravděpodobně v největší míře sjednávány distanční spotřebitelské smlouvy.30 Nyní jsou prostředky komunikace na dálku „zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet“ (§ 53 odst. 1 OZ). Tento výčet je stejně jako ve Směrnici demonstrativní a lze použít i prostředky tam neuvedené.

28 XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku.

Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 369.

29 Doplněno s účinností od 08. 03. 2006 zákonem č. 56/2006 Sb.

30 Již 84% českých uživatelů internetu nakupuje online [online]. 17.02.2011 [cit. 2011-02-23]. Gemius SA. Dostupné z: <xxxx://xx.xxxxxx.xxx/xx/xxxxxxx/0000-00-00/00>.

Nutno říci, že § 53 odst. 1 sice vyjmenovává prostředky komunikace na dálku, ale nelze jej považovat za výčet prostředků komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran, jak je tímto ustanovením vyžadováno. Lze si jen těžko představit, jak lze uzavřít smlouvu pouze za použití například televize či rozhlasu, když tyto komunikační prostředky umožňují pouze jednostrannou komunikaci směrem ke spotřebiteli. Není splněna ani podmínka určitosti nabídky, jelikož se tyto prostředky obrací na neurčité osoby (§ 43a odst. 1 OZ). Nicméně jistě může dodavatel touto cestou učinit invitatio ad offerendum.31

Prostředky komunikace na dálku lze použít pro uzavření „smlouvy“, z umístění § 53 do hlavy páté a z textu následujících ustanovení lze však usuzovat, že se tato úprava vztahuje pouze na smlouvy spotřebitelské.32

Prostředky komunikace na dálku nejsou v Návrhu OZ vymezeny ani příkladmo vyjmenovány. Tento pojem je využíván jako legislativní zkratka pro komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (§ 1751).

Požadavek, aby bylo prostředky komunikace na dálku možno „uzavřít smlouvu“, je podobně nepřesný jako v aktuálním znění OZ a vzhledem k absenci vyjasňujícího demonstrativního výčtu bude nutno při jeho výkladu zohlednit i přílohu I Směrnice.

31 XXXXXXX, Xxxx. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 202, 203.

32 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 331.

2 Omezení věcné působnosti Směrnice

Omezení věcné působnosti Směrnice je upraveno v jejím čl. 3. První odstavec vyjmenovává případy, na které Xxxxxxxx vůbec nevztahuje. Jedná se o „smlouvy:

- vztahující se k jakékoli finanční službě, na níž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES,

- uzavřené za použití prodejních automatů nebo automatizovaných prostorů pro obchodní účely,

- uzavřené s provozovateli telekomunikací za použití veřejných placených telefonů,

- uzavřených za účelem výstavby a prodeje nemovitostí nebo týkajících se jiných práv k nemovitostem s výjimkou nájmu,

- uzavřené na veřejné dražbě.“

Druhý odstavec pak vylučuje z aplikace ustanovení čl. 4, 5, 6 a čl. 7 odst. 1 na smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží denní potřeby dodávaného spotřebiteli pravidelnou donáškovou službou a smluv o poskytování ubytovacích, přepravních, stravovacích nebo zábavních služeb, v nichž se dodavatel po uzavření smlouvy zavazuje, že tyto služby poskytne ke konkrétnímu datu nebo během konkrétní lhůty. Dále toto ustanovení umožňuje dodavateli si za okolností hodných zvláštního zřetele v případech zábavních podniků pořádaných venku si vyhradit právo nepoužít ustanovení čl. 7 odst. 2 (jelikož nebyl čl. 7 do OZ vůbec implementován, nebyla provedena ani tato možnost).

Zatímco druhý odstavec čl. 3 Směrnice zakotvuje omezení aplikace některých ustanovení na smlouvy zde uvedené, odst. 1 je „pouhým“ omezením věcné působnosti Směrnice, a dává tak volnost zákonodárci upravit právní režim zde uvedených smluv podle svého uvážení.33

Zákonodárce tento článek provedl v § 54, který začíná návětím „Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a se nevztahují na smlouvy“, po kterém následuje výčet smluv téměř doslova přejatý ze Směrnice.

33 XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 178.

Tento výčet je tak „spíše než rácio zákonodárce, doslovně transponovaný překlad

čl. 3 odst. 1 Směrnice.“34 Převzatý je i výčet z čl. 3 odst. 2.

Samotná formulace návětí byla zvolena nevhodně. Smlouvy jsou totiž sjednávány nikoliv podle vyjmenovaných ustanovení, nýbrž podle § 53 odst. 1 – za použití prostředků komunikace na dálku. Tento výklad by směřoval k neaplikovatelnosti § 54, jelikož návětí by obsahovalo prázdnou množinu ustanovení, která se nevztahují na dále vyjmenované smlouvy. Srozumitelnější by bylo vypustit z návětí slova „o smlouvách sjednávaných podle“, čímž by se tato nejasnost odstranila.

S ohledem na znění Směrnice a již zmiňovanou nutnost eurokonformního výkladu je však zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit použití § 53 odst. 2 až 9 a § 53a na smlouvy uvedené ve výčtu.

Nutno dodat, že § 53 odst. 10 je použitelný pouze v případě, že spotřebitel uplatní své právo podle odst. 7. I toto ustanovení je tedy fakticky vyloučeno z použití.35

V případě § 54 písm. f) a g) se jedná o provedení v rozporu se Směrnicí. Směrnice tyto smlouvy vylučuje z použití pouze některých jejích ustanovení a např. úprava setrvačného prodeje (čl. 9) se na ně vztahuje.36

Původně, a to do novelizace OZ provedeného zákonem č. 135/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dikce § 54 vylučovala použití celého § 53. Změna tohoto ustanovení byla provedena kvůli interpretaci, podle které nebylo možné vyjmenované smlouvy vůbec uzavřít na dálku. Tento výklad je však v rozporu s obsahem a účelem Směrnice. I před novelizací bylo možno tyto smlouvy uzavřít na dálku, pouze se na ně nevztahovala zvláštní ochrana spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.37

Okruh smluv, které vylučuje Návrh OZ z aplikace ustanovení o smlouvách sjednávaných na dálku, v zásadě koresponduje se zněním § 54 OZ a lze o něm říci

34 XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 177.

35 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 352.

36 XXXXXXX-XXXXX, Xxxx; XXXXXX, Xxxxxxx. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 525, 527. Dostupné z: < xxxx://xxx.xx- xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xxxx_xx.xxx>.

37 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 502.

to samé, co bylo uvedeno výše. Na tyto smlouvy se nebude aplikovat § 1751 –

§ 1758, tedy úprava informační povinnosti, práva odstoupení od smlouvy a setrvačného prodeje. I zde se Návrh OZ shoduje s § 54 OZ.

2.1 Finanční služby

Ačkoliv se na smlouvy o finančních službách podle návětí § 54 nepoužijí zde vyjmenovaná ustanovení, písm. a) tohoto paragrafu stanoví výjimku z výjimky, kdy se na smlouvy o finančních službách uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku budou aplikovat ustanovení § 53 odst. 1 až 3, 5 a § 53a. Ve výsledku je ohledně těchto smluv vyloučen z aplikace pouze § 53 odst. 4, 6 až 9 a ve světle výše uvedeného i odst. 10. Smlouvy o finančních službách mají v následujících ustanoveních OZ (§ 54a a násl.) vlastní specifickou úpravu, která je provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

V Návrhu OZ jsou finanční služby téměř zcela podřízeny samostatné úpravě (§ 1760 a násl.) a výjimka z výjimky se týká pouze § 1751 odst. 1 písm. a) až e), tj. pouze některých informací poskytovaných spotřebiteli v rámci předsmluvní informační povinnosti.

2.2 Prodejní automaty, automatizované obchodní provozovny

Smlouvy uzavírané těmito prostředky v podstatě nejsou uzavírány na dálku. Dodavatel není fyzicky přítomný, jeho přítomnost ale zastupuje automat nebo automatizovaná provozovna.38 Lze říci, že vzhledem ke způsobu uzavírání smlouvy je specifická ochrana spotřebitele v tomto případě nevhodná.39

2.3 Dražby

Směrnice se nevztahuje na smlouvy uzavřené „na veřejné dražbě“, OZ stejně jako Návrh OZ pak uvádí „na základě dražeb“. Anglické i německé znění Směrnice též hovoří o dražbách, nikoliv veřejných.

38 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 502.

39 Tamtéž. s. 501, 502.

Dražby je možno podle způsobu nabytí vlastnického práva rozdělit na veřejné dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „ZVD“) a aukce.40

V případě veřejných dražeb dochází k přechodu vlastnického práva úderem kladívka licitátorem (§ 30 odst. 1 ZVD). Nedochází k uzavření smlouvy. Pokud bychom se spokojili s výkladem ustanovení § 54 písm. e) ve smyslu se Směrnice v českém znění, tedy omezili výklad pouze na veřejné dražby, bylo by možné dojít k závěru, že je toto ustanovení neaplikovatelné, jelikož při veřejných dražbách nedochází k uzavření smlouvy.

„Aukcí rozumíme určitý specifický způsob prodeje, kdy je cena vytvářena licitací na trhu“41 a k převodu vlastnického práva dochází na základě smlouvy. Vzhledem k tomu, že jiná jazyková znění Směrnice (viz výše) užívají obecně pojem dražba, je vhodné se zabývat i jinými, než veřejnými dražbami, tedy aukcemi a na jejich základě vzniklými smlouvami. Zde vyvstává otázka, zda je i v případě těchto smluv vyloučena ochrana spotřebitele v případě distančních smluv. Dle mého názoru je třeba toto ustanovení vykládat pokud možno restriktivně a v momentě, kdy např. na internetové aukci na prodávající straně vystupuje osoba naplňující znaky dodavatele, aplikují se i na tuto smlouvu zvláštní ustanovení chránící spotřebitele. Opačný přístup by vedl ad absurdum k tomu, že by spotřebitelé uzavírající smlouvy s dodavateli na základě aukcí nepožívali ochrany ve smyslu § 53 OZ (§ 1751 a násl. Návrhu OZ), oproti spotřebitelům jednajícím s dodavateli

„klasickým“ způsobem. Jednalo by se o bezdůvodnou diskriminaci jedné skupiny spotřebitelů, jelikož mezi těmito způsoby uzavírání smlouvy je rozdíl pouze ve způsobu jednání o ceně, kdy učiněné příhozy lze považovat podle okolností za návrh či přijetí návrhu.42

Též německý Spolkový soud (Bundesgerichtshof) došel k závěru, že ochrana spotřebitele se vztahuje na dražby, ve kterých dochází k uzavření smlouvy střetnutím nabídky a přijetí, nikoliv již na dražby, které končí příklepem.43

40 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 353.

41 Tamtéž. s. 353.

42 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 503.

43 Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 03.11.2004, sp. zn. VIII ZR 375/03. Dostupný z:

<xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>.

2.4 Smlouva o dopravě

Směrnice vyjímá z aplikace článků 4 až 6 a 7 odst. 1 „smlouvy o poskytování přepravních služeb“. Zákonodárce toto ustanovení přenesl tak, že užil pojmu

„smlouva o dopravě“ (§ 54 písm. g) OZ, § 1759 písm. f) Návrhu OZ).

SDEU se příslušným ustanovením Směrnice zabýval v kauze EasyCar, kde rozhodl, že do tohoto pojmu je nutno zahrnout i nájem dopravního prostředku bez řidiče. SDEU uvádí, že ve Směrnici úmyslně není použito termínu, kterým je v jednotlivých členských státech často označován konkrétní smluvní typ (smlouva o přepravě), což umožňuje zahrnout i smlouvy, které nezahrnují přepravu zákazníka, ale pouze směřují k tomu, aby mu byla přeprava umožněna.44 Takto široce je třeba vykládat i výjimku upravenou v OZ a Návrhu OZ.

Vznikají pochybnosti, zda díky užitému pojmu nebude odpovídat za škodu podle § 427 OZ v případě nájmu dopravního prostředku různá osoba, pouze v závislosti na tom, zda k uzavření takové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku či jiným způsobem. V prvním případě jsou aplikovatelná ustanovení OZ týkajících se smluv na dálku, tedy i § 54. Taková smlouva ve světle cit. rozhodnutí SDEU spadá do smluv o dopravě a odpovědný by měl být pronajímatel podle § 427 odst. 1 OZ. V opačném případě by zde byla odpovědnost nájemce podle § 427 odst. 2 OZ.45 Domnívám se, že splnění znaků smlouvy o dopravě podle § 54 OZ má vliv pouze na aplikovatelnost tam vyjmenovaných ustanovení a nikterak se nedotýká případné odpovědnosti za škodu.

Stejný problém by mohl vzniknout i při výkladu § 2869 a násl. Návrhu OZ, které upravují škodu z provozu dopravních prostředků: „Kdo provozuje dopravu …“ (§ 2869 odst. 1). Zde lze pouze zopakovat výše uvedené.

44 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10.03.2005, sp. zn. C-336/03. easyCar (UK) Ltd. proti Office of Fair Trading.

45 SELUCKÁ, Markéta. Smlouva o poskytování přepravních služeb a její chápání v rámci směrnice 97/7/ES. Jurisprudence. 2006, roč. 15, č. 1, s. 45, 46.

3 Spotřebitelský vztah

3.1 Použití prostředků komunikace na dálku

Při použití komunikace na dálku může být problematické určení, zda úkony, které smluvní strany činí, jsou výzvou k jednání, návrhem, nebo již přijetím.

Návrhem na uzavření smlouvy je projev vůle směřující k uzavření smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Pokud není splněna některá z těchto podmínek, je projev vůle nutno považovat za pouhou výzvu k jednání (invitatio ad offerendum).46

Jakkoliv je otázka označení konkrétních jednání smluvních stran za pozvánku k jednání, návrh nebo přijetí návrhu v běžné kontraktaci mezi přítomnými stranami pouze teoretická, u smluv uzavíraných na dálku nabývá velmi praktického významu. Pokud dojde ke změně ceny zboží po tom, co spotřebitel učinil objednávku, je zásadní rozdíl v tom, jestli tato objednávka byla návrhem, nebo akceptací návrhu. Pokud se jednalo o akceptaci, je již smlouva uzavřena a dodavatel je povinen plnit za sjednanou cenu. Pokud se však jednalo o návrh, je třeba dodavatelovo oznámení o změně ceny chápat jako protinávrh a je na spotřebiteli, zda ho přijme.47

Prostředky komunikace na dálku se dají rozdělit na ty, které umožňují oslovit konkrétní osoby (např. adresný dopis, elektronická pošta), a na ty, které oslovují okruh neurčitých osob (např. reklama v tisku, televize). Pokud budou použity druhé jmenované, nemohou být splněny náležitosti návrhu a bude se jednat pouze o výzvu k jednání, ofertu bude činit spotřebitel.48 Tento závěr však přináší výkladové problémy zejména s ustanovením § 53 odst. 3 OZ.

Nelze se ztotožnit s názorem dovozovaným ze znění právě § 53 odst. 3 OZ, že v případě využití prostředků komunikace na dálku dodavatelem se jedná o vždy návrh.49 Dodavatel má informační povinnost i v případě, že návrh je podáván

46 XXXXXXX, Xxxx. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009, s. 401.

47 XXXXX, Xxxxx. Vznik spotřebitelské smlouvy v internetovém obchodě. xxxxxx.xx [online]. 04.11.2009 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z: <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxxxxxxx- smlouvy-v-internetovem-obchode-58686.html>.

48 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 332.

49 XXXXX, Xxxxx. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. s. 196, 197.

spotřebitelem, a navíc první věta § 53 odst. 3 v podstatě vychází z obecných požadavků na uzavírání smlouvy. Za návrh nelze požadovat jakékoliv poskytnutí informace, pokud nejsou splněny náležitosti návrhu podle § 43a odst. 1 (v této souvislosti především určitost adresátů), přičemž § 53 OZ žádnou výjimku z tohoto pravidla neobsahuje.

Za návrh lze však dle mého názoru považovat v některých případech nabídku zboží a služeb na internetu. Obecně je nabídka zboží na internetových stránkách přirovnávána k výloze v obchodu, což vede k závěru, že zásadně nepůjde o návrh na uzavření smlouvy.50 Pokud by tomu tak bylo, mohl by se dodavatel dostat do nevýhodného postavení v případě, kdy by si zboží objednalo mnohem více spotřebitelů, než je dodavatel schopen uspokojit. Dodavatel by se tak dostal do prodlení s plněním závazků a byl by odpovědný i za případnou škodu.51 Na druhou stranu, pokud bude ofertu činit teprve spotřebitel svojí objednávkou, bude dodavatelům umožněno lákat spotřebitele na nižší ceny a ty následně zvýšit ve svém protinávrhu.52

Výhodnější pro spotřebitele je výklad, že nabídka na internetu je ofertou, jelikož spotřebitel má jistotu, že po odeslání jeho objednávky se již nebudou podmínky, kvůli kterým si ten který obchod a produkt vybral, měnit. Problém určitosti smluvních stran dle mého názoru odpadá tím, že spotřebitel zpravidla musí vyplnit údaje o svém jménu, adrese, telefonu apod., aby mohl odeslat objednávku. Zde je rozdíl mezi pouhým prohlížením stránky (výloha) a výběrem konkrétního zboží konkrétním spotřebitelem. Proti případným objednávkám nedostupného zboží se lze bránit vhodným nastavením stránek tak, aby u takového zboží nebyla uvedena cena nebo aby ho nebylo možno vložit do nákupního koše. Navíc, ačkoliv toto ustanovení nebylo do OZ provedeno, Směrnice vysloveně počítá s nedostupností zboží v čl. 7 odst. 2. Návrh OZ toto ustanovení již provádí (§ 1756 odst. 2).

Náležitosti nabídky,53 zvláště pak její určitost, jsou v Návrhu OZ upraveny odlišně. Na jednu stranu tato úprava vychází vstříc tomu, aby vystavení zboží v reklamě, katalogu nebo i na internetových stránkách bylo považováno za nabídku,

50 XXXXXX, Radim; XXXXXXX, Bohumír. K některým právním otázkám e-kontraktace. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2004, č. 18, s. 684.

51 XXXXXXX, Xxxxx. et al. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001. s. 158.

52 XXXXX, Xxxxx. Vznik spotřebitelské smlouvy v internetovém obchodě. xxxxxx.xx [online]. 04.11.2009 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z: <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxxxxxxx- smlouvy-v-internetovem-obchode-58686.html>.

53 Návrh OZ zavádí nové označení „nabídka“ namísto „návrhu na uzavření smlouvy“.

a za tímto účelem stanoví vyvratitelnou domněnku, že se o nabídku jedná (§ 1665 odst. 2). Stejně tak není výslovně uveden požadavek na určitost osob, kterým nabídka směřuje (§ 1664). I v důvodové zprávě k Návrhu OZ se uvádí, že tato ustanovení slouží k odstranění paradoxní situace, kdy oblát v podstatě činí nabídku oferentovi.54 Na druhou stranu ale § 1666 stanoví, že nabídkou není projev vůle, který směřuje vůči neurčitému okruhu osob nebo který má povahu reklamy, pokud z něho jasně neplyne něco jiného. Tím je de facto výše uvedená úprava negována a Návrh OZ stanoví stejné nároky na nabídku jako OZ.

3.1.1 Omezení použití prostředků komunikace na dálku

Podle Směrnice (čl. 10 odst. 1) může dodavatel pouze s předchozím souhlasem spotřebitele použít automatický systém volání bez lidské účasti (automatický volací přístroj) a faxový přístroj (fax). Tyto prostředky nesmí být použity, dokud s nimi spotřebitel výslovně neprojeví souhlas, jedná se o tzv. opt in princip.55

Ostatní prostředky komunikace na dálku umožňující osobní komunikaci (tj. individuální jednání) mohou být použity pouze tam, kde spotřebitel zjevně nemá námitky (čl. 10 odst. 2). Mohou být používány, dokud spotřebitel jejich použití neodmítne. Zde jde o tzv. opt out princip.56

Provedením je § 53 odst. 2 OZ. Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. K odmítnutí může dojít i předem, i když typické bude odmítnutí v průběhu komunikace prostřednictvím nežádoucího prostředku. Spotřebitel zřejmě může i pouze omezit škálu využívaných komunikačních prostředků, např. požádat dodavatele, aby ho napříště kontaktoval pouze elektronickou poštou a žádným jiným způsobem.

Oproti Směrnici je přísněji upraveno používání prostředků vyžadujících předchozí souhlas spotřebitele. Kromě faxu a volacího automatu

54 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu nového občanského zákoníku. s. 411. Dostupné z:

<xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxx- storage/files/Duvodova%20zprava%20OZ_ver_2010.pdf>.

55 XXXXX, Xxxxx; XXXXX, Milan. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2009. s. 447.

56 Tamtéž. s. 446.

zahrnul zákonodárce do tohoto omezení též automatické rozesílání elektronické pošty.

Použitím prostředků komunikace na dálku umožňujících individuální jednání navíc nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady, i když s jejich použitím spotřebitel vyslovil souhlas. Fakticky je tak úplně vyloučen z použití fax, jelikož jeho užitím vždy vznikají příjemci náklady (inkoust, papír).57 Dalo by se uvažovat i o vyloučení elektronické pošty, jelikož spotřebitel zpravidla musí platit za připojení k internetu, aby měl přístup k elektronické poště. Internet však je běžně používán k mnoha jiným činnostem než jen ke komunikaci elektronickou poštou, a proto se zřejmě v tomto případě nejedná o náklady vznikající použitím tohoto komunikačního prostředku.

Je otázkou, proč není opt in princip využit také na neautomatizované volání a rozesílání elektronické pošty. V současné době lze i manuálně velmi snadno odesílat v poměrně krátké době velké množství zpráv, či vytočit velké množství telefonních čísel.

Směrnice i OZ bohužel řeší pouze prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání. Těmito předpisy tak nejsou regulovány prostředky komunikace na dálku oslovující neurčitý okruh osob. Nejvíce obtěžující jsou pravděpodobně letáky a reklamní sdělení doručovaná do poštovní schránky. Spotřebitel je nucen takovou reklamu zlikvidovat jako odpad, což může představovat také určité náklady. Před různými reklamními sděleními a letáky je spotřebitel chráněn zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRR“). Ustanovením § 2 odst. 1 písm. c) tohoto zákona je zakázána nevyžádaná reklama, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje. Obtěžující je reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, že adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si nepřeje, aby vůči němu byla nevyžádaná reklama šířena. I zde se uplatňuje opt out princip. Za nesouhlas s doručováním nevyžádané reklamy lze považovat i samolepku vylepenou na poštovní schránce.

V Návrhu OZ není vůbec proveden čl. 10 Směrnice a Návrh OZ tak nedává spotřebiteli možnost vyloučit použití prostředků komunikace na dálku a ani nevyžaduje, aby v případě použití automatického volacího přístroje nebo faxu musel

57 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 334.

být dán předchozí souhlas spotřebitele. Neprovedení je v přímém rozporu se Směrnicí.

3.1.2 Nutnost písemné formy

V některých případech je zákonem vyžadována písemná forma smlouvy. Zde je výběr možných prostředků komunikace na dálku omezen. Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 40 odst. 3 OZ).58

Písemná forma podle Návrhu OZ je zachována, pokud je právní jednání učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 514 odst. 1). Písemnou formu zřejmě bude splňovat větší okruh prostředků, než je tomu podle OZ.

3.2 Informační povinnost

Informační povinnost je projevem ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Informace poskytované dodavatelem zásadním způsobem ovlivňují rozhodování spotřebitele ve výběru nabízeného zboží a služeb a v tom, zda s dodavatelem smlouvu uzavře či nikoliv.59

„Komunikace na dálku představuje pro spotřebitele větší riziko než přímá komunikace, protože nemá tolik informací o prodejci a nemůže posoudit kvalitu výrobku před uzavřením smlouvy.“60

Je proto více než žádoucí, aby měl spotřebitel k dispozici alespoň určitý minimální standart informací a aby tyto nebyly zavádějící, tím spíše nepravdivé. Nutnost pravdivosti informací není výslovně stanovena. Z povahy věci se však

58 XXXXX, Xxxxxxx; XXXXXXX, Xxx. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In XXXXXX, Xxx; XXXXX, Milan. Pocta Xxxxx Xxxxxxxx k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 170, 171.

59 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : X.X. Xxxx, 2008. s. 76.

60 XXXXXX, Xxxx. Consumer Confidence and the EC Directive on Distance Contracts. Journal of Consumer Policy. 1998, vol. 21, n. 2, s. 217, 220. Citováno in: RADEIDEH, Malek. Fair trading in EC law : information and consumer choice in the internal market. Groningen : Europa Law Publishing, 2005. s. 129, 130. Překlad autora.

rozumí, že poskytnuty mají být informace pravdivé. Na nepravdivé informace je nutno hledět jako na informace vůbec nepředané, se stejnými důsledky.61

3.2.1 Předsmluvní informační povinnost

Spotřebiteli musí být s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy přístupné tyto „informace:

a) totožnost dodavatele a v případě smluv vyžadujících platbu předem rovněž jeho adresa;

b) základní vlastnosti zboží nebo služeb;

c) cena zboží nebo služeb, včetně veškerých daní;

d) případné náklady na dopravu;

e) ujednání o platebních podmínkách, způsobu dodání nebo plnění;

f) existence práva odstoupit od smlouvy, s výjimkou případů uvedených v čl. 6 odst. 3;

g) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, jsou-li vypočteny odlišně od základní sazby;

h) doba, po kterou je nabídka nebo cena platná;

i) případná minimální doba platnosti smlouvy v případě smluv o dodávce výrobků nebo poskytnutí služeb, které mají být dodávány stále nebo opakovaně“ (čl. 4 odst. 1 Směrnice).

Dále musí být zřejmý obchodní účel těchto informací, a „musí být poskytnuty jasně a srozumitelně, způsobem odpovídajícím použitým komunikačním prostředkům na dálku s náležitým ohledem zejména na zásady dobré víry v obchodních jednáních a zásady na ochranu osob podle práva členských států nezpůsobilých udělit svůj souhlas, jako například nezletilých“ (čl. 4 odst. 2 Směrnice).

V případě telefonních hovorů musí být už na počátku hovoru zřejmý obchodní účel hovoru a totožnost dodavatele (čl. 4 odst. 3 Směrnice). Tento odstavec nebyl do OZ ani do Návrhu OZ proveden.

Spotřebitelský vztah vniká již na základě předsmluvní informační povinnosti dodavatele, tedy ještě před uzavřením smlouvy, dokonce bez ohledu na to, jestli

61 XXXX, Xxxxxxxx. Pre-contractual Duties from the Perspective if Polish Private Law – Selected Issues. In XXXXXXXXX, Xxxxxx; XXXXXXX, Xxxxxx. The architecture of European codes and contract law. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International, 2006. s. 343.

k uzavření smlouvy nakonec dojde.62 Tomu odpovídá dikce § 53 odst. 3 a 4 OZ, a § 1751 Návrhu OZ, kde je proveden čl. 4 Směrnice.

Obsahem návrhu na uzavření smlouvy musí být informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných ustanovení a dále podstatných náležitostí podle části osmé OZ (§ 53 odst. 3 OZ). Ve Směrnici nejsou upraveny požadavky na návrh na uzavření smlouvy a i z pohledu OZ se tato úprava jeví nadbytečná, jelikož požadavky na obsah návrhu se řídí obecnými ustanoveními OZ o právních úkonech.63 Požadavek, aby návrh splňoval také podstatné náležitosti smlouvy podle částí osmé, je pozůstatkem z doby, kdy spotřebitelskými smlouvami podle § 52 odst. 1 mohly být pouze smlouvy uvedené v části osmé OZ, a s ohledem na dnešní znění zákona je nesmyslný. Bude ho třeba vykládat tak, že musí být splněny podstatné náležitosti jednotlivých smluvních typů bez ohledu na předpis, ve kterém jsou upraveny.64

Druhá věta § 53 odst. 3 OZ pak stanoví, že tyto informace (tj. ty, které jsou součástí návrhu) musí být poskytovány určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů. Tato věta je provedením čl. 4 odst. 2 Směrnice a nutno říci, že je užitá formulace nepřesná.

Na rozdíl od Xxxxxxxx, která tento požadavek vztahuje na informace obecně, v OZ je jeho dopad zařazením do § 53 odst. 3 zúžen pouze na návrh.65 Jedná se o nepřípustné zúžení, které je však možno výkladově odstranit. S ohledem na účel a znění Směrnice a obecné zásady ochrany dobrých mravů a slabší smluvní strany66 lze i ohledně informací poskytovaných podle § 53 odst. 4 požadovat, aby byly poskytovány určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k chráněným zájmům.

Také doslovné přenesení dobré víry do OZ v této souvislosti je necitlivé. Dobrá víra je v českém právním řádu chápána jako psychická kategorie,

62 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : X.X. Xxxx, 2008. s. 21.

63 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 482.

64 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 355.

65 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009, s. 482.

66 XXXXXX, Xxx; XXXXXXX, Xxxx. Systém zásad soukromého práva. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 120-127.

jako „nezaviněná nevědomost o právních nedostatcích určitého právního stavu.“67 Dobrou víru podle § 53 odst. 3 je na základě jejího původu v evropském právu a z pohledu jejího užití třeba chápat ne jako psychický stav osoby, ale jako „mravní kategorii blížící se pojmu poctivost.“68

Směrnice chrání osoby nezpůsobilé udělit svůj souhlas a jako příklad uvádí nezletilé. Jedná o osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům buď vůbec (osoby zbavené způsobilosti), nebo je jejich způsobilost do jisté míry omezena (nezletilí, osoby s omezenou způsobilostí). Provedení v OZ chrání osoby bez bližšího určení a jako příklad uvádí nezletilé a spotřebitele. I když v podstatě české úprava chrání větší okruh osob (obecně všechny), tedy i osoby nezpůsobilé udělit svůj souhlas, jde o provedení v rozporu se Směrnicí. Ta požaduje, aby bylo při poskytování informací přihlíženo k zájmům specifické skupiny osob, a to těch, které nejsou způsobilé udělit svůj souhlas. OZ díky příliš obecnému a nejasnému vymezení neukládá dodavatelům výslovně povinnost přihlížet při poskytování informací k zásadám ochrany osob nezpůsobilých k právním úkonům, resp. k úkonům týkající se konkrétní smlouvy. Pro inspiraci, jakou podobu by měla (resp. neměla) mít informace, která přihlíží k zásadám ochrany nezletilých osob, lze použít § 2c ZRR: „Reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let,:

a) podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj,

b) doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti,

c) nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb,

d) využívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám,

e) nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích.“

Informace, které musí být spotřebiteli v rámci předsmluvní informační povinnosti poskytnuty, jsou uvedeny v § 53 odst. 4 OZ. Tento výčet je na rozdíl od toho ve Směrnici demonstrativní a podle okolností konkrétní smlouvy bude dodavatel povinen poskytnout i další podstatné, ale v § 53 odst. 4 neuvedené

67 XXXXXX, Xxx; XXXXX, Xxxxx; XXXXXXXXX, Xxxxxx. Úvod do soukromého práva. 3. nezměněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s 94.

68 Tamtéž. s 95.

informace. Výčet v zásadě koresponduje se zněním Směrnice, lze ale nalézt některé modifikace.

Adresa dodavatele musí být poskytnuta vždy, ne jen v případě smluv vyžadujících platbu předem. Xxxxxxx je ohledně totožnosti dodavatele a kontaktů na něj vyžadováno více informací, tj. IČO, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci včetně spisové značky a prakticky veškeré kontaktní údaje.

Na rozdíl od Směrnice vyžaduje OZ též poskytnutí informace o příslušném kontrolním orgánu, pokud činnost dodavatele podléhá povolování. Jde o provedení čl. 5 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne

8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

Směrnice požaduje, aby cena byla uváděna včetně všech daní. Podle XX má však dodavatel pouze povinnost uvést, zda je cena uvedena včetně všech daní, OZ tedy spotřebitele chrání méně. Ačkoliv by si průměrný spotřebitel měl být vědom toho, že se obvykle k cenám připočítávají daně, nelze po spotřebiteli požadovat, aby věděl jaké všechny, jakou sazbou je to které zboží nebo služba zatížena a aby byl nucen si sám daň spočítat. Na spotřebitelské smlouvy je ale aplikovatelný též § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOS“), který stanoví, že informace o ceně nesmí vzbuzovat zdání, že je cena nižší, než jaká je ve skutečnosti. Nejvyšší správní soud při své rozhodovací činnosti dovodil, že musí být uvedena cena konečná.69 K rozporu se Směrnicí tedy nedochází.

Směrnice požaduje poskytnutí informace o nákladech na použití prostředků komunikace na dálku pouze v případě, že jsou vypočteny odlišně od základní sazby. OZ však vyžaduje poskytnutí tohoto údaje vždy.

Vůbec nebyla do OZ provedena povinnost dodavatele poskytnout spotřebiteli informaci o minimální době platnosti smlouvy v případě smluv o dodávce výrobků nebo poskytnutí služeb, které mají být dodávány stále nebo opakovaně.

Informace musí být poskytnuty s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy. Není stanoven přesný okamžik do kdy nejpozději. Informace by však měly být spotřebiteli poskytnuty s takovým předstihem, aby je mohl vzít v úvahu

69 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.01.2006, sp. zn. 3 As 37/2005.

před uzavřením smlouvy.70 Informace by tak nejpozději měly být součástí dodavatelova návrhu, příp. výzvy, pokud má návrh podávat spotřebitel.

K informacím uvedeným v § 53 odst. 4 písm. a) a b) musí dodavatel zajistit trvalý veřejný přístup. Sankcí za nesplnění této povinnosti je uplatnění tříměsíční lhůty pro odstoupení od smlouvy a tento stav nelze zhojit ani dodatečným poskytnutím informace.71 Tato úprava je přísnější, protože Xxxxxxxx neřeší formu, ve které mají být informace poskytnuty, a rovněž nevyžaduje, aby byli informace přístupné veřejně.

Směrnice, OZ ani Návrh OZ nestanoví formu, v jaké mají být informace poskytnuty. Německý Spolkový soud (Bundesgerichtshof) v případě internetového obchodu, který na své domovské stránce ani na objednávkovém formuláři neuváděl název společnosti, jména odpovědných osob, adresu, ani údaj o registraci, dospěl k závěru, že je dostačující, pokud jsou tyto informace o totožnosti dodavatele dostupné kliknutím na odkaz „kontakt“ umístěný na stránce.72

Předsmluvní informační povinnost v Návrhu OZ upravuje § 1751. Podnikatel sdělí spotřebiteli informace, pokud jednání stran směřuje k uzavření smlouvy, a to v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku. Návrh OZ výslovně počítá s možností, že jednání podnikatele nebude splňovat znaky nabídky (§ 1664, 1665) a nabídku bude činit spotřebitel. Zřejmě budou muset být informace poskytnuty v souvislosti s jednáním podnikatele bez ohledu na to, jestli se jedná o nabídku nebo výzvu k jednání tak, aby spotřebitel byl informován před tím, než nabídku přijme (§ 1673) nebo sám učiní.

Veškeré informace musí být poskytnuty jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva (§ 1743 odst. 1). Ani Návrh OZ nechrání práva osob neschopných udělit svůj souhlas a je v tomto v rozporu se Směrnicí.

Jednání stran musí směřovat k uzavření smlouvy. Účelem této podmínky je pravděpodobně vyloučení informační povinnosti v případě, kdy předmětem jednání

70 XXXXXXX-XXXXX, Xxxx; XXXXXX, Xxxxxxx. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 530. Dostupné z: <xxxx://xxx.xx- xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xxxx_xx.xxx>.

71 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 342.

72 Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 20.07.2006, sp. zn. I ZR 228/03. Dostupný z:

<xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx000>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx000>.

stran není smlouva, ale cokoliv jiného (např. dotaz na existenci provozovny v určitém městě).

Samotný výčet poskytovaných informací je téměř doslovné provedení Směrnice. Podobně jako v OZ i zde je vyžadováno více informací o podnikateli (např. IČO) a adresa musí být sdělena vždy, ne jen u plateb předem.

Podnikatel musí zajistit trvalý přístup k údajům stanoveným v § 1751 odst. 1 písm. a) a b). Pokud tuto povinnost nesplní, uplatní se tříměsíční lhůta na odstoupení podle § 1757 odst. 1. Stejně jako v OZ lze dovodit, že ani zde tuto sankci nelze zhojit dodatečným poskytnutím informace.73

3.2.2 Písemné potvrzení informací

Směrnice ukládá dodavateli povinnost včas v průběhu plnění smlouvy (resp. povinností ze smlouvy) písemně, nebo jiným stálým a spotřebiteli dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem potvrdit informace poskytnuté podle čl. 4 odst. 1 písm. a) až f), pokud již nebyly tyto informace poskytnuty před uzavřením smlouvy (čl. 5 odst. 1 věta první).

V každém případě musí být spotřebiteli poskytnuty informace o:

- podmínkách a postupech při uplatnění práva odstoupit od smlouvy,

- adrese dodavatele, na kterou lze zasílat stížnosti,

- službách po prodeji a zárukách a

- o existenci možnosti zrušit smlouvu, nemá-li určenou dobu platnosti nebo přesahuje-li platnost jeden rok (čl. 5 odst. 1 věta druhá).

Tyto informace musí být poskytnuty vždy bez ohledu na to, jestli jinak dodavatel má povinnost podle věty první. Důvodem pro jejich poskytnutí je předpoklad, že spotřebitel nezná právo. Tímto způsobem je poučen o postupech pro uplatnění svých práv.74

Úprava povinnosti potvrdit informace byla do OZ provedena pouze fragmentárně. Úplně byla vynechána první věta čl. 5 odst. 1 Směrnice ukládající podnikateli povinnost potvrdit některé informace podle čl. 4 odst. 1, které v § 53 odst. 4 OZ odpovídají písm. a) a c) až g).

73 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 342.

74 XXXXX, Xxxxx. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. s. 200.

Provedením druhé věty čl. 5 odst. 1 Směrnice je § 53 odst. 6 OZ. Tato úprava je přísnější, jelikož informace mohou být poskytnuty pouze písemně, nikoliv jiným trvalým a stálým komunikačním prostředkem, a to nejpozději před plněním, na rozdíl od úpravy ve Směrnici, kde stačí informace potvrdit nejpozději v okamžiku dodání. Na druhou stranu ale není s porušením povinnosti poskytnout informace před plněním spojena žádná sankce. Ta by nastoupila v podobě tříměsíční lhůty pro odstoupení v případě, kdy by spotřebiteli byly informace poskytnuty až po převzetí plnění (§ 53 odst. 7 OZ).

Výčet poskytovaných informací je v podstatě shodný. Podle české úpravy je nutno navíc poskytnout IČO dodavatele. Ačkoliv to není výslovně uvedeno, je dodavatel povinen poučit spotřebitele i o absenci jeho práva na odstoupení v případech podle § 53 odst. 8 OZ.75

Proveden nebyl ani čl. 5 odst. 2 Směrnice. Ten zbavuje dodavatele povinnosti potvrdit informace, pokud bylo plněno prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

Právní úprava povinnosti potvrdit poskytnuté informace v Návrhu OZ se podstatně více přibližuje znění Směrnice.

Podnikatel je povinen sdělit spotřebiteli po uzavření smlouvy, nejpozději však při zahájení plnění „alespoň

a) údaje uvedené v § 1751 odst. 1 písm. a) až e),

b) adresu podnikatele, kde lze uplatnit práva vyplývající ze smlouvy,

c) podmínky a postupy pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,

d) údaje o službách po prodeji a o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky,

e) podmínky pro zrušení závazku, byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu delší než jeden rok“ (§ 1753 Návrhu OZ).

Výčet je demonstrativní a podle okolností je možné, že bude podnikatel povinen poskytnout i informace zde neuvedené.

Tyto informace musí být poskytnuty v textové podobě, stálým a spotřebiteli přístupným a dosažitelným prostředkem. „Textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat“ (§ 1750 Návrhu OZ). Pojetí textové podoby je zjevně odlišné od písemné formy

75 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 487.

podle OZ. Může být využit jakýkoliv prostředek, který umožňuje uchování a opakované zobrazování obsahu. Jako nadbytečný se tak jeví požadavek v § 1751, aby prostředek byl stálý, jelikož to už je podmínkou textové podoby.

Podnikatel nemusí v rámci potvrzení poskytnout spotřebiteli poučení o právu odstoupit od smlouvy (to je upraveno v § 1751 odst. 1 písm. g)).

Údaje uvedené v § 1751 odst. 1 písm. a) až e) nemusí podnikatel poskytovat, pokud již tuto povinnost splnil před uzavřením smlouvy. A contratio ostatní vyjmenované informace musí podnikatel poskytnout vždy (§ 1754 odst. 1).

Téměř doslovně je proveden čl. 5 odst. 2 Směrnice: „Ustanovení § 1753 se nepoužije ani v případě, že se jedná o službu poskytnutou bezprostředně při použití komunikačních prostředků na dálku, kterou jejich provozovatel vyúčtuje. I v tomto případě však musí být spotřebiteli sdělena adresa podnikatele, kde lze uplatnit práva vyplývající ze smlouvy“ (§ 1754 odst. 2). Bude se jednat o případy, kdy si spotřebitel např. kupuje hudbu přes mobilní telefon, přičemž cena mu je vyúčtována jako cena SMS nebo volání.

Lze shrnout, že je v Návrhu OZ řádně proveden čl. 5 Směrnice, s výjimkou absence povinnosti poskytnout informaci o právu odstoupit od smlouvy.

3.3 Právo odstoupit od smlouvy

Směrnice umožňuje spotřebiteli v případě distančních smluv odstoupit od smlouvy bez udání důvodu a bez jakékoliv sankce (čl. 6). Shodné je provedení v § 53 odst. 7 OZ i § 1749 Návrhu OZ.

Odstoupení od smlouvy je jednostranný adresný právní úkon. Aby bylo odstoupení účinné, je podle OZ třeba, aby ve lhůtě bylo doručeno druhé smluvní straně – dodavateli. Následkem odstoupení je zrušení smlouvy ex tunc (§ 48 odst. 2 OZ), strany jsou povinny si navzájem vrátit obdržená plnění.76

Odlišné je pojetí v Návrhu OZ. Zde postačí, aby spotřebitel ve lhůtě oznámení o odstoupení odeslal podnikateli (viz dále).

Spotřebitel je oprávněn odstoupit bez uvedení důvodu a nesmí být jakýmkoliv způsobem sankcionován. Dodavatel tedy nemůže po spotřebiteli

76 XXXXX, Xxxxx; XXXXX, Milan. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2009. s. 427.

požadovat odstupné ani jiné poplatky, které by mohly spotřebitele odradit od uplatnění jeho práva na odstoupení.77

Dodavatel nemůže požadovat ani paušální částku jako náhradu za užívání produktu. SDEU ve věci Xxx Xxxxxxx při výkladu čl. 6 Směrnice dospěl k závěru, že je nepřípustné aby „vnitrostátní právní úprava obecně stanovila, že prodávající může požadovat od spotřebitele kompenzační náhradu za užívání zboží nabytého na základě smlouvy uzavřené na dálku v případě, že spotřebitel ve stanovené lhůtě uplatní své právo odstoupit od smlouvy.“ SDEU však připustil, že dodavatel má právo na kompenzaci, pokud spotřebitel věc užíval v rozporu „se zásadami občanského práva, jako jsou zásady dobré víry nebo bezdůvodného obohacení“.78

3.3.1 Lhůta pro odstoupení od smlouvy

Existují dvě lhůty pro odstoupení od smlouvy. Zaprvé je to obecná lhůta, která je poskytnuta každému spotřebiteli a zadruhé zvláštní, delší lhůta jako sankce za nesplnění informační povinnosti vůči konkrétnímu spotřebiteli. Lhůta je prekluzivní, uplynutím lhůty a neuplatněním práva na odstoupení od smlouvy v této lhůtě právo odstoupit od smlouvy zaniká.79

Směrnice požaduje, aby obecná lhůta pro odstoupení činila alespoň sedm pracovních dnů (čl. 6 odst. 1). Vzhledem k tomu, že se jedná o pracovní dny, nezapočítávají se do této doby soboty, neděle a svátky.80 Lhůta tak typicky uplyne nejdříve za devět (pracovních i nepracovních) dnů. OZ i Návrh OZ obsahují spotřebitele příznivější úpravu, která mu poskytuje možnost odstoupit do čtrnácti dnů (§ 53 odst. 7 OZ, § 1757 odst. 1 Návrhu OZ). Do této lhůty se započítávají i soboty, neděle a svátky, avšak pokud poslední den lhůty připadne na jeden z těchto dnů, je koncem lhůty až nejblíže následující pracovní den (§ 122 odst. 3 OZ, § 559 Návrhu OZ).

77 XXXX, Xxxxx; XXXXXXX, Mads. Grundlagen des Europäischen Privatrechts. Deutsche Ausgabe von Xxxxx Xxxxxxxxx unter Mitarbeit von Xxxxxx Xxxx. Berlin : Springer, 2010. s. 225.

78 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 03.09.2009, sp. zn. C-489/07. Xxx Xxxxxxx proti Firma Xxxxxx Xxxxxx.

79 XXXXX, Xxxxx. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. s. 201.

80 Výklad podle českého práva: § 122 odst. 3 OZ.

Sankcí za porušení informační povinnosti je uplatnění delší lhůty pro odstoupení. Toto chování dodavatele v rozporu se zákonem nezpůsobuje neplatnost smlouvy.81

Délka sankční lhůty činí tři měsíce (čl. 6 odst. 1 Směrnice, § 53 odst. 7 OZ,

§ 1757 odst. 1 Návrhu OZ). Česká právní úprava je však přísnější co do okolností způsobujících uplatnění této lhůty. Podle Xxxxxxxx totiž lhůta pro odstoupení činí tři měsíce, pokud dodavatel nesplnil povinnosti stanovené v čl. 5, který upravuje informační povinnost po uzavření smlouvy. OZ a Návrh OZ však prodlouženou lhůtou sanuje nesplnění nejen informační povinnosti po uzavření smlouvy, ale i předsmluvní.

Dodavatel má stále možnost zhojit porušení výše uvedených povinností dodatečným poskytnutím informací v souladu se zákonem. V takovém případě začne od okamžiku dodatečného poskytnutí informací běžet obecná čtrnáctidenní lhůta.

Lze říci, že sankční prodloužení lhůty pro odstoupení poskytuje poměrně značnou výhodu spotřebiteli, který si je vědom svých práv.82

Bohužel, v žádném z předpisů není stanovena horní hranice lhůty pro odstoupení, takže je teoreticky možné, že pokud dodavatel dodatečně poskytne informace den před koncem tříměsíční lhůty, začne od toho okamžiku běžet lhůta čtrnáctidenní, čímž se podstatně prodlouží možnost spotřebitele od uzavřené smlouvy odstoupit. Domnívám se, že takto by příslušné ustanovení vykládáno být nemělo. Sankční lhůta jednak plní funkci ochrany spotřebitele, který mohl např. kvůli zavádějícím nebo neúplným informacím uzavřít smlouvu, kterou by jinak neuzavřel, a proto je mu dána větší možnost se z takové smlouvy vyvázat. Dále tato lhůta plní funkci preventivní, kdy motivuje dodavatele k tomu, aby plnili své povinnosti. Kdybychom připustili výše uvedený výklad, dostali bychom se do absurdní situace, kdy dodavatel dodatečně dostál svým povinnostem, ale byl tímto svým chováním znevýhodněn. Právo odstoupit od smlouvy tedy zaniká nejpozději uplynutím tří měsíců.

Lhůta pro odstoupení od smlouvy je hmotněprávní, oznámení o odstoupení musí být v této lhůtě doručeno dodavateli, nestačí pouhé odeslání.83

81 XXXXX, Xxxxx. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. s. 201.

82 O tomto tématu XXXXXXX, Xxx. Většina českých i-shopů porušuje zákon – pro informovaného spotřebitele to ale může být velká výhoda!. ITprávo [online]. 25.11.2003 [cit. 2011-02-13]. Dostupné z: <xxxx://xxxxxxx.xx/xxxxx.xxxxx?xx000000>.

83 XXXXX, Xxxxx. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. s. 200.

Jak bylo uvedeno výše, podle § 1749 Návrhu OZ stačí, aby spotřebitel v průběhu lhůty odeslal podnikateli oznámení o odstoupení. Evidentně jde o uplatnění procesněprávní lhůty v hmotněprávním vztahu.84 Ta je pro spotřebitele příznivější, protože doručení odstoupení od smlouvy může trvat určitou dobu, kterou ale spotřebitel předem nezná.

Je zajímavostí, že Xxxxxx v případě mezinárodního dálkového prodeje zavedla zákaz vyžadovat od spotřebitele jakoukoliv platbu před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. SDEU ve věci Santruel Inter BVBA došel k závěru, že tento zákaz není v rozporu s evropským právem. V rozporu je však již výklad, který uplatňovaly belgické úřady, že dodavatel není oprávněn požadovat ani číslo kreditní karty v průběhu lhůty na odstoupení. 85

3.3.2 Počátek běhu lhůty

Správné určení počátku běhu lhůty pro odstoupení je zásadní pro určení posledního dne této lhůty, tedy určení dne, do kterého má spotřebitel možnost od smlouvy odstoupit.

Ve Směrnici se rozlišuje mezi počátkem lhůty u zboží a u služeb (čl. 6 odst. 1). U zboží počíná běžet lhůta pro odstoupení ode dne převzetí zboží spotřebitelem. U služeb je situace poněkud komplikovanější, neboť zde záleží na tom, kdy byly spotřebiteli poskytnuty informace podle čl. 5 (informační povinnost po uzavření smlouvy). Pokud byly spotřebiteli tyto informace poskytnuty nejpozději při uzavření smlouvy, splývá počátek běhu lhůty s okamžikem uzavření této smlouvy. Pokud ale dodavatel plní informační povinnost později, počíná lhůta pro odstoupení běžet až dnem, kdy dodavatel splnil tuto svou informační povinnost. Zároveň ale čtrnáctidenní lhůta nezačne běžet, pokud by její poslední den měl nastat později, než poslední den tříměsíční lhůty počítané ode dne uzavření smlouvy.

Lhůta pro odstoupení od smlouvy podle OZ počíná běžet „od převzetí plnění“ (§ 53 odst. 7). V případě zboží je tato úprava shodná s úpravou ve Směrnici. V případě služeb už nikoliv, ale vzhledem k tomu, že je zachováno spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy (dokonce v delší lhůtě) a je pouze upraven okamžik

84 XXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku.

Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 371.

85 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16.12.2008, sp. zn. C-205/07. Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx a Santurel Inter BVBA.

počátku běhu lhůty pro uplatnění tohoto práva, je provedení v souladu se Směrnicí. Navíc, pokud je plněno v nějaké době po uzavření smlouvy, má spotřebitel v podstatě více času si celou věc ještě rozmyslet a úprava je tak pro spotřebitele spíše výhodnější.86 Shodně je počátek běhu lhůty upraven i v Návrhu OZ (§ 1757 odst. 1).

Lhůta se začíná počítat ode dne následujícího po převzetí plnění (§ 122 odst. 1 OZ, § 557 Návrhu OZ).

Je otázkou, zda právo odstoupit od smlouvy vzniká okamžikem, kdy začíná běžet lhůta pro odstoupení, tj. od převzetí plnění, nebo již v okamžiku uzavření smlouvy a je možno od smlouvy odstoupit již před plněním.87 Z citovaného ustanovení OZ to výslovně nevyplývá, oproti tomu dikce ustanovení § 1757 odst. 1 Návrhu OZ spíše vzbuzuje dojem, že právo odstoupit od smlouvy vzniká až okamžikem převzetí plnění.

Účelem práva odstoupit od smlouvy je poskytnout spotřebiteli možnost prohlédnout si zboží, které do té doby neměl fyzicky k dispozici, a poté se rozhodnout, zda splňuje jeho požadavky, a podle toho si ho ponechat, nebo od smlouvy odstoupit. Smysluplnější je proto výklad spojující vznik práva odstoupit od smlouvy s počátkem běhu lhůty pro odstoupení. O tom svědčí i rozdílný počátek lhůty u zboží a služeb ve Směrnici, zřejmě vycházející z toho, že poskytnuté služby již lze těžko vracet, a proto není třeba trvat na tom, aby se s nimi spotřebitel musel před odstoupením seznámit. Kdyby bylo spotřebiteli umožněno odstoupit od smlouvy kdykoliv od uzavření smlouvy ale nejpozději do čtrnácti dnů od převzetí plnění, mohlo by ad absurdum dojít k tomu, že dodavatel odešle mnoha spotřebitelům objednaná plnění, ti ale ještě před jejich převzetím odstoupí od smlouvy. Tak spotřebiteli nevznikají náklady na vrácení věci, neboť nedoručené zásilky se zpravidla vrací odesílateli. Na druhou stranu dodavateli paradoxně namísto příjmu za uskutečněný obchod vznikají zbytečné náklady na dopravu a další obtíže spojené zejména s vrácením již zaplacené ceny a uvedením produktu zpět do prodeje. Domnívám se, že je rozumné, aby spotřebitel mohl odstoupit od smlouvy až poté, co se seznámí se zbožím. Částečnou ochranu dodavatelům před bezhlavým uzavíráním smluv a následným odstupováním ze strany spotřebitelů poskytují náklady, které nese spotřebitel v souvislosti s vracením obdrženého plnění.

86 SELUCKÁ, Markéta. In XXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 342.

87 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 489.

3.3.3 Omezení práva odstoupit od smlouvy

Spotřebitel nesmí odstoupit od „smluv:

- o poskytování služeb, bylo-li se souhlasem spotřebitele zahájeno plnění před uplynutím lhůty sedmi pracovních dnů uvedené v odstavci 1,

- o dodávce zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výkyvech finančního trhu, které dodavatel nemůže ovlivnit,

- o dodávce zboží upraveného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobené osobním požadavkům nebo zboží, které nemůže být pro svůj charakter vráceno nebo které snadno podléhá zkáze nebo které má prošlou dobu spotřeby,

- o dodávce audionahrávek nebo videonahrávek nebo počítačových programů, které byly spotřebitelem rozpečetěny,

- o dodávce novin, periodik a časopisů,

- o poskytování sázkových a loterijních služeb“ (čl. 6 odst. 3 Směrnice). Provedením tohoto ustanovení je § 53 odst. 8 OZ, resp. § 1757 odst. 3

Návrhu OZ. V Návrhu OZ není výslovně uvedena možnost stran se smluvně odchýlit od omezení práva odstoupit od smlouvy. Lze však říci, že úprava smluv uzavřených na dálku má jednostranně dispozitivní charakter.88 Základ lze spatřit v ustanovení čl. 12 Směrnice, které zakazuje smluvní zhoršení postavení spotřebitele. Není však zakázáno přijmout takovou dohodu, která spotřebitelovo postavení zlepšuje. Návrh OZ v § 1744 sice obecně zakazuje odchylky od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele (tedy nejen v neprospěch spotřebitele), ale tento rozpor se Směrnicí je možno výkladově odstranit (viz podkap. 3.6). Také v důvodové zprávě k Návrhu OZ lze nalézt výklad (jakkoliv není závazný), podle kterého je smluvním stranám umožněno rozšířit spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy.89

Výkladový problém vzniká s ustanovením § 53 odst. 8 písm. a) OZ. Zde je totiž uvedeno, že spotřebitel nemůže odstoupit od smluv „na poskytnutí služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění.“ Tento problém má původ ve sjednocení počátků běhu lhůty

88 XXXXXXXX, Xxx. Prawo umów konsumenckich. 2. wyd. Łodż : Wydawnictwo X.X. Xxxx, 2002. s. 291.

89 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu nového občanského zákoníku. s. 430. Dostupné z:

<xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxx- storage/files/Duvodova%20zprava%20OZ_ver_2010.pdf>.

na odstoupení v případě zboží a služeb.90 Je zde stanoven nesmyslný požadavek, aby s plněním bylo započato po převzetí plnění. Právní úprava je tak v tomto místě neaplikovatelná a neomezuje spotřebitelovo právo odstoupit od smluv o poskytování služeb. Návrh OZ toto ustanovení vůbec neobsahuje.

Zdánlivým rozdílem je neprovedení slov „nebo které má prošlou dobu spotřeby“. Tím ovšem není spotřebiteli přiznáno právo odstoupit od smlouvy v případě, kdy zboží po doručení projde doba spotřeby. Pokud zboží projde doba spotřeby během 14 dnů (a méně), lze je zahrnout do kategorie podléhající rychlé zkáze a cit. ustanovení se tedy vztahují i na ně.91

Výkladem pojmu zboží upraveného podle přání spotřebitele se zabýval německý Spolkový soud (Bundesgerichtshof), který dospěl k závěru, že se o takové zboží jedná v případě, kdy ho nelze jednoduše vrátit do původního stavu a kdy bylo upraveno na přání zákazníka takovou měrou, že může být znovu prodáno pouze s vážnými obtížemi nebo výrazně sníženou cenou. Počítač sestavený podle přání zákazníka z běžně vyráběných komponentů do této kategorie nespadá. V případě odstoupení od smlouvy totiž není náročné komponenty bez vlivu na jejich funkčnost opět vymontovat a sestavit do jiné konfigurace.92

Nebylo provedeno omezení práva odstoupit od smlouvy týkající se zboží, které nemůže být pro svůj charakter vráceno. Jedná se především o kosmetické výrobky (krémy, parfémy) nebo zboží na jedno použití (kontaktní čočky, náhradní žiletky do holicích strojků). V takových případech Xxxxxxxx vylučuje právo na odstoupení od smlouvy, nicméně podle OZ i Návrhu OZ odstoupit lze. Případné znemožnění následného prodeje nebo nutnost prodeje se sníženou cenou, pokud již zboží bylo užito, bude nutno řešit podle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. OZ, § 2933 Návrhu OZ a násl.). Vzhledem k tomu, že neprovedením této výjimky se postavení spotřebitele zlepšuje, nejedná se o provedení v rozporu se Směrnicí.

Ani výjimku stanovenou ve Směrnici nelze vykládat tak, že nelze odstoupit od smlouvy, pokud takové zboží nebylo použito. Například finská Rada pro stížnosti

90 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 490.

91 Čímž ale v žádném případě není vyloučena odpovědnost dodavatele podle § 616 OZ a násl., pokud dodavatel dodá zboží s již prošlou dobou spotřeby.

92 Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 19.03.2003, sp. zn. VIII ZR 295/01. Dostupný z:

<xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx00>.

spotřebitelů (Kuluttajavalituslautakunta) v případě, kdy si spotřebitel objednal tři balení kontaktních čoček, dospěla k závěru, že odstoupit nelze od smlouvy pouze v části, která se týká již rozbalených čoček (vyjmutých ze sterilního balení). Výjimku z práva odstoupit od smlouvy je totiž nutno vykládat restriktivně. Při takovém výkladu nerozbalené kontaktní čočky nejsou zbožím, které nemůže být pro svůj charakter vráceno. Spotřebitel otevřel pouze jedno balení, a proto se výjimka vztahuje jen na toto balení, další dvě má právo vrátit.93

Je zajímavé, že v žádném z předpisů (ani ve Směrnici), „nejsou uvedeny neperiodické publikace (knížky), což může z některých i-shopů do jisté míry učinit jakousi obdobu charitativního spolku, který bude zadarmo půjčovat knížky na 14 dní.“94

3.3.4 Forma odstoupení od smlouvy

„Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu. Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektním již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta.“95

Odstoupení od smlouvy lze učinit jakoukoliv formou, která je s to dojít do sféry dodavatele. Odstoupit tedy nelze mlčky. V případě, že smlouva byla uzavřena písemně, bude nutno pro odstoupení od smlouvy dodržet též písemnou formu (§ 40 odst. 2 OZ).

Odlišná je situace v Návrhu OZ. Pokud není forma právního jednání určena zákonem nebo ujednáním stran, lze použít i jinou formu, než ve které byla uzavřena smlouva (§ 516). Od písemné smlouvy tak bude možno odstoupit i ústně. Kvůli existenci důkazního prostředku však bude i nadále rozumné použít pro odstoupení písemnou formu.

3.3.5 Následky odstoupení od smlouvy

Úprava následků odstoupení v OZ a Návrhu OZ je v podstatě shodná s úpravou ve Směrnici. I když v hlavě páté OZ ani v Návrhu OZ není provedena

93 Doporučení Kuluttajavalituslautakunta (Finsko) ze dne 10.07.2003, sp. zn. 02/36/968. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx000>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <xxxx://xxx.xx-xxxxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxxxxxxxx_xx.xxx?XxxxxxxxXXx 132>.

94 XXXXXXX, Xxx. Většina českých i-shopů porušuje zákon – pro informovaného spotřebitele to ale může být velká výhoda!. ITprávo [online]. 25.11.2003 [cit. 2011-02-13]. Dostupné z:

<xxxx://xxxxxxx.xx/xxxxx.xxxxx?xx000000>.

95 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.04.2002, sp. zn. 25 Cdo 252/2001.

povinnost dodavatele vrátit částky zaplacené spotřebitelem „bezúplatně“, vyplývá tato povinnost z povahy odstoupení od smlouvy.

Za využití práva na odstoupení nesmí být stanoveny žádné sankce (§ 53 odst. 7 OZ, § 1749 Návrhu OZ) a dodavatel má právo pouze na uhrazení skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží (§ 53 odst. 10 OZ). Konstrukce hrazení nákladů v Návrhu OZ je mírně rozdílná. Podnikatel má právo pouze na „účelně“ vynaložené náklady „skutečně spojené“ s vrácením zboží (§ 1757 odst. 2). Domnívám se, že úpravy v obou předpisech směřují ke stejnému výsledku.

Otázkou rozdělení nákladů mezi smluvní strany se zabýval SDEU ve věci Xxxxxxxx Xxxxx. SDEU ustanovení čl. 6 odst. 1 a odst. 2 Směrnice vyložil tak, že povinnost dodavatele vrátit částky zaplacené spotřebitelem je třeba vykládat co nejšířeji. Vrácena nemá být pouze cena zboží, ale též ostatní náklady zaplacené spotřebitelem, tedy i za dopravu. Tomu ostatně odpovídá konstrukce výjimky, že jedinou platbou, kterou lze po spotřebiteli požadovat, jsou skutečně vynaložené náklady související s vrácením zboží.96

Ke stejnému závěru ohledně nákladů za dopravu zboží ke spotřebiteli došel též německý Vrchní zemský soud (Oberlandesgericht) Karlsruhe, který své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné úvahou, že cílem Směrnice je chránit spotřebitele před některými riziky souvisejícími se skutečností, že si spotřebitel nemohl zboží prohlédnout v době uzavírání smlouvy. Kdyby spotřebitel tuto možnost měl a zboží si nezakoupil, náklady na dopravu by mu nevznikly.97 Tato úvaha je poněkud zavádějící, protože pokud si chce spotřebitel zboží prohlédnout v obchodě, musí též vynaložit náklady (nebo přinejmenším čas) na cestu bez ohledu na to, jestli si zboží nakonec koupí, nebo nekoupí.

Náklady tedy budou rozloženy mezi smluvní strany následujícím způsobem. Cenu dopravy zboží od dodavatele (resp. podnikatele) ke spotřebiteli nese dodavatel. Vzhledem k tomu, že je doprava hrazena zpravidla zároveň s kupní cenou, musí být vrácena spotřebiteli celá částka, tedy za zboží i dopravu dohromady (případně též balné apod.). Pokud hradil dopravu dodavatel, nemá právo její cenu vymáhat po odstoupení od smlouvy po spotřebiteli. Náklady dopravy zboží zpět dodavateli

96 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15.04.2010, sp. zn. C-511/08. Handelsgesellschaft Xxxxxxxx Xxxxx XmbH proti Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen eV.

97 Rozsudek Oberlandesgericht Karlsruhe (Německo) ze dne 05.09.2007, sp. zn. 15 U 226/06. Dostupné z: <http://www.eu-consumer-law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=499>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID= 499>.

ponese spotřebitel. K tomuto závěru přispívá též třetí věta čl. 7 odst. 3 Směrnice, která stanoví výjimku z tohoto pravidla. Spotřebitel též ponese náklady spojené s uvedením zboží do stavu způsobilého k opětovnému prodeji. Zejména se tedy bude jednat o opatření zboží novým obalem, čištění apod.

Dodavatel má právo na náhradu skutečně vynaložených nákladů, proto je povinen tyto náklady v každém jednotlivém případě prokazovat a nemůže je stanovit paušální částkou.98

Lze shrnout, že veškeré náklady spojené s pohybem zboží od dodavatele ke spotřebiteli nese dodavatel a naopak, veškeré náklady související s odstoupením od smlouvy a pohybem zboží od spotřebitele k dodavateli jdou k tíži spotřebitele.

Takové rozdělení nákladů se jeví na první pohled pro spotřebitele výhodně, protože při koupi zboží v kamenné prodejně by sám nesl náklady na dopravu do obchodu i zpět. Navíc, cena zboží např. v internetovém obchodě je často i s dopravou nižší, než je tomu v kamenné prodejně. To, že v případě odstoupení od smlouvy ponese náklady dopravy zboží ke spotřebiteli dodavatel, může mít ale vedlejší efekt v podobě zdražení zboží u dodavatelů poskytujících dálkový prodej,99 zvláště pak toho levnějšího, kde náklady na dopravu často převyšují nebo se blíží k ceně zboží.

Může dojít k situaci, že spotřebitel obdržené zboží již nějakou dobu používal, čímž došlo k jeho opotřebování nebo poškození. Vzhledem k tomu, že smlouva se odstoupením ruší ex tunc, mělo by se navrácením poskytnutých plnění dosáhnout takového stavu, jako kdyby k uzavření smlouvy nikdy nedošlo. To ale není možné u poškozeného nebo opotřebovaného zboží.

Rakouský Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof) došel k závěru, že pokud spotřebitel užíval zboží po mnoho hodin, déle než je rozumná doba pro vyzkoušení produktu, následkem čehož došlo k jeho opotřebení a snížení hodnoty a dodavateli je znemožněno prodat takové zboží jako nové, náleží dodavateli též rozdíl mezi původní a novou, sníženou, kupní cenou zboží.100

Dodavatel, resp. podnikatel je povinen vrátit zaplacené finanční prostředky do třiceti dnů ode dne odstoupení od smlouvy (§ 53 odst. 10 OZ, § 1757 odst. 2

98 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 348.

99 KNOBLOCHOVÁ, Věra. Náklady na dopravu zboží objednaného na dálku při odstoupení od smlouvy. Jurisprudence. 2010, roč. 19, č. 5, s. 57-61. s. 61

100 Rozsudek Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 27.09.2005, sp. zn. 1 Ob 110/05s. Dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=408>. Abstrakt v angličtině dostupný z: <http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID= 408>.

Návrhu OZ). Zde lze najít rozpor mezi českými předpisy a Směrnicí, jelikož Směrnice povinnost vrátit plnění do třiceti dnů ukládá nikoliv dodavateli, ale spotřebiteli: „Vrácení zboží musí být uskutečněno co nejdříve, nejpozději však do 30 dnů.“ Z porovnání s jinými jazykovými verzemi Směrnice101;102 je však zřejmé, že zde došlo k chybě v překladu a že povinnost je uložena dodavateli. Česká právní úprava tak je v souladu se Směrnicí.

Ve Směrnici ani v OZ není stanovena žádná lhůta pro navrácení zboží spotřebitelem. Lze však s ohledem na § 492 OZ dovodit, že tato skutečnost nevylučuje možnost aplikace § 560 OZ,103 tedy že spotřebitel se nemůže domáhat vrácení peněz, dokud sám nevrátí obdržené zboží.

Návrh OZ ukládá spotřebiteli stejnou povinnost jako podnikateli, tj. vrátit obdržené plnění do třiceti dnů od odstoupení od smlouvy (§ 1757 odst. 2). V některých případech nemusí spotřebitel vědět, kdy bylo oznámení doručeno podnikateli, tj. kdy došlo k odstoupení. V každém případě je však lhůta poměrně dlouhá a poskytuje stranám dostatek času pro vrácení plnění, k problémům spojeným s přesným okamžikem odstoupení od smlouvy by tak neměl být problém.

Zákonodárce bohužel opomněl přenést do OZ ustanovení čl. 6 odst. 4 Směrnice, který zakotvuje požadavek, aby v souvislosti s odstoupením od smlouvy došlo bez jakýchkoliv sankcí též k zrušení smlouvy o úvěru, pokud je tímto úvěrem zcela nebo zčásti kryta cena zboží nebo služeb. Toto neúplné provedení směrnice může způsobit vážný zásah do práv spotřebitele.

Návrh OZ je již v tomto ohledu v souladu se Směrnicí, když vztahuje účinky odstoupení od smlouvy na úvěr a dokonce i na zápůjčku poskytnutou podnikatelem nebo třetí osobou na základě smlouvy s podnikatelem. Vůči spotřebiteli nesmí být uplatněny žádné sankce (§ 1748).

101 “Where the right of withdrawal has been exercised by the consumer pursuant to this Article, the supplier shall be obliged to reimburse the sums paid by the consumer free of charge. The only charge that may be made to the consumer because of the exercise of his right of withdrawal is the direct cost of returning the goods. Such reimbursement must be carried out as soon as possible and in any case within 30 days.”

102 “Übt der Verbraucher das Recht auf Widerruf gemäß diesem Artikel aus, so hat der Lieferer die vom Verbraucher geleisteten Zahlungen kostenlos zu erstatten. Die einzigen Kosten, die dem Verbraucher infolge der Ausübung seines Widerrufsrechts auferlegt werden können, sind die unmittelbaren Kosten der Rücksendung der Waren. Die Erstattung hat so bald wie möglich in jedem Fall jedoch binnen 30 Tagen zu erfolgen.”

103 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 494.

Spotřebiteli tak stačí, aby odstoupil od hlavní smlouvy, a odstoupení bude mít účinky i na uvedené závislé smlouvy.104

3.4 Plnění závazků

Dodavatel je povinen, pokud se strany nedohodli jinak, splnit objednávku nejpozději do třiceti dnů ode dne následujícího po dni, v němž spotřebitel zaslal svou objednávku dodavateli (čl. 7 odst. 1 Směrnice).

Pokud dodavatel není schopen splnit svou smluvní povinnost z důvodu nedostupnosti zboží nebo služeb, je povinen o tom informovat spotřebitele a co nejdříve, nejpozději však do třiceti dnů, vrátit veškeré zaplacené částky (čl. 7 odst. 2). Směrnice nerozlišuje mezi dočasnou a trvalou nedostupností. Pravděpodobně má dodavatel tuto povinnost tehdy, když není schopen splnit objednávku do třiceti dnů ode dne jejího odeslání spotřebitelem bez ohledu na možnou dostupnost zboží nebo služeb v budoucnu. Je otázkou, kdy začíná běžet ona třicetidenní lhůta na vrácení peněz. Zřejmě od okamžiku, kdy dodavatel informuje spotřebitele. Dodavatel je patrně povinen informovat spotřebitele o nemožnosti plnění bezodkladně, jakmile se o tom dozví.

Státy mohou přijmout úpravu umožňující dodavateli poskytnout kvalitativně a cenově odpovídající alternativní plnění, pokud to bylo smluvně dohodnuto a spotřebitel o tom byl jasně a srozumitelně informován. Náklady na dopravu tohoto alternativního zboží zpět dodavateli v případě odstoupení od smlouvy nese dodavatel (čl. 7 odst. 3).

Výše uvedený článek nebyl do českého právního řádu vůbec proveden, a je třeba užít obecných ustanovení OZ upravujících plnění závazků.

Pokud není doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563). OZ tedy předpokládá aktivitu věřitele (spotřebitele), oproti tomu Směrnice ukládá dodavateli povinnost splnit do třiceti dnů bez ohledu na to, jestli byl spotřebitelem vyzván.

Na situace řešené v čl. 7 odst. 2 Směrnice se budou aplikovat ustanovení o nemožnosti plnění (§ 575 a násl. OZ). Pokud zboží nebo služby již nebudou v budoucnu dostupné, zanikne povinnost dodavatele plnit a bude nucen vrátit veškerá

104 TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku.

Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 371.

obdržená plnění z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451). Opět není v OZ zakotvena třicetidenní lhůta na vrácení, i zde se užije § 563 (viz výše). Pokud jsou zboží nebo služby pouze dočasně nedostupné nebo pro dodavatele nedostupné již trvale, ale jsou stále k sehnání (např. u konkurence), nejde vzhledem k dikci § 575 odst. 2 o nemožnost plnění a dodavatel je povinen svůj závazek splnit, případně i pomocí třetí osoby.105

Návrh OZ již čl. 7 Směrnice provádí v § 1756. Podnikatel musí splnit do třiceti dnů ode dne, kdy spotřebitel plnění objednal, pokud se strany nedohodly jinak. Dnem, kdy spotřebitel plnění objednal, bude zřejmě den, kdy byla dodavateli doručena akceptace nebo oferta, pokud následně došlo k uzavření smlouvy. Nelze jej omezovat pouze na den doručení „objednávky“.106

Počátek běhu třicetidenní lhůty je zvolen odlišně než ve Směrnici. Lhůta začne běžet později a podnikatel má na plnění více času. Myslím si, že úprava v Návrhu OZ není pro spotřebitele „méně přívětivá“, jelikož rozdíl bude činit maximálně několik málo dní, ale především tato úprava zajišťuje vyšší právní jistotu stran. Počítat lhůtu ode dne zaslání objednávky není nejvhodnější. Dodavatel bude mít pokaždé jiný časový interval na splnění závazku podle využitého prostředku pro doručení objednávky. Dodavatel zpravidla bude mít dostatek času k poskytnutí plnění, i kdyby byla objednávka doručena až po týdnu. Závažnější je ale skutečnost, že se dodavatel nemusí dozvědět, kdy byla objednávka odeslána, a proto nebude v krajním případě vědět, do kdy je povinen plnit a zda už není povinen jednat podle čl. 7 odst. 2 Směrnice.

V případě, že jsou zboží nebo služby nedostupné, musí podnikatel informovat spotřebitele o tom, že svou povinnost nesplní a že mu vrátí celé jeho plnění (§ 1756 Návrhu OZ). Z dikce tohoto ustanovení lze usuzovat, že podnikatel může spotřebitele informovat kdykoliv, ale nejpozději před uplynutím lhůty pro plnění. Spotřebiteli musí být jeho plnění vráceno do třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty pro plnění.

Provedení třetího odstavce čl. 7 Směrnice je fakultativní, takže není absence tohoto ustanovení v OZ a Návrh OZ v rozporu se Směrnicí. Je však třeba podotknout, že podle obou předpisů lze sjednat alternativní plnění (s tím výslovně počítá např. § 561 OZ, § 1848 Návrhu OZ). Náklady za dopravu zpět dodavateli

105 HAVEL, Bohumil. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 2. svazek § 488-880. Praha : Linde, 2008. s. 1680.

106 LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 205.

v případě odstoupení však ponese spotřebitel, jelikož český právní řád takovou povinnost dodavateli neukládá a jednotlivec se vůči jinému jednotlivci nemůže dovolávat povinnosti z neprovedené směrnice107 a eurokonformní výklad nesmí být contra legem.108

3.5 Setrvačný prodej

3.5.1 Zákaz setrvačného prodeje

Setrvačný prodej je upraven v čl. 9 Směrnice. Konsolidované znění Směrnice již setrvačný prodej nezakazuje, předmětné ustanovení bylo změněno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen

„směrnice 2005/29/ES“), na kterou Směrnice odkazuje, a která tento zákaz obsahuje v současné době v čl. 5. Setrvačný prodej je jako agresivní obchodní praktika výslovně uveden v příloze I, bodu 29 a je definován jako „požadování okamžité nebo odložené platby za produkty dodané obchodníkem, avšak nevyžádané spotřebitelem, nebo vrácení nebo uschování takových produktů, kromě případů, kdy se jedná o náhradní produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 97/7/ES.“

V nekonsolidovaném znění čl. 9 Směrnice zavazoval státy přijmout opatření stanovující „zákaz dodávky zboží nebo služeb spotřebiteli, aniž byly spotřebitelem předem objednány, zahrnují-li takové dodávky požadavek zaplatit cenu“ a „zproštění spotřebitele povinnosti zaplatit cenu v případech nevyžádané dodávky, přičemž neexistence akceptace neznamená souhlas.“

Obě jmenované směrnice v časově bezprostřední návaznosti stanoví zákaz setrvačného prodeje, a proto by měl být upraven i ve vnitrostátním právu.

Článek 9 Směrnice a s ním související příslušná ustanovení směrnice 2005/29/ES jsou v českém právním řádu provedena ve dvou právních předpisech. Prvním je veřejnoprávní ZOS, který obsahuje zákaz setrvačného prodeje, OZ potom řeší následky doručení nevyžádaného plnění spotřebiteli.

107 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26.02.1986, sp. zn. 152/84. M. H. Marshall proti Southampton and South-West Hampshire Area Health Authority (Teaching).

108 KRÁL, Richard. Zásady aplikace komunitárního práva národními soudy. Praha : C.H. Beck, 2003. s. 45.

Setrvačný prodej je označen jako agresivní obchodní praktika v příloze č. 2 ZOS a jako taková je zakázána ustanovením § 4 odst. 3 tohoto zákona. Příloha obsahuje tuto definici: „Obchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud podnikatel … f) požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy.“

Jsem toho názoru, že je rozdíl mezi reálnou ofertou a setrvačným prodejem. Určujícím znakem setrvačného prodeje není samotné dodání nevyžádaného plnění, ale „požadování … platby … nebo vrácení nebo uschování …“ takového plnění.109 Jedná se tedy o případy, kdy dodaný produkt (resp. přiložená informace nebo faktura) budí ve spotřebiteli dojem, že je povinen za tento produkt zaplatit (nebo ho vrátit nebo uschovat). To je podstatou setrvačného prodeje. Reálná oferta je legitimní způsob, kterým dodavatel může iniciovat proces uzavírání smlouvy.110 Pokud dodavatel takový produkt nabídne „bezelstně“ a vzhledem ke všem okolnostem bude spotřebiteli zřejmé, že může, ale nemusí nabídku přijmout a zaplatit, a že v případě, kdy se rozhodne nabídku nepřijmout, není povinen obdržený produkt vrátit ani uschovat, není takové jednání v rozporu se ZOS ani směrnicí 2005/29/ES a jedná se o platnou nabídku. Není třeba mít obavy z toho, že by spotřebitelé byli zavalováni neúnosným množstvím takto učiněných nabídek,111 protože dodavatelé si musí být vědomi toho, že se jim zaslaný produkt nemusí vrátit a ani jej spotřebitel není povinen zaplatit, což představuje značně nákladný a nevýhodný způsob prodeje. Zákaz setrvačného prodeje je třeba vykládat pokud možno restriktivně tak, aby se vztahoval na případy, které u spotřebitele vzbuzují dojem, že je povinen zaplatit cenu a že nezaplacení může být eventuelně spojováno s nějakými pro něj nepříznivými následky. Článek 9 Směrnice „má chránit spotřebitele, nikoli omezovat jeho smluvní svobodu. Chce-li proto spotřebitel faktickou ofertu akceptovat, není důvod mu v tom bránit.“112

109 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 492.

110 HAVEL, Bohumil. Poznámky k ustanovení § 53 odstavec 8 občanského zákoníku (Induktivní náhled). Právník. 2004, roč. 143, č. 1, s. 70.

111 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář :

1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 344.

112 MELZER, Filip. K úpravě ochrany spotřebitele ve vládním návrhu občanského zákoníku. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 21, s. 775.

Reálná oferta ve spotřebitelských vztazích není v aktuálně účinném OZ ani v Návrhu OZ zakázána. Ohledně potřebnosti zákazu reálné oferty nejen v českém právním řádu, ale i v předpisech EU existují mezi odbornou veřejností naprosto protichůdné názory.113

Směrnice dále požaduje, aby spotřebitel byl zproštěn povinnosti zaplatit cenu v případě nevyžádaného plnění, přičemž neexistenci odpovědi nelze vykládat jako souhlas. Je na místě podotknout, že v jiných jazykových zněních nejde jen o cenu, ale o jakékoliv protiplnění.114

Podle OZ není spotřebitel povinen vrátit dodavateli plnění, které mu bylo poskytnuto bez objednávky, ani jej o tom vyrozumět (§ 53 odst. 9). Česká úprava výslovně spotřebitele nezbavuje povinnosti poskytnout protiplnění (zaplatit cenu), ale pouze obdržené plnění vrátit. Povinnost poskytnout protiplnění vzniká na základě řádně uzavřené smlouvy. Pokud je nevyžádané plnění považováno za nabídku, je pro vznik smlouvy nutné, aby spotřebitel návrh přijal. Přijetím je včasné prohlášení nebo jiné jednání, z něhož lze dovodit souhlas (§ 43c odst. 1). Mlčení nebo nečinnost nelze považovat za souhlas (§ 44 odst. 1). Pokud spotřebitel nebude nijak reagovat, smlouva a z ní plynoucí povinnost zaplatit nevznikne. Tímto výkladem lze dospět k závěru, že i podle českého práva není spotřebitel povinen poskytnout protiplnění. Tato povinnost mu vznikne až okamžikem uzavření smlouvy, pokud se sám rozhodne návrh přijmout.

Stejně tak v Návrhu OZ není spotřebitel výslovně zbaven povinnosti zaplatit cenu. Výše uvedené lze zopakovat i zde. Spotřebitel však není zbaven povinnosti vrátit neobjednané plnění vždy, ale pouze pokud by mu v souvislosti s tím měli vzniknout náklady (viz dále).

Úprava setrvačného prodeje je zvláštní úpravou k úpravě bezdůvodného obohacení a ochraně vlastnického práva, zejména reivindikační žalobě.115 Dodavatel se tak nemůže domáhat vydání věci z těchto titulů.

113 Zastánkyní zákazu je např. SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek § 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 343 a násl., oproti tomu někteří autoři považují reálnou ofertu za legitimní a k závěru o zákazu nedospívají, např. HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : Komentář, § 1-459.

2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 491 a násl.,a HAVEL, Bohumil. Poznámky k ustanovení § 53 odstavec 8 občanského zákoníku (Induktivní náhled). Právník. 2004, roč. 143, č. 1, s. 68-81.

114 Anglické znění: „consideration“; německé znění: „Gegenleistung“.

115 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s 186, 187.

Užitý obrat „plnění bez objednávky“ bude nutno v souladu se Směrnicí vykládat jako plnění nevyžádané, „neboť v zásadě většina smluv, a to nejen spotřebitelských, je uzavírána bez objednávky.“116 Je to tedy plnění bez jakékoliv předchozí aktivity spotřebitele, které by k tomuto plnění směřovalo.117

3.5.2 Převod práv k dodané věci

Pokud zaslané zboží splňuje náležitosti návrhu a spotřebitel se jej rozhodne přijmout, vznikne smlouva, jako kdyby byl použit jakýkoliv jiný prostředek komunikace na dálku, s veškerými následky s tím spojenými, zejména převodem vlastnického práva a povinností zaplatit cenu.118

V případě, že se jedná o výzvu k jednání nebo návrh a spotřebitel neprojeví souhlas, smlouva nevznikne. Nedochází k převodu vlastnictví na základě smlouvy ani na základě zákona, jelikož OZ (specielně k § 132 odst. 1 OZ) ani Směrnice nestanoví, že se spotřebitel stává vlastníkem doručené neobjednané věci. Vznik vlastnického práva není možný ani vydržením, jelikož spotřebitel nemůže být v dobré víře, že mu věc patří.119

Převod vlastnického práva na základě zákona bez ohledu na vůli spotřebitele není ani žádoucí. V rámci soukromého práva nelze jednostranně ukládat povinnosti, ale ani zakládat práva. Navíc by toto řešení mohlo být ad absurdum zneužíváno ke zbavování se věcí, které nikdo nechce a s kterými se např. pojí nějaké povinnosti, a tímto způsobem lehce přestane být vlastníkem.120

Je otázkou, zda se spotřebitel stává oprávněným držitelem.121 Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní (§ 129 OZ). Projevem nakládání s věcí jako vlastní je bezesporu i derelikce, držitelem je tak i spotřebitel, který se rozhodne obdrženou věc zničit či vyhodit. Držitel je buď oprávněný, nebo neoprávněný (§ 130 a 131 OZ). Neoprávněný držitel je obecně povinen vydat věc spolu s plody a užitky vlastníkovi. Spotřebitel je zbaven povinnosti vrátit obdržené plnění, tím spíše není

116 LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 205.

117 MATEJKA, Ján. Malá poznámka k právní úpravě spotřebitelských smluv, zejména pak k výkladu

§ 53 odst. 8 ObčZ. ITprávo [online]. 14.03.2002 [cit. 2011-02-14]. Dostupné z:

<http://itpravo.cz/index.shtml?x=73410>.

118 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy :

časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 10, s. 368.

119 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 105.

120 MELZER, Filip. K úpravě ochrany spotřebitele ve vládním návrhu občanského zákoníku. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 21, s. 775.

121 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 105.

povinen vydat plody a užitky (a maiori ad minus). Zároveň ale nemůže být po spotřebiteli požadováno, aby věc uschoval, pokud o ni nemá zájem, a má tak zřejmě právo ji i zničit či vyhodit. Spotřebitel tak de facto má stejná práva, jako oprávněný držitel. Aby se stal oprávněným držitelem de iure, musel by být v dobré víře, že mu věc patří, přičemž v pochybnostech se zákon přiklání k oprávněnosti držby (§ 130 OZ). Dobrá víra je subjektivní kategorie vyjadřující vnitřní přesvědčení o tom, zda subjektu vzhledem ke všem okolnostem věc patři.122 Tyto okolnosti bude nutno posuzovat konkrétně v každém případě. Obecně lze však říci, že spotřebitel nemůže být v dobré víře, pokud je přiložen údaj o ceně, který v něm zkrátka musí vyvolat pochybnosti o tom, že je věc jeho.123

Dále se může jednat též o setrvačný prodej. Takový úkon je zákonem zakázaný, proto je ex lege neplatný a na jeho základě nemůže v žádném případě vzniknout smlouva (§ 39 OZ). Následky jsou potom stejné, jako kdyby spotřebitel nereagoval na návrh.

V Návrhu OZ je přechod práv v souvislosti se setrvačným prodej upraven odlišně (§ 1758). Pokud se spotřebitel ujme držby, zakládá toto ustanovení nevyvratitelnou domněnku a na spotřebitele se hledí jako na oprávněného držitele. Spotřebitel nemusí podnikateli na své náklady nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.

Stejně jako OZ i tato úprava umožňuje spotřebiteli návrh přijmout,

čímž dojde k uzavření smlouvy s následnou povinností za zboží zaplatit.124

V opačném případě podnikatel nadále zůstává vlastníkem věci a může si věc u spotřebitele vyzvednout.125 Z dikce druhé věty cit. ustanovení lze dovodit, že spotřebitel má dokonce povinnost plnění vrátit, pokud mu tím nevzniknou žádné náklady. Podnikatel se však nemůže domáhat náhrady škody, pokud spotřebitel věc jako oprávněný držitel zničil nebo opustil.126

Návrh OZ neřeší situaci, kdy se spotřebitel rozhodne držby neujmout. Dojde tak k paradoxní situaci, kdy spotřebitel není povinen věc vrátit, ale ani s ní nemůže

122 HURDÍK, Jan; FIALA, Josef; HRUŠÁKOVÁ, Milana. Úvod do soukromého práva. 3. nezměněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s 94.

123 DOBROVODSKÝ, Róbert. Ochrana spotrebitel'a pri neobjednaných tovaroch a službách. Justičná revue. 2008, roč. 60, č. 3, s. 406.

124 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy :

časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 10, s. 368.

125 MELZER, Filip. K úpravě ochrany spotřebitele ve vládním návrhu občanského zákoníku. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 21, s. 775.

126 TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku.

Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 369.

nijak nakládat, protože není oprávněný držitel. Domnívám se, že se jedná pouze o dílčí nedostatek, který lze výkladově odstranit, nicméně by bylo vhodnější vypustit z první věty slova „a ujal-li se držby“. Tím by se stal spotřebitel automaticky oprávněným držitelem nevyžádaného plnění a mohl by jej ihned zničit, pokud by o něj vůbec neměl zájem.

3.5.3 Plnění zaslané omylem

V účinném OZ ani v Návrhu OZ nejsou řešeny případy, kdy je spotřebiteli doručeno zboží omylem. Obdržené zboží sice nebylo objednáno, ale nejedná se o nabídku. Půjde zejména o situaci, kdy je zboží doručeno jinému spotřebiteli, nebo je správnému spotřebiteli doručeno omylem jiné zboží, než si objednal. Dodavatel bude mít v takových případech právo na vrácení věci. Zde ale bude nutné chránit dobrou víru spotřebitele.127

3.6 Zákaz omezení práv spotřebitele

Směrnice (čl. 12 odst. 1) podstatným způsobem omezuje smluvní svobodu stran,128 když stanoví, že spotřebitel se nemůže vzdát svých práv. Podle § 55 odst. 1 OZ se smluvní ujednání nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Druhá věta cit. ustanovení OZ provádí zákaz vzdání se práv. Z dikce tohoto ustanovení lze dovodit, že vzdání se práv spotřebitelem je smluvním ujednáním v neprospěch spotřebitele (v rozporu se zákonem) a je tedy neplatné podle § 39 OZ. Demonstrativní výčet nepřípustných smluvních ujednání, která jsou neplatná, poskytuje § 56 odst. 3 OZ. A contrario úprava v OZ umožňuje smluvní odchýlení od zákona ve prospěch spotřebitele.

To však již neumožňuje § 1744 Návrhu OZ, který stanoví, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona chránících spotřebitele se nepřihlíží. Nejsou rozlišeny odchylky v neprospěch nebo ve prospěch spotřebitele, z jazykového výkladu vyplývá, že zakázány jsou jakékoliv odchylky. To je ovšem nedůvodné omezení práv spotřebitele, které je i v rozporu se Směrnicí. Domnívám se, že lze tuto nepřesnost výkladově odstranit s ohledem na účel a znění Směrnice a na zásady

127 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 491.

128 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 181.

smluvní volnosti stran a ochrany slabší smluvní strany, které umožňují přijmout smluvní ustanovení výhodnější pro spotřebitele.

Pokud bude nějaké smluvní ujednání rozporu v s § 55 odst. 1 OZ (resp.

§ 1744 Návrhu OZ), bude obecně nutno považovat za neplatné jen toto ustanovení a ne celou smlouvu.129

3.6.1 Smlouvy s mezinárodním prvkem

Článek 12 odst. 2 Směrnice ukládá státům povinnost přijmout opatření, aby spotřebitel nepozbyl ochrany podle Směrnice v případě volby práva třetího státu, tj. nečlenského státu EU. Je ovšem otázkou, do jaké míry je ustanovení tohoto odstavce proveditelné jednotlivými státy.

Směrnice předpokládá volbu práva třetího státu, rozhodující skutečností pro právní posouzení případného sporu a užití norem chránících spotřebitele tak bude otázka, před jakým soudem bude spor řešen.

Obecně lze říci, že pokud bude spor řešen před českým soudem, bude nutno přihlížet i ke kogentním normám českého právního řádu, které chrání spotřebitele.130;131

Je ale nad síly zákonodárce dostát povinnosti stanovené v čl. 12 odst. 2 Směrnice, pokud bude spor souzen před soudem třetího státu, který pravděpodobně bude brát v úvahu pouze zvolené právo a nebude přihlížet k normám cizího státu.

Směrnice se zaměřuje pouze na volbu práva a neřeší případy, kdy právo třetího státu bude určeno jako použitelné na základě objektivní skutečnosti, např. místa sídla dodavatele. Nejen volbou práva, ale i tímto způsobem může spotřebitel přijít o ochranu, kterou mu Směrnice jinak poskytuje.132

129 Například Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12.11.2008, sp. zn. 32 Odo 512/2006 dovodil, že neplatné je jen smluvní ujednání zakazující spotřebiteli odstoupit od smlouvy a při posuzování oprávněnosti odstoupení k tomuto ujednání dále nepřihlížel.

130 SVOBODA, Pavel. et al. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001. s. 273, 274.

131 Více k této problematice např. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno : Doplněk, 2009. 462 s.

132 REICH, Norbert. Citizenship in the Information Society - The Case of Electronic Contracting. In Thomas WILHELMSSON, Salla TUOMINEN, Heli TUOMOLA. Consumer law in the information society. The Hague : Kluwer Law International, 2001., s. 175.

4 Právní úprava v zemích EU

4.1 Slovensko

4.1.1 Systematické zařazení

Směrnice byla ve slovenském právním řádu provedena do několika předpisů. Základním předpisem je zákon č. 40/1964 Zb, Občiansky zákonník, v znení neskorších predpisov (dále jen „SOZ“). Podobně jako u nás, i zde jsou ustanovení o spotřebitelských smlouvách zařazeny do hlavy páté obecné části (§ 52 až 60). Zde jsou upraveny spotřebitelské smlouvy obecně, zejména definice spotřebitelských smluv, spotřebitele, dodavatele, obecná výkladová pravidla, nepřijatelné podmínky spotř. smluv a timesharingové smlouvy.

Distanční prodej je dále specielně upraven v zákoně č. 108/2000 Z.z., o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji, v znení neskorších predpisov (dále jen „OSZP“). Tento zákon je speciální k SOZ a jednotlivá ustanovení SOZ se použijí, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 4 odst. 1 OSZP). OSZP upravuje zvláštní instituty distančního prodeje, jako jsou prostředky komunikace na dálku, informační povinnost, právo odstoupit od smlouvy apod.

4.1.2 Základní pojmy

Spotřebitelská smlouva je každá smlouva, kterou uzavírá dodavatel se spotřebitelem, a to bez ohledu na formu (§ 52 odst. 1 SOZ). Stejně jako v českém právním řádu i slovenská úprava užívá mírně zavádějícího označení „spotrebiteľské zmluvy“.

V souvislosti distančními smlouvami jsou použitelné dvě definice spotřebitele. Jednak je to definice spotřebitele podle speciálního OSZP, kde je vymezen jako fyzická osoba, která zakupuje zboží nebo služby, pokud toto zboží a plnění ze služeb neslouží k jejímu zaměstnání, povolání nebo podnikání (§ 1).

Některá obecná pravidla jsou ale upravena v SOZ a v těchto případech je nutno použít zde uvedenou definici. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci předmětu své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (§ 52 odst. 4).

Ačkoliv jsou obě definice rozdílně formulované, lze případné obsahové rozdíly odstranit výkladem vzhledem k obsahu a účelu Směrnice.

Dodavatel je „osoba, ktorá pri uzatváraní a plnení spotrebiteľskej zmluvy koná v rámci predmetu svojej obchodnej alebo inej podnikateľskej činnosti“ (§ 52 odst. 3 SOZ). Tato definice je doslova shodná s tou českou a trpí stejnými nedostatky. I zde lze říci, že dodavatel je podnikatelem, a to nejen při uzavírání smlouvy, ale i při předsmluvním jednání a následně i při plnění smluvních povinností.

OSZP vůbec nepoužívá pojem dodavatel, ale prodávající. Prodávající je zřejmě kdokoliv, kdo spotřebiteli poskytuje zboží nebo služby, nejen podnikatel ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Zb., obchodného zákonníka, ve znění pozdějších předpisů. To vyplývá i z dikce § 2 odst. 1 OSZP a poznámky pod čarou č. 2) k tomuto ustanovení, která pojem prodávajícího přibližuje slovy „Napríklad § 2 ods. 2 Obchodného zákonníka.“

Aby se předešlo aplikaci tohoto zákona i na C2C smlouvy, bude zřejmě pojem prodávajícího výkladově omezit s přihlédnutím k obsahu Směrnice.

Smlouva uzavřená na dálku je taková smlouva, kterou smluvní strany uzavírají výlučně pomocí prostředků komunikace na dálku (§ 9 OSZP). Demonstrativní výčet těchto prostředků je v zásadě shodný s přílohou I Směrnice. Přidána byla elektronická pošta. Slovenská úprava také neobsahuje podmínku uzavření smlouvy v rámci systému organizovaného prodeje.133

Smlouva nemusí být uzavřena písemně, ale pokud k tomu dojde, musí obsahovat ustanovení o záruce, způsobu uplatňování reklamace a o právu na odstoupení od smlouvy (§ 2 odst. 2 OSZP ).134

4.1.3 Omezení působnosti

Také slovenská úprava implementuje čl. 3 Směrnice bez rozlišení mezi omezením věcné působnosti (odst. 1) a omezením aplikace jen některých ustanovení Směrnice (odst. 2) a veškeré vyjmenované smlouvy úplně vylučuje ze zvláštní

133 SCHULTE-NÖLKE, Hans; BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 517. Dostupné z: <http://www.eu- consumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>.

134 TICHÝ, Miroslav. Podomový a zásielkový predaj : novela zákona o ochrane spotrebiteľa. ITprávo [online]. 15.06.2006 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: <http://www.poradca.sk/SubPages/ OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=54575>.

ochrany, která smlouvám uzavřeným na dálku poskytuje OSZP (§ 9 odst. 4), čímž se dostává do rozporu se Směrnicí.135 Samotný seznam takto vyloučených smluv v zásadě koresponduje s výčtem v čl. 3 Směrnice. Výslovně jsou z aplikace příslušných ustanovení vyloučeny veřejné dražby, nikoliv tedy pouze „dražby“. Nebyla provedena druhá část čl. 3 odst. 2, druhé odrážky Směrnice.

4.1.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku

Pouze s předchozím souhlasem spotřebitele může být k nabídce zboží nebo služeb použit automatický telefonní volací systém nebo fax (§ 9 odst. 3 OSZP).

Ostatní prostředky komunikace na dálku mohou být použity, pokud spotřebitel proti jejich použití nic nenamítá (§ 9 odst. 2). Toto ustanovení hovoří o prostředcích komunikace na dálku obecně, nikoliv jen o těch, které umožňují individuální komunikaci, jak je tomu v čl. 10 odst. 2 Směrnice. To může být problematické v případě, kdy spotřebitel nebude souhlasit s tím, aby byl oslovován nabídkami např. v rozhlasu.

Slovenská úprava oproti té české neobsahuje zákaz vzniku nákladů spotřebiteli v souvislosti s komunikací na dálku.

4.1.5 Informační povinnost

Informace, které je prodávající povinen poskytnout před uzavřením smlouvy, odpovídají výčtu v čl. 4 Směrnice. I zde jsou vyžadovány podrobnější informace o prodávajícím, jako je adresa trvalého pobytu, resp. sídla, informace

o živnostenském oprávnění a obchodní jméno (§ 10 odst. 1 OSZP).

Slovenská implementace čl. 4 Směrnice je konkrétnější, co se týče okamžiku, kdy má být splněna informační povinnost prodávajícího. Informace musí prodávající poskytnout současně s nabídkou zboží nebo služby, tedy zřejmě i v okamžiku, kdy se nejedná o návrh, ale teprve o invatatio ad offerendum. Seznam informací není na rozdíl od české úpravy demonstrativní. Více informací prodávající nemusí poskytovat. Proveden nebyl požadavek, aby informace byly poskytovány jasně a srozumitelně, s ohledem na zásady dobré víry (resp. dobrých mravů) a ochrany osob nezpůsobilých udělit svůj souhlas.

135 SCHULTE-NÖLKE, Hans; BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 525. Dostupné z: <http://www.eu- consumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>.

Při komunikaci po telefonu musí prodávající oznámit svou totožnost a obchodní účel hovoru již na začátku komunikace se spotřebitelem (§ 10 odst. 2).

Nejpozději v den dodání zboží nebo započetím s plněním služby musí být spotřebiteli písemně doručeny veškeré informace, které prodávající poskytl v rámci předsmluvní informační povinnost (§ 10 odst. 3). Je tedy vyžadováno více informací, než je tomu ve Směrnici136 a v přísnější formě, jelikož nestačí poskytnout informace jiným „stálým“ a „přístupným“ prostředkem.

Doslova byla provedena druhá věta čl. 5 odst. 1 Směrnice ohledně informací poskytovaných v každém případě. Tyto informace musí být spotřebiteli doručeny nejpozději v den dodání zboží nebo započetím s plněním služby (§ 10 odst. 4). Písemně je tedy prodávající povinen informovat pouze o podmínkách, postupech a lhůtách v souvislosti s právem odstoupit od smlouvy. Česká úprava je v tomto bodě přísnější, protože veškeré informace musí být poskytnuty písemně a před plněním, nikoliv při plnění.

Potvrzovací povinnost nemá prodávající, pokud bylo plněno prostřednictvím prostředku komunikace na dálku a vyúčtování provedl na dálku provozovatel komunikačního prostředku. I v tomto případě musí být spotřebiteli dostupná adresa prodávajícího, na které může uplatnit reklamaci nebo stížnost (§ 10 odst. 5).

4.1.6 Právo odstoupit od smlouvy

Spotřebitel je oprávněn odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu (§ 12 odst. 1 OSZP), ale implementována nebyla slova „bez sankcí“. Je tak umožněna smluvní úprava odstupného v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem. Domnívám se, že je možno tento rozpor se Směrnicí odstranit výkladově vzhledem k jejímu obsahu a účelu.

Výslovně není upravena forma odstoupení od smlouvy. Pouze pokud je smlouva uzavřena písemně, musí být písemná forma zachována i v případě odstoupení (§ 40 odst. 2 SOZ).

Obecně, pokud prodávající splní informační povinnost podle § 10 OSZP, má spotřebitel právo bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy ve lhůtě sedmi

136 SCHULTE-NÖLKE, Hans; BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 534. Dostupné z: <http://www.eu- consumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>.

pracovních dnů ode dne doručení zboží nebo uzavření smlouvy o poskytování služeb (§ 12 odst. 1 OSZP).

V případě, že prodávající nesplnil informační povinnost podle § 10, činí lhůta pro odstoupení tři měsíce (§ 12 odst. 3). Uplatnění sankční lhůty je stejně jako v OZ spojováno nejen s nesplněním potvrzovací informační povinnosti, ale i informační povinnosti předsmluvní.

Pokud prodávající splní informační povinnost dodatečně, začne od toho dne běžet lhůta sedmidenní. OSZP zároveň stanoví, že lhůta uplyne nejpozději do třech měsíců ode dne převzetí zboží nebo zahájení plnění služeb (§ 12 odst. 2). Výslovně je tak upravena maximální délka lhůty pro odstoupení.

OSZP stanoví prodávajícímu kratší lhůtu pro vrácení zaplacené ceny spotřebitelem než Směrnice a také výslovně upravuje rozdělení nákladů na dopravu mezi smluvní strany. Prodávající je povinen převzít zpět zboží nebo nepokračovat s poskytováním služby a vrátit spotřebiteli nejpozději do patnácti dnů ode dne odstoupení zaplacenou cenu včetně veškerých nákladů spojených s objednáním zboží nebo služby, tj. i nákladů na dopravu, balné apod. Spotřebitel nenese náklady dopravy zpět prodávajícímu, pokud zboží neodpovídá kvalitativním požadavkům nebo je vadný (§ 12 odst. 3).

Upraveny jsou též případy, kdy spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, pokud se strany nedohodnou jinak. Jejich výčet odpovídá čl. 6 odst. 3 Směrnice. Stejně jako v OZ i zde nebyla výslovně provedena výjimka týkající se zboží s prošlou dobou spotřeby.

Účinky odstoupení od smlouvy se vztahují též na půjčku poskytnutou prodávajícím nebo třetí osobou (§ 12 odst. 6 OSZP). Výslovně není upraveno zrušení smlouvy o úvěru, nicméně z dikce § 52a SOZ vyplývá, že se účinky odstoupení od spotřebitelských smluv vztahují na veškeré závislé smlouvy uzavřené při jednom jednání, a to i v případech, kdy dodavatel jedná jménem třetí osoby poskytující úvěr nebo půjčku.137 Nebyl proveden zákaz uplatnění sankcí v případě zrušení smlouvy o půjčce nebo o úvěru (čl. 6 odst. 4 Směrnice).

137 Vojčík in VOJČÍK, Peter, et al. Občiansky zákonník : stručný komentár. 2. dopl. a preprac. vyd. Bratislava : IURA EDITION, 2009. s. 189.

4.1.7 Plnění závazků

Prodávající musí splnit objednávku do třiceti dnů ode dne jejího doručení (§ 13 odst. 1 OSZP). Tato lhůta může být v některých případech delší, než jakou poskytuje čl. 7 odst. 1 Směrnice. Tam je počítána ode dne následujícího po odeslání objednávky. Domnívám se ale, že toto provedení je vhodnější zejména vzhledem k právní jistotě stran.

Pokud prodávající nesplní smluvní povinnosti z důvodu nemožnosti dodání zboží nebo plnění služby, musí o tom bezodkladně informovat spotřebitele a do 15 dní mu vrátit zaplacenou cenu nebo zálohy. Strany se však mohou dohodnout na náhradním plnění (§ 13 odst. 3). Prodávající je zřejmě povinen informovat spotřebitele ihned, jakmile se o nemožnosti plnění dozví. Lhůta pro vrácení zaplacených částek je kratší než ve Směrnici.

Strany se také mohou dohodnout na náhradním plnění ve stejné kvalitě a ceně již předem ve smlouvě. Pokud spotřebitel v případě, že obdrží náhradní plnění, odstoupí od smlouvy, náklady za dopravu zboží zpět jdou k tíži dodavatele (§ 13 odst. 2). Z dikce tohoto ustanovení a § 13 odst. 5 lze dovozovat, že náhradní plnění nemusí být konkrétně určeno, stačí, aby prodávajícím poskytnuté plnění bylo stejné kvality a ceny. Tomu odpovídá i přenos nákladů na dopravu k tíži prodávajícího.

4.1.8 Setrvačný prodej

Se setrvačným prodejem se slovenská právní úprava vypořádává vcelku stručně, když § 11 OSZP stanoví, že prodávající nesmí dodat zboží nebo poskytnout služby, které si spotřebitel neobjednal, pokud současně požaduje jejich zaplacení.

I tato úprava podle mého názoru umožňuje činit reálnou ofertu, pokud si dodavatel nevynucuje zaplacení. Spotřebiteli však není poskytnuta žádná ochrana, pokud se rozhodne nabídku nepřijmout. Citované ustanovení nezbavuje spotřebitele povinnosti věc vydat ani mu k ní nezakládá žádná práva138 a prodávající tak zřejmě má možnost domáhat se vydání věci nebo bezdůvodného obohacení. Jakkoliv je úprava v OZ nejasná, v tomto případě poskytuje spotřebiteli větší ochranu, když je povinen (resp. oprávněn) zaplatit nebo věc vrátit pouze v případě, že se tak sám rozhodne.

138 DOBROVODSKÝ, Róbert. Ochrana spotrebitel'a pri neobjednaných tovaroch a službách. Justičná revue. 2008, roč. 60, č. 3, s. 408.

4.1.9 Zákaz omezení práv spotřebitele

Implementací čl. 12 Směrnice je § 15 OSZP. Práva spotřebitele podle tohoto zákona není možné předem smluvně omezit ani vyloučit.

4.2 Polsko

4.2.1 Systematické zařazení

Polsko stejně jako Slovensko přijalo zvláštní zákon regulující ochranu spotřebitele. Distanční prodej, podomní prodej a smlouvy o finančních službách téměř výlučně upravuje zákon ze dne 2. března 2000, o ochraně některých práv spotřebitele a odpovědnosti za škodu způsobenou nebezpečnými výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OPK“).139

Pouze obecné instituty (např. neplatnost nepřiměřených ujednání) a definici spotřebitele a podnikatele obsahuje zákon ze dne 23. května 1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „KC“).140

4.2.2 Základní pojmy

Spotřebitel je fyzická osoba, která činí právní úkony, které přímo nesouvisí s její obchodní nebo profesní činností (čl. 221 KC). Tato definice je generální definicí pro spotřebitelské smlouvy obecně, ne jen pro distanční prodej.141

Polské zákony nepoužívají v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami pojem dodavatel. Osoba kontrahující se spotřebitelem je podnikatel. Podnikatel je fyzická nebo právnická osoba, nebo organizační jednotka, která není právnickou osobou, ale zákon jí přiznává způsobilost k právním úkonům, která provádí na vlastní účet obchodní nebo profesní činnost (čl. 431 KC).

Smlouva uzavřená na dálku je smlouva uzavřená pomocí prostředků komunikace na dálku mezi spotřebitelem a podnikatelem, který tímto způsobem organizuje svou činnost (čl. 6 odst. 1 OPK). Zvláštní ochrana tak nebude

139 Ustawa z dnia 2 marca 2000 r., o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrządzoną przez produkt niebezpieczny (Dz. U. rok 2000, nr 22 poz. 271 z późniejszymi zmianami). Překlad autora.

140 Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r., kodeks cywilny (Dz. U. rok 1964, nr 16, poz. 93 z późniejszymi zmianami). Překlad autora.

141 SCHULTE-NÖLKE, Hans; BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 507. Dostupné z: <http://www.eu- consumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>.

poskytována smlouvám uzavřeným na dálku, pokud podnikatel tuto možnost obvykle neposkytuje. „Zásilkový prodej knih prováděný specializovaným podnikatelem se řídí režimem smlouvy na dálku. Žádost „klasickému“ knihkupectví o zaslání knihy již ne.“142

Za smlouvu uzavřenou na dálku se považuje i smlouva, která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, ale předsmluvní jednání bylo vedeno mezi přítomnými stranami.143

4.2.3 Omezení působnosti

Polská právní úprava, jako jediná ze tří zkoumaných, při implementaci čl. 3 Směrnice rozlišuje mezi odst. 1 a 2 tohoto článku.

Výčet smluv, na které se nevztahuje kapitola 2 OPK upravující distanční spotřebitelské smlouvy, odpovídá čl. 3 odst. 1 Směrnice. Navíc jsou z úpravy vyjmuty smlouvy o důchodu. Provedena není první odrážka týkající se smluv o finančních službách, jelikož se ustanovení o distančních smlouvách užijí též na záležitosti neupravené v kapitole o finančních službách (čl. 16e OPK).

Polský zákonodárce téměř doslova provedl čl. 3 odst. 2 Směrnice. Zde vyjmenované smlouvy tak byly ze zvláštní ochrany vyjmuty pouze částečně, ne úplně jako v OZ. V případě venkovních volnočasových aktivit si může dodavatel vyhradit právo neinformovat spotřebitele v případě nemožnosti plnění na rozdíl od Směrnice bez ohledu na to, zda tu jsou okolnosti hodné zvláštního zřetele. Tato možnost však musí být stanovena ve smlouvě (čl. 16 odst. 2 bod 2) OPK).

4.2.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku

Polská úprava je na jednu stranu přísnější než česká, jelikož pouze s předchozím souhlasem spotřebitele mohou být za účelem uzavření smlouvy použity nejen automatický volací systém, fax a automatické rozesílání elektronické pošty, ale i videotelefon, elektronická pošta (tj. i manuálně rozesílaná) a jiné elektronické prostředky komunikace na dálku (čl. 6 odst. 3 OPK). Na druhou stranu polský právní řád nedává spotřebiteli možnost vyloučit použití jiných než uvedených komunikačních prostředků. Provedení Směrnice je tedy fragmentární.

142 ŁĘTOWSKA, Ewa. Prawo umów konsumenckich. 2. wyd. Łodż : Wydawnictwo C.H. Beck, 2002.

s. 280. Překlad autora.

143 Tamtéž. s. 279.

Spotřebiteli nesmí v souvislosti s užitím komunikačních prostředků na dálku vzniknout žádné náklady (čl. 6 odst. 4). Nadbytečné se tak jeví provedení podnikatelovi povinnosti informovat spotřebitele o nákladech použití prostředků komunikace na dálku. Česká právní úprava náklady vznikající použitím prostředků komunikace na dálku zmiňuje pouze v souvislosti s prostředky, jejichž použití vyžaduje předchozí souhlas spotřebitele.

4.2.5 Informační povinnost

Z veškeré komunikace od prvního kontaktu se spotřebitelem ať už ve formě návrhu, výzvy k podání návrhu nebo výzvy k zahájení jednání, musí jednoznačně (co do obsahu) a srozumitelně (co do formy – např. velikost písma) vyplývat úmysl podnikatele uzavřít smlouvu (čl. 6 odst. 2 OPK).144

Informační povinnost podle čl. 9 OPK se liší od české i slovenské úpravy. Předsmluvní informační povinnost musí být splněna jakýmkoliv komunikačním prostředkem na dálku nejpozději zároveň s výzvou k zahájení jednání nebo k podávání návrhů na uzavření smlouvy.145 Tato povinnost se vztahuje nejen na informace podle čl. 4 Směrnice, ale i druhé věty čl. 5. Výčet informací v zásadě odpovídá Směrnici, více informací musí být poskytnuto o totožnosti podnikatele (sídlo, orgán, u kterého je zaregistrován, číslo registrace), proveden nebyl požadavek na poskytnutí informací o službách poskytovaných podnikatelem a zárukách. Kromě výše uvedeného obecného požadavku na zřejmost účelu jednání musí být poskytované informace srozumitelné, jasné a snadno čitelné. Nejpozději při započetí s plněním musí podnikatel veškeré již poskytnuté informace písemně potvrdit. Výjimkou jsou pouze smlouvy, kde je plnění poskytováno prostředky komunikace na dálku a cenu vyúčtuje provozovatel těchto prostředků. I zde ale musí být spotřebiteli poskytnuty informace o totožnosti podnikatele.

Smlouva musí určit místo a podmínky pro podávání stížností tak, aby to pro spotřebitele nepředstavovalo nepřiměřené obtíže nebo náklady (čl. 11 odst. 2 OPK).

Podrobněji jsou upraveny smlouvy o pravidelném nebo opakovaném plnění. Tyto smlouvy mohou být uzavřeny na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud je smlouva uzavřena na dobu delší než jeden rok a uplynula-li tato doba, považuje se

144 Tamtéž. s. 281.

145 Tamtéž. s. 285.

taková smlouva za smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Smlouvy na dobu neurčitou mohou obě strany vypovědět bez udání důvodu s měsíční výpovědní lhůtou (čl. 8 OPK).

4.2.6 Právo odstoupit od smlouvy

Spotřebitel je oprávněn odstoupit od smlouvy do deseti dnů (čl. 7 odst. 1 OPK) ode dne doručení zboží nebo uzavření smlouvy v případě služeb (čl. 10 odst. 1).

Odstoupení od smlouvy musí být učiněno v písemné formě. Lhůta pro odstoupení od smlouvy je sice kratší než v OZ, ale stejně jako v Návrhu OZ postačí, pokud je v uvedené lhůtě odesláno dodavateli (čl. 7 odst. 1).

Odstoupit od smlouvy je možné bez udání důvodu (čl. 7 odst. 1) a v souvislosti s ním nesmí být požadována žádná platba (odst. 2).

Lhůta pro odstoupení od smlouvy v případě nesplnění informační povinnosti činí tři měsíce ode dne doručení zboží nebo uzavření smlouvy u služeb (čl. 10 odst. 2). Stejně jako v OZ i zde se sankční lhůta pro odstoupení od smlouvy uplatní nejen při nesplnění potvrzovací povinnosti, jak to vyžaduje Směrnice, ale i předsmluvní. Pokud spotřebitel obdrží potvrzení během tříměsíční lhůty, začíná od toho okamžiku běžet lhůta desetidenní (čl. 10 odst. 2). Ani OPK nestanoví maximální délku lhůty pro odstoupení a výslovně tak není vyřešeno, zda běží spotřebiteli desetidenní lhůta i v případě, kdy obdrží potvrzení méně než deset dní před koncem tříměsíční lhůty.

Pokud dojde k odstoupení od smlouvy, považuje se smlouva za neplatnou a strany si musí nejpozději do čtrnácti dnů vrátit veškerá poskytnutá plnění. Ta musí být vrácena beze změny vyjma změn vyplývajících z běžného používání. OPK dokonce spotřebiteli v případě odstoupení od smlouvy přiznává právo na zákonné úroky z předem zaplacených záloh, a to ode dne jejich zaplacení (čl. 10 odst. 3).

Výčet smluv, od kterých spotřebitel nemá právo odstoupit, v zásadě odpovídá čl. 6 odst. 3 Směrnice (čl. 10 odst. 3 OPK). Stejně jako v české a slovenské úpravě, ani zde není výslovně uvedeno zboží s prošlou dobou spotřeby. Výjimka týkající se dodávky novin, periodik a časopisů byla stručně implementována jako dodání tisku. Není uvedeno, zda se jedná o tisk periodický nebo neperiodický, zřejmě tak spotřebitel nemůže odstoupit od smluv týkajících se knih.

Účinky odstoupení od smlouvy se vztahují také smlouvu o půjčce nebo úvěru, pokud je spotřebitelovo plnění hrazeno z půjčky nebo úvěru poskytnutého podnikatelem nebo třetí osobou na základě smlouvy mezi ní a dodavatelem (čl. 13 odst. 2). Toto provedení nezakazuje uplatnění sankcí za zrušení smlouvy o půjčce nebo o úvěru (čl. 6 odst. 4 Směrnice) a je tak pouze fragmentární.

Podnikatel je také povinen písemně potvrdit spotřebiteli, že obdržel vrácené plnění (čl. 13 odst. 1 OPK).

4.2.7 Plnění závazků

Smlouva nesmí spotřebiteli ukládat povinnost poskytnout své plnění (cenu nebo jinou odměnu), dokud nesplnil podnikatel svou povinnost plnit (čl. 11 odst. 1 OPK). Takové ustanovení smlouvy je třeba považovat za neplatné. Zbytek smlouvy však, stejně jako v českém právním řádu, zůstane zásadně platný.146 Vzhledem k zakotvení spotřebitelova práva na úroky ze záloh v případě odstoupení od smlouvy po spotřebiteli zřejmě mohou být požadovány zálohy, nikoliv však uhrazení plné ceny.

Pokud se strany nedohodli jinak, je podnikatel povinen splnit závazek do třiceti dnů od okamžiku, kdy spotřebitel projevil svou vůli uzavřít smlouvu, tj. od okamžiku, kdy spotřebitel přijal návrh nebo sám učinil návrh, pokud následně došlo k uzavření smlouvy. Jestliže není podnikatel schopen splnit svůj závazek z důvodu nedostupnosti předmětu plnění, musí bezodkladně, nejpozději však do třiceti dnů od uzavření smlouvy, informovat spotřebitele a vrátit mu veškeré zaplacené částky. Pokud to bylo domluveno ve smlouvě, může podnikatel v případě nedostupnosti dohodnutého plnění poskytnout spotřebiteli náhradní plnění stejné kvality, sloužící ke stejnému účelu, za stejnou cenu nebo odměnu. Zároveň musí spotřebitele písemně informovat o jeho právu odstoupit od smlouvy a náhradní plnění vrátit na náklady podnikatele (čl. 12 OPK).

4.2.8 Setrvačný prodej

Polská úprava nezakazuje reálnou ofertu ani setrvačný prodej. OPK pouze stanoví, že poskytování plnění nevyžádané spotřebitelem je podnikatelovým rizikem a nezakládá spotřebiteli žádné povinnosti (čl. 15). Spotřebitel tedy není povinen

146 Tamtéž. s. 287.

takové plnění vydat, vrátit a nemusí podnikatele ani informovat. Na druhou stranu ale toto ustanovená nezakládá spotřebiteli práva k předmětu plnění. Stejně jako v OZ ani zde nejsou vymezeny práva spotřebitele k dodané věci ani jeho možnosti nakládání s ní.

4.2.9 Zákaz omezení práv spotřebitele

Práva, která spotřebiteli poskytuje výše rozebíraná úprava, nesmí být smlouvou vyloučena ani omezena, a to ani v případě volby práva cizího státu (čl. 17 OPK).

Závěr

Soukromoprávní ochranu spotřebitele upravuje hlava pátá OZ. Systematické zařazení spotřebitelských smluv do obecné části OZ není nejvhodnější, lépe by bylo umístit je do části osmé, závazkového práva. Pořadí jednotlivých ustanovení postrádá jakýkoliv smysl a nejsou jasně oddělena obecná ustanovení od zvláštních. Směrnice samotná je provedena v § 53 OZ. Provedení celého předpisu do jediného paragrafu prakticky vylučuje možnost jednoduchého, jasného a přehledného třídění.

Některá ustanovení byla provedena přísněji, např. spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů nebo zákaz vniku nákladů spotřebiteli v souvislosti s použitím prostředků komunikace na dálku umožňujících individuální jednání. Některá ustanovení Směrnice byla provedena nepřesně nebo mírně odlišně, např. povinnost dodavatele poskytovat informace s přihlédnutím k zásadám dobré víry a ochrany osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů. Odlišně je upraven také zákaz setrvačného prodeje.

Vůbec nebyl proveden např. čl. 7 Směrnice specificky upravující povinnosti stran při plnění závazku a dále daleko závažnější povinnost dodavatele písemně potvrdit spotřebiteli obdržené informace. Proveden nebyl také požadavek, aby se účinky odstoupení od smlouvy vztahovaly též na případnou smlouvu o úvěru. Neprovedením těchto ustanovení je závažně oslabena ochrana spotřebitele.

Právní jistota je narušena také doslovným přebíráním pojmů bez ohledu na jejich význam v českém právu a užíváním pojmů v našem právním řádu nedefinovaných. Např. dobrá víra v § 53 odst. 3 OZ obsahově odpovídá spíše dobrým mravům. Pojmy zboží a služby nejsou v českém právním řádu vymezeny.

Bohužel jsou zde ustanovení neaplikovatelná (§ 53 odst. 8 písm. a) OZ), jakož i ustanovení, která by zasloužila daleko podrobnější úpravu. V tomto ohledu je zcela nevyjasněná situace ohledně setrvačného prodeje. Jaká má vlastně spotřebitel práva a povinnosti ohledně nevyžádaného plnění? Jedinou jistotou je, že obdržené plnění nemusí vracet, ale není výslovně stanoveno, zda se stává vlastníkem, oprávněným držitelem či jen detentorem věci. Neexistuje judikatura, o kterou by se bylo možno opřít.

Návrh OZ některé nedostatky odstraňuje. Spotřebitelské smlouvy jsou již označovány jako smlouvy uzavírané se spotřebitelem. Distanční smlouvy jsou upraveny ve zvláštním oddílu147 v části Návrhu OZ regulující závazky.

Návrh OZ již obsahuje úpravu povinnosti potvrdit informace, vztažení účinků odstoupení od smlouvy i na smlouvu o úvěru či zápůjče a povinnost podnikatele plnit do třiceti dnů od objednání zboží jinak spotřebitele informovat a vrátit mu jeho plnění. Lépe jsou upraveny následky setrvačného prodeje, nicméně není stanoven výslovný zákaz této praktiky.

I zde lze však nalézt některé nedostatky. Z nepochopitelných důvodů např. není vůbec upravena možnost spotřebitele vyloučit použití některých prostředků komunikace na dálku.

Slovensko a Polsko se vydalo cestou přijetí zvláštních zákonů, které upravují některé smlouvy uzavírané se spotřebiteli. Obecným předpisem pro tyto smlouvy v obou případech zůstává občanský zákoník (SOZ, KC).

V porovnání s Českou republikou oba státy upravili odlišně lhůtu pro odstoupení od smlouvy (Slovensko 7 pracovních dnů, Polsko 10 dnů). Další rozdíly lze spatřit např. ve výlučném užití opt in principu v polském OPK nebo v dodavatelově povinnosti potvrdit veškeré informace poskytnuté v rámci předsmluvní informační povinnosti.

Obě úpravy trpí obdobnými nedostatky jako OZ. Např. slovenská úprava obsahuje výslovný zákaz setrvačného prodeje. Neupravuje však následky porušení tohoto zákazu, co se práv spotřebitele k obdržené věci týče. Polská úprava stanoví, že spotřebiteli v souvislosti s neobjednaným plněním nevznikají žádné povinnosti, opět ale nejsou řešena jeho práva.

Shodně naopak všechny tři státy přijali např. povinnost dodavatele informovat spotřebitele před uzavřením smlouvy nejen o své totožnosti, ale i sídle (adrese) a (kromě Slovenska) o registraci.

Celkově hodnotím implementaci Směrnice do slovenského a polského práva za zdařilejší oproti implementaci v OZ.

De lege ferenda by bylo možno uvažovat o následujících úpravách. Nejprve je to samozřejmě provedení veškerých ustanovení řádně v souladu se Směrnicí.

147 Část čtvrtá (relativní majetková práva), hlava I (Obecná ustanovení o závazcích), díl 4 (Zvláštní ustanovení o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem), oddíl 2 (Uzavírání smluv distančním způsobem).

Při tom by zákonodárce měl brát v úvahu zásady a terminologii českého právního

řádu tak, aby provedená ustanovení byla se zbytkem právního řádu konzistentní.

Je třeba si také uvědomit, komu je právní úprava určena. V případě spotřebitelských smluv jsou adresáty především spotřebitelé, typicky práva neznalé osoby. Jsem si vědom rozdílů mezi běžným a právním jazykem, stejně tak jsem si vědom nutnosti exaktních obratů, které v některých případech nemusí být bez znalosti interpretačních technik snadno pochopitelné I tak se ale domnívám, že je možno právní úpravu spotřebitelských smluv učinit pro běžného člověka jasnou a srozumitelnou. S tím souvisí i otázka, jaký předpis by měl tuto úpravu obsahovat. Problematické je z hlediska přehlednosti roztříštění úpravy do mnoha právních předpisů. Řešením by mohlo být přijetí „spotřebitelského zákoníku“, který by obsahoval veškerá práva a povinnosti stran v případě spotřebitelských smluv. Bohužel by tím ale došlo ke smíšení soukromoprávních a veřejnoprávních norem. V porovnání se současnou úpravou v OZ by ale nebylo špatné řešení přijmout zvláštní předpis obsahující pouze soukromoprávní normy. V návrhu OZ je již úprava o poznání přehlednější a v zásadě správně systematicky zařazena.

Je třeba také vyjasnit vztah mezi setrvačným prodejem a reálnou ofertou a jasně stanovit, zda je reálná oferta dovolená či zakázaná.

Stejně tak by bylo vhodné přesněji specifikovat jednotlivá stádia kontraktace na dálku. Konkrétně, které úkony jsou považovány za návrh, které za přijetí návrhu, a kdy je smlouva považována za uzavřenou. Ačkoliv se o vyjasnění tohoto problému snaží Návrh OZ (§ 1665 odst. 2), v zápětí je tato snaha v podstatě negována (§ 1666).

Významně by měl být přehodnocen také způsob řešení sporů dodavatele a spotřebitele. Spotřebiteli, kterému se nepodaří domluvit s dodavatelem, se zřídka vyplatí zahájit soudní řízení k dosažení svých práv vhledem k nákladnosti a zdlouhavosti takového postupu. Zde lze uvažovat o zřízení instituce

„spotřebitelského arbitra“, který by spory ze spotřebitelských smluv řešil neformálním způsobem v krátkých lhůtách a bez předem placených poplatků za zahájení řízení, nebo s poplatky v minimální výši.

Na druhou stranu by si sami spotřebitelé měli uvědomit, že jsou to oni, kdo využívá nabídek dodavatelů, a že oni se mohou rozhodnout na základě svobodné volby s kým, za jakých podmínek a zda vůbec smlouvu uzavřou. Samozřejmostí každého kvalifikovaného výběru je sběr informací a hodnocení variant. Není moudré

uzavírat smlouvu při nedostatku informací, pouze na základě ceny. Sami spotřebitelé mohou do značné míry ovlivnit podobu nabídek, pokud se sami od sebe nebudou spokojovat s těmi méně solidními. V souvislosti s dálkovým prodejem nevzniká problém dostupnosti a vzdálenosti provozovny dodavatele. Zvláště při rozměrech České republiky hraje vzdálenost spotřebitele od dodavatele v naprosté většině případů pramalou roli. Je třeba hledat rozumnou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele a smluvní svobodou stran.

Summary

The thesis deals with analysis of consumer rights in respect of contracts concluded at a distance. The main objective is to assess the implementation of the Directive 97/7/EC of the European Parliament and of the Council of 20 May 1997 on the protection of consumers in respect of distance contracts (“Directive”) in the Czech legal system and in the Draft of new Civil Code. Furthermore, there is a comparison of implementation in two Member States of the European Union, namely Poland and Slovakia, conducted. Decisions of the Court of Justice of the European Union and courts of the member states are taken into account.

The thesis consists of four successive chapters. The first chapter contains basic definitions of terms used by the Directive in relation to consumer contracts.

The second chapter deals with the cases not covered by the Directive and relevant Czech legislation. Not all consumer distance contracts enjoy the legal protection afforded by the Directive.

The third chapter deals with consumer relationship, which arises not only in terms of the contract, but also in terms of noncontractual obligations under the law. This part analyses various rights and obligations of the parties. Namely, it is the obligation to provide certain information before and after conclusion of the contract, the right of withdrawal and inertia selling.

There is the legislation in Slovakia and Poland compared in the fourth chapter.

The regulation of consumer contracts was adopted on the basis of membership of the Czech Republic in the European Union. The Directive is implemented primarily in § 53 of the Civil Code. Questions common to consumer contracts in general are carried out also in other provisions. Unfortunately, the Directive was not transferred well into the Czech legal system, despite several amendments of the Civil Code were adopted. Some parts of the Directive were not implemented at all. It is the case of Article 5 paragraph 1 first sentence, Article 6 paragraph 4 and whole Article 7. On the other hand, the Czech Civil Code gives consumers the right to withdraw from the contract within fourteen days instead of seven working days as stipulated in the Directive. The difference can be found for example in the definition of consumer distance contract. The contract does not

need to be concluded under an organized distance sales or service-provision scheme run by the supplier. Other differences can be found in the obligation to provide information, the beginning of the period of withdrawal etc. The inertia selling is not explicitly prohibited and consequences of this practice are not regulated at all.

Currently, the Draft of the new Civil Code is being discussed (“Draft”). This enactment removes some of the shortcomings of current legislation. Inertia selling is not explicitly prohibited, but its consequences are better adapted. Also, the requirement that the effects of withdrawal apply to the credit agreement is transferred. Absence of this provision in the actual Civil Code may bring consumers in a very disadvantageous position. There can be found further changes there, the transposition cannot be described as satisfactory though. The Draft for example does not admit consumer the right to suspend using means of distance communication that allow individual communication. However, the Draft is more understandable and, in principle, it does not reduce the level of protection afforded to consumers by the Civil Code.

A separate chapter deals with a comparison of regulation of distance consumer contracts in Slovakia and Poland. Slovakia was chosen because it has common history with the Czech Republic. Until 1992, these two countries formed one republic. Poland was chosen because of the common border with the Czech Republic. In addition, Czech consumers often buy goods in this state.

Slovakia and Poland both chose the path of adopting a separate act regulating (some) consumer contracts. However, general principles and institutions common to all consumer contracts are still involved to their civil codes.

As in the Czech Republic, there are some inaccuracies in legislation implementing the Directive in both states. Compared with the current Czech Civil Code, the Directive is transferred better, though.

Of course, some differences can be found in the statues implementing the Directive. For example, both states use different terms to describe the party contracting with the consumer. In Poland, it’s an entrepreneur, in Slovakia, it’s a seller. This change should not cause any problems. The Slovak consumer may withdraw from the contract within seven working days, as well as under the Directive. In Poland, this period is ten days and it is met if the statement is sent before the end of the period. Also, according to the Draft, it is sufficient

if the consumer sends the withdrawal statement within the period. It does not matter when the supplier is notified.

As well as in the case of the Czech Civil Code, question of inertia selling is not sufficiently solved by the legislation of both countries. Inertia selling is explicitly prohibited only in Slovakia. However, the consequences of this practice are not regulated. The Draft is the most advanced in this regard.

De lege lata proper implementation of all articles of the Directive can be recommended. The fact that the addressee of the Directive (and statues in which it is implemented) are primarily consumers should be taken in consideration. Therefore, the law should be clear and understandable. The lawmaker should not only transfer the Directive literally, but he should adapt it to the specifics of the Czech legal system so as to form its integral part. Currently, this requirement is not met, not only because there are used terms that either are not defined in the Czech law or are used in different meaning, in relevant prescriptions of the Civil Code (such as goods, good faith, order).

Seznam použité literatury

Knižní publikace a periodika

• ALPA, Guido; ANDENAS, Mads. Grundlagen des Europäischen Privatrechts. Deutsche Ausgabe von Maren Heidemann unter Mitarbeit von Martin Ochs. Berlin : Springer, 2010. 441 s. ISBN 9783540795858.

• DOBROVODSKÝ, Róbert. Ochrana spotrebitel'a pri neobjednaných tovaroch a službách. Justičná revue. 2008, roč. 60, č. 3, s. 400-408.

• ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek

§ 1-487. Praha : Linde, 2008. 1391 s. ISBN 9788072016877.

• ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 2. svazek

§ 488-880. Praha : Linde, 2008. s. 1397-2639. ISBN 9788072016877.

• FIALA, Josef; KINDL, Milan. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 650 s. ISBN 9788073802288.

• HAVEL, Bohumil. Poznámky k ustanovení § 53 odstavec 8 občanského zákoníku (Induktivní náhled). Právník. 2004, roč. 143, č. 1, s. 68-81.

• HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Praha : ASPI, 2004. 451 s. ISBN 8073570645.

• HURDÍK, Jan; FIALA, Josef; HRUŠÁKOVÁ, Milana. Úvod do soukromého práva. 3. nezměněné vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 158 s. ISBN 8021041129.

• HURDÍK, Jan; LAVICKÝ, Petr. Systém zásad soukromého práva. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 197 s. ISBN 9788021050631.

• KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 159-204. ISBN 8073571331.

• KNOBLOCHOVÁ, Věra. Náklady na dopravu zboží objednaného na dálku při odstoupení od smlouvy. Jurisprudence. 2010, roč. 19, č. 5, s. 57-61.

• KRÁL, Richard. K přesahující transpozici směrnic ES. Právník. 2001, roč. 140,

č. 9, s. 903-912.

• KRÁL, Richard. Zásady aplikace komunitárního práva národními soudy. Praha : C.H. Beck, 2003. 101 s. ISBN 8071797995.

• KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno : Doplněk, 2009. 462 s. ISBN 9788072392315.

• LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 200-208.

• ŁĘTOWSKA, Ewa. Prawo umów konsumenckich. 2. wyd. Łodż : Wydawnictwo C.H. Beck, 2002. 630 s. ISBN 8371108621.

• MELZER, Filip. K úpravě ochrany spotřebitele ve vládním návrhu občanského zákoníku. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 21, s. 771-776.

• POLČÁK, Radim; ŠTĚDROŇ, Bohumír. K některým právním otázkám e- kontraktace. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2004, č. 18, s. 683-686.

• RADEIDEH, Malek. Fair trading in EC law : information and consumer choice in the internal market. Groningen : Europa Law Publishing, 2005. 339 s. ISBN 907687140.

• REICH, Norbert. Citizenship in the Information Society - The Case of Electronic Contracting. In WILHELMSSON, Thomas; TUOMINEN, Salla; TUOMOLA, Heli. Consumer law in the information society. The Hague : Kluwer Law International, 2001. s. 163-178. ISBN 9788072016877.

• SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2009, roč. 17, č. 10, s. 364- 368.

• SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. 134 s. ISBN 9788074000379.

• SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2010, roč. 18, č. 14, s. 513-517.

• SELUCKÁ, Markéta. Smlouva o poskytování přepravních služeb a její chápání v rámci směrnice 97/7/ES. Jurisprudence. 2006, roč. 15, č. 1, s. 45-48.

• SVOBODA, Pavel. et al. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001. 461 s. ISBN 8072013114.

• ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 550 s. ISBN 9788073574666.

• ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : Komentář, § 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. 1394 s. ISBN 9788074001086.

• TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 368-372.

• TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Leges, 2010. 301 s. ISBN 9788087212608.

• VOJČÍK, Peter, et al. Občiansky zákonník : stručný komentár. 2. dopl. a preprac. vyd. Bratislava : IURA EDITION, 2009. 1234 s. ISBN 9788080782498.

• ZOLL, Fryderyk. Pre-contractual Duties from the Perspective if Polish Private Law – Selected Issues. In GRUNDMANN, Stefan; SCHAUER, Martin. The architecture of European codes and contract law. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International, 2006. s. 339-358. ISBN 9041125302.

Elektronické zdroje

• Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. 845 s. Dostupné z: <http://www.eu-consumer- law.org/consumerstudy_full_en.pdf>.

• Již 84% českých uživatelů internetu nakupuje online [online]. 17.02.2011 [cit. 2011-02-23]. Gemius SA. Dostupné z: <http://cz.gemius.com/cz/novinky/2011- 02-17/01>.

• MATEJKA, Ján. Malá poznámka k právní úpravě spotřebitelských smluv, zejména pak k výkladu § 53 odst. 8 ObčZ. ITprávo [online]. 14.03.2002 [cit. 2011-02-14]. Dostupné z: <http://itpravo.cz/index.shtml?x=73410>.

• MATEJKA, Ján. Většina českých i-shopů porušuje zákon – pro informovaného spotřebitele to ale může být velká výhoda!. ITprávo [online]. 25.11.2003 [cit. 2011-02-13]. Dostupné z: <http://itpravo.cz/index.shtml?x=147983>.

• PALLA, Tomáš. Vznik spotřebitelské smlouvy v internetovém obchodě.

epravo.cz [online]. 04.11.2009 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z:

<http://www.epravo.cz/top/clanky/vznik-spotrebitelske-smlouvy-v-internetovem- obchode-58686.html>.

• TICHÝ, Miroslav. Podomový a zásielkový predaj : novela zákona o ochrane spotrebiteľa. ITprávo [online]. 15.06.2006 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z:

<http://www.poradca.sk/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=54575

Judikatura

Česká republika

• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2008, sp. zn. 32 Odo 512/2006.

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.01.2006, sp. zn. 3 As 37/2005.

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.04.2002, sp. zn. 25 Cdo 252/2001.

SDEU

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 03.07.1997, sp. zn. C-269/95. Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 03.09.2009, sp. zn. C-489/07. Pia Messner proti Firma Stefan Krüger.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10.03.2005, sp. zn. C-336/03. easyCar (UK) Ltd proti Office of Fair Trading.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10.04.1984, sp. zn. 14/83. Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13.11.1990, sp. zn. C-106/89. Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15.04.2010, sp. zn. C-511/08. Handelsgesellschaft Heinrich Heine GmbH proti Verbraucherzentrale Nordrhein- Westfalen eV.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16.12.2008, sp. zn. C-205/07. Lodewijk Gysbrechts a Santurel Inter BVBA.

• Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26.02.1986, sp. zn. 152/84.

M. H. Marshall proti Southampton and South-West Hampshire Area Health Authority (Teaching).

Zahraniční

• Doporučení Kuluttajavalituslautakunta (Finsko) ze dne 10.07.2003, sp. zn. 02/36/968. Dostupné z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID= 132>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=132>.

• Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 03.11.2004, sp. zn. VIII ZR 375/03. Dostupný z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=28>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=28>.

• Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 19.03.2003, sp. zn. VIII ZR 295/01. Dostupný z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=21>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=21>.

• Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 20.07.2006, sp. zn. I ZR 228/03. Dostupný z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=486>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=486>.

• Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 21.10.2004, sp. zn. III ZR 380/03. Dostupný z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=27>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=27>.

• Rozsudek Oberlandesgericht Karlsruhe (Německo) ze dne 05.09.2007, sp. zn. 15U 226/06. Dostupné z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=499>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID= 499>.

• Rozsudek Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 27.09.2005, sp. zn. 1 Ob 110/05s. Dostupný z: <http://www.eu-consumer- law.org/casetext_en.cfm?JudgmentID=408>. Abstrakt v angličtině dostupný z:

<http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?JudgmentID=408>.

Použité právní předpisy

Česká republika

• Vládní návrh nového občanského zákoníku.

• Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

• Zákon č. 135/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů.

• Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Evropská unie

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku v konsolidovaném znění.

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

• Smlouva o fungování Evropské unie, C 83/47, v konsolidovaném znění.

Zahraniční

• Ustawa z dnia 2 marca 2000 r., o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrządzoną przez produkt niebezpieczny (Dz. U. rok 2000, nr 22 poz. 271 z późniejszymi zmianami).

• Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r., kodeks cywilny (Dz. U. rok 1964, nr 16, poz. 93 z późniejszymi zmianami).

• Zákon č. 40/1964 Zb., občiannsky zákonník, v znení neskorších predpisov.

• Zákon č. 108/2000 Z.z., o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji, v znení neskorších predpisov.

Ostatní zdroje

• Důvodová zpráva k vládnímu návrhu nového občanského zákoníku. Dostupná z:

<http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce- storage/files/Duvodova%20zprava%20OZ_ver_2010.pdf >.

• Sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru : Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013, KOM(2007) 99 v konečném znění.

Příloha I: Srovnávací tabulka

Tabulka 1: Porovnání implementace Směrnice

Směrnice		Česká republika				Slovensko		Polsko
		OZ		Návrh OZ		OSZP, pokud není uvedeno jinak		OPK, pokud není uvedeno jinak (překlad autora)
Čl. 2	Pro účely této směrnice se rozumí: 1. „smlouvou uzavřenou na dálku“ jakákoli smlouva týkající se zboží nebo služeb uzavřená mezi dodavatelem a spotřebitelem v rámci systému organizovaného prodeje na dálku nebo systému poskytování služeb prováděného dodavatelem, který pro účely smlouvy používá až do dne uzavření smlouvy výhradně jeden nebo více komunikačních prostředků na dálku,	§ 52 odst. 1	Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.	§ 1742	Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.	§ 9 odst. 1	Zmluva uzavieraná na diaľku je zmluva, ktorú uzaviera predávajúci a spotrebiteľ na zásielkový predaj tovaru alebo na poskytnutie služby na diaľku výlučne prostredníctvom prostriedkov komunikácie, ako je najmä… Viz níže, provedení čl. 2 odst. 4 Směrnice	Čl. 6 odst. 1	Spotřebitelské smlouvy uzavřené bez současné přítomnosti obou stran pomocí prostředků komunikace na dálku, zejména… viz níže, provedení čl. 2 odst. 4 Směrnice, jsou smlouvy na dálku, pokud je smluvním partnerem spotřebitele podnikatel, který tímto způsobem organizuje svou činnost.
		§ 53 odst. 1	Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména… Viz níže, provedení čl. 2 odst. 4 Směrnice	§ 1751 odst. 1	Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá- li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“)… Viz níže, provedení čl. 2 odst. 4 Směrnice
	2. „spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která ve smlouvách v oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou činnost nebo výkon povolání,	§ 52 odst. 3	Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.	§ 395	Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.	§ 52 odst. 4 SOZ	Spotrebiteľ je fyzická osoba, ktorá pri uzatváraní a plnení spotrebiteľskej zmluvy nekoná v rámci predmetu svojej obchodnej činnosti alebo inej podnikateľskej činnosti.	Čl. 221 KC	Za spotřebitele se považuje fyzická osoba činící právní úkony, které přímo nesouvisí s její obchodní nebo profesní činnosti.
	3. „dodavatelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která ve smlouvách v oblasti působnosti této směrnice jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání,	§ 52 odst. 2	Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.	§ 396	(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je	§ 2 odst. 1	Podomový predaj tovaru alebo poskytovanie služieb, zásielkový predaj tovaru alebo poskytovanie služieb sa uskutočňujú na základe zmluvy, ktorá sa uzaviera medzi predávajúcim 2 ),	Čl. 431 KC	Podnikatel je fyzická osoba, právnická osoba a organizační jednotka uvedená v čl. 331 § 1, která provádí svým jménem podnikatelskou nebo profesní činnost.

považován se zřetelem k této

činnosti za podnikatele.

(2) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely

§ 1885 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná svým jménem na účet podnikatele.

ktorý spotrebiteľovi predáva výrobky alebo poskytuje služby, alebo osobou konajúcou v mene alebo

v záujme predávajúceho (ďalej len "predávajúci") a spotrebiteľom na tovar

alebo služby, ktoré z predaja tovaru alebo z poskytovania služieb nie sú týmto zákonom vylúčené

alebo zakázané.

Pozn.:

2) Napríklad § 2 ods. 2 Obchodného zákonníka.

4. „komunikačními prostředky na dálku“ jakékoli prostředky, které mohou být použity k uzavření smlouvy mezi dodavatelem

a spotřebitelem bez jejich současné fyzické přítomnosti. Příkladmý seznam prostředků spadajících do oblasti působnosti této směrnice je uveden v příloze I

(Příloha I, Komunikační prostředky podle čl. 2 odst. 4:

- Tiskovina bez adresy

- Tiskovina s adresou

- Standardní dopis

- Reklama v tisku s objednávkovým formulářem

- Katalog

- Telefon s lidskou účastí

- Telefon s účastí automatu (automatický volací přístroj, audiotext)

- Rozhlas

§ 53

odst. 1

Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku,

které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku

s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon

s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet.

§ 1751

odst. 1

Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy

a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu

bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen

„prostředek komunikace na dálku“)…

§ 9

odst. 1

Zmluva uzavieraná na diaľku je zmluva, ktorú uzaviera predávajúci a spotrebiteľ

na zásielkový predaj tovaru alebo na poskytnutie služby na diaľku výlučne prostredníctvom prostriedkov komunikácie, ako je najmä adresovaný list, adresovaná tlačovina, neadresovaná tlačovina, ponukový katalóg, inzercia v tlači s formulárom objednávky, automatické telefónne zariadenie, telefón, videofón, fax, videotex (mikropočítač a televízna obrazovka) s klávesnicou alebo obrazovkou reagujúcou na dotyk, rozhlas, televízia pri predaji cez telefón alebo elektronická pošta.

Čl. 6

odst. 1

Spotřebitelské smlouvy uzavřené bez současné přítomnosti obou stran pomocí prostředků komunikace na dálku, zejména tištěného

nebo elektronického objednávkového formuláře neadresovaného nebo adresovaného, hromadné korespondence v tištěné nebo elektronické podobě, reklamy v tisku s vytištěným objednávkovým formulářem, reklamy v elektronické podobě, katalogu, telefonu, faxu, rádia, televize, automatického volacího přístroje, videotelefonu, videotextu, elektronické pošty nebo jiných prostředků elektronické komunikace

ve smyslu zákona ze dne

18. července 2002 o poskytování elektronických služeb (Dz.U. 144, poz. 1204), jsou smlouvy

na dálku, pokud je smluvním

	- Videofon (telefon s obrazovkou) - Videotext (mikropočítač s televizní obrazovkou) s klávesnicí nebo dotykovou obrazovkou - Elektronická pošta - Faxový přístroj (fax) - Televize (teleshopping))								partnerem spotřebitele podnikatel, který tímto způsobem organizuje svou činnost.
	5. „provozovatelem komunikačních prostředků“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba veřejného nebo soukromého práva, jejíž podnikatelská činnost nebo výkon povolání zahrnuje poskytování jednoho nebo více komunikačních prostředků na dálku dodavatelům.	-	-	-	-	-	-	-	-
Čl. 3	1. Tato směrnice se nevztahuje na smlouvy:	§ 54	Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a se nevztahují na smlouvy	§ 1759	Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu	§ 9 odst. 4	Ustanovenia odsekov 1 až 3 sa nevzťahujú na predaj tovaru alebo na poskytovanie služieb uskutočňovaných na základe	Čl. 16	1. Ustanovení o smlouvách uzavíraných na dálku se nevztahují na smlouvy:
	- vztahující se k jakékoli finanční službě, na níž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES,		a) o finančních službách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 až 3 a 5 a § 53a se na tyto smlouvy použijí,		g) o finanční službě uzavíranou pomocí prostředku komunikace na dálku, není-li dále stanoveno jinak.		a) zmluvy vzťahujúcej sa na finančné služby uzavretej podľa osobitného predpisu,		-
	- uzavřené za použití prodejních automatů nebo automatizovaných prostorů pro obchodní účely,		b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven,		a) uzavíranou prostřednictvím prodejního automatu nebo automatizované obchodní provozovny,		b) zmluvy uzavretej prostredníctvom predajných automatov alebo automatizovaných obchodných priestorov,		1) uzavírané pomocí prodejních automatů, 2) uzavírané pomocí jiných automatů umístěných v obchodních prostorech
									6) o důchodech,

	- uzavřené s provozovateli telekomunikací za použití veřejných placených telefonů,		c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů,		b) uzavíranou provozovatelem prostředku komunikace na dálku prostřednictvím veřejného telefonu,		c) zmluvy uzavretej s telekomunikačními spojovateli prostredníctvom verejných automatických telefónov,		8) uzavřené s provozovateli telekomunikací za použití veřejných telefonních automatů,
	- uzavřených za účelem výstavby a prodeje nemovitostí nebo týkajících se jiných práv k nemovitostem s výjimkou nájmu,		d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,		c) uzavíranou na výstavbu či prodej nemovité věci nebo týkající se jiného práva k nemovité věci, ledaže se jedná o nájem,		d) zmluvy o výstavbe, prevode nehnuteľností alebo o iných právach k nehnuteľnostiam s výnimkou ich nájmu,		9) týkající se nemovitostí, s výjimkou nájmu,
	- uzavřené na veřejné dražbě.		e) uzavírané na základě dražeb,		e) uzavíranou na základě dražby,		e) zmluvy uzavretej na verejných dražbách,		10) uzavřené na dražbách.
	2. Ustanovení článků 4, 5, 6 a čl. 7 odst. 1 se nevztahují:		-		-		-		2. Ustanovení čl. 7, 9 a čl. 12 odst. 1 se nevztahují na:
	- na smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží denní potřeby dodávaného do domu spotřebitele, do místa jeho bydliště nebo na jeho pracoviště pravidelnou donáškovou službou,		f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby, dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,		d) o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálým doručovatelem do spotřebitelovy domácnosti nebo do jeho sídla,		f) zmluvy o predaji potravín, nápojov alebo iného tovaru určeného na bežnú spotrebu v domácnosti, ak ich dodáva pravidelne stály predávajúci do domu spotrebiteľa, do miesta jeho bydliska alebo na jeho pracovisko,		1) prodej potravin pravidelně poskytovaných prodejcem do bydliště nebo na pracoviště spotřebitele,
	- na smlouvy o poskytování ubytovacích, přepravních, stravovacích nebo zábavních služeb, v nichž se dodavatel po uzavření smlouvy zavazuje, že tyto služby poskytne ke konkrétnímu datu nebo během konkrétní lhůty, v případech zábavních podniků, pořádaných venku, si dodavatel výjimečně může vyhradit právo nepoužít za okolností hodných zvláštního zřetele ustanovení čl. 7 odst. 2.		g) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.		f) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu nebo době, nebo		g) zmluvy o poskytnutí ubytovania, dopravy, stravovacích služieb a služieb na voľný čas, v ktorej sa predávajúci zaväzuje poskytnúť služby v dohodnutom čase alebo v dohodnutej lehote.		2) plnění, poskytované v přesně vymezeném čase, služeb v oblasti ubytování, dopravy, volnočasových aktivit, stravování; v případě venkovních volnočasových aktivit je dodavatel oprávněn si vyhradit výjimku z povinnosti informovat o nemožnosti plnění závazku uvedené v čl. 12 odst. 2, avšak pouze za podmínek stanovených ve smlouvě.
Čl. 4	1. Před uzavřením jakékoli smlouvy na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným časovým předstihem	§ 53 odst. 4	Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli	§ 1751	(1) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň	§ 10 -	(1) Pri zásielkovom predaji je predávajúci povinný pred uzavretím zmluvy na diaľku súčasne s ponukou tovaru	Čl. 9	1. Spotřebitel musí být při použití komunikačních prostředků na dálku, nejpozději v okamžiku,

přístupné následující informace:	s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace:	jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“), sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, alespoň	alebo služby spotrebiteľovi oznámiť	kdy je mu učiněna výzva k uzavření smlouvy, informován o:
a) totožnost dodavatele a v případě smluv vyžadujících platbu předem rovněž jeho adresa;	a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty,	a) své jméno, identifikující číslo a sídlo nebo bydliště a jedná-li se o zahraniční osobu, rovněž adresu místa, kde je na území České republiky její podnik nebo organizační složka, pokud byly zřízeny, jakož i údaj o zápisu v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku včetně spisové značky, pokud je přidělena, a poštovní adresu pro doručování, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,	a) svoju totožnosť, trvalý pobyt a živnostenské oprávnenie, ak zásielkový predaj vykonáva fyzická osoba, obchodné meno a sídlo, ak zásielkový predaj vykonáva právnická osoba,	1) jménu a příjmení (názvu), adrese bydliště (sídla) podnikatele a orgánu, který zaregistroval jeho podnikatelskou činnost, a také čísle, pod kterým je podnikatel zaregistrovaný,
	b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá- li činnost dodavatele režimu povolování,
b) základní vlastnosti zboží nebo služeb;	c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,	b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,	b) opis tovaru alebo služby,	2) významných vlastnostech plnění a jeho předmětu,
c) cena zboží nebo služeb, včetně veškerých daní;	d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li	c) cenu zboží nebo služby včetně všech daní a poplatků,	c) cenu tovaru alebo poskytnutej služby,	3) ceně nebo odměně zahrnující všechny součásti, zejména cla a daně,

	k ní být připočítávány
d) případné náklady na dopravu;	e) náklady na dodání,	e) náklady na dodání,	d) dodacie podmienky a náklady na dodanie tovaru,	5) ceně, čase a způsobu doručení
e) ujednání o platebních podmínkách, způsobu dodání nebo plnění;	f) způsob platby, dodání nebo plnění,	d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění,	e) platobné podmienky, Též viz písm. d)	4) podmínkách platby ceny nebo odměny, Též viz bod 5)
f) existence práva odstoupit od smlouvy, s výjimkou případů uvedených v čl. 6 odst. 3;	g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8,	g) poučení o právu odstoupit od smlouvy; poučení však nemusí zahrnout údaj o případech, kdy spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy podle § 1757 odst. 3,	f) poučenie o práve spotrebiteľa odstúpiť od zmluvy,	6) právu odstoupit od smlouvy do deseti dnů, s uvedením výjimek uvedených v čl. 10 odst. 3,
g) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, jsou-li vypočteny odlišně od základní sazby;	h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,	f) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, pokud jsou vyšší než obvyklá sazba,	g) cenu za použitie prostriedkov komunikácie na diaľku, ak sa cena určuje inou ako základnou sadzbou,	7) nákladech vyplývajících z použití prostředků komunikace na dálku, jsou-li vypočteny odlišně od běžných tarifů
h) doba, po kterou je nabídka nebo cena platná;	i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.	h) dobu, po kterou zůstávají poskytnuté údaje včetně údaje o ceně v platnosti a	h) lehotu, počas ktorej je predávajúci viazaný svojou ponukou vrátane ceny,	8) době, po kterou má nabídka nebo informace o ceně nebo odměně závazný charakter,
		i) v případě, že se má podle smlouvy jednat o opakované dodávky zboží nebo služeb, také nejkratší doba, po kterou bude smlouva strany zavazovat.	i) minimálnu lehotu, na ktorú možno zmluvu uzavrieť, ak ide o zmluvu o predaji tovaru alebo o poskytnutí služby, ktoré sa dodávajú alebo vykonávajú nepretržite alebo opakovane.	9) minimální době, na kterou má být uzavřena smlouva o nepřetržitém nebo opakujícím se plnění,
				10) místě a způsobu podávání reklamací 11) právu odstoupit od smlouvy podle čl. 8 odst. 3.
	K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7.	(2) K údajům stanoveným v odstavci 1 písm. a) a b) podnikatel zajistí trvalý veřejný přístup. Neučiní-li to, považuje se porušení této povinnosti za nesdělení údajů zakládající právo spotřebitele

					odstoupit od smlouvy podle § 1757 odst. 1.
	2. Informace uvedené v odstavci 1, jejichž obchodní účel musí být zřejmý, musí být poskytnuty jasně a srozumitelně, způsobem odpovídajícím použitým komunikačním prostředkům na dálku s náležitým ohledem zejména na zásady dobré víry v obchodních jednáních a zásady na ochranu osob podle práva členských států nezpůsobilých udělit svůj souhlas, jako například nezletilých.	§ 53 odst. 3	Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených v této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů.	§ 1743 odst. 1	Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.	-	2. Informace uvedené v odst. 1 musí být formulovány jasně, srozumitelným a snadno čitelným způsobem.
	3. V případě komunikace po telefonu musí být kromě toho totožnost dodavatele a obchodní účel hovoru jednoznačně zřejmé na počátku hovoru se spotřebitelem.	-	-	-	-	(2) Pri ponuke tovaru alebo služby prostredníctvom telefónu je predávajúci povinný oznámiť svoju identitu a obchodný zámer telefonátu už na začiatku komunikácie so spotrebiteľom.	-
Čl. 5	1. Spotřebitel musí v průběhu plnění smlouvy včas obdržet potvrzení informací uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. a) až f), a to písemně nebo jiným stálým, jemu dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem, a v případě zboží, které není určeno k dodání třetím osobám, nejpozději v okamžiku dodání, nebyly-li již tyto informace spotřebiteli písemně nebo jiným stálým,	-	-	§ 1753	Po uzavření smlouvy, nejpozději však při zahájení plnění, sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě, a to stálým a jemu dosažitelným a přístupným prostředkem alespoň a) údaje uvedené v § 1751 odst. 1 písm. a) až e),	(3) Predávajúci je povinný najneskôr v deň dodania tovaru alebo začatia poskytovania služby, ak ide o tovar, ktorý nie je určený na dodanie tretím stranám, doručiť spotrebiteľovi písomne informácie, ktoré mu poskytol podľa odseku 1 prostriedkami komunikácie na diaľku.	3. Podnikatel je povinen písemně potvrdit spotřebiteli informace uvedené v odst. 1, nejpozději v okamžiku započetí s plněním.

jemu dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem poskytnuty před uzavřením smlouvy.
V každém případě musí být poskytnuty následující informace:	§ 53 odst. 6	Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace:	-	(4) Predávajúci je povinný poskytnúť spotrebiteľovi najneskôr v deň dodania tovaru alebo začatia poskytovania služby	-	-
- písemná informace o podmínkách a postupu při uplatnění práva odstoupit od smlouvy ve smyslu článku 6, včetně případů uvedených v čl. 6 odst. 3 první odrážce,		b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,	c) podmínky a postupy pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,	a) písomné informácie o podmienkach a postupoch pri uplatňovaní práva na odstúpenie od zmluvy vrátane lehoty na odstúpenie od zmluvy alebo o nemožnosti odstúpenia od zmluvy podľa § 12 ods. 5,		viz výše, čl. 9 odst. 1, bod 11)
- adresa místa podnikání dodavatele, na kterou může spotřebitel zasílat své stížnosti,		a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,	b) adresu podnikatele, kde lze uplatnit práva vyplývající ze smlouvy,	b) adresu predávajúceho, na ktorej môže spotrebiteľ uplatniť reklamáciu alebo sťažnosť,	Čl. 11 odst. 2	Smlouva musí stanovit místo a způsob podávání stížností, které spotřebiteli nezpůsobí nepřiměřené obtíže nebo náklady. viz výše, čl. 9 odst. 1, bod 10)
- informace o službách poskytovaných dodavatelem po určitou dobu od prodeje zboží a o zárukách,		c) informace o službách po prodeji a o zárukách,	d) údaje o službách po prodeji a o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky,	c) informáciu o záruke a o servisných službách,	-	-
- existence možnosti zrušit smlouvu, nemá-li určenou dobu platnosti nebo přesahuje-li platnost smlouvy jeden rok.		d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok.	e) podmínky pro zrušení závazku, byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu delší než jeden rok.	d) informáciu o možnosti zrušenia zmluvy uzavretej na dobu neurčitú alebo na čas dlhší ako jeden rok.	Čl. 8	1. Smlouvy o nepřetržitém nebo opakujícím se plnění mohou být uzavřeny na dobu určitou nebo neurčitou. 2. Smlouva uzavřená na dobu delší než jeden rok se po uplynutí této doby považuje za smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. 3. Jestliže je smlouva uzavřena na dobu neurčitou,

							může ji každá ze strany vypovědět bez udání důvodu s měsíční výpovědní lhůtou, pokud se strany nedohodly na kratší lhůtě.
			§ 1754	(1) Ustanovení § 1753 písm. a) se nepoužije v případě, že podnikatel sdělil údaje stanovené v tomto ustanovení spotřebiteli v textové podobě, a to stálým a jemu dosažitelným a přístupným prostředkem již před uzavřením smlouvy.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na služby, které jsou plněny za použití komunikačních prostředků na dálku, poskytovány jednorázově a vyúčtovány provozovatelem komunikačních prostředků na dálku.	-	-		(2) Ustanovení § 1753 se nepoužije ani v případě, že se jedná o službu poskytnutou bezprostředně při použití komunikačních prostředků na dálku, kterou jejich provozovatel vyúčtuje.	(5) Odseky 3 a 4 sa nevzťahujú na služby poskytnuté prostredníctvom prostriedkov komunikácie na diaľku, ak sa poskytli iba raz a prevádzkovateľ prostriedku komunikácie ich zúčtoval na diaľku;	Čl. 9 odst. 4	Povinnost uvedená v odst. 3 se nevztahuje na jednorázové plnění, které je poskytnuto prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a které jsou vyúčtovány fyzickou nebo právnickou osobou, která v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje alespoň jeden prostředek komunikace na dálku přístupný pro spotřebitele a podnikatele (provozovatel prostředků komunikace),
Spotřebitel však musí mít ve všech případech možnost získat adresu místa podnikání dodavatele, kam může zasílat své reklamace.	-	-		I v tomto případě však musí být spotřebiteli sdělena adresa podnikatele, kde lze uplatnit práva vyplývající ze smlouvy.	spotrebiteľ však musí mať možnosť získať adresu predávajúceho, na ktorej môže uplatniť reklamáciu alebo sťažnosť.	Čl. 9 odst. 4	s výjimkou informací uvedených v odst. 1 bodu 1.
						Čl. 6 odst. 2	Z návrhu na uzavření smlouvy, výzvy k podání návrhu nebo objednávky nebo zahájení jednání musí jednoznačně a srozumitelným způsobem vyplývat úmysl toho, kdo činí takový návrh,

									uzavřít smlouvu.
Čl. 6	1. V případě jakékoli smlouvy uzavřené na dálku musí být spotřebiteli poskytnuta lhůta alespoň sedmi pracovních dnů, v rámci které může od smlouvy odstoupit bez sankcí a bez uvedení důvodu. Jedinou platbou, která může být po spotřebiteli požadována, jsou skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží. Lhůta pro uplatnění tohoto práva počíná běžet: - u zboží ode dne převzetí spotřebitelem, byly-li splněny povinnosti stanovené v článku 5, - u služeb ode dne uzavření smlouvy nebo ode dne splnění povinností stanovených v článku 5, jsou-li splněny po uzavření smlouvy, za předpokladu, že tato lhůta nepřesáhne tříměsíční lhůtu uvedenou v následujícím pododstavci.	§ 53 odst. 7	Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění.	§ 1749	Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.	§ 12	(1) Spotrebiteľ je oprávnený bez uvedenia dôvodu odstúpiť od zmluvy do siedmich pracovných dní odo dňa prevzatia tovaru alebo od uzavretia zmluvy o poskytnutí služby, ak predávajúci včas a riadne splnil informačné povinnosti podľa § 10.	Čl. 7	(1) Spotřebitel, který uzavřel smlouvu na dálku, může od ní odstoupit bez udání důvodu prostřednictvím vhodného písemného prohlášení ve lhůtě deseti dnů, způsobem uvedeným v čl. 10 odst. 1. K dodržení lhůty postačí odeslání prohlášení před jejím uplynutím. (2) Není přípustné ujednání, že spotřebitel je oprávněn odstoupit od smlouvy za stanovenou odměnu (odstupné).
				§ 1757	(1) Byla-li smlouva uzavřena s využitím prostředku komunikace na dálku, může spotřebitel od převzetí plnění od smlouvy odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů.			Čl. 10	1. Desetidenní lhůta, během které může spotřebitel odstoupit od smlouvy, se počítá ode dne dodání zboží, a pokud se smlouva týká poskytování služeb – ode dne jejího uzavření.
	Nesplnil-li dodavatel povinnosti stanovené v článku 5, trvá tato lhůta tři měsíce a počíná běžet: - u zboží ode dne převzetí spotřebitelem, - u služeb ode dne uzavření smlouvy.		V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění.		Neposkytl-li podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1751 až 1753, prodlužuje se lhůta pro odstoupení na tři měsíce;		(3) Ak predávajúci nesplní informačné povinnosti podľa § 10 ani dodatočne, spotrebiteľ je oprávnený odstúpiť od zmluvy do troch mesiacov od prevzatia tovaru alebo od uzavretia zmluvy o poskytnutí služby.		2. V případě neposkytnutí informací uvedených v čl. 9 odst. 1, lhůta, během které může spotřebitel od smlouvy odstoupit, činí tři měsíce a počítá se ode dne dodání zboží, a pokud se smlouva týká poskytování služeb – ode dne jejího uzavření.
	Jsou-li informace stanovené v článku 5 poskytnuty v průběhu této tříměsíční lhůty, začne lhůta sedmi		Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná		poskytne-li je však řádně v jejím průběhu, tříměsíční lhůta se přeruší a od této doby počne běžet lhůta		(2) Ak predávajúci splnil informačné povinnosti podľa § 10 dodatočne, spotrebiteľ je oprávnený odstúpiť		Jestliže spotřebitel obdrží potvrzení po počátku běhu této lhůty, zkracuje se lhůta od tohoto dne na deset dní.

pracovních dnů uvedená v prvním pododstavci běžet od tohoto okamžiku.		od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.	čtrnáctidenní.		od zmluvy do siedmich pracovných dní odo dňa, keď predávajúci dodatočne splnil informačné povinnosti, najneskôr však do troch mesiacov od prevzatia tovaru alebo od uzavretia zmluvy o poskytnutí služby.
2. Uplatnil-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle tohoto článku, je dodavatel povinen bezúplatně vrátit částky zaplacené spotřebitelem. Jedinou platbou, jejíž zaplacení může být po spotřebiteli požadováno, jsou skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží. Vrácení zboží musí být uskutečněno co nejdříve, nejpozději však do 30 dnů.	§ 53 odst. 10	Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.	(2) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy podle odstavce 1, může podnikatel žádat pouze náhradu účelně vynaložených nákladů skutečně spojených s vrácením zboží. Pokud si strany již plnily, vrátí si svá plnění nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy.		(4) Odstúpením spotrebiteľa od zmluvy sa zmluva od začiatku zrušuje. Predávajúci je povinný a) prevziať tovar späť alebo nepokračovať v poskytovaní služby, b) vrátiť spotrebiteľovi najneskôr v lehote 15 dní odo dňa odstúpenia od zmluvy cenu zaplatenú za tovar alebo za službu alebo preddavok, ktorý spotrebiteľ uhradil za tovar alebo za službu vrátane nákladov, ktoré spotrebiteľ vynaložil v súvislosti s objednaním tovaru alebo služby. Náklady na vrátenie tovaru znáša spotrebiteľ len v tom prípade, ak výrobok plne zodpovedal kvalitatívnym požiadavkám a nebol vadný.	Čl. 7 odst. 3	V případě odstoupení od smlouvy se smlouva považuje za neplatnou a spotřebitel je zproštěn všech závazků. To, co si strany již plnily, musí být vráceno beze změn, ledaže byla změna nezbytná v rámci běžného užívání. Navrácení musí být provedeno neprodleně, nejpozději však ve lhůtě čtrnácti dnů. Jestliže spotřebitel hradil jakékoliv zálohy, náleží mu z nich zákonné úroky ode dne poskytnutí zálohy.
						Čl. 13 odst. 1	V případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem je podnikatel povinen písemně potvrdit vrácení plnění
3. Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, nesmí spotřebitel uplatnit právo odstoupit od smlouvy stanovené v odstavci 1 u následujících smluv:	§ 53 odst. 8	Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv	(3) Spotřebitel nemůže odstoupit podle odstavce 1 od smlouvy	§ 12	(5) Ak sa predávajúci a spotrebiteľ nedohodnú inak, spotrebiteľ nemôže odstúpiť od zmluvy, ktorej predmetom sú:	Čl. 10 odst. 3	Jestliže se strany nedohodly jinak, spotřebitel nemá nárok odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku v následujících případech:

- o poskytování služeb, bylo-li se souhlasem spotřebitele zahájeno plnění před uplynutím lhůty sedmi pracovních dnů uvedené v odstavci 1,		a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,			a) poskytnutie služby, ak sa služba začala plniť so súhlasom spotrebiteľa pred uplynutím lehoty na odstúpenie od zmluvy podľa odsekov 1 až 3,		1) s plněním služeb bylo se souhlasem spotřebitele započato před uplynutím lhůty uvedené v čl. 7 odst. 1,
- o dodávce zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výkyvech finančního trhu, které dodavatel nemůže ovlivnit,		b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,		a) o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele,	b) predaj tovaru alebo poskytnutie služby, ktorých cena závisí od pohybu cien na finančnom trhu, ktoré predávajúci nemôže ovplyvniť,		3) smluv o plnění, jehož cena nebo odměna je závislá výhradně na pohybech cen na finančním trhu
- o dodávce zboží upraveného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobené osobním požadavkům nebo zboží, které nemůže být pro svůj charakter vráceno nebo které snadno podléhá zkáze nebo které má prošlou dobu spotřeby,		c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,		b) o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, c) o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, jakož i zboží, jehož povaha vylučuje, aby bylo vráceno,	c) predaj tovaru zhotoveného podľa osobitných požiadaviek spotrebiteľa alebo tovaru určeného osobitne pre jedného spotrebiteľa, alebo tovaru, ktorý vzhľadom na jeho vlastnosti nemožno vrátiť, alebo tovaru, ktorý rýchlo podlieha skaze,		4) plnění s vlastnostmi specifikovanými spotřebitelem v objednávce nebo úzce souvisejících s jeho osobou, 5) plnění, které vzhledem ke své povaze nemůže být vráceno, nebo jehož předmět podléhá rychlé zkáze,
- o dodávce audionahrávek nebo videonahrávek nebo počítačových programů, které byly spotřebitelem rozpečetěny,		d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal,		d) o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal,	d) predaj audiovizuálneho diela, zvukového záznamu alebo zvukovo-obrazového záznamu umeleckého výkonu alebo multimediálneho diela, ktoré spotrebiteľ rozbalil,		2) smluv týkajících se zvukových a obrazových záznamů a počítačových programů zaznamenaných na nosnících po odstranění jejich originálního obalu spotřebitelem,
- o dodávce novin, periodik a časopisů,		e) na dodávku novin, periodik a časopisů,		e) na dodávku novin, periodik nebo časopisů nebo	e) predaj novín, časopisov a periodickej tlače,		6) dodávek tisku,
- o poskytování sázkových a loterijních služeb.		f) spočívajících ve hře nebo loterii.		f) spočívající ve hře nebo loterii.	f) lotérie a iné podobné hry.		7) služeb v oblasti her a loterií.
4. Členské státy přijmou ve svých právních řádech opatření k zajištění toho, aby: - je-li cena zboží nebo služeb zcela nebo zčásti kryta úvěrem poskytnutým dodavatelem nebo - je-li tato cena zcela nebo zčásti kryta úvěrem	-	-	§ 1748 odst. 1	Hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky poskytnutých podnikatelem a využije-li spotřebitel práva odstoupit od smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu o úvěru nebo zápůjčce;	(6) Ak predávajúci poskytol spotrebiteľovi pôžičku na kúpu tovaru alebo na poskytnutie služby alebo ak takú pôžičku poskytla spotrebiteľovi tretia osoba na základe zmluvy s predávajúcim, odstúpením od zmluvy o predaji sa	Čl. 13 odst. 2	Pokud má být spotřebitelův závazek plněn s využitím úvěru nebo půjčky poskytnuté podnikatelem nebo kde smlouva předpokládá využití úvěru poskytnutého na základě dohody podnikatele s věřitelem, vztahují se

	poskytnutým spotřebiteli třetí osobou na základě smlouvy mezi třetí osobou a dodavatelem, byla smlouva o úvěru bez jakýchkoli sankcí zrušena, uplatní-li spotřebitel své právo odstoupit od smlouvy v souladu s odstavcem 1. Členské státy stanoví podrobná pravidla pro zrušení smlouvy o úvěru.				to platí i v případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s podnikatelem. V takovém případě se poskytovateli úvěru nebo zápůjčky, popřípadě i jiné osobě zakazuje uplatnit vůči spotřebiteli jakékoli sankce.		od začiatku zrušuje aj zmluva o poskytnutí pôžičky. Právo na vydanie bezdôvodného obohatenia nie je tým dotknuté.		účinky odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku rovněž na smlouvy o úvěru nebo o půjčce uzavřené spotřebitelem.
								Čl. 11 odst. 1	Smlouva nemůže ukládat spotřebiteli povinnosti zaplatit cenu nebo odměnu před obdržením plnění.
Čl. 7	1. Nedohodly-li se smluvní strany jinak, musí dodavatel splnit objednávku nejpozději do třiceti dnů ode dne následujícího po dni, v němž spotřebitel zaslal svou objednávku dodavateli.	-	-	§ 1756	Podnikatel splní do třiceti dnů ode dne, kdy spotřebitel plnění objednal, ledaže si strany ujednají něco jiného.	§ 13	(1) Ak sa predávajúci a spotrebiteľ nedohodnú inak, predávajúci je povinný objednávku spotrebiteľa splniť do 30 dní od jej doručenia.	Čl. 12	1. Jestliže se strany nedohodnou jinak, je podnikatel povinen splnit smlouvu uzavřenou na dálku, nejpozději ve lhůtě třiceti dnů po tom, co spotřebitel projevil vůli uzavřít smlouvu.
Čl. 7	2. Nesplní-li dodavatel svoji smluvní povinnost z důvodu nedostupnosti objednaného zboží nebo služeb, musí být spotřebitel o takové situaci informován a musí mu být co nejdříve vráceny veškeré zaplacené částky, nejpozději však do 30 dnů.	-	-	§ 1756	Jsou-li objednané zboží nebo služba nedostupné, musí podnikatel spotřebiteli sdělit, že svoji povinnost včas nesplní a vrátí spotřebiteli celé jeho plnění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do třiceti dnů od uplynutí lhůty podle věty první.	§ 13	(3) Ak predávajúci nesplní zmluvu, pretože objednaný tovar nemôže dodať alebo službu poskytnúť, je povinný o tom bezodkladne informovať spotrebiteľa a do 15 dní mu vrátiť cenu zaplatenú za tovar alebo preddavok, ak sa predávajúci a spotrebiteľ nedohodnú na náhradnom plnení. (4) Ak sa predávajúci a spotrebiteľ nedohodnú na náhradnom plnení, predávajúci je povinný nahradiť všetky preukázané náklady, ktoré spotrebiteľ vynaložil na objednanie tovaru alebo služieb.	Čl. 12	2. Jestliže dodavatel nemůže poskytnout plnění z důvodu, že předmět plnění není dostupný, je povinen neprodleně, nejpozději však do třiceti dnů od uzavření smlouvy, informovat o tom spotřebitele a vrátit mu celou sumu zaplacených peněz.

3. Členské státy však mohou stanovit, že dodavatel může spotřebiteli poskytnout zboží nebo služby odpovídající jakosti a ceny

za předpokladu, že tato možnost byla před uzavřením smlouvy nebo ve smlouvě dohodnuta. Spotřebitel bude o této možnosti jasně

a srozumitelně informován. Náklady spojené s vrácením zboží po uplatnění práva odstoupit od smlouvy ponese v tomto případě dodavatel

a spotřebitel o tom musí být informován. V takových případech nesmí být dodávka zboží nebo služeb považována za setrvačný prodej ve smyslu článku 9.

(2) Predávajúci a spotrebiteľ sa môžu dohodnúť

na náhradnom plnení

v rovnakej kvalite a cene; náklady spojené s vrátením tovaru pri odstúpení spotrebiteľa od zmluvy znáša aj v tomto prípade predávajúci.

(5) Pri náhradnom plnení je predávajúci povinný spotrebiteľovi dodať tovar alebo poskytnúť službu

v rovnakej kvalite a cene.

3. V případě, že podnikatel nemůže splnit závazek

z důvodu i dočasné nemožnosti poskytnout plnění s vlastnostmi objednanými spotřebitelem, může podnikatel, pokud to bylo sjednáno ve smlouvě, splnit závazek poskytnutím náhradního plněním stejné kvality a účelu a za stejnou cenu nebo odměnu, současně musí písemně informovat spotřebitele o jeho právu nepřijmout toto plnění

a odstoupit od smlouvy, kde náklady vrácení zboží nese podnikatel.

4. V případě uvedeném

v odst. 3 má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy způsobem a za podmínek stanovených v čl. 7. Náklady na vrácení zboží v takovém případě nese podnikatel.

Čl. 9

S ohledem na zákaz setrvačného prodeje, stanovený ve směrnici Evropského parlamentu

a Rady 2005/29/ES ze dne

11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, přijmou členské státy nezbytná opatření ke zproštění spotřebitele povinnosti zaplatit cenu

v případě nevyžádaného dodání, přičemž neexistenci odpovědi nelze vykládat jako souhlas.

§ 53

odst. 9

Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli

bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět.

§ 1758

Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco

bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako

na oprávněného držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet ani ho o tom vyrozumět.

§ 11

Predávajúci nesmie spotrebiteľovi dodať tovar alebo poskytnúť službu, ktoré si spotrebiteľ neobjednal, ak súčasne

s dodávkou takého tovaru alebo s poskytnutím takej služby žiada ich zaplatenie.

Čl. 15

Poskytnutí neobjednaného plnění se uskutečňuje

na podnikatelovo riziko a spotřebiteli nevznikají žádné povinnosti.

Čl. 10

1. Použití níže uvedených prostředků dodavatelem vyžaduje předchozí souhlas spotřebitele:

- automatický systém volání bez lidské účasti (automatický volací přístroj),

- faxový přístroj (fax).

§ 53

odst. 2

Prostředky komunikace na dálku umožňující

individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl.

Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy

bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty.

Použitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady.

§ 9

(3) Predávajúci môže použiť na ponuku tovaru alebo služby spotrebiteľovi automatický telefónny volací systém alebo fax len

s predchádzajúcim súhlasom spotrebiteľa.

čl. 6

odst. 3

Užití telefonu, videotelefonu, faxu, elektronické pošty, automatického volací přístroje nebo jiné prostředky elektronické komunikace za účelem podání návrhu na uzavření smlouvy je možné pouze

s předchozím souhlasem spotřebitele.

2. Členské státy zajistí, aby jiné komunikační prostředky na dálku než ty,

které jsou uvedeny v odstavci 1 a které umožňují osobní komunikaci, směly být použity pouze tam,

kde spotřebitel zjevně nemá námitky.

(2) Prostriedky komunikácie na diaľku môže predávajúci použiť, len ak spotrebiteľ nenamieta proti ich použitiu.

čl. 6

odst. 4

Užitím prostředků komunikace na dálku

za účelem podání návrhu na uzavření smlouvy nesmí vzniknout spotřebiteli žádné náklady.

Čl. 12

1. Spotřebitel se nemůže vzdát svých práv, která mu vznikají provedením této směrnice ve vnitrostátním právu.

§ 55

odst. 1

Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

§ 1744

K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

§ 54

odst. 1

Zmluvné podmienky upravené spotrebiteľskou zmluvou sa nemôžu odchýliť od tohto zákona

v neprospech spotrebiteľa. Spotrebiteľ sa najmä nemôže vopred vzdať svojich práv, ktoré mu tento zákon priznáva, alebo si inak zhoršiť svoje zmluvné postavenie.

Čl. 17

Není možné smluvně vyloučit nebo omezit práva spotřebitelů stanovená

v čl. 1-16e, a to ani v případě volby zahraničního práva.

Document Metadata

Table of Contents

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Document Metadata