SMĚRNICE
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Ministerstvo financí ČR
SMĚRNICE
EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/48/ES
O SMLOUVÁCH O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU A O ZRUŠENÍ SMĚRNICE RADY 87/102/EHS
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky Na Františku 32, 110 15 Praha 1 – Staré Město Odbor podnikatelského prostředí
Tel.: x000 000 000 000
Ministerstvo financí České republiky Xxxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx
Tel.: + 000 000 000 000
Základní informace o konzultaci
Základní informace o směrnici o smlouvách o spotřebitelském úvěru Konzultační otázky
Část A) Xxxxxx k vybraným ustanovením směrnice, která umožňují členským státům vybrat vhodnou variantu transpozice (tzv. diskrece)
I. Působnost právní úpravy – čl. 2 odst. 5
II. Působnost právní úpravy – čl. 2 odst. 6
III. Standardní informace uváděné v reklamě – čl. 4 odst. 1
IV. Standardní informace uváděné v reklamě – čl. 4 odst. 2 písm. c)
V. Předsmluvní informace – čl. 5 odst. 6
VI. Požadavky na předsmluvní informace týkající se některých úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv – čl. 6 odst. 2
VII. Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách – čl. 10 odst. 1
VIII. Povinnost uvádět RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání
– čl. 10 odst. 5 písm. f)
IX. Smlouvy o vázaném úvěru – čl. 15 odst. 2
X. Předčasné splacení – čl. 16 odst. 4
Část B) Dohled a přístup do odvětví
Část C) Možnosti vnitrostátní úpravy
I. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv s celkovou výší úvěru nižší než 200 EUR
II. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či jiným zajišťovacím právem
III. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce
IV. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, kde je úvěr poskytnut bez úroků a poplatků a úvěrových smluv, které musí být splaceny do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky
V. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, při jejichž uzavření se žádá, aby spotřebitel složil věřiteli do úschovy nějakou věc
Část D) Mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů
Část E) Xxxxxx k hodnocení celkových dopadů
I. Předsmluvní informace
II. Výpočet RPSN
III. Přístup k databázi
IV. Právo na odstoupení od smlouvy
V. Obsah s mluv
VI. Odpovědné půjčování, povinnost posoudit úvěruschopnost
VII. Povinnosti zprostředkovatelů
Základní informace o konzultaci
ÚVOD
1.1 Účel konzultace
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen
„směrnice“) je směrnicí, ve které byl uplatněn princip maximální harmonizace. Při její transpozici do tuzemského právního řádu u institutů upravených takovou směrnicí se nemohou členské státy odchýlit od úpravy, která je obsažena ve směrnici. Přesto však vzhledem k tomu, že v mnohých případech bylo nutné respektovat zájmy členských států na udržení stávajícího regulatorního režimu nebo nebylo možné prosadit jednotně akceptovatelné řešení, směrnice na řadě míst výslovně dává členským státům možnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě národní právní úpravy, která vyhovuje podmínkám členského státu (tzv. diskrece). Záměrem Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí je při transpozici směrnice do českého právního řádu využít těchto diskrecí k vytvoření účelné, efektivní a přiměřené regulace poskytování spotřebitelského úvěru přizpůsobené potřebám a podmínkám českého trhu.
Cílem konzultace je transparentní cestou zapojit do procesu transpozice směrnice širokou odbornou veřejnost a pro optimální nastavení regulačních požadavků získat klíčové připomínky, názory, podněty a návrhy k jednotlivým možným řešením od poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v rámci jak bankovního, tak nebankovního sektoru, představitelů spotřebitelské veřejnosti a příslušných dozorových institucí.
Získané informace budou využity při zpracování dopadové studie a stanou se tak základním podkladem při hodnocení dopadů regulace (RIA – Regulatory Impact Assessment).
1.2 Proces konzultace
Konzultační materiál, který má dvě části, byl připraven společně Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvem financí ČR. Obsahem první části jsou základní informace o směrnici. Druhá část obsahuje konkrétní otázky k nastolené problematice, která je vždy stručně popsána v úvodu.
Uvítáme všechny věcné odpovědi, připomínky, návrhy a podněty k problémům vymezeným v materiálu i případným nejasnostem v textu směrnice. Ty pak budou klíčovým podkladem i pro formulaci finálního návrhu paragrafovaného znění příslušného právního předpisu.
Lhůta k zaslání reakcí na předložený konzultační materiál končí dnem 31. října 2008. Vaše odpovědi na otázky, případně další připomínky a podněty lze zasílat elektronicky na adresu xxxxxxxxxx@xxx.xx, xxxxxxx@xxx.xx, popřípadě písemně na adresu Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Na Xxxxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0 – Xxxxx Xxxxx, v obou případech vždy s označením „Spotřebitelský úvěr“.
1.3 Metodika konzultace
V souladu s metodikou Ministerstva vnitra pro zpracování RIA by konzultace měla od dotčených subjektů – poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, spotřebitelských sdružení, odborné veřejnosti – získat stanovisko k jimi očekávaným dopadům.
Žádáme o sdělení Vašeho stanoviska k dopadu směrnice, a to zejména dopadu, který se týká Vás či Vaší instituce, ale také případně dopadu, který očekáváte u další, Vámi definované skupiny dotčených subjektů, v následující struktuře:
A. Informace o Vás
• Základní údaje (název společnosti, sídlo, předmět činnosti, doba působení v oblasti spotřebitelských úvěru)
B. Očekávané náklady
• Vaší instituce
• Vašich zákazníků
• Třetí strany (pokud je to relevantní)
C. Očekávaný dopad na cenu spotřebitelského úvěru poskytovaného
• Vašim zákazníkům
• Třetí straně (pokud je to relevantní)
X. Xxxxxxxxx přínosy pro
• Vaši instituci
• Vaše zákazníky
• Třetí strany (pokud je to relevantní)
X. Xxxxxxxxx rizika – negativní důsledky pro
• Vaši instituci
• Vaše zákazníky
• Třetí strany (pokud je to relevantní)
V rámci zjišťování dopadů berte prosím v úvahu všechny relevantní náklady a přínosy, tedy peněžní i nepeněžní, přímé i nepřímé. V případě, kdy to bude možné, uvítáme také odhad rozsahu či finanční výše dopadu.
2. Základní informace o směrnici
2.1 Legislativní proces
V roce 1995 předložila Komise zprávu o uplatňování směrnice 87/102/EHS ze dne
22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru a vedla rozsáhlé konzultace se zúčastněnými subjekty. V roce 1996 byla vypracována druhá zpráva o uplatňování této směrnice. Tyto zprávy a konzultace odhalily významné rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států v oblasti poskytování úvěrů pro fyzické osoby obecně a spotřebitelských úvěrů zvláště. Důsledkem těchto rozdílů bylo narušení hospodářské soutěže mezi věřiteli ve Společenství a vytváření překážek na vnitřním trhu tam, kde členské státy přijaly různá kogentní ustanovení přísnější než ustanovení směrnice. Rovněž tak byla omezena schopnost spotřebitele přímo využít postupně rostoucí dostupnost přeshraničních úvěrů.
Evropská komise předložila návrh nové směrnice v září 2002. Během dalších let jej po řadě konzultací postupně dále upravovala. Výsledkem intenzivních prací ve spolupráci s Evropským parlamentem a Radou byl druhý pozměněný návrh předložený dne 7. října 2005.
Jeho cílem bylo vytvoření základních podmínek pro fungování vnitřního trhu se spotřebitelským úvěrem, zajištění vysokého stupně ochrany spotřebitele a zlepšení jasnosti komunitární úpravy, která byla obsažena ve třech směrnicích (87/102/EHS, 90/88/EHS a 98/8/ES).
Po projednání v pracovních orgánech Rady a Evropského parlamentu byl návrh směrnice schválen Evropským parlamentem ve druhém čtení dne 16. ledna 2008 a konečný návrh potvrzen Radou EU dne 7. dubna 2008. Směrnice byla zveřejněna v Úředním věstníku EU dne 22. května 2008 pod číslem 2008/48/ES. Směrnice vstoupila v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU. Členské státy mají povinnost přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí (tzv. transpoziční proces) do
12. května 2010.
2.2 Cíl směrnice
Cílem směrnice je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů na vnitřním trhu a zároveň přispět ke vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Jde o důležitou oblast právní úpravy, jejíž význam přímo úměrně roste tomu, jak se neustále vyvíjejí různé formy spotřebitelských úvěrů a kdy také roste zadluženost domácností.
Směrnice neupravuje veškeré aspekty smluv o spotřebitelském úvěru, reguluje pouze určité otázky, které jsou významné pro dosažení cílů směrnice. Směrnice, jak je již uvedeno i výše, je založena na principu maximální harmonizace, přičemž členským státům se dává v určitých případech možnost, aby některé aspekty regulovaly samostatně.
2.3 Působnost směrnice
Směrnice v článku 2 vymezuje určitým způsobem svoji oblast působnosti. Z textu směrnice (včetně preambule) dále vyplývá, že na záležitosti mimo tuto oblast se režim plné harmonizace nevztahuje, a proto mohou členské státy přijmout v této zbytkové oblasti úpravu vlastní, což umožňuje zahrnout širší rozsah poskytovaných úvěrů pod režim směrnice. Na tomto místě je důležité zdůraznit, že i oblast působnosti směrnice vznikla jako kompromis mezi členskými státy. Proto je nezbytné zvážit, zda tato oblast působnosti, tak jak byla vymezena směrnicí, má pro spotřebitelský úvěr v České republice opodstatnění a význam.
2.4 Členění směrnice
Směrnice se skládá z 8 kapitol, 32 článků a 3 příloh.
První kapitola vymezuje předmět úpravy a oblast působnosti směrnice, kde je zároveň obsažen i výčet typů úvěrových smluv, na něž se daná směrnice nevztahuje. Rovněž tak umožňuje u některých typů úvěrových smluv vyloučit splnění některých stanovených podmínek. Obsahem této kapitoly jsou i definice základních pojmů jako věřitel, zprostředkovatel úvěru, úvěrová smlouva, celkové náklady úvěru pro spotřebitele, roční procentní sazba nákladů, výpůjční úroková sazba a další.
Druhá kapitola vymezuje, jaké informace má spotřebitel obdržet v rámci reklamy na nabízený produkt, dále výčet předsmluvních informací, včetně výjimek na obsah informací u některých úvěrových smluv, jakož i postup věřitelů při uzavírání smluv.
Třetí kapitola řeší problematiku přístupu k databázím a postup při informování spotřebitele o výsledku vyhledávání v databázích.
Čtvrtá kapitola obsahuje výčet informací, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách, včetně požadavků na informace o výpůjční úrokové sazbě. Zvláště pak upravuje povinnosti u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a úvěrové smlouvy na dobu neurčitou. Dále je řešeno právo na odstoupení od smlouvy včetně uplatnění tohoto práva u smluv o vázaném úvěru, právo a povinnosti při předčasném splacení, při postoupení práv a překročení meze čerpání.
Pátá kapitola stanoví požadavky na výpočet roční procentní sazby nákladů (dále jen
„RPSN“) a spolu s přílohou I stanoví přesnou matematickou formuli pro výpočet, jakož i veškeré položky, které musí být při výpočtu zohledněny.
Šestá kapitola vymezuje některé povinnosti, které musí být splněny ze strany zprostředkovatelů úvěru vůči spotřebitelům, a stanoví požadavek na zajištění dohledu nad věřiteli.
Sedmá kapitola představuje prováděcí opatření, které se zabývá problematikou harmonizace a kogentní povahy směrnice, řeší otázky sankcí za porušování stanovených povinností a zajištění postupů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.
V osmé kapitole jsou obsažena závěrečná a přechodná ustanovení.
Příloha I – obsahuje matematický vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů
Příloha II – obsahuje standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru
Příloha III – obsahuje evropské informace o úvěru pro případy přečerpání, úvěru nabízeného některými organizacemi nebo konverzi dluhu.
KONZULTAČNÍ OTÁZKY
ČÁST A) Otázky k vybraným ustanovením směrnice, která umožňují
členským státům vybrat vhodnou variantu transpozice (tzv. diskrece)
I. Působnost právní úpravy
ČL. 2 ODST. 5
Popis problému
Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru vymezuje v článku 2 Působnost právní úpravy svoji oblast působnosti. Obecně stanoví, že se vztahuje na úvěrové smlouvy a zároveň pomocí negativní definice tyto smlouvy konkretizuje. Směrnice dále v tomto článku vymezuje konkrétní druhy úvěrových smluv (např. smlouvy ve formě možnosti přečerpání), u kterých se uplatní pouze vybraná ustanovení směrnice.
V 5. odstavci článku 2 dává směrnice navíc možnost členským státům použít pouze vybraná ustanovení také na úvěrové smlouvy uzavřené směrnicí definovaným subjektem. Tento subjekt směrnice definuje jako organizaci, která je založena pro vzájemný prospěch svých členů; nevykazuje zisk ve prospěch jiných osob, než jsou její členové; plní společenské poslání požadované vnitrostátním právem; přijímá a spravuje úspory a poskytuje úvěrové zdroje pouze svým členům; poskytuje úvěr na základě RPSN, která je nižší než sazba převládající na trhu nebo která podléhá stropu stanovenému vnitrostátním právem, a jejíž členství je omezeno na osoby bydlící nebo zaměstnané v konkrétní oblasti nebo zaměstnance konkrétního zaměstnavatele včetně jeho bývalých zaměstnanců, kteří jsou v důchodu, nebo osoby splňující jiné podmínky stanovené podle vnitrostátního práva jako základ pro existenci společné vazby mezi členy.
Alinea 1 tohoto odstavce dále umožňuje členským státům vyjmout z působnosti směrnice úvěrové smlouvy uzavřené takovou organizací úplně za podmínky, že celková hodnota všech existujících úvěrových smluv uzavřených danou organizací není významná ve vztahu k celkové hodnotě všech existujících úvěrových smluv v členském státě, v němž má organizace sídlo, a celková hodnota všech existujících úvěrových smluv uzavřených všemi takovými organizacemi v daném členském státě je nižší než 1 % celkové hodnoty všech existujících úvěrových smluv uzavřených v tomto členském státě. Z uvedeného vyplývá, že v čl. 2 odst. 5 jsou obsaženy hned dvě diskrece.
Varianta I
Využití první diskrece – tj. zjednodušení režimu úvěrových smluv uzavřených se směrnicí definovaným subjektem jako věřitelem
První diskrece umožňuje členským státům snížit požadavky na úvěrové smlouvy v režii neziskových společensky prospěšných organizací. V případě využití této diskrece by došlo ke zjednodušení uzavírání úvěrových smluv, u nichž je riziko zneužití nízké.
Varianta II
Využití druhé diskrece – tj. vyjmutí úvěrových smluv z režimu směrnice v případě, že směrnicí definovaná organizace (věřitel) splní stanovené podmínky
Tato druhá diskrece tyto úvěrové smlouvy umožňuje vyjmout z režimu směrnice úplně, avšak za předpokladu, že budou splněny dodatečné podmínky odvíjející se od objemu uzavřených smluv.
Varianta III
Využití obou diskrecí – tj. současné využití varianty I a II
Tato možnost se nabízí jako maximální zjednodušení režimu takových úvěrových smluv. Nezisková společensky prospěšná organizace, jejíž uvěrové smlouvy byly doposud z režimu směrnice vyloučeny, by po překročení stanoveného objemu uzavřených úvěrových smluv byla nucena dodržovat jenom některá ustanovení směrnice.
Varianta IV
Nevyužití diskrecí – tj. nevyužití žádné z variant
V neprospěch využití těchto diskrecí hovoří fakt, že určité riziko jejich zneužití by zde nakonec mohlo vzniknout. Dále není jasné, kolik subjektů v ČR (a jestli vůbec) by šlo zařadit pod definici směrnice. V případě velmi omezeného počtu takových subjektů je nutné zvážit, jestli má taková výjimka v právním řádu smysl. Na druhé straně je možné, že se v budoucnu může počet subjektů tohoto typu zvýšit.
Xxxxxx
Otázka 1: Jaké typy subjektů dle vašeho názoru spadají pod definici v čl. 2 odstavci 5?
Otázka 1.1: Mohli byste uvést konkrétní příklad?
Otázka 2: Považujete za vhodné využít některou z těchto diskrecí (nebo obě)?
Otázka 3: Myslíte si, že umožnění jedné z variant představuje riziko zneužití takovýchto úvěrových smluv?
Otázka 3.1: Pokud ano, jaké riziko?
Otázka 4: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
II. Působnost právní úpravy
ČL. 2 ODST. 6
Otázka 5: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Popis problému
V 6. odstavci čl. 2 Působnost právní úpravy dává směrnice navíc možnost členským státům stanovit, že pro úvěrové smlouvy, které stanoví možnost ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení, pokud je spotřebitel již v prodlení podle původní úvěrové smlouvy, se také použijí pouze vybraná ustanovení směrnice. To však jenom za podmínky, že je pravděpodobné, že by tato ujednání mohla odvrátit případné soudní řízení týkající se prodlení a spotřebitel by tím nepodléhal méně výhodným podmínkám, než byly stanoveny v původní úvěrové smlouvě.
Varianta I
Využití diskrece – tj. zjednodušení režimu u úvěrových smluv pro spotřebitele výhodných
Tato diskrece umožňuje členským státům zjednodušit režim úvěrových smluv, které jsou pro spotřebitele obecně prospěšné. Jejím využitím by došlo ke zjednodušení uzavírání smluv, jejichž cílem je předcházení nejtěžším důsledkům platební neschopnosti.
Varianta II
Nevyužití diskrece
Obecně však platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, a proto je nutné zvážit, jestli budou důsledky převážně pozitivní nebo naopak.
Xxxxxx
Otázka 1: Myslíte si, že je vhodné zjednodušit režim tohoto typu úvěrových smluv?
Otázka 2: Domníváte se, že zavedením výjimky tak, jak je stanovená směrnicí, hrozí její zneužití?
Otázka 3: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
III. Standardní informace uváděné v reklamě čl. 4 odst. 1
Otázka 4: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Popis problému
Směrnice vymezuje v článku 4 Standardní informace uváděné v reklamě, které jsou poté konkrétně uvedeny v odst. 2. Mezi tyto informace patří i RPSN. Tyto standardní informace by měl mít spotřebitel k dispozici k tomu, aby byl schopen porovnat různé nabídky úvěrů.
Odst. 1 článku 4 stanoví, že jakákoli reklama týkající se úvěrových smluv, jež uvádí úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, musí uvádět standardní informace v souladu s tímto článkem.
Směrnice dále v druhém pododstavci odst. 1 stanoví, že povinnost uvádět standardní informace neplatí, pokud vnitrostátní právní předpisy vyžadují, aby v reklamách týkajících se úvěrových smluv, které neuvádějí úrokovou sazbu ani jakékoli údaje o nákladech úvěru pro spotřebitele, byla uváděna RPSN.
Při využití této diskrece bude nutné přihlédnout k vnitrostátní úpravě reklamy na spotřebitelský úvěr.
Vnitrostátní úprava reklamy na spotřebitelský úvěr obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) v § 3 stanoví, že jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí RPSN nebo příklad jejího výpočtu. Vnitrostátní právní úprava tedy momentálně neupravuje reklamu neobsahující úrokovou sazbu nebo náklady na úvěr, zároveň však ani nic nebrání, aby byla povinnost uvádět RPSN u takových reklam zavedena.
Výkladem s přihlédnutím k účelu a smyslu směrnice bychom došli k závěru, že záměrem diskrece je buď uvádět u všech typů reklam na spotřebitelské úvěry RPSN, nebo uvádět všechny standardní informace podle čl. 4 směrnice u reklam, jež uvádějí úrokovou sazbu nebo jakékoliv údaje o nákladech úvěru. Tento výklad však navzdory tomu, že je v souladu se samotným smyslem a účelem směrnice, nemá oporu v ustanoveních směrnice.
Varianta I
Nevyužití diskrece, tj. – neuvádění žádných informací v případě reklamy na úvěrové smlouvy, které neuvádějí úrokovou sazbu nebo jiné údaje o nákladech úvěru a uvádění standardních informací dle čl. 4 odst. 2 v případě reklamy uvádějící úrokovou sazbu nebo jiné údaje o nákladech úvěru
V případě nevyužití diskrece by reklama týkající se úvěrových smluv, která obsahuje i další údaje o nákladech úvěru musela obsahovat veškeré informace uvedené v odst. 2 včetně RPSN.
Varianta II
Využití diskrece, tj. – uvádění pouze RPSN ve všech typech reklam
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že by bylo vhodné uvádět RPSN v reklamě u všech typů úvěrových smluv? Odůvodněte.
Otázka 2: Jaké přínosy by podle Vás mělo zavedení povinnosti uvádět standardní informace v reklamě na spotřebitelský úvěr? Odůvodněte.
Otázka 3: Souhlasíte s výkladem, že pro splnění povinnosti podle čl. 4 směrnice postačí zavést povinnost uvádět RPSN jen u reklam, které neuvádějí údaje o nákladech úvěru? Odůvodněte.
Otázka 4: Domníváte se, že je v souladu se směrnicí zavedení povinnosti uvádět RPSN v reklamě na všechny typy úvěrových smluv? Odůvodněte.
Otázka 5: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 6: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
iv. Standardní informace uváděné v reklamě čl. 4 odst. 2 písm. c)
Popis problému
Směrnice v článku 4 Standardní informace uváděné v reklamě v odst. 2 stanoví šest požadavků na informace, které musí být obsaženy v reklamě na úvěrové smlouvy, a to jasným, výstižným a zřetelným způsobem prostřednictvím reprezentativního příkladu. Písmeno c) tohoto odstavce obsahuje požadavek informovat o RPSN, ovšem v případě úvěrové smlouvy ve formě přečerpání (čl. 2 odst. 3) mohou členské státy rozhodnout, že RPSN není třeba poskytnout. Reklama na úvěrové smlouvy v případě úvěrových smluv ve
formě přečerpání může nebo nemusí obsahovat RPSN. Zda v reklamě bude RPSN uvedena, bude záležet na rozhodnutí členského státu.
Čl. 2 odst. 3 definuje přečerpání jako úvěr, který musí být splacen na požádání nebo do tří měsíců. Na tento typ úvěrových smluv se použijí pouze některá ustanovení směrnice. V ČR se tento typ úvěru nazývá kontokorent.
Varianta I
Využití diskrece – tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání nebude obsahovat RPSN
V případě využití této diskrece a neuvedení RPSN v reklamě na úvěrové smlouvy ve formě přečerpání by došlo k zjednodušení režimu úvěrových smluv tohoto typu. Zvláštní charakter této úvěrové smlouvy, její návaznost na běžný účet a krátká doba splatnosti snižují potřebu RPSN v reklamě uvádět. Reklama na tento typ úvěrové smlouvy bude i nadále obsahovat údaje uvedené v odst. 2 tohoto článku.
Obecně platí, že každé takové uvolnění představuje do určité míry možnost zneužití ze strany věřitele, případně zprostředkovatele a vede k oslabení postavení spotřebitele, neboť bude ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.
Na druhou stranu je potřebné zmínit, že v případě uvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání je členským státům v dalších článcích směrnice opakovaně umožněno RPSN neuvádět. Jedná se např. o čl. 6 odst. 2 Požadavky na předsmluvní informace týkající se některých úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv a čl. 10 odst. 5 písm. f) Povinnost uvádět RPSN u uvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.
Varianta II
Nevyužití diskrece – tj. reklama na spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání bude obsahovat RPSN
V případě nevyužití této diskrece bude reklama na úvěrové smlouvy ve formě přečerpání obsahovat standardní informace uvedené v odst. 2, včetně RPSN.
Při rozhodování o těchto variantách je v zájmu zachování jednotnosti právní úpravy nutné vzít v potaz i diskreci v čl. 4 odst. 1 a zároveň sjednotit uvádění RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání pro celou právní úpravu spotřebitelského úvěru (čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 4 a čl. 10 odst. 5 písm. f)).
Xxxxxx
Otázka 1: Jaké náklady by dle vašeho názoru způsobilo uvádění „Standardních informací“ v reklamě stanovených v čl. 4 odst. 2?
Otázka 1.1: S jakými přínosy, např. pro spotřebitele by podle vás uvádění těchto informací bylo spojeno?
Otázka 3: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 4: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
v. Předsmluvní Informace
ČL. 5 ODST. 6
Otázka 2: Domníváte se, že by bylo vhodné využít tuto diskreci a reklama by v případě úvěrových smluv ve formě přečerpání neobsahovala RPSN?
Popis problému
Směrnice v čl. 5 Předsmluvní informace zavádí u spotřebitelských úvěrových smluv povinnost věřitele nebo případně zprostředkovatele poskytnout údaje a informace potřebné ke srovnání různých nabídek, a to v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel touto nabídkou nebo smlouvou vázán tak, aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře či nikoli.
Odst. 6 směrnice požaduje, aby členské státy zajistily, že věřitel, případně zprostředkovatel úvěru poskytne spotřebiteli náležitá vysvětlení (např. vysvětlení jednotlivých položek předsmluvních informací, charakteristiku produktu, důsledky nezaplacení plateb) na takové úrovni, že spotřebitel bude schopen posoudit, zda navrhovaná úvěrová smlouva odpovídá jeho potřebám. Je již na členském státu, jakým způsobem, v jakém rozsahu a jestli vůbec bude tuto povinnost specifikovat.
I když mají být poskytnuty předsmluvní informace, může spotřebitel stále ještě potřebovat další pomoc při rozhodování o tom, která úvěrová smlouva z řady nabízených produktů nejlépe odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Proto by měly členské státy zajistit, aby věřitelé u úvěrových produktů, které nabízejí spotřebiteli, takovou pomoc poskytovali. Příslušné předsmluvní informace a základní charakteristiky nabízených produktů by měly být případně spotřebiteli vysvětleny individuálně tak, aby mohl pochopit možné dopady těchto produktů na svou ekonomickou situaci. Tato povinnost poskytnout spotřebiteli pomoc by se případně měla vztahovat i na zprostředkovatele úvěru. Členské státy by mohly stanovit, kdy a v jakém rozsahu se mají takové informace spotřebiteli poskytovat, berouce v úvahu konkrétní okolnosti, za kterých je úvěr nabízen, potřebu pomoci spotřebiteli a povahu jednotlivých úvěrových produktů.
Varianta I
Tuto povinnost vymezit
Způsob, jakým je tato diskrece koncipována, nám umožňuje blíže určit rozsah této povinnosti, již je možné pojmout široce a tuto povinnost spíše rozšiřovat, nebo naopak se
můžeme ve vnitrostátní právní úpravě snažit tuto povinnost co nejvíce zúžit. Zároveň může
členský stát přesněji určit čas, kdy má být tato pomoc spotřebiteli poskytnuta.
Varianta II
Tuto povinnost dále nevymezovat
Je na členském státu, jestli vůbec stanoví nějaké bližší podmínky této povinnosti a zda neponechá ustálení této povinnosti praxi.
Xxxxxx
Otázka 1: Myslíte si, že je potřebné, aby ČR dále vymezila tuto povinnost?
Otázka 1.1: Pokud ano, myslíte si, že by měla být tato povinnost vnitrostátní právní úpravou spíš omezena (restriktivní úprava) nebo spíš rozšířena (extenzívní úprava)? Proč?
Otázka 1.2: Jakým konkrétním způsobem by bylo podle Vás vhodné tuto povinnost vymezit?
Otázka 1.3: Pokud ne, myslíte si, že směrnice již tuto povinnost vymezila dostatečně?
Otázka 2: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 3: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
vi. Požadavky na předsmluvní informace týkající se některých úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých
KONKRÉTNÍCH ÚVĚROVÝCH SMLUV
ČL. 6 ODST. 2
Popis problému
Směrnice v čl. 6 Požadavky na předsmluvní informace týkající se některých úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv v odst. 1 zavádí povinnost věřitele, případně zprostředkovatele poskytnout údaje a informace potřebné ke srovnání různých nabídek, a to v dostatečném předstihu tak, aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu uzavře či nikoli. Tyto informace zahrnují celkem dvanáct údajů.
Odstavec 2 tohoto článku stanoví, že v případě úvěrových smluv ve formě přečerpání mohou členské státy rozhodnout, že RPSN není třeba spotřebiteli poskytnout.
Preambule v recitálu 23 stanoví, že u zvláštních druhů úvěrových smluv, mezi které patří i úvěr ve formě přečerpání, je v zájmu ochrany spotřebitele a bez současného nadměrného zatížení věřitele vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace, a to s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.
Varianta I
Využití diskrece – tj. členské státy mohou rozhodnout, že předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě přečerpání nemusí obsahovat RPSN
Směrnice pomocí této diskrece umožňuje zprostit poskytovatele úvěru povinnosti uvádět RPSN v předsmluvních informacích o úvěrové smlouvě ve formě možnosti přečerpání. Zvláštní charakter této úvěrové smlouvy, její návaznost na běžný účet, krátká doba splatnosti a povinnost uvádět celkové náklady tohoto úvěru snižují potřebu RPSN, které má zároveň nižší vypovídací schopnost, výslovně uvádět.
V případě využití diskrece však bude spotřebitel ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.
Varianta II
Nevyužití diskrece – tj. členské státy mohou rozhodnout, že předsmluvní informace o úvěrové smlouvě ve formě přečerpání nemusí obsahovat RPSN
V případě nevyužití této diskrece budou předsmluvní informace i u tohoto typu úvěru uvádět RPSN, jejíž vypovídací hodnota je však v tomto případě snížena. Zároveň to může vést k vyšším, avšak méně účelně využitým nákladům poskytovatelů úvěru.
Při rozhodování o těchto variantách je v zájmu zachování jednotnosti právní úpravy nutné vzít v potaz i diskreci v čl. 4 odst. 1 a zároveň sjednotit uvádění RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání pro celou právní úpravu spotřebitelského úvěru (čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 4 a čl. 10 odst. 5 písm. f)).
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že by bylo vhodné uvádět RPSN v předsmluvních informacích i u tohoto typu smluv?.
Otázka 2: Sníží se podle vašeho názoru rozhodovací schopnost spotřebitelů, pokud poskytovatelé úvěru nebudou povinni uvádět RPSN v předsmluvních informacích v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání?
Otázka 3: Jaké náklady budou pro vás spojeny se zavedením povinnosti uvádět RPSN v předsmluvních informacích v případě úvěrových smluv ve formě přečerpání? Jaké přínosy by byly spojeny s první variantou – tedy neuváděním RPSN v případě těchto úvěrových smluv? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
vii. Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách
ČL. 10 ODST. 1
Otázka 4: Jaké přínosy pro spotřebitele představuje podle vás stanovení povinnosti uvádět RPSN v předsmluvních informacích o úvěrových smlouvách ve formě přečerpání? Jaká negativa by byla spojena s nestanovením této povinnosti? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Popis problému
Směrnice v čl. 10 stanoví Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách. Na základě odst. 1 se úvěrové smlouvy vypracovávají na papíře nebo jiném trvalém nosiči, každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení úvěrové smlouvy. Definice trvalého nosiče je obsažena v čl. 3 písm. m). Trvalým nosičem je každý nástroj, který umožňuje spotřebiteli ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněné stavu.
V druhém pododstavci tohoto článku je uvedeno, že tímto ustanovením, respektive povinností vypracovávat úvěrové smlouvy na papíře nebo jiném trvalém nosiči dat, nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla týkající se platnosti uzavírání úvěrových smluv, pokud jsou tato pravidla v souladu s právem Společenství.
Vnitrostátní právní úprava, tedy zákon o spotřebitelském úvěru v § 4 odst. 1 stanoví, že smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.
Diskrece tohoto článku spočívá v možnosti členského státu upravit vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, z čehož vyplývá, že náležitosti těchto smluv, jež stanoví směrnice, nejsou nezbytně podmínkou jejich platnosti. Podmínkou této vnitrostátní úpravy je, aby byla v souladu s právem Společenství.
Varianta I
Náležitosti smlouvy dle směrnice jsou podmínkou platnosti
V případě, že by zákon uznal náležitosti smlouvy o úvěru dle směrnice za podmínky platnosti, mohlo by to spotřebiteli způsobit potíže, v případě, že by peníze poskytnuté z úvěru již použil na své účely, ale z důvodu neplatnosti smlouvy je musel vydat jako bezdůvodné obohacení. Nesplnění zákonem požadované formy právního úkonu má podle § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) obecně za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu. Nabízí se však určitá modifikace tohoto principu, a to pomocí institutu relativní neplatnosti. Podle tohoto pravidla by smlouva o úvěru, která by byla postižena takovou vadou, byla platná, avšak jenom dokud by se jedna ze stran této neplatnosti nedovolala.
Občanský zákoník stanoví, že případů relativní neplatnosti zde uvedených se může dovolat jen strana, jež tuto neplatnost nezpůsobila, a proto se nabízí využití tohoto pravidla i u transpozice této směrnice. Další z možností je výslovně vyhradit právo dovolat se relativní neplatnosti pouze spotřebiteli.
Varianta II
Náležitosti smlouvy dle směrnice nejsou podmínkou platnosti
Pokud ponecháme náležitosti úvěrových smluv dle směrnice bez sankce neplatnosti (jak relativní, tak absolutní), významně se sníží jejich vymahatelnost. V tom případě však bude nutno zvážit zavedení vhodných veřejnoprávních sankcí.
Varianta III
Nedodržení náležitosti smlouvy zakládá možnost odstoupení od smlouvy
Tímto způsobem by se docílilo podobných výsledků jako u varianty I, podobně by však bylo zapotřebí omezit toto právo jen na tu stranu smlouvy, která nedodržení náležitostí smlouvy nezpůsobila, případně jenom na spotřebitele.
Xxxxxx
Otázka 1: Myslíte si, že je vhodné stanovit náležitosti smlouvy o úvěru jako podmínky platnosti? Odůvodněte.
Otázka 1.1: Pokud ano, v jaké formě? Odůvodněte.
Otázka 2: Zkuste navrhnout jiné vhodné soukromoprávní sankce nedodržení náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Odůvodněte.
Otázka 3: Zkuste navrhnout vhodné veřejnoprávní sankce v případě porušení ustanovení o náležitostech úvěrových smluv.
Otázka 4: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 5: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
viii. Povinnost uvádět RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání
ČL. 10 ODST. 5 PÍSM. F)
Popis problému
Článek 10 směrnice stanoví informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách. Toto ustanovení zakotvuje povinnost vypracování úvěrové smlouvy na papíře nebo jiném trvanlivém nosiči, povinnost odevzdaní jednoho vyhotovení smlouvy každé
smluvní straně a zároveň stanoví seznam informací, které je poskytovatel úvěrů povinen uvádět v úvěrové smlouvě. Tento seznam povinností je stanoven směrnicí obecně pro úvěrové smlouvy s odchylkami, na které pamatuje v dalších odstavcích.
V 5. odstavci tohoto článku směrnice uvádí samostatný užší seznam informací využitelný pouze u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen na požádání nebo do tří měsíců. Do tohoto seznamu je zahrnuta i povinnost uvádět RPSN, avšak směrnice dává členským státům možnost tuto povinnost derogovat.
Varianta I
Využití diskrece – tj. neuvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání
Směrnice pomocí této diskrece umožňuje zprostit poskytovatele úvěru povinnosti uvádět RPSN u úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání. Zvláštní charakter této úvěrové smlouvy, její návaznost na běžný účet, krátká doba splatnosti a povinnost uvádět celkové náklady tohoto úvěru snižují potřebu RPSN, které má zároveň nižší vypovídací schopnost, výslovně uvádět.
V případě využití diskrece však bude spotřebitel ochuzen o významný srovnávací faktor úvěrových smluv. Je také nutno poznamenat, že Česká republika byla v průběhu jednání o textu směrnice zastáncem režimu maximální harmonizace u povinnosti uvádět RPSN i u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.
Varianta II
Nevyužití diskrece – tj. uvádění RPSN v úvěrové smlouvě v případě úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání.
V případě nevyužití této diskrece bude poskytovatel také u tohoto typu úvěru povinen uvádět RPSN, jehož vypovídací schopnost je však v tomto případě snížená. Zároveň to povede k vyšším, avšak méně účelně využitým nákladům poskytovatelů úvěru.
Při rozhodování o těchto variantách je v zájmu zachování jednotnosti právní úpravy nutné vzít v potaz i diskreci v čl. 4 odst. 1 a zároveň sjednotit uvádění RPSN u úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání pro celou právní úpravu spotřebitelského úvěru (čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 4 a čl. 10 odst. 5 písm. f)).
Xxxxxx
Otázka 1: Myslíte si, že zavedení povinnosti uvádět RPSN u těchto smluv má pro český trh opodstatnění? Odůvodněte.
Otázka 2: Sníží se podle vašeho názoru rozhodovací schopnost spotřebitelů, pokud poskytovatelé úvěru nebudou povinni uvádět RPSN u úvěrů ve formě možnosti přečerpání.
Otázka 4: Jaké přínosy pro spotřebitele představuje podle vás stanovení povinnosti uvádět RPSN ve smlouvě o úvěru ve formě přečerpání? Jaká negativa by byla spojena s nestanovením této povinnosti? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
ix. Smlouvy o vázaném úvěru
ČL. 15 ODST. 2
Otázka 3: Jaké náklady budou pro vás spojeny se zavedením povinnosti uvádět RPSN u úvěrů ve formě přečerpání? Jaké přínosy by byly spojeny s první variantou – tedy neuváděním RPSN v případě těchto úvěrových smluv? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Popis problému
Smlouvy o vázaném úvěru jsou ve směrnici upraveny v článku 15. Ten stanoví, že pokud spotřebitel dle práva Společenství odstoupil od kupní smlouvy nebo od smlouvy o poskytnutí služby, nebude nadále vázán ani smlouvou o vázaném úvěru.
Odstavec 2 tohoto článku však dále stanoví, že pokud je dodané vadné zboží, na které se vztahuje smlouva o vázáném úvěru (zboží bylo dodáno pouze zčásti nebo zboží není v souladu s kupní smlouvou nebo smlouvou o poskytnutí služby), spotřebitel má právo uplatnit prostředky nápravy vůči věřiteli, pokud prostředky nápravy, které má vůči dodavateli nebo poskytovateli již byly uplatněny, avšak nebyly uspokojeny. Směrnice pak přenechává členským státům, možnost určit rozsah a podmínky pro uplatnění těchto prostředků nápravy.
Jedná se o diskreci, která bezpochyby nabízí členským státům nejširší možnosti pro vlastní úpravu. Z pohledu transpozice je povinností zakotvit ve vnitrostátní právní úpravě pro spotřebitele prostředek (nebo prostředky) nápravy využitelný vůči věřiteli v případě, že dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb nedostojí svým povinnostem ani po uplatnění příslušných prostředků nápravy. Je již na členském státě, jakou formu určí, tj. jaký prostředek nápravy dá spotřebiteli k dispozici a jaký rozsah práv mu z něho bude vyplývat.
Jako jedna z možností se nabízí ponechat právo na uplatnění námitek z vad zboží nebo služby vůči věřiteli plně na dohodě věřitele s dodavatelem a stanovit povinnost o této dohodě informovat v rámci předsmluvních informací. Takto uzavřená dohoda by pak mohla sloužit jako důležitá konkurenční výhoda.
Xxxxxx
Otázka 1: Zkuste navrhnout vhodný mechanismus pro uplatnění prostředků nápravy vůči věřiteli.
Otázka 2: Myslíte si, že by bylo vhodné ponechat toto právo plně na dohodě věřitele a dodavatele (poskytovatele)?
X. PŘEDČASNÉ SPLACENÍ
ČL. 16 ODST. 4
Popis problému
Směrnice v čl. 16 Předčasné splacení umožňuje spotřebiteli kdykoli zcela nebo zčásti splatit své závazky plynoucí z úvěrové smlouvy. Spotřebitel má právo na snížení celkových nákladů úvěru a nákladů za zbývající dobu platnosti smlouvy. Věřitel má současně nárok na spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru. V odst. 3 jsou stanoveny výjimky, kdy není možné požadovat odškodnění za předčasné splacení.
V odst. 2 je stanoveno, že výše odškodnění nesmí přesáhnout 1 % předčasně splacené výše úvěru, pokud doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem smlouvy přesahuje jeden rok. Pokud je tato doba kratší, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % předčasně splacené výše úvěru.
Tento článek obsahuje v odst. 4 dvě diskrece, jejichž využití bude záležet na uvážení konkrétního členského státu. Obě diskrece upravují pouze nároky věřitele.
Odst. 4 stanoví, že členské státy mohou stanovit další pravidla, případně výjimky pro určení výše odškodnění:
a) členské státy mohou stanovit, že nárok na odškodnění může věřitel uplatňovat pouze tehdy, pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem. Tato hranice nepřesáhne 10 000 EUR za kterékoli období dvanácti měsíců. Při stanovení této hranice by členské státy měly zohlednit například průměrnou výši spotřebitelských úvěrů na svém trhu tak, aby tato částka odpovídala reálné situaci v konkrétním státě.
b) členské státy mohou dále stanovit, že věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění, pokud prokáže, že jeho ztráta z předčasného splacení přesahuje částku určenou podle odstavce 2.
Přesáhne-li odškodnění uplatněné věřitelem skutečně utrpěnou ztrátu, může spotřebitel požadovat odpovídající snížení.
V takovém případě ztráta zahrnuje rozdíl mezi původně sjednanou úrokovou sazbou a úrokovou sazbou, za kterou věřitel může půjčit předčasně splacenou částku na trhu v době předčasného splacení, s přihlédnutím k dopadu předčasného splacení na správní náklady.
Dosavadní vnitrostátní úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru v § 11 stanoví, že spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má spotřebitel nárok na snížení plateb se spotřebitelským úvěrem souvisejících o takovou částku, aby splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků. Na základě tohoto ustanovení zejména neurčité formulace o nepřiměřeném prospěchu, si nemohl spotřebitel dovodit, jakou částku v případě předčasného splacení úvěru věřiteli uhradí a toto ustanovení bylo věřiteli velmi často zneužíváno v neprospěch spotřebitele, který nebyl motivován k předčasnému splacení úvěru.
Varianta I
Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) – tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění pouze pokud předčasně splacená částka přesáhne hranici stanovenou vnitrostátním právem
Tato diskrece umožňuje členským státům stanovit vnitrostátním právním předpisem hranici předčasně splacené části úvěru. Pokud by takto předčasně splacená částka nepřesáhla tuto hranici, věřitel by již neměl nárok na odškodnění podle tohoto článku, přičemž je tato hranice omezena částkou 10 000 EUR za kterékoliv období 12 měsíců.
V případě využití této diskrece bychom do určité míry posílili postavení spotřebitele ve vztahu k věřiteli a zároveň zjednodušili splacení úvěru nepřesahující stanovenou hranici. Nastavením vhodné hranice by se zároveň zamezilo vymáhání nepatrných částek po spotřebitelích.
Varianta II
Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. a) – tj. věřitel může uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení bez omezení
V případě nevyužití této diskrece bude věřitel uplatňovat nárok na odškodnění v případě předčasného splacení, a to podle pravidel obsažených v odst. 2 tohoto článku. Jedná se o jasná pravidla, s nimiž bude spotřebitel seznámen a bude schopen si spočítat, kolik bude činit věřitelovo odškodnění v případě předčasného splacení.
Varianta III
Využití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel může výjimečně uplatňovat vyšší odškodnění než jaké je stanoveno v odst. 2 a spotřebitel odpovídající snížení v závislosti od skutečně utrpěné ztráty
V případě využití této diskrece bychom umožnili věřitelům uplatňovat vůči spotřebitelům i vyšší odškodnění za předčasné splacení úvěru než umožňuje tento článek v odstavci 2.
V případě využití této diskrece si spotřebitel nebude schopen jednoduše spočítat výši odškodnění v případě předčasného splacení. Někteří z věřitelů by mohli nadsazovat výši skutečně utrpěné ztráty, a tímto chováním poškozovat spotřebitele.
Varianta IV
Nevyužití diskrece v čl. 16 odst. 4 písm. b) – tj. věřitel bude moci uplatňovat pouze odškodnění ve výši vypočtené na základě odst. 2 tohoto článku
V případě nevyužití této diskrece bude věřitel uplatňovat odškodnění určené na základě pravidel obsažených v odst. 2 tohoto článku a spotřebitel bude seznámen s postupem výpočtu výše odškodnění. Tento výpočet je jasný a srozumitelný a metoda výpočtu je zřejmá a snadno použitelná. Zároveň však může tato metoda poškozovat samotné věřitele, v případě, že skutečně utrpěná ztráta přesáhne maximální odškodnění stanovené směrnicí.
Výše uvedené varianty lze kombinovat.
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že by bylo vhodné využít diskreci uvedenou v písm. a)? Odůvodněte.
Otázka 3: Nemělo by využití obou nebo jen jedné z diskrecí za následek oslabení postavení spotřebitele, který by si nemohl vypočítat výši odškodnění?
Otázka 4: Stanoví odst. 2 dostatečně jasná a srozumitelná pravidla pro výpočet odškodnění?
Otázka 5: Jaké náklady podle vašeho názoru budou spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 6: Jaké přínosy předpokládáte u jednotlivých variant? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Domníváte se, že by bylo vhodné využít diskreci uvedenou v písm. b)? Odůvodněte.
ČÁST B) Dohled a přístup do odvětví Popis problému
V současné době jsou na našem trhu poskytovány spotřebitelské úvěry v rámci bankovního a nebankovního sektoru. Činnost bank a spořitelních a úvěrních družstev není ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) považována za živnost a pro její výkon je nezbytné splnit řadu veřejnoprávních požadavků (plnění kapitálových požadavků, úvěrové angažovanosti, odborná způsobilost a občanská bezúhonnost osob, technické a organizační předpoklady pro výkon, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě apod.) s tím, že o udělení povolení působit jako banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo rozhoduje Česká národní banka (dále jen „ČNB“).
Na druhou stranu spotřebitelský úvěr ve smyslu stávající právní úpravy může poskytovat každý subjekt, který splní podmínky pro vydání živnostenského oprávnění k volné živnosti (konkrétně v oboru 70 – služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy). Na rozdíl od bank či spořitelních a úvěrních družstev tyto subjekty poskytují úvěry z vlastních zdrojů, a proto veřejnoprávní požadavky směřující k jejich finanční stabilitě nejsou zapotřebí v takovém rozsahu. Rozsah daného oboru je však koncipován značně široce, tudíž nelze jednoznačně vyčíslit, kolik subjektů registrovaných v tomto oboru fakticky poskytuje spotřebitelský úvěr. Rovněž tak nelze statisticky doložit počty poskytovaných spotřebitelských úvěrů, jejich výši a následně tak nelze objektivně posoudit zadluženost spotřebitelské veřejnosti. Výhodou podobné evidence je, že poskytuje podklady pro ekonomické analýzy. V rámci diskusí byla tedy zvažována i možnost zavedení registrace všech subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr.
Text směrnice v článku 20 Dohled nad věřiteli přímo nestanoví povinnost členských států subjekty poskytující spotřebitelské úvěry registrovat. Na druhou stranu směrnice umožňuje neaplikovat některé články na úvěrové smlouvy uzavřené určitým typem organizací, pokud celková hodnota těchto úvěrových smluv nepřesahuje 1 % celkové hodnoty všech existujících hodnot úvěrových smluv v členském státě (podrobněji viz článek 2 odst. 5). V případě, že není žádná evidence úvěrových smluv k dispozici, je i pro Českou republiku zavedení takové výjimky značně ztíženo.
Nad poskytováním spotřebitelského úvěru a nad samotnými poskytovateli momentálně dohlíží Česká obchodní inspekce (dále jen „ČOI“), samotný přístup do odvětví regulován není, podnikání v oblasti nebankovního poskytování spotřebitelských úvěrů dle živnostenského zákona je vedené jako ohlašovací volná živnost Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, z čehož vyplývá, že k přístupu k živnostenskému oprávnění v tomto odvětví postačí naplnění všeobecných podmínek provozování živnosti dle § 6 živnostenské zákona a ohlášení živnosti živnostenskému úřadu.
V úvahu přicházejí následující varianty: Varianta I
Ponechání současného stavu – neexistence evidence subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr
Uvedená varianta s sebou nenese žádné finanční, administrativní ani personální nároky na orgán, který by danou registraci prováděl, ani na uvažovaný evidovaný subjekt.
Nevýhodou je, že zůstane zachován současný nepřehledný stav na trhu se spotřebitelskými úvěry a budou chybět potřebná statistická data pro vypracování ekonomických analýz. V tomto případě také nebude možné uplatnit výjimku podle čl. 2 odst. 5 směrnice, která by snížila míru povinností pro určitý typ organizací.
Zavedení nového oboru volné živnosti – poskytování spotřebitelského úvěru
Fakticky by zavedení nového oboru volné živnosti vedlo k možnosti získat přehled o počtu subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr i o výši poskytovaných úvěrů.
Rozšiřování počtu oborů se však neshoduje s prosazovanou koncepcí, na níž je postaveno současné znění živnostenského zákona.
Varianta III
Existence povinné registrace veškerých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů u orgánu dohledu (ČOI, případně ČNB)
Výhodou této varianty je zpřehlednění trhu se spotřebitelským úvěrem, což by bylo přínosem pro dozorové orgány nebo např. pro orgány činné v trestním řízení. Bylo by též vhodné zvážit, zda nezavést povolovací režim, který by byl zárukou vyšší profesionalizace subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr.
Nevýhodou jsou vyšší administrativní a personální nároky na ČOI (případně ČNB). ČOI je v současné době koncipována pouze jako dozorový (resp. kontrolní) orgán. Provádění registrace by představovalo novou aktivitu, se kterou nemá dosud žádné zkušenosti. Rozšíření
kompetencí ČOI by vyžadovalo i legislativní úpravu zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Vyšší administrativní nároky by se týkaly i samotných registrujících se subjektů.
Varianta IV
Existence povolovacího režimu vůči všem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, který by zabezpečovala ČNB (případně ČOI)
Výhodou této varianty je existence jediného registru všech subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr jak v bankovním, tak v nebankovním sektoru. Jeho existence by přinesla zpřehlednění trhu se spotřebitelským úvěrem, což by bylo přínosem pro dozorové orgány nebo např. pro orgány činné v trestním řízení a také pro spotřebitele.
Povolovací režim by byl zárukou toho, že by se na trh se spotřebitelskými úvěry dostali pouze podnikatelé, u nichž se dá předpokládat vyšší míra profesionality, což by mohlo mít v konečném důsledku pozitivní efekt na problém zadlužování českých domácností. Navíc by dohled vykonávala instituce, která již dnes má zkušenosti s regulací a dohledem nad finančním trhem.
Nevýhodou jsou vyšší administrativní a personální nároky na ČNB (případně ČOI). V krajním případě by povolovací režim mohl způsobit i znemožnění podnikání na trhu s tímto produktem některým podnikatelům, kteří již v současné době na trhu působí. Přestože není k dispozici příliš relevantních dat o podnikatelích specializujících se na poskytování spotřebitelských úvěrů, veřejně dostupné jsou informace o praktikách některých podnikatelů, které jsou mnohdy na hraně zákona. V rámci povolovacího řízení by se však také zvýšila administrativní zátěž podnikatelů.
Xxxxxx
Otázka 1: Myslíte si, že zavedení registrace subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr má pro český trh opodstatnění? Odůvodněte.
Otázka 1.1 Pokud ano, domníváte se, že registrace by měla být realizována formou oznámení nebo na principu povolovacího režimu?
Otázka 2: Domníváte se, že by měly být rozšířeny kompetence České národní banky v případě trhu se spotřebitelským úvěrem na nebankovní sektor?
Otázka 3: Domníváte se, že by bylo účelné, aby Česká obchodní inspekce, kromě dozoru vykonávala i registraci subjektů poskytujících spotřebitelský úvěr?
Otázka 3.1 Domníváte se, že by bylo účelné, aby Česká obchodní inspekce, kromě dozoru udělovala povolení subjektům poskytujícím spotřebitelský úvěr?
Otázka 5: Jaké přínosy budou dle vašeho názoru spojeny s jednotlivými variantami? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 4: Jaké náklady dle vašeho názoru způsobí jednotlivé varianty? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
ČÁST C) Možnosti vnitrostátní úpravy
Vnitrostátní úprava oblastí vyloučených z působnosti směrnice
Popis problému
Směrnice v článku 2 vymezuje oblast své působnosti. Současně v odstavci 2 vyjmenovává různé typy úvěrových smluv, na něž se směrnice nevztahuje. Celá směrnice je postavena na principu maximální harmonizace, proto není možné se v průběhu transpozice do našeho právního řádu odchýlit od úpravy, která je stanovena směrnicí. Recitál 10 preambule ale připouští, že členské státy mohou vnitrostátními právními předpisy rozšířit působnost směrnice i na úvěrové smlouvy, které směrnice ze své působnosti vylučuje. Jinými slovy pro ty oblasti, které směrnice ze své působnosti vylučuje, si může Česká republika zavést vlastní vnitrostátní úpravu, která však může být shodná s režimem směrnice.
I. VNITROSTÁTNÍ ÚPRAVA ÚVĚROVÝCH SMLUV S CELKOVOU VÝŠÍ ÚVĚRU
NIŽŠÍ NEŽ 200 EUR
V čl. 2 odst. 2 písm. c) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, kde je celková výše úvěru nižší než 200 EUR a vyšší než 75 000 EUR.
Při diskusích bylo shledáno, že výjimka z působnosti v podobě úvěrových smluv, kde celková výše úvěru přesahuje hranici 75 000 EUR, má své opodstatnění. Zároveň bylo diskutováno, zda má takové opodstatnění také spodní hranice 200 EUR. Tato hranice se jeví jako problematická především v tom, že subjekty poskytující úvěr spotřebitelům by mohly působnost směrnice obcházet tím, že by se spotřebitelem uzavřely několik dílčích smluv, které by nepřesahovaly stanovenou hranici 200 EUR.
Na druhou stranu směrnice stanoví řadu administrativních povinností, které musí podnikatel vůči spotřebiteli při poskytování úvěru splnit. Rozšíření působnosti směrnice i na úvěry poskytované pod touto hranicí by mohlo znamenat nepřiměřenou administrativní zátěž pro subjekty poskytující spotřebitelské úvěry. V konečném důsledku by to mohlo vést k neúměrnému zdražení těchto produktů a mohlo znamenat i jejich faktický zánik.
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že na našem trhu jsou nabízeny úvěrové produkty, jejichž hodnota je nižší než 200 EUR?
Otázka 2: Domníváte se, že stanovení dolního limitu úvěru, aby spadal pod režim nového zákona, ve výši 200 EUR má v tuzemských podmínkách své opodstatnění?
Otázka 3: Jaké náklady by dle vašeho názoru byly se snížením nebo zrušením dolní hranice spojeny? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 4: Jaké přínosy očekáváte v případě snížení nebo zrušení dolní hranice? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
II. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti či jiným obdobným
ZAJIŠŤOVACÍM PRÁVEM
V čl. 2 odst. 2 písm. a) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny hypotékou nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitý majetek nebo které jsou zajištěny právem souvisejícím s nemovitým majetkem.
Směrnice též stanoví výjimku z působnosti na úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově (článek 2 odst. 2 písm. b)).
Vzhledem k tomu, že hypoteční úvěrový trh má určitá specifika, je tato výjimka z působnosti zřejmě opodstatněná. Otázkou zůstává, zda je opodstatněná i výjimka vztahující se na bezúčelové úvěrové smlouvy, které jsou pouze zajištěny nemovitým majetkem (tzv. americké hypotéky), případně majetkem s ním souvisejícím (podrobněji viz článek 2 odst. 2 písm. a)). Při diskusích se objevila obava, že by tato výjimka z působnosti mohla vést k jejímu snadnému zneužití, a proto bylo navrženo vztáhnout režim směrnice také na tyto úvěrové smlouvy. Na finančním trhu již působí také nebankovní společnosti, které poskytnutí úvěru podmiňují zástavním právem k nemovitosti.
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že je účelné, aby se působnost nového zákona vztahovala i na úvěrové smlouvy, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti nebo jiným obdobným zajišťovacím prostředkem s tím, že by se nevztahovala na úvěrové smlouvy, jejichž účelem je nabytí nebo zachování vlastnických práv k pozemku nebo ke stávající či projektované budově? Odůvodněte.
Otázka 2: Jaké náklady by toto zahrnutí dle vašeho názoru způsobilo? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 3: Jaké přínosy očekáváte v případě tohoto rozšíření působnosti nového zákona? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 4: Znáte jiné obdobné zajišťovací práva? Pokud ano, jaké?
III. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce
Popis problému
Novinkou směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru je, že samostatně upravuje zvláštní povinnosti ve vztahu k úvěrům poskytovaným ve formě možnosti přečerpání. V čl. 2 odst. 2 písm. e) je stanovena výjimka z působnosti směrnice na úvěrové smlouvy, které jsou poskytovány ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce.
Při úvodních diskusích nad transpozicí směrnice do českého právního řádu se probírala otázka účelnosti stanovení této výjimky. Není zcela zřejmé, v jakém rozsahu se na českém úvěrovém trhu vyskytují úvěrové produkty ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce. V případě, že se tyto úvěrové produkty na českém trhu nevyskytují, nebylo by účelné do českého právního řádu zakotvovat tuto výjimku z působnosti.
Xxxxxx
Otázka 1: Setkáváte se ve své praxi s úvěry poskytovanými ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce?
IV. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, kde je úvěr poskytnut bez úroků a poplatků a úvěrových smluv, které musí být splaceny
DO TŘÍ MĚSÍCŮ A PLATÍ SE POUZE ZANEDBATELNÉ POPLATKY
Otázka 2: Domníváte se, že je účelné, aby se působnost nového zákona vztahovala i na úvěrové smlouvy ve formě možnosti přečerpání, kde úvěr musí být splacen do jednoho měsíce? Odůvodněte.
Popis problému
V čl. 2 odst. 2 písm. f) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bez úroků a jakýchkoli jiných poplatků, a úvěrové smlouvy, podle jejichž podmínek musí být úvěr splacen do tří měsíců a platí se pouze zanedbatelné poplatky.
V případě první části této výjimky se jedná o zvláštní druh úvěrové smlouvy, kde je úvěr poskytnut bezplatně a bezúročně. V tomto případě je vyjmutí tohoto typu úvěrových smluv z režimu směrnice opodstatněné a není nutné tento typ úvěrové smlouvy podrobně upravovat.
V případě druhé části této výjimky není zcela zřejmý význam pojmu „zanedbatelné poplatky“, který by bylo nejspíše obtížné (a asi by to ani nebylo účelné) v zákoně přesněji vymezit, a výklad jeho obsahu by tak byl ponechán až na rozhodovací praxi soudů. Dále není zřejmé, zda by vyjmutí tohoto typu úvěrových smluv z režimu zákona nemělo za následek jejich nárůst za účelem vyhnutí se režimu směrnice. Spornou otázkou tedy je, zda by vyloučení z působnosti zákona u těchto typů smluv bylo účelné a nedocházelo k zneužití ze strany některých poskytovatelů úvěrů, kteří by se specializovali na takovéto krátkodobé úvěry.
Není zřejmé, v jakém rozsahu se na českém úvěrovém trhu vyskytují úvěrové smlouvy, kde musí být úvěr splacen do tří měsíců a hradí se pouze zanedbatelné poplatky. I v případě, že se tyto úvěrové produkty na českém trhu nevyskytují, bylo by účelné v zájmu ochrany spotřebitele rozšířit působnost zákona i na tyto typy úvěrových smluv.
Xxxxxx
Otázka 1: Setkáváte se ve své praxi s úvěry, které musí být splaceny do tří měsíců s tím, že se platí „pouze zanedbatelné poplatky“?
Otázka 2: Co si představujete pod výrazem „zanedbatelné poplatky“?
Otázka 3: Domníváte se, že je účelné, aby se působnost nového zákona vztahovala i na úvěrové smlouvy, kde úvěr musí být splacen do tří měsíců? Odůvodněte.
V. Vnitrostátní úprava úvěrových smluv, při jejichž uzavření se žádá, aby spotřebitel složil věřiteli do úschovy nějakou věc
Popis problému
V čl. 2 odst. 2 písm. k) je uvedeno, že působnost směrnice se nevztahuje na úvěrové smlouvy, při jejichž uzavření se po spotřebiteli žádá, aby jako záruku složil věřiteli do úschovy nějakou věc, a v nichž je odpovědnost spotřebitele přísně omezena na tuto zastavenou věc. Směrnice tedy vyjímá ze své působnosti půjčky, které spotřebitelé získávají od zastaváren.
Spornou otázkou je, zda je vyloučení z působnosti u těchto typů smluv účelné. V diskusích se objevily názory, že některá ustanovení směrnice by se, v zájmu ochrany spotřebitele, měla vztahovat i na tento typ úvěrových smluv.
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že by bylo vhodné rozšířit působnost nového zákona i na úvěrové smlouvy, které spotřebitel uzavře se zastavárnou?
Otázka 1.1: Jestliže ano, v jakém rozsahu si myslíte, že by se působnost nového zákona měla na tento typ úvěrových smluv vztahovat? Odůvodněte.
Otázka 2: Jaké náklady by dle vašeho názoru byly s tímto rozšířením působnosti nového zákona spojeny? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 3: Jaké přínosy očekáváte v případě tohoto rozšíření působnosti nového zákona? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
ČÁST D) Mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů Popis problému
Článek 24 Mimosoudní řešení sporů směrnice stanoví povinnost členských států zajistit vhodné a účinné postupy pro mimosoudní řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů. Směrnice rovněž umožňuje, aby členské státy za tímto účelem využily i stávající subjekty. Podle zmiňovaného článku mají členské státy také povinnost podporovat spolupráci při řešení přeshraničních sporů.
V České republice existuje několik možností mimosoudního řešení sporů. Jednak je možné využít rozhodčího řízení, které je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a dále existují systémy, které nejsou upraveny právními předpisy zákonné síly, jako je např. mediace. V případě
rozhodčího řízení musí být sepsána písemná rozhodčí smlouva a v případě mediace postačí jakýkoliv neformální projev vůle obou stran s mimosoudním řešením.
Výše zmíněné mechanismy využívá také pilotní projekt obecného řešení spotřebitelských sporů, který umožňuje řešit i spory ze spotřebitelských úvěrů. Tento projekt Ministerstva průmyslu a obchodu připravovaný ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky, spotřebitelskými sdruženími, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Asociací mediátorů, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti vychází z principu dobrovolnosti zúčastněných stran, s mimosoudním řešením tedy musí souhlasit obě sporné strany.
Dalším mechanismem mimosoudního řešení sporů, který je však specializován přímo na finanční trh, je finanční arbitr. Institut finančního arbitra je upraven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Řízení před finančním arbitrem lze zahájit již na návrh navrhovatele (klienta finanční instituce) a souhlas druhé strany není nutný. Rozhodnutí ve věci samé, které vydává finanční arbitr, se nazývá nález. Proti nálezu je možné ve lhůtě 15 dní podat odůvodněné námitky, o nichž rozhoduje opět finanční arbitr. Pravomocný nález finančního arbitra je vykonatelný podle občanského soudního řádu. Finanční arbitr je členem sítě FIN-NET sdružující instituce mimosoudního řešení spotřebitelských sporů z oblasti finančního trhu v Evropském hospodářském prostoru. V rámci této sítě je možné řešit i přeshraniční spory. Současný zákon umožňuje prostřednictvím finančního arbitra řešit pouze omezený rozsah sporů. Jedná se o spory mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků, a jejich klienty a o spory mezi osobami vydávajícími elektronické platební karty a jejich klienty. Současné znění zákona o finančním arbitrovi tudíž neumožňuje jeho prostřednictvím řešit spory ze spotřebitelských úvěrů. Bylo by tedy nutné tento zákon novelizovat a rozšířit působnost finančního arbitra.
Xxxxxx
Otázka 1: Domníváte se, že by bylo vhodné rozšířit působnost finančního arbitra na spory ze spotřebitelských úvěrů?
Otázka 2: Domníváte se, že by bylo vhodné řešit spory ze spotřebitelských úvěrů v rámci stávajícího systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů fungujícího při Ministerstvu průmyslu a obchodu?
Otázka 3: Navrhujete jiný způsob mimosoudního řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů? Pokud ano, jaký?
ČÁST E) Otázky k hodnocení celkových dopadů
I. Předsmluvní informace
Popis problému
Směrnice v čl. 5 vymezuje předsmluvní informace, které musí spotřebitel obdržet s dostatečným předstihem na papíře nebo jiném trvalém nosiči, příp. prostřednictvím formuláře „standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru“ obsaženého v příloze II. směrnice.
Čl. 6 poté určuje požadavky na předsmluvní informace týkající se úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání a některých konkrétních úvěrových smluv, které má spotřebitel obdržet s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy na papíře nebo jiném trvalém nosiči, příp. prostřednictvím formuláře „evropské informace o spotřebitelském úvěru“ obsaženém v příloze III směrnice.
Náš právní řád stanovuje informační povinnosti pouze pro případ finančních služeb uzavíraných na dálku (tedy i úvěrových smluv uzavíraných na dálku). Tyto jsou stanoveny v občanském zákoníku, který v § 54b upravuje právě poskytování informací, jež musí být spotřebiteli předány prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy.
Vzhledem k tomu, že pro ostatní úvěrové smlouvy v současné době v ČR žádné informační povinnosti (předsmluvní informace) stanoveny nejsou, bude tato povinnost pro poskytovatele úvěrů novou povinností, se kterou budou spojeny jisté náklady, např. na vytištění formulářů.
Xxxxxx
Otázka 1: Jaké náklady předpokládáte, že vám vzniknou v důsledku stanovení této povinnosti? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Jaké přínosy bude podle vás stanovení této povinnosti přinášet – např. spotřebitelům? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
II. Výpočet rpsn
Popis problému
Směrnice upravuje výpočet RPSN v čl. 19 a v příloze I Čl. 19 říká, že se RPSN za rok rovná současné hodnotě všech závazků (čerpání, plateb a poplatků) budoucích nebo stávajících a dohodnutých mezi věřitelem a spotřebitelem a počítá se podle matematického vzorce uvedeného v příloze I. Čl. 19 zároveň upravuje další podmínky pro výpočet RPSN,
např. úvěrové smlouvy obsahující doložky, které umožňují odchylky od výpůjční úrokové sazby a změnu poplatků, které nelze číselně vyjádřit v době výpočtu.
Výpočet RPSN dle našeho zákona o spotřebitelském úvěru odpovídá výpočtu uvedenému v příloze I směrnice. Rozdílné jsou však některé dodatečné předpoklady, a to jak předpoklady uvedené v čl. 19, tak i ty uvedené v II. části přílohy I. Tyto předpoklady jsou ovšem poměrně významné, upravují např. výpočet RPSN v případě úvěrových smluv obsahujících doložky umožňující odchylky od výpůjční úrokové sazby či stanovení výše úrokové sazby v případě jejích změn po uplynutí stanovené pevné sazby.
Xxxxxx
Otázka 1: Dojde dle vašeho názoru k nějaké změně při výpočtu RPSN způsobené dodatečnými předpoklady stanovenými ve směrnici?
Otázka 1.1: Pokud ano, jaké náklady budou s touto změnou spojeny? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Domníváte se, že bude stanovení těchto dodatečným předpokladů mít nějaký pozitivní dopad – např. pro spotřebitele?
III. Přístup k databázím
Popis problému
Směrnice v čl. 9 Přístup k databázím stanovuje v případě přeshraničního úvěru povinnost, aby členský stát zajistil pro věřitele z jiných členských států přístup k databázím používaným pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů. Podmínky tohoto přístupu nesmějí být diskriminační. Dále čl. 9 říká, že pokud je žádost o poskytnutí úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi, věřitel okamžitě a bezplatně vyrozumí spotřebitele o výsledku tohoto vyhledávání a sdělí mu údaje o použité databázi.
Úprava obsažená v čl. 9 navazuje na ustanovení čl. 8 Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tento článek v odst. 1 zavádí povinnost pro věřitele, který má před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací získaných od spotřebitele, v případě nutnosti též na základě vyhledávání v příslušných databázích. Členské státy, jejichž právní předpisy již vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitele na základě vyhledávání v příslušných databázích, mohou tento požadavek zachovat.
V ČR je v případě bankovních institucí možnost sdílení databází a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i na základě informací obsažených v konkrétní databázi zakotvena v ustanovení § 38a odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení stanoví, že v rámci plnění povinnosti postupovat při výkonu své činnosti obezřetně se banky a pobočky zahraničních bank mohou vzájemně informovat o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. V tomto případě tedy mohou banky např. zřídit určitý registr nebo databázi, které budou shromažďovat pozitivní nebo negativní
informace o klientech. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna k získaným údajům o klientech jiné banky a pobočky zahraniční banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje
o jejích vlastních klientech.
Dle § 38a odst. 3 tohoto zákona má klient právo seznámit se s informacemi, které jsou
o něm vedeny v příslušné databázi, pokud se týkají jeho osoby nebo právnické osoby, kterou zastupuje. Za úhradu věcných nákladů má právo na pořízení výpisu.
V ČR existuje pět soukromých registrů a jeden veřejný, dosud mezi nimi neexistuje propojení, i když některé registry informace sdílejí. Každá bankovní i nebankovní instituce v ČR provádí vlastní scoring klienta, který se může u jednotlivých poskytovatelů velmi různit.
Zajištění přeshraničního přístupu k databázím tedy není v ČR upraveno. Stejně tak náš právní řád neupravuje povinnost věřitele informovat spotřebitele o zamítnutí žádosti
o spotřebitelský úvěr na základě vyhledávání v databází, tedy i tuto povinnost bude nutné zavést.
Xxxxxx
Otázka 1: Jakými prostředky by měl být podle vás zajištěn přeshraniční přístup k registrům na nediskriminační bázi?
Otázka 2: Mělo by se dle vašeho názoru zajištění přístupu k databázím na nediskriminačním základě použít i na tuzemské poskytovatele úvěrů?
Otázka 3: Mělo by podle vašeho názoru dojít k propojení databází jednotlivých registrů v ČR? Pokud ano, jakým způsobem by toto propojení mělo být realizováno a s jakými náklady by případně bylo spojeno?
Otázka 4: Domníváte se, že by bylo účelné tyto registry regulovat? Pokud ano, jakým způsobem?
Otázka 5: Jaký dopad bude podle vašeho názoru mít stanovení povinnosti věřitele informovat spotřebitele o zamítnutí žádosti o spotřebitelský úvěr na základě vyhledávání v databází? S jakými náklady bude tato povinnost spojena? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 6: Jakým způsobem by dle vašeho názoru měla být zajištěna ochrana osobních údajů?
IV. Právo na odstoupení od smlouvy (cooling-off period)
Popis problému
Směrnice v čl. 14 upravuje právo na odstoupení od smlouvy (cooling-off period), které spočívá v tom, že spotřebitel má k dispozici lhůtu 14 kalendářních dní na odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu.
V českém právu je právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření zakotveno pro smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, a to v § 54c občanského zákoníku.
Právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů je v ČR tedy upraveno pouze pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané na dálku, pro ostatní smlouvy toto právo bude muset být v ČR upraveno.
Xxxxxx
Otázka 1: Jaké náklady, příp. další dopady předpokládáte, že budou spojeny se zavedením této povinnosti? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Jaké přínosy pro spotřebitele, příp. další subjekty budou z této povinnosti vyplývat? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
V. Obsah smluv
Popis problému
Čl. 10 směrnice upravuje náležitosti, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách (odst. 2 písm. a) až v)), včetně úvěrových smluv ve formě možnosti přečerpání (písm. a) – i) odst. 5). Čl. 10 zároveň říká, že úvěrová smlouva by měla být vypracována na papíře nebo jiném trvalém nosiči s tím, že každá strana obdrží jedno vyhotovení.
Zákon o spotřebitelském úvěru říká, že smlouva sjednávající spotřebitelský úvěr musí být písemná, jedno vyhotovení obdrží spotřebitel a musí obsahovat náležitosti stanovené v § 4 odst. 2.
Úprava obsahu smluv dle směrnice je širší, na druhou stranu ovšem postrádá některé náležitosti smluv, které upravuje náš zákon o spotřebitelském úvěru. Náš zákon postrádá náležitosti smlouvy uvedené ve směrnici pod písmeny a), b), c), e), f), částečně g), i), j), k), l), m), n), o), p), q), s), t), u), v) odst. 2. Na druhou stranu směrnice neřeší nastavení podmínek, za kterých může být změněna RPSN a informování o její změně, ani způsob placení spotřebitelského úvěru.
Xxxxxx
Otázka 1: Co pro Vás bude stanovení náležitostí smluv dle požadavků směrnice znamenat? S jakými náklady bude tato změna podle vás spojena? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Jaké přínosy pro spotřebitele, příp. další subjekty budou z této změny smluvních náležitostí dle vašeho názoru vyplývat? Pokud je to možné, uveďte i ve finančním vyjádření.
vi. Odpovědné půjčování
POVINNOST POSOUDIT ÚVĚRUSCHOPNOST
Popis problému
V článku 8 směrnice je stanoveno, že věřitel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a, pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání příslušné databáze. Současná právní úprava tuto povinnost nezakotvuje. Z ustanovení směrnice vyplývá, že věřitel bude muset důkladně posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Hlavním cílem tohoto ustanovení je zabránit vysoké předluženosti spotřebitelů a předcházet neuváženým rozhodnutím.
Otázka 1: Co pro Vás bude stanovení této povinnosti znamenat z hlediska jejích dopadů do nákladů? Pokud je to možné, uveďte i finanční vyjádření dopadů.
OTÁZKA 2: Domníváte se, že stanovení této povinnost bude mít pro Vás přínos? Pokud ano, tak jaký? Pokud je to možné, uveďte i finanční vyjádření přínosů.
Otázka 3: Provádíte prověřování úvěruschopnosti svých klientů v současné době? Pokud ano, můžete uvést, které informace pro hodnocení využíváte?
VII. POVINNOSTI ZPROSTŘEDKOVATELŮ
Směrnice nově upravuje zejména ve svém článku 21 povinnosti zprostředkovatelů úvěrů vůči spotřebitelům. Jedná se především o povinnost uvádět informace v reklamě nebo dokumentaci, které se týkají jeho činnosti a vztahu k věřitelům. Další povinnost se týká dohody o odměně za jeho zprostředkovatelskou službu, provedené písemně nebo na jiném trvalém nosiči apod. Cílem tohoto ustanovení je, aby spotřebitel měl dostatek informací o
subjektu (zprostředkovateli), se kterým jedná a zároveň aby měl veškeré informace ohledně výše odměny za jeho služby.
Otázka 1: Domníváte se, že stanovení této povinnost bude představovat dopady do Vaší
činnosti? Pokud ano, tak jaké? Pokud je to možné, uveďte dopady i ve finančním vyjádření.
Otázka 2: Domníváte se, že stanovení této povinnost bude představovat přínosy pro Vaši
činnost? Pokud ano, tak jaké? Pokud je to možné, uveďte přínosy i ve finančním vyjádření.