Vysoká škola CEVRO Institut DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Denisa Kortanová
Vysoká škola CEVRO Institut
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Xx. Xxxxxx Xxxxxxxxx
Praha 2024
Vysoká škola CEVRO Institut, z. ú.
Katedra soukromého práva
(obecná úprava v současném občanském právu)
Xx. Xxxxxx Xxxxxxxxx
Studijní program: Obchodněprávní vztahy
Vedoucí práce: XXXx. Xxxxxx Xxxxx, Ph.D.
Diplomová práce
Praha 2024
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně, uvedla v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačila jejich použití.
V Praze dne 29. 04. 2024 Xx. Xxxxxx Xxxxxxxxx
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxx, Ph.D., za jeho vstřícnost, cenné rady, pomoc při získávání potřebných materiálů a informací, a především za jeho profesionalitu, trpělivost a laskavost, s níž ke mně při vedení práce přistupoval.
OBSAH
1 Obecné vymezení smlouvy o dílo 2
1.1 Podstata smlouvy o dílo a její právní úprava 3
1.2 Vztah smlouvy o dílo k dalším smluvním typům 4
2 Smlouva o dílo, její náležitosti, dílo a jeho předmět 7
2.1 Smlouva o dílo, dílo a předmět díla 7
2.2 Podstatné náležitosti smlouvy o dílo 8
3.1 Způsoby stanovení ceny díla 11
3.1.1 Cena určená pevnou částkou 12
3.1.2 Ujednání o způsobu určení ceny díla 15
3.1.3 Cena díla určená odhadem 16
Schéma způsobů dohody o ceně díla 21
3.2 Právo na zaplacení ceny díla 21
4.1.2 Součinnost objednatele 25
4.3 Věci potřebné k provedení díla 27
4.4 Kontrola provádění díla 28
4.5 Nebezpečí provádění díla 29
5 Vlastnické právo k předmětu díla 30
6.3 Předání díla po částech 34
6.4 Povinnost objednatele dílo převzít 34
7.3 Zákonná odpovědnost za vady díla 40
7.4 Smluvní odpovědnost za vady díla (záruka za jakost) 41
8 Vybrané způsoby zániku závazku ze smlouvy o dílo 43
8.1 Odstoupení od smlouvy o dílo 43
8.1.1 Obecná úprava odstoupení od smlouvy 43
8.1.2 Odstoupení od smlouvy pro prodlení 45
8.1.4 Další případy odstoupení od smlouvy o dílo 47
8.2 Zrušení smluvního závazku zaplacením odstupného 48
Resumé
Cílem této diplomové práce na téma „Smlouva o dílo (obecná úprava v současném občanském právu)“ je vyložit tuzemskou právní úpravu v této oblasti zakotvenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bude proveden rozbor obecných ustanovení o tomto smluvním typu, zejména jeho vymezení, prvky jím založeného závazku a trvání tohoto závazku v čase. Zvláště se předkládaná práce zaměří na otázku určování ceny díla a cenu obvyklou. Právě výše ceny obvyklé a její recentní výklad v judikatuře je výzkumnou otázkou této práce. Chybět nebude ani porovnání smlouvy o díle s dalšími smluvními typy, zejm. s kupní smlouvou, smlouvou pracovní a smlouvou příkazní.
Tato práce nabízí ucelený pohled na smlouvu o díle, zahrnuje právní rámec a konkrétní aspekty této problematiky. Jejím cílem je poskytnout čtenáři hlubší porozumění smlouvám o díle a jejich právnímu a praktickému významu, což je nezbytné pro ochranu práv a zájmů všech zúčastněných stran v oblasti smluvních vztahů.
Resumé
The aim of the thesis with the title "Contract for work (general regulation in current civil law)" is to interpret the internal legislation in this area based on Civil Code no 89/2012. An analysis of the general provisions on this contratcual type, especially its definition, the elements of the obligation established by it and the duration of this obligation in time will be made. The presented work is focused on question of determinig the price of the work and the usual price. It is the usual price and its recent interpretation in practise of the court which create the research question of the thesis. Furthermore comparison with other types of contracts like contract of sale, employment contract or mandate agreement will be performed.
The thesis offers a comprehensive view of the work contract, includes the legal framework and specific aspects of this issue. The aim is to provide to reader deeper understanding about contracts of work and their legal and practical significance, which is necessary to protect the rights and interests of all parties involved in contractual relations.
Klíčová slova
smlouva, dílo, xxxxxxxxxx, objednatel, xxxx díla, obvyklá cena díla
Key words
contract, work, contractor, customer, price of the work, usual price of the work
Úvod
V této diplomové práci se zabývám smlouvou o dílo v občanském zákoníku, neboť ji považují vedle kupní smlouvy za nejdůležitější a nejužívanější smluvní typ v soukromoprávních vztazích. Téměř každý z nás se za život s touto smlouvou setká, ať už v pracovním či běžném životě, a právě proto považuji toto téma za užitečné. Tento typ smlouvy je rozšířen v různých oblastech, od stavebnictví a řemeslných prací až po tvorbu softwaru, design a mnoho dalších činností. Smlouva o dílo je klíčovým nástrojem pro upravení práv a povinností obou stran, aby se zajistila transparentnost, spolehlivost a řádné plnění dohodnutých podmínek. V souladu se zadáním diplomové práce a vzhledem k variabilitě využívání této smlouvy v praxi a tomu odpovídající obsáhlejší právní úpravě se zaměřuji na obecnou úpravu smlouvy o dílo a představuji tuto smlouvu jako celek, a poté se blíže zaměřuji na otázku určení obvyklé ceny díla.
Cílem práce je rozebrat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“), a to v zásadě v rozsahu obecných ustanovení o díle. K tomu využívám monografickou a komentářovou literaturu. Zároveň se zaměřuji na praktické aspekty problematiky (např. praktické uplatňování jednotlivých náležitostí smlouvy o dílo), včetně propojování výkladu se závěry současné rozhodovací praxe.
K naplnění uvedeného cíle volím zejména deskriptivně-analytickou metodu.
Text práce je rozvržen do úvodu, osmi kapitol a závěru. Kapitoly tvoří tři celky. Kapitoly 1 až 3 práce přibližují elementární problematiku smlouvy o dílo v současném znění, s důrazem na třetí část, jež představuje zmíněnou cenu díla. Druhá třetina práce je zaměřena na problematiku provádění díla, vlastnické právo k předmětu díla a provedení díla, jež sestává z dokončení a předání díla. Poslední třetina práce reflektuje odpovědnost zhotovitele za vady díla a možné způsoby zániku závazku.
Smlouvy o dílo jsou nezbytným nástrojem v současném obchodním světe, a proto je jejich správné pochopení a aplikace klíčové pro ochranu práv a zájmů všech zúčastněných stran. Přečtením této práce byl měl čtenář hlouběji porozumět smlouvám o dílo a jejich právnímu a praktickému významu.
1Obecné vymezení smlouvy o dílo
Smlouva o díle je upravena v občanském zákoníku v dílu 8 hlavy II části čtvrté (relativní majetková práva). Konkrétně se jedná o § 2586 až 2635. Právní úprava smlouvy o díle je strukturována do čtyř oddílů. První oddíl upravuje smlouvu o díle obecně, následuje určení ceny podle rozpočtu v oddíle druhém, zvláštnosti stavby jako předmět díla v oddíle třetím a konečně zvláštnosti díla s nehmotným výsledkem v oddíle čtvrtém.
Pro úplnost lze připomenout, že současný občanský zákoník odstranil dualistickou právní úpravu smlouvy o díle v OZ z roku 1964 a obchodním zákoníku z roku 1991, a založil tak jednotnou úpravu. Ačkoliv současná právní úprava smlouvy o dílo vychází obou výše zmíněných úprav, neznamená to, že by se oproti nim nezměnilo. Hlavní autor nového občanského zákoníku, Xxxxx Xxxxx, komentoval úpravu smlouvy o dílo tak, že „jakkoliv se velmi často namítá, že nový občanský zákoník chce změnit vše, co se změnit dá, tak pokud jde o smlouvu o dílo, snaží se být velmi konzervativní a neodchylovat se příliš od dosavadní právní úpravy a popřípadě ji doplnit o některé inovativní prvky anebo zobecnit některá detailní řešení.“1
Smluvními stranami jsou zhotovitel a objednatel. Tyto mezi sebou smlouvu uzavírají. Zhotovitelem může být fyzická či právnická osoba, která zhotovuje dílo pro objednatele. Může být podnikatelem, ale stejně tak fyzickou osobou nepodnikající. Pro stranu objednatele platí totéž. Objednatel je osoba, pro niž je dílo zhotovováno. Nicméně ve smlouvě nemusí být tato označení smluvních stran vždy dodržena, a můžeme se tak setkat s pojmy jako dodavatel a odběratel apod. Nicméně ve své práci budu používat pojmy zákona, tedy „objednatel“ a „dodavatel“. Strana objednatele je často osobou, která se v problematice zhotovování objednaného díla neorientuje, zpravidla proto si zhotovení díla objednává. Zhotovitel je osoba, která bude dílo provádět. Tato osoba by měla dané problematice náležitě orientovat.2
Smlouva o díle vzniká konsenzem mezi zhotovitelem a objednatelem. Pro tuto smlouvu občanský zákoník formu nepředepisuje, může být tedy jak písemná, tak ústní. Písemnou formou je uzavírána většina smluv větších dodávek, smluv, jejichž předmětem je stavba, nebo zkrátka pokud se strany chtějí vyvarovat veškerých problémů vznikajících z ústně uzavíraných smluv.3
Předmětem smlouvy o díle může být téměř cokoliv, co lze vykonat jako konkrétní práci nebo službu s určitým výsledkem. Typické příklady zahrnují stavební práce, úklidové práce, grafický design, opravy apod. Důležité je, aby byl předmět smlouvy dostatečně srozumitelně a určitě, nejlépe co nejkonkrétněji a detailněji popsán, aby nedocházelo ke sporům ohledně toho, co má být dodáno.
1.1Podstata smlouvy o dílo a její právní úprava
Dle § 2586 platí, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Již z této jediné věty je možné odvodit klíčové znaky smlouvy o dílo, stejně tak její podstatu. Tímto paragrafem jsou také zakotveny základní povinnosti smluvních stran: povinnost zhotovitele provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí, povinnost objednatele dílo převzít a zaplatit cenu.
Na základě výše řečeného lze dovodit, že podstata smlouvy o dílo tkví vždy v nějaké činnosti – provedení díla, jejíž charakter se liší podle toho, co má být jejím výsledkem – a výsledku. 4A. Bányaiová ve své monografii shodně uvádí „charakteristickým rysem závazku založeného smlouvou o dílo je činnost vedoucí k určitému výsledku“5. Aby se jednalo o smlouvu o dílo, musí být činnost převažujícím předmětem plnění. Naproti obchodnímu zákoníku není v OZ vyžadováno, aby byl výsledek činnosti zhotovitele hmotně zachycen (viz. § 2631 a násl.) Dílem může být tedy např. provedení divadelního představení, vytvoření softwaru, nebo vedení účetnictví; nevadí, že jde o plnění hmotně zachytitelné či nikoliv.6
1.2Vztah smlouvy o dílo k dalším smluvním typům
Právní kvalifikace smlouvy jako smlouvy o dílo vychází – stejně jako u ostatních smluv – ze zásady § 555 OZ, že se právní jednání posuzuje dle svého obsahu. Pro právní kvalifikaci je podstatné, že smlouva o dílo splní pojmové znaky § 2586 odst. 1. Pokud strany označí takovou smlouvu např. jako smlouvu kupní, není to rozhodující. Význam správného určení smluvního typu může „ustoupit do pozadí“, pokud strany jednají po celou dobu trvání závazku v plné shodě. Plně projevit se ale může v případě jakéhokoliv sporu ze smlouvy.
Smlouva o dílo může mít blízký vztah ke smlouvě kupní, smlouvě pracovní (případně dohodám o pracích konaných mimo pracovní poměr) nebo smlouvě příkazní Nejprve si smlouvu o díle odlišíme od smlouvy kupní.
Smlouva kupní a smlouva o dílo se liší v několika ohledech. Ustanovení § 2086 OZ vymezuje, jaké činnosti ze způsobilých předmětů plnění smlouvy o dílo jsou vyňaty ve prospěch kupní smlouvy. Podle tohoto ustanovení se smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí – v tom případě se taková smlouva posoudí jako smlouva o dílo. Za to, čeho je k vyrobení věci zapotřebí, je třeba považovat nejen materiál, ze kterého má být věc vyrobena, ale také případné nákresy, návrhy, plány apod. Za kupní smlouvu se dle § 2068 odst. 2 nepovažuje ani smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
Úprava smlouvy o dílo v § 2587 věty druhé stanoví, že dílem je vždy zhotovení, oprava nebo úprava stavby nebo její části, bez ohledu na to, kdo poskytl podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k jeho provedení. Nepřímým předmětem plnění pak bude zhotovovaná věc nebo jiný výsledek činnosti (projekt, výsledek výzkumu či vývoje apod.)
Občanský zákoník nám základě jednotlivých definicích smluvních typů dovozuje, že dílem nemohou být činnosti, podřazené pod úpravu jiného smluvního typu, ani tehdy, kdy svou povahou odpovídají povaze činnosti ze smlouvy o dílo.7
K rozlišení smlouvy o dílo a smlouvy kupní X. Xxxxxxxxx uvádí situace, kdy se jedná o kupní smlouvu, např.
koupi movité či nemovité věci, jež je zhotovena před uzavřením smlouvy (např. koupě TV), nebo
smlouvu o dodání věci, která má být teprve vyrobena, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí – tzv. kritérium materiálu; jinými slovy – bude-li se věc vyrábět z materiálu dodavatele (např. látka na šaty), jedná se o smlouvu kupní.8
Smlouvu pracovní a smlouvu o dílo je dle mého názoru snazší rozlišit. Pracovní smlouva (resp. smlouva o pracovní činnosti či o provedení práce), uzavřena podle zákoníku práce se od smlouvy o dílo odlišuje tím, že zhotovitel (na rozdíl od zaměstnance) vykonává činnost svým jménem, na vlastní odpovědnost a riziko, vlastními prostředky a bez nepřetržitého dozoru objednatele (na rozdíl od dozoru zaměstnavatele). Rozdíl je také v podávaných pokynech. V případě pracovní smlouvy je zaměstnanec pokynům zaměstnavatele podřízen naprosto, zatímco u smlouvy o dílo sice podléhá zhotovitel pokynům objednatele, ale jen do určité míry. Významnou odlišností je také kritérium odpovědnosti. Zaměstnanec za výkon své práce nese odpovědnost zpravidla menší (např. odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli je co do rozsahu omezena čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku, vyjma škody způsobené úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek) než zhotovitel za řádné a včasné provedení díla.9
Smlouva příkazní a smlouva o dílo má shodný rys v podobě povinnosti provedení určité činnosti. Hlavní rozdíl je ale v tom, že ve smlouvě o dílo se zhotovitel zavazuje k výsledku činnosti a u příkazu se příkazník zavazuje k pouze samotné činnosti a není důležité, zda má nějaký výsledek či nikoliv. Z tohoto plyne také další rozdíl, přičemž příkazník na rozdíl od zhotovitele nenese riziko zmaření výsledku příkazce, neboť jeho povinností není dosáhnout výsledku činnosti10, zatímco zhotovitel je povinen provést dílo na své nebezpečí zásadně vždy.11 Odlišnými znaky jsou dále zásada osobního plnění příkazníka (je možné svěřit provedení příkazu jinému, ale odpovídá, jako by příkaz prováděl sám) a absence obligatorní úplatnosti příkazu (příkaz může být obstaráván i bezplatně).12
2Smlouva o dílo, její náležitosti, dílo a jeho předmět
Smlouva o dílo je charakteristická svou podstatou v konání, činnosti, směřující k určitému výsledku. Může se jednat o zhotovení nové věci, popř úpravu, opravu nebo údržbu věci již existující nebo provedení nějaké činnosti, která povede ke sjednanému výsledku.13
2.1Smlouva o dílo, dílo a předmět díla
Smlouva o dílo představuje právní důvod vzniku závazku díla. Naopak dílem se rozumí činnost, která je plněním hlavního závazku ze smlouvy. Předmět díla není ničím jiným než výsledkem.
Současný Občanský zákoník vymezuje smlouvu o dílo v §2586 jako smlouvu, kterou se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.
Dílo jako takové je vymezeno v ustanovení následujícím - §2587 OZ, podle něhož se dílem rozumí: „Zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.“ Současné vymezení díla v OZ se od definice díla v obchodním zákoníku liší tím, že obchodní zákoník zmiňoval mimo uvedené případy díla výslovně také montáž a požadoval jako nezbytný důsledek hmotně zachycený výsledek činnosti. V současné úpravě není hmotný výsledek požadován, a tak může jít i o „činnost s jiným výsledkem“ např. divadelní představení.14Dalším příkladem činnosti s jiným výsledkem dovozeným rozhodovací praxí může být např. tvorba obalu nápoje.15
Při uzavírání smlouvy o dílo strany v praxi často podceňují přesnou specifikaci díla. Obě strany mohou mít sice představu o tom, jak bude dílo „vypadat“, ale každá z nich ji může mít jinou. Bude-li dílo ve smlouvě přesně definováno tak, aby bylo zkrátka i komukoli „cizímu“ z formulace jasné, jaký výsledek činnosti si strany dohodly, nemělo by mezi stranami dojít k nežádoucím sporům.16
2.2Podstatné náležitosti smlouvy o dílo
Podstatné náležitosti smlouvy o dílo lze vyčíst již ze základního ustanovení. „Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Z této jediné věty vyplývají základní práva a povinnosti smluvních stran. Jedná se o závazek a) provést dílo b) na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele. Na druhé straně stojí závazek objednatele dílo a) převzít a b) zaplatit cenu. Z tohoto vymezení práv a povinností stran vycházejí podstatné náležitosti smlouvy o dílo, bez kterých by nemohla být platně uzavřena. Strany jsou tedy povinné:
dostatečně určitě se dohodnout na předmětu smlouvy, tedy na díle
dohodnout se na úplatnosti provedení díla.
Komentované ustanovení mimo výše zmíněné přímo stanoví, že zhotovitel přebírá smlouvou o dílo povinnost dílo provést na svůj náklad a nebezpečí. Tuto skutečnost tedy není nutné ve smlouvě přímo zakotvovat.17
Ohledně dvou zmíněných podstatných náležitostí smlouvy o dílo panuje v teorii shoda. Někteří autoři však k těmto vymezují ještě další. Například Plíva zařadil mezi podstatné náležitosti závazek zhotovitele provést dílo a závazek objednatele zaplatit cenu za provedení díla. Na druhé straně Raban považuje za podstatné označení smluvních stran, což naopak Plíva za podstatnou náležitost smlouvy nepovažoval. Xxxxxxxxx zastává názor takový, že není možné učinit zcela jednoznačný závěr o tom, jak chápe občanský zákoník podstatné náležitosti. Je tomu tak hlavně proto, že občanský zákoník vnesl do pojmu podstatné náležitosti nové prvky. Pojem podstatné náležitosti používá §1746 a také §1732 OZ – pokaždé ale v poněkud jiném slova smyslu.18
Z prvního zmíněného ustanovení §1746 vyplývá, že podstatné náležitosti pro každou smlouvu jsou stanoveny v základním ustanovení její právní úpravy a že jde zároveň o náležitosti, které charakterizují a také dostatečně odlišují příslušný smluvní typ od jiných. V souladu s tímto, budou podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo závazek zhotovitele provést ve smlouvě určené dílo na svůj náklad a nebezpečí a závazek objednatele dílo převzít a zaplatit. Vyjdeme-li ale z §1732 OZ, který podstatnými náležitostmi rozumí ty, které musí minimálně zahrnovat dohoda stran, pak provádění díla na nálady a nebezpečí zhotovitele podstatnou náležitostí smlouvy nebude, neboť z §2586 sice plyne, že zhotovitel provádí dílo na svůj náklad a nebezpečí, výslovná dohoda o tom ale není potřeba – a to proto, že to vyplývá ze zákona. 19
Judikatura v této oblasti stanovuje následující. Nejvyšší soud uvedl, že „Mezi podstatné náležitosti smlouvy o dílo patří převzetí závazku zhotovitele provést dílo a převzetí závazku objednatele zaplatit cenu díla.“20
Současně Nejvyšší soud určil, že „Cena díla nebo dohoda o způsobu jejího určení je podstatnou částí smlouvy o dílo a nezbytnou podmínkou pro vznik smlouvy o dílo. Nedojde-li k takové dohodě stran ani dodatečně, nemůže smlouva o dílo vzniknout.“ 21
Strany si vedle podstatných náležitostí smlouvy o dílo, které jsou zásadní pro její platnost, mohou samozřejmě zakotvit i další podmínky, jako např. bližší specifikaci dodacích podmínek, kvality dodávaného zboží, dobu dodání díla apod.22 Tyto podmínky již nejsou povinné, jsou spíše otázkou určitosti. Dle mého názoru je ku prospěchu stran smlouvu upravit co nejpodrobněji, neboť to předejde případným sporům.
2.3Forma smlouvy
Občanský zákoník v § 559 zakotví, že strany mají právo zvolit si pro právní jednání, kterým je také uzavření smlouvy, libovolnou formu. V případě smlouvy o dílo občanský zákoník formu nepředepisuje, je tedy na vůli stran, zda smlouvu uzavřou ústně, písemně nebo konkludentním jednáním. Judikatura dovozuje, že vyloučeno není ani to, aby účastníci uzavřeli smlouvu zčásti písemně a zčásti ústně, pokud tedy není zvláštním zákonem předepsána nebo některým z účastníků požadována písemná forma.23 Pokud by si ale strany ujednaly předem závazek uzavřít smlouvu v určité formě, byly by takovým jednáním vázány, pokud by se ovšem nedohodly – třeba i konkludentně – na jeho změně. Zároveň je v § 1758 OZ založena vyvratitelná právní domněnka, že pro uzavření smlouvy užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být smlouvou vázány, nebude-li tato forma dodržena. Pokud by tedy byla smlouva uzavřena v jiné než dohodnuté formě, uplatní se vyvratitelná právní domněnka, ledaže by byla vyvrácena důkazem opaku. Nicméně strany mohou nedostatek formy následně zhojit (uzavřít smlouvu v požadované formě). V této souvislosti vyvstává otázka, zda bude takto zhojená smlouva mít účinky až od okamžiku, kdy má náležitou formu, či zda zhojení bude mít účinky zpětně k původnímu datu uzavření smlouvy. X. Xxxxxxxxx (shodně také X. Xxxxxx ve Velkém komentáři) ve své publikaci soudí, že účinky zhojení nastávají zpětně, tedy že smlouva bude platná od počátku, jinak by možnost zhojení neměla praktický význam – stejné účinky by totiž mělo uzavření nové smlouvy a úprava by nebyla třeba.24 V praxi může také nastat situace, kdy si budou strany chtít ujednat změnu díla. Takováto dohoda by vyžadovala písemnou formu jen v případě, obsahovala-li původní (měněná) písemně uzavřená smlouva o dílo ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě; není-li tomu tak, může být změněna i ústně nebo konkludentně.25
Smlouvy o dílo jsou poměrně často uzavírány ústně. Může jít o situace, kdy se jedná o menší projekty a práce, kde jsou rozsah a podmínky jejich provedení jednoduché a zřejmé. Pro příklad si můžeme uvést drobné práce či úpravy, jako třeba oprava obuvi nebo úprava oděvu. Ústní formu mohou volit také strany v případě, že se dobře znají a existuje mezi nimi vzájemná důvěra. Zde bychom mohli uvést pro příklad opakované malířské práce, zahradnické práce apod. Problém této formy je samozřejmě v dokazování toho, co bylo ujednáno, když dojde ke vzájemným sporům. Pokud ale strany budou ctít své slovo a smlouvu uzavřou opravdu dobře, i když „jen“ ústně, k vzájemným sporům by dojít nemělo. Smlouvu přeci uzavřeli proto, aby ji posléze plnili.26
3Cena díla
Pro smlouvu o dílo je obligatorním znakem její úplatnost. Xxxxxxx, která by nebyla úplatnou, nemůže být smlouvou o dílo bez ohledu na to, že je jako smlouva o dílo označována. K tomuto se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR, když konstatoval, že pokud v době sjednávání dohody o předmětu díla účastníci neuvažovali o možnosti zaplacení ceny díla „objednatelem“, nelze než dovodit, že vůle účastníků nesměřovala k uzavření smlouvy o dílo.27
Může však nastat situace, kdy nebude v okamžiku uzavření smlouvy možné určit cenu nebo způsob jejího určení. Občanský zákoník s touto situací počítá a připouští, aby byla smlouva o dílo uzavřena, aniž bude jakýmkoliv způsobem stanovena cena či způsob jejího určení. Uzavření takovéto smlouvy je možné pouze tehdy, mají-li strany takovou vůli a vyplývá-li ze smlouvy, že dílo bude provedeno za cenu (ne nepůjde o „dílo“ bezúplatné). Pro smlouvu bez určení ceny díla bude platit za sjednanou cenu cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek (tzv. cena obvyklá). 28 Obecně platí, že pokud je sjednávána úplatná smlouva a neujednaly si strany její výši, tak smlouva vznikla a platí se úplata obvyklá. Rozhodující je ale vůle stran. Z obsahu smlouvy a také z okolností musí být zřejmé, že strany smlouvu již uzavřely. Pokud je ale uzavírána úplatná smlouva a úplata není sjednána, ale je zjevné, že smlouva ještě není uzavřena, pak smlouva nevznikla.29 Na shora uvedené reaguje stávající judikatura. Nejvyšší soud dovodil, že jestliže se účastníci nedohodli o výši ceny díla, způsobu jejího určení a ani z jejich jednání nevyplynula vůle smlouvu o dílo uzavřít bez tohoto určení, pak smlouva nevznikla.30
3.1Způsoby stanovení ceny díla
Dle § 2586 odst. 2 OZ je cena díla sjednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Z výše psaného plyne, že jsou zákonem upraveny tři různé způsoby dohody o ceně.
Cena bude výslovně dohodnuta – sjednání pevné ceny.
Bude dohodnut způsob jejího určení.
Cena bude určena odhadem.
Zvlášť je zákonem pamatováno na určení ceny odkazem na rozpočet. Navíc nesmíme opomenout také situaci, kdy si strany uzavřou smlouvu o dílo s vůlí výši jeho ceny neurčit; v tomto případě bude platit cena obvyklá.
Judikatura Nejvyššího soudu stanoví, že za dostatečně určitý způsob určení ceny díla nelze považovat, že cena bude určena vyúčtováním vlastních výkonů a provedených subdodávek, neboť zejména ujednání o možnosti účtovat vlastní výkony nijak zhotovitele nelimituje.31 Rozhodovací praxe také určuje, že za platné sjednání ceny ve smyslu §2586 odst. 2 OZ nemůže být považováno ani určení ceny podle obchodních zvyklostí.32
3.1.1Cena určená pevnou částkou
Dohoda o ceně určené pevnou částkou bude spočívat buď v tom, že:
cena bude ve smlouvě vyjádřena konkrétní částkou,
anebo
bude určena dle rozpočtu.
V druhém zmíněním případě, určení ceny dle rozpočtu, bude konkrétní částka vyplývat právě z něho. V praxi může být cena vyjádřena i jiným způsobem, například odkazem na předchozí provedení stejného díla, pokud spolu strany smlouvy uzavírají smlouvy opakovaně.33
Ad a) Cena stanovená konkrétní částkou
V praxi zřejmě nejužívanější způsob stanovení ceny je přímé, ve smlouvě jasně zakotvené kvantitativní vyjádření plnění, které nemusí být dále konkretizováno, dopočítáváno apod. Používá se zejména u méně nákladných děl, která zhotovitel při své činnosti realizuje opakovaně a již v době uzavírání smlouvy je jasné, za jakou konkrétní částku bude zhotovitel dílo realizovat. Pro příklad si můžeme uvést cenu díla 1 000 Kč za úklid domu nebo 10 000 Kč za zhotovení dřevěného jídelního stolu.34
Je-li dohodnuta cena pevnou částkou (to stejné platí i pro cenu ujednanou odkazem na rozpočet), lze ji změnit jen dohodou stran, neboť v § 2620 odst. 1 OZ se stanoví, že je-li cena sjednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel, ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno (např. běžné zvýšení cen materiálu, energií, pohonných hmot apod.). Z tohoto ustanovení existuje výjimka pro případy, že nastane zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje - např. archeologický nález při zhotovování stavby. V takové situaci rozhodne soud buď o spravedlivém zvýšení ceny za dílo anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají.
Ad b) Xxxx podle rozpočtu
Také cena podle rozpočtu je dle své povahy pevnou cenou. Stanovuje se sice na základě rozpočtu, ale výsledkem je konkrétní částka. Cena podle rozpočtu se určuje zejména u staveb, vyloučena ale není ani v jiných případech. Zkrátka všude tam, kde je předmětem smlouvy provádění složitějšího díla, vyžadující zpracování většího množství materiálů a vykonání mnoha různých činností.
Cenu podle rozpočtu lze dohodnout dvěma způsoby. Rozpočet může být buď součástí smlouvy, nebo s ním zhotovitel objednatele před uzavřením smlouvy seznámí a následně dojde k jejímu zavření s tím, že ze smlouvy bude plynout, že cena je určena podle rozpočtu, se kterým je objednatel obeznámen. V praxi je dobré u druhého z uvedených příkladů praktické výslovně do smlouvy zahrnout ustanovení, že zhotovitel objednatele před jejím uzavřením s rozpočtem seznámil. Takováto klauzule pomůže předejít případným sporům.
I zde platí stejně jako u ceny stanovené pevnou částkou podle § 2620 odst. 2 OZ, že v případě, že nastane zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, lze podat návrh, aby soud rozhodl o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. 35
Na základě § 2621 a § 2622 odst. 1 OZ rozpočet rozlišujeme na:
zaručený; zaručený může být co do úplnosti (dále se tedy rozlišuje úplný a neúplný) a závaznosti (dále se tedy rozlišuje závazný a nezávazný) a
nezaručený.
Při obecném určení ceny podle rozpočtu nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu.
Pokud zhotovitel zaručí úplnost rozpočtu, nemůže požadovat zvýšení ceny za dílo, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla. Jako příklad možné uvést podepření stěny dalšími nosníky, aby stěna nespadla.
Naopak, pokud se cena určila na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, může zhotovitel požadovat zvýšení ceny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností, jež do rozpočtu nebyly zahrnuty, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy. Takové určení se užívá za situace, kdy smluvní strany chtějí mít cenu díla upravenou rozpočtem, ale jsou si vědomy, že rozsah díla není možné přesně definovat. Strany vědí, jakou podobu by měl mít výsledek díla, avšak nejsou si jisté, kolik práce a materiálů k tomu bude zapotřebí. Tento způsob je typický pro rekonstrukce nemovitostí, kdy zhotovitel před prováděním díla odhadne rozsah díla, ale v průběhu zjistí, že je stavba nebo věc v horším stavu, než bylo předpokládáno.
Závazným rozpočtem si strany stanovují konkrétní finanční rámec pro provedení díla. Tento rozpočet slouží jako závazný referenční bod pro určení ceny díla a představuje maximální či fixní částku, kterou si strany dohodly. Závazný rozpočet může být důležitým prvkem ve smlouvě o dílo, zejména pro předcházení možných sporů ohledně ceny a placení za dílo. Jeho přesné podmínky, obsah a formát se mohou lišit v závislosti na konkrétních potřebách a dohodách mezi smluvními stranami.
Konečně pokud byla cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může zhotovitel požadovat zvýšení ceny, oč nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Tento způsob určení rozpočtu reagoval na situace z praxe, kdy v době určování ceny díla, nebylo možné tuto cenu přesně určit, kvůli dynamickému pohybu cenových hladin. Může se jednat například o navýšení cen materiálu v průběhu výstavby.
Rozpočet s nezaručenou úplností a nezávazný rozpočet chrání osobu zhotovitele. Pokud nesouhlasí objednatel u jednoho z výše zmíněných druhů rozpočtů se zvýšením ceny, určí zvýšení ceny na návrh zhotovitele soud. Ustanovení § 2622 v druhém odstavci dále stanoví, že pokud zhotovitel neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost, nárok na určení zvýšení ceny mu zaniká.36
Občanský zákoník poskytuje § 2622 odst. 3 ochranu také objednateli. Přesáhne-li požadované zvýšení ceny o více než 10 % cenu původně stanovenou podle rozpočtu, může objednatel od smlouvy odstoupit. Toto právo objednatele je časově omezeno. Xxxx odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co mu zhotovitel nutnost překročení a jeho výši oznámil. Pokud zhotovitel od smlouvy takto odstoupí, je povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu – bez ohledu na to, zda má z částečného provedení díla prospěch.
3.1.2Ujednání o způsobu určení ceny díla
Jak již plyne ze samotného názvu, cena v tomto případě není určena číselným či jiným exaktním výrazem, nýbrž její určení je vymezeno stanovením postupu určení. Pokud má být součástí smlouvy dohoda o způsobu určení ceny, těchto způsobů existuje řada. Potřebné je jen to, aby bylo z uvedeného způsobu možné dospět k tomu, jakou částku má objednatel zhotoviteli za řádně provedené dílo zaplatit. Jako příklad způsobu určení ceny díla můžeme uvést situaci, kdy dílo spočívá v provedení určitých prací, které jsou oceněny hodinovou sazbou. Ve smlouvě tak bude uveden sazebník, podle kterého bude určena cena v závislosti na množství odpracovaných hodin.37
3.1.3Cena díla určená odhadem
Způsob určení ceny odhadem bývá užíván v případech, kdy smluvní strany nejsou v době sjednání smlouvy o dílo schopny nebo ochotny určit přesnou cenu díla, a tak zvolí určení odhadované. Příkladem může být uvedena situace, kdy, je stanovena hodinová sazba, ale zhotovitel není schopen v době uzavírání smlouvy přesně odhadnout počet hodin na díle strávených. Bude tak stanovena hodinová sazba pro předpokládaný počet hodin.38
Právní úprava smlouvy o dílo blíže nevymezuje způsob určení ceny odhadem, ale počítá s ním v § 2612 OZ. Zde stanoví, že zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, musí to objednateli bez zbytečného odkladu oznámit spolu s odůvodněným určením nové ceny. Z tohoto je možné dovodit, že ujednání o ceně stanovené odhadem předpokládá předchozí souhlas objednatele s tím, že může dojít k nepodstatnému zvýšení ceny. K nepodstatnému zvýšení není nutný souhlas objednatele, nýbrž má povinnost zvýšenou cenu zaplatit. Povinná není ani oznamovací povinnost zhotovitele – má tak právo na zaplacení zvýšené ceny bez jakýchkoliv podmínek.
Jinak je tomu u podstatného zvýšení ceny určené odhadem. Pokud objednatel neoznámí nezbytnost překročení odhadnuté ceny s odůvodněným určením ceny bez zbytečného odkladu poté, co potřebu jejího zvýšení zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. Zde je zaplacení vyšší ceny vázáno na splnění včasné informační povinnosti. K podstatnému zvýšení ceny dochází nejčastěji v případech, kdy se při provádění díla ukáže, že aby mohlo být provedeno dle smlouvy, je potřeba provést další práce nebo vynaložit další náklady nad rámec původně zamýšlených.
Otázku, kdy překročení ceny je či není podstatné, řešil Nejvyšší soud již v roce 1969. Uvedl, že „zda jde o podstatné překročení ceny určené odhadem či nikoli, je důležitý poměr převýšení (rozdílu mezi cenou určenou odhadem a cenou nově určenou) k ceně určené odhadem; za podstatné překročení ceny určené odhadem, jež znamená pro občana významnou změnu obsahu smlouvy (takže je nutno mu dát možnost k tomu, aby uvážil, zda i za změněných podmínek na uzavřené smlouvě setrvá či od ní odstoupí), lze považovat zpravidla překročení ceny určené odhadem alespoň o 10-20 %.“39
Objednatel je chráněn před rizikem podstatně zkreslené ceny stanovené odhadem již zmíněným § 2612 odst. 2 OZ. Toto ustanovení umožňuje objednateli v případě podstatného překročení ceny odstoupit od smlouvy. Bude-li mít objednatel prospěch z částečného plnění, bude povinen zaplatit zhotoviteli poměrnou část původně určené ceny. Pokud částečný prospěch mít nebude, poměrnou část nezaplatí.40
3.1.4Obvyklá cena díla
Jak již bylo vícekrát zmíněné, smlouva o dílo může být platně uzavřena i bez určení ceny. Z projevu vůle obou stran však musí nesporně vyplývat, že se strany dohodly na tom, že smlouva o dílo je platná i přesto, že xxxx nebyla sjednána. Pokud se smluvní strany rozhodly cenu díla výslovně nestanovit, může v praxi nastat řada problematických situací. Smluvní strany mohou mít odlišná očekávání, jež nezakotvily do smlouvy a která mohou vést v budoucnu až k soudnímu řízení. Na toto zákonodárce pamatoval a do právní úpravy smlouvy o dílo zakomponoval alternativu pro stanovení ceny. Zákon tedy předpokládá, že v případě, že si strany rozhodly neupravit cenu díla, bude aplikována subsidiární úprava, která je jakýmsi návodem pro určení ceny. Vycházet se bude z § 2586 odst. 2 OZ - ceny obvyklé. Cenu obvyklou občanský zákoník vymezuje jako cenu placenou za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Obvyklá cena vychází z ceny srovnatelného zboží. U díla to může být například obdobná doba plnění, obdobná složitost díla, obdobné platební podmínky, spolupůsobení objednatele apod.41
Dlužno zmínit také obecnou úpravu obvyklé výše úplaty v § 1792 OZ. Dle této platí, že je-li uzavírána úplatná smlouva a není-li sjednaná úplata, tak smlouva vznikla a platí se cena obvyklá. Rozhodující je ale posouzení vůle stran. Z okolností a obsahu smlouvy musí být zjevné, že strany smlouvu již uzavřely. Je-li ale uzavírána úplatná smlouva a úplata není sjednána, ale je zjevné, že smlouva ještě není uzavřena, (§ 1725 OZ), pak smlouva nevznikla.42 Mimo výše zmíněné, je možné využít i další pomocné předpisy, včetně zákona o oceňování majetku. Zákon o oceňování majetku cenu obvyklou definuje v § 2 odst. 2 jako cenu „která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.“43
O ceně obvyklé rozhodoval ve své praxi také Nejvyšší soud, přičemž dovodil následující: „V případě obvyklé ceny se musí jednat o cenu danou nabídkou a poptávkou, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností. Je nutno respektovat všechny specifické podmínky daného vztahu (způsob, okolnosti, místo, čas, charakter užívání). Při stanovení obvyklé ceny je třeba klást důraz na její určení s ohledem na běžné okolnosti.“44 Dále se Nejvyšší soud k obvyklé ceně vyjádřil například v usnesení z roku 2017, kde obvyklou cenu popsal takto: „Půjde o cenu, která je v době uzavření smlouvy obvyklá v daném místě za dílo srovnatelných vlastností vzhledem k náročnosti provedení díla, délce doby, po kterou bylo zhotovováno, apod. Dojde-li ke sporu, přísluší soudu, aby po posouzení nákladů potřebných na zhotovení díla (hodnoty materiálu, energie, vynaložené práce apod.) a obvyklého zisku stanovil, jaká cena je přiměřená, popř. zda zhotoviteli přísluší maximální cena podle cenového předpisu, nebo cena nižší.“.45 V třetím a zároveň nejnovějším ze zmíněných usnesení ze dne 25.7. 2023, uzavřel, že „cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu“.46
Aplikace substitučního způsobu určení ceny díla v podobě ceny obvyklé je jakousi „poslední možností“. Dle mého názoru se jedná o způsob poněkud riskantní a problematický. Zjištění obvyklé ceny u konkrétního majetku v daném místě a čase není jednoduchou záležitostí, neboť obdobné případy, od jejichž cen by se měla obvyklá cena odvíjet mohou mít velký cenový rozptyl a určení obvyklé ceny je velice složité. Často jde o vysoce odbornou činnost, která vyžaduje praktické zkušenosti s oceňováním, širokou znalost tržní situace (dostupnost produktu, prodejci), ale i dobré znalosti nejen předmětu ocenění (zejména kvůli nutnosti provést správným způsobem srovnání s obdobnými obchodovanými produkty).47Této již takto nelehké situaci také nepomůže protichůdné postavení stran, kdy zhotovitel bude prosazovat cenu obdobného díla ve vyšší cenové hladině a objednatel naopak v té nižší. Takový problém se dá samozřejmě vyřešit znaleckým posudkem, avšak i tak se může stát, že celá věc skončí v rukou soudce. Následovat tak bude dlouhá doba trvání soudního řízení a s tím spojené náklady řízení. 48
Rozhodnutí NS |
Interpretace obvyklé ceny: |
|
28 Cdo 2359/2012 |
xxxx daná nabídkou a poptávkou, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností |
|
|
||
31 Cdo 1717/2015 |
cena, která je v době uzavření smlouvy obvyklá v daném místě za dílo srovnatelných vlastností vzhledem k náročnosti provedení díla, délce doby, po kterou bylo zhotovováno, apod. |
|
|
||
25 Cdo 631/2022 |
cena, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu |
|
|
||
|
||
|
Schéma způsobů dohody o ceně díla
3.2Právo na zaplacení ceny díla
Právní úprava OZ zakotvuje, že právo na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením (§ 2610 odst. 1). Tato věta tedy říká, že zhotovitel je oprávněn žádat úhradu ceny díla až po jeho dokončení, a zároveň stanoví povinnost objednateli sjednanou cenu díla uhradit. Samotný okamžik splatnosti navazuje na provedení díla, které je vymezeno v § 2604 OZ. Xxxx je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Dokončením díla se rozumí stav, kdy byla převedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Převzato je dílo v okamžiku, kdy jej objednatel od zhotovitele převzal, ať už s výhradami nebo bez výhrad. I když má tedy objednatel výhrady k dílu, zpravidla pro jeho určité vady, může takové dílo sloužit svému účelu a po jeho předvedení, případně provedení zkoušek je lze považovat za dokončené. Platí tedy pravidlo, že i dílo, které je vadné, ale bylo předvedeno, že slouží svému účelu, je dílo dokončené.
Proti této úpravě lze namítnout, že pokud si strany nesjednají placení ceny díla v jejím průběhu, může vést tato úprava zhotovitele k menší snaze dílo provést zcela bez vad, neboť i při dokončení díla s vadami a jeho převzetí s výhradami objednatelem by zhotoviteli vzniklo právo na zaplacení celé ceny díla dle § 2610 odst. 1 OZ.
Nemůžeme opomenout ani druhý odstavec ustanovení §2610, který říká, že je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Následující § 2611 následně upravuje právo zhotovitele požadovat u díla prováděného po částech přiměřené části odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. 49
Dle rozhodovací praxe platí, že jestliže si účastníci smlouvy o dílo sjednali, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených pracích, není pro vznik práva na zaplacení ceny díla rozhodující provedení díla.50
4Provádění díla
Realizace díla je stěžejní fází smlouvy o dílo, kde se záměr proměňuje ve výsledek. Tato kapitola představuje podrobný průzkum procesu provádění díla, včetně analýzy způsobu provedení, doby plnění, potřebné péče a dalších klíčových faktorů ovlivňujících úspěch projektu.
4.1Způsob provádění díla
Možnosti způsobu provádění díla stanovuje § 2589 OZ. Zákon na první místo klade osobní zhotovení díla; následně však požadavek osobního provedení či vedení díla spojuje se dvěma typovými příklady, a posouvá jej tak spíše do výjimky. Mimo osobní provedení zhotovitelem zákon alternativě umožňuje provedení díla jinou osobou, pod osobním vedením zhotovitele, a počítáno je i s možností, že zhotovitel dílo nebude provádět ani vést.51
Osobní provedení díla se vyžaduje, je-li vázáno na osobnost zhotovitele nebo jeho osobní vlastnosti nebo je-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí. Může se jednat o případy, kdy je využíváno zhotovitelových jedinečných znalostí, zkušeností či dovedností (sochař, malíř, architekt apod.). Osobní provedení může být využíváno také u děl s nehmotným výsledkem, jako je koncert hudební skupiny. Xxxxxxxxxx má při provádění díla na výběr z několika často desítek i stovek subdodavatelů. Provádění díla s jejich pomocí ale nemá žádný vliv na odpovědnost zhotovitele ve vztahu k objednateli. Pokud vadu plnění způsobí porušením svých povinností subdodavatel, odpovídá za takovou vadu objednateli zhotovitel, který je s objednatelem ve smluvním vztahu. Jak se vypořádají zhotovitel s jeho subdodavatelem, který vadu způsobil, vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi nimi. K tomuto se vyjádřil také Nejvyšší soud. „V rámci smluvního vztahu ze smlouvy o dílo nese zhotovitel vůči objednateli odpovědnost za řádné provedení díla a odpovídá i za ty vady díla, jež způsobil jeho subdodavatel či jiná – třetí osoba, zúčastněná na provádění díla a odlišná od účastníků smluvního vztahu. Jestliže následkem vadně provedené práce touto třetí osobou je způsobena škoda a zhotovitel ji poškozenému nahradí, má proti této třetí osobě tzv. postih podle § 440 ObčZ 1964 z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněním jiného. To ale neznamená, že příp. odpovědnost zhotovitele za škodu způsobenou při provádění díla vylučuje přímou odpovědnost toho, kdo porušením své povinnosti škodu způsobil, pokud ovšem nejde o případ podle § 420 odst. 2 ObčZ 1964, podle nějž je škoda způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.“52
Nutno dodat, že ustanovení § 2630 OZ zavedlo pro díla, jejichž předmětem je stavba, solidární odpovědnost zhotovitele a dalších osob za plnění.
Jak již bylo řečeno výše, povinnost provést dílo osobně se může vztahovat jak na zhotovitele fyzické osoby, tak i právnické osoby. U právnických osob půjde o specializované zaměstnance této právnické osoby, bez možnosti pověřit provedením díla jinou právnickou osobou nebo více fyzických osob. Nejčastěji se bude jednat o situace, kdy je vzhledem k povaze díla zapotřebí, aby dílo provedla právě tato osoba, která má např. určitou licenci k provedení apod.53
Právní úprava předvídá i situace, kdy zhotovitel dílo osobně neprovádí ani nevede. „Zhotovitel je (i bez souhlasu objednatel) oprávněn dát provést dílo třetí osobě odlišné od účastníků, jestliže to odpovídá povaze díla (podle § 633 odst. 2 OZ 1964).“54Je tomu tak v případech, kdy provedení díla není vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo tento postup není vzhledem k charakteru díla zapotřebí. Lze si přestavit např. situaci, kdy není prováděno unikátní či specifické dílo, avšak zhotovitel provádí celou řadu dílčích činností či vyrábí velké množství prakticky stejných výrobků apod. V praxi patří většina prováděných děl právě do této skupiny. 55
Není-li dílo prováděno osobně zhotovitelem ani pod jeho vedením, hovoří se často o subdodavatelském (někdy také poddodavatelském či podzhotovitelském) provedení díla. Uvést je možné případy, kdy dílem je zhotovení, oprava či úprava stavby či technologického zařízení stavby, popřípadě provedení jiného rozsáhlého a technicky náročného díla, kde se zhotovitel bez subdodavatelů neobejde. To, že zhotovitel pověří provedením díla nebo jeho části jinou osobu, nevylučuje jeho odpovědnost ve vztahu k objednateli a ani to, že provádí dílo na své nebezpečí. Výběr subdodavatelů záleží na zhotoviteli, nestanoví-li se ve smlouvě něco jiného.56
4.1.1Potřebná péče
Ustanovení § 2590 odst. 1 OZ ukládá zhotoviteli provést dílo s potřebnou péčí, v dohodnutém čase a obstarat vše, co je k provedení díla potřeba. Potřebnou péči je třeba odlišovat od odborné péče; tou bude zhotovitel vázán, bude-li v postavení profesionála podle § 5 odst. 1 OZ. Tedy toho, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, a tím dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Nebude-li jednat s odbornou péčí, jde to k jeho tíži. Pojem potřebné péče, popř. v případech podle § 5 odst. 1 OZ odborné péče se bude posuzovat vždy dle konkrétních okolností, zejména dle toho, co bude předmětem díla. Vždy se ale bude jednat o péčí odbornou. 57
4.1.2Součinnost objednatele
Pod pojmem součinnost objednatele je možno spatřovat spolupůsobení objednatele na provádění díla, které může být v některých případech potřebné. Součinnost objednatele může být různorodá – od minimální (např. povinnost dostavit se na potřebné prohlídky) až po významnou spolupráci se zhotovitelem – typicky v oblasti výstavby (např. výběr materiálů, zajištění všech projektových dokumentací apod.) Zároveň je součinnost objednatele spojena v OZ s nezbytností (bez splnění těchto úkonů, tedy bez součinnosti objednatele, nemá zhotovitel možnost dílo provést); to plně odpovídá zásadě samostatnosti provádění díla.
Otázce součinnosti objednatele se věnoval také Nejvyšší soud. Xxxxxxx, že „věřitel se mj. může dostat do prodlení, pokud dlužníkovi neposkytne spolupůsobení, které je nutné k tomu, aby byl dlužník vůbec schopen smluvené plnění poskytnout. Součinnost věřitele může být sjednána ve smlouvě, což však není nezbytnou podmínkou pro posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele bránila splnění dlužníkova závazku. Vždy půjde o posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele je objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl plnit svůj závazek.“58
Uplyne-li objednateli lhůta poskytnutá pro splnění součinnosti, zákon umožňuje zhotoviteli rozhodnout o dalším postupu, a to dle své volby. Zákon zhotoviteli dává na výběr ze dvou možností. První možností je zajištění náhradního plnění na účet objednatele a druhou možností je odstoupení od smlouvy.
Zákon v první řadě předpokládá pokračování v provádění díla – tedy zajištění náhradního plnění na účet objednatele. Pokud se zhotovitel pro toto řešení rozhodne, dává mu zákon oprávnění zajistit si potřebné plnění sám nebo prostřednictvím třetí osoby. Veškeré náklady s tím spojené je povinen hradit objednatel. V praxi se tyto náklady promítnou v konečné ceně díla nebo mohou být požadovány v podobě zálohy.
Druhou možností zhotovitele při neposkytnutí součinnosti objednatelem je ukončení smluvního vztahu odstoupením od smlouvy, které je ale limitováno. Zákonnou podmínkou je povinnost upozornit objednatele, že nesplní-li ve stanovené přiměřené lhůtě svou povinnost součinnosti, odstoupí zhotovitel od smlouvy. Pokud by zhotovitel na toto neupozornil, nemá právo od smlouvy odstoupit.59
4.2Doba plnění
Již výše zmíněné ustanovení § 2590 odst.1 OZ mimo povinnost provést dílo s potřebnou péčí stanoví, že zhotovitel provede dílo v ujednaném čase. Odstavec 2. stanovuje, že nebude-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Zároveň ještě doplňuje vyvratitelnou právní domněnku, že čas plnění je ujednán ve prospěch zhotovitele (zhotovitel tedy může provést dílo předčasně, objednatel ale nemá právo předčasné plnění požadovat). Z výše uvedeného možno dovodit, že zákon prvotně předpokládá, že smluvní strany si v rámci smlouvy o dílo sjednají dobu plnění tak, aby vyhovovala oběma stranám a dílo bylo v ujednané době realizováno. Nesjednají-li si ale strany dobu plnění, aplikuje se podpůrné určení doby plnění, které je zakotveno v odstavci 2 § 2590. Zhotovitel bude dle tohoto povinen provést dílo v době přiměřené jeho povaze. Záležet zde bude na konkrétním díle a také posouzení jeho charakteru, obvyklého provádění v obdobných věcech v místě, kde je dílo prováděno. Stranám smlouvy o dílo však nebrání sjednat si čas plnění ve prospěch objednatele, ve prospěch obou stran, anebo předčasné plnění vyloučit. Vymezení určení doby plnění je dispozitivní, ponechá tak určení doby plnění na konkrétním případu.60
4.3Věci potřebné k provedení díla
Jaké věci budou potřebné k provedení díla se odvíjí od jeho povahy. Jako nejužívanější příklad je možné uvést látku na výrobu šatů nebo jakýkoliv jiný materiál, jehož zpracováním bude dílo prováděno. Může se jednat ale také o zajištění technického vybavení k provedení díla, dokumentace, nástrojů, a další. Má-li objednatel podle smlouvy opatřit věc k provedení díla, má povinnost ji předat zhotoviteli v dohodnuté době nebo bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Ze spojení slov „Má-li objednatel …“ lze dovodit, že ustanovení vychází z obecného předpokladu, že věci k provedení díla opatří zhotovitel, nedohodnou-li se strany, že potřebné věci k provedení díla má opatřovat objednatel. Pouze ve výstavbě je obvyklý opačný postup.61 Odstavec 2 ustanovení § 2597 upravuje situaci, kdy si může zhotovitel na účet objednatele opatřit věci potřebné k provedení díla sám. Jedná se o případy, kdy objednatel je s opatřením věcí v prodlení a dílo tak není možné provést vůbec nebo je provedení podstatně ztíženo. Cena věcí opatřovaných zhotovitelem se zpravidla nezapočítává do ceny díla, proto je objednateli uložena povinnost tuto cenu, včetně nákladů s opatřováním spojených, uhradit. Uhrazením ceny se však objednatel nezbavuje odpovědnosti za porušení povinnosti dohodnuté věci opatřit. Zhotovitel musí nejprve vyzvat objednatele, aby předal potřebné věci a současně stanovit přiměřenou lhůtu k předání těchto věcí. Pokud zhotovitel tyto povinnosti splní a opatří věc, kterou měl opatřit objednatel, má právo po objednateli požadovat nejen cenu opatřených věcí, ale také účelně vynaložené náklady s jejich opatřením spojené. Toto právo zhotovitele opatřit věci potřebné k provedení dílo je pouze právem, nikoliv povinností. Xxxxxxxxxx, který toto právo nevyužije, se může na objednateli domáhat, aby věci opatřil sám dle smlouvy. Pokud bude objednatel s opatřením věcí v prodlení, bude se jednat o prodlení věřitele dle § 1975 OZ. Bude-li mít prodlení povahu podstatného porušení smlouvy, zhotovitel má právo bez dalšího odstoupit od smlouvy dle § 1977 OZ. 62
4.4Kontrola provádění díla
Objednatel má dle § 2593 OZ právo kontrolovat provádění díla, což úzce souvisí i s tím, že zhotovitel při provádění díla nepodléhá zásadně příkazům objednatele. Oprávnění kontrolovat provádění díla zákon nikterak neomezuje, jediným omezením je dle X. Xxxxxxxxx případný šikanózní výkon práva. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může objednatel požadovat zajištění nápravy a provedení díla řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel od smlouvy odstoupit, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.63 Nicméně je nutné dodat, že důsledky takového odstoupení postihnou nejen zhotovitele, ale i objednatele. Ten si bude muset zajistit jiného zhotovitele který by dílo dokončil, což nepochybně v praxi nebude jednoduché a zpravidla to povede k prodloužení doby plnění a mnohdy i ke zvýšení nákladů.64
Mimo této „obecné“ kontroly si smluvní strany mohou ve smlouvě ujednat, že objednatel zkontroluje předmět díla na určitém stupni jeho provádění.65 Nejsou-li v průběhu kontroly zjištěny vady kontrolované části díla, může zhotovitel v provádění díla pokračovat. Nepříznivý výsledek kontroly naopak představuje překážku k zahájení dalších navazujících prací nebo provádění další fáze díla.66 O provedené zkoušce se vyhotovuje zápis, který vždy obsahuje alespoň výsledek zkoušky (úspěšná x neúspěšná). Pokud zhotovitel tyto vady neodstraní a dílo nebude dokončeno složením zkoušky v dohodnutém standardu (nebo nebude podle zákonné úpravy funkční), nevzniká zhotoviteli nárok na zaplacení ceny díla. Dlužno dodat, že odstraňování nedostatků zjištěných při zkoušce, které brání tomu, aby bylo dílo dokončeno, nezakládá odpovědnost zhotovitele za vady díla. Nejedná se totiž o vady díla jako výsledku, nýbrž o nedostatky dosavadního provádění díla před jeho provedením.67 Také zde platí, neučiní-li zhotovitel nápravu v přiměřené době, je objednatel oprávněn za určitých podmínek odstoupit od smlouvy.68
4.5Nebezpečí provádění díla
Nesení nebezpečí provádění díla je třeba chápat jako definiční znak smlouvy o dílo. Samotné nebezpečí provádění díla je třeba vykládat tak, že zhotovitel má plnou odpovědnost za provádění díla, tedy i za případné zvýšené náklady oproti očekávání při uzavření smlouvy o dílo, ale i odpovědnost za věci potřebné k provedení díla či za věci, které jsou předmětem díla, nestanoví-li zákon nebo smlouva jinak. Objednatel tak může nést např. nebezpečí škody na věci, kterou opatřil k provedení díla, dokud trvá jeho vlastnické právo k věci.6970
Mimo obecné určení, že zhotovitel provádí dílo na své nebezpečí, občanský zákoník v několika případech upravuje možnost přenést nesení nebezpečí provádění díla zčásti na objednatele (viz např. § 2622 OZ). Je však diskutabilní, zda v situaci, kdy je nesení nebezpečí plynoucího z provádění díla zhotovitelem jedním z pojmových znaků smlouvy o dílo, si mohou strany ujednat nesení nebezpečí jinak.
Nesení nebezpečí škody na věci je dle X. Xxxxxxxxx podmnožinou množiny „provádění díla na své nebezpečí“. Kromě toho, že nese zhotovitel případně nebezpečí škody na věci, stíhají ho v tomto důsledku i důsledky další. Zejména to, že dílo nelze dokončit vůbec nebo dohodnutým způsobem (zejm. v důsledku vyšší moci) a nevznikne tak zhotoviteli právo na zaplacení ceny či její části, nebo to, že se zmýlí při stanovení ceny díla ve svůj neprospěch. Dále mohou nastat i jiné nepříznivé následky, za jejichž vznik ale neponese odpovědnost zhotovitel ani nikdo jiný, jelikož se bude jednat o následky, které nezpůsobila jiná osoba nebo se osobu nepodařilo zjistit. Zhotovitel nese tedy zásadně všechna rizika související s prováděním díla, zákon či dohoda stran může ale v některých případech určitá rizika přenést na jiného.71
5 Vlastnické právo k předmětu díla
Vlastnické právo k předmětu díla je upraveno v § 2599 a násl. OZ. Právní úprava vychází ze zrušeného obchodního zákoníku, je ale značně modifikována. Při určování nabyvatele vlastnického práva u smlouvy o dílo rozlišuje mezi věcmi určenými jednotlivě a věcmi určenými druhově.
V zásadě platí, že je-li předmětem díla věc určená jednotlivě (např. šatní skříň), nabývá k ní vlastnické právo objednatel. Pokud ale zhotovitel zpracovává věc objednatele na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota objednatelovy zpracované věci, nabývá vlastnické právo k předmětu díla zhotovitel (§ 2599 odst. 1 OZ). Bude-li tedy předmětem díla zpracování jednotlivě určené věci tak, že dojde ke zvýšení její hodnoty (což by u zpracování mělo nastat), stane se jejím vlastníkem zhotovitel, ať už zpracování prováděl kdekoliv. Pokud by zpracováním došlo ke zmenšení ceny zpracované věci, stane se zhotovitel jejím vlastníkem pouze tehdy, že dílo prováděl jinde než na pozemku objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil.
Je-li předmětem díla věc určená podle druhu (např. výroba tvárnic), nabývá k ní vlastnické právo zhotovitel. To neplatí v případě, že zhotovitel zhotovil věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil; tehdy nabývá vlastnické právo objednatel (§ 2599 odst. 2 OZ). Toto pravidlo je logické. Věci určené podle druhu jsou nerozeznatelné od ostatních věcí téhož druhu. Ze strany objednatele by nebylo spravedlivé, aby nesl nebezpečí škody na věci, spojené s nabytím vlastnického práva, v případě umístění věci na pozemku zhotovitele, neboť by nemohl ohlídat, zda došlo k poškození či zničení věci, která byla jeho. Naopak druhově určená věc na pozemku objednatele by měla být snadno odlišitelná od ostatních věcí stejného druhu a není tak důvod, aby vlastnické právo nenabyl rovnou objednatel.
V případě, že smlouvou o dílo nevzniká nová věc, nýbrž se jedná o pouhou údržbu, opravu či úpravu věci, není třeba řešit vznik, převod či přechod vlastnického práva, neboť to zůstává v rukou objednatele. Jiná situace však nastává v případě, kdy dochází ke zpracování věci – zpracováním totiž vzniká věc nová.72
Strany se ve věci nabytí vlastnického práva mohou dohodnout i jinak. Úprava vzniku vlastnického práva podle smlouvy o dílo je dispozitivní. Této problematice se věnoval také Nejvyšší soud, který došel k závěru, že ujednání, podle kterého vlastníkem zhotovovaného díla je objednatel, je platné, i když věc nebyla zhotovována na pozemku objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil. Dokonce ani následným odstoupením od smlouvy nedojde ke změně takto založeného vlastnictví předmětu díla.73 Zároveň se ale uplatní pravidlo dovozené též Nejvyšším soudem, a to, že takováto dohoda je možná jen do doby, než dojde ke vzniku vlastnického práva jedné ze stran.74
6Provedení díla
„Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.“ Takto jednoduše Občanský zákoník definuje provedení díla. Tato úprava vychází z obchodního zákoníku, je však poněkud zjednodušena. Za důležitou modifikaci považuji změnu formulace obsaženou v Obchodním zákoníku „zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním“, ze které občanský zákoník převzal pouze „dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno“. Zcela zmizel požadavek na řádné ukončení, respektive dokončení díla. Nová právní úprava tedy není tak striktní, jako úprava předešlá.75
Provedením díla je splněn závazek zhotovitele, přičemž mu vznikají další nároky s tím spojené, především na úhradu dohodnuté ceny za dílo.
6.1Dokončení díla
Dílo je dle § 2605 OZ dokončeno, je-li převedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. V praxi si lze představit, že např. zhotovitel předvede objednateli funkčnost zhotovovaného nábytku, vozidla či nemovitosti.
Z výše psaného plyne, že dílo může sloužit svému účelu, i když vykazuje určité vady. Občanský zákoník umožňuje objednateli dokončené dílo převzít s výhradami, nebo bez výhrad.76
6.2Předání díla
Mimo dokončení díla (předvedení jeho funkčnosti) je nutné naplnit také druhou podmínku provedení díla, a to jeho předání. Není-li způsob předání dohodnut jinak, je dílo předáno, když zhotovitel umožní objednateli s předmětem dokončeného díla v místě předání nakládat.77 Právní úprava poskytuje objednateli dvě možnosti, jak dílo převzít. Konkrétně se jedná o převzetí díla a) bez výhrad a b) s výhradami.
Převzetí díla bez výhrad. Tato možnost přichází v úvahu za situace, kdy je dílo provedeno dle sjednaných podmínek. Odpovídá sjednanému rozsahu, kvantitě, kvalitě. Převzetí díla bez výhrad přináší další důsledky, které jsou stanoveny v odstavci 2 ustanovení § 2605 OZ. Toto ustanovení řeší situaci, kdy objednatel žádné vady nevytkne, avšak dílo tyto vady má. Cílem této úpravy je chránit zhotovitele proti uplatňování vad, které mohl objednatel zjistit při převzetí díla. Pokud totiž objednatel převezme dílo v uvedené situaci, nebude mu v případě soudního sporu přiznáno právo na zjevné vady díla, a tedy s tím spojená náhrada škody. Zde je patrné, že zákonodárce využil základního principu civilního práva, tedy že každý musí chránit svá práva, a zásady volnosti a odpovědnosti za své jednání. Nutno dodat, že tato úprava se nepoužije vždy a zákon v této souvislosti vyžaduje specifické okolnosti. Stejně tak, jako by měl objednatel hájit svá práva (tj. být si jich vědom a také podle toho jednat), měl by obdobně jednat i zhotovitel. Z tohoto důvodu váže právní úprava aplikaci odstavce 2 na podmínku, že zhotovitel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Právem zde rozumíme právo ze zjevných vad díla.
Převzetí díla s výhradami. Mimo převzetí díla s výhradami zákon také umožňuje, nebo spíše ukládá objednateli převzít dílo i v případě, že nebylo provedeno bezvadně, tedy dle smlouvy a závazků, které z ní plynou. V takovém případě objednatel díla převezme, avšak s výhradami. Objednatel je tedy nově povinen dílo převzít, byť s ním není spokojen, není v souladu s jeho očekáváním a smluvními závazky zhotovitele. Možné je však využít sekundární nároky v rámci provádění díla, tedy případné nároky z vady díla, a to včetně vad zjevných, pokud je objednatel při převzetí díla vytkl. Vrchní soud v Praze se k jedné z oblastí této problematice vyjádřil ve své rozhodovací praxi v roce 1992. Dovodil, že pokud objednatel později písemně oznámil zhotoviteli vady díla a uplatnil nárok na jejich odstranění, potom podle § 439 odst. 4 obchodního zákoníku (který podle § 564 tamtéž platil přiměřeně při vadách díla) do doby odstranění vad není objednatel povinen platit část ceny díla, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by vady nebyly odstraněny.78
V návaznosti na výše zmíněné nezbývá než v každém případě doporučit sepsat o převzetí předávací protokol jako důkaz o skutečnosti, že došlo k převzetí a případně sepsat výhrady, které objednatel uplatňuje.79 Je-li takový protokol podmínkou předání a převzetí díla v písemné formě, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Dokud nebude protokol objednatelem podepsán, není možné považovat dílo za předané a převzaté.80
Zákon v této souvislosti zvolil zcela nový přístup, který je dle mého názoru poněkud nešťastný. Staví objednatele do nelehké situaci, přičemž mu ukládá povinnost převzít dílo, které neodpovídá jeho požadavkům a které by s největší pravděpodobností dle předchozí právní úpravy nepřevzal.
6.3Předání díla po částech
Občanský zákoník připouští předání nejen díla jako celku, ale také předání po částech. Toto lze však pouze za předpokladu, že jednotlivé předávané části lze odlišit. Předávání díla po částech má specifické právní následky stanovené v § 2610 dost. 2 OZ. Je-li dílo předáváno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Je ale předání po částech totéž, co částečné splnění závazku provést dílo? Z ustanovení § 2608 odst. 2 OZ plyne, že převzetím nabývá objednatel vlastnické právo k věci a přechází na něho nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak již dříve. Uvedené X. Xxxxxxxxx komentuje tak, že dojde-li k převzetí řádně provedené části díla, dojde i ke splnění závazku tuto část díla provést. Také přebíraná část díla by měla splňovat podmínky dané občanským zákoníkem, tedy měla by byt předvedena její způsobilost sloužit svému účelu.81
6.4Povinnost objednatele dílo převzít
Právní úprava možnost odmítnou převzetí vadného plnění výslovně neupravuje. X. Xxxxxxxxx však zastává názor, že tuto možnost lze dovodit především z § 1975 OZ, podle kterého se věřitel (objednatel) dostane do prodlení, nepřevzal-li řádně nabídnuté plnění. To samé platí i pro smlouvu o dílo z § 2628 OZ, podle kterého objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Ve všech ostatních případech a u jiných předmětů díla tedy převzetí díla odmítnout může. Má-li dílo vady, objednatel jej přijmout může, ale není to jeho povinností. Objednatel má možnost odmítnout převzetí díla také v případě, pokud mu jej zhotovitel nabízí v jiném místě než dohodnutém či zákonem stanoveném místě plnění. Přijme-li však objednatel takové plnění (a je-li bezvadné), je závazek splněn.
V praxi může samozřejmě nastat situace, kdy bude dílo odmítnuto neoprávněně. V takovém případě se zhotovitel v roli věřitele dostává do prodlení se všemi důsledky z toho plynoucími (zajištění náhradního plnění na účet objednatele, popř. odstoupení od smlouvy). V případě, že je předmětem plnění věc, dává mu § 2609 OZ možnost věc svépomocí prodat. Nepřevezme-li tedy objednatel věc, která je předmětem díla, bez zbytečného odkladu poté, co dílo mělo být dokončeno, může zhotovitel tuto věc vhodným způsobem prodat na účet objednatele. Bylo-li dílo dokončeno později, může věc prodat bez zbytečného odkladu po vyrozumění o dokončení díla. Nebrání-li tomu povaha věci (nejčastěji věci podléhající rychlé zkáze), vyrozumí zhotovitel objednatele o zamýšleném prodeji a stanoví mu náhradní lhůtu k převzetí věci – lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Stejnou možnost dává zákon také zhotoviteli, nehlásí-li se neznámý nebo nesnadno dosažitelný objednatel o dílo po dobu delší než šest měsíců; brání-li tomu povaha věci, pak, nehlásí-li se o věc po dobu přiměřenou její povaze, má zhotovitel možnost věc na jeho účet prodat i bez vyrozumění. 82
7Odpovědnost za vady díla
Odpovědnost za vady je jednou ze zásadních otázek smlouvy o dílo a ve vztahu vzniklém na základě smlouvy o dílo je nutno vždy zjistit, co jsou vady díla, vždy je umět definovat.
Občanský zákoník v § 2615 odst. 1 stanoví, že dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Při zkoumání, zda má dílo vady, je tedy nutno:
zjišťovat, jaký byl ve smlouvě dohodnut, určen výsledek díla (proto je pro strany velice důležité výsledek určit co možná nejkonkrétněji) a
porovnávat skutečné provedení díla s dohodou o tomto výsledku díla. 83
Vadné dílo je takové dílo, které bylo zhotovitelem provedeno, avšak výsledek jeho činnosti neodpovídá podmínkám a charakteristikám, jaké byly dojednány ve smlouvě. Teorie rozeznává vady faktické a vady právní.
7.1Vady faktické
Vady faktické se dále člení na:
vady jakosti a provedení,
vady množství,
vady obalu a jiných opatření pro přepravu,
vady dokladů potřebných k převzetí a užívání předmětu díla.
Ad a) Dle ustanovení § 1915 OZ je dlužník (zhotovitel) zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána jiná jakost. Dle ustanovení § 2095 OZ je prodávající povinen odevzdat kupujícímu předmět koupě v dohodnutém množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení dohodnuty, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Občanský zákoník také následně stanoví, že při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoliv však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze. I přesto, že právní úprava smlouvy o dílo neodkazuje ve vztahu k vadnému plnění obecně na obdobné využití úpravy kupní smlouvy (odkazuje na ni pouze ve vztahu k právům objednatele z vadného plnění), je dle názoru X. Xxxxxxxxx tuto úpravu možné použít pro smlouvu o dílo analogicky.
Obecnou úpravu jakosti výrobků obsahuje zákon o technických požadavcích na výrobky. V této problematice se uplatní také zákon o obecné bezpečnosti výrobků, jehož účelem je zajistit, v souladu s právem Evropských společenství, aby výrobky uvedené na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele bezpečné, a který vymezuje obecné požadavky na bezpečnost výrobků a stanoví povinnost opatřit výrobky, u kterých může určitý způsob užívání ohrozit bezpečnost spotřebitele, potřebným označením, a dále opatřit výrobky průvodní dokumentací kutnou k jejich převzetí a užívání. Konečně se uplatní také úprava zákona o ochraně spotřebitele (§ 7a), který zakazuje vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat nebo darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami
Ad b) V případě vady množství neodkazuje občanský zákoník na úpravu kupní smlouvy, lze tedy tuto úpravu použít pouze analogicky. Povinností zhotovitele je zhotovit věci, které jsou předmětem díla v množství, které je určeno ve smlouvě. Právní úprava kupní smlouvy však stanoví určité odchylky. Ustanovení § 2093 OZ stanoví, že dodá-li prodávající větší množství věcí, než bylo dohodnuto, je kupní smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je kupující bez zbytečného odkladu odmítl. Dle dalšího ustanovení, tentokrát § 2098 OZ platí, že vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy předmětu koupě, že množství je určeno jen přibližně, určí přesné množství prodávající. Má se za to, že odchylka nesmí přesáhnout pět procent množství určeného ve smlouvě. Bude-li tedy dodáno zboží v množství sice menším, než je stanoveno ve smlouvě, ale v rámci zmíněné tolerance, nebude plnění vadné. Konečně ustanovení § 2099 OZ stanoví, že věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 – podle kterého prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství.
Ad c) Ani zde nedokazuje právní úprava OZ na úpravu kupní smlouvy – také tuto úpravu lze tedy použít pouze analogicky jako u výše zmíněných vad. Úprava § 2097 OZ stanoví, že nedohodnou-li se strany kupní smlouvy, jak má být věc zabalena, zabalí prodávající věc podle zvyklostí; nejsou-li, pak způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu. Stejným způsobem opatří prodávající věc pro přepravu. Z tohoto je možné dovodit, že je zhotovitel povinen věci, které předává dopravci zabalit nebo opatřit přepravu způsobem, který je pro takové věci obvyklý, nebo není-li možné takový způsob určit, způsobem potřebným k jejich uchování a ochraně. Nebudou-li zhotovené věci náležitě zabaleny nebo opatřeny pro přepravu, půjde také o vadu plnění zhotovitele. V případě vad obalu a jiných opatření pro přepravu se neuplatní obecná úprava povinností zhotovitele z vadného plnění v celém rozsahu, neboť to často již nebude mít význam – uplatní se spíše úprava povinnost k náhradě škody způsobené porušením povinnosti přepravované věci řádně zabalit. Samozřejmě toto nebude platit vždy, mohou nastat i situace, kdy bude objednatel požadovat nové zabalení věci.
Ad d) Poslední věta zmíněného ustanovení § 2099 odst. 1 OZ stanoví, že za vadné plnění se považují i vady na dokladech nutných k převzetí užívání zhotovených věcí. V praxi si můžeme pod takovými doklady představit různé návody k obsluze dané věci. Smlouva (v některých případech zákon) stanoví, jaké doklady je zhotovitel povinen objednateli vydat. 84
7.2Vady právní
Komentované ustanovení v odstavci druhém upravuje práva objednatele z vadného plnění. Zákonodárce zde užívá, stejně jako na mnoha dalších místech, úpravy stanovené pro smlouvu kupní. V tomto konkrétním případě se jedná o § 2099 a násl., přičemž zákon navíc rozděluje vady na a) vady podstatné a b) vady nepodstatné.
Ad a) Pro vymezení podstatného porušení, tedy podstatných vad, je možné vycházet z § 2002 OZ, dle kterého je podstatné takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Budou-li tedy smluvní závazky zhotovitele porušeny natolik podstatně, že by byla naplněna výše zmíněná úprava, poskytuje zákon ve zmíněném ustanovení § 2106 objednateli právo na tuto situaci reagovat. Objednatel je oprávněn žádat po zhotoviteli odstranění vady dodáním věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, odstranění vady opravou, přiměřenou slevu z kupní ceny a případně má také možnost odstoupit od smlouvy. Naopak, objednateli není umožněno, aby bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla - takový postup je možný jen pokud objednatel uplatnil právo na slevu z ceny anebo pokud odstoupil od smlouvy.85 Na rozdíl od úpravy vad u smlouvy kupní právní úprava smlouvy o dílo limituje provedení náhradního díla. To dle zákona nepřichází v úvahu, pokud předmět díla nelze vzhledem k jeho povaze vrátit nebo předat zhotoviteli. Je na objednateli, který z výše zmíněných nároků si vybere (§ 2106 odst. 2). Objednatel sdělí, jaké právo si zvolil, a to při oznámení vady, případně bez zbytečného odkladu po oznámení vad. Pokud by volbu neučinil, bude aplikována úprava obsažená v § 2107, tedy nároky plynoucí z vad nepodstatných.
Ad b) Vady nepodstatné jsou veškeré další vady, které nespadají do kategorie vad podstatných. Vykazuje-li tedy dílo tyto vady, jsou práva objednatele ze zákona zúžena, a to na požadavek odstranění vady nebo přiměřené slevy z ceny díla (§ 2107 odst. 1). Dokud objednatel neuplatní právo na slevu, případně neodstoupí od smlouvy, poskytuje zákon zhotoviteli možnost dodat to, co v díle chybí, případně odstranit právní vadu, která na díle vázne. Jiné vady je zhotovitel oprávněn odstranit opravou či dodáním nové věci (to bude u smlouvy o dílo méně obvyklé). Pokud by však zhotovitel vadu díla neodstranil včas, případně odstranění vady odmítl, poskytuje zákon objednateli právo od smlouvy odstoupit. 86
7.3Zákonná odpovědnost za vady díla
Zákon rozlišuje dva případy zákonné odpovědnosti za vady díla:
Odpovědnost zhotovitele za vady díla existující v době předání díla (případně přechodu nebezpečí škody na věci)
Odpovědnost zhotovitele za vady díla, které vzniknou až po předání díla (případně přechodu nebezpečí škody)
Zhotovitel zásadně odpovídá za všechny vady díla, které má dílo při předání (přechází-li nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu). Po této době má objednatel práva z vadného plnění pouze tehdy, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti.87 K tomuto se vyjádřil také Nejvyšší soud, když dovodil, že „Zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání. Dokud k předání předmětu díla nedojde, nemůže objednatel vůči zhotoviteli uplatňovat práva z odpovědnosti za vady; nemůže tedy z tohoto důvodu ani od smlouvy odstoupit.88
Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas (§ 2605 odst. 2). V ostatních případech soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění v následujících případech:
neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného dokladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla;
namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně (§ 2618).89
V případě vědomého dodání vadného díla zhotovitelem dovozuje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu následující: „Jestliže zhotovitel dodal vědomě vadné dílo, tj. o vadách musel vědět nebo věděl, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku, že objednatel neoznámil vady včas.“ 90
7.4Smluvní odpovědnost za vady díla (záruka za jakost)
Záruka za jakost není výslovně upravena zákonem, avšak je možné, aby zhotovitel takovou záruku objednateli poskytl. Takovou záruku může poskytnout buď ve smlouvě, anebo jednostranným právním jednáním, nejčastěji ve formě záručního listu. V praxi se záruka za jakost často zaměňuje se zákonnou odpovědností za vady. Zákonná odpovědnost za vady se uplatní vždy, i když není smlouvou upravena, její existence totiž plyne ze zákona. Naopak záruka se uplatní jen tehdy, je-li založena některým z výše zmíněných způsobů.
Občanský zákoník ohledně záruky za jakost předmětu díla stanoví v § 2619 pouze to, že záruční doba týkající se díla počíná běžet předáním díla. V následujícím odstavci poté odkazuje na použití ustanovení o kupní smlouvě, tj. na úpravu § 2113 a násl. OZ. Z obdobného použití odkazovaných ustanovení vyplývá, že zhotovitel se poskytnutím záruky zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. V případě uplatnění práv ze záruky není tedy stěžejní (jak je tomu u zákonné odpovědnosti za vady), zda vada existovala v době převzetí věci, popř. přechodu nebezpečí škody na věci.
Doba záruky není výslovně upravena, je tedy na stranách závazku, aby tuto dobu určily ve smlouvě nebo aby ji zhotovitel určil v jednostranném právním jednání, kterým záruku poskytl (tj. v záručním listu, na obalu nebo v reklamě). Bude-li záruka poskytnuta na jednotlivé části věci, záruční doba jednotlivých součástí se může lišit.
Rozsah záruky není taktéž upraven. Občanský zákoník jinými slovy neurčuje, zda se vztahuje na všechny vlastnosti zhotovované věci či jen na některé, anebo že se vztahuje k účelu použití věci. Pro určení rozsahu záruky je tak rozhodné její vymezení ve smlouvě či v jednostranném prohlášení zhotovitele. Nebude-li rozsah záruky ve smlouvě vymezen, bude třeba dovodit, že se záruka upíná ke všem obvyklým vlastnostem celé zhotovované věci či jejímu obvyklému účelu.
Objednateli nevzniká právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí škody na věci objednatele vnější událost. Pod vnější událostí je možné si představit např. přírodní katastrofy, zásah třetí osoby apod. To neplatí, byla-li vada způsobena zhotovitelem.
Pro uplatnění záruky, popř. uplatnění práva z vadného plnění platí obdobně § 2172 a 2173 OZ, který upravuje uplatňování práv z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě. Dle těchto ustanovení se práva z vadného plnění krytá zárukou uplatňují u zhotovitele. Pokud však bude ve smlouvě, v záručním listě či jiném dokladu osvědčujícím trvání záruční doby, určena k opravě jiná osoba, která je v místě zhotovitele nebo v místě pro objednatele bližším, uplatní objednatel právo na opravu u toho, kdo je k tomuto provedení určen. Takto určená osoba provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi zhotovitelem a objednatelem ve smlouvě o dílo.
Bude-li objednatelem uplatněno právo z vadného plnění, druhá strana mu v písemné formě potvrdí, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu trvání opravy.91
8Vybrané způsoby zániku závazku ze smlouvy o dílo
8.1Odstoupení od smlouvy o dílo
Kromě obecné úpravy odstoupení od smlouvy obsahuje občanský zákoník také řadu speciálních úprav odstoupení. Najít je můžeme jak v obecné části úpravy relativních majetkových práv, tak i v rámci úpravy jednotlivých smluvních typů, včetně úpravy smlouvy o dílo.92
8.1.1Obecná úprava odstoupení od smlouvy
Dle obecné úpravy odstoupení od smlouvy v § 2001 a násl. OZ platí, že strany smlouvy mohou od smlouvy o dílo odstoupit jen v těch případech, kdy tak stanoví smlouva nebo zákon. Od tohoto ustanovení se nelze dohodou stran odchýlit.93
Následující ustanovení § 2002 OZ má tzv. sankční povahu. Stanovuje možnost kterékoliv ze stran odstoupit od smlouvy, poruší-li druhá strana smlouvu podstatným způsobem (pro nepodstatné porušení smlouvy tedy od smlouvy odstoupit nelze).
Podstatné porušení smlouvy je v zákoně formulováno tak, že se jedná o porušení povinnosti, o němž porušující strana již při uzavírání smlouvy věděla nebo vědět musela, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Pro ostatní případy stanovuje zákon vyvratitelnou právní domněnku, že se o podstatné porušení nejedná.94 Prokázání, tedy důkazní břemeno, zda se jedná o podstatné porušení leží na odstupující straně. Z formulace je jasné, že míra porušení musí být značná, nicméně konkrétní porušení se bude vždy posuzovat dle okolností případu. Xxxxxxxx k tomuto uvádí: „Podstatnost porušení přitom může vyplývat jak z obsahu a významu porušené povinnosti jako takové (některé povinnosti jsou v kontextu závazku pouze vedlejší, méně důležité), tak případně i z intenzity porušení (podstatnost porušení nastává až od určitého rozsahu, ve kterém je povinnost porušena).“95 Zda se jedná o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy zkoumal také Nejvyšší soud, přičemž dovodil, že: „nesjednají-li si strany ve smlouvě kritéria pro určení, kdy je vadné plnění podstatným či nepodstatným porušením smlouvy, je pro toto posouzení obvykle určující rozsah a charakter vad.“96
Možnost odstoupení od smlouvy je dále limitována tím, že k němu musí dojít bez zbytečného odkladu. Občanský zákoník ale neuvádí, od kdy se lhůta „bez zbytečného odkladu“ počítá, lze však dovodit, že začne běžet od okamžiku, kdy se odstupující strana o porušení dozvěděla nebo dozvědět mohla. Spojením „bez zbytečného odkladu“ se ve své rozhodovací praxi nejednou zabýval Nejvyšší soud. Uvedl, že „vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde však o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“97
Ustanovení § 2002 odst. 2 OZ zakotví další případ, kdy je možné od smlouvy odstoupit. Jedná se o předběžné sankční odstoupení, přičemž vznik práva na odstoupení od smlouvy je spojeno s očekáváním oprávněné strany, že bude porušeno. Z chování druhé strany jasně vyplývá, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a tato strana nedá na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. Pojmem „jistota“ občanský zákoník obecně označuje některý z možných způsobů zajištění dluhu, ať již upravených zákonem nebo dohodnutých stranami. Také v tomto případě je možnost odstoupení podmíněná tím, že oprávněná strana odstoupí bez zbytečného odkladu.98
Odstoupení od smlouvy je účinné okamžikem, kdy oznámení o odstoupení dojde druhé straně. Nejvyšší soud k této otázce dovodil, že postačí, dojde-li oznámení do dispoziční sféry druhé strany, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnosti seznámit se s jeho obsahem.
Jsou-li splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, druhá strana nemá možnost účinkům odstoupení nijak zabránit. Jakmile oprávněná strana oznámí straně druhé, že odstupuje od smlouvy, nemůže již sama tuto volbu změnit, avšak vzájemná dohoda o tom, že k odstoupení nedojde, možná je.
Pro odstoupení od smlouvy obecně platí, že se závazek zrušuje od počátku. Existují však určitá omezení, zejména bylo-li částečně plněno nebo jedná-li se o jednorázové či nepřetržité nebo opakované plnění.
Plnila-li jedna strana zčásti, může druhá strana od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Pokud však nemá částečné plnění pro odstupující stranu význam, může od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Zavázala-li se strana k nepřetržitému či opakovanému plnění, může druhá strana od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro odstupující stranu význam.99
Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti obou stran, která ze smlouvy vyplývají. Zanikají tedy nejen práva a povinnosti ve smlouvě uvedené, ale také práva a povinnosti, které stranám vznikly na základě uzavření smlouvy. Zánikem těchto práv a povinností nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.
Odstoupení od smlouvy se netýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, nároku na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, na které již vznikl nárok. Vztahy mezi stranami vzniklé na základě smlouvy, od které bylo odstoupeno, se i po odstoupení řídí touto smlouvou, pokud jde o dohodu o volbě práva a řešení sporů mezi stranami. Jinými slovy, ve smlouvě je možné výslovnou dohodou upravit, jaká práva a povinnosti stran odstoupením od smlouvy zanikají a jaká práva a povinnosti naopak trvají i nadále.100
8.1.2Odstoupení od smlouvy pro prodlení
Pro smlouvu o dílo se také uplatní obecná úprava odstoupení od smlouvy pro prodlení, která je začleněna v § 1977 a násl. OZ a umožňuje kterékoliv ze stran odstoupit od smlouvy pro prodlení druhé strany. Zmíněná úprava stanoví rozdílné postupy při odstoupení od smlouvy pro prodlení, které je podstatný porušením smlouvy a které není podstatným porušením smlouvy.
Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Zakládá-li však prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Dodatečná lhůta poskytnutá mlčky znamená, že prodlévající stranu není nutné o poskytnutí lhůty informovat, stačí počkat přiměřenou dobu a poté od smlouvy odstoupit. Přiměřenost stanovené lhůty se bude posuzovat vždy dle konkrétního případu. Je nutné brát v potaz povahu prováděného díla a podmínky, které jsou pro jeho provádění zapotřebí. Typickým příkladem mohou být povětrnostní podmínky, které je třeba brát v úvahu při provádění stavby. Při odstoupení od smlouvy, které je nepodstatným porušením smlouvy probíhá proces odstoupení typicky tak, že druhá strana oznámí straně prodlévající poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty (i když oznámení není nutné) a po uplynutí přiměřené lhůty následně oznámení o odstoupení od smlouvy. Zákon umožňuje tento postup zjednodušit tak, že strana, která chce od smlouvy odstoupit, oznámí druhé straně, že jí určuje dodatečnou lhůtu k plnění, a že tuto lhůtu již neprodlouží. Marným uplynutím této lhůty nastávají účinky odstoupení od smlouvy. Tato úprava vychází z předchozí úpravy obchodního zákoníku. Lišila se ale tím, že odstupující strana, která chtěla tento zjednodušený postup odstoupení od smlouvy využít, musela výslovně prohlásit při poskytnutí dodatečné lhůty, že odstupuje od smlouvy, pakliže prodlévající strana nesplní povinnost ani v této lhůtě. Druhá strana byla tedy jasně varována, jaké následky nastanou, pokud svou povinnost nesplní v dodatečné lhůtě. Současná úprava již takovou povinnost nezakotvuje a prodlévající strana si tak musí být vědoma toho, že informace o tom, že dodatečná lhůta nebude prodloužena, je právním jednáním, jehož důsledkem je při nedodržení dodatečné lhůty odstoupení od smlouvy. K odstoupení od smlouvy dojde prostým uplynutím dodatečné lhůty a žádné další kroky nejsou zapotřebí.101
8.1.3Fixní závazky
V rámci úpravy odstoupení od smlouvy pro prodlení druhé strany je třeba zmínit také tzv. fixní závazky, které jsou upraveny v § 1980 OZ. Fixním závazkem je taková smlouva, v níž je přesně stanovena doba plnění, a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem. „Xxx tehdy jde o fixní obchod ve smyslu čl. 357 obch. zák., bylo-li vymezení určité doby k plnění podle vůle stran podstatnou součástí smlouvy v ten způsob, že plnění po projití smluvené doby nemělo býti považováno za plnění.“ 102Jedná se tedy o závazky, které mají zjevnou vazbu na účel plnění, které má konkrétní termín, po jehož uplynutí již plnění ztrácí pro věřitele jakýkoliv smysl. Typickým příkladem je objednávka svatebního dortu, objednávka smuteční výzdoby na pohřeb apod. Pro fixní smlouvy občanský zákoník stanoví, že závazek z ní zaniká uplynutím doby plnění neboli počátkem prodlení zhotovitele, ledaže objednatel zhotoviteli bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá. V případě smlouvy o dílo bude prodlévající stranou pravidelně zhotovitel. Zánikem fixního závazku nastávají tytéž účinky, jako by objednatel od smlouvy odstoupil. 103
8.1.4Další případy odstoupení od smlouvy o dílo
Právní úprava OZ umožnuje mimo výše vyčtené případy odstoupení od smlouvy také další. Mezi tyto patří právo odstoupit od smlouvy:
pro vadné plnění
pro porušení povinnosti objednatele poskytnout zhotoviteli potřebnou součinnost
pro porušení povinnosti provádět dílo řádně
trvá-li objednatel na provedení díla s použitím zřejmě nevhodné věci či příkazu
dojde-li k podstatnému překročení ceny určené odhadem
při zvýšení ceny určené na základě rozpočtu s výhradou
nedojde-li k dohodě o změně smlouvy při zjištění skrytých překážek.
8.2Zrušení smluvního závazku zaplacením odstupného
Ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Nutno upozornit na spojení „ujednají-li si strany“, neboť zrušení smlouvy zaplacením odstupného přichází v úvahu jen ve chvíli, kdy se na něm strany předem dohodnou. Bez předchozí dohody není zrušení smlouvy zaplacením odstupného možná. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila. Jelikož se ale jedná o úpravu dispozitivní, strany se mohou dohodnout na možnosti zrušení smlouvy zaplacením odstupného i poté, co bylo započato s plněním.104
8.3Zánik závazku splněním
Zánik závazku splněním je způsob zániku závazku, který je předpokládán při uzavírání smlouvy a ke kterému by měly obě smluvní strany směřovat. Občanský zákoník v § 1908 stanoví, že splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Na ustanovení § 1908 OZ navazuje úprava řádného plnění v § 1914 OZ, podle které ten, kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Následující odstavec doplňuje, že je-li plněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.105 Xxxxxxx k tomuto doplňuje: „Ke splnění ve smyslu zániku závazku dojde až splněním řádným.“106
Podmínka řádného a včasného plnění se může zdát na první pohled jasná, ale ne vždy to tak bývá. Řádné plnění je možné definovat jako plnění, které svými vlastnostmi plní požadavky, které byly sjednány ve smlouvě či jsou vyžadovány zákonem, a zároveň je plněno v příslušném místě a mezi příslušnými subjekty. Mezi nejčastěji požadované vlastnosti patří množství, jakost, hmotnost. Včasné splnění závazku je dodrženo v případě, že závazek je splněn ve sjednaném termínu, u peněžitého plnění do data splatnosti. Tím, že závazek zanikne i při pozdním plnění, není vyloučeno, že může dojít ke vzniku sekundárních závazků, jako je např. povinnost zaplatit smluvní pokutu nebo úroky z prodlení.
K vadnému uvádí Xxxxxx: „Je-li plněno vadně, neměl by věřitel mít povinnost plnění přijmout. K ničemu takovému se totiž v rámci závazku ani nezavázal. Naopak, povinnost přijetí se může vztahovat pouze na plnění řádné. I zákon to v § 1910 výslovně zdůrazňuje, když stanoví, že proti své vůli nemůže být věřitel nucen přijmout něco jiného, než co přísluší k jeho pohledávce. Ne zcela obratně formulované znění § 1914 odst. 2 a tam užité slovní spojení „splněno vadně“ je proto třeba dle našeho názoru vykládat v širším kontextu celého ustanovení, jakož i celé úpravy splnění, tak, že jsou jím zahrnuty pouze ty případy splnění, kdy věřitel plnění s vadami přijal. Nástupem účinků „vadného splnění“ ve smyslu § 1914 odst. 2 totiž dochází k zásadní transformaci závazku, jeho výrazné přeměně, kdy práva a povinnosti stran již nekorespondují s primárně sjednaným obsahem závazku, nýbrž odpovídají režimu práv z vadného plnění (tradičně známému jako odpovědnost za vady).“107
8.4Další způsoby zániku závazku
Mimo již zmíněné způsoby zániku závazku ze smlouvy o dílo je třeba doplnit také zvláštní úpravu v § 2588 OZ, týkající se zvláštních osobních schopností zhotovitele. Stejně jako většiny ustanovení týkajících se smlouvy o dílo, i v tomto případě nová právní úprava vychází primárně z právní úpravy dosavadní, kdy v dílčím rozsahu rozšiřuje § 643 OZ 1964.
„Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních schopnostech zhotovitele, zaniká závazek ztrátou jeho způsobilosti, nebo jeho smrtí. To neplatí, může-li dílo úspěšně provést ten, kdo převzal činnost zhotovitele jako jeho právní nástupce.“ 108 Například úraz zhotovitele může způsobit zánik konkrétní́ způsobilosti k provedení díla. Profesor X. Xxxxxxx uvádí poněkud krutý, avšak výstižný příklad. Pokud si Xxxxx Xxxxxx uřeže pravou ruku na cirkulárce, je zřejmé, že již žádný obraz nenamaluje, i když zůstane živ.109Účelem zmíněného ustanovení je legislativní úprava situace, kdy je provedení díla fixováno na konkrétní osobu, a to jak osobu fyzickou, tak osobu právnickou, přičemž zákon definuje různé důsledky zániku způsobilosti či smrti zhotovitele. Nutno dodat, že se tedy jedná o úpravu speciální vůči úpravě obecné, dle které smrtí či ztrátou způsobilosti zhotovitele smlouva o dílo nezaniká.
Zhotovitel, který má ať již z objektivních, nebo subjektivních důvodů, speciální schopnosti, znamená, že jimi disponuje pouze on, případně se jedná o schopnosti zcela ojedinělé. Pod zvláštními schopnostmi u právnické osoby možné uvést jako příklad speciální know-how, technické vybavení či průmyslová práva. U fyzické osoby bychom si mohli představit specifické vlastnosti, zkušenosti, talent. Vzhledem k uvedeným schopnostem, je to právě konkrétní zhotovitel, který dokáže dílo provést a je tak nutné upravit důsledky ztráty způsobilosti takového zhotovitele či jeho smrti, neboť takovou právní událostí se zcela mění obsah závazku a motivace objednatele v takovém vztahu pokračovat. Zároveň právní úprava tento princip prolamuje, když připouští pokračování závazkového vztahu, pokud může dílo úspěšně provést právní nástupce. Zásadním faktorem je zde „úspěšné“ provedení díla. Právní nástupce musí být schopen provést dílo ve stejné, nebo alespoň obdobné kvalitě tak, aby bylo dílo v souladu s jeho původními očekáváními a smluvním závazkem zhotovitele. Cílem této úpravy je zajistit pokračování závazkových vztahů v co možná nejširším rozsahu.
Odstavec druhý je věnován situaci, kdy dojde k smrti objednatele, tedy zániku druhé ze smluvních stran. Zákon stanoví, že „smrt objednatele sama o sobě závazek neruší, ledaže se tím splnění závazku stane nemožným nebo zbytečným.“ Přímou příčinou zániku závazku tedy není smrt objednatele, nýbrž situace, kdy se splnění závazku stane zbytečným nebo nadbytečným. V takových případech se závazek ruší ze zákona. Příkladem je možné uvést zhotovení věci na míru pro objednatele, jako je např. zubní náhrada.110 Věta druhá zmíněného druhého odstavce, podle které totéž platí i v případě zániku závazku smrtí objednatele, je dle názoru doc. Štenglové (a stejně tak dle mého názoru) zcela nejasná. Jedná se zřejmě o legislativní chybu, neboť ve vazbě na předchozí větu nedává žádný smysl.111
Na tomto místě lze smluvním stranám doporučit smluvní vymezení, dle kterého bude zřejmé, zda je zhotovení díla vázáno na osobní schopnosti zhotovitele. Stejně tak lze stranám doporučit, aby si vymezily, zda se v případě smrti objednatele stane plnění díla nadbytečným (je-li přímým uživatelem díla objednatel)
Závazek ze smlouvy o dílo může zaniknout také dalšími způsoby upravenými v § 1908 a násl. OZ, pokud to povaha závazku ze smlouvy o dílo umožňuje. Občanský zákoník ale v těchto případech nemá pro smlouvu o dílo zvláštní úpravu (mimo zánik závazku splněním, o kterém je psáno v kapitole 8.3.).112
9Závěr
Hlavním cílem této diplomové práce bylo analyzovat problematiku smlouvy o dílo zakotvenou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jelikož úprava smlouvy o dílo představuje jeden z nejčastěji využívaných smluvních typů, snažila jsem se vytvořit přehledný rozbor důležitých ustanovení a poskytnout tak čtenáři ucelený pohled na tuto problematiku. S tímto typem smlouvy se v životě setká skoro každý, ať již na straně zhotovitele, anebo častěji, objednatele. Právě to byl jeden z důvodů, proč jsem si toto téma zvolila.
Mým záměrem bylo, aby práce vyznívala pokud možno komplexně, ale zároveň nikoli povrchně, a proto byla již v zadání omezena na smlouvu o dílo obecně, tedy provést analýzu jednotlivých právních ustanovení, a následně se zaměřit na určení obvyklé ceny. S pomocí recentní judikatury jsem vyložila, jak je obvyklá cena definována i prakticky uplatňována.
První kapitola práce obecně vymezila smlouvu o dílo jako takovou. Vyložila nejen její podstatu, ale také vztah k dalším smluvním typům, zejména ke smlouvě kupní, pracovní a příkazní. Druhá kapitola se věnovala náležitostem smlouvy, které jsou pro vznik smlouvy podstatné a také formě vzniku závazku, která je v tomto případě ponechána na vůli stran. Avšak s ohledem na budoucí možné spory lze jen doporučit písemnou formu s co nejpřesnějším vymezením všech aspektů (nejen podstatných náležitostí) smlouvy. Ceně díla je věnována poměrně rozsáhlá třetí kapitola, a to z důvodu, že se jedná nejen o pojmový znak smlouvy o dílo, ale také jednu z nejdůležitějších otázek pro strany, které smlouvu uzavírají. Tato část práce prezentuje možné způsoby stanovení ceny díla, které jsou pro lepší pochopení zpracované do přehledného schématu. Následně je kladen důraz na jednu z podkapitol této části, která se zaměřuje obvyklou cenu díla. Obvyklá cena díla vychází z § 2586 odst. 2 OZ, přičemž se jedná o cenu placenou za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Z této věty se může zdát určení obvyklé ceny poměrně bezproblémové, avšak není tomu tak. Této problematice jsem se proto věnovala blíže jako výzkumné otázce a odpověď na ni jsem hledala v rozhodovací praxi zdejších soudů. Nejvyšší soud se k ceně obvyklé vyjádřil několikrát, avšak mně nejbližší vymezení je zřejmě toto: „V případě obvyklé ceny se musí jednat o cenu danou nabídkou a poptávkou, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností. Je nutno respektovat všechny specifické podmínky daného vztahu (způsob, okolnosti, místo, čas, charakter užívání).“ I přes to, že jsem se snažila cenu obvyklou co nejlépe vystihnout a zjistit její „výši“, jsem názoru, že by mělo jít skutečně o poslední možnost, kterou se strany rozhodnou využít. Nejen že strany budou k jejímu určení téměř vždy potřebovat znalecký posudek, který celý proces může zpomalit a ztížit, ale zároveň ani ten zřejmě nezajistí spokojenost obou stran. Následující kapitola se zaměřila na možné způsoby prováděním díla včetně odlišení osobního provedení díla zhotovitelem a situací, kdy dílo není prováděno zhotovitelem, ani pod jeho vedením. Pozornost byla dále věnována vymezení institutu potřebné péče, jakožto povinnost zhotovitele uloženou zákonem a také součinnosti objednatele, která může být v rozsahu minimálním (např. potřebné prohlídky díla) až po rozsah významný (např. výběr materiálů při stavbě domu). Tato kapitola se dále věnovala době plnění, která sice není podstatnou náležitostí smlouvy, avšak pro strany závazku důležitou skutečností. Následující text práce se zaměřoval na vlastnické právo k předmětu díla, přičemž určování nabyvatele vlastnického práva závisí na tom, zda se jedná o věci určené jednotlivě nebo druhově.
Šestá kapitola se zabývala otázkou provedení díla a tedy splněním závazku. Dílo je dle občanského zákoníku provedeno, je-li dokončeno a předáno. Z bývalé úpravy obchodního zákoníku občanský zákoník nepřevzal striktní formulaci požadavku na řádné dokončení a nynější úprava je tak méně striktní, když umožňuje považovat dílo za dokončené, ačkoli vykazuje vady. V předposlední kapitole věnuji pozornost odpovědnosti za vady díla. Teorie rozeznává na základě právní úpravy, ale vlastně již tradičně dva druhy vad – vady faktické a vady právní. Vady faktické jsou dále rozděleny na vady jakosti a provedení, vady množství, vady obalu a vady dokladů potřebných k převzetí a užívání předmětu. U vad právních jsem se zaměřila na rozdělení na vady podstatné a vady nepodstatné. Opomenuta nebyla ani zákonná odpovědnost za vady díla a smluvní odpovědnost, tedy záruka za jakost.
Konečně se práce zabývala také vybranými způsoby zániku závazku ze smlouvy. Nejdříve jsem se věnovala obecné úpravě odstoupení od smlouvy s důrazem na podstatné porušení smlouvy a následky odstoupení a pokračuji vymezením dalších možných způsobů odstoupení. Po subkapitole zrušení závazku zaplacením odstupného a zániku závazku splněním, které je samozřejmě optimálním způsobem ukončení smlouvy, jsem se věnovala zániku závazku z důvodu ztráty způsobilosti či smrti zhotovitele, pokud provedení díla záleží na jeho zvláštních osobních schopnostech.
V průběhu celé práce jsem se snažila doplňovat text o vybraná rozhodnutí soudu a zároveň dát práci přidanou hodnotu v podobě schématu, tabulky a občasné citace znalců z tohoto oboru. Pokud bych měla z této práce vyzdvihnout to nejdůležitější, bylo by to jednoznačně doporučení sepsat smlouvu co nejpodrobněji (nespoléhat na úpravu zákona, která je ze své podstaty obecná) a o jejím obsahu vždy otevřeně jednat (nepomíjet potenciální problémy s tím, že nenastanou, nepočítat s případnou shovívavostí druhé strany, nespoléhat na „hotové“ texty jakéhokoli smluvního vztahu), neboť jen tak je možné předejít následným sporům, které mohou skončit až v rukou soudu. Občanský zákoník dává smluvním stranám širokou smluvní volnost a tu by měli dle mého názoru využít ve svůj vzájemný prospěch. Pro mě osobně byla tvorba této práce velice přínosnou, neboť jsem se mohla do problematiky smlouvy o dílo hlouběji ponořit a doufám, že bude stejně přínosná i pro ty, kteří si ji jednou přečtou.
10Seznam použité literatury
Učebnice
XXXXXXXXX, X. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016 272 s. ISBN 978-80-7552-057-9
XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kolektiv: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2015, 539 s. ISBN 978-80-7400-574-9.
XXXXXXX, X., PODRAZIL, P., XXXX, P. Základy závazkového práva. 1. Díl. Praha: Leges, 2016, 288 s. ISBN 978-80-7502-124-3.
Komentáře
XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo: obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství X.X. Xxxx, 2014, 1317 s. ISBN 978-80-7400-535-0.
XXXXXX, X. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2014, 2072 s. ISBN 978-80-7400-287-8.
XxXXXXXXX, X. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2013, 191 s. ISBN 978-80-7400-519-0.
XXXXXXXXX I., XXXXX, S., XXXXX X. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Praha: X.X. Xxxx, 2010. 1478 s. 978-80-7400-354-7.
Monografie
XXXXXX, X. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. 3. přepracované vydání. Praha: Leges, 2010, 224 s. ISBN 978-80-87212-61-5.
XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. Praha: X. X. Xxxx, 2018, 296 s. ISBN 978-80-7400-717-0.
Časopisy
XXXXX, X. Pojem cena obvyklá po 1. lednu 2014. Trestněprávní revue, 2015, č. 4, s. 90-97. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx. [citováno 2024-04-02].
Vědecké články
XXXXX, X. Smlouvy o dílo dnes a zítra (dosavadní dvoukolejná úprava versus nová právní úprava). Soudce 2013, č. 7, s. 75.
XXXXX, X. Vlastnictví, cena a způsob provádění díla (podle obchodního zákoníku). Bulletin advokacie. 2009. 298 s. ISSN 1210-6348.
Internetové zdroje
Xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx - Právo a obchod: Smlouva o dílo dnes a zítra online. 2013 [cit.17.10.2023]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxx a obchod/smlouva o dilo dnes a zítra.
XXXXXX, X. Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1980. Online. 2016. [cit. 17.3. 2024]. Dostupné z: xxx.xx.xx
Základní zákony
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů.
1 XXXXX, X. Xxxxxxx o dílo dnes a zítra. In Xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx [online]. 2013 [cit.17.10.2023]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxx a obchod/smlouva o dilo dnes a zítra.
2 XXXXXX, X. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. Praha: Leges, 2010, s. 28.
3 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2015, s. 255.
4 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. Praha: X. X. Xxxx, 2018, s. 27.
5 XXXXXXXXX, X. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016 s. 29.
6 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 255.
7 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 27-28.
8 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 256.
9 Tamtéž s. 257.
10 XXXXXX, X. a kol.: Občanský zákoník: komentář. Praha: X.X. Xxxx, 2015. Velké komentáře, s. 1033.
11 Viz §2586 odst. 1 OZ
12 XXXXX, X. In HULMÁK M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, s. 1042.
13 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 58.
14 XXXXX, X. In HULMÁK M. a kol. cit dílo, s. 1041.
15 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2008, sp. zn. 28 Cdo 828/2008.
16 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 58.
17 XXXXXXXX, X. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2013, s. 2.
18 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 34-36.
19 Tamtéž s. 36.
20 Usnesení NS ze dne 10.7. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1626/2017.
21 Rozsudek NS ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 849/2007.
22 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 3.
23 Rozsudek NS ze dne 28.8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001.
24 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 31-33.
25 Rozsudek NS ze dne 27.1. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3846/2008.
26 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 27.
27 Rozsudek NS ze dne 28.7. 2004, sp. zn. 32 Odo 543/2003.
28 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 53.
29 XXXXX, X. In HULMÁK M. a kol. cit. dílo s. 1039.
30 Rozhodnutí NS ze dne 5.5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 5170/2008.
31 Rozsudek NS ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 983/2004.
32 Rozsudek NS ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009.
33 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 53.
34 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 6.
35 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 53-54.
36 XXXXXXXXX, X. In BEJČEK, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 259.
37 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 57-58.
38 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 259.
39 Rozsudek NS ze dne 31.1. 1969, sp. zn. 5 Cz 12/68 (R3/1970).
40 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 59-60.
41 XXXXX, X. Vlastnictví, cena a způsob provádění díla (podle obchodního zákoníku). Bulletin advokacie. 2003. s. 74-82.
42 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1091.
43 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro xxxx.xx. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xx/0000-000.
44 Rozsudek NS ze dne 15.2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012.
45 Usnesení NS ze dne 17.5. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1717/2015.
46 Usnesení NS ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 25 Cdo 631/2022.
47 XXXXX, X. Pojem cena obvyklá po 1. lednu 2014. Trestněprávní revue, 2015, č. 4, s. 90-97. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx-xxxxxx.xx. [citováno 2024-04-02].
48 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 8.
49 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1091.
50 Rozsudek NS ze dne 21.10. 2003, sp. zn. 32 Odo 543/2002
51 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 19.
52 Rozsudek NS ze dne 18.10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1479/2005.
53 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1045.
54 Rozsudek NS ze dne 26.11. 2002, sp. zn. Odo 781/2002.
55 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 19-20.
56 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1045-46.
57 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 88.
58 Rozsudek NS ze dne 31.3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008.
59 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 28-33.
60 Tamtéž, s. 26.
61 XXXXXXXXX I., XXXXX, S., XXXXX X. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Praha: X.X. Xxxx, 2010. s. 1184.
62 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1062-1063.
63 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 262.
64 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 94.
65 Viz § 2626 odst. 1,2 OZ
66 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1125.
67 Rozsudek NS ze dne 23.6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003.
68 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1101.
69 Viz § 2598 OZ
70 XXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo s. 1037.
71 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 41-43.
72 ŠVESTKA, X., XXXXXX, J., ŠKÁROVÁ, M., XXXXXX, M. a kol.: Občanský zákoník I, II, 2. Vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2009, s. 786.
73 Rozsudek NS ze dne 27.8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3524/2007.
74 Rozsudek NS ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Odon 147/97, in: Xxxxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 63, s. 172.
75 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 77.
76 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 264.
77 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 117.
78 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.2. 1999, sp. zn. 2 Cmo 99/99.
79 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 78-80.
80 Rozsudek NS ze dne 22.4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009.
81 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 112.
82 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 113.
83 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 140.
84 XXXXXXXXX, I., cit. dílo, s. 116-120.
85 Rozsudek NS ze dne 4.5. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2206/98.
86 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 109-111.
87 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 265-266.
88 Rozsudek NS ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 998/2005.
89 XXXXXX, X., XXXXXX, X. a kol. cit. dílo, s. 265-266.
90 Rozsudek NS ze dne 29.3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005.
91 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 128-129.
92 XXXXXXXXX, X., cit. dílo, s. 95.
93 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 204.
94 Viz § 2002 odst. 1 OZ
95 XXXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo, s. 1197.
96 Rozsudek NS ze dne 23.6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008.
97 Rozsudek NS ze dne 10.12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.
98 XXXXXX, X. In HULMÁK, M. a kol. cit. dílo, s. 1197.
99 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 96-98.
100 XXXXXX, X. cit. dílo, s. 207.
101 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 99-100.
102 Rozsudek NS ČSR, RV I 147/27 ze dne 6.4. 1927, Vážného sbírka č. 6963
103 KREJČÍ, P. Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1980. Online. 2016. Dostupné z: xxx.xx.xx
104 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 100-101.
105 Tamtéž, s. 103-106.
106 XXXXXXX, T, in XXXXXXX, T., PODRAZIL, P., XXXX, P. Základy závazkového práva. 1. Díl. Praha: Leges, 2016, s. 138.
107 XXXXXX, X. a kol. cit. dílo s. 843-846.
108 Viz § 2588 odst. 1 OZ
109 XXXXX, X. Smlouvy o dílo dnes a zítra. Soudce. 2013, roč. 18, č. 7, s. 75.
110 XXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 12-16.
111 XXXXXXXXX, X. cit. dílo, s. 102.
112 Tamtéž