KONFERENCE ZÁSTUPCŮ VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ

KONFERENCE ZÁSTUPCŮ VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ

Brusel, 29. října 2004


CIG 87/2/04 REV 2


Předmět: Smlouva o Ústavě pro Evropu


CIG 87/2/04 REV 2 JL

CS

OBSAH


PREAMBULE


ČÁST I


HLAVA I - VYMEZENÍ A CÍLE UNIE


HLAVA II - ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBČANSTVÍ UNIE HLAVA III - PRAVOMOCI UNIE

HLAVA IV - ORGÁNY A INSTITUCE UNIE KAPITOLA I - INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC

KAPITOLA II - OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE


HLAVA V - VÝKON PRAVOMOCÍ UNIE KAPITOLA I - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ KAPITOLA II - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ KAPITOLA III - POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE


HLAVA VI - DEMOKRATICKÝ ŽIVOT UNIE HLAVA VII - FINANCE UNIE

HLAVA VIII - UNIE A JEJÍ SOUSEDÉ HLAVA IX - ČLENSTVÍ V UNII

ČÁST II : LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV UNIE PREAMBULE

HLAVA I - DŮSTOJNOST


HLAVA II - SVOBODY HLAVA III - ROVNOST HLAVA IV - SOLIDARITA

HLAVA V - OBČANSKÁ PRÁVA HLAVA VI - SOUDNICTVÍ

HLAVA VII - OBECNÁ USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ

VÝKLAD A POUŽITÍ LISTINY


ČÁST III : POLITIKY A FUNGOVÁNÍ UNIE HLAVA I - OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ

HLAVA II - ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBČANSTVÍ

HLAVA III - VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI KAPITOLA I - VNITŘNÍ TRH

Oddíl 1 - Vytvoření a fungování vnitřního trhu Oddíl 2 - Volný pohyb osob a služeb

Pododdíl 1 - Pracovníci Pododdíl 2 - Svoboda usazování Pododdíl 3 - Volný pohyb služeb

Oddíl 3 - Volný pohyb zboží Pododdíl 1 - Celní unie Pododdíl 2 - Celní spolupráce

Pododdíl 3 - Zákaz množstevních omezení Oddíl 4 - Kapitál a platby

Oddíl 5 - Pravidla hospodářské soutěže

Pododdíl 1 - Pravidla vztahující se na podniky Pododdíl 2 - Státní podpory

Oddíl 6 - Daňová ustanovení Oddíl 7 - Společná ustanovení


XXXXXXXX XX - HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA

Oddíl 1 - Hospodářská politika Oddíl 2 - Měnová politika

Oddíl 3 - Institucionální ustanovení

Oddíl 4 - Ustanovení týkající se členských států, jejichž měnou je euro Oddíl 5 - Přechodná ustanovení

KAPITOLA III - POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH

Oddíl 1 - Zaměstnanost Oddíl 2 - Sociální politika

Oddíl 3 - Hospodářská, sociální a územní soudržnost Oddíl 4 - Zemědělství a rybolov

Oddíl 5 - Životní prostředí Oddíl 6 - Ochrana spotřebitele Oddíl 7 - Doprava

Oddíl 8 - Transevropské sítě

Oddíl 9 - Výzkum a technologický rozvoj a vesmír Oddíl 10 - Energetika


KAPITOLA IV - PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA

Oddíl 1 - Obecná ustanovení

Oddíl 2 - Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví Oddíl 3 - Soudní spolupráce v občanských věcech

Oddíl 4 - Soudní spolupráce v trestních věcech Oddíl 5 - Policejní spolupráce


KAPITOLA V - OBLASTI, VE KTERÝCH UNIE MŮŽE VÉST PODPŮRNOU, KOORDINAČNÍ NEBO DOPLŇKOVOU ČINNOST

Oddíl 1 - Veřejné zdraví Oddíl 2 - Průmysl

Oddíl 3 - Kultura Oddíl 4 - Cestovní ruch

Oddíl 5 - Všeobecné vzdělávání, mládež, sport a odborné vzdělávání Oddíl 6 - Civilní ochrana

Oddíl 7 - Správní spolupráce

HLAVA IV - PŘIDRUŽENÍ ZÁMOŘSKÝCH ZEMÍ A ÚZEMÍ HLAVA V - VNĚJŠÍ ČINNOST UNIE

KAPITOLA I - OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ


KAPITOLA II - SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA

Oddíl 1 - Společná ustanovení

Oddíl 2 - Společná bezpečnostní a obranná politika Oddíl 3 - Finanční ustanovení


KAPITOLA III - SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA


KAPITOLA IV - SPOLUPRÁCE SE TŘETÍMI ZEMĚMI

A HUMANITÁRNÍ POMOC

Oddíl 1 - Rozvojová spolupráce

Oddíl 2 - Hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi Oddíl 3 - Humanitární pomoc


KAPITOLA V - OMEZUJÍCÍ OPATŘENÍ KAPITOLA VI - MEZINÁRODNÍ SMLOUVY

KAPITOLA VII - VZTAHY UNIE K MEZINÁRODNÍM

ORGANIZACÍM, KE TŘETÍM ZEMÍM A DELEGACE UNIE

KAPITOLA VIII - PROVÁDĚNÍ DOLOŽKY SOLIDARITY HLAVA VI - FUNGOVÁNÍ UNIE


KAPITOLA I - INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ

Oddíl 1 - Orgány

Pododdíl 1 - Evropský parlament Pododdíl 2 - Evropská rada Pododdíl 3 - Rada ministrů Pododdíl 4 - Evropská Komise

Pododdíl 5 - Soudní dvůr Evropské unie Pododdíl 6 - Evropská centrální banka Pododdíl 7 - Účetní dvůr

Oddíl 2 - Poradní instituce Unie Pododdíl 1 - Výbor regionů

Pododdíl 2 - Hospodářský a sociální výbor Oddíl 3 - Evropská investiční banka

Oddíl 4 - Ustanovení společná orgánům, institucím a jiným subjektům Unie


KAPITOLA II - FINANČNÍ USTANOVENÍ

Oddíl 1 - Víceletý finanční rámec Oddíl 2 - Roční rozpočet Unie

Oddíl 3 - Plnění rozpočtu a absolutorium Oddíl 4 - Společná ustanovení

Oddíl 5 - Boj proti podvodům


KAPITOLA III - POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE

HLAVA VII SPOLEČNÁ USTANOVENÍ


ČÁST IV : OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ


SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

PREAMBULE


JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ, PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO, PREZIDENT ESTONSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA, PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA IRSKA, PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT KYPERSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT LITEVSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA, PREZIDENT MAĎARSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY MALTA, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA, SPOLKOVÝ PREZIDENT RAKOUSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT POLSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY SLOVINSKO, PREZIDENT SLOVENSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA FINSKÉ REPUBLIKY, VLÁDA ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu,


PŘESVĚDČENI, že po bolestných zkušenostech nyní již sjednocená Evropa je odhodlána pokračovat v nastoupené cestě civilizace, pokroku a prosperity pro blaho všech svých obyvatel, a to i těch nejzranitelnějších a nejpotřebnějších; že chce zůstat světadílem otevřeným kultuře, poznání a společenskému pokroku; že si přeje prohlubovat ve svém veřejném životě demokratičnost a transparentnost a usilovat o mír, spravedlnost a solidaritu na světě,


PŘESVĚDČENI, že národy Evropy, třebaže zůstávají hrdé na svou identitu a národní historii, jsou odhodlány překonat své dřívější rozpory a ve stále užším svazku vytvářet svůj společný osud,


JISTI si tím, že Evropa, „Jednotná v rozmanitosti“, jim poskytuje nejlepší možnosti k tomu, aby při zachování práv každého jedince a s vědomím své odpovědnosti vůči budoucím generacím a této planetě mohli pokračovat ve velkém dobrodružství, které z ní činí mimořádný prostor pro naději lidstva,


ODHODLÁNI pokračovat v práci dosažené v rámci smluv o založení Evropských společenství a Smlouvy o Evropské unii při zajištění kontinuity acquis communautaire.


VDĚČNI členům Evropského konventu za to, že vypracovali návrh této ústavy ve jménu občanů a států Evropy,

JMENOVALI SVÉ ZPLNOMOCNĚNÉ ZÁSTUPCE, JIMIŽ JSOU:


ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE BELGIČANŮ, Xxx XXXXXXXXXXX

předseda vlády


Xxxxx XX XXXXX ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxxxxx XXXXX předseda vlády


Xxxxx XXXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA,


Xxxxxx Xxxx XXXXXXXXX předseda vlády


Xxx Xxxx XXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO,


Xxxxxxx XXXXXXXX spolkový kancléř

Xxxxxx XXXXXXX

spolkový ministr zahraničních věcí a vicekancléř


ZA PREZIDENTA ESTONSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxx XXXXX předseda vlády


Xxxxxxxxx XXXXXXXXXX ministryně zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA ŘECKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxx XXXXXXXXXX předseda vlády


Petros G. MOLYVIATIS

ministr zahraničních věcí


ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠPANĚLSKA, Xxxx Xxxx XXXXXXXXX ZAPATERO

předseda vlády


Xxxxxx Xxxxx XXXXXXXXX CUYAUBÉ ministr zahraničních věcí a spolupráce


ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxxx XXXXXX prezident


Xxxx-Xxxxxx XXXXXXXX předseda vlády


Xxxxxx XXXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTKU IRSKA,


Xxxxxx XXXXX

předseda vlády (Taoiseach)

Xxxxxx XXXXX

ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxx XXXXXXXXXX předseda vlády


Xxxxxx XXXXXXXX ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA KYPERSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxx XXXXXXXXXXXX

prezident


Xxxxxx XXXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTKU LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, Xxxxx XXXX –XXXXXXXXXXX

prezidentka


Indulis EMSIS předseda vlády


Xxxxx XXXXXXX

ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA LITEVSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxx XXXXXXX prezident


Xxxxxxxx Xxxxxxx XXXXXXXXXX předseda vlády


Xxxxxxx XXXXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA,

Xxxx-Xxxxxx XXXXXXX předseda vlády, státní ministr


Xxxx XXXXXXXXX

místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a přistěhovalectví


ZA PREZIDENTA MAĎARSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxx XXXXXXXXX předseda vlády


Xxxxxx XXXXXX

ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA REPUBLIKY MALTA,


The Hon Xxxxxxxx XXXXX předseda vlády


The Hon Xxxxxxx XXXXXX ministr zahraničních věcí


ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA, Dr. X. X. XXXXXXXXXX

předseda vlády


Dr. B. R. BOT

ministr zahraničních věcí


ZA SPOLKOVÉHO PREZIDENTA RAKOUSKÉ REPUBLIKY,


Xx. Xxxxxxxx XXXXXXXX spolkový kancléř


Xx. Xxxxxx XXXXXXXXXXX

xxxxxxxx ministryně zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA POLSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxx XXXXX předseda vlády


Xxxxxxxxxxx XXXXXXXXXXX ministr zahraničních věcí

ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxx Xxxxxx DE XXXXXXX XXXXX předseda vlády


Xxxxxxx Xxxxxx XXXXXXX XXXXXXXX

ministr zahraničních věcí a portugalských komunit v zahraničí

ZA PREZIDENTA REPUBLIKY SLOVINSKO,


Xxxxx XXX předseda vlády


Xxx XXXXX

ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTA SLOVENSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxxxx XXXXXXXX předseda vlády


Xxxxxx XXXXX

ministr zahraničních věcí


ZA PREZIDENTKU FINSKÉ REPUBLIKY,


Xxxxx XXXXXXXX předseda vlády


Xxxxx XXXXXXX

ministr zahraničních věcí


ZA VLÁDU ŠVÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ,


Xxxxx XXXXXXX předseda vlády


Xxxxx XXXXXXXXXXXX

ministryně zahraničních věcí

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,


The Rt. Hon Xxxx XXXXX předseda vlády


The Rt. Hon Xxxx XXXXX

státní tajemník pro zahraniční věci a Britské společenství národů


KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli na těchto ustanoveních:


ČÁST I HLAVA I

VYMEZENÍ A CÍLE UNIE


ČLÁNEK I-1


Založení Unie


1. Odrážejíc vůli občanů a států Evropy vytvářet společnou budoucnost, zakládá tato Ústava Evropskou unii, jíž členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů. Unie koordinuje politiky členských států zaměřené na dosažení těchto cílů a vykonává komunitárním způsobem pravomoci, které jí členské státy svěřují.


2. Unie je otevřena všem evropským státům, které ctí její hodnoty a zavazují se je společně podporovat.

ČLÁNEK I-2


Hodnoty Unie


Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.


ČLÁNEK I-3


Cíle Unie


1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.


2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a vnitřní trh s volnou a nenarušenou soutěží.


3. Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok.


Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte.

Podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.


Respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou různorodost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví.


4. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a k rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.


5. Unie sleduje své cíle vhodnými prostředky na základě pravomocí, které jsou jí Ústavou svěřeny.


ČLÁNEK I-4


Základní svobody a zákaz diskriminace


1. Uvnitř Unie jsou v souladu s Ústavou Unií zaručeny volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, jakož i svoboda usazování.


2. V oblasti působnosti Ústavy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

ČLÁNEK I-5


Vztahy mezi Unií a členskými státy


1. Unie ctí rovnost členských států před Ústavou a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti.


2. Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících z Ústavy.


Členské státy učiní veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z Ústavy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Unie.


Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.


ČLÁNEK I-6


Právo Unie


Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států.

ČLÁNEK I-7


Právní subjektivita


Unie má právní subjektivitu.


ČLÁNEK I-8


Symboly Unie


Vlajka Unie znázorňuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí.


Hymna Unie vychází z „Ódy na radost“ z Deváté symfonie Xxxxxxx xxx Xxxxxxxxxx. Heslo Unie zní: „Jednotná v rozmanitosti“.

Měnou Unie je euro.


Den Evropy se v celé Unii slaví 9. května.

HLAVA II


ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBČANSTVÍ UNIE


ČLÁNEK I-9


Základní práva


1. Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv, která tvoří část II.


2. Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Ústavou.


3. Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.


ČLÁNEK I-10


Občanství Unie


1. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené Ústavou. Mají


a) právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;


b) právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách

v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;


c) na území třetí země, kde členský stát, jehož jsou státními příslušníky, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;


d) petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Ústavy a obdržet odpověď ve stejném jazyce.


Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Ústavou a prostřednictvím opatření přijatých na jejím základě.

HLAVA III PRAVOMOCI UNIE


ČLÁNEK I-11


Základní zásady


1. Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se

řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.


2. Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie v mezích pravomocí svěřených jí v Ústavě členskými státy pro dosažení cílů v ní uvedených. Pravomoci, které nejsou Ústavou Unii svěřeny, náležejí členským státům.


3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.


Orgány Unie uplatňují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování uvedené zásady v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu.


4. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Ústavy.

Orgány uplatňují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.


ČLÁNEK I-12


Druhy pravomocí


1. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.


2. Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo se ji rozhodla přestat vykonávat.


3. Členské státy koordinují svou hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti v souladu s úpravou uvedenou v části III, k jejímuž stanovení má pravomoc Unie.


4. Unie má pravomoc vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně postupného vymezení společné obranné politiky.


5. V některých oblastech a za podmínek stanovených Ústavou má Unie pravomoc provádět

činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc.

Právně závazné akty Unie přijaté na základě části III, které se týkají těchto oblastí, nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států.


6. Rozsah a způsob výkonu pravomocí Unie určují ustanovení části III týkající se jednotlivých oblastí.


ČLÁNEK I-13


Oblasti výlučné pravomoci


1. Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech:


a) celní unie;


b) stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;


c) měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro;


d) zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;


e) společná obchodní politika.


2. Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich rozsah.

ČLÁNEK I-14


Oblasti sdílené pravomoci


1. Unie sdílí pravomoc s členskými státy, pokud jí Ústava svěřuje pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v článcích I-13 a I-17.


2. Sdílená pravomoc se uplatňuje v těchto hlavních oblastech:


a) vnitřní trh;

b) sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v části III;

c) hospodářská, sociální a územní soudržnost;

d) zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů;

e) životní prostředí;

f) ochrana spotřebitele;

g) doprava;

h) transevropské sítě;

i) energetika,

j) prostor svobody, bezpečnosti a práva;

k) společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v části III.


3. Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

4. Unie má pravomoc vyvíjet činnost a vést společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.


ČLÁNEK I-15


Koordinace hospodářských politik a politik zaměstnanosti


1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada ministrů opatření, zejména hlavní směry těchto politik.


Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.


2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezováním směrů těchto politik.


3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.


ČLÁNEK I-16


Společná zahraniční a bezpečnostní politika


1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.

2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení.


ČLÁNEK I-17


Oblasti podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti


Unie má pravomoc vyvíjet podpůrnou, koordinační a doplňkovou činnost. Oblasti této činnosti na evropské úrovni jsou


a) ochrana a zlepšování lidského zdraví;


b) průmysl;


c) kultura;


d) cestovní ruch;


e) všeobecné vzdělávání, mládež, sport a odborné vzdělávání;


f) civilní ochrana;


g) správní spolupráce.

ČLÁNEK I-18


Doložka flexibility


1. Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených Ústavou je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených v části III a Ústava k této činnosti neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada ministrů na návrh Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně vhodná opatření.


2. V rámci postupu pro kontrolu zásady subsidiarity podle čl. I-11 odst. 3 upozorní Evropská komise vnitrostátní parlamenty členských států na návrhy založené na tomto článku.


3. Opatření založená na tomto článku nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států v případech, kdy Ústava tuto harmonizaci vylučuje.

HLAVA IV ORGÁNY A INSTITUCE UNIE


KAPITOLA I INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC


ČLÁNEK I-19


Orgány Unie


1. Unie má institucionální rámec, jehož cílem je


- podporovat její hodnoty,


- sledovat její cíle,


- sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států,


- zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností. Tento institucionální rámec tvoří

- Evropský parlament,


- Evropská rada,

- Rada ministrů (dále jen „Rada“),


- Evropská komise (dále jen „Komise“),


- Soudní dvůr Evropské unie.


2. Každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Ústavou a v souladu s postupy a podmínkami v ní uvedenými. Orgány mezi sebou loajálně spolupracují.


ČLÁNEK I-20


Evropský parlament


1. Evropský parlament vykonává společně s Xxxxx legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. Volí předsedu Komise.


2. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.


Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a s jeho souhlasem jednomyslně evropské rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.

3. Členové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním.


4. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo.


ČLÁNEK I-21


Evropská rada


1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci.


2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní ministr zahraničních věcí Unie.


3. Evropská rada zasedá každé tři měsíce; svolává ji její předseda. Vyžaduje-li to pořad jednání, mohou členové Evropské rady rozhodnout, že každému z nich bude nápomocen některý ministr a

v případě předsedy Komise některý člen Komise. Vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady.


4. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Evropská rada konsensem.

ČLÁNEK I-22


Předseda Evropské rady


1. Evropská rada volí svého předsedu kvalifikovanou většinou na dobu dva a půl roku s tím, že může být zvolen dvakrát po sobě. V případě překážky nebo závažného pochybení může Evropská rada stejným postupem jeho funkční období ukončit.


2. Předseda Evropské rady


a) předsedá Evropské radě a vede její jednání,


b) ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady,


c) usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř Evropské rady,


d) po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu.


Předseda Evropské rady zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie

v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci ministra zahraničních věcí Unie.


3. Předseda Evropské rady nesmí zastávat žádnou vnitrostátní funkci.

ČLÁNEK I-23


Rada ministrů


1. Rada vykonává společně s Evropským parlamentem legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou.


2. Rada se skládá z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni zmocněného zavazovat vládu členského státu, který zastupuje, a vykonávat hlasovací právo.


3. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou.


ČLÁNEK I-24


Složení Rady ministrů


1. Rada zasedá v různých složeních.


2. Rada pro obecné záležitosti zajišťuje soudržnost prací jednotlivých složení Rady.


Ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje jejich návaznost.

3. Rada pro zahraniční věci vytváří vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťuje soudržnost činnosti Unie.


4. Evropská rada přijme kvalifikovanou většinou evropské rozhodnutí, kterým stanoví seznam dalších složení Rady.


5. Výbor stálých zástupců vlád členských států odpovídá za přípravu prací Rady.


6. Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm. Za tímto účelem je každé zasedání Rady rozděleno na dvě části, kdy první je určena k projednávání legislativní aktů Unie a druhá nelegislativním činnostem.


7. Předsednictví jednotlivých složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, zajišťují zástupci členských států v Radě na základě systému rovné rotace v souladu s podmínkami stanovenými evropským rozhodnutím Evropské rady. Evropská rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.


ČLÁNEK I-25


Vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a v Radě


1. Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.


2. Odchylně od odstavce 1, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.


3. Odstavce 1 a 2 se vztahují na Evropskou radu, pokud rozhoduje kvalifikovanou většinou.


4. V Evropské radě se její předseda a předseda Komise neúčastní hlasování.


ČLÁNEK I-26


Evropská komise


1. Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto účelu činí vhodné podněty. Zajišťuje uplatňování Ústavy a opatření přijatých orgány na jejím základě. Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie. Plní rozpočet a řídí programy. Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. S výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších případů uvedených v Ústavě zajišťuje vnější zastupování Unie. Činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod.

2. Nestanoví-li Ústava jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se přijímají na návrh Komise, pokud tak Ústava stanoví.


3. Funkční období Komise je pětileté.


4. Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.


5. První Komise jmenovaná podle Ústavy se skládá z jednoho státního příslušníka z každého členského státu, včetně jejího předsedy a ministra zahraničních věcí Unie, který je jedním z jejích místopředsedů.


6. Od konce funkčního období Komise uvedené v odstavci 5 se Komise včetně předsedy a ministra zahraničních věcí Unie skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Rada jednomyslně o změně tohoto počtu.


Členové Komise jsou vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému rovné rotace mezi členskými státy. Tento systém se stanoví evropským rozhodnutím přijatým jednomyslně Evropskou radou na základě těchto zásad:


a) členské státy jsou s ohledem na pořadí a dobu působení svých státních příslušníků jako členů Komise naprosto rovnocenné; v důsledku toho rozdíl mezi celkovými počty funkčních období vykonávaných státními příslušníky jakýchkoli dvou členských států nesmí být nikdy vyšší než jedna;

b) s výhradou písmene a) je každá následující Komise složena tak, aby uspokojivým způsobem odrážela demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států.


7. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. I-28 odst. 2, členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.


8. Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu. V souladu s článkem III-340 může Evropský parlament navrhnout vyslovení nedůvěry Komisi. V případě přijetí tohoto návrhu členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí a ministr zahraničních věcí Unie odstoupí ze své funkce v Komisi.


ČLÁNEK I-27


Předseda Evropské komise


1. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, který bude zvolen Evropským parlamentem stejným postupem.

2. Rada společnou dohodou se zvoleným předsedou přijme seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise. Budou vybráni na základě návrhů členských států v souladu s kritérii uvedenými v čl. I-26 odst. 4 a odst. 6 druhém pododstavci.


Předseda, ministr zahraničních věcí Unie a ostatní členové Komise podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Na základě tohoto schválení jmenuje Evropská rada Komisi kvalifikovanou většinou.


3. Předseda Komise


a) vymezuje směry, v jejichž rámci Komise plní své úkoly;


b) rozhoduje o vnitřní organizaci Komise, aby zajistil soudržnost, výkonnost a kolegialitu její

činnosti;


c) jmenuje místopředsedy, kromě ministra zahraničních věcí Unie, z řad členů Komise.


Xxxx Xxxxxx odstoupí, pokud jej k tomu předseda vyzve. Ministr zahraničních věcí Unie odstoupí postupem podle čl. I-28 odst. 1, pokud jej k tomu předseda vyzve.

ČLÁNEK I-28


Ministr zahraničních věcí Unie


1. Evropská rada jmenuje se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou ministra zahraničních věcí Unie. Evropská rada může jeho funkční období stejným postupem ukončit.


2. Ministr zahraničních věcí Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Přispívá svými návrhy k vytváření této politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady. Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.


3. Ministr zahraničních věcí Unie předsedá Radě pro zahraniční věci.


4. Ministr zahraničních věcí Unie je jedním z místopředsedů Komise. Zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V rámci Komise odpovídá za úkoly, které jí přísluší v oblasti vnějších vztahů a za koordinací dalších hledisek vnější činnosti Unie. Při plnění těchto úkolů v Komisi, a pouze pro tyto úkoly, podléhá ministr zahraničních věcí Unie postupům, které upravují fungování Komise,

v rozsahu, v jakém je to slučitelné s odstavci 2 a 3.

ČLÁNEK I-29


Soudní dvůr Evropské unie


1. Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Ústavy.


Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.


2. Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu. Jsou mu nápomocni generální advokáti.


Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z každého členského státu.


Soudci a generální advokáti Soudního dvora a soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují požadavky článků III-355 a III-356. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Soudci a generální advokáti mohou být jmenováni opakovaně.


3. Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje v souladu s částí III


a) o žalobách podaných členským státem, orgánem nebo fyzickými či právnickými osobami,


b) na žádost vnitrostátních soudů o předběžných otázkách týkajících se výkladu práva Unie nebo platnosti aktů přijatých orgány,

c) v ostatních případech uvedených v Ústavě.


KAPITOLA II


OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE


ČLÁNEK I-30


Evropská centrální banka


1. Evropská centrální banka a národní centrální banky tvoří Evropský systém centrálních bank. Evropská centrální banka a národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, tvoří Eurosystém a řídí měnovou politiku Unie.


2. Evropský systém centrálních bank je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky. Prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank je udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení jejích cílů. Plní všechny ostatní úkoly centrální banky v souladu s částí III a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.


3. Evropská centrální banka je orgánem. Má právní subjektivitu. Pouze ona může povolovat vydávání eura. Je nezávislá při výkonu svých pravomocí a správě svých financí. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jakož i vlády členských států respektují tuto nezávislost.

4. Evropská centrální banka přijímá opatření nezbytná k plnění svých úkolů podle článků III-185 až III-191 a III-196 a za podmínek stanovených statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. V souladu s týmiž články si členské státy, jejichž měnou není euro, a jejich centrální banky ponechávají své pravomoci v měnové oblasti.


5. Evropská centrální banka je v oblastech spadajících do její působnosti konzultována ke každému návrhu aktu Unie a ke každému návrhu úpravy na vnitrostátní úrovni a může předkládat stanoviska.


6. Rozhodovací orgány Evropské centrální banky, jejich složení a způsob fungování jsou vymezeny v článcích III-382 a III-383 a ve statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.


ČLÁNEK I-31


Účetní dvůr


1. Účetní dvůr je orgánem. Provádí kontrolu účetnictví Unie.


2. Přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Unie a přesvědčuje se o řádnosti finančního

řízení.


3. Skládá se z jednoho státního příslušníka každého členského státu. Jeho členové vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie.

ČLÁNEK I-32


Poradní instituce Unie


1. Evropskému parlamentu, Radě a Komisi jsou nápomocny Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor, které plní poradní funkce.


2. Výbor regionů se skládá ze zástupců regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovědní volenému shromáždění.


3. Hospodářský a sociální výbor se skládá ze zástupců organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů zastupujících občanskou společnost, zejména v sociálněhospodářské, občanské, profesní a kulturní oblasti.


4. Členové Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru nejsou vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie.


5. Pravidla týkající se složení těchto výborů, jmenování jejich členů, jejich pravomocí a fungování jsou vymezeny v článcích III-386 až III-392.


Rada pravidelně přezkoumává pravidla uvedená v odstavcích 2 a 3, která se týkají jejich složení, aby zohlednila hospodářský, sociální a demografický vývoj v Unii. K tomuto účelu přijímá Rada na návrh Komise evropská rozhodnutí.

HLAVA V


VÝKON PRAVOMOCÍ UNIE


KAPITOLA I SPOLEČNÁ USTANOVENÍ


ČLÁNEK I-33


Právní akty Unie


1. Pro výkon pravomocí Unie využívají orgány v souladu s částí III jako právní nástroje evropské zákony, evropské rámcové zákony, evropská nařízení, evropská rozhodnutí, doporučení a stanoviska.


Evropský zákon je legislativní akt s obecnou působností. Je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech.


Evropský rámcový zákon je legislativní akt, který je závazný pro každý členský stát, kterému je určen, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro dosažení výsledku se ponechává vnitrostátním orgánům.


Evropské nařízení je nelegislativní akt s obecnou působností určený k provádění legislativních aktů a některých ustanovení Ústavy. Může být buď závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, nebo být závazné pro každý členský stát, kterému je určeno, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro dosažení výsledku se ponechává vnitrostátním orgánům.

Evropské rozhodnutí je nelegislativní akt, který je závazný v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.


Doporučení a stanoviska nejsou závazná.


2. Posuzují-li Evropský parlament a Rada návrh legislativního aktu, zdrží se přijetí aktů, které příslušný legislativní postup pro danou oblast nestanoví.


ČLÁNEK I-34


Legislativní akty


1. Evropské zákony a rámcové zákony přijímají společně Evropský parlament a Rada na návrh Komise řádným legislativním postupem podle článku III-396. Nedospějí-li tyto dva orgány

k dohodě, není dotyčný akt přijat.


2. Ve zvláštních případech uvedených v Ústavě přijímá evropské zákony a rámcové zákony Evropský parlament za účasti Rady nebo Rada za účasti Evropského parlamentu zvláštními legislativními postupy.


3. Ve zvláštních případech uvedených v Ústavě mohou být evropské zákony a rámcové zákony přijímány z podnětu skupiny členských států nebo Evropského parlamentu, na doporučení Evropské centrální banky nebo na žádost Soudního dvora Evropské unie nebo Evropské investiční banky.

ČLÁNEK I-35


Nelegislativní akty


1. Evropská rada přijímá evropská rozhodnutí v případech uvedených v Ústavě.


2. Rada a Komise, zejména v případech uvedených v článcích I-36 a I-37, a Evropská centrální banka ve zvláštních případech uvedených v Ústavě přijímají evropská nařízení a evropská rozhodnutí.


3. Rada přijímá doporučení. Rozhoduje na návrh Komise ve všech případech, kdy má podle Ústavy přijmout akt na návrh Komise. V oblastech, ve kterých je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost, rozhoduje jednomyslně. Komise a ve zvláštních případech uvedených v Ústavě Evropská centrální banka přijímají doporučení.


ČLÁNEK I-36


Evropská nařízení v přenesené pravomoci


1. Evropskými zákony a evropskými rámcovými zákony lze na Komisi přenést pravomoc přijímat evropská nařízení v přenesené pravomoci, kterými se doplňují nebo pozměňují některé prvky zákona či rámcového zákona, které nejsou podstatné.


Evropské zákony a rámcové zákony výslovně vymezí cíle, obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci. Podstatné prvky dané oblasti jsou vyhrazeny evropským zákonům nebo rámcovým zákonům, a nesmějí tedy být předmětem přenesení pravomoci.

2. Evropské zákony a rámcové zákony stanoví podmínky pro přenesení pravomoci, které mohou být tyto:


a) Evropský parlament nebo Rada mohou rozhodnout o zrušení přenesení pravomoci,


b) evropské nařízení v přenesené pravomoci může vstoupit v platnost pouze tehdy, nevysloví-li ve lhůtě stanovené evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Evropský parlament nebo Rada žádné námitky.


Pro účely písmen a) a b) se Evropský parlament usnáší většinou hlasů všech svých členů a Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.


ČLÁNEK I-37


Prováděcí akty


1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie.


2. Jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi nebo ve zvláštních, náležitě odůvodněných případech a

v případech uvedených v článku I-40 Radě.


3. Pro účely odstavce 2 evropský zákon předem stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.


4. Prováděcí akty Unie mají formu evropských prováděcích nařízení nebo evropských prováděcích rozhodnutí.

ČLÁNEK I-38


Zásady společné právním aktům Unie


1. Neuvádí-li Ústava druh aktu, který má být přijat, zvolí jej orgány pro jednotlivé případy v souladu s platnými postupy a se zásadou proporcionality uvedenou v článku I-11.


2. Právní akty musí obsahovat odůvodnění a odkazovat na návrhy, podněty, doporučení, žádosti nebo stanoviska požadovaná Ústavou.


ČLÁNEK I-39


Vyhlášení a vstup v platnost


1. Evropské zákony a rámcové zákony přijaté řádným legislativním postupem podepisuje předseda Evropského parlamentu a předseda Rady.


V ostatních případech je podepisuje předseda orgánu, který je přijal.


Evropské zákony a rámcové zákony se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.


2. Evropská nařízení a evropská rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, podepisuje předseda orgánu, který je přijal.

Evropská nařízení a evropská rozhodnutí, v kterých není uvedeno, komu jsou určena, se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.


3. Ostatní evropská rozhodnutí, která nejsou uvedena v odstavci 2, se oznamují těm, jimž jsou určena, a nabývají účinku tímto oznámením.


KAPITOLA II ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ


ČLÁNEK I-40


Zvláštní ustanovení týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky


1. Evropská unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi členskými státy, na určení otázek obecného zájmu a na stále se zvyšujícím sbližování činností členských států.


2. Evropská rada určí strategické zájmy Unie a stanoví cíle její společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Rada tuto politiku vypracovává v rámci strategických směrů stanovených Evropskou radou a v souladu s částí III.


3. Evropská rada a Rada přijímají nezbytná evropská rozhodnutí.

4. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku provádí ministr zahraničních věcí Unie a

členské státy za využití vnitrostátních prostředků a prostředků Unie.


5. S cílem vymezit společný přístup vedou členské státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy. Sbližováním činností zajišťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou solidární.


6. Evropská rada a Rada přijímají v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky evropská rozhodnutí jednomyslně, s výjimkou případů uvedených v části III. Rozhodují z podnětu členského státu, na návrh ministra zahraničních věcí Unie nebo na návrh tohoto ministra s podporou Komise. Evropské zákony a rámcové zákony jsou vyloučeny.


7. Evropská rada může jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí o tom, že Rada bude v případech jiných než uvedených v části III rozhodovat kvalifikovanou většinou.


8. Evropský parlament je pravidelně konzultován k hlavním hlediskům a základním volbám společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Je informován o jejím vývoji.

ČLÁNEK I-41


Zvláštní ustanovení týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky


1. Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití kapacit poskytnutých členskými státy.


2. Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení rámce společné obranné politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.


Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy, a je v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.


3. Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici civilní a vojenské kapacity, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dispozici společné bezpečnostní a obranné politice.

Členské státy se zavazují, že budou své vojenské kapacity postupně zdokonalovat. Zřídí se agentura pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura), aby bylo možno určovat operativní potřeby, podporovat opatření k jejich uspokojování, přispívat k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílet se na vymezení evropské politiky kapacit a vyzbrojování a napomáhat Radě při hodnocení zlepšování vojenských kapacit.


4. Evropská rozhodnutí týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky včetně těch, která se týkají zahájení mise podle tohoto článku, přijímá Rada jednomyslně na návrh ministra zahraničních věcí Unie nebo z podnětu některého členského státu. Ministr zahraničních věcí Unie může případně společně s Komisí navrhnout, aby byly využity vnitrostátní prostředky i nástroje Unie.


5. K zachování hodnot Unie a službě jejím zájmům může Rada v rámci Unie pověřit provedením mise skupinu členských států. Provádění této mise se řídí článkem III-310.


6. Členské státy, jejichž vojenské kapacity splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti přísnější závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnějších misí, naváží v rámci Unie stálou strukturovanou spolupráci. Tato spolupráce se řídí článkem III-312. Nedotýká se ustanovení článku III-309.


7. Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.

Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.


8. Evropský parlament je pravidelně konzultován k hlavním hlediskům a základním volbám společné bezpečnostní a obranné politiky. Je informován o jejím vývoji.


ČLÁNEK I-42


Zvláštní ustanovení týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva


1. Unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva


a) přijímáním evropských zákonů a rámcových zákonů určených, je-li to nutné, ke sbližování právních předpisů členských států v oblastech uvedených v části III,


b) podporou vzájemné důvěry mezi příslušnými orgány členských států, zejména na základě vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí,


c) operativní spoluprací příslušných orgánů členských států včetně policie, celních orgánů a dalších orgánů specializovaných na předcházení trestným činům a jejich odhalování.

2. Vnitrostátní parlamenty se mohou v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva podílet na mechanismech hodnocení uvedených v článku III-260. Jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků III-276 a III-273.


3. Členské státy mají právo podnětu v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech podle článku III-264.


ČLÁNEK I-43


Doložka solidarity


1. Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity. Unie uvede do pohotovosti veškeré nástroje, které má k dispozici, včetně vojenských prostředků poskytnutých členskými státy, aby


a) - odvrátila teroristickou hrozbu na území členských států;

- chránila před případným teroristickým útokem demokratické instituce a civilní obyvatelstvo;

- poskytla členskému státu pomoc na jeho území, pokud o to požádají jeho politické orgány, v případě teroristického útoku;


b) poskytla členskému státu pomoc na jeho území, pokud o to požádají jeho politické orgány, v případě přírodní nebo člověkem způsobené pohromy.


2. Prováděcí pravidla k tomuto článku jsou uvedena v článku III-329.

KAPITOLA III POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE


ČLÁNEK I-44


Posílená spolupráce


1. Členské státy, které si v rámci nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se mohou v mezích a za podmínek uvedených v tomto článku a v článcích III-416 až III- 423 obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných ustanovení Ústavy.


Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům v souladu

s článkem III-418.


2. Evropské rozhodnutí o povolení posílené spolupráce přijme Rada až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně jedna třetina členských států. Rada rozhoduje postupem podle článku III-419.


3. Jednání Rady se mohou účastnit všichni její členové, avšak na hlasování se podílejí pouze

členové Rady zastupující členské státy zúčastněné na posílené spolupráci.


K jednomyslnosti je třeba pouze hlasů zástupců zúčastněných členských států.

Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné

členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.


Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.


Odchylně od třetího a čtvrtého pododstavce, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, je požadovaná kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.


4. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepokládají se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii.


HLAVA VI DEMOKRATICKÝ ŽIVOT UNIE


ČLÁNEK I-45


Zásada demokratické rovnosti


Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává ze strany jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti.

ČLÁNEK I-46


Zásada zastupitelské demokracie


1. Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.


2. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu.


Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, kteří jsou demokraticky odpovědni buď jejich vnitrostátním parlamentům, nebo jejich občanům.


3. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.


4. Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.


ČLÁNEK I-47


Zásada participativní demokracie


1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.

2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností.


3. Za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie vede Komise s dotčenými stranami rozsáhlé konzultace.


4. Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Ústavy. Postup a podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, stanoví evropský zákon.


ČLÁNEK I-48


Sociální partneři a samostatný sociální dialog


S přihlédnutím k různorodosti vnitrostátních systémů Unie uznává a podporuje úlohu sociálních partnerů na své úrovni. Usnadňuje mezi nimi dialog, přičemž uznává jejich samostatnost.


Trojstranná sociální vrcholná schůzka pro růst a zaměstnanost přispívá k sociálnímu dialogu.

ČLÁNEK I-49


Evropský veřejný ochránce práv


Evropský veřejný ochránce práv volený Evropským parlamentem přijímá stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie za podmínek stanovených Ústavou.Stížnosti přezkoumává a podává o nich zprávu. Evropský veřejný ochránce práv vykonává svou funkci zcela nezávisle.


ČLÁNEK I-50


Transparentnost jednání orgánů, institucí a jiných subjektů Unie


1. S cílem podpořit řádnou správu a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji.


2. Evropský parlament, jakož i Rada při projednávání návrhu legislativního aktu a hlasování o něm, zasedají veřejně.


3. Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má za podmínek uvedených v části III právo na přístup k dokumentům orgánů,institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič.


Evropský zákon stanoví obecné zásady a omezení, které z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu upravují výkon práva na přístup k těmto dokumentům.

4. Každý orgán, instituce nebo jiný subjekt stanoví v souladu s evropským zákonem uvedeným v odstavci 3 ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům.


ČLÁNEK I-51


Ochrana osobních údajů


1. Každý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.


2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví pravidla o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti práva Unie, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.


ČLÁNEK I-52


Postavení církví a nekonfesních organizací


1. Unie uznává a nepředjímá postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech.


2. Unie stejným způsobem uznává postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů mají nekonfesní organizace.

3. Unie udržuje otevřený, transparentní a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi, přičemž uznává jejich identitu a jejich osobitý přínos.


HLAVA VII FINANCE UNIE


ČLÁNEK I-53


Rozpočtové a finanční zásady


1. Pro každý rozpočtový rok musí být veškeré příjmy a výdaje Unie předběžně vyčísleny a zahrnuty do rozpočtu Unie v souladu s částí III.


2. Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.


3. Výdaje uvedené v rozpočtu jsou povoleny na dobu ročního rozpočtového období v souladu s evropským zákonem podle článku III-412.


4. Uskutečnění výdajů zapsaných v rozpočtu vyžaduje předchozí přijetí právně závazného aktu Unie, který stanoví právní základ pro její činnost a pro uskutečnění odpovídajících výdajů v souladu s evropským zákonem podle článku III-412, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem.

5. K zajištění rozpočtové kázně nepřijme Unie žádné akty, které by mohly mít citelný dopad na rozpočet, aniž by byla poskytnuta záruka, že výdaje vyplývající z těchto aktů mohou být financovány v rámci limitu pro vlastní zdroje Unie a v souladu s víceletým finančním rámcem podle článku I-55.


6. Rozpočet je plněn v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Členské státy a Unie spolupracují, aby zajistily využívání položek zapsaných v rozpočtu v souladu s touto zásadou.


7. V souladu s článkem III-412 bojují Unie a členské státy proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.


ČLÁNEK I-54


Vlastní zdroje Unie


1. Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné vedení svých politik.


2. Aniž jsou dotčeny jiné příjmy, je rozpočet Unie plně financován z vlastních zdrojů.


3. Evropský zákon Rady stanoví ustanovení týkající se systému vlastních zdrojů Unie. V této souvislosti může zřídit nové kategorie vlastních zdrojů nebo zrušit stávající kategorii. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem. Tento zákon vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

4. Evropský zákon Rady stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Unie, pokud je tak stanoveno evropským zákonem přijatým na základě odstavce 3. Rada rozhoduje po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.


ČLÁNEK I-55


Víceletý finanční rámec


1. Víceletý finanční rámec zajišťuje řádný vývoj výdajů Unie v rámci limitu jejích vlastních zdrojů. V souladu s článkem III-402 stanoví výši ročních horních hranic položek závazků podle kategorie výdajů.


2. Víceletý finanční rámec stanoví evropský zákon Rady. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.


3. Roční rozpočet Unie je v souladu s víceletým finančním rámcem.


4. Evropská rada může jednomyslně přijmout evropské rozhodnutí, které Radě umožní při přijímání evropského zákona Rady uvedeného v odstavci 2 rozhodovat kvalifikovanou většinou.

ČLÁNEK I-56


Rozpočet Unie


Evropský zákon stanoví roční rozpočet Unie v souladu s článkem III-404.


HLAVA VIII UNIE A JEJÍ SOUSEDÉ


ČLÁNEK I-57


Unie a její sousedé


1. Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství zvláštní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.


2. Pro účely odstavce 1 může Unie s dotyčnými zeměmi uzavírat zvláštní dohody. Tyto dohody mohou obsahovat vzájemná práva a povinnosti, jakož i možnost vyvíjet společnou činnost. Jejich provádění podléhá pravidelným konzultacím.

HLAVA IX


ČLENSTVÍ V UNII


ČLÁNEK I-58


Kritéria a postup pro přistoupení k Unii


1. Unie je otevřená všem evropským státům, které uznávají její hodnoty uvedené v článku I-2 a zavazují se k jejich společné podpoře.


2. Každý evropský stát, který si přeje stát se členem Unie, může podat svou žádost Radě. O této žádosti je informován Xxxxxxxx parlament a vnitrostátní parlamenty. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Podmínky a pravidla přijetí jsou předmětem dohody mezi členskými státy a kandidátským státem. Tato dohoda podléhá ratifikaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.


ČLÁNEK I-59


Pozastavení určitých práv vyplývajících z členství v Unii


1. Z odůvodněného podnětu jedné třetiny členských států, z odůvodněného podnětu Evropského parlamentu nebo na návrh Komise může Rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku I-2. Rada rozhoduje většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.


Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.


2. Z podnětu jedné třetiny členských států nebo na návrh Komise může Evropská rada přijmout evropské rozhodnutí o tom, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku I-2 ze strany členského státu, poté co daný členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.


3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou přijmout evropské rozhodnutí, kterým se pozastavují určitá práva vyplývající pro dotyčný členský stát

z použití Ústavy, včetně hlasovacích práv člena Rady zastupujícího tento stát. Rada přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.


V každém případě je tento stát nadále vázán povinnostmi, které pro něj vyplývají z Ústavy.


4. Rada může kvalifikovanou většinou přijmout evropské rozhodnutí, kterým změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.


5. Pro účely tohoto článku se člen Evropské rady nebo Rady zastupující dotyčný členský stát neúčastní hlasování a dotyčný členský stát se nezapočítává při stanovení jedné třetiny nebo čtyř pětin členských států podle odstavců 1 a 2. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí evropských rozhodnutí uvedených v odstavci 2.

Pro přijímání evropských rozhodnutí uvedených v odstavcích 3 a 4 je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.


Rozhoduje-li Rada poté, co přijala rozhodnutí o pozastavení hlasovacích práv podle odstavce 3, kvalifikovanou většinou na základě ustanovení Ústavy, je kvalifikovaná většina vymezena jako v druhém pododstavci, nebo rozhoduje-li Rada na návrh Komise nebo ministra zahraničních věcí Unie, jako nejméně 55 % členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které přestavující nejméně 65 % obyvatelstva těchto států. V posledním případě musí blokační menšinu tvořit

nejméně tolik členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.


6. Pro účely tohoto článku se Evropský parlament usnáší dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech jeho členů.


ČLÁNEK I-60


Dobrovolné vystoupení z Unie


1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.


2. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjedná v souladu s čl. III-325 odst. 3. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

3. Tato Ústava přestane být pro dotyčný stát použitelná dnem, ke kterému vstoupí v platnost dohoda o vystoupení, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.


4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani evropských rozhodnutích Rady nebo Evropské rady, která se jej týkají.


Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 72 % členů Rady zastupujících zúčastněné

členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva těchto států.


5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku I-58.

ČÁST II


LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV UNIE


PREAMBULE


Národy Evropy, vytvářejíce mezi sebou stále těsnější unii, se rozhodly sdílet mírovou budoucnost založenou na společných hodnotách.


Unie, vědoma si svého duchovního a morálního dědictví, se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity; spočívá na zásadách demokracie a právního státu. Do středu své činnosti staví jednotlivce tím, že zavádí občanství Unie a vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva.


Unie přispívá k zachování a rozvíjení těchto společných hodnot při rozmanitosti kultur a tradic národů Evropy, národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni; usiluje o podporu vyváženého a udržitelného rozvoje a zajišťuje volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, jakož i svobodu usazování.


K tomuto účelu je nezbytné posílit ochranu základních práv s ohledem na společenský vývoj, sociální pokrok a vědeckotechnologický rozvoj zřetelnějším vyjádřením těchto práv v podobě listiny.

Při respektování pravomocí a úkolů Unie i zásady subsidiarity potvrzuje tato listina práva, která vyplývají především z ústavních tradic a mezinárodních závazků společných členským státům,

z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ze sociálních chart přijatých Unií a Radou Evropy a z judikatury Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva. Tuto listinu budou v této souvislosti soudy Unie a členských států vykládat s náležitým zřetelem na vysvětlení vyhotovená pod vedením prezídia Konventu, jež vypracovalo tuto listinu, a doplněná pod vedením prezídia Evropského konventu.


Uplatňování těchto práv s sebou nese odpovědnost a povinnosti, jak ve vztahu k druhým, tak ve vztahu k lidskému společenství a budoucím generacím.


V důsledku toho uznává Unie práva, svobody a zásady, které jsou vyhlášeny níže.


HLAVA I DŮSTOJNOST


ČLÁNEK II-61


Lidská důstojnost


Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.

ČLÁNEK II-62


Právo na život


1. Každý má právo na život.


2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.


ČLÁNEK II-63


Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti


1. Každý má právo na to, aby byla respektována jeho fyzická a duševní nedotknutelnost.


2. V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména


a) svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby poskytnutý zákonem stanoveným způsobem,


b) zákaz eugenických praktik, zejména těch, jejichž cílem je výběr lidských jedinců,


c) zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu,


d) zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí.

ČLÁNEK II-64


Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.


ČLÁNEK II-65


Zákaz otroctví a nucené práce


1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.


2. Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.


3. Obchod s lidmi je zakázán.


HLAVA II SVOBODY


ČLÁNEK II -66


Právo na svobodu a bezpečnost Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost.

ČLÁNEK II-67


Respektování soukromého a rodinného života


Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.


ČLÁNEK II-68


Ochrana osobních údajů


1. Každý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.


2. Tyto údaje musí být zpracovány poctivě, k přesně stanoveným účelům a na základě souhlasu dotčené osoby nebo na základě jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem. Každý má právo na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a má právo na jejich opravu.


3. Na dodržování těchto pravidel dohlíží nezávislý orgán.


ČLÁNEK II-69


Právo uzavřít manželství a právo založit rodinu


Právo uzavřít manželství a založit rodinu je zaručeno v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon těchto práv.

ČLÁNEK II-70


Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání


1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů.


2. Právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí se uznává v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva.


ČLÁNEK II-71


Svoboda projevu a informací


1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.


2. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.

ČLÁNEK II-72


Svoboda shromažďování a sdružování


1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými na všech úrovních, zejména pokud jde o záležitosti politické, odborové či občanské, což zahrnuje právo každého zakládat na ochranu svých zájmů odbory a vstupovat do nich.


2. Politické strany na úrovni Unie přispívají k vyjadřování politické vůle občanů Unie.


ČLÁNEK II-73


Svoboda umění a věd


Umělecká tvorba a vědecké bádání nesmějí být omezovány. Akademická svoboda musí být respektována.


ČLÁNEK II-74


Právo na vzdělání


1. Každý má právo na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání.


2. Toto právo zahrnuje možnost bezplatné povinné školní docházky.

3. Svoboda zakládat vzdělávací zařízení při náležitém respektování demokratických zásad a právo rodičů zajišťovat vzdělání a výchovu svých dětí ve shodě s jejich náboženským, světonázorovým a pedagogickým přesvědčením musí být respektovány v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují jejich výkon.


ČLÁNEK II-75


Právo svobodné volby povolání a právo pracovat


1. Každý má právo pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání.


2. Každý občan Unie může svobodně hledat zaměstnání, pracovat, usadit se nebo poskytovat služby v kterémkoli členském státě.


3. Občané třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členských států, mají právo na pracovní podmínky rovnocenné pracovním podmínkám občanů Unie.


ČLÁNEK II-76


Svoboda podnikání


Svoboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi.

ČLÁNEK II-77


Právo na vlastnictví


1. Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.


2. Duševní vlastnictví je chráněno.


ČLÁNEK II-78


Právo na azyl


Právo na azyl je zaručeno při dodržování Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 a Protokolu ze dne 31. ledna 1967 týkajícího se právního postavení uprchlíků a v souladu s Ústavou.


ČLÁNEK II-79


Ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání


1. Hromadné vyhoštění je zakázáno.

2. Nikdo nesmí být vystěhován, vyhoštěn ani vydán do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.


HLAVA III ROVNOST


ČLÁNEK II-80


Rovnost před zákonem


Před zákonem jsou si všichni rovni.


ČLÁNEK II-81


Zákaz diskriminace


1. Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

2. V oblasti působnosti Ústavy, a aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.


ČLÁNEK II-82


Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.


ČLÁNEK II-83


Rovnost žen a mužů


Rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.


Zásada rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví.


ČLÁNEK II-84


Práva dítěte


1. Děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Mohou svobodně vyjadřovat své názory. V záležitostech, které se jich dotýkají, se k těmto názorům musí přihlížet s ohledem na jejich věk a vyspělost.

2. Při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňované veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být nejvlastnější zájem dítěte prvořadým hlediskem.


3. Každé dítě má právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy.


ČLÁNEK II-85


Práva starších osob


Unie uznává a respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě.


ČLÁNEK II-86


Začlenění osob se zdravotním postižením


Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.

HLAVA IV SOLIDARITA


ČLÁNEK II-87

Právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku Pracovníci nebo jejich zástupci musí mít na vhodných úrovních zaručeno právo na včasné

informování a projednávání v případech a za podmínek, které stanoví právo Unie a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti.


ČLÁNEK II-88


Právo na kolektivní vyjednávání a akce


Pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky.


ČLÁNEK II-89


Právo na přístup ke službám zaměstnanosti Každý má právo na bezplatné služby zaměstnanosti.

ČLÁNEK II-90


Ochrana v případě neoprávněného propuštění


Každý pracovník má v souladu s právem Unie a s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo na ochranu před neoprávněným propuštěním.


ČLÁNEK II-91


Slušné a spravedlivé pracovní podmínky


1. Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.


2. Každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou.


ČLÁNEK II-92


Zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci


Dětská práce se zakazuje. Minimální věk pro přijetí do zaměstnání nesmí být nižší než věk pro ukončení povinné školní docházky, aniž jsou dotčena pravidla, která jsou příznivější pro mladé lidi, a omezené výjimky.

Mladí lidé přijatí do práce musí práci vykonávat za podmínek odpovídajících jejich věku a být chráněni před hospodářským vykořisťováním a před jakoukoli prací, která by mohla ohrozit jejich bezpečnost, zdraví nebo tělesný, duševní, mravní nebo sociální rozvoj nebo narušit jejich vzdělávání.


ČLÁNEK II-93


Rodinný a pracovní život


1. Rodina požívá právní, hospodářské a sociální ochrany.


2. V zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na ochranu před propuštěním z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.


ČLÁNEK II-94


Sociální zabezpečení a sociální pomoc


1. Unie uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu v takových případech, jako je mateřství, nemoc, pracovní úrazy, závislost nebo stáří, jakož i v případě ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

2. Každý, kdo oprávněně pobývá a pohybuje se uvnitř Evropské unie, má nárok na dávky sociálního zabezpečení a na sociální výhody v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.


3. Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.


ČLÁNEK II-95


Ochrana zdraví


Každý má právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Při vymezování a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.


ČLÁNEK II-96


Přístup ke službám obecného hospodářského zájmu


Unie v souladu s Ústavou a s cílem podpořit sociální a územní soudržnost Unie uznává a respektuje přístup ke službám obecného hospodářského zájmu tak, jak je stanoven vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

ČLÁNEK II-97


Ochrana životního prostředí


Vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality musí být začleněny do politik Unie a zajištěny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.


ČLÁNEK II-98


Ochrana spotřebitele


V politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.


HLAVA V OBČANSKÁ PRÁVA


ČLÁNEK II-99


Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu


1. Každý občan Unie má právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu

v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.


2. Členové Evropského parlamentu jsou voleni v přímých a všeobecných volbách svobodným a tajným hlasováním.

ČLÁNEK II-100


Právo volit a být volen v obecních volbách


Každý občan Unie má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.


ČLÁNEK II-101


Právo na řádnou správu


1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie

řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.


2. Toto právo zahrnuje především


a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;


b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;


c) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.


3. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom z jazyků Ústavy a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce.


ČLÁNEK II-102


Právo na přístup k dokumentům


Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič.


ČLÁNEK II-103


Evropský veřejný ochránce práv


Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí.

ČLÁNEK II-104


Petiční právo


Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má petiční právo k Evropskému parlamentu.


ČLÁNEK II-105


Volný pohyb a pobyt


1. Každý občan Unie má právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států.


2. Volný pohyb a pobyt může být v souladu s Ústavou přiznán státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na území členského státu.


ČLÁNEK II-106


Diplomatická a konzulární ochrana


Každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

HLAVA VI SOUDNICTVÍ

ČLÁNEK II-107


Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces


Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem.


Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.


Bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k tomu, aby jim byl zajištěn skutečný přístup ke spravedlnosti.


ČLÁNEK II-108


Presumpce neviny a právo na obhajobu


1. Každý obviněný se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.


2. Každému obviněnému je zaručeno respektování práv na obhajobu.

ČLÁNEK II-109


Zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů


1. Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době. kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Pokud poté, co již byl trestný čin spáchán, stanoví zákon mírnější trest, uloží se tento mírnější trest.


2. Tento článek nebrání souzení a potrestání za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných zásad uznávaných mezinárodním společenstvím.


3. Výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu.


ČLÁNEK II-110


Právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin


Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona.

HLAVA VII


OBECNÁ USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ VÝKLAD A POUŽITÍ LISTINY


ČLÁNEK II-111


Oblast použití


1. Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny v dalších částech Ústavy.


2. Tato listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené v dalších částech Ústavy.


ČLÁNEK II-112


Rozsah a výklad práv a zásad


1. Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

2. Práva uznaná touto listinou, jež jsou podrobněji upravena v dalších částech Ústavy, jsou vykonávána za podmínek a v mezích v nich stanovených.


3. Pokud tato listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu.


4. Pokud tato listina uznává základní práva, která vyplývají z ústavních tradic společných

členským státům, musí být tato práva vykládána v souladu s těmito tradicemi.


5. Ustanovení této listiny, která obsahují zásady, mohou být prováděna akty přijímanými orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a akty členských států, provádějí-li právo Unie, při výkonu jejich pravomocí. Před soudem se jich lze dovolávat pouze pro účely výkladu a kontroly zákonnosti těchto aktů.


6. K vnitrostátním právním předpisům a zvyklostem musí být plně přihlíženo tak, jak je stanoveno v této listině.


7. Soudy Unie a členských států náležitě přihlížejí k vysvětlením vypracovaným jako pomůcka pro výklad Listiny základních práv.

ČLÁNEK II-113


Úroveň ochrany


Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno jako omezení nebo narušení lidských práv a základních svobod, které v oblasti své působnosti uznávají právo Unie, mezinárodní právo a mezinárodní smlouvy, jejichž stranou je Unie nebo všechny členské státy, včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ústavy členských států.


ČLÁNEK II-114


Zákaz zneužití práv


Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno tak, jako by dávalo jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopustit se činu zaměřeného na zmaření kteréhokoli z práv a svobod uznaných v této listině, nebo na jejich omezení ve větším rozsahu, než tato listina stanoví.

Document Metadata

Filed: October 29th, 2004