Obsah

Úvod 5

I. MNOHOSTRANNÁ SPOLUPRÁCE 32

1. Česká republika a Evropská unie 32

ČR a Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU 51

ČR a evropská bezpečnostní a obranná politika 57

2. Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) 62

3. Česká republika a regionální spolupráce 79

Xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx 00

Středoevropská iniciativa (SEI) 82

Regionální partnerství 84

Pakt stability pro jihovýchodní Evropu 85

4. Česká republika a ostatní evropské mezinárodní organizace a fóra 88

Česká republika a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) 88

Rada Evropy 92

5. Česká republika a mezinárodní organizace 97

Organizace spojených národů (OSN) 97

Hlavní orgány OSN 97

Mezinárodní konference OSN 100

Odborné organizace systému OSN 103

Programy, fondy a další specializované orgány OSN 108

ČR a mezinárodní organizace 115

ČR a světová ekonomika (OECD, WTO, MMF, SB, EBRD, CEB, MBHS, MIB, EIB) 115

Členství ČR v některých dalších mezinárodních organizacích 124

6. Nešíření zbraní, kontrola zbrojení a odzbrojení 128

7. Česká republika v boji proti mezinárodnímu terorismu 136

8. Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc a transformační spolupráce 143

II. BILATERÁLNÍ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY 148

1. Vztahy ČR se zeměmi střední Evropy 148

Slovensko 148

Polsko 151

Německo 156

Rakousko 159

Maďarsko 163

Slovinsko 165

Švýcarsko 167

Estonsko 170

Litva 171

Lotyšsko 173

2. Vztahy ČR se zeměmi západní Evropy 175

Andorra 175

Belgie 175

Dánsko 177

Finsko 179

Francie 181

Irsko 184

Island 186

Itálie 187

Lucembursko 189

Malta 191

Nizozemsko 192

Norsko 194

Portugalsko 196

Španělsko 197

Švédsko 200

Vatikán 201

Velká Británie 202

3. Vztahy ČR se zeměmi jihovýchodní a východní Evropy 205

Albánie 205

Arménie 206

Ázerbájdžán 207

Bělorusko 208

Bosna a Hercegovina 210

Bulharsko 212

Černá Hora 213

Gruzie 214

Chorvatsko 216

Kypr 217

Makedonie 218

Moldavsko 220

Rumunsko 222

Rusko 224

Řecko 228

Srbsko 230

Turecko. 231

Ukrajina 233

4. Vztahy ČR se zeměmi Blízkého východu a Afriky 235

Alžírsko 235

Angola… 236

Bahrajn 238

Egypt 239

Etiopie 241

Ghana 242

Irák 243

Írán 245

Izrael 246

Jemen 248

Jihoafrická republika 249

Jordánsko 251

Keňa 252

Kongo (DRK) 253

Kongo (KR) 254

Kuvajt 255

Libanon. 256

Libye 258

Malawi 259

Maroko 259

Namibie 261

Nigérie 262

Palestina 263

Saúdská Xxxxxx 264

Spojené arabské emiráty 265

Sýrie 266

Tanzanie 267

Tunisko 269

Zambie 270

Zimbabwe 271

5. Vztahy ČR k zemím Severní a Jižní Ameriky 272

Argentina 272

Bolívie 274

Brazílie 274

Chile 276

Jamajka 277

Kanada 278

Kolumbie 280

Kostarika 282

Kuba 283

Mexiko 284

Peru. 286

Uruguay 287

USA 289

Venezuela 292

6. Vztahy ČR k zemím Asie a Pacifiku 294

Afghánistán 294

Austrálie 296

Čína 297

Filipíny 304

Indie 305

Indonésie 308

Japonsko 310

Kambodža 312

Kazachstán 313

KLDR 314

Korejská republika 315

Malajsie 317

Mongolsko 318

Nový Zéland 321

Pákistán 321

Singapur 323

Thajsko 324

Uzbekistán 325

Vietnam 326

III. EKONOMICKÁ DIMENZE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY 329

1. Ekonomická diplomacie a proexportní aktivity MZV ČR 329

2. Ekonomický vývoj ČR v roce 2006 333

IV. LIDSKÁ PRÁVA V ZAHRANIČNÍ POLITICE ČESKÉ REPUBLIKY 339

V. KULTURNÍ A INFORMAČNÍ POLITIKA ČR V ZAHRANIČÍ 346

1. Prezentace ČR a její kultury v zahraničí 346

2. Média a informace 351

3. Internetová prezentace MZV ČR. 354

4. Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí. 357

5. Česká centra. 359

VI. KRAJANÉ 363

VII. MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ, KOMUNITÁRNĚPRÁVNÍ A KONZULÁRNÍ DIMENZE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČR 368

1. Mezinárodněprávní dimenze zahraniční politiky ČR 368

2. Komunitárněprávní dimenze zahraniční politiky ČR 372

3. Konzulární dimenze zahraniční politiky ČR 374

VIII. ČESKÁ ZAHRANIČNÍ SLUŽBA 378

1. Personální činnost 378

2. Diplomatická akademie 380

3. Rozpočet a provoz MZV ČR 382

PŘÍLOHY 390

Přehled o diplomatických stycích ČR ke dni 31. 12. 2006 390

Přehled o členství České republiky v mezinárodních organizacích 401

Přehled o účasti České republiky v mírových misích 405

Vedoucí zastupitelských misí ČR ke dni 31. 12. 2006 406

Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003 – 2006 418

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (personální složení) 440

Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

(personální složení) 441

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR (personální složení) 442

Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR (personální složení) 443

Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění NATO (personální složení) 444

Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy (personální složení) 445

Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění OBSE (personální složení) 446

Zahraniční rozvojová spolupráce ČR 447

Laureáti Ceny Gratias Agit 2006 448

Česká centra (stav k 31. 12. 2006) 450

Publikace vydané ve spolupráci MZV ČR s Ústavem mezinárodních vztahů 452

Publikace útvarů MZV ČR 454

Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2006 (celní území dle obratu) 456

Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2006 (celní území dle dovozu) 457

Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2006 (celní území dle vývozu) 458

Nejvýznamnější partneři ČR v roce 2006 z hlediska investic 459

Zahraniční obchod České republiky v letech 2004 – 2006 (v tis. Kč) 463

Organizační schéma MZV ČR (stav k 31. 12. 2006) 472

Zkratky útvarů MZV ČR 473

Zkratky příspěvkových organizací zřízených MZV ČR 474

ÚVOD

V roce 2006 vycházela zahraniční politika České republiky z Programového prohlášení vlády a z Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003-2006, zpracované v březnu 2003. I přes důraz na evropský formát se i nadále věnovala rozvíjení bilaterálních vztahů, stejně jako plnohodnotnému fungování v rámci NATO, mezinárodních organizací, konferencí a dalších mnohostranných setkání. Zahraniční politika se zaměřila na prosazování českých národních zájmů také v oblastech ekonomické, kulturní, veřejné, stejně jako na nevládní úrovni. Aktivně se podílela na naplňování opatření a sankcí schválených Radou bezpečnosti OSN a zapojovala se do všech forem boje proti terorismu.

Obě komory Parlamentu se také v roce 2006 aktivně podílely na formování a realizaci české zahraniční politiky. Svými aktivitami a jednáními při zahraničních cestách napomáhali poslanci a senátoři prosazovat zájmy České republiky ve světě. Dobře fungovala komunikace mezi Ministerstvem zahraničních věcí ČR a zahraničními výbory Parlamentu.

Ministerstvo zahraničních věcí bylo i v roce 2006 hlavním tvůrcem, aktérem a koordinátorem zahraniční politiky země. Trvalým zhodnocováním potenciálu prosazovalo zájmy republiky na mezinárodní scéně.

Česká republika si svým působením v Evropské unii upevnila postavení v politických, hospodářských a institucionálních strukturách Evropské unie (EU). Díky svému liberálnějšímu a flexibilnímu přístupu získala pověst respektovaného, konstruktivního partnera, který podporuje reformní kroky nezbytné pro posílení konkurenceschopnosti EU na světové úrovni a zajištění efektivního fungování EU.

V procesu evropské integrace rok 2006 nepřinesl převratné události, nicméně potvrdil, že EU je schopna dále efektivně pracovat na současném smluvním základě i po svém rozšíření na 25 členských států. K hlavním výsledkům za rakouského předsednictví v Radě EU v 1. polovině roku 2006 patří, po nalezení kompromisu s Evropským parlamentem, zejména schválení finanční perspektivy. V souvislosti s hledáním nového institucionálního rámce bylo rozhodnuto o tzv. dvoukolejném přístupu, který spočívá v úsilí o dosažení konkrétních výsledků v rámci stávajících smluv a současně v rozvíjení reformního procesu EU. Finské předsednictví ve 2. polovině roku 2006 se soustředilo na konkrétní projekty a politiky EU zejména v oblastech konkurenceschopnosti, energetiky, spravedlnosti a vnitra, vnější politiky a transparentnosti rozhodovacího procesu.

Rok 2006 znamenal úspěšné zakončení pátého rozšíření EU. K 1. 1. 2007 přistoupily k Evropské unii Bulharsko a Rumunsko, a rozšířily tak počet členských států na 27. Česká republika dlouhodobě podporovala vstup obou zemí do EU k 1. 1. 2007 a jako jeden z devíti členských států plně otevřela svůj pracovní trh pro občany Rumunska a Bulharska. Kromě ČR otevřely pracovní trh ještě Finsko, Švédsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

V roce 2006 pokračovala přístupová jednání EU s Chorvatskem. Česká republika vstup Chorvatska do EU dlouhodobě podporuje a je připravena mu poskytnout vlastní zkušenosti z přístupového procesu.

V roce 2006 pokračovala také přístupová jednání EU s Tureckem. Evropská rada vyzvala Evropskou komisi (EK), aby plnění závazků Turecka vyhodnocovala ve svých pravidelných výročních zprávách, tedy v letech 2007, 2008 a 2009. Oproti návrhům některých členských států nestanovila Evropská rada nový termín, kdy členské státy znovu vyhodnotí pokrok Turecka v normalizaci jeho vztahů s Kyprem.

Česká republika má zájem na plnohodnotném členství Turecka v Evropské unii. ČR považuje Turecko za strategického spojence Unie a podporuje zachování dynamiky přístupových jednání, která jsou důležitým stimulem pro pokračování transformačního procesu Turecka. Na jednáních EU Česká republika hájila pokračování jednání, neboť pouze reformované Turecko s vyřešeným kyperským problémem bude moci vstoupit do EU.

V březnu 2006 v Salcburku potvrdila EU své rozhodnutí ze summitu v Soluni v roce 2003, dle kterého budoucnost zemí západního Balkánu je v Evropské unii, a vyzvala tyto země, aby se více zapojily do procesu regionální spolupráce.

Česká republika podporuje potvrzení stávajících závazků Unie vůči zemím západního Balkánu. Evropská perspektiva zemí tohoto regionu bude zřejmě jedním z prioritních témat českého předsednictví v Radě EU v 1. pololetí 2009.

Členské státy vedly strategickou debatu týkající se rozšíření EU, a to na základě dokumentu Evropské komise z 8. 11. 2006 „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2006 – 2007“. Závěry Evropské rady (ER) z prosince 2006 potvrdily celkový přínos rozšiřovacího procesu a připomenuly tři základní principy, tj. konsolidace, kondicionality a komunikace. Ze závěrů ER dále vyplynulo, že schopnost EU integrovat nové členy je

podmíněna efektivním fungováním celé EU, pokračováním integrace, efektivními institucemi a zajištěním financování společných politik.

V roce 2006 pokračoval ratifikační proces evropské ústavní smlouvy a zároveň probíhalo tzv. reflexní období, na kterém se v důsledku odmítnutí evropské ústavní smlouvy v referendech ve Francii (29. 5. 2005) a Nizozemsku (1. 6. 2005) dohodly členské státy na Evropské radě v červnu 2005. V souladu se závěry neformálního summitu v britském Hampton Court z 27. 10. 2005 se pozornost Unie soustředila především na provádění konkrétních politik/projektů – tj. na otázky spojené se zvýšením konkurenceschopnosti EU v globálním světě, výzkumem, vývojem a vzděláním, společnou energetickou politikou, společnou migrační politikou atd. Evropskou ústavní smlouvu ratifikovaly v roce 2006 jako

13. a 14. členský stát Estonsko (9. 5. 2006) a Finsko (v závěru svého předsednictví v Radě EU, 5. 12. 2006); obě země parlamentní cestou bez vyhlášení referenda. Řady členských států, které evropskou ústavní smlouvu ratifikovaly, navíc rozšířily Bulharsko a Rumunsko (15. a 16. členský stát), které ji schválily prostřednictvím své Přístupové smlouvy.

Česká republika položila důraz na pragmatická řešení směřující k realizaci specifických projektů a vyjádřila podporu prodloužení reflexního období i podporu pro posunutí definitivního rozhodnutí o evropské ústavní smlouvě do konce roku 2008.

s institucionální reformou EU provedlo Finsko důvěrné konzultace s jednotlivými členskými státy a výsledky těchto konzultací předalo německému předsednictví.

Reflexní období lze s koncem roku 2006 považovat za uzavřené, německé předsednictví v 1. polovině roku 2007 již povede konkrétní konzultace a jednání na pracovní i politické úrovni s cílem dosáhnout konsenzu členských zemí ohledně řešení nového institucionálního uspořádání Evropské unie.

Česká republika i v roce 2006 pokračovala v aktivním přístupu při prosazování svých zájmů, čímž zhodnotila výsledky svého tříletého diplomatického úsilí ve finanční oblasti. Na Evropské radě v prosinci 2005 členské státy dosáhly politické dohody o finanční perspektivě EU na léta 2007 – 2013, která stanovila výdaje EU v letech 2007 – 2013 ve výši 862 mld. EUR. V návaznosti na to pokračovala v roce 2006 další vyjednávání s cílem uzavřít tzv. Meziinstitucionální dohodu mezi zástupci Evropského parlamentu (EP), Rady a Evropské komise. Tato dohoda zakotvuje způsob spolupráce mezi EP, Radou a EK v období 2007 – 2013 při každoroční přípravě rozpočtů a reakci na neočekávané události. Její uzavření bylo nutným předpokladem pro schválení veškeré navazující legislativy pro jednotlivé politiky EU na nadcházející sedmileté období.

V únoru roku 2006 předložila EK návrh dohody upravený dle závěrů Evropské rady v prosinci 2005. Vedle revidovaného návrhu dohody předložila EK v prvním čtvrtletí roku 2006 také návrh na rozdělení finančních prostředků na jednotlivé programy a návrh nového rozhodnutí o vlastních zdrojích, zohledněný o závěry Evropské rady z prosince 2005 a zejména o snížení příspěvků výrazných čistých plátců a úpravu výpočtu rabatu Velké Británie.

Z pohledu České republiky je pozitivní, že byly finančně posíleny dvě důležité položky rozpočtu EU - Celoživotní vzdělávání a Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Text dohody byl doplněn o Řádné finanční řízení, zahrnující mj. ustanovení o kontrole hospodaření s prostředky EU členskými státy. ČR rovněž vítá, že do této části bylo zařazeno ustanovení o možnosti přesunů rozpočtových závazků roku 2007 do následujících let v případě, že legislativa pro strukturální fondy nebo samotné operační programy budou schváleny až po 1. 1. 2007.

České republice se také podařilo prosadit, aby závazky Fondu soudržnosti, které byly pozastaveny ze strany EU v důsledku neplnění povinností v rámci procedury nadměrného

deficitu, bylo možné převést do dvou následujících let (nikoliv jen do roku následujícího). Tím bude zajištěno, že ČR v případě pozastavení čerpání prostředků z tohoto fondu z rozpočtových důvodů neztratí na uvedené prostředky nárok.

V průběhu roku 2006 dále sílil tlak na urychlení reformy Společné zemědělské politiky (SZP). V rámci diskuse o ní i nadále přetrvávají odlišné názory klíčových členských států na snížení vysokých zemědělských dotací a na zrušení či snížení tzv. britského rabatu, které je s tím spojováno. Hnacím motorem úsilí o reformu byl především tlak a výrazně proreformní (liberální) postoj zemí tzv. severního křídla, stejně jako postoj Evropské komise a předsednických zemí.

Česká republika, podobně jako v roce 2005, podporovala i v roce 2006 větší liberalizaci zemědělství, v rámci reformy Společné zemědělské politiky celkové zjednodušení legislativy a nižší administrativní zatížení. U dalšího vývoje zemědělské politiky EU ve vztahu k WTO lze očekávat změny vedoucí ke zlepšení přístupu na trh pro třetí země, výrazné snížení všech forem vývozních subvencí do roku 2009, včetně jejich úplného odstranění do roku 2013, a podstatné snížení domácích podpor narušujících obchod.

Do popředí SZP Evropské unie se dostává otázka rozvoje venkova a venkovských oblastí. Lze očekávat, že význam této problematiky se bude i nadále zvyšovat. Důležitá je také podpora mladých zemědělců, aby se předešlo odlivu mladých lidí do měst. Neméně významná je rovněž podpora regionálních zvláštností a odlišností, řemesel a agroturistiky.

Rok 2006 byl rokem zásadním pro budoucnost evropské energetické politiky. Dění na evropské scéně bylo do značné míry ovlivněno událostmi mezinárodní povahy, zejména novoročním sporem mezi Ruskem, Ukrajinou a Moldavskem o cenách za dodávky a tranzit zemního plynu. Energetika se dostala do popředí diskusí na nejvyšší politické úrovni jak na poli komunitárním, tak i na jiných fórech. Byla jedním z hlavních témat mj. na všech zasedáních Evropské rady v roce 2006 (březen, červen a prosinec v Bruselu, říjen v Lahti), na summitu EU-Rusko v Soči v květnu 2006 a na summitu G8 v Petrohradě v červenci 2006.

Česká republika se aktivně zapojila do diskusí o evropské energetické politice, ať už v rámci jednání na úrovni Evropské rady či Rady pro energetiku, nebo zpracováním písemného stanoviska k Zelené knize v rámci veřejných konzultací zorganizovaných Evropskou komisí.

Rok 2006 byl ve znamení dokončování příprav jak ze strany členských států, tak ze strany EK zaměřených na možnost rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy podle schváleného harmonogramu, tj. v roce 2007. V září 2006 však Evropská komise informovala o výrazném zpoždění výstavby Schengenského informačního systému II (tj. modernizovaného a rozšířeného stávajícího Schengenského informačního systému I+) s tím, že k jeho zprovoznění by mělo dojít v létě 2008 a k rozšíření schengenského prostoru až počátkem roku 2009.

Alternativní návrh představilo na podzim 2006 Portugalsko, které nabídlo možnost napojení nových členských států na stávající Schengenský informační systém I+ (SIS I+). Tento portugalský projekt (tzv. SISone4All) má umožnit rozšíření Schengenu v původně plánovaném termínu (říjen 2007).

Na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. 12. 2006 došlo ke schválení aplikace SISone4ALL a termínu pro rozšíření Schengenu (tj. zrušení kontrol na pozemních a mořských hranicích k 31. 12. 2007 a zrušení kontrol na vzdušných hranicích nejpozději do konce března 2008). V roce 2006 proběhlo hodnocení připravenosti členských zemí, včetně České republiky. V průběhu roku 2006 byla ČR hodnocena ve čtyřech sledovaných oblastech, a to v oblasti policejní spolupráce, ochrany dat, vzdušných hranic a ve vízové oblasti. ČR tak potvrdila schopnost splnit všechny požadavky schengenského acquis.

K zajištění plnění cílů Lisabonské strategie vypracovaly v průběhu roku 2005 jednotlivé členské státy své Národní programy reforem na období 2005 – 2008. Na podzim 2006 vypracovala Česká republika stejně jako ostatní členské státy první roční Zprávu o plnění Národního programu reforem, která byla předložena Evropské komisi. V prosinci 2006 uveřejnila Evropská komise Výroční zprávu o pokroku s tím, že Zpráva celkově vyznívá optimisticky, a to zejména s ohledem na pokrok v oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací, zlepšování regulace a podnikatelského prostředí.

Některé členské státy uplatňovaly i v průběhu roku 2006 vůči ČR přechodné období na volný pohyb pracovních sil. K 1. 5. 2006 skončila první etapa přechodného období, které

je možné uplatňovat maximálně 7 let s vyhodnocením po 2, 3 a 2 letech. (Přechodné období vůči ČR musí být tak odstraněno nejpozději k 1. 5. 2011.) K datu vstupu ČR do EU nezavedly přechodné období Irsko, Švédsko a Velká Británie. V průběhu 1. dvouleté fáze přechodného období byl pracovní trh uvolněn ve Finsku, Portugalsku, Řecku a Španělsku (ze zemí ESVO/EHP také na Islandu) a v červenci 2006 také v Itálii. Řada dalších zemí EU se rozhodla přechodné období na volný pohyb pracovních sil zachovat i po 1. 5. 2006, ale zároveň usnadnit a zkrátit administrativní procedury související s udělením pracovních povolení (Dánsko), nebo uvolnit přístup na místní pracovní trhy pouze v sektorech s významným nedostatkem pracovních sil (Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko). Přechodné období v plném rozsahu nadále uplatňují Německo a Rakousko.

K nejvýznamnější unijní legislativě v oblasti vnitřního trhu lze v roce 2006 zařadit chemickou legislativu REACH (Registration, Evaluation, Authorisation of Chemicals) a Směrnici o službách na vnitřním trhu. Konečnému znění návrhu REACH z 18. 12. 2006 předcházelo několik let složitých a náročných vyjednávání. Dohoda musí být ještě schválena vládami členských států EU a jejich parlamenty.

Směrnice o službách na vnitřním trhu patří k nejvýznamnějším bodům Lisabonské strategie. Jedná se o horizontální nástroj, který má poskytovatelům služeb usnadnit usazování a přeshraniční poskytování služeb. V České republice byl návrh této směrnice vždy považován za zásadní dokument pro oblast konkurenceschopnosti, a tedy byl řazen k nejvyšším národním prioritám. Po dlouhých vyjednáváních byla směrnice přijata na zasedání Rady EU pro dopravu, telekomunikaci a energii 11. 12. 2006 a vstoupila v platnost

28. 12. 2006. Transpoziční lhůta směrnice byla stanovena na 3 roky.

Prosazování obchodně-ekonomických zájmů České republiky v Evropské unii vychází ze schválené strategie. Po vstupu ČR do EU v květnu 2004 je její samostatně koncipovaná obchodní politika vůči třetím zemím podřízena společné obchodní politice EU. Růstu vývozu českých firem do zemí EU pomáhají dopravní dosažitelnost jednotlivých trhů, neexistence obchodních překážek, uznávání českých norem, uplatňování práva, rovná soutěž a posilující prestiž České republiky. Většina podnikatelské veřejnosti považuje i do budoucna trh EU za primární oblast vývozu zboží, služeb, spolupráce a zakládání společných podniků.

Evropská unie je v současnosti největším světovým poskytovatelem pomoci rozvojovým zemím. Po roce 2005, v jehož průběhu bylo přijato několik klíčových rozhodnutí

a závazků determinujících další vývoj v poskytování pomoci, byl rok 2006 soustředěn na implementaci těchto závazků. Členské státy a Evropská komise společně potvrdily závazky o navyšování pomoci, jež byly přijaty v souvislosti se závěry Světového summitu OSN z roku 2005.

Pro ČR to znamená usilovat o navýšení objemů věnovaných na zahraniční rozvojovou spolupráci na úroveň 0,17 % HND do roku 2010 a 0,33 % HND do roku 2015. Důležitým tématem, a to zejména v rámci finského předsednictví, byla koherence politik pro rozvoj. V roce 2006 bylo přijato několik konkrétních opatření s cílem posílení koherence ostatních - nerozvojových - politik s politikou rozvojovou. Finské předsednictví se věnovalo kromě obecné roviny této problematiky také vztahům rozvojové spolupráce s vybranými vnějšími politikami EU.

Jako integrální součást svého členství v EU vnímá Česká republika své zapojení do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (SZBP). V průběhu roku 2006 se ČR plně podílela na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU, a to na úrovni pracovních skupin, v Politickém a bezpečnostním výboru EU (COPS), ve Výboru stálých představitelů (COREPER) a na schůzkách politických ředitelů a evropských korespondentů. Česká republika se účastnila zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) na úrovni ministrů zahraničních věcí, neformálních schůzek ministrů zahraničních věcí (Gymnich) a některých schůzek EU se třetími zeměmi, např. Ruskem, USA, se zeměmi Latinské Ameriky či v rámci Euro-středomořského partnerství.

V roce 2006 pokračovala Evropská unie v implementaci klíčového dokumentu EU v oblasti SZBP – Evropské bezpečnostní strategie (EBS), která formuluje představu EU o bezpečnostních výzvách a jejich řešení. Velká pozornost v implementaci EBS byla věnována terorismu jako rostoucí strategické hrozbě pro celou Evropu. Významným tématem roku 2006 byla problematika lidských práv a její efektivní integrace do SZBP.

Upevňování transatlantického partnerství patřilo k vysokým prioritám jak rakouského, tak finského předsednictví. Shodně byl kladen důraz na zlepšení vztahů mezi EU a USA, na posílení vzájemné spolupráce v ekonomice, boji proti terorismu při respektování lidských práv, v reakcích na změny klimatu, přístupu k energetice a v neposlední řadě také při společném řešení mezinárodních krizí a konfliktů a při podpoře šíření demokracie.

Vrcholem za rakouského předsednictví se stal summit EU-USA (21. 6. 2006 ve Vídni), na němž bylo mj. dohodnuto obnovení dialogu s USA v oblasti změny klimatu a posílení strategické spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti a ekonomického partnerství. Během finského předsednictví se již tyto aktivity začaly realizovat (jednání dialogu na vysoké úrovni ke změně klimatu a k energetice).

Rok 2006, zejména jeho první polovina, byl významným pro další rozvoj vztahů Evropské unie se zeměmi západního Balkánu. EU se zaměřila především na pokračování stabilizačního a asociačního procesu. Rakouské předsednictví usilovalo o dokončení jednání o Stabilizační a asociační dohodě (SAD) se Srbskem a Černou Horou (SČH). Negociace však byly v květnu 2006 pozastaveny poté, co srbská strana nesplnila podmínku plné spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). V návaznosti na rozpad státní unie SČH byly schváleny separátní mandáty pro jednání o SAD se Srbskem a s Černou Horou, přičemž jednání s Černou Horou se podařilo během finského předsednictví i dokončit. V průběhu podzimu se pak Rada EU zabývala otázkou podpory demokratických sil v Srbsku v období před volbami, ke změně postoje EU v otázce obnovení jednání o SAD však nedošlo. Unie ukončila jednání o Stabilizační a asociační dohodě s Albánií (podepsána v červnu 2006) a dále pokračovala v jednáních s Bosnou a Hercegovinou, zahájených koncem roku 2005.

Významnou prioritou SZBP vůči západnímu Balkánu bylo Kosovo. Evropská unie podporovala úsilí X. Xxxxxxxxxxx, zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro budoucí status Kosova. Zahájila přípravy budoucí mezinárodní struktury v Kosovu, v níž by EU měla hrát hlavní roli. V rámci jednání ke Kosovu ČR zdůrazňuje nutnost jednotného a vyváženého přístupu Evropské unie.

Česká republika se intenzivně zapojila do vytváření a provádění zahraniční politiky EU vůči zemím východní Evropy. Ve vztazích EU–Rusko byly naplňovány strategické plány čtyř prostorů vzájemné spolupráce. V průběhu roku 2006 zahájila EU přípravy na jednání o tzv. posílené dohodě s Ukrajinou, na základě schváleného mandátu by jednání měla začít v březnu 2007.

Členství v Evropské unii napomohlo dlouhodobé snaze posílit českou asijskou politiku, a to i díky vstupu do sdružení ASEM (Asia-Europe Meeting, formálně institucionalizovaný dialog mezi Evropou a Asií, založený v 90. letech). Ačkoliv asijský region nepatřil v roce 2006 k významným prioritám, došlo ke značnému posílení kontaktů a řadě jednání na vysoké úrovni.

V roce 2006 pokračoval rozvoj Evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defence Policy, ESDP). Evropská unie realizovala autonomní vojenskou operaci v Demokratické republice Kongo (EUFOR RD Congo), zahájila novou civilní misi na Palestinských územích (EUPOL COPPS), prodloužila řadu misí stávajících a započala přípravu civilních misí v Kosovu a v Afghánistánu. Rozvíjela rovněž své klíčové koncepty a aktivity ve vojenské i civilní dimenzi, jako jsou koncept battle groups, Evropská obranná agentura (European Defence Agency, EDA), civilně-vojenská buňka či integrace civilně- vojenských aktivit. Přístup ČR vycházel z předpokladu, že ESDP by měla být komplementární k NATO. Hlavní partnerskou organizací EU v oblasti ESDP zůstávalo NATO. Vztahy EU a NATO nicméně stagnovaly v politické rovině a omezovaly se převážně na praktickou spolupráci. Civilně-vojenská operace ALTHEA v Bosně a Hercegovině, vedená EU od prosince 2004, prověřila mechanismy spolupráce „Berlín plus“, tj. využití prostředků a kapacit NATO pro potřeby EU.

Pro ČR nicméně zůstalo prioritní angažmá na západním Balkáně, v roce 2006 pokračovala Evropská unie ve své dosud nejrozsáhlejší vojenské operaci ALTHEA v Bosně a Hercegovině. K hlavním úkolům operace ALTHEA patří zajištění stability a bezpečnosti v zemi, včetně boje proti organizovanému zločinu. Mandát k účasti ČR v operaci ALTHEA vymezil její zapojení do počtu 70 osob. Koncem roku 2006 působilo v operaci 57 příslušníků AČR ve společné strážní jednotce se Slovenskem, Rakouskem a Estonskem v Tuzle a 8 důstojníků na různých stupních velení operace.

Pokračovala civilní mise v Iráku (EUJUST LEX), zahájená v červenci 2005; dne 11. 4. 2006 bylo rozhodnuto o jejím prodloužení do konce roku 2007. Cílem mise je

napomoci reformě irácké trestní justice prostřednictvím odborné přípravy vyšších státních úředníků, policistů, soudců, státních zástupců a řídících pracovníků vězeňské správy.

Severoatlantická aliance je základním prvkem euroatlantické bezpečnostní architektury a členství v této organizaci kolektivní obrany je pro Českou republiku primární pro zajištění národní bezpečnosti. NATO z pohledu ČR plní také nezastupitelnou roli jako transatlantické konzultační fórum a prostřednictvím svých operací projektuje bezpečnost i mimo geografické hranice NATO.

Česká republika i v roce 2006 aktivně spoluvytvářela politiku NATO v souladu se svými zahraničněbezpečnostními prioritami, které jsou obsaženy ve strategických dokumentech české zahraniční a bezpečnostní politiky (Koncepce zahraniční politiky ČR

/2003-2006/, Bezpečnostní strategie ČR /2003/, Vojenská strategie ČR /2002/). V souladu s Bezpečnostní strategií České republiky z roku 2003 je pro ČR bezpečnostní spolupráce s evropskými a severoamerickými zeměmi prostřednictvím členství v NATO jednou z priorit její zahraniční politiky. Tato premisa zůstala zachována i po parlamentních volbách a změně vládní koalice v roce 2006.

Česká republika se svými prostředky a kapacitami výrazně zapojila do operací v Kosovu a Afghánistánu a přispěla do humanitární operace v Pákistánu a výcvikové mise v Iráku. Poskytla i příspěvky do šesté a sedmé rotace NRF. Míra zapojení sil a prostředků Armády ČR do vojenských operací vedených Aliancí v roce 2006 vycházela z politických a bezpečnostních priorit a odpovídala dostupným zdrojům.

Stěžejní událostí pro NATO bylo v roce 2006 zasedání na úrovni hlav států a vlád, které proběhlo ve dnech 28. – 29. listopadu v lotyšské Rize.

Hlavním tématem summitu byla politická a vojenská transformace Aliance. Politickou transformací byla míněna zejména budoucí podoba partnerských formátů NATO, rozšíření Aliance a strategie vůči západnímu Balkánu, v oblasti vojenské transformace pak šlo o transformaci obranných kapacit NATO, zahájenou na pražském summitu v roce 2002. Zásadním tématem jednání byly i alianční mise ISAF v Afghánistánu a KFOR v Kosovu.

Ačkoli další vlna rozšíření Xxxxxxx se nepředpokládá dříve než po summitu v roce 2008, jednání v Rize naznačilo preference a představy spojenců o jeho rozsahu. Česká delegace se postavila za ambicióznější text potvrzující politiku otevřených dveří pro všechny

evropské země, které splní kritéria členství. Mezi hlavní úspěchy summitu patří vyhlášení dosažení plných operačních schopností aliančních jednotek rychlé reakce (NRF), které jsou

„výkladní skříní“ výstavby nových schopností. NATO vnímá jako jednu z nejvážnějších bezpečnostních hrozeb současnosti možnost útoku s použitím balistických raket proti teritoriu členských zemí. Proto byl summit zásadním mezníkem v aliančních úvahách o protiraketové obraně evropského území Aliance. Na základě rozhodnutí summitu NATO v Praze byla v roce 2006 dokončena Studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO (Missile Defence Feasibility Study, MD FS), která má posoudit možnosti zajištění ochrany aliančního území, sil a míst s vysokou hustotou obyvatelstva proti celému rozsahu hrozeb představovaných raketami.

Česká republika podporuje mnohem těsnější a rozmanitější spolupráci mezi NATO a EU, avšak průlom v současné situaci je mimo dosah české zahraniční politiky. Jedinou cestou jsou nyní neformální politický dialog, praktická spolupráce, kontakty mezi administrativami a tlak vnějších okolností na nutnost spolupracovat.

V roce 2006, zejména v návaznosti na krizi v ruských dodávkách plynu a ropy Ukrajině na přelomu let 2005 a 2006, se začalo rovněž v NATO diskutovat téma energetické bezpečnosti. Přes některé počáteční problémy se v průběhu roku téma stalo poměrně výrazným a byla zorganizována řada zasedání a seminářů nejen pro členské země NATO, ale i s Ruskem ve formátu NRC.

Česká republika hodnotí toto téma jako důležité pro budoucnost a považuje energetickou bezpečnost za důležitý element mezinárodní bezpečnosti v širším pojetí. Je přesvědčena, že Xxxxxxx má v této problematice přidanou hodnotu.

I v roce 2006 se ČR aktivně angažovala v řadě regionálních uskupení, jichž je členem. Visegrádská skupina (V4) procházela v roce 2006 jedním z nejintenzivnějších období své spolupráce, charakterizované principy dobrovolnosti, odpovědnosti a solidarity. Za období své existence se formát Visegrádské skupiny stal přirozenou součástí regionální politiky ve střední Evropě a po vstupu visegrádských zemí do Evropské unie se staly samozřejmou součástí konzultací ve formátu V4 také záležitosti unijní problematiky.

Visegrádská skupina se v zahraničněpolitické rovině v roce 2006 zaměřila zejména na podporu demokratizačního procesu v Bělorusku, pokračování ve spolupráci Visegrád –

Benelux, zejména v meziresortních kontaktech, znovunavázání kontaktu se Severskou radou a konkretizaci spolupráce s Japonskem, která by se měla zaměřit zejména na oblasti turismu, kulturní a ekonomické spolupráce a na politické konzultace ve vybraných otázkách. Ve dnech 15.-16. 9. 2006 se uskutečnil oficiální summit prezidentů zemí V4 v České republice. Oficiální summit premiérů oslavil v říjnu 2006 v maďarském Visegrádu 15. výročí založení Visegrádské skupiny.

Spolupráce ve formátu Regionálního partnerství (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) vznikla v roce 2001 s cílem společně řešit otázky vnitřní bezpečnosti, pohraniční, azylové a konzulární záležitosti, rozvíjet kulturní spolupráci a vytvářet společné infrastrukturní projekty.

Obsah základní spolupráce zemí Regionálního partnerství se v uplynulém období rozšířil o další společná témata, jako jsou např. otázka dalšího vývoje prostoru západního Balkánu, problematika EU a energetická bezpečnost. V poslední době lze za nejlépe se rozvíjející spolupráci, přinášející konkrétní výsledky, označit spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti.

Obdobně jako tomu je v rámci Visegrádské skupiny, je Česká republika pro spolupráci založenou na maximálním možném společném jmenovateli zájmů kooperujících zemí a pro rozvíjení konkrétních projektů za předpokladu zcela rovného postavení všech zúčastněných. Otázku rozvíjení regionální spolupráce nevnímá ČR jako otázku nutnosti volby mezi jednou či druhou formou spolupráce; jedná se spíše o snahu obě formy spolupráce co nejefektivněji skloubit.

v důsledku aktivit PS přistoupení zemí západního Balkánu k pozměněné Středoevropské dohodě o volném obchodu (CEFTA).

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je významnou součástí evropské bezpečnostní architektury. Podpora její činnosti je jednou ze zahraničněpolitických priorit české vlády. Česká republika má zájem na tom, aby OBSE byla flexibilní organizací, schopnou adaptovat se na aktuální výzvy a úkoly a případně za tímto účelem i inovovat své instrumenty. Trvalým zájmem ČR je, aby OBSE ve všech dimenzích své činnosti (politicko- vojenské, ekonomicko-environmentální a lidské/lidskoprávní) dbala na dodržování přijatých standardů všemi účastnickými státy a dále posílila svou schopnost monitorovat případy jejich porušování a napomáhat nápravě.

Roli OBSE spatřuje ČR zejména v předcházení konfliktům a postkonfliktní obnově. Česká republika podporuje další prohlubování spolupráce euro-atlantických organizací s bezpečnostní dimenzí v souladu s principy Platformy pro kooperativní bezpečnost, schválené na summitu OBSE v Istanbulu v roce 1999.

Důležitou oblastí činnosti OBSE v lidské dimenzi nadále zůstalo monitorování volebních procesů. V roce 2006 Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) vysílal volební pozorovatele zejména do jihovýchodní Evropy a zemí SNS. Česká republika se aktivně podílela na pozorování voleb v účastnických státech OBSE; řadu volebních aktů monitorovali rovněž členové české delegace do Parlamentního shromáždění OBSE.

Předsednickou zemí OBSE v roce 2006 byla Belgie. Vyvrcholením jejího předsednictví bylo 14. zasedání Ministerské rady OBSE v Bruselu (4. - 5. 12. 2006).

Ve dnech 18. - 19. 5. 2006 proběhlo ve Štrasburku 116. zasedání Výboru ministrů Rady Evropy. Vedoucí delegace, náměstek ministra zahraničních věcí X. Xxxxxxx, vystoupil s projevem na téma vztahy Rady Evropy a EU, ve kterém se zaměřil zejména na spolupráci v lidskoprávní agendě a otázky související se vznikající Agenturou pro lidská práva.

Jedním z praktických naplnění výstupů 3. summitu bylo vyhlášení kampaně RE zaměřené na boj proti násilí na ženách. Kampaň byla zahájena konferencí věnovanou tomuto tématu, která se uskutečnila v listopadu 2006 v Madridu.

Zapojení ČR do aktivit OSN se v roce 2006 uskutečňovalo zejména prostřednictvím koordinačního mechanismu EU, t.j. přes dílčí pracovní skupiny formulující stanoviska celé EU k jednotlivým otázkám OSN. V otázkách, kde není nutná společná pozice EU, vystupuje ČR samostatně.

V první polovině roku 2006 pokračovalo 60. zasedání Valného shromáždění OSN (VS OSN). Jedním z hlavních témat byla snaha o reformu OSN zefektivněním chodu organizace a posílením činnosti nově vytvořených institucí - Komise pro budování míru a Rady pro lidská práva. Ve dnech 12. 9. - 22. 12. 2006 proběhla v sídle OSN hlavní (podzimní) část

61. zasedání VS OSN. Pozornost byla věnována zvláště otázkám mezinárodního míru a bezpečnosti, mezinárodní ekonomické a rozvojové spolupráci, problematice lidských práv a naplňování závěrů Závěrečného dokumentu ze Summitu OSN 2005. Ve dnech

14. - 15. 9. 2006 proběhl Dialog na vysoké úrovni k migraci a rozvoji a ve dnech

18. - 19. 9. 2006 setkání na vysoké úrovni k provádění Akčního programu pro nejméně rozvinuté země. Dne 21. 9. 2006 se na okraji zasedání uskutečnila i schůzka ministrů zahraničí členských států NATO.

Vlastní všeobecná rozprava se uskutečnila ve dnech 19. - 27. 9. 2006; vystoupilo v ní

191 zemí, řada z nich na úrovni hlav států či předsedů vlád. V úvodních vystoupeních generálního tajemníka OSN K. Xxxxxx a předsedkyně 61. VS OSN zazněly výzvy k akceleraci úsilí o reformu OSN, odstranění chudoby, zlepšování ochrany lidských práv, ke spolupráci při boji proti terorismu, předcházení ozbrojeným konfliktům a ke koordinovanému úsilí při obnově konfliktem postižených zemí a regionů. Byl také zvolen nový generální tajemník OSN Xxx Xx-xxxx. Žádný pokrok nepřinesla jednání o reformě a rozšíření Rady bezpečnosti OSN.

Za Českou republiku vystoupil dne 27. 9. 2006 vedoucí její delegace, ministr zahraničních věcí X. Xxxxxx, který se ve svém projevu soustředil na oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu, odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci a lidských práv. Přivítal přijetí Globální strategie boje proti terorismu a také zrušení Komise pro lidská práva a současně zřízení Rady pro lidská práva, která by měla přispět ke zlepšení ochrany lidských práv v zemích jako Myanmar/Barma, Kuba či Bělorusko. Ocenil vznik Komise OSN pro budování míru, zaměřené na podporu zemí v postkonfliktních oblastech. V závěru projevu ministr Xxxxxx xxxxxx kandidaturu ČR na nestálé místo v Radě bezpečnosti OSN na léta 2008-2009.

Česká republika finančně přispěla do Fondu OSN pro demokracii na financování projektů na podporu politických reforem a demokratizaci různých částí světa a poukázala dobrovolný příspěvek do Fondu Komise pro budování míru. Prostřednictvím předsedy EU se připojila k více než 180 projevům předneseným k jednotlivým bodům agendy OSN, samostatně pak prezentovala své pozice v otázkách celosvětové bezpečnosti a boje proti terorismu, v oblastech humanitární a lidskoprávní a v oblasti rozšíření Rady bezpečnosti OSN, kde podpořila aspirace Německa a Japonska na stálé křeslo v rámci modelu rozšíření Rady bezpečnosti OSN o šest stálých a čtyři místa nestálá..

Rada bezpečnosti OSN v roce 2006 přijala 89 rezolucí a vydala 57 předsednických a 51 tiskových prohlášení. Kromě prodloužení mandátu řady mírových operací a problematiky Blízkého východu se zabývala agendou uvalení sankcí vůči KLDR a Íránu, zhoršující se bezpečnostní a humanitární situací v Súdánu a Somálsku, vývojem v Afghánistánu a situací v Libanonu.

V roce 2006 se Česká republika podílela na aktivitách probíhajících v rámci II. fáze Světového summitu o informační společnosti /WSIS II. V listopadu 2006 se ČR v Athénách zúčastnila Fóra pro správu internetu a Konference vládních zmocněnců Mezinárodní telekomunikační unie/ITU v turecké Antalyii, kde byla ČR zvolena za člena Rady této organizace.

Česká republika se zúčastnila celé řady dalších konferencí a zasedání jednotlivých složek OSN, m.j. 2. konference smluvních stran Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, 8. zasedání smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v brazilské Curitibě či 18. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu, které proběhlo v Dillí a kde byla ČR opětovně zvolena do výkonného výboru Mnohostranného fondu pro plnění Montrealského protokolu na rok 2007.

Ohroženým druhům volně žijících živočichů a rostlin bylo věnováno 53. zasedání Stálého výboru Úmluvy o mezinárodním obchodu v Ženevě. ČR se zúčastnila 12. konference smluvních stran Rámcové úmluvy o změnách klimatu a zároveň 2. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, které proběhlo v keňském Nairobi. Jedním ze stěžejních témat jednání byla diskuse o dalším postupu v procesu snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012. Vedoucí české delegace, ministr životního prostředí X. Xxxxx, se ve svém projevu věnoval plnění národního závazku v rámci Kjótského protokolu.

Česká republika se v roce 2006 rovněž aktivně zapojila do práce Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO), která se zaměřuje na pomoc rozvojovým zemím a zemím s přechodovou ekonomikou. V listopadu 2006 uskutečnil Generální ředitel UNIDO

K. Yumkella návštěvu ČR. Mezi nejvýznamnější akce OSN roku 2006, kde byla ČR rovněž zastoupena, lze řadit svolání Evropské regionální konference FAO a 131. zasedání její Rady. V Ženevě proběhlo 59. zasedání Světového zdravotnického shromáždění, kde byla projednána otázka dodržování mezinárodních zdravotnických předpisů souvisejících s tzv. ptačí chřipkou a hrozbou chřipkové pandemie. Na zvláštním zasedání byla novou generální ředitelkou Světové zdravotnické organizace zvolena X. Xxxx z Čínské lidové republiky.

V červnu proběhlo v Ženevě 95. zasedání Mezinárodní konference práce (ILO), kde byla m.j. projednávána tzv. „Globální zpráva k Deklaraci ILO o základních principech a právech při práci za rok 2006“ zaměřená na dětskou práci. Prezidentem konference byl zvolen náměstek ministra práce a sociálních věcí ČR X. Xxxxx a ČR se rovněž zúčastnila obou řádných zasedání správní rady. V Ženevě se rovněž konalo 58. zasedání výkonné rady Světové meteorologické organizace (WMO), kde má ČR od roku 2004 svého zástupce v osobě ředitele Českého hydrometeorologického ústavu X. Xxxxxxxxx.

V Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) došlo v roce 2006 ke změně na postu prezidenta její Rady, kterým byl zvolen R. K. Xxxxxxxx x Xxxxxx. Pozici generálního tajemníka ICAO obhájil X. Xxxxxx z Alžírska. V centru pozornosti Rady a celé ICAO stála i v roce 2006 bezpečnost civilního letectví a jeho ochrana před protiprávními činy, kontrolním auditem ICAO prošlo v roce 2006 s kladným výsledkem i české civilní letectví.

Proběhla 174. a 175. zasedání Výkonné rady UNESCO, ve které je ČR na léta 2003 – 2007 členem i jedním z místopředsedů. Z iniciativy ČR byl poprvé celosvětově připomenut

27. říjen jako Světový den audiovizuálního dědictví. Mezi kulturní výročí UNESCO na období 2006 - 2007 bylo zařazeno 300. výročí úmrtí botanika J. J. Kamela, 100. výročí narození X. Xxxxx a 150. výročí založení Střední sklářské školy v Kamenickém Šenově. ČR poskytla v roce 2006 UNESCO dobrovolný finanční příspěvek ve výši celkem 4,8 mil. Kč. Česká komise pro UNESCO, jejíž předsedkyní se v závěru roku stala prof. RNDr. X. Xxxxxxxxx, DrSc., převzala v roce 2006 záštitu nad dvacítkou akcí souvisejících s realizací schváleného programu UNESCO v ČR. Na Seznamu světového dědictví

UNESCO je celkem dvanáct českých památek a rozhodnutí o zařazení či nominaci dalších dvou památek je v řízení.

Prostřednictvím programu OSN pro rozvoj (UNDP) se ČR opět zapojila do pomoci zemím východní Evropy, Balkánu a zemí SNS, a to v oblastech ochrany životního prostředí, efektivního využívání energií, boje proti HIV/AIDS ad. Výkonná rada UNDP měla v roce 2006 dvě řádná zasedání. ČR se rovněž aktivně zapojovala do činnosti Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). V Ženevě se konalo 53. řádné zasedání její Rady, věnované otázkám implementace akčního programu pro nejméně rozvinuté země a ekonomickému rozvoji v Africe.

Česká republika se i v roce 2006 aktivně zapojila do aktivit OSN spojených s bojem proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a proti drogám. Jakožto pozorovatel se zúčastnila zasedání Komise OSN pro narkotika (CND) zaměřené na postupné nahrazování produkce surovin pro drogy produkcí alternativních plodin. Dobrovolným příspěvkem ve výši 3 mil. Kč ČR přispěla na protidrogový projekt v Tádžikistánu a 2 mil. Kč na pokrytí rozpočtu této komise.

Do konce roku 2006 byla ČR členem Komise OSN pro prevenci zločinu a trestní spravedlnost (CCPCJ), jejíž dubnové zasedání se zaměřilo na posílení technické pomoci a rozvojové spolupráce v oblasti boje proti korupci, organizovanému zločinu a terorismu. V roce 2006 byla rovněž zahájena realizace projektu budování kapacit pro boj proti obchodu s lidmi, na který ČR už v roce 2004 přispěla částkou 30 tis. EUR. V říjnu 2006 proběhlo ve Vídni druhé zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu, kterého se ČR zúčastnila v roli pozorovatele/signatáře.

V červnu se delegace ČR zúčastnila ve Vídni 49. zasedání Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru (COPUOS). Naši zástupci se zapojili i do činnosti „akčních týmů“, např. s cílem vytvořit jednotný integrovaný „on-line“ systém pro prevenci přírodních katastrof. Česká republika se jako pozorovatel zúčastnila i 50. zasedání Komise pro postavení žen (CSW), v New Yorku se uskutečnilo 14. zasedání Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD), proběhlo také 37. zasedání Statistické komise OSN. V listopadu se v Bonnu konalo

4. zasedání smluvních stran Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. I v roce 2006 pokračovala donorská aktivita ČR do Světového potravinového programu (WFP) a ČR nadále působila v řídicích orgánech dalších fondů

a programů OSN - Programu OSN pro životní prostředí OSN (UNEP), Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum (UNITAR), Programu OSN pro lidská sídla (UN-HABITAT) a Mezinárodního výzkumného a vzdělávacího institutu pro problematiku vzdělávání žen (INSTRAW).

Česká republika se v roce 2006 výrazně zapojovala do aktivit týkajících se světové ekonomiky. Za účasti delegace ČR proběhlo 61. výroční plenární zasedání Evropské hospodářské komise OSN (EHK). Při příležitosti konání 2. části 14. Ekonomického fóra OBSE v Praze, jejímž organizátorem byla ČR, navštívil ČR výkonný tajemník EHK

X. Xxxxx, který zde jednal o některých otázkách vzájemné spolupráce.

V řadě oblastí se Česká repubika podílela na práci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). ČR se účastnila zasedání několika konferencí, výborů a pracovních orgánů, podílela se na přípravě dokumentů a materiálů a na řešení aktuálních otázek vyplývajících z ekonomického vývoje členských zemí i světa. V květnu se uskutečnilo Ministerské zasedání OECD, které bylo věnováno hospodářské situaci v členských zemích, ekonomické stabilitě, zlepšování ekonomické výkonnosti a reformám napomáhajícím hospodářskému růstu a rozvoji zaměstnanosti. Funkce generálního tajemníka OECD se po ukončení zasedání ujal X. Xxxxxx z Mexika. Souběžně s Radou se konalo i Fórum OECD, věnované zvláště otázkám globalizace a jejího vlivu na světovou ekonomiku a dalšímu rozvoji světového obchodního systému. Ve výboru OECD pro ekonomické přehledy (EDRC) byl v dubnu projednáván již sedmý Ekonomický přehled ČR, který m.j. upozornil na zásadní problémy a výzvy pro budoucnost a doporučil, jak by měla ČR postupovat.

Vnitrostátní koordinace činnosti České republiky v OECD probíhala v rámci Pracovní skupiny pro spolupráci s OECD, jejímiž členy jsou všechny ústřední orgány státní správy zapojené do činnosti OECD. Roli gestora členství ČR v OECD plní ministerstvo zahraničních věcí. Pracovní skupina se v průběhu roku 2006 zaměřila na přípravu významných zasedání OECD, na probíhající hodnocení ČR ze strany OECD a na implementaci instrumentů přijatých OECD v roce 2006. V květnu se v Praze uskutečnila průzkumná mise zástupců Pracovní skupiny OECD o podplácení v mezinárodních podnikatelských transakcích, která zmapovala stav plnění Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích. Hodnotící zpráva OECD, projednaná na říjnovém zasedání uvedené pracovní skupiny, obsahovala doporučení pro další činnost v oblasti boje s korupcí. V červnu 2006 uskutečnil tým specialistů Mezinárodní energetické

agentury (IEA) kontrolu připravenosti ČR na stav ropné nouze. Výsledky prověrky byly pro ČR mimořádně příznivé a český model vytváření nouzových zásob ve vlastnictví státu byl označen za inspirativní i pro další země. Česká republika byla pozitivně hodnocena i na

8. Řádném zasedání Národního kontaktního místa (NKM), které konstatovalo, že nebyl vznesen žádný nový případ porušování Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti.

Česká republika poskytla v roce 2006 dobrovolné příspěvky na projekty OECD v souladu se svými zájmy a prioritami OECD. Největší podíl připadl na ministerstvo zahraničních věcí. Tyto příspěvky směřovaly do oblasti školství, e-Governmentu, turismu, spolupráce s nastupujícími dárci rozvojové pomoci apod.

Z důvodu výlučné pravomoci Evropských společenství v oblasti (společné) obchodní politiky prosazovala ČR své zájmy ve Světové obchodní organizaci (WTO) prostřednictvím orgánů EU, především Výboru 133 a dalších pracovních orgánů Rady EU a EK a při koordinačních jednáních pracovních orgánů WTO. Česká republika apelovala na liberalizaci obchodu a dopracování jeho mnohostranných pravidel. V průběhu jednání o Rozvojové agendě z Dauhá (Doha Development Agenda, DDA) se však oproti očekávání nepodařilo pokročit při stanovení a přijetí konkrétních technických postupů pro liberalizaci obchodu. Naopak, v důsledku rozporů mezi partnery uvízla jednání o DDA na mrtvém bodě, a následně byla zastavena. Teprve koncem roku došlo k obnovení neformálních konzultací o hlavních tématech DDA. ČR myšlenku urychleného obnovení těchto jednání podporovala a v rámci Výboru 133 se aktivně stavěla za vstřícný a flexibilní postoj EK.

Česká republika v roce 2006 prosazovala i posílení svého zastoupení v Mezinárodním měnovém fondu (MMF), neboť patří mezi tzv. podreprezentované země a její hlasovací síla činí aktuálně 0,39 %. Závěry o adekvátnějším zastoupení byly shrnuty v rezoluci o kvótách, přijaté na Výročním zasedání MMF v Singapuru, a měly by být realizovány do podzimu 2008. Současná spolupráce mezi MMF a ČR probíhá formou každoročních pravidelných misí MMF v ČR. Jejich výsledkem jsou doporučení pro hospodářskou politiku vlády ČR. Poslední mise proběhla v listopadu 2006 a byla zaměřena na hodnocení vývoje v oblasti fiskální a měnové, vývoje finančního sektoru a průběhu strukturálních změn.

Zlepšující se postavení České republiky ve světové ekonomice našlo svůj odraz m.j. v tom, že v březnu 2006 se změnilo postavení ČR ve vztahu ke Světové bance (WB). V Praze došlo k oficiálnímu aktu graduace České republiky, a to ze skupiny klientských zemí mezi

země vyspělé, což znamená, že ČR již není oprávněna čerpat od WB úvěry, a naopak bude poskytovat více finanční a technické pomoci jiným klientským zemím. Graduace byla doprovázena mezinárodní konferencí nazvanou "Institucionální základy zdravých financí". Česká republika však i nadále využívá možností technické spolupráce a poradenského servisu WB. Významnou akcí, organizovanou v březnu 2006 v Praze ministerstvem financí ve spolupráci s WB, bylo „Fórum o znalostní ekonomice“, kterého se zúčastnili zástupci 27 zemí. Pokračovala též úspěšná spolupráce ČR s WB v oblasti životního prostředí. Částkou 142,9 mil. Kč podpořila ČR Globální fond životního prostředí (GEF).

Činnost Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) v České republice se v roce 2006 řídila Strategií EBRD pro ČR na léta 2006 a 2007. V souladu s touto strategií vláda ČR schválila materiál „O graduaci České republiky z operací Evropské banky pro obnovu a rozvoj“. Prezentace této skutečnosti v květnu 2006 na Výročním zasedání Rady guvernérů EBRD v Londýně měla velký ohlas mezi členskými zeměmi EBRD, protože ČR byla první zemí, která záměr graduovat takto veřejně vyjádřila. Graduace je předpokládána v říjnu 2007 a její součástí je zapojení ČR do donorských aktivit EBRD v rámci Fondu pro západní Balkán. Vláda ČR se rozhodla přispět do něj částkou 500 tisíc EUR, a stala se tak jednou z jeho zakládajících zemí. V roce 2006 byly v rámci programu EU/EBRD Facility podepsány celkem čtyři projekty a dva regionální projekty. Česká republika také získala zastoupení v Řídícím výboru Evropské investiční banky (EIB), kde post viceprezidenta xxxxxx X. Xxxxx.

Česká republika pokračovala v úspěšné spolupráci s Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN), která přispěla ke zvýšení kvalifikace více než 40 mladých českých badatelů a techniků a ke vzdělávání učitelů a studentů středních škol i laické veřejnosti. Dosažené unikátní vědecké výsledky, na kterých se podíleli čeští badatelé, byly publikovány ve 101 pracích a 88 příspěvcích do sborníků mezinárodních konferencí a odborných schůzek v rámci spoluprce na experimentech. S velkým očekáváním je připravováno spuštění největšího urychlovače částic na světě v listopadu 2007. Česká firma Vakuum Praha, s.r.o. rovněž bude dodávat technologicky velmi náročné detektory v urychlovačích. Dodávky firem z ČR do CERN dosáhly už v polovině roku 2006 částky 2,42 mil. CHF, čímž se ČR zařadila mezi země s nadprůměrnou návratností finančních prostředků. Podobně úspěšná byla i spolupráce se Spojeným ústavem jaderných výzkumů (SÚJV). Česká republika se podílela na 44 společných cílových projektech, v ČR se uskutečnilo pět mezinárodních konferencí,

škol a pracovních porad. ČR také prosadila dva své zástupce do významných řídících funkcí SÚJV. Na pozici zástupce ředitele SÚJV byl zvolen X. Xxxxxxxx a do funkce spolupředsedy vědecké rady SÚJV X. Xxxxxxx.

Ke dni 1. 7. 2006 vstoupila v platnost revidovaná Úmluva o mezinárodní železniční přepravě, tzv. Protokol z Vilniusu (1999). Byla tak zahájena nová etapa v životě Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF). Česká republika byla zvolena za člena Správního výboru OTIF na funkční období 1. 10. 2006 – 30. 9. 2009.

Působení Evropské komise pro civilní letectví (ECAC) se v roce 2006 soustřeďovalo zejména na integraci nových členských států a jejich leteckého odvětví do systému práce této organizace. Mimořádná pozornost byla věnována přechodu aktivit Sdružených leteckých úřadů (JAA) do kompetence Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), včetně otázek bezpečnosti civilního letectví. Za přispění České republiky působila ECAC také ve sféře ochrany civilního letectví před protiprávními činy a vedla intenzivní dialog s leteckými úřady USA o harmonizačních opatřeních např. v oblastech bezpečnosti, ochrany před protiprávními činy, ochrany životního prostředí a reformy ICAO.

V květnu se v Dublinu konalo 90. zasedání Rady ministrů Evropské konference ministrů dopravy (CEMT), které se zabývalo vnitřní transformací, udržitelným rozvojem, udržitelnou dopravou ve městech a ve spojení s životním prostředím, přístupností dopravy apod. České dráhy, a.s., které jsou akcionářem Evropské společnosti pro financování železničních vozů (EUROFIMA), v roce 2006 pokračovaly v čerpání zvýhodněných úvěrů na pořízení železničních vozů ve veřejné osobní drážní dopravě.

Důležitým prvkem české zahraniční politiky byla mezinárodní jednání o nešíření zbraní hromadného ničení (ZHN) a o kontrole zbrojení a odzbrojení. Těmto otázkám věnovaly pozornost Rada bezpečnosti OSN, 1. výbor 61. Valného shromáždění OSN, Komise OSN pro odzbrojení v New Yorku, Konference o odzbrojení v Ženevě, Výbor rezoluce 1540 k nešíření ZHN a další mezinárodní organizace a mezinárodní kontrolní režimy či iniciativy, jejichž činnosti se ČR aktivně zúčastnila. Česká republika se také podílela na implementaci Strategie Evropské unie proti šíření ZHN.

Mimořádné místo z pohledu nešíření jaderných zbraní zaujímá Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), zejména v souvislosti se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Zvlášť důležité je při tom plnění závazků států vyplývajících z tzv. zárukových dohod.

Ani po třech letech verifikační činnosti MAAE nebyly odstraněny pochybnosti o zaměření íránského jaderného programu. Írán nesplnil závazky vyplývající z rezolucí Rady guvernérů MAAE, což vedlo k přijetí rezoluce RB OSN 1737(2006) obsahující sankce vůči Íránu. Také v případě KLDR nedošlo ke změnám při plnění její zárukové dohody. Česká republika následně splnila svoji povinnost a informovala RB OSN o implementaci sankcí vůči KLDR. V roce 2006 se konala jubilejní 50. Generální konference MAAE. ČR společně s ostatními zeměmi EU sponzorovala rezoluci k boji proti jadernému terorismu a tzv. zárukovou rezoluci a poskytla dobrovolné příspěvky nad rámec svých závazků v celkové výši 13,8 mil. Kč, a to zvláště na vybrané aktivity Fondu ochrany proti jadernému terorismu, Akčního programu pro léčbu rakoviny a Programu podpory systému záruk MAAE.

Na plenárním zasedání Skupiny jaderných dodavatelů (NSG) v Brasílii byl v roce 2006 schválen český návrh umožňující urychlené zveřejňování nových položek na seznamech NSG. Česká republika předsedala pracovní skupině pro výměnu informací v oblasti udělování licencí a celní kontroly a vyjádřila připravenost podílet se na případném otevření obchodu s Indií v oblasti mírového využití jaderné energie. K udělení výjimky NSG pro spolupráci s Indií v roce 2006 zatím nedošlo. ČR se také připojila k výzvě, aby KLDR plnila své závazky v jaderné oblasti. V říjnu 2006 byl zástupce Ministerstva zahraničních věcí ČR X. Xxxxxx zvolen za předsedu Zanggerova výboru (ZC), který představuje mezinárodně uznávaný kontrolní režim pro jadernou oblast. Pod českým předsednictvím se podařilo schválit urychlené zveřejňování nových položek na seznamech ZC. Významným nástrojem jaderného nešíření je Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT). Česká republika podporuje veškeré aktivity vedoucí ke vstupu CTBT v platnost, proto se v roce 2006 připojila ke společnému prohlášení s výzvou k urychlené ratifikaci CTBT klíčovými zeměmi, bez nichž tato smlouva nemůže vstoupit v platnost.

Česká republika v souladu se svými zahraničněpolitickými prioritami a bezpečnostními zájmy byla i v roce 2006 aktivním účastníkem neformálních iniciativ mezinárodního společenství zaměřených na posilování boje proti šíření zbraní hromadného ničení a terorismu (např. Haagský kodex nešíření balistických raket) a zapojila se do boje proti šíření chemických, biologických aj. ZHN. V prosinci 2006 se konalo 11. zasedání Konference smluvních států Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Důležitým bodem byla příprava oslav 10. výročí založení Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v r. 2007. ČR byla zvolena členem

Výkonné rady OPCW na období květen 2007 - květen 2009. V listopadu - prosinci 2006 proběhla hodnotící konference Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, která navrhla opatření na období 2007-2011. V říjnu 2006 se konalo 20. plenární zasedání Kontrolního režimu raketových technologií.

V souladu s platnou legislativou a Kodexem chování EU při vývozu zbraní se Ministerstvo zahraničních věcí ČR v roce 2006 vyjadřovalo k vývozu zbraní, střeliva a výbušnin, přičemž důsledně aplikovalo principy národní kontrolní politiky. V roce 2006 se podařilo zvýšit transparentnost celého systému kontroly vývozu zbraní členskými státy EU. V září 2006 proběhla schůzka smluvních stran Úmluvy o zákazu používání, skladování, výroby a převodů protipěchotních min a jejich zničení, tzv. Ottawské úmluvy. MZV ČR i v roce 2006 přispělo částkou 11 mil. Kč na humanitární odminování a pomoc obětem min (Libanon, Chorvatsko, Afghánistán), Česká republika rovněž pokračovala v naplňování Akčního programu OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi a zapojila se do činnosti Waasenarského ujednání.

Jednou z nejdůležitějších priorit české zahraniční politiky zůstává boj proti mezinárodnímu terorismu. V roce 2006 opět vzrostl počet teroristických útoků i počet obětí teroristů. Ve světě bylo zaznamenáno asi 5985 teroristických incidentů, které si vyžádaly 11 252 životů a 19 211 raněných. Nejvíce byla zasažena oblast Blízkého východu a Perského zálivu, ale ušetřeny nezůstaly ani další oblasti, včetně západní a východní Evropy. Rostoucí hrozbou se jeví stále větší radikalizace islamistického terorismu a formování teroristických buněk i uvnitř některých států euroatlantického civilizačního okruhu a skutečnost, že teroristé využívají k útokům všechny moderní technické a komunikační prostředky. Terorismus nerespektuje hranice ani kulturní rozdíly a zmírnění teroristických hrozeb se stalo dlouhodobým úkolem, k jehož splnění je absolutně nezbytná mezinárodní spolupráce, podpora občanů a zlepšení informovanosti.

Česká republika jakožto člen EU a NATO je součástí široké mezinárodní protiteroristické koalice. Proto i v roce 2006 ČR prosazovala komplexní přístup k boji proti terorismu s důrazem na mezinárodní spolupráci, respekt k lidským právům a snahu o identifikaci a zmírnění faktorů, které přispívají k jeho radikalizaci a nárůstu. Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (ratifikovaná 27. 12. 2005) vstoupila v platnost pro ČR 26.1. 2006. Mezinárodní úmluvu o potlačování činů jaderného terorismu Česká

republika ratifikovala 25. 6. 2006. Stala se tak smluvní stranou všech třinácti univerzálních protiteroristických instrumentů OSN.

Česká republika se aktivně podílela na formulování Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, založené na vzájemné solidaritě a podpoře členských zemí. V roce 2006 se ČR stala smluvní stranou Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU, Protokolu k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních. V květnu 2006 Česká repubblika a Spojené státy americké podepsaly Druhou dodatkovou dohodu o vydávání a Dodatkovou úmluvu o vzájemné právní pomoci v trestních věcech. Obě dohody byly už schváleny Parlamentem ČR.

Česká republika podporuje protiteroristickou strategii NATO, spočívající m.j. v posilování spolupráce s partnery a rozvíjení kontaktů s regiony, které mohou významně spolupracovat při odhalování aktivit teroristických organizací. ČR se zaměřila na problematikou terorismu i v rámci transformačních a operačních aktivit NATO. Výrazný byl příspěvek ČR v Afghánistánu, kde se např. na protiteroristické operaci Trvalá svoboda podílelo 120 vojáků speciálních sil Armády ČR.

K boji proti financování terorismu přispěla Česká republika přijetím zákonů č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, a č. 70/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících se zákonem o mezinárodních sankcích. Na půdě Mezinárodní agentury pro atomovou energii spolusponzorovala rezoluci k boji proti jadernému terorismu. Došlo i ke třetí aktualizaci Národního akčního plánu boje proti terorismu na léta 2005 až 2007.

V rámci implementace závěrů summitu OSN z roku 2005 představil v plénu 60. VS OSN dne 2. 5 .2006 generální tajemník OSN X. Xxxxx svoji zprávu „Spojeni proti terorismu: doporučení pro globální strategii boje proti terorismu“. V návaznosti na zprávu GT OSN byla dne 8. 9. 2006 na 61. VS OSN konsenzuálně přijata historicky první Globální protiteroristická strategie OSN, což ve svém projevu přivítal ministr X. Xxxxxx. Její přílohu tvoří tzv. Akční plán, odsuzující terorismus ve všech jeho formách. V červenci 2006 Česká republika předložila sekretariátu Protiteroristického výboru Rady bezpečnosti OSN národní zprávy obsahující doplňující informaci o implementaci rezolucí RB OSN 1373 (2001) a 1624 (2005). Dne 25. 7. 2006 jako čtvrtý stát světového společenství uložila ČR u generálního tajemníka OSN ratifikační listinu k Mezinárodní úmluvě o potlačování činů jaderného terorismu.

Česká republika jako člen mezinárodního společenství demokratických a ekonomicky vyspělých zemí přijímá svůj díl odpovědnosti při řešení globálních problémů. Jedním z výrazů tohoto postoje je zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS), která je integrální součástí české zahraniční politiky. ČR v souladu s mezinárodními principy a vlastními zájmy provádí a poskytuje ZRS, a to jak na dvoustranném, tak na mnohostranném základě.

Základním strategickým dokumentem v oblasti ZRS je Koncepce zahraniční rozvojové pomoci ČR na léta 2002-2007. Hlavním cílem je přispět k omezení chudoby v méně vyspělých částech světa cestou udržitelného ekonomicko-sociálního rozvoje. Česká republika plně podporuje mezinárodní rozvojové cíle, které vyplynuly z mezinárodních konferencí OSN v 90. letech a byly potvrzeny summitem OSN v roce 2000.

V souladu se Zásadami zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU z roku 2004 pokračovala Česká republika v poskytování ZRS do těchto prioritních zemí: Angolské republiky, Zambijské republiky, Vietnamské socialistické republiky, Mongolska, Jemenské republiky, Moldavské republiky, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory. Vláda též schválila programy rozvojové spolupráce mezi ČR a těmito zeměmi na období 2006-2010. Ministerstvo zahraničních věcí ČR v roce 2006 připravilo věcný záměr zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, kde je zvýšený důraz kladen na zapojení nevládního sektoru a veřejnosti. Ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci se v roce 2006 uskutečnil již devátý ročník Letní školy rozvojové pomoci.

Vedle dvoustranné rozvojové spolupráce poskytovala ČR také humanitární pomoc, transformační pomoc a mnohostrannou rozvojovou pomoc prostřednictvím rozpočtu EU, agencií OSN a mezinárodních finančních institucí. V roce 2006 činil celkový objem těchto aktivit ČR 3,5 mld. Kč, což představuje 0,12 % HND.

Česká republika poskytla v roce 2006 humanitární pomoc v celkovém objemu 80 mil. Kč. Rozsahem největší byla pomoc Afghánistánu (25 mil. Kč) a Libanonu na řešení důsledků konfliktu na Blízkém východě (15 mil. Kč), ČR dále poskytla humanitární pomoc Vietnamu, Kambodži, Angole, Tanzanii, Indonésii, Thajsku, Filipínám, Srí Lance, Keni a Etiopii. ČR se v roce 2006 také oficiálně přihlásila k tzv. zásadám Dobrého humanitárního dárcovství, přijatým ve Stockholmu v roce 2003. Zařadila se tak mezi vyspělé poskytovatele humanitární pomoci v rámci EU i v celosvětovém měřítku.

Neméně důležitou součástí zahraniční rozvojové spolupráce ČR je transformační spolupráce, jejímž cílem je přispět k tomu, aby probíhající či možné budoucí změny v dotčených zemích vedly k demokracii a právnímu státu, nikoli k chaosu, konfliktu a destabilizaci. Spočívá v podpoře demokracie a obhajobě lidských práv a soustřeďuje se na vytváření a posilování demokratických institucí, právního státu, občanské společnosti a zásad řádné správy veřejných záležitostí. Je významným doplňkem dalších zahraničněpolitických aktivit ČR a je pro ni příznačná systematická kooperace se skupinami občanské společnosti a nevládními organizacemi. V roce 2006 se transformační spolupráce zaměřila na prioritní země zahraniční politiky ČR (Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Irák, Kuba, Moldavsko, Myanmar/Barma, Srbsko a Ukrajina), kde bylo financováno celkem 45 projektů českých nevládních institucí a samostatných aktivit MZV ČR. Nad rámec běžného ročního rozpočtu bylo vyčleněno 20 mil. Kč na mimořádnou pomoc Bělorusku v reakci na události spojené s prezidentskými volbami. Celkově bylo v roce 2006 na projekty a aktivity transformační spolupráce vynaloženo 49,9 mil. Kč.

Zahraniční politika České republiky v průběhu roku 2006 znovu prokázala, že naše země se stala plnohodnotným a aktivním členem mezinárodního společenství, stabilní demokracií, spolehlivou oporou svých spojenců a důvěryhodným partnerem. Nepochybným úspěchem ČR je skutečnost, že i v ekonomických ohledech je již jednoznačně vnímána jako vyspělá země, která musí nést stále větší díl odpovědnosti jakožto země donorská. V rámci svých možností výrazně přispěla k zajištění bezpečnosti a míru ve světě a v nemalé míře se podílela na podpoře nových demokracií a na boji k prosazení a zajištění nezcizitelných lidských práv a zásad občanské společnosti v zemích, kde nadále vládnou diktátorské režimy. Svým aktivním členstvím v EU, NATO a dalších mezinárodních organizacích a institucích a také svými politickými a ekonomickými aktivitami na mezinárodním poli ČR současně významně přispěla k bezpečnosti a prosperitě všech svých obyvatel.

I. MNOHOSTRANNÁ SPOLUPRÁCE

1. Česká republika a Evropská unie

V roce 2006 Česká republika svým působením v Evropské unii upevnila své postavení v politických, hospodářských a institucionálních strukturách Unie. Díky svému liberálnějšímu a flexibilnímu přístupu získala pověst obecně respektovaného, konstruktivního partnera, který podporuje reformní kroky nezbytné pro posílení konkurenceschopnosti EU na světové úrovni a zajištění efektivního fungování EU.

Rok 2006 nepřinesl v procesu evropské integrace převratné události, nicméně potvrdil, že EU je schopna dále efektivně pracovat na současném smluvním základě i po svém rozšíření na 25 členských států. K hlavním výsledkům EU v 1. polovině roku 2006, za rakouského předsednictví v Radě EU, patří zejména schválení finanční perspektivy poté, co byl nalezen kompromis s Evropským parlamentem. V souvislosti s hledáním nového institucionálního rámce bylo dále rozhodnuto o tzv. dvoukolejném přístupu, který spočívá v úsilí o dosažení konkrétních výsledků v rámci stávajících smluv a současně v rozvíjení reformního procesu EU. Finské předsednictví ve 2. polovině roku 2006 se soustředilo na konkrétní projekty a politiky EU, a to zejména v oblastech konkurenceschopnosti, energetiky, spravedlnosti a vnitra, vnější politiky a transparentnosti rozhodovacího procesu. Ke konkrétním výsledkům můžeme přičíst např. dohodu o legislativním rámci pro chemikálie (REACH) či Směrnici o službách na vnitřním trhu.

Vnější působení EU v roce 2006, tj. další rozvoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně několika operací v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky, přispělo k pozitivnímu vnímání Unie jako respektovaného globálního hráče.

Rozšíření Evropské unie

Rok 2006 znamenal úspěšné zakončení pátého rozšíření EU. K 1. 1. 2007 přistoupily k Evropské unii Bulharsko a Rumunsko, a rozšířily tak počet stávajících členských států na

27. Zároveň pokračovala přístupová jednání s Chorvatskem a Tureckem. Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM) byla Evropskou radou vyzvána ke zrychlení tempa reforem v rámci svého kandidátského statusu.

Členské státy dále vedly strategickou debatu týkající se rozšíření EU, a to na základě dokumentu Evropské komise (EK) z 8. 11. 2006 „Strategie rozšíření a hlavní výzvy v letech 2006 – 2007“. Předmětem diskuse byla rovněž kapacita Unie integrovat nové členy („integrační kapacita“). Závěry Evropské rady (ER) z prosince 2006 potvrdily celkový přínos rozšiřovacího procesu a připomenuly tři základní principy, tj. konsolidace, kondicionality a komunikace. (Tyto principy navrhovala Evropská komise členským státům uplatňovat v přístupu k dalšímu rozšiřování EU již od listopadu 2005.) Principy konsolidace (plnění dosavadních, zejména politických závazků ze strany EU a nepřijímání dalších) a kondicionality jsou zohledněny v současných „pravidlech hry“ přístupového procesu Chorvatska a Turecka mj. prostřednictvím tzv. benchmarks, tj. podmínek pro otevření/uzavření jednotlivých vyjednávacích kapitol. Ze závěrů ER dále vyplynulo, že schopnost EU integrovat nové členy je podmíněna efektivním fungováním celé EU, pokračováním integrace, efektivními institucemi a zajištěním financování společných politik.

Česká republika podpořila potvrzení stávajících závazků Unie vůči „zemím v rozšiřovacím procesu“. Současně prosazovala, aby vůči jednotlivým kandidátským a potenciálně kandidátským zemím byl uplatňován diferenciovaný přístup v souladu s tím, jak postupují ve svých reformách (tzv. princip vlastních zásluh – „own merits“). Pokud jde o „integrační kapacitu“, ČR zdůrazňovala, že by neměla představovat nové kritérium pro kandidátské země, ale měla by být především zodpovědností samotné EU.

Bulharsko a Rumunsko

V roce 2006 pokračovala ratifikace smlouvy o přistoupení Bulharska a Rumunska do EU. Jako poslední členský stát ji koncem listopadu ratifikovalo Německo.

Dne 26. 9. 2006 vydala Evropská komise zprávu o stavu připravenosti Bulharska a Rumunska na členství v EU. EK ve zprávě poukázala na připravenost obou zemí vstoupit do EU k 1. 1. 2007, nicméně upozornila i na přetrvávající problémy v některých oblastech. V případě Bulharska šlo o soudnictví, boj proti korupci, organizovaný zločin, praní špinavých peněz, integrovaný administrativní a kontrolní systém v zemědělství, zpracování živočišného odpadu (v souvislosti s nemocí TSE - transmisibilní spongiformní encephalopatií) a finanční kontrolu. U Rumunska byly jako problémové oblasti označeny soudnictví, boj proti korupci, integrovaný administrativní a kontrolní systém v zemědělství, platební agentury, zpracování živočišného odpadu a vzájemné počítačové propojení daňových systémů.

Říjnové zasedání GAERC (General Affairs and External Relations Council, Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy) podpořilo na základě zmíněné zprávy EK ustavení monitorovacího režimu, tzv. mechanismu spolupráce a ověřování pro sledování pokroku ve stanovených problematických oblastech. V jeho rámci budou muset obě země předkládat zprávu o pokroku v daných oblastech.

Evropským komisařem za Rumunsko byl jmenován X. Xxxxx, odpovědný za mnohojazyčnost a mezikulturní dialog, a za Bulharsko X. Xxxxxx, do jejíž kompetence spadá problematika ochrany spotřebitele.

Česká republika dlouhodobě podporovala vstup obou zemí do EU k 1. 1. 2007 a jako jeden z devíti členských států plně otevřela svůj pracovní trh pro občany Rumunska a Bulharska. Kromě ČR otevřely pracovní trh ještě Finsko, Švédsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

Chorvatsko

V roce 2006 pokračovala přístupová jednání EU s Chorvatskem. Chorvatsko uzavřelo dvě kapitoly těchto jednání, a to Věda a výzkum a Vzdělání a kultura. Zároveň byly otevřeny tři nové kapitoly - Hospodářská a měnová politika, Podnikání a průmyslová politika a Celní unie.

Ve Zprávě o pokroku v jednáních s Chorvatskem za rok 2006, publikované

8. 11. 2006, ocenila Evropská komise pokračující pokrok Chorvatska ve vztahu ke všem kodaňským kritériím a implementaci Stabilizační a asociační dohody. Současně poukázala na nezbytnost urychlit tempo soudních, administrativních i ekonomických reforem, stejně jako na nezbytnost zvýšit úsilí v boji proti korupci. Chorvatsko může být dle EK nadále považováno za funkční tržní ekonomiku, která by měla být ve střednědobém horizontu schopna vyrovnat se s unijní konkurencí za podmínky, že bude realizován reformní program k odstranění zásadních slabin. EK ve své zprávě rovněž zaznamenala, že v oblasti lidských práv a ochrany menšin došlo k pokroku při naplňování standardů EU. Za závažný problém však nadále považuje pomalé řešení otázky návratu uprchlíků, přičemž zásadní nedořešenou otázkou zůstávají programy pro přibližně 9000 uprchlíků. Prioritou pro Chorvatsko musí být také řešení bilaterálních sporů, zejména v oblasti demarkace hranice, a i nadále plná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

V závěrech Evropské rady z prosince 2006 členské státy ocenily dosavadní pokrok Chorvatska a připomněly, v souladu s hodnocením v pravidelné zprávě EK, že Chorvatsko by mělo zintenzivnit úsilí v oblastech reformy justice a veřejné správy, v ekonomické reformě a v boji proti korupci. Závěry potvrdily plnou spolupráci Chorvatska s ICTY.

Česká republika vstup Chorvatska do EU dlouhodobě podporuje a je připravena mu poskytnout vlastní zkušenosti z přístupového procesu.

Turecko

V roce 2006 pokračovala i přístupová jednání EU s Tureckem. Turecko uzavřelo jednu kapitolu těchto jednání, a to Věda a výzkum. Otevřena nebyla žádná nová kapitola.

Ve Zprávě o pokroku v jednáních s Tureckem v roce 2006, publikované 8. 11. 2006, Evropská komise konstatovala, že Turecko nadále dostatečně plní kodaňské politické kritérium a pokračuje ve svém pokroku v reformách, avšak s tím, že došlo k celkovému zpomalení tempa reforem. Ke zlepšení musí dojít v oblastech svobody projevu, práv nemuslimských náboženských skupin, práv žen, odborů a v oblasti civilně-vojenských vztahů. Zpráva dále konstatovala, že došlo ke zlepšení schopnosti převzít závazky vyplývající z členství ve většině oblastí, nicméně poukázala na zaostávání plnění krátkodobých priorit přístupového partnerství v řadě oblastí (např. v oblastech volného pohybu zboží a kapitálu, veřejných zakázek, soutěžní politiky, daní, zaměstnanosti a sociální politiky, životního prostředí, volného pohybu pracovníků a služeb a rybolovu). EK rovněž Turecko upozornila, že neplnění Dodatkového protokolu rozšiřujícího platnost Ankarské (asociační) dohody na všech 10 nových členských států bude mít dopad na celkový pokrok v přístupových jednáních a že je třeba, aby učinilo co nejdříve konkrétní kroky k normalizaci bilaterálních vztahů se všemi členskými státy.

Na zasedání Evropské rady ve dnech 14. - 15. 12. 2006 rozhodly členské státy v důsledku neplnění Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě o pozastavení otevírání těch negociačních kapitol, které přímo souvisejí s plněním daného dokumentu a s dopravním embargem Turecka vůči Kypru. Jde o následujících 8 kapitol: Volný pohyb zboží, Právo na usazování a svoboda poskytování služeb, Finanční služby, Zemědělství a rozvoj venkova, Rybolov, Dopravní politika, Celní unie a Vnější vztahy.

V souladu s doporučením EK Evropská rada dále přijala rozhodnutí, že nebudou žádné kapitoly předběžně uzavírány, dokud Turecko nebude beze zbytku plnit Dodatkový protokol. Ty kapitoly, pro které už bylo úspěšně ukončeno analytické porovnávání slučitelnosti turecké národní legislativy s právem EU, budou moci být otevřeny.

Evropská rada rovněž vyzvala EK, aby plnění závazků Turecka vyhodnocovala ve svých pravidelných výročních zprávách, tedy v l. 2007, 2008 a 2009. Oproti návrhům některých členských států nestanovila Evropská rada nový termín, kdy členské státy znovu vyhodnotí pokrok Turecka v normalizaci jeho vztahů s Kyprem.

Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM) a další země regionu

FYROM, která v prosinci 2005 získala status kandidátské země, zpomalila s ohledem na červencové parlamentní volby své reformní tempo, což potvrdila i pravidelná zpráva EK z listopadu 2006. Evropská rada v prosinci 2006 vyzvala FYROM ke zrychlení reforem klíčových oblastí a k provedení priorit stanovených v Evropském partnerství, pokud chce dále pokročit na cestě evropské integrace.

V roce 2006 pokračovalo nadále také jednání o Stabilizační a asociační dohodě (SAD) s Bosnou a Hercegovinou a nově i s nezávislou Černou Horou. Jednání se Srbskem ohledně SAD bylo 3. 5. 2006 přerušeno z důvodu nedostatečné spolupráce s ICTY (nevydání

R. Mladiče). Dne 12. 6. 2006 byla v Lucemburku podepsána Stabilizační a asociační dohoda s Albánií.

Česká republika podporuje potvrzení stávajících závazků Unie vůči zemím západního Balkánu. Evropská perspektiva zemí tohoto regionu bude nejspíše jedním z prioritních témat českého předsednictví v Radě EU v 1. pololetí 2009.

Smlouva o Ústavě pro Evropu a diskuse o novém institucionálním rámci EU

13. a 14. členský stát Estonsko (9. 5. 2006) a Finsko (v závěru svého předsednictví v Radě EU, 5. 12. 2006), obě země parlamentní cestou bez vyhlášení referenda. Řady členských států, které evropskou ústavní smlouvu ratifikovaly, navíc rozšířily Bulharsko a Rumunsko (15. a 16. členský stát), které ji schválily prostřednictvím své Přístupové smlouvy.

Rakouské předsednictví v Radě EU v 1. pol. roku 2006 si za jednu z hlavních priorit vytyčilo vypracovat do červnového summitu EU „cestovní mapu“, jak v otázce ratifikace evropské ústavní smlouvy postupovat dál. Neformální setkání ministrů zahraničních věcí, tzv. Gymnich, v rakouském Klosterneuburgu (27. – 28. 5. 2006) a následně červnové zasedání Evropské rady (15. – 16. 6. 2006) však ukázaly, že v otázce pokračování ratifikace evropské ústavní smlouvy a dalšího směřování institucionální reformy EU přetrvává mezi členskými státy výrazná neshoda. Na zasedání ER tak byl schválen kompromisní návrh rakouského předsednictví, dle kterého by se EU v následujícím období měla paralelně s procesem ratifikace evropské ústavní smlouvy zaměřit na dosažení konkrétních výsledků v rámci stávajících smluv (tzv. Evropa projektů). Ze závěrů Evropské rady dále vyplynulo, že německé předsednictví v Radě EU v 1. polovině roku 2007 zhodnotí stav jednání ohledně evropské ústavní smlouvy s tím, že jeho zpráva poslouží jako základ pro rozhodnutí o dalším postupu v reformním procesu v EU a že o budoucnosti tohoto procesu by mělo být rozhodnuto nejpozději do konce roku 2008. Evropská rada dále požádala, aby 25. 3. 2007 byla v Berlíně při příležitosti 50. výročí podpisu Římských smluv přijata tzv. Berlínská

deklarace, jejímž cílem bude zhodnotit dosavadní výsledky integrace v Evropě, potvrdit hodnoty EU, ale i vytyčit nové cíle EU do budoucna.

Česká republika na této Evropské radě položila důraz na pragmatická řešení směřující k realizaci specifických projektů a vyjádřila podporu prodloužení reflexního období i podporu pro posunutí definitivního rozhodnutí o evropské ústavní smlouvě do konce roku 2008.

Finské předsednictví ve 2. polovině roku 2006 se soustředilo především na konkrétní projekty a politiky EU, a to zejména v oblastech konkurenceschopnosti, energetiky, spravedlnosti a vnitra, vnější politiky a transparentnosti rozhodovacího procesu. V souvislosti s institucionální reformou EU provedlo Finsko důvěrné konzultace s jednotlivými členskými státy a výsledky těchto konzultací předalo německému předsednictví.

Na zasedání Evropské rady v Bruselu 15. 12. 2006 proběhla o institucionální reformě EU krátká diskuse. Závěrečný dokument potvrdil závěry červnového zasedání Evropské rady. Reflexní období lze s koncem roku 2006 považovat za uzavřené, německé předsednictví v 1. polovině roku 2007 již povede konkrétní konzultace a jednání na pracovní i politické úrovni s cílem dosáhnout konsenzu členských zemí ohledně řešení nového institucionálního uspořádání Evropské unie.

Finanční rámec EU na léta 2007 – 2013

Česká republika i v roce 2006 pokračovala v aktivním přístupu při prosazování svých zájmů, čímž zhodnotila výsledky svého tříletého diplomatického úsilí ve finanční oblasti. Na Evropské radě v prosinci 2005 členské státy dosáhly politické dohody o finanční perspektivě EU na léta 2007 – 2013, která stanovila výdaje EU v letech 2007 – 2013 ve výši 862 mld. EUR. V návaznosti na tuto skutečnost pokračovala v roce 2006 další vyjednávání s cílem uzavřít tzv. Meziinstitucionální dohodu mezi zástupci Evropského parlamentu (EP), Rady a Evropské komise. Tato dohoda zakotvuje způsob spolupráce mezi EP, Radou a EK v období 2007 – 2013 při každoroční přípravě rozpočtů a reakci na neočekávané události. Její uzavření bylo nutným předpokladem pro schválení veškeré navazující legislativy pro jednotlivé politiky EU na nadcházející sedmileté období.

rozhodnutí o vlastních zdrojích, zohledněný o závěry Evropské rady z prosince 2005 a zejména o snížení příspěvků výrazných čistých plátců a úpravu výpočtu rabatu Velké Británie.

Po dlouhých jednáních se kompromis podařilo nalézt až ve čtvrtém kole trialogu mezi zástupci EP, Rady a EK dne 4. 4. 2006. Problematickými body, ke kterým bylo nutné nalézt shodu mezi EP a Radou, byly zejména otázka navýšení objemu finanční perspektivy, výraznější posílení flexibility finančního rámce, či deklarace o revizi finanční perspektivy.

V rámci uzavření Meziinstitucionální dohody došlo (nad rámec dohody z prosince 2005) ke zvýšení celkového objemu prostředků o 4 mld. EUR, které jsou určeny především na plnění lisabonských cílů. Čisté navýšení objemu finanční perspektivy však činí necelé 2 mld. EUR - finanční rámec byl navýšen z 862,4 mld. EUR na 864,3 mld. EUR. Zbylé cca 2 mld. EUR byly získány díky vyvedení Rezervy pro mimořádné události ve výši cca 1,5 mld. EUR mimo finanční perspektivu a snížením administrativních nákladů EK o 0,5 mld. EUR během sedmiletého období.

Z pohledu České republiky je pozitivní, že byly finančně posíleny dvě důležité položky rozpočtu EU, a to celoživotní vzdělávání a Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Text dohody byl doplněn o Řádné finanční řízení (část III), zahrnující mj. ustanovení o kontrole hospodaření s prostředky EU členskými státy. ČR rovněž vítá, že do této části bylo zařazeno také ustanovení o možnosti přesunů rozpočtových závazků roku 2007 do následujících let v případě, že legislativa pro strukturální fondy nebo samotné operační programy budou schváleny až po 1. 1. 2007.

České republice se také podařilo prosadit, aby závazky Fondu soudržnosti, které byly pozastaveny ze strany EU v důsledku neplnění povinností v rámci procedury nadměrného deficitu, bylo možné převést do dvou následujících let (nikoliv jen do roku následujícího). Tím bude zajištěno, že ČR v případě pozastavení čerpání prostředků z tohoto fondu z rozpočtových důvodů neztratí na uvedené prostředky nárok.

Jednou z příloh dohody je také deklarace k revizi finanční perspektivy, která by měla zahrnout všechny aspekty rozpočtu EU, včetně Společné zemědělské politiky a systému vlastních zdrojů. Tato revize by měla být zahájena zprávou EK, jejíž předložení je plánováno na léta 2008 – 2009, což zahrnuje období, kdy bude ČR předsedat Radě EU (1. pololetí 2009).

Politika ekonomické a sociální soudržnosti Evropské unie

V oblasti ekonomické a sociální soudržnosti v roce 2006 usilovala česká zahraniční politika, jak již bylo výše uvedeno, především o schválení Meziinstitucionální dohody o podobě finanční perspektivy EU na léta 2007-13. Nalezení shody o podobě této dohody zároveň umožnilo dosáhnout schválení textů pěti souvisejících nařízení.

Tato nařízení vytvářejí legislativní rámec pro využívání prostředků České republiky ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v období 2007-13. Jedná se o tyto návrhy:

• Nařízení Rady o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti;

• Nařízení Rady o Fondu soudržnosti;

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR);

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu (ESF);

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

Významnou událostí roku bylo neformální setkání ministrů pro regionální politiku, konané 24. 11. 2006 v Bruselu, na téma zahrnutí inovací do procesu přípravy národních programových dokumentů. V rámci tohoto setkání byla prezentována nová iniciativa

„Regiony pro hospodářskou změnu“, jejímž cílem je vytvoření sítě spolupracujících regionů, které budou schopny nalézt osvědčené postupy a šířit je mezi regiony.

Tyto úspěšné výsledky jednání, dosažené i díky úsilí českých diplomatů, budou mít pozitivní vliv na ekonomiku České republiky, zvýšení její konkurenceschopnosti a snížení rozdílů mezi regiony.

Zemědělská politika Evropské unie

Česká republika, podobně jako v roce 2005, podporovala v zásadě větší liberalizaci zemědělství, v rámci reformy SZP celkové zjednodušení legislativy a nižší administrativní zatížení, takže měla blíže spíše k liberálnímu křídlu EU. Co se týče dalšího vývoje zemědělské politiky EU ve vztahu k WTO, lze očekávat změny vedoucí ke zlepšení přístupu na trh pro třetí země, výrazné snížení všech forem vývozních subvencí do roku 2009, včetně jejich úplného odstranění do roku 2013, a podstatné snížení domácích podpor narušujících obchod.

Do popředí SZP Evropské unie se dostává otázka rozvoje venkova a venkovských oblastí. Lze očekávat, že význam této problematiky se bude i nadále zvyšovat. Od roku 2007 začne fungovat nový fond – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – v rámci něhož budou zjednodušeny finanční pravidla a kontrola a řízení programů rozvoje venkova. Pro ČR je prioritní oblastí finanční podpora směřující k udržení zemědělců na venkově a v méně příznivých oblastech (Less Favoured Areas, LFA) prostřednictvím zemědělsko- environmentálních (agro-envi) programů a podpor hospodaření v LFA nebo v oblastech Natura 2000. Důležitá je také podpora mladých zemědělců, aby se předešlo odlivu mladých lidí do měst. Neméně významná je rovněž podpora regionálních zvláštností a odlišností, řemesel a agroturistiky.

V rámci zjednodušení legislativy se v roce 2006 začalo připravovat jediné společné nařízení EU slučující všech 21 zemědělských komoditních organizací trhu (hlášení, refundace, tarify apod.). Na jeho základě by měly být zrušeny stovky stávajících předpisů a nařízení. Jednotlivé společné organizace trhu (SOT) se zemědělskými produkty však procházejí také samostatnými reformami. Od 1. 7. 2006 vstoupila v platnost schválená reforma trhu s cukrem, což se následně velmi bolestně dotklo i ČR. Nadnárodní společnost

Eastern Sugar oznámila svůj odchod z ČR, včetně záměru uzavřít 3 cukrovary a odevzdat proti finanční kompenzaci zpět EK svou cukernou kvótu, která představuje téměř čtvrtinu cukerné kvóty celé ČR. Závěrem roku 2006 se začal řešit a diskutovat návrh EK týkající se reformy SOT vína. Návrh reformy SOT ovoce a zeleniny, který měl být původně také diskutován v druhé polovině roku během finského předsednictví, byl přesunut do roku 2007.

Energetika

Rok 2006 byl rokem zásadním pro budoucnost evropské energetické politiky. Dění na evropské scéně bylo do značné míry ovlivněno událostmi na mezinárodní scéně, zejména novoročním sporem mezi Ruskem, Ukrajinou a Moldavskem o cenách za dodávky a tranzit zemního plynu. Energetika se dostala do popředí diskusí na nejvyšší politické úrovni jak na poli komunitárním, tak i na jiných fórech. Byla jedním z hlavních témat mj. na všech zasedáních Evropské rady v roce 2006 (březen, červen a prosinec v Bruselu, říjen v Lahti), na summitu EU-Rusko v Soči v květnu 2006 a na summitu G8 v Petrohradě v červenci 2006.

Evropská rada v březnu 2006 přijala k energetice obsáhlé závěry, které lze pokládat za základ evropské energetické politiky. Důležitým podkladovým dokumentem pro toto zasedání byla Zelená kniha o evropské strategii pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energetiku, kterou schválila Evropská komise 8. 3. 2006. Další zasedání Evropské rady se zaměřila na vybrané aspekty energetické politiky, zejména na oblast vnějších vztahů. Neformálního summitu v Lahti se diskuse o energetice kromě šéfů států a vlád členských států EU zúčastnil i prezident RF V. Putin. Došlo mj. ke schválení ustavení sítě evropských korespondentů pro energetickou bezpečnost, která by měla začít fungovat od počátku roku 2007.

Schengenská spolupráce

Vstupem do EU převzala ČR tzv. schengenské acquis v plném rozsahu s tím, že předpisy byly rozděleny do dvou kategorií podle data jejich implementace. Schengenské acquis kategorie 1 bylo plně implementováno ke dni vstupu ČR do EU; schengenské acquis

kategorie 2, které souvisí se zrušením kontrol na vnitřních hranicích, bude aplikováno v České republice až na základě rozhodnutí Rady, vydaného po konzultaci s EP, o plném zapojení České republiky do schengenského systému.

Rok 2006 byl ve znamení dokončování příprav, jak ze strany členských států, tak ze strany EK, zaměřených na možnost rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy podle schváleného harmonogramu, tj. v roce 2007. V září 2006 však Evropská komise informovala o výrazném zpoždění výstavby Schengenského informačního systému II (tj. modernizovaného a rozšířeného stávajícího Schengenského informačního systému I+) s tím, že k jeho zprovoznění by mělo dojít v létě 2008 a k rozšíření schengenského prostoru až počátkem roku 2009.

Na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. 12. 2006 došlo ke schválení aplikace SISone4ALL a termínu pro rozšíření Schengenu (tj. zrušení kontrol na pozemních a mořských hranicích k 31. 12. 2007 a zrušení kontrol na vzdušných hranicích nejpozději do konce března 2008). Závěry Rady uvádí, že ke zrušení pozemních hranic by mělo dojít na konci roku 2007 za předpokladu, že bude včas vybudován SISone4ALL a nové členské státy splní všechny požadavky schengenského acquis.

V roce 2006 proběhlo hodnocení připravenosti členských zemí, včetně České republiky. V průběhu roku 2006 byla ČR hodnocena ve čtyřech sledovaných oblastech, a to v oblasti policejní spolupráce, ochrany dat, vzdušných hranic a ve vízové oblasti. ČR tak potvrdila schopnost splnit všechny požadavky schengenského acquis.

Lisabonská strategie

optimisticky, a to zejména s ohledem na pokrok v oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací, zlepšování regulace a podnikatelského prostředí.

Vnitřní trh Evropské unie

Od vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu EU, umožňujícího volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a osob. Vnitřní trh zahrnoval v roce 2006 trhy celkem 28 členských zemí EU a Evropského hospodářského prostoru (EHP). Předpokladem pro úspěšné fungování vnitřního trhu je důsledná aplikace unijní legislativy, zejména transpozice směrnic vnitřního trhu. Úroveň transpozice je pravidelně vyhodnocována Evropskou komisí. V roce 2006 se snížil deficit transpozice směrnic vnitřního trhu u ČR na úroveň 1,6 %.

K mimosoudnímu řešení sporů a k odstraňování překážek na vnitřním trhu slouží síť kontaktních míst SOLVIT, která vznikla v roce 1997. Centrum SOLVIT vzniklo v ČR k 1. 5. 2004 a patří mezi nejaktivnější v celé Evropské unii. Za rok 2006 řešilo celkem 51 případů, ze kterých 85 % bylo úspěšně vyřešeno. Nejvíce tomu tak bylo v oblasti sociálního zabezpečení, dále v oblasti přístupu na trh služeb, přístupu na trh výrobků, uznávání odborných kvalifikací, v oblasti daní, hraničních kontrol a udělování víz.

Některé členské státy uplatňovaly i v průběhu roku 2006 vůči ČR přechodné období na volný pohyb pracovních sil. K 1. 5. 2006 skončila první etapa přechodného období, které je možné uplatňovat maximálně 7 let s vyhodnocením po 2, 3 a 2 letech. (Přechodné období vůči ČR musí být tak odstraněno nejpozději k 1. 5. 2011.) K datu vstupu ČR do EU nezavedly přechodné období Irsko, Švédsko a Velká Británie. V průběhu 1. dvouleté fáze přechodného období byl pracovní trh uvolněn ve Finsku, Portugalsku, Řecku a Španělsku (ze zemí ESVO/EHP také na Islandu) a v červenci 2006 také v Itálii. Řada dalších zemí EU se rozhodla přechodné období na volný pohyb pracovních sil zachovat i po 1. 5. 2006, ale zároveň usnadnit a zkrátit administrativní procedury související s udělením pracovních povolení (Dánsko), nebo uvolnit přístup na místní pracovní trhy pouze v sektorech s významným nedostatkem pracovních sil (Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko). Přechodné období v plném rozsahu nadále uplatňují Německo a Rakousko.

předcházelo několik let složitých a náročných vyjednávání. Dohoda bude muset být ještě schválena vládami členských států EU a jejich parlamenty. Konečnou legislativu lze považovat za mírné vítězství zástupců chemického průmyslu.

28. 12. 2006. Transpoziční lhůta směrnice byla stanovena na 3 roky.

Obchodní styky se zeměmi Evropské unie

Obchodní vztahy s členskými státy Evropské unie jsou z pohledu objemu vývozu a dovozu pro českou ekonomiku klíčové. Růstu vývozu českých firem do zemí EU pomáhá dopravní dosažitelnost jednotlivých trhů, neexistence obchodních překážek, uznávání českých norem, uplatňování práva, rovná soutěž a posilující prestiž České republiky. Většina podnikatelské veřejnosti považuje i do budoucna trh EU za primární oblast vývozu zboží, služeb, spolupráce a zakládání společných podniků.

Vývoz do zemí EU se v posledních 3 letech pohyboval okolo 80 % z celkového vývozu ČR. Pro české vývozce je trh EU příležitostí ověřit si konkurenceschopnost produkce, zvyšovat výrobní potenciál a inovovat program. Zahraniční firmy ve zvýšené míře využívají levnějších domácích vstupů převáděním kompletních výrob či operací do ČR.

Na společný trh proudí z ČR převážně výrobky s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou dopravní prostředky, sofistikované strojírenské výrobky, počítačová technika, výrobky zpracovatelského průmyslu a speciální technologie. V rámci posilování celkové konkurenční schopnosti Evropské unie poroste v budoucnu trh se službami, což staví před naše firmy výzvu aktivního vlivu na vytváření obchodní politiky EU.

Evropský hospodářský prostor (EHP)

Dohoda o účasti v EHP byla sjednána v návaznosti na smlouvu o přistoupení k EU jako akt, jehož smluvními stranami jsou všichni stávající členové EHP, Evropské společenství a všech deset nových členských států EU. Dohoda o EHP tak sjednocuje 25 členských států EU a 3 státy EHP (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) do jednoho vnitřního trhu.

V průběhu roku 2006 byla věnována pozornost otázce vstupu Bulharska a Rumunska do EHP v souvislosti s jejich připravovaným vstupem do EU k 1. 1. 2007. Dále byla projednávána problematika vzájemné spolupráce s Lichtenštejnským knížectvím a Švýcarskou konfederací v oblastech schengenské spolupráce, azylové problematiky a boje proti finančním podvodům. V neposlední řadě byla v centru pozornosti otázka finančních instrumentů, zvláště pak švýcarského finančního instrumentu (na odbourávání ekonomických a sociálních nerovností v 10 nových členských státech EU, včetně ČR), o kterém proběhlo ve Švýcarsku referendum 26. 11. 2006 s pozitivním výsledkem.

Vnější vztahy Evropské unie se třetími zeměmi v oblasti prvního a třetího pilíře

V oblasti multilaterální obchodní politiky EU a v jejím rámci i politiky České republiky v průběhu roku 2006 měla být klíčovou oblastí mnohostranná obchodní jednání o Rozvojové agendě z Dauhá (Doha Development Agenda, DDA). Oproti původním očekáváním se však nepodařilo pokročit při stanovení jednotlivých modalit liberalizace mezinárodního obchodu, a to zejména v oblasti zlepšení podmínek pro přístup na trh nezemědělských výrobků (Non-Agriculture Market Access, NAMA) a v oblasti snižování podpor domácím zemědělských výrobcům. V červenci 2006 byla jednání o DDA fakticky zmražena. Česká republika podporovala a podporuje i nadále myšlenku co nejrychlejšího obnovení jednání o DDA, které považuje za jednu ze svých hlavních priorit v oblasti mezinárodní obchodní politiky.

V roce 2006 pokračovala v návaznosti na Rozvojovou agendu z Dauhá jednání o dohodách o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements, EPAs) se zeměmi Afriky, Karibské oblasti a Pacifiku (AKT, anglicky African, Caribbean and Pacific Region – ACP), které jsou předpokladem postupné integrace těchto zemí do světové ekonomiky. Česká republika se do těchto jednání aktivně zapojila a podpořila zahrnutí Jihoafrické republiky do EPAs za podmínky vytvoření separátního obchodního režimu. ČR

plně podporovala podstatu a cíle spolupráce EU se zeměmi ACP v obchodně-ekonomické oblasti tak, jak jsou stanoveny v Dohodě z Cotonou a její revizi.

Další oblastí, na níž se Česká republika významně podílí, je příprava smluv o volném obchodu se zeměmi ASEAN, Korejskou republikou a Indií a asociačních dohod se zeměmi Andské skupiny a Střední Ameriky. V oblasti dvojstranných vztahů mezi EU a státy Latinské Ameriky byl nejvýznamnější událostí roku 2006 květnový Vídeňský summit hlav států a ministrů zahraničních věcí a obchodu 60 zemí Evropské unie, Latinské Ameriky a Karibské oblasti.

Obchodní vztahy byly součástí projednávání a slaďování textů stabilizačních a asociačních dohod se Srbskem, nově osamostatnivší se Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou.

Česká republika podporovala integrační proces v oblasti Balkánu a posílení evropské perspektivy pro jeho země. Jedním z řady opatření bylo sjednání nové Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA), která byla podepsána v Bukurešti dne 19. 12. 2006. Nahradila značné množství dvoustranných, často funkčně nepropojených dohod o volném obchodu mezi jednotlivými balkánskými státy. Česká republika pro úspěšnou realizaci této dohody nabídla vlastní zkušenosti z formování původní CEFTA v polovině 90. let 20. století. Signatáři dohody se staly Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, FYROM, Moldavsko, Černá Hora, Rumunsko a Srbsko. Bulharsko a Rumunsko vzhledem k přijetí za členy EU dohodu vzápětí opustily. Dohoda má vstoupit v platnost po její ratifikaci jednotlivými členskými státy od 1. 5. 2007.

ČR a rozvojová politika Evropské unie

Evropská unie je v současnosti největším světovým poskytovatelem pomoci rozvojovým zemím. Po roce 2005, v jehož průběhu bylo přijato několik klíčových rozhodnutí a závazků determinujících další vývoj v poskytovaní pomoci, byl rok 2006 soustředěn na implementaci těchto závazků.

Členské státy a Evropská komise společně potvrdily závazky o navyšování pomoci, jež byly přijaty v souvislosti se závěry Světového summitu z roku 2005. Pro ČR to tedy znamená usilovat o navýšení objemů věnovaných na zahraniční rozvojovou spolupráci na úroveň 0,17 % HND do roku 2010 a 0,33 % HND do roku 2015. Dále se v závěrech Rady

k této problematice EU zavázala k postupnému naplňování principů tzv. Pařížské agendy k efektivitě pomoci. Bylo dosaženo dohody o postupu v otázkách harmonizace a sbližování praxe rozvojové spolupráce, posílení koordinace mezi dárci, dělby práce a komplementarity mezi nimi.

Důležitým tématem, a to zejména v rámci finského předsednictví, byla koherence politik pro rozvoj. V roce 2006 bylo přijato několik konkrétních opatření s cílem posílení koherence ostatních - nerozvojových - politik s politikou rozvojovou. Finské předsednictví se věnovalo kromě obecné roviny této problematiky také vztahům rozvojové spolupráce s vybranými vnějšími politikami EU. V rámci této iniciativy bylo poprvé v rámci EU uspořádáno společné zasedání Rady ministrů pro obchod a Rady ministrů pro rozvoj, jež přijalo závazky v oblasti pomoci obchodu (tzv. Aid for Trade). Dalším aktuálním tématem koherence politik v roce 2006 byl vztah migrace a rozvoje, především v souvislosti s konáním dialogu OSN na nejvyšší úrovni v New Yorku a konference EU-AU (Africká unie) k migraci a rozvoji v Libyi (Tripolis).

V roce 2006 byla také dokončena ambiciózní reforma struktury finančních nástrojů vnějších akcí Evropské unie. V souladu se snahami o zefektivnění činnosti institucí Evropské unie byly předloženy návrhy nových nařízení, jež by snížily počet nástrojů vnějších akcí na méně než deset. Po složitých jednáních mezi členskými státy a v rámci spolurozhodovací procedury také s Evropským parlamentem byla do konce roku 2006 přijata všechna nařízení potřebná k ustavení nových nástrojů vnějších akcí EU. Mezi nejvýznamnější z těchto nástrojů patří nástroj pro rozvojovou spolupráci, který se s výjimkou zemí regionu Afriky, Karibiku a Tichomoří věnuje všem rozvojovým regionům světa, dále nástroj pro evropské sousedství a partnerství, nástroj předvstupní pomoci pro kandidátské a přidružené země, nástroj pro podporu lidských práv a demokracie ve světě, nástroj stability, nástroj pro humanitární pomoc atd.

Česká republika na sebe vstupem do EU přijala závazky i v oblasti rozvojové politiky se zeměmi AKT. Přistoupením k Dohodě z Cotonou získala ČR platformu pro vztahy se zeměmi AKT, zejména s menšími zeměmi Karibiku a Pacifiku, se kterými doposud nemá smluvně upravené vztahy (v minulosti měla standardním způsobem ze 79 států smluvně upravené vztahy pouze s 37 státy AKT). Dohoda z Cotonou staví na několika desetiletích spolupráce mezi Evropou a zeměmi AKT. Ústředním cílem Dohody z Cotonou je zmírnění chudoby, dále pak posilování politické dimenze, otevírání partnerství vůči občanské

společnosti, rozvoj systému obchodně-ekonomické spolupráce a zdokonalování finančních aspektů spolupráce. Ze 79 zemí AKT patří více než polovina mezi nejméně rozvinuté země světa.

Naplňování rozvojových programů v zemích AKT se realizuje prostřednictvím finančních zdrojů Evropských rozvojových fondů (ERF, anglicky European Development Fund – EDF). V roce 2006 byla podepsána Vnitřní dohoda o financování 10. EDF a od

1. 1. 2008 bude zahájena činnost tohoto fondu, do nějž budou poprvé přispívat i nové členské státy EU. Celková částka 10. EDF je 22,7 mld. EUR pro období 2008 – 2013. Česká republika se bude podílet na financování 10. EDF částkou 115,678 mil. EUR (tj. cca 3,5 mld. Kč). Pro ČR, resp. soukromé společnosti, nevládní organizace apod. se zároveň poprvé otevírá možnost podílet se na realizaci rozvojových projektů financovaných z prostředků EDF ve všech zemích AKT.

Vzhledem k tomu, že tyto nástroje jsou financovány z prostředků EU, na nichž se Česká republika podílí, je také v zájmu ČR zajistit jejich efektivní fungování a implementaci, a to například i prostřednictvím většího zapojení českých soukromých a nevládních subjektů.

Zastupování České republiky před soudními orgány Společenství

Zastupování České republiky před soudními orgány Společenství, tj. Soudním dvorem ES, Soudem prvního stupně a Soudem pro veřejnou službu (souhrnně „Evropský soudní dvůr“), zajišťuje od vstupu ČR do EU ministerstvo zahraničních věcí, v jehož rámci je výkonem této agendy pověřen vládní zmocněnec (usnesením vlády ČR č. 422 z 5. 5. 2004 jím byl jmenován T. Boček). Jeho činnost je vymezena usnesením vlády ČR č. 113 ze 4. 2. 2004 o Statutu vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem ES a Soudem prvního stupně. Usnesením vlády ČR č. 435 z 13. 4. 2005 byla jeho pravomoc rozšířena rovněž na zastupování ČR před Soudním dvorem Evropského sdružení volného obchodu.

Výbor vládního zmocněnce, mezirezortní poradní a konzultační orgán, se v roce 2006 scházel na pravidelných zasedáních přibližně jednou měsíčně. Jeho prostřednictvím vládní zmocněnec informoval jednotlivé rezorty o vývoji případů před soudními orgány Společenství a o vyjádřeních ČR v jednotlivých kauzách. Dále byly na zasedáních výboru diskutovány zejména otázky týkající se problematické transpozice komunitárních předpisů a připravované reformy soudních orgánů ES.

V roce 2006 bylo proti České republice nově zahájeno 64 tzv. řízení o porušení Smlouvy (řízení o porušení komunitárního práva), jejichž prostřednictvím dbá EK na dodržování acquis communautaire ze strany členských států. Oproti roku 2005 se jedná o mírný pokles nově započatých řízení (v roce 2005 bylo zahájeno 72 řízení); celkový počet řízení zahájených proti ČR od doby vstupu do EU do konce roku 2006 činil 281 případů. Z těchto případů se podařilo značnou část zastavit před tím, než se dostaly do fáze žaloby k Evropskému soudnímu dvoru - ke konci roku 2006 tak činil počet probíhajících řízení 45, z toho 23 řízení se k tomuto datu nacházelo v první procesní fázi (formální upozornění), 19 řízení ve druhé procesní fázi (odůvodněné stanovisko) a 3 řízení ve fázi žaloby před Evropským soudním dvorem.

V roce 2006 dospěla první řízení vedená proti ČR do fáze žaloby – z celkem 4 podaných žalob se podařilo docílit v jednom případě zpětvzetí žaloby. V žádném z probíhajících 3 řízení ve fázi žaloby před Evropským soudním dvorem nebyl ke dni

31. 12. 2006 vynesen rozsudek.

Důvodem zahájení nových řízení proti České republice v roce 2006 bylo ze 2/3 neprovedení včasné transpozice komunitárních předpisů (celkem 43 případů) a z 1/3 namítaný věcný rozpor s komunitárním právem (celkem 18 případů). Z významných řízení s věcným obsahem zahájených v roce 2006 lze jmenovat např. namítanou chybnou aplikaci sazby DPH na dětské pleny, namítaný diskriminační přístup při výběrovém řízení na veřejnou zakázku na dodávku tramvají pro statutární město Brno, stanovení podmínky státního občanství pro výkon povolání notáře, údajnou diskriminaci cizinců při vstupu do muzeí, chybnou aplikaci zákazu reklamy na tabákové výrobky či namítanou chybnou implementaci směrnic z oblasti liberalizace trhu s elektřinou a plynem, resp. směrnic z oblasti ochrany životního prostředí ve vnitrostátním právním řádu.

V řízeních o předběžné otázce, kterými se národní soudy členských států obracejí na Soudní dvůr ES s dotazem na výklad určitého ustanovení aktu komunitárního práva, obdržel vládní zmocněnec v roce 2006 celkem cca 500 podání v přibližně 350 řízeních. Vládní zmocněnec se aktivně účastnil řady řízení, jež se určitým způsobem týkala právního či faktického stavu v České republice, předložením vyjádření (celkem v 18 řízeních, z toho ve 14 případech se jednalo o písemné vyjádření a v 4 případech se vládní zmocněnec vyjádřil v ústní části řízení). Vyjádření směřovala mj. do oblasti obecných principů komunitárního práva, veřejných zakázek, trestního práva, životního prostředí či vnitřního trhu. V roce 2006

se na Soudní dvůr ES poprvé obrátily rovněž české soudy s předběžnou otázkou, a to celkem ve 4 případech (předběžná otázka ve věci C-437/05 Vorel byla okresním soudem v Českém Krumlově předložena již na konci roku 2005, ale publikována v Úředním věstníku EU a doručena vládnímu zmocněnci byla až na počátku roku 2006). Vládní zmocněnec předložil ve všech těchto případech vyjádření za ČR.

Česká republika a Společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie

Česká republika vnímá své zapojení do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (SZBP) jako integrální součást svého členství v EU. V průběhu roku 2006 se ČR plně podílela na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU, a to na úrovni pracovních skupin, v Politickém a bezpečnostním výboru EU (COPS), ve Výboru stálých představitelů (COREPER) a na schůzkách politických ředitelů a evropských korespondentů. Česká republika se účastnila zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) na úrovni ministrů zahraničních věcí, neformálních schůzek ministrů zahraničních věcí (Gymnich) a některých schůzek EU se třetími zeměmi, např. Ruskem, USA, se zeměmi Latinské Ameriky či v rámci Euro-středomořského partnerství.

Na všech výše zmíněných fórech se Česká republika snažila plně a konstruktivně využívat svůj status člena EU. V pracovních skupinách se podílela na přípravě materiálů pro Radu EU a na výměně informací, v COPS na přípravě stanovisek k aktuálním zahraničněpolitických otázkám. Dále se spoluúčastnila přípravy a následné implementace nástrojů SZBP, kterými jsou deklarace a demarše předsednictví a společné postoje a akce Rady EU. Česká republika se účastnila spolupráce zastupitelských úřadů členských států EU ve třetích zemích a podílela se na vypracování hodnotících, situačních a doporučujících zpráv týkajících se třetích zemí. Intenzivní politický dialog probíhal rovněž na půdě mezinárodních organizací (především OSN, OBSE), kde ČR koordinovala své postoje s pozicemi ostatních členských zemí EU s cílem prosazování unijních politik.

směrnicích, dialog se třetími stranami, začlenění lidskoprávních klauzulí do bilaterálních dohod a v neposlední řadě politickou vůli k jejich prosazování.

Vrcholem za rakouského předsednictví se stal summit EU-USA (21. 6. 2006 ve Vídni), na němž bylo mj. dohodnuto obnovení dialogu s USA v oblasti změny klimatu a posílení strategické spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti a ekonomického partnerství. Během finského předsednictví se již tyto aktivity začaly realizovat (první jednání dialogu na vysoké úrovni ke změně klimatu a energetice, v pořadí druhé jednání ekonomických ministrů).

Mezi otázkami diskutovanými na summitu EU-USA, ale také v kontaktech s Kanadou byl rovněž problém nerecipročního vízového režimu, který obě země uplatňují vůči některým členským státům EU (včetně ČR). ČR prosazovala, aby se toto téma otevíralo při všech vhodných příležitostech, včetně summitů, a aby závazky USA a Kanady na odstranění vízové povinnosti byly co nejkonkrétnější.

Vztahy s Kanadou byly v průběhu obou předsednictví poznamenány zrušením summitu EU-Kanada. V květnu 2006 byla také přerušena jednání o dohodě o podpoře obchodu a investic, a to do doby, než bude vyjasněn status jednání o Rozvojové agendě z Dauhá v rámci WTO.

v období před volbami, ke změně postoje EU v otázce obnovení jednání o SAD však nedošlo. Unie ukončila jednání o Stabilizační a asociační dohodě s Albánií (podepsána v červnu 2006) a dále pokračovala v jednáních s Bosnou a Hercegovinou, zahájených koncem roku 2005.

Další významnou prioritou SZBP vůči západnímu Balkánu bylo Kosovo. Evropská unie podporovala úsilí M. Ahtisaariho, zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro budoucí status Kosova. Zahájila přípravy budoucí mezinárodní struktury v Kosovu, v níž by EU měla hrát hlavní roli, a také mise ESDP na podporu právního státu. České republice se podařilo vyslat svého zástupce do přípravného týmu Mezinárodní civilní mise (ICO). V rámci jednání ke Kosovu ČR zdůrazňovala nutnost jednotného a vyváženého přístupu Evropské unie.

V březnu 2006 rakouské předsednictví připravilo neformální jednání ministrů zahraničí EU a západního Balkánu v Salcburku, na kterém byly potvrzeny závazky Soluňského summitu z června 2003 o evropské perspektivě zemí západního Balkánu. V listopadu 2006 pak v návaznosti na závěry tohoto neformálního zasedání došlo k oficiálnímu zahájení jednání o dohodách o ulehčení vízového režimu a readmisních dohodách se zeměmi západního Balkánu, jejichž co nejrychlejší uzavření ČR výrazně podporuje.

Česká republika se intenzivně zapojila také do vytváření a provádění zahraniční politiky EU vůči zemím východní Evropy, která dlouhodobě patří mezi prioritní oblasti. Ve vztazích EU–Rusko byly naplňovány strategické plány čtyř prostorů vzájemné spolupráce. Byla zahájena diskuse o uspořádání smluvních vztahů po skončení stávající Dohody o partnerství a spolupráci, která by měla nahradit tu stávající. Mandát pro jednání se však nepodařilo do konce roku 2006 přijmout. Evropská unie pokračovala v dialogu s RF o aktuálních politických otázkách, včetně energetické bezpečnosti; značná část vzájemných kontaktů byla zaměřena také na vnitropolitické otázky, zejména pak v oblasti demokracie, lidských práv a svobody médií.

V průběhu roku 2006 zahájila EU přípravy na jednání o tzv. posílené dohodě s Ukrajinou, na základě schváleného mandátu by jednání měla začít v březnu 2007. Součástí dohody by měla být také komplexní dohoda o volném obchodu, o které však bude možné jednat až po ukončení vstupního procesu Ukrajiny do WTO.

Velkou pozornost věnovala Unie tzv. Evropské sousedské politice (European Neighbourhood Policy, ENP), v rámci které byly nově uzavřeny Akční plány se zeměmi jižního Kavkazu (s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií). K realizaci ENP byl v průběhu roku přijat jednotný finanční instrument (European Neighbourhood and Partnership Instrument, ENPI), účinný od roku 2007. V závěru roku představila Evropská komise plán na další posílení bilaterálních i regionálních vztahů v rámci ENP. Jeho součástí je také koncept regionální spolupráce, který staví na principu společného přístupu k řešení problémů, které se dotýkají více zemí (energetika, životní prostředí aj.). Úspěšně pokračovala také jednání se zeměmi regionu o usnadnění vízových procedur a readmisi.

V návaznosti na nedemokratické znovuzvolení prezidenta A. Lukašenka v prezidentských volbách 19. 3. 2006 prodloužila EU platnost restriktivních opatření vůči Bělorusku. S cílem podpořit pozitivní změny v této zemi byl během finského předsednictví zveřejněn dokument popisující, co může EU v případě změny stávajícího politického režimu Bělorusku nabídnout (nástin obsahu akčního plánu ENP).

V reakci na ochotu Uzbekistánu zahájit dialog o dodržování lidských práv a vyšetřování událostí v Andižanu se 8. 11. 2006 konalo zasedání Rady spolupráce, na jehož základě došlo k mírnému uvolnění restriktivních opatření.

I přesto, že Blízký východ nebyl prioritou rakouského předsednictví, musela se Evropská unie vyrovnávat s aktuálním vývojem v tomto regionu. V lednových volbách do Palestinského národního shromáždění zvítězilo hnutí Hamás, které figuruje na teroristickém seznamu EU. Rada proto v lednu 2006 přehodnotila pozici EU a rozhodla pozastavit finanční pomoc Palestinské samosprávě. Normalizaci této finanční podpory podmínila splněním tří podmínek Kvartetu (uznání existence Státu Izrael, zřeknutí se násilí a respektování všech dohod podepsaných mezi Organizací pro osvobození Palestiny a Izraelem). Pro odvrácení humanitární katastrofy byl ustaven Mezinárodní přechodný mechanismus (Temporary International Mechanism, TIM), který umožnil přímé financování některých složek palestinské společnosti bez přímých kontaktů s vládou Hamásu. Diskuse o financování pomoci Palestinské samosprávě pokračovala i během finského předsednictví.

Finské předsednictví muselo pružně reagovat na válku v Libanonu. Rezoluce RB OSN 1701(2006) vyzvala k ukončení bojů na území Libanonu a posílila mandát a počet jednotek UNIFIL. Příspěvky členských států EU umožnily posílit misi UNIFIL.

Za finského předsednictví byla dokončena jednání o Akčním plánu v rámci ENP s Libanonem. Během roku 2006 došlo k výraznému posunu ve vyjednávání akčního plánu s Egyptem. Finsko zorganizovalo pravidelné jednání ministrů zahraničí EUROMED (27. - 28. 11. 2006 v Tampere), kde se mu, ač neplánovalo, podařilo dosáhnout shody se středomořskými partnery na závěrečných dokumentech, tj. na deklaraci a pracovním plánu, který určuje priority naplňování závazků ze summitu z Barcelony (2005) pro rok 2007. I přes mediálně uspokojivý výsledek však jde o „Pyrrhovo vítězství“, protože schválený dokument je slabší než Pětiletý reformní program ze summitu z Barcelony.

Během celého roku byla značná pozornost věnována Iráku. Finské předsednictví podporovalo mezinárodní plán rekonstrukce Iráku, zastřešený OSN (Kompakt pro Irák), který byl zejména z irácké strany podrobněji zpracováván ve druhé polovině roku. V prosinci 2006 proběhla při návštěvě iráckého premiéra v Bruselu první expertní jednání mezi EU a Irákem k dohodě o obchodu a spolupráci.

Vztahy EU-Írán byly redukovány na marné pokusy finského předsednictví obnovit lidskoprávní dialog dalším kolem jednání, které bylo Íránem na přelomu listopadu a prosince 2006 zrušeno. Obě předsednictví se snažila monitorovat průběh jednání v MAAE a později na půdě RB OSN, hlavním hráčem ve vztahu k Íránu byla tzv. E3+1. Restriktivní opatření přijatá RB OSN dne 23. 12. 2006 transponuje EU do svého rámce počátkem roku 2007.

Afrika nebyla ani pro jedno z předsednictví v roce 2006 nosným tématem. Obě však působila jako implementační předsednictví ve vztahu ke Strategii EU pro Afriku, která byla přijata na Evropské radě v prosinci 2005, a pracovala na přípravě společné strategie EU- Afrika, která by měla být přijata na druhém summitu EU-Afrika. Hledání cest, jak překonat problémy s účastí představitelů Zimbabwe na summitu, patřilo po celý rok k významným tématům mezi EU a Afrikou. Finsko i Rakousko se věnovaly především aktuálním krizovým oblastem Afriky a probíhajícím transformačním procesům, tj. Súdánu/Dárfúru, DRK, Somálsku, Zimbabwe, Pobřeží slonoviny, Etiopii, Ugandě a Guineji-Bissau.

ASEM k 10. výročí tohoto sdružení (10. - 11. 9. 2006 v Helsinkách) zastupovala ČR delegace vedená premiérem M. Topolánkem. Česká republika principiálně vystupovala na těchto fórech vedením substantivní diskuse na téma lidských práv pro podmínění účasti oficiálních představitelů Myanmaru/Barmy na fórech ASEM v Evropě.

Na summitu EU-Čína (9. 9. 2006 v Helsinkách) bylo dosaženo politické shody o brzkém zahájení jednání o uzavření nové Dohody o partnerství a spolupráci. V říjnu Evropská komise vydala sdělení „EU-Čína, těsnější partnerství, rostoucí zodpovědnost“; v návaznosti na to Rada přijala komplexní závěry k Číně. V otázce zbrojního embarga Evropské unie vůči ČLR nadále trvá podmíněnost jeho zrušení zlepšením lidskoprávní situace v této zemi, ke změně nedošlo ani v otázce neudělení statusu tržní ekonomiky ČLR.

V kontextu trvalého zhoršování bezpečnostní situace v Afghánistánu v druhé polovině roku 2006 vedla Unie intenzivní diskuse o tom, jak by EU mohla efektivněji přispět ke stabilizaci situace v zemi. V prosinci 2006 vyslala EU do země zjišťovací misi s cílem definovat přidanou hodnotu a parametry případné mise ESDP na podporu právního státu v Afghánistánu. Česká republika opakovaně podpořila vyslání mise ESDP a větší angažovanost EU na poli boje proti obchodu s drogami.

Finské předsednictví muselo také reagovat na vojenský převrat v Thajsku v září 2006 a na vyhrocení situace na Korejském poloostrově po pokusném jaderném výbuchu KLDR v říjnu 2006, na který EU reagovala přijetím sankcí vůči režimu KLDR.

Vztahy s Latinskou Amerikou vyvrcholily během rakouského předsednictví

IV. summitem EU-Latinská Amerika a Karibik (12. - 13. 5. 2006 ve Vídni), který přijal rozhodnutí zahájit jednání o asociační dohodě se Střední Amerikou a výhledově rovněž s Andským společenstvím. Mandáty pro jednání o těchto dohodách EK předložila v prosinci 2006.

Česká republika ve spolupráci s dalšími členskými státy v červnu 2006 prosadila nutnost vypracování středně- a dlouhodobé strategie EU vůči Kubě. ČR se zasazovala o její urychlené zpracování s tím, že je třeba připravit seznam okamžitých opatření, která by měla za cíl napomoci transformaci na Kubě. Zhodnocení společné pozice EU ke Kubě z roku 1996 bylo schváleno Radou v červnu 2006, přijaté závěry uložily vypracování výše uvedené strategie EU vůči Kubě. Na základě tohoto zadání probíhala v průběhu finského předsednictví diskuse o její přípravě. S ohledem na rozdílný pohled jednotlivých států EU se přes soustavné

úsilí ČR nepodařilo diskusi v roce 2006 ukončit, jediným výsledkem bylo vypracování základních výchozích tezí budoucího dokumentu.

Česká republika a Evropská bezpečnostní a obranná politika

V roce 2006 pokračoval rozvoj Evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defence Policy, ESDP). Evropská unie realizovala autonomní vojenskou operaci v Demokratické republice Kongo (EUFOR RD Congo), zahájila novou civilní misi na Palestinských územích (EUPOL COPPS), prodloužila řadu misí stávajících a započala přípravu civilních misí v Kosovu a v Afghánistánu. Rozvíjela rovněž své klíčové koncepty a aktivity ve vojenské i civilní dimenzi, jako jsou koncept battle groups, Evropská obranná agentura (European Defence Agency, EDA), civilně-vojenská buňka či integrace civilně- vojenských aktivit. Přístup ČR vycházel z předpokladu, že ESDP by měla být komplementární k NATO. Česká republika kladla důraz na rozvoj vojenských i civilních kapacit, které EU potřebuje, aby byla schopna dostát svým ambicím deklarovaným v Evropské bezpečnostní strategii z prosince 2003.

Hlavní partnerskou organizací EU v oblasti ESDP zůstávalo NATO. Vztahy EU a NATO nicméně stagnovaly v politické rovině a omezovaly se převážně na praktickou spolupráci. Civilně-vojenská operace ALTHEA v Bosně a Hercegovině, vedená EU od prosince 2004, prověřila mechanismy spolupráce „Berlín plus“, tj. využití prostředků a kapacit NATO pro potřeby EU. Příležitostí k rozvíjení substantivní spolupráce obou organizací se stala koordinace jejich příspěvků pro misi Africké unie AMIS II na podporu řešení konfliktu v súdánském Dárfúru, jakož i příprava civilních misí v Kosovu a v Afghánistánu.

Kontakty EU a OSN se v roce 2006 soustředily na otázku případného poskytování sil EU na žádost OSN. Nejvýznamnějším počinem v této oblasti byla realizace vojenské operace EUFOR RD Congo, která se uskutečnila na základě žádosti OSN a jejímž cílem bylo posílení jednotek MONUC (Mission de l´Organisation des Nations Unies en République Démocratique du Congo) v období kolem konžských voleb. Další důležité momenty ve vztazích EU a OSN představovaly spolupráce při přípravě převedení operace Africké unie (AU) AMIS II v súdánském Dárfúru pod hlavičku OSN a příprava civilní mise ESDP v Kosovu, která má přebírat část pravomocí UNMIK (United Nations Mission in Kosovo). Na

významu získaly vztahy EU a Africké unie, a to zejména díky podpoře EU misi AMIS II a pomoci při vytváření kapacit AU pro zvládání krizí.

I v roce 2006 záběr aktivit ESDP přesahoval oblast bezprostředního okolí Evropské unie. Byl prodloužen mandát misí na Blízkém východě a v Africe, kde v Demokratické republice Kongo navíc proběhla autonomní vojenská operace EUFOR RD Congo. Pro ČR nicméně zůstalo prioritní angažmá na západním Balkáně, Blízkém východě a v postsovětském prostoru. Tyto teritoriální priority byly vodítkem pro rozhodování ČR o jejím zapojení do jednotlivých misí ESDP i pro diskuse a rozhodování o celkovém směřování ESDP a jejích aktivit.

Mise ESDP

V oblasti západního Balkánu pokračovala Evropská unie v roce 2006 ve své dosud nejrozsáhlejší vojenské operaci ALTHEA v Bosně a Hercegovině, zahájené v prosinci 2004 v návaznosti na alianční operaci SFOR. Evropské unii se ve spolupráci s NATO podařilo uvést do praxe mechanismus „Berlín plus“ a uplatnit mechanismy civilně-vojenské spolupráce v situaci, kdy v oblasti působí současně i policejní mise EUPM, zvláštní představitel EU a Evropská komise. K hlavním úkolům operace ALTHEA patří zajištění stability a bezpečnosti v zemi, včetně boje proti organizovanému zločinu. S ohledem na pozitivní vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině bylo v roce 2006 rozhodnuto o postupné redukci početního stavu operace, spojené s převodem pravomocí v oblasti boje proti organizovanému zločinu na civilní misi EUPM. Česká republika se na operaci v průběhu roku podílela zejména vysláním vojáků Armády ČR (AČR). Mandát k účasti ČR v operaci ALTHEA vymezil její zapojení do počtu 70 osob. Koncem roku 2006 působilo v operaci 57 příslušníků AČR ve společné strážní jednotce se Slovenskem, Rakouskem a Estonskem v Tuzle a 8 důstojníků na různých stupních velení operace.

Evropská unie pokračovala i v policejní misi EUPM v Bosně a Hercegovině, která se v roce 2006 soustředila zejména na podporu vzniku efektivního multietnického policejního systému v Bosně a Hercegovině prostřednictvím poradenství, výcviku a školení příslušníků policejních složek. Došlo rovněž k posílení pravomocí mise v oblasti boje proti organizovanému zločinu – EUPM by měla na tomto úseku převzít vedoucí úlohu od EUFOR ALTHEA. EUPM se v roce 2006 účastnilo pět policistů z České republiky.

Pokračovala civilní mise v Iráku (EUJUST LEX), zahájená v červenci 2005; dne 11. 4. 2006 bylo rozhodnuto o jejím prodloužení do konce roku 2007. Cílem mise je napomoci reformě irácké trestní justice prostřednictvím odborné přípravy vyšších státních úředníků, policistů, soudců, státních zástupců a řídících pracovníků vězeňské správy. Mise má podobu vzdělávacích kurzů, pořádaných na území členských států EU. V iráckém hlavním městě má mise pouze styčnou kancelář, v níž ke konci roku 2006 působili jako policejní koordinátoři i dva důstojníci Policie ČR. Další zástupce ČR pak pracuje jako koordinátor kurzů v Bruselu.

V oblasti Blízkého východu Evropská unie pokračovala v civilní misi EU BAM Rafah a v lednu 2006 zahájila civilní misi EUPOL COPPS. Cílem mise EU BAM Rafah, zahájené v listopadu 2005, je aktivně monitorovat, verifikovat a hodnotit aktivity palestinské policie a celníků při správě hraničního přechodu mezi Gazou a Egyptem. Mise nemá exekutivní povahu, tj. její příslušníci při kontrole přechodu nijak nenahrazují palestinské složky. Původní mandát měl vypršet v listopadu 2006, v říjnu 2006 bylo rozhodnuto o jeho prodloužení o dalších šest měsíců. Přechod byl od druhé poloviny června 2006 zcela uzavřen, od počátku srpna pak znovu funguje v omezeném rozsahu. Česká republika se mise neúčastní.

Policejní poradní mise EUPOL COPPS, zahájená v lednu 2006, se zaměřuje na podporu rozvoje palestinské policie. Její činnost byla poznamenána volebním vítězstvím hnutí Hamás. V důsledku této události mise přišla o možnost využívat důležité poradce při ministerstvu vnitra, přičemž spolupráce s palestinskými úřady zůstává omezena na nižší úroveň (mobilní týmy obsluhující oblastní úroveň řízení policie). Vzhledem k aktuální bezpečnostně-politické situaci byly rovněž pozastaveny všechny nové projekty a byl odložen nástup části personálu. Dotklo se to i vyslání jednoho příslušníka Policie ČR, který měl původně v EUPOL COPPS působit od konce února 2006.

S cílem poradenství a monitorování činnosti konžské integrované policejní jednotky pokračovala v Demokratické republice Kongo policejní mise EUPOL Kinshasa, zahájená v dubnu 2005. Dne 7. 12. 2006 bylo rozhodnuto o jejím prodloužení do 30. 6. 2007. Ve své činnosti pokračovala rovněž další civilní mise ESDP v zemi, a to na podporu reformy bezpečnostního sektoru (EUSEC Kongo), zahájená 8. 6. 2005. V červnu 2006 byla na žádost OSN zahájena vojenská operace EUFOR RD Congo určená k podpoře jednotek mise OSN MONUC v průběhu voleb. Operace EUFOR RD Congo úspěšně skončila s vypršením svého mandátu 30. 11. 2006 a do konce roku 2006 došlo ke stažení většiny jednotek. Na africkém

kontinentě byla EU aktivní i ve vztahu ke konfliktu v súdánském Dárfúru: pokračovala v asistenční civilně-vojenské podpůrné akci pro misi Africké unie AMIS II (AMIS EU Supporting Action), zahájené v červenci 2005. S ohledem na obtíže, s nimiž se mise AMIS II potýká, EU v roce 2006 spolupracovala s OSN na převedení mise pod mandát Spojených národů. Česká republika se misí ESDP v Africe neúčastnila.

V závěru roku 2006 došlo k ukončení monitorovací mise EU v indonéském Acehu (AMM), která monitorovala stav po podpisu memoranda o porozumění mezi indonéskou vládou a povstaleckým Hnutím za svobodný Aceh (GAM) a asistovala při výběru a likvidaci zbraní a monitorování demobilizace a reintegrace příslušníků GAM.

Mimo rámec ESDP v roce 2006 pokračovala mise EU BAM na moldavsko-ukrajinské hranici. Mise funguje na základě tzv. Mechanismu rychlé reakce Evropské komise za přispění sekondovaných odborníků členských států. K jejím hlavním úkolům patří odborná asistence a poskytování výcviku pohraničníkům a celníkům přímo na hraničních přechodech, posilování integrovaného přístupu ke správě hranic a podpora spolupráce a výměny informací mezi moldavskými a ukrajinskými orgány. V závěru roku 2006 byla ČR misi zastoupena třemi policisty a čtyřmi experty na celní otázky.

V roce 2006 byla zahájena příprava civilních misí ESDP v Kosovu a v Afghánistánu, jejichž realizaci ČR podporuje.

Kapacity ESDP

V oblasti vojenských kapacit Evropská unie pokračovala v naplňování Rámcového cíle do roku 2010 (Headline Goal 2010, HG 2010). V rámci tohoto procesu a na základě dohodnuté cestovní mapy ke katalogu pokroku byl ve druhém pololetí dokončen Katalog sil 2006 (FC 06), v němž jsou síly a schopnosti, kterými přispěly členské státy, porovnány s požadovanými schopnostmi stanovenými v Katalogu požadavků 2005 (RC 05). Do stejného nabídkového procesu byly zahrnuty i nové členské státy Bulharsko a Rumunsko.

V roce 2006 došlo k formálnímu schválení Prozatímního řešení strategické letecké přepravy (Strategic Airlift Interim Solution, SALIS) patnácti členskými státy EU a Kanadou a Norskem, které zajistí včasnou dostupnost dodatečných schopností k přepravě nadměrného nákladu. Jde o milník ve zlepšování schopností strategické letecké přepravy, neboť SALIS se může dále rozvíjet a v budoucnu zůstane otevřen účasti dalších členských států EU a NATO.

Dalším prvkem zaměřeným na zlepšení evropské schopnosti v oblasti strategické přepravy bylo zahájení iniciativy „Rozvoj schopností v oblasti strategické letecké přepravy v Evropě“. V této souvislosti byla vyzvána Evropská obranná agentura, aby v rámci probíhající činnosti určila možná řešení týkající se letecké přepravy a aby koordinovala požadavky zúčastněných členských států a průběžně informovala Vojenský výbor EU.

Během roku 2006 proběhly dvě koordinační konference k bojovým uskupením battle groups, na nichž členské státy potvrdily poskytnutí dostatečných schopností na roky 2007, 2008 a částečně 2009. V roce 2006 pokračovala výstavba společného bojového uskupení České republiky a Slovenska, které by mělo být v pohotovosti ve druhé polovině roku 2009 a o jehož vytvoření bylo rozhodnuto roku 2005.

Práce Evropské obranné agentury v jejím druhém roce začala přinášet podstatné výsledky, které jsou nejpatrnější v souvislosti s evropským trhem s vojenským materiálem, vytvořením počáteční dlouhodobé vize potřeb evropských obranných schopností a kapacit a obranným výzkumem a technologiemi. Nepodařilo se však dosáhnout uspokojivé dohody o stanovení tříletého finančního rámce a Rada přijala rozpočet agentury pouze na rok 2007.

V roce 2006 dosáhla Agentura dalšího pokroku při plnění programu z Hampton Court (z října roku 2005) týkajícího se „větších investic, lépe cílených investic a větších společných investic“ v oblasti obranného výzkumu a technologií. V květnu EDA publikovala seznam výdajů členských států v oblasti obranného výzkumu a technologií, a v listopadu pak Řídící výbor EDA zahájil první „společný investiční program“ v oblasti obranného výzkumu a technologií.

V roce 2006 byla dokončena práce na Kodexu chování pro pořizování vojenských materiálů a k 1. 7. 2006 vstoupil tento dokument v platnost. Tím se evropský trh s vojenským materiálem otevřel dodavatelům z celé Evropy. K tomuto dobrovolnému režimu, od nějž se očekává vytvoření nových příležitostí pro společnosti z celé Evropy, posílení obranné technologické a průmyslové základny a efektivnější využití finančních prostředků v oblasti obrany, se zatím připojilo 22 členských států.

voblasti civilních kapacit ESDP bylo i v roce 2006 prioritou naplňování tzv. Civilního rámcového cíle 2008 (Civilian Headline Goal). Česká republika této oblasti přikládá značný význam a deklarovala, že v letech 2008-2009 bude schopna poskytnout přibližně 80 příslušných expertů pro účast v civilních misích ESDP. V roce 2006 působilo v unijních

misích patnáct civilních odborníků z ČR. Během roku 2006 se ČR zaměřila na vybudování základního národního mechanismu vysílání civilních odborníků a jeho financování. V této souvislosti vláda ČR přijala následující usnesení: usnesení č. 391/2006 ze 12. 4. 2006 k „Pravidlům pro vysílání občanů České republiky do civilních misí Evropské unie a dalších mezinárodních vládních organizací (financování)“, usnesení č. 515/2006 z 10. 5. 2006 k „Naplnění položky výdajů Prostředky na financování zapojení občanů České republiky do civilních misí Evropské unie a dalších mezinárodních vládních organizací v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa, v návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2007 a léta následující“ a usnesení č. 853/2006 z 12. 7. 2006 k „Pracovněprávnímu řešení problematiky zapojení občanů České republiky do civilních misí Evropské unie a mezinárodních vládních organizací“.

2. Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)

Severoatlantická aliance je základním prvkem euroatlantické bezpečnostní architektury a členství v této organizaci kolektivní obrany je pro Českou republiku primární pro zajištění národní bezpečnosti. Severoatlantická aliance dále z pohledu ČR plní nezastupitelnou roli jako transatlantické konzultační fórum a prostřednictvím svých operací a různých forem partnerské spolupráce projektuje bezpečnost i mimo geografické hranice NATO.

V souladu s Bezpečnostní strategií České republiky z roku 2003 je pro ČR bezpečnostní spolupráce s evropskými a severoamerickými zeměmi prostřednictvím členství v NATO jednou z priorit její zahraniční politiky. Tato premisa zůstala zachována i po parlamentních volbách a změně vládní koalice v roce 2006.

Nejdůležitější událostí roku 2006 v NATO bylo listopadové zasedání Severoatlantické rady NATO (NAC) na úrovni hlav států a vlád v Rize. Na tomto summitu byla završena jedna důležitá etapa transformace NATO započatá na Pražském summitu v roce 2002. Alianční zasedání v roce 2006 byla po celý rok ovlivněna přípravou summitu a jeho výstupů a plněním úkolů vyplývajících z dřívějších rozhodnutí. Dalšími důležitými zasedáními NATO v roce 2006 na vysoké úrovni byla zasedání ministrů zahraničních věcí v dubnu v Sofii a neformální zasedání v září na okraji Valného shromáždění OSN a ministrů obrany v únoru v sicilské Taormině, v červnu v Bruselu a v září ve slovinské Portoroži.

V roce 2006 bylo potvrzeno, že další summity Aliance proběhnou v roce 2008 (zatím bez rozhodnutí o místě konání – kandidují Portugalsko a Rumunsko) a v roce 2009, v roce

60. výročí založení NATO (pravděpodobně v Německu). Dále bylo potvrzeno, že nosným tématem summitu v roce 2008 by měla být otázka dalšího rozšiřování NATO. Byla schválena i data ministerských zasedání pro rok 2007, kdy se ministři zahraničních věcí sejdou v dubnu v norském Oslu a v prosinci v Bruselu (nad tento rámec v roce 2007 proběhlo zasedání v lednu v Bruselu) a ministři obrany v květnu v Bruselu a v říjnu na zatím neurčeném místě. V neposlední řadě pak v červnu v Ohridu v Makedonii proběhne Bezpečnostní fórum EAPC, což je de facto ministerské zasedání ve formátu EAPC.

V říjnu 2006 navštívil Českou republiku generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer v rámci své předsummitové cesty po hlavních městech členských zemí. V průběhu rozhovorů s prezidentem, premiérem, ministry zahraničních věcí a obrany a představiteli Senátu Parlamentu ČR jednal především o otázkách, jimiž se měl zabývat summit – tedy o politické a vojenské transformaci Aliance a o kosovské a afghánské operaci

/2003-2006/, Bezpečnostní strategie ČR /2003/, Vojenská strategie ČR /2002/). Česká republika podle svých možností přispívala v duchu spojenecké solidarity ke společné obraně NATO a k dalším bezpečnostním úkolům Aliance, založeným na principu nedělitelnosti bezpečnosti. Její zapojení do aktivit NATO v roce 2006 bylo intenzivní na politické i vojenské rovině. Česká republika se svými prostředky a kapacitami výrazně zapojila do operací v Kosovu a Afghánistánu a přispěla do humanitární operace v Pákistánu a výcvikové mise v Iráku. Poskytla i příspěvky do šesté a sedmé rotace NRF. Míra zapojení sil a prostředků Armády ČR do vojenských operací vedených Aliancí v roce 2006 vycházela z politických a bezpečnostních priorit a odpovídala dostupným zdrojům.

Finančně Česká republika přispěla do svěřeneckých fondů pro Srbsko a Černou Horu (Trust Fund na rekvalifikaci propuštěných vojáků a Trust Fund na odminování), pro Albánii (Trust Fund na odminování), pro Irák a pro Moldavsko a z peněz vyčleněných na humanitární podporu financovala i některé projekty v rámci operace ISAF.

Česká republika uhradila v roce 2006 do civilního rozpočtu NATO cca 43 mil. Kč, do vojenského rozpočtu NATO cca 228,6 mil. Kč a do tzv. Infrastrukturálního fondu (NSIP - Security Investment Programme) cca 128,9 mil. Kč.

Česká republika prosazovala svoje zájmy v oblastech financování vojenské infrastruktury a zapojení českých firem do aliančních výběrových řízení. Další české firmy byly zaregistrovány do databáze Agentury NATO pro údržbu a zásobování (NATO Maintenance and Supply Agency, NAMSA) a do databáze Agentury NATO pro konzultace, velení a kontrolu (NATO Consultation, Command and Control Agency, NC3A).

Česká republika byla v NATO v roce 2006 při politických konzultacích aktivní především v následujících oblastech:

• alianční operace,

• spolupráce s partnerskými zeměmi a transformace partnerských formátů,

• spolupráce NATO-Rusko,

• jednotné plánování a akce, na summitu v Rize schválené jako alianční politika součinnostního plánování „Comprehensive Approach“.

Summit NATO v Rize, 29. 11. 2006

Stěžejní událostí pro NATO bylo v roce 2006 zasedání na úrovni hlav států a vlád, které proběhlo ve dnech 28. – 29. listopadu v lotyšské Rize. Českou republiku na zasedání zastupovala delegace vedená prezidentem republiky v doprovodu předsedy vlády a ministrů zahraničních věcí a obrany.

Hlavním tématem summitu, označovaného za „transformační“, byla politická a vojenská transformace Aliance. Politickou transformací byla míněna zejména budoucí podoba partnerských formátů NATO, rozšíření Aliance a strategie vůči západnímu Balkánu, v oblasti vojenské transformace pak šlo o transformaci obranných kapacit NATO, zahájenou na pražském summitu v roce 2002. Zásadním tématem jednání byly i alianční mise ISAF v Afghánistánu a KFOR v Kosovu.

Nejviditelnějším konkrétním výsledkem summitu v politické rovině byla nabídka připojení k programu Partnerství pro mír pro Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Srbsko. Dál se pak jednalo o alianční příslib pokračování politiky otevřených dveří, rozšíření spolupráce s tzv. Kontaktními zeměmi a schválení Výcvikové iniciativy pro země

Středomoří a Blízkého východu. Na vojenské rovině pak summit přinesl schválení Souhrnné politické směrnice (CPG), vyhlášení plných operačních schopností Sil rychlé reakce NATO (NRF) a schválení projektu ochrany bojiště před balistickými raketami (TMD). Spojenci také významně snížili či odstranili svá národní omezení v misi ISAF v Afghánistánu a přislíbili další navýšení sil a prostředků (celkové naplnění mise ISAF dosáhlo 90 %).

Poměrně nečekaný průlom přinesl summit v otázce otevření aliančního programu spolupráce Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP) zemím západního Balkánu – Černé Hoře, Srbsku a Bosně a Hercegovině, a to i přesto, že zejména dvě posledně jmenované země zůstávají zatíženy nedostatečnou spoluprací s Mezinárodním trestním soudem pro bývalou Jugoslávii. Právě tato skutečnost dosud – zejména v důsledku neoblomného postoje USA – bránila Alianci těmto zemím formálně otevřít přístup do PfP. Česká republika od počátku patřila k zastáncům tzv. regionálního přístupu a členství PfP pro všechny tři země.

Ačkoli další vlna rozšíření Aliance se nepředpokládá dříve než po summitu v roce 2008, jednání v Rize naznačilo preference a představy spojenců o jeho rozsahu. Země podpořily pokračující politiku otevřených dveří, která by v případě Albánie, Chorvatska a Makedonie mohla – v závislosti na jejich pokroku – vést k pozvání jednoho či více z nich k plnému členství již na summitu v roce 2008. Česká delegace se postavila za ambicióznější text potvrzující politiku otevřených dveří pro všechny evropské země, které splní kritéria členství.

Významnou otázkou, kterou summit přiměřeně reflektoval, se v poslední době stala spolupráce s tzv. kontaktními zeměmi (země, které nejsou na Alianci napojeny prostřednictvím žádného z institucionalizovaných partnerských formátů - např. Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland) a reforma stávajících partnerských formátů. Globalizace bezpečnostních hrozeb, kterým musí Aliance čelit, ji nutí hledat partnery pro spolupráci i mimo tradiční euroatlantický prostor. Proto roste zájem o spolupráci zejména s tzv. Kontaktními zeměmi, které s Aliancí sdílejí nejen bezpečnostní zájmy, ale také hodnoty a již nyní výrazně přispívají do aliančních operací. Summit se vyslovil pro posílení vztahů s těmito zeměmi i pro otevření některých partnerských nástrojů. Poněkud ve stínu pak zůstala reforma partnerských formátů samotných. Zde se žádná revoluce nekonala. Shoda byla především na nutnosti intenzivnějšího (a substantivnějšího) politického dialogu, zpružnění jednotlivých nástrojů i jejich větší otevřenosti pro země mimo PfP.

Prohloubení spolupráce s partnerskými zeměmi sdruženými v tzv. Středomořském dialogu a Istanbulské iniciativě spolupráce by mělo být dosaženo nejen prostřednictvím uvedené nové iniciativy k Partnerství, ale také novou tzv. Výcvikovou iniciativou, kterou Aliance na summitu přijala pro partnery v širším blízkovýchodním regionu a do budoucna možná i Afriky. Výcviková iniciativa představuje první ucelený koncepční přístup Aliance k výcvikovým projektům. (Vzhledem k tradici svého vojenského školství zde má do budoucna co nabídnout i Česká republika.)

Na summitu byl do společné politiky NATO transformován koncept součinnostního plánování (Comprehensive Planning), který byl původně dánskou iniciativou z roku 2005, prezentovanou pod názvem Společné plánování a akce civilních a vojenských aktérů v mezinárodních operacích (Concerted Planning and Action, CPA). K podpoře této dánské iniciativy se během první fáze v dubnu roku 2006 připojily Česká republika, Kanada, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Slovensko a v další fázi také USA.

Smyslem součinnostního plánování je snaha o co nejužší koordinaci mezi Aliancí a vládními a nevládními organizacemi účastnícími se operací, a to již od plánovací fáze. Současné konflikty, na jejichž zvládání se Aliance podílí, jsou často vnitřními konflikty s mezinárodním přesahem, kdy je vojenská přítomnost pouze jedním z nástrojů mezinárodního společenství v úsilí o dosažení „stabilního míru“. Podmínkou úspěšného rekonstrukčního úsilí je však zahrnutí a vyvážené působení všech nástrojů – vojenských a civilních (politických, hospodářských a sociálních). Protože se podle strategických dokumentů NATO nepředpokládá, že by Aliance budovala čistě civilní schopnosti, je potřeba zajistit včasnou a úzkou koordinaci mezi všem zúčastněnými aktéry (mezinárodními vládními organizacemi, mezinárodními i národními nevládními organizacemi a místními institucemi) tak, aby byl maximálně využit potenciál mezinárodního společenství a nástrojů, které NATO nemá k dispozici..

Významný pokrok učinila Aliance v oblasti vojenské transformace. Mezi hlavní úspěchy summitu patří vyhlášení dosažení plných operačních schopností aliančních jednotek rychlé reakce (NRF), které jsou „výkladní skříní“ výstavby nových schopností NATO. Neméně důležité jsou pokrok dosažený při budování strategické vzdušné přepravy a schválení projektu ochrany bojiště před balistickými raketami (TMD), vyjádření podpory společnému výcviku a působení speciálních elitních sil členských států. Do projektové přípravy se posunul i alianční průzkumný systém vzduch-země (AGS).

Summit NATO přijal a publikoval nový strategický dokument – Souhrnnou politickou směrnici (Comprehensive Political Guidance, CPG), která má sloužit jako politické zadání k podpoře implementace Strategické koncepce NATO a přispět k harmonizaci aliančních plánovacích disciplín. CPG poskytuje rámec a politické zadání pro pokračující transformaci NATO a definuje na příštích 10 až 15 let priority pro všechny otázky týkající se schopností NATO. Česká republika se na vypracování CPG aktivním způsobem podílela a očekává, že důsledná implementace přispěje k řešení politicko-vojenských problémů a napomůže ke vzájemné harmonizaci jednotlivých plánovacích disciplín obranného plánování NATO.

NATO vnímá jako jednu z nejvážnějších bezpečnostních hrozeb současnosti možnost útoku s použitím balistických raket proti teritoriu členských zemí. Proto byl summit zásadním mezníkem také v aliančních úvahách o protiraketové obraně evropského území Aliance. Na základě rozhodnutí summitu NATO v Praze byla v roce 2006 dokončena Studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO (Missile Defence Feasibility Study, MD FS), která má posoudit možnosti zajištění ochrany aliančního území, sil a míst s vysokou hustotou obyvatelstva proti celému rozsahu hrozeb představovaných raketami. Aliance na základě Studie proveditelnosti deklarovala technickou proveditelnost alianční protiraketové obrany a rozhodla o pokračování prací. Jejich těžiště bude spočívat v hodnocení politických a vojenských implikací, včetně aktualizace hodnocení raketových rizik. Summit také přijal utajovanou zprávu k protiraketové obraně NATO, obsahující první náznaky politických a vojenských implikací budování systému.

Třetí tematický okruh summitu tvořily alianční operace, v nichž má dnes NATO přes

50.000 příslušníků ozbrojených sil na třech kontinentech v šesti dílčích operacích různorodého charakteru. Největší operací NATO je mise v Afghánistánu (ISAF), která byla na summitu nejdiskutovanější operací. Pro naprostou většinu spojenců představuje mise v Afghánistánu klíčovou operaci NATO. Byla vyslovena jednotná podpora jejímu pokračování a zdůrazněny význam spojenecké solidarity a nutnost hlubší spolupráce s dalšími mezinárodními aktéry. Spojenci zdůraznili potřebu významného snížení/odstranění národních omezení členskými státy v Afghánistánu a dalšího navýšení sil a prostředků.

Summit ocenil rozsáhlou restrukturalizaci alianční mise v Kosovu (KFOR) a vytvoření struktury tzv. úkolových uskupení, umožňujících veliteli KFOR pružněji reagovat na případný nepříznivý vývoj situace na území Kosova. Několik spojenců podpořilo myšlenku vytvoření politické kontaktní skupiny, která by koordinovala nezbytné politické kroky s vojenskými

a zajistila návaznost vojenských operací na další aktivity. (O aliančních operacích podrobněji viz dále.)

Uvedené závěry a hodnocení řady dalších partikulárních bezpečnostních otázek (např. vztahy NATO-Rusko, NATO-EU, spolupráce s civilními aktéry prostřednictvím tzv. Komplexního plánování, energetická bezpečnost) se odrazily v přijaté závěrečné Deklaraci summitu NATO, která shrnuje a definuje východiska alianční politiky pro období do dalšího summitu v roce 2008.

Summit roku 2006 se stal důležitým milníkem v procesu adaptace Aliance na nové bezpečnostní prostředí po 11. září 2001 a potvrdil, že NATO je schopno této výzvě změny bezpečnostních hrozeb čelit.

Z pohledu České republiky lze summit označit jako úspěšný. Jak další strategické směřování Aliance, tak ty bezpečnostní otázky, které ČR považuje ze svého hlediska za prioritní, byly projednány a rozhodnuty v souladu s dlouhodobými pozicemi ČR.

Operace a mise NATO

Afghánistán, ISAF

Největší a nejvýznamnější operací Aliance zůstává i nadále operace ISAF v Afghánistánu. Primárními cíli operace jsou zajištění míru a stability v oblastech působnosti, pomoc při budování afghánského bezpečnostního sektoru a rozšiřování vlivu ústřední afghánské vlády v regionech. ISAF je také příspěvkem Aliance v boji proti mezinárodnímu terorismu.

V roce 2006 dokončila Aliance rozšířením operace ISAF na jih a východ země přebírání odpovědnosti za celé území Afghánistánu. Celkový počet aliančních vojáků se z 20 tisíc zvýšil na 32 tisíc a počet tzv. provinčních rekonstrukčních týmů (Provincial Reconstruction Teams, PRT; hlavní nástroj při plnění mandátů ISAF) pod vlajkou NATO vzrostl na celkových 25.

V roce 2006 působila Česká republika v Afghánistánu v několika lokalitách. V PRT pod vedením Německa ve Fayzabadu v severní provincii Badachšán (četa ochrany a doprovodu s lehkou technikou) a na kábulském mezinárodním letišti (Kabul International Airport, KAIA). Na KAIA přebrala ČR na období od 1. 12. 2006 do 31. 3. 2007 roli vedoucí

země pro řízení provozu. Na základě kladných zkušenostní z nasazení v Afghánistánu v roce 2004 pak působil v roce 2006 v protiteroristické operaci Trvalá svoboda (nejedná se o operaci NATO) na území Afghánistánu také kontingent speciálních sil v počtu do 120 osob ze sestavy 601. skupiny speciálních operací.

Pro rok 2007 schválily vláda i Parlament ČR na podzim 2006 další navýšení sil a prostředků AČR v Afghánistánu až na 225 osob. V souladu s požadavkem NATO na obsazení dosud nenaplněných kapacit v rámci sil ISAF se předpokládá např. také vyslání lehké chemické průzkumné jednotky s působností v celém operačním prostoru ISAF. Činnost jednotek ČR v Afghánistánu neomezuje žádné „národní omezení“ (national caveat).

Česká republika podporuje širší zapojení NATO do řešení hrozeb tzv. „měkké bezpečnosti“ (soft security) a větší angažovanost v civilní oblasti – zejména pro potřeby PRT. Do budoucna ČR zvažuje další posílení svého zapojení v Afghánistánu, včetně možnosti převzít roli vedoucí země v některém z provinčních rekonstrukčních týmů.

Pro vývoj situace v Afghánistánu měla zásadní význam lednová Londýnská konference, která schválila tzv. „Afghanistan Compact“, tedy program politických a bezpečnostních kroků pro další několikaleté období. Na základě závěrů Londýnské konference a na základě požadavku afghánského prezidenta se Aliance dohodla na vytvoření tzv. Afghánského programu spolupráce a shodla se, že může afghánské vládě nabídnout pomoc a podporu v následujících oblastech:

• rozvoj transparentních, efektivních a demokraticky kontrolovaných obranných institucí,

• vytvoření koncepčních základů bezpečnosti a obrany (bezpečnostní strategie),

• vytvoření efektivního, demokraticky kontrolovaného obranného plánování a rozpočtování,

• skladování a bezpečné ničení přebytečných ručních a lehkých zbraní, munice, protipěchotních min a MANPADS (Man-Portable Air Defense Systems) (zde bylo dosaženo shody na možném založení Trust Fund),

• zlepšení kontaktů, spolupráce a výměny zkušeností při monitorování a implementaci dohod a smluv z oblasti kontroly zbrojení, přístup k mnohostranným smlouvám o exportních kontrolních režimech vojenské techniky a technologií dvojího užití – tuto spolupráci Aliance nabízí prostřednictvím národních institucí jednotlivých spojenců,

• pomoc při výcviku a tvorbě jednotek určených ke kontrole hranic,

• rozvoj spolupráce v oblasti civilního nouzového plánování (CNP),

• jazykový výcvik,

• pomoc při boji proti drogám (v souladu s přijatým OPLANem /Operational Plan/),

• v duchu dohodnuté alianční politiky rozvoj spolupráce v oblasti boje proti obchodování s lidmi,

• rozvoj efektivní civilně-vojenské koordinace řízení letového provozu,

• veřejná diplomacie k bezpečnostním a obranným otázkám,

• udržování a rozvoj Virtual Silk Highway (Alianční projekt internetového propojení univerzit a vědeckých pracovišť ve Střední Asii) v Afghánistánu.

Kosovo, KFOR

Operace mnohonárodních sil KFOR v Kosovu (Joint Enterprise) je po ISAF druhou největší operací NATO. Hlavním úkolem celkem 16 500 příslušníků sil KFOR je zajišťovat bezpečnost všech obyvatel provincie, o jejímž finálním statusu se jednalo prakticky celý rok 2006. V květnu 2006 byla dokončena transformace KFOR ze struktury mnohonárodních brigád na strukturu tzv. mnohonárodních úkolových uskupení, jejímž cílem bylo posílení nejpotřebnějších schopností KFOR (pružnost, mobilita a zpravodajství) za současného zachování počtu taktických jednotek. NATO počítá se zachováním robustní přítomnosti sil KFOR v Kosovu ještě minimálně v prvotní fázi implementace jeho nového statusu. Jednotky KFOR by zde měly zůstat nejméně do doby, než budou vytvořeny reálné podmínky pro změnu jejich role, což může být buď radikální zlepšení bezpečnostní situace nebo připravenost jiného subjektu plnit roli KFOR lépe.

Přibližně 500 příslušníků Armády ČR v alianční operaci KFOR je zatím největším vojenským kontingentem ČR v zahraničí. Česká republika do 31. 7. 2006 rok velela Mnohonárodnímu úkolovému uskupení Střed. Od srpna velení převzalo Švédsko. Jednalo se o vyvrcholení dosavadního působení ČR v silách KFOR a fakticky o prověření celé AČR, která tak prokázala schopnost podílet se na velení a řízení mnohonárodní operace pod velením NATO. AČR byla vedle toho i významně zastoupena na velitelství sil KFOR. Pro rok 2007 byl navýšen mandát příslušníků AČR pro celý operační prostor západního Balkánu ze 660 na 730 osob.

Irák

Mezinárodní společenství se podílí na stabilizaci a demokratizaci Iráku na základě

rozhodnutí RB OSN. Od března 2003, kdy byla zahájena operace Irácká svoboda (Iraqi Freedom – ukončena v květnu 2003), působí v Iráku koalice Mnohonárodních sil (Multinational Forces; MNF-I). Současnými hlavními úkoly MNF-I jsou stabilizace bezpečnostní situace a obnova bezpečnostního sektoru a základních správních funkcí země. Na istanbulském summitu (2004) bylo dále rozhodnuto o vytvoření Výcvikové mise NATO v Iráku (NATO Training Mission in Iraq; NTM-I), která se zaměřuje na výcvik velících struktur iráckých ozbrojených sil.

V souladu s usnesením Parlamentu ČR z podzimu 2005 bylo zapojení sil a prostředků Armády ČR v rámci mnohonárodních opatření v Irácké republice v roce 2006 stanoveno v počtu do 100 osob. Kontingent AČR tvořily jednotka Vojenské policie, zastoupení ve velitelství britské Mnohonárodní divize Jihovýchod, národní podpůrný prvek a pět důstojníků AČR, kteří působili jako instruktoři v rámci NTM-I. Hlavní část kontingentu Armády ČR byla umístěna na britské základně Shaibah.

Súdán

Aliance v souvislosti s rozhodnutím o prodloužení mandátu AMIS v průběhu roku

2006 několikrát prodloužila svou logistickou podporu operaci Africké unie (AU) AMIS v súdánském Dárfúru. Vedle toho bylo v dubnu 2006 rozhodnuto i o pomoci AU při výstavbě schopností společného operačního centra, certifikaci jednotek před jejich rozmístěním a při budování schopností AMIS. NATO svou podporu koordinuje s OSN a EU, aby zamezilo duplikacím v úsilí mezinárodního společenství. Aliance se do 31. 3. 2006 podílela i na výcviku personálu Africké unie v oblasti krizového řízení.

V operaci se ČR svými prostředky neúčastnila, nicméně politicky ji podporuje.

Operace Active Endeavour

Operace Active Endeavour (OAE) ve Středozemním moři byla zahájena v roce 2001 jako alianční odpověď na teroristické útoky z 11. 9. 2001. Jde o jedinou alianční operaci vedenou podle čl. 5 Washingtonské smlouvy. Alianční středomořská flotila má v rámci operace za úkol monitorovat, naloďovat a prohlížet lodě, které proplouvají Gibraltarskou

úžinou a Středozemním mořem a které jsou podezřelé ze spolupráce s teroristy – např. pro ně pašují osoby, zbraně, nebezpečné náklady, peníze apod. Operace pokračovala i v roce 2006.

Řada nealiančních zemí projevila v posledních letech zájem podporovat svými kapacitami OAE. Rok 2006 byl proto pro operaci zlomový tím, že se jí poprvé účastnil, byť krátce, i nečlenský stát Aliance, a sice Rusko, jehož jedna námořní loď byla v září jeden týden do operace zapojena. Modality zapojení jsou již dohodnuty i s Ukrajinou a s Izraelem. Další země, které projevily zájem, jsou Maroko, Alžírsko, Švédsko, Chorvatsko, Albánie a Gruzie.

V operaci se ČR svými prostředky neúčastnila, nicméně politicky ji podporuje.

Pákistán

Počátkem roku 2006 byla ukončena a v průběhu roku vyhodnocena humanitární operace v Pákistánu, kterou Aliance přispěla k odstraňování následků zemětřesení z podzimu 2005. Operace v Pákistánu byla svým způsobem pro NATO historická, protože se jednalo jednak o první operaci humanitárního charakteru a jednak o první operační nasazení NRF.

Česká republika vyslala do operace zdravotnický tým, který působil jako součást nizozemské polní nemocnice.

Partnerské formáty NATO

Rozšíření Partnerství pro mír

Největší průlom přinesl rok 2006 pro tři země západního Balkánu – Srbsko, Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu (která v květnu roku 2006 vyhlásila nezávislost na Bělehradu a okamžitě zahájila cestu do euroatlantických struktur). Spojenci celé léto 2006 projednávali novou komplexní strategii NATO vůči západnímu Balkánu; jejich úsilí vyvrcholilo na listopadovém summitu NATO v lotyšské Rize, který vydal pro všechny tři dlouho zvažovanou pozvánku do EAPC/PfP. Česká republika patřila v NATO mezi nejvýraznější zastánce tzv. „regionálního přístupu“ k západnímu Balkánu, v jehož rámci měly být všechny tři země přijaty do PfP jako „balíček“. Výsledky rižského summitu proto uvítala.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY), nespokojený zejména se spoluprací Srbska a Bosny, nicméně vyjádřil nad tímto krokem Aliance zklamání.

NATO však svůj krok vysvětlilo zejména snahou podpořit demokratické síly v Srbsku, jež procházejí nesnadným obdobím v důsledku chystané ztráty Kosova, což výrazně posiluje pozice srbských radikálů. I po přijetí do PfP je však na Srbsko i Bosnu a Hercegovinu vyvíjen tlak na plnou spolupráci s ICTY a zadržení bývalého samozvaného prezidenta entitní Republiky srbské v Bosně a Hercegovině Radovana Karadžiče, respektive bosenskosrbského generála Ratka Mladiče. Problém spolupráce s tribunálem OSN již nemá pouze Černá Hora.

V únoru 2006 rovněž rozhodla Severoatlantická rada o posílení spolupráce ustavením dvou nových aliančních subjektů ve vztahu k Bělehradu – „Vojenské styčné kanceláře“ (Military Liaison Office; MLO) a „Skupiny pro obranné reformy“ (Defence Reform Group; DRG).

Transformace Partnerství

Program Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP) a jeho politická dimenze, Rada euroatlantického partnerství (Euroatlantic Partnership Council, EAPC), v devadesátých letech minulého století významně přispěly k budování stability euroatlantického prostoru.

V roce 2006 pokračovala transformace EAPC/PfP, zahájená již na Pražském summitu v roce 2002. Cíli této transformace jsou větší orientace partnerství na konkrétní problémy a individuálnější přístup k partnerům. Novou kapitolu v rozvoji partnerských formátů NATO otevřel summit v Rize, a to i přesto, že jeho závěry svým dopadem pravděpodobně nepředčí závěry z Prahy a Istanbulu. Reforma schválená v Rize je zaměřena především na zapojování přispěvatelů do operací a je dalším krokem na cestě směrem k účelné, pružné a otevřené spolupráci, jejímž hlavním motivem a cílem bude obrana společných hodnot bez striktních geografických vymezení.

V praxi se bude jednat o rozvoj stávajících formátů (EAPC, MeD, ICI) a nástrojů (PfP), posílení politického dialogu a především pak posílení či navázání spolupráce (včetně otevření některých nástrojů PfP) s tzv. kontaktními zeměmi sdílejícími alianční hodnoty a schopnými a ochotnými podílet se na operacích a dalších aktivitách Aliance (tzv. globální partneři jako Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, atp., ale také neutrální evropské země).

Rozšíření NATO

Rozšíření NATO je strategickou politickou otázkou s dlouhodobým vlivem na schopnost členských států ubránit spojenecké území, ale také na bezpečnostní a politickou roli Aliance v globálním měřítku. Listopadový summit v Rize potvrdil politiku „otevřených dveří“ NATO i skutečnost, že s největší pravděpodobností budou v roce 2008 vydány další pozvánky. Aliance nicméně opětovně zdůraznila, že bude schopna přijmout nové členy, jakmile na to budou připraveni – kandidáti přitom budou hodnoceni individuálně na základě dosažených výsledků. Spojenci nicméně obecně aktivitu uchazečů vítají a využívají ji k podpoře demokratických a bezpečnostních reforem a posílení bezpečnostní spolupráce. Česká republika i v roce 2006 intenzivně spolupracovala se zeměmi, které o členství usilují, a sdílela své zkušenosti z přístupu a působení v NATO zejména s kandidáty z jihu a východu Evropy. O vstup do NATO se v současnosti uchází pět zemí. Z regionu západního Balkánu se v rámci tzv. Akčního plánu členství (Membership Action Plan, MAP) připravují tři země sdružené v tzv. Jadranské chartě – Albánie, Chorvatsko a Makedonie. Loňské kolo hodnocení MAP potvrdilo, že z této trojice je podle očekávání nejlépe na vstup do NATO připraveno Chorvatsko. Záhřeb splnil podmínku plné spolupráce s ICTY, problémem zatím zůstává slabá podpora chorvatské veřejnosti pro vstup země do Aliance. Chorvatsko se účastní zahraničních vojenských misí pod vedením NATO, EU i OSN. Z operací NATO je nejvýznamnější jeho účast v operaci ISAF v Afghánistánu, kde příslušníci chorvatské armády, mimo jiné spolu s českými kolegy, působí v německém provinčním rekonstrukčním týmu

ve Fayzabadu.

Euroatlantická integrace zůstává vysokou prioritou i pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii. V zemi přetrvává vysoká podpora veřejného mínění pro vstup do Aliance, přetrvávají však problémy v oblasti soudnictví, zákona o policii a volebního zákona, dále zaostávají ekonomické reformy a reformy bezpečnostního sektoru.

Aliance potvrzuje i podporu členství Albánie v NATO a oceňuje její účast v aliančních operacích. Tirana však podle spojeneckého hodnocení zaostává za dalšími kandidáty v MAP, a to zejména v implementaci řady přijatých reformních opatření. Největšími problémy jsou přetrvávající korupce, organizovaný zločin a pašování zboží a osob. Albánie se účastní operací NATO v Afghánistánu, Bosně a Hercegovině a Iráku. Kromě toho působí v operaci EU Althea v Bosně.

Dalšími zeměmi se zájmem o vstup do NATO jsou Gruzie a Ukrajina. Posílení jejich zájmu o vstup do NATO souviselo především s politickými změnami v letech 2004, respektive 2003. Ale zatímco rok 2005 znamenal novou úroveň vztahů NATO – Ukrajina, v roce 2006 se ukázalo, že případné členství Ukrajiny v Alianci či její zařazení do MAP je s ohledem na zahraničněpolitický kurz nové ukrajinské vlády, rozdílné pohledy vlády a prezidenta a pokračující ústavní reformy otázkou spíše vzdálenější budoucnosti.

Ukrajina má pro Alianci nezpochybnitelný geostrategický význam, mj. i z hlediska energetické bezpečnosti. Je v zájmu aliančních zemí (včetně ČR) tuto zemi ukotvit v euroatlantických strukturách, a tím napomoci brzdit tendence vedoucí k převážení prorusky orientovaných sil. Současný vývoj na Ukrajině sice v integraci znamená zpomalení, pravděpodobně však nikoliv další zásadní obrat.

Gruzie je partnerskou zemí Aliance v programu PfP i jeho politické dimenze, EAPC. Země jižního Kavkazu a Střední Asie jsou oblastmi strategického zájmu Aliance, mimo jiné i v kontextu boje proti terorismu. NATO nabídlo zemím obou regionů posílení spolupráce. Pozitivním signálem byly aktivity současného gruzínského vedení. Gruzie jako první partnerská země schválila a představila svůj IPAP (Akční plán individuálního partnerství) a deklaruje zájem o vstup do programu Akčního plánu členství – MAP. Prozatím spojenci s Gruzií zahájili v září 2006 tzv. Intenzifikovaný dialog, obdobně jako tomu bylo v případě Ukrajiny.

V obecné rovině Česká republika podporovala a podporuje alianční debatu o teritoriálním a funkčním vymezení NATO pro příští roky. Rozšíření NATO má z pohledu ČR přímou souvislost s hlavní funkcí Aliance, kterou je společná obrana podle čl. 5 Washingtonské smlouvy. ČR chce, aby Aliance tuto funkci v nezpochybnitelné míře plnila i nadále. Před dalším kolem rozšíření by proto měla proběhnout strategická diskuse o rozšiřování Aliance. Tato diskuse by neměla mít časové omezení a neměla by probíhat pod tlakem uchazečů a podle harmonogramu aliančních summitů.

Rada NATO Rusko (NATO – Russia Council, NRC)

NRC se v první polovině roku zabývala aktualizací svojí dosavadní činnosti a hledáním nových možností a priorit spolupráce. Dokument k aktualizovaným prioritám schválili ministři zahraničních věcí na své dubnové schůzce v Sofii.

Hlavními tématy praktické spolupráce NRC zůstávají boj proti terorismu, interoperabilita vojenských sil a společná cvičení. Boj proti terorismu stál u zrodu NRC a téma má potenciál oboustranně výhodné spolupráce. Většímu rozvoji aktivit na praktické úrovni brání skutečnost, že Rusko dosud neratifikovalo dohodu PfP SOFA (Dohoda mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statusu jejich ozbrojených sil - podepsána v dubnu 2005).

Česká republika podporuje úsilí NATO o praktickou a oboustranně výhodnou spolupráci s Ruskou federací, především o pokračování aktivní spolupráce v boji proti terorismu, realizaci obranných reforem, vedení společných mírových a humanitárních operací a koordinaci civilního nouzového plánování. Zároveň však ČR zdůrazňuje nutnost respektování nezávislosti rozhodovacích procesů Aliance a jejích bezpečnostních zájmů.

Ostatní

Prodloužení funkčního období Generálního tajemníka NATO

Na konci roku 2006 státy diskutovaly o možném prodloužení mandátu stávajícího generálního tajemníka NATO Jaap de Hoop Scheffera do jara 2009, tedy o zhruba půldruhého roku. Státy k tomuto rozhodnutí vedl záměr, aby stávající generální tajemník provedl Alianci předpokládaným summitem k 60. výročí NATO. Definitivní rozhodnutí o prodloužení mandátu pak bylo přijato 10. 1. 2007.

Cvičení NRF na Kapverdách

V červnu 2006 se uskutečnilo certifikační cvičení NATO Response Force na Kapverdách. Šlo o vojenské cvičení, které však bylo významné i z politického hlediska, protože díky němu jednak Aliance navázala užší vztah s další zemí – Kapverdami – a jednak úspěch cvičení byl nutnou podmínkou pro to, aby NRF mohly být označeny za plně operabilní.

Česká republika se cvičení účastnila svým příspěvkem do 7. rotace NRF.

Obranná skupina pro proliferaci (Defence Group on Proliferation, DGP)

Česká republika se od června 2006 stala na rok spolupředsednickou zemí (druhou stálou předsednickou zemí jsou USA) DGP. Program jejího předsednictví je poměrně

ambiciózní a zaměřuje se především na posilování vnější spolupráce (zejména vztahy NATO- Ukrajina a NATO-EU) v oblasti ochrany před ZHN. Zastupování ČR v této skupině a její řízení je v gesci ministerstva obrany.

Vztahy NATO-EU

V roce 2006, bohužel, pokračovala patová situace ve vztazích mezi NATO a EU. Organizace byly schopné společně oficiálně jednat pouze několikrát o operaci v Bosně a jednou neformálně o situaci v Dárfúru. Česká republika podporuje mnohem těsnější a rozmanitější spolupráci obou organizací, avšak průlom v současné situaci je mimo dosah české zahraniční politiky. Jedinou cestou jsou nyní neformální politický dialog, praktická spolupráce, kontakty mezi administrativami a tlak vnějších okolností na nutnost spolupracovat (především Kosovo, ale i Dárfúr a Afghánistán).

„Záměr o přistoupení“ k pořízení letadel C-17

V rámci rozvoje vojenských schopností Aliance byla v roce 2006 spuštěna americká iniciativa ke zlepšení schopností strategické přepravy spočívající ve společném pořízení letounů Boeing C-17. Za Českou republiku podepsal „záměr o přistoupení“ (Letter of Intent) České republiky k americké iniciativě velvyslanec ČR při NATO dne 31. 8. 2006

APAG

V únoru 2006 indikovala Česká republika zájem uspořádat zasedání Poradní skupiny

pro atlantickou politiku NATO (Atlantic Policy Advisory Group, APAG) v září 2007. Tento poradní orgán NATO, kterému předsedá náměstek GT pro politické otázky a bezpečnostní politiku, se schází každý rok na úrovni zástupců stálých představitelů při NATO a šéfů bezpečnostních nebo analytických odborů MZV členských zemí. ČR je jednou z mála členských zemí, která tuto akci dosud nehostila.

Zasedání APAG proběhne v září 2007 v Českém Krumlově.

Energetická bezpečnost

V roce 2006, zejména v návaznosti na krizi v ruských dodávkách plynu a ropy Ukrajině na přelomu 2005 a 2006, se začalo v NATO diskutovat nové bezpečnostní téma, a sice energetická bezpečnost. Přes některé počáteční problémy se téma v průběhu roku stalo

poměrně výrazným a byla zorganizována řada zasedání a seminářů nejen pro členské země NATO, ale i s Ruskem ve formátu NRC.

Česká republika hodnotí toto téma jako důležité pro budoucnost a považuje energetickou bezpečnost za důležitý element mezinárodní bezpečnosti v širším pojetí. Je přesvědčena, že Aliance má v této problematice přidanou hodnotu.

Kontaktní ambasády NATO

V roce 2006 končilo další dvouleté období rozdělení kontaktních ambasád NATO. Česká republika v tomto období měla svou kontaktní ambasádu NATO v Tel Avivu a pro následující cyklus kandidovala na kontaktní ambasádu v Bělehradě. Nejvážnějším protikandidátem ČR byla Itálie, která nakonec kontaktní ambasádu v Bělehradě získala. Česká republika tak bude mít i nadále v letech 2007-2008 kontaktní ambasádu v Tel Avivu a předpokládá svou kandidaturu na kontaktní ambasádu v Bělehradě na další období 2009-2010.

Cvičení krizového řízení

Jako téměř každý rok, Aliance zorganizovala cvičení krizového řízení CMX 06. Tentokrát čistě v aliančním formátu „26“ byla procvičena reakce na asymetrické hrozby vedoucí k vyhlášení čl. 5 a k nasazení sil rychlé reakce do krizové oblasti.

Vedle úspěchu ve zorganizování CMX 06 však rok 2006 přinesl i zklamání, když se nepodařilo nalézt cestu, jak zorganizovat přípravu společného cvičení NATO a EU v roce 2007. Toto společné cvičení tak, ač bylo plánováno, se nakonec neuskuteční a možnou náhradou by mohl být společný seminář krizového řízení na podzim 2007.

Nové ústředí

V roce 2006 pokračovala jednání o výstavbě nového ústředí NATO, které by mělo začít fungovat od roku 2012. Ambiciózní plány však nabírají jisté zpoždění, může tak dojít k odložení termínu.

V roce 2006 bylo rozhodnuto o rozdělení užitné plochy nového ústředí mezi jednotlivé národní delegace, Sekretariát Aliance a společné prostory, byly upřesněny mechanismy

financování výstavby a bylo rozhodnuto o vypracování studie pro implementaci informačních a komunikačních technologií do hlavního projektu nového ústředí NATO.

3. Česká republika a regionální spolupráce

Visegrádská spolupráce

Česká republika považuje Visegrádskou skupinu za klíčové uskupení rozvíjející regionální spolupráci ve střední Evropě. Smysl této iniciativy vidí v rozvíjení konkrétních projektů zejména meziresortní spolupráce a posilování vztahů mezi občany visegrádských zemí, a v politické spolupráci všude tam, kde existuje vůle čtyř visegrádských zemí dohodnout se na společných postojích. Visegrádská spolupráce respektuje nárok na ochranu a prosazování individuálních zájmů a nevylučuje samostatné zahraničněpolitické aktivity. I díky ctění tohoto principu dobrovolnosti je visegrádská spolupráce považována za moderní a velmi užitečný nástroj zahraniční politiky České republiky. Spolupráce v rámci V4 může napomoci nejen posilování vzájemnosti uvnitř středoevropského regionu, ale také formulování a obhajování regionálních zájmů v rámci rozšířené EU.

Visegrádská skupina (V4) procházela v roce 2006 jedním z nejintenzivnějších období své spolupráce, charakterizované principy dobrovolnosti, odpovědnosti a solidarity. Za období své existence se formát Visegrádské skupiny stal přirozenou součástí regionální politiky ve střední Evropě a po vstupu visegrádských zemí do Evropské unie se staly samozřejmou součástí konzultací ve formátu V4 také záležitosti unijní problematiky. Visegrádská skupina dosáhla konsenzu v několika významných otázkách politiky EU, jako byly příprava Finanční perspektivy (2007 – 2013), volný pohyb pracovních sil či směrnice o službách, a svými aktivitami, např. ve věci rozšiřování Schengenského prostoru, přispěla k narovnávání vztahů zemí uvnitř EU. Rozsáhlý prostor pro spolupráci poskytují také jedinečné regionální a historické zkušenosti, jimiž mohou země V4 přispívat k formulaci a realizaci politiky EU vůči visegrádským sousedům – nečlenům EU. Prostřednictvím grantových a stipendijních programů Mezinárodního visegrádského fondu (MVF) přispívá nejen k dalšímu propojení občanské základny zemí V4, ale podporuje také demokratizační, transformační a integrační procesy v dalších zemích.

Maďarské předsednictví V4 (2005/2006) si vzalo za cíl navázat na aktivity polského předsednictví a rozvíjet zejména občanskou dimenzi visegrádské spolupráce, zajistit pravidelné konzultování postojů zemí V4 k záležitostem EU, pokračovat v rozšiřování spolupráce ve formátech V4+ v souladu s Politikou evropského sousedství EU a s důrazem na země, v nichž probíhají politické a sociální transformace, a dále posilovat meziresortní spolupráci uvnitř V4. Průběžně a mimo stanovený rámec schůzek se setkávali předsedové a ministři vlád zemí V4, zejména ministři zahraničních věcí. Několik setkání předsedů vlád napomohlo vytváření konsenzu zemí Visegrádské skupiny v dalším postupu pro vyjednávání nové finanční perspektivy EU a v pohledu na další vývoj v Evropské unii. Ve dnech 15.-16. 9. 2006 se uskutečnil oficiální summit prezidentů zemí V4 v České republice. Oficiální summit premiérů oslavil v říjnu 2006 v maďarském Visegrádu 15. výročí založení Visegrádské skupiny. U příležitosti výročí byly představeny publikace o Visegrádské skupině a nová webová stránka V4 (www.visegradgroup.eu). Summitem bylo oficiálně předáno předsednictví V4 Slovenské republice.

Mezi hlavní priority slovenského předsednictví V4 (2006/2007) patří ukotvit V4 jako dynamické regionální fórum v rámci EU, nadále posilovat koordinační a konzultační mechanismus visegrádské spolupráce s cílem nacházet společné pozice a stanoviska v otázkách společného zájmu, a v neposlední řadě napomáhat, ve spolupráci s MVF, zlepšení všeobecné informovanosti veřejnosti o V4. V průběhu slovenského předsednictví se mj. uskutečnila dvě setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a baltských států - Aliance pro vízovou rovnost.

Visegrádská skupina se v zahraničněpolitické rovině v roce 2006 zaměřila zejména na podporu demokratizačního procesu v Bělorusku, pokračování ve spolupráci Visegrád – Benelux, zejména v meziresortních kontaktech, znovunavázání kontaktu se Severskou radou a konkretizaci spolupráce s Japonskem, která by se měla zaměřit zejména na oblasti turismu, kulturní a ekonomické spolupráce a na politické konzultace ve vybraných otázkách. Kromě spolupráce v politické rovině poskytuje také Mezinárodní visegrádský fond stipendijní a grantové programy pro občany zemí východní Evropy sousedících s V4.

Mezinárodní visegrádský fond (MVF) (www.visegradfund.org) v roce 2006 pokračoval ve financování stipendijních programů a podpoře občanské dimenze visegrádské spolupráce financováním - v naprosté většině - aktivit nevládních subjektů. V roce 2006 bylo rozhodnuto o navýšení rozpočtu fondu na celkovou částku 5 mil. EUR ročně,

tj. 1,25 mil. EUR za každou zemi V4. V roce 2006 byly pro zvýšení efektivity provedeny také některé změny v programu tzv. Visegrádských strategických projektů, jehož smyslem je snaha aktivně vstoupit do procesu vymezování témat, která MVF podporuje. Vymezení strategických témat vychází z hlavních priorit předsednictví Visegrádské skupiny a zaměřuje se na posilování spolupráce uvnitř V4, stejně jako na podporu aktivit zemí V4 vůči jejich východním a jižním sousedům jako součást komplementární aktivity vůči politice sousedství EU.

V rámci projektu informační a komunikační politiky Visegrádské skupiny byla kromě zřízení oficiálních webových stránek V4 v roce 2006 vytvořena funkce tzv. PR-koordinátora V4 se sídlem při MVF v Bratislavě. PR-koordinátor V4 spravuje webové stránky Visegrádské skupiny, věnuje se komunikaci se širokou i odbornou veřejností a se zástupci médií a zabývá se obecným zvyšováním public relations V4. Projekt vnější informační strategie a kvalitní internetové prezentace by měl napomoci lepší informovanosti o činnosti V4, odpovídající současným požadavkům odborné i laické veřejnosti, a vnitřní dimenze této politiky by měla vést k vyšší efektivitě komunikačních kanálů uvnitř skupiny visegrádských zemí. Dosažení vyšší úrovně vzájemné informovanosti by se mělo týkat zejména široké občanské základny zemí V4 i mimo ni.

Setkání představitelů států Visegrádské skupiny v roce 2006:

• 19. 1. 2006 – setkání ministrů obrany zemí V4 v Budapešti;

• 27. 1. 2006 – setkání ministrů práce zemí V4 v Budapešti;

• 3. 2. 2006 – summit předsedů parlamentů zemí V4 v Praze;

• 8. 3. 2006 – setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 v Budapešti;

• 23. – 25. 3. 2006 – Mezinárodní veletrh projektů V4 (V4 Project Fair) v Budapešti;

• 24. – 25. 4. 2006 – setkání ministrů pro místní rozvoj zemí V4 s jejich protějšky z Bulharska a Rumunska;

• 4. – 5. 5. 2006 – zasedání ministrů životního prostředí zemí V4 v Košicích;

• 10. – 12. 5. 2006 – Kolokvium odborníků zemí V4 z oblasti knihovnictví na téma

„Knihovny ve znalostní společnosti“ v Banské Bystrici;

• 30. 5. – 2. 6. 2006 – mezinárodní konference pohraničních policií iniciovaná státy V4 v maďarském Siófoku;

• 26. – 28. 6. 2006 – mezinárodní konference „Nasazení ozbrojených sil v mírových operacích“ za účasti odborníků ozbrojených sil zemí V4;

• 3. – 4. 9. 2006 – setkání ministrů kultury zemí V4 v Krakově;

• 5. 9. 2006 – setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a Ukrajiny v Bratislavě;

• 15. -16. 9. 2006 – setkání prezidentů zemí V4 v Lánech;

• 29. 9. – 1. 10. 2006 – setkání ministrů spravedlnosti zemí V4 v Mariánských Lázních;

• 10. 10. 2006 – setkání předsedů vlád zemí V4 ve Visegrádu;

• 13. 11. 2006 - setkání předsedů parlamentů zemí V4 v Košicích;

• 13. 11. 2006 – setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a baltských států (Aliance pro vízovou rovnost) v Bruselu (před GAERC);

• 10. 12. 2006 – setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a baltských států (Aliance pro vízovou rovnost) v Bruselu (před GAERC);

• 11. 12. 2006 – setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 + Rumunska a Bulharska v Bruselu (před GAERC);

• 14. 12. 2006 – setkání ministrů zahraničí zemí V4 a Beneluxu v Bruselu (před Evropskou radou).

Středoevropská iniciativa (SEI)

Vstupem Černé Hory došlo 1. 8. 2006 k rozšíření počtu členských zemí Středoevropské iniciativy na 18 (pro Černou Horu byla SEI navíc jednou z prvních mezinárodních organizací, k níž se po svém osamostatnění připojila). Rok 2006 byl pro SEI v každém případě určitým mezníkem z hlediska plnění jejího původního účelu – přibližování svých zemí k EU a prevence vzniku nových dělicích čar v Evropě: v souvislosti se vstupem Bulharska a Rumunska do EU se již celá polovina zemí SEI stává současně členy EU. SEI se tudíž nemohla vyhnout debatě o svém směřování, a to tím spíše, že její předsednickou zemí byla v uplynulém roce Albánie patřící mezi členy SEI se zvláštními potřebami (in special need). Změny v působení SEI našly svůj odraz v novém Akčním plánu na období 2007 – 2009, jehož přípravě byla věnována větší část uplynulého roku jak na úrovni pracovních skupin SEI, tak i ze strany národních koordinátorů a výkonného sekretariátu SEI. Akční plán se soustřeďuje na tři základní oblasti budoucího působení SEI: ekonomiku, rozvoj lidského potenciálu a institucionální rozvoj. Jeho finální podobu schválili premiéři zemí SEI na své listopadové schůzce v Tiraně, zásadní reformní opatření budou nicméně teprve následovat.

SEI zaznamenala v roce 2006 rekord v počtu došlých návrhů, resp. projektů tzv. kooperačních aktivit (cooperation activities): objem požadovaných finančních prostředků pětinásobně převýšil objem disponibilních prostředků, což si vynutilo zavedení v minulosti nadbytečných mechanismů předběžné evaluace a selekce. Na druhé straně se tak finanční podpory z fondů SEI dostalo jen těm nejlepším a z hlediska praktických dopadů nejpřínosnějším kooperačních projektům. Za období 12 měsíců (od summitu premiérů SEI v Piešťanech v listopadu 2005) jich bylo celkem 94 v souhrnné hodnotě 5,4 mil. EUR, přičemž spoluúčast SEI tvořila 26,7 %, tj. 1,5 mil. EUR. Navíc SEI věnovala dalších přes 550 tis. EUR ze svého svěřeneckého fondu při EBRD na projekty technické spolupráce (v dané souvislosti se národní koordinátoři SEI opakovaně zabývali negativními důsledky blížícího se vyčerpání prostředků ve svěřeneckém fondu SEI při EBRD a možnými cestami jeho odvrácení, v roce 2006 však bohužel nenašli funkční řešení či náhradu). SEI se zapojila i do realizace celkem sedmi programů financovaných EU v hodnotě 7,5 mil. EUR a s vlastním podílem 700 tis. EUR. To vše jen potvrzuje význam a životaschopnost SEI v současných podmínkách silně konkurenčního prostředí nejrůznějších mezinárodních institucí v evropském prostoru, přičemž základní komparativní výhodou SEI nadále zůstává akcent na iniciativu zdola a schopnost pružně reagovat na měnící se potřeby jak samotných členských zemí, tak i jejich vzájemné spolupráce.

Tematicky byla pozornost SEI v roce 2006 přednostně soustředěna zejména do oblastí dopravy, energetiky (s akcentem na využívání obnovitelných zdrojů), zemědělství, malého a středního podnikání, územního rozvoje, turismu, přeshraniční spolupráce a lidských zdrojů. Právě zde se významně profilovala Česká republika s mezinárodní konferencí SEI pod názvem „Fórum lidské zdroje“ v roce 2006 specificky věnovanou financování dalšího profesního vzdělávání. Uspořádání této konference regulérně zařazené od roku 2006 do kategorie tzv. příznačných aktivit (feature events) SEI představuje konkrétní příspěvek ČR k naplňování původních cílů SEI: výměnou zkušeností a know-how napomáhat ekonomickému růstu (v daném případě cestou posílení zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti pracovní síly na měnícím se trhu práce) a integračnímu úsilí členských zemí SEI, včetně jejich přibližování k EU. Konferenci uspořádal Národní vzdělávací fond pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí a za účasti ministryně školství M. Kopicové v Černínském paláci dne 10. 11. 2006. Kvalita mezinárodních i českých lektorů a aktuálnost zvoleného tématu vzbudily zájem o účast převyšující kapacitní možnosti organizátorů.

Konferenci předcházelo zasedání Pracovní skupiny SEI pro rozvoj lidských zdrojů a výcvik, které ČR spolupředsedá.

Albánie v roli předsednické země SEI specificky promítla vlastní priority do kalendáře významných akcí SEI v roce 2006, jež sama pořádala. Kromě už tradičních akcí, jakými jsou

„Summit Economic Forum“, fórum mládeže a rovněž pravidelné institucionální schůzky premiérů, ministrů zahraničních věcí, parlamentářů a samozřejmě národních koordinátorů SEI, Albánie hostila také setkání ministrů zemědělství, ministrů dopravy, fórum žurnalistů a fórum o obnovitelných zdrojích energie. Posledně jmenovaná akce zakládá nové partnerství SEI s podnikatelskou sférou a nevládními subjekty činnými v dané oblasti a nově se začleňuje mezi příznačné aktivity SEI. Jelikož Albánie v roce 2006 zároveň předsedala také Jadersko- jónské iniciativě, zorganizovala několik souběžných akcí umožňujících porovnat aktivity obou subregionálních uskupení. Naopak k útlumu došlo z logických příčin (Albánie nedisponuje výhodou předchozí předsednické země SEI, Slovenska, v podobě členství v EU) v dialogu mezi SEI a EU, resp. EK, o možných formách jisté institucionalizace vzájemných vztahů, zástupce EK se ale klíčových akcí SEI zúčastňoval.

Regionální partnerství

Spolupráce ve formátu Regionálního partnerství (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) vznikla v roce 2001 s cílem společně řešit otázky vnitřní bezpečnosti a pohraniční, azylové a konzulární záležitosti, rozvíjet kulturní spolupráci a vytvářet společné infrastrukturní projekty.

Během posledních let byla naplňována zejména setkáními předsedů vlád a parlamentů a ministrů zahraničí, vnitra, zemědělství a životního prostředí. Jistou paralelou spolupráce Regionálního partnerství je také Středoevropská kulturní platforma, jež je součástí projektu středoevropské spolupráce, zaštiťovanho Rakouskem.

V oblasti tzv. vnější spolupráce byla pozornost soustředěna zejména směrem k zemím západního Balkánu, kde může Regionální partnerství díky zkušenostem většiny jeho členů s tímto teritoriem dobře napomáhat rozvíjení jihovýchodní dimenze vnější politiky EU. V návaznosti na závěry VI. regionální konference ministrů zahraničních věcí zemí Regionálního partnerství k záležitostem západního Balkánu, konané v říjnu 2005 v Budapešti, pokračovala v roce 2006 pomoc zemí Regionálního partnerství zemím západního Balkánu v jejich integračním úsilí. Každá členská země Regionálního partnerství se stala gestorem koordinace pomoci v jedné z předem stanovených oblastí. Česká republika je koordinátorem spolupráce týkající se předávání zkušeností v otázkách aplikace zásad vnitřního trhu a tento úkol ve spolupráci s dalšími institucemi postupně realizuje.

Pakt stability pro jihovýchodní Evropu

V roce 2006 Česká republika pokračovala ve své aktivní podpoře činnosti Paktu stability pro jihovýchodní Evropu (PS), který se zaměřoval na podporu regionální spolupráce v jihovýchodní Evropě a překonávání negativních důsledků konfliktů let devadesátých. Region výrazně pokročil ve stabilizaci a rozvoji spolupráce, čehož výsledkem se stalo v důsledku aktivit PS přistoupení zemí západního Balkánu k pozměněné Středoevropské dohodě o volném obchodu (CEFTA). Zároveň dvě doposud přijímající země PS - Bulharsko a Rumunsko - se svým vstupem do EU k 1.1. 2007 přiblížily pozici donorů. PS se tudíž soustředil na předávání řízení jednotlivých iniciativ zemím regionu v rámci tzv. regionálního vlastnictví a na přípravu vytvoření Regionální rady spolupráce, která by měla od roku 2008 převzít úkoly PS.

Česká diplomacie podporovala PS a dosažení jeho cílů mnoha způsoby na úrovni multilaterální, bilaterální a rovněž přímo (vysláním českého experta do Úřadu Zvláštního koordinátora PS v Bruselu, pověřeného problematikou malých ručních zbraní a transformace armády a obranného průmyslu). Svoji činnost ČR soustředila především do oblasti předávání

zkušeností z procesu společenskoekonomické transformace a příprav na členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

V rámci prvního pracovního stolu pro demokratizaci a lidská práva Česká republika podpořila projekt České katolické charity zaměřený na integraci Romů do srbské společnosti prostřednictvím vzdělávacích kurzů a řešení problémů s doklady, jakož i projekt zaměřený na rozvoj dialogu mezi představiteli různých církví v Srbsku.

Parlamentní dimenzi spolupráce ČR podpořila jednak finančním příspěvkem OBSE na Právní kancelář Parlamentu Srbska zabývající se evropskou legislativou a též vlastním projektem Parlamentního institutu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jenž byl zaměřen na školení expertů Parlamentu Srbska v problematice evropské integrace.

Ve druhém pracovním stole pro hospodářskou spolupráci, obnovu a rozvoj na základě iniciativy Regionálního partnerství se ČR soustředila na předávání zkušeností z příprav na vstup do Evropské unie v oblasti vnitřního trhu se zaměřením na problematiku standardizace a normalizace prostřednictvím odborného semináře a následných studijních stáží pro odborníky z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Srbska, Makedonie/FYROM a Albánie, které uspořádal Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) ve spolupráci s MZV. ÚNMZ rovněž pokračoval v projektu technické pomoci Albánii v oblasti potravinářství, jehož cílem bylo kromě zvýšení standardů i posílení albánských exportních možností. Česká republika též podpořila projekt vytvoření databáze pro albánskou restituční a kompenzační agenturu, iniciovaný vedoucím kanceláře OBSE v Tiraně, českým velvyslancem P. Vackem. Smyslem projektu bylo napomoci zprůhlednění majetkových poměrů v Albánii a přispět ke zvyšování přitažlivosti Albánie pro zahraniční investory.

Česká republika se ve svých aktivitách soustředila na problematiku stabilizace s důrazem na transformaci bezpečnostního a vojenského sektoru s podporou aktivit třetího pracovního stolu PS pro otázky obrany a bezpečnosti. Za tímto účelem přispěla na projekt EUPM českými odborníky v Bosně a Hercegovině k posílení kapacit místní policie školenými policejními psy. V Bosně a Hercegovině ministerstvo vnitra ve spolupráci s českým velvyslanectvím v Sarajevu realizovalo projekt „Malý policista“ na podporu policie prostřednictvím výchovy dětí. ČR dále finančně i expertně podpořila pokračování vojensko-

obranné konverze v oblasti západního Balkánu, na niž se zaměřuje Regionální středisko pro kontrolu zbraní, verifikaci a implementaci pomoci (RACVIAC) se sídlem v Záhřebu.

V rámci předávání zkušeností z přípravy na členství v Severoatlantické alianci Česká republika podpořila školení srbských a bosenskohercegovských vysokoškolských pedagogů, organizované sdružením Jagello 2000. S ohledem na problémy Srbska v oblasti bezpečnostního sektoru MZV ČR podpořilo realizaci jarního cyklu školy bezpečnostních studií, organizovaného Střediskem pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti v Bělehradě, a seminář věnovaný dosavadním výsledkům a chybám v reformě srbských ozbrojených složek, pořádaný Střediskem pro civilně-vojenské vztahy v Bělehradě. Ministerstvo vnitra ČR pokračovalo v realizaci svého projektu zaměřeného na rozvoj spolupráce v oblasti boje proti organizovanému zločinu v Srbsku a Černé Hoře.

Při podpoře stabilizace věnovala Česká republika velkou pozornost Kosovu, a to nejen vysláním vojenského kontingentu, ale i podporou projektů UNMIK a UNESCO. Konkrétně se jednalo o pomoc zaměřenou na zlepšení zásobování vodou v obci Zvečan, na dobudování sportovního centra pro mládež v obci Zubin Potok či obnovu pravoslavného kostela poničeného v období mezietnického konfliktu. ČR v této souvislosti rovněž otevřela styčnou kancelář při UNMIK v Prištině.

Česká republika podpořila aktivity PS přímými příspěvky ve výši 12 mil. Kč. Dále jej podporovala i v mezinárodních institucích, především v rámci Evropské unie, Severoatlantické aliance a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

4. Česká republika a ostatní evropské mezinárodní organizace a fóra

Česká republika a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

OBSE je významnou součástí evropské bezpečnostní architektury. Podpora její činnosti je jednou ze zahraničněpolitických priorit české vlády. Česká republika má zájem na tom, aby OBSE byla flexibilní organizací, schopnou adaptovat se na aktuální výzvy a úkoly a případně za tímto účelem i inovovat své instrumenty. Trvalým zájmem ČR je, aby OBSE ve všech dimenzích své činnosti (politicko-vojenské, ekonomicko-environmentální a lidské/lidskoprávní) dbala na dodržování přijatých standardů všemi účastnickými státy a dále posílila svou schopnost monitorovat případy jejich porušování a napomáhat nápravě.

Česká republika se soustavně zasazuje o to, aby OBSE byla schopna pružně čelit starým i novým bezpečnostním hrozbám a rizikům a přizpůsobovat tomu i své nástroje. Roli OBSE spatřuje ČR zejména v předcházení konfliktům a postkonfliktní obnově. Česká republika podporuje další prohlubovaní spolupráce euro-atlantických organizací s bezpečnostní dimenzí v souladu s principy Platformy pro kooperativní bezpečnost, schválené na summitu OBSE v Istanbulu v roce 1999.

V roce 2006 se Česká republika plně zapojila do spolupráce a koordinace s ostatními členskými zeměmi EU v rámci OBSE, kde členové EU představují téměř polovinu účastnických zemí (nyní 27 z 55) a svými příspěvky se podílejí přibližně dvěma třetinami na zdrojích OBSE. Česká republika se aktivně podílela na tvorbě stanovisek EU k obecným otázkám i konkrétním problémům projednávaným OBSE.

Ve své politicko-vojenské dimenzi se OBSE trvale zabývá implementací existujících opatření k posílení důvěry a bezpečnosti, obsažených ve Vídeňském dokumentu 1999, implementací Dokumentu OBSE k ručním a lehkým zbraním a dalších dokumentů, jako jsou např. Kodex chování, Transfer konvenčních zbraní, Globální výměna vojenských informací, podpora plnění Úmluvy o zákazu protipěchotních min atd.

Česká republika má zájem na ratifikaci adaptované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS), neboť ji považuje za jeden z úhelných kamenů

evropské bezpečnosti. Dohoda o adaptaci S-KOS je pro Českou republiku významná nejen tím, že odstraňuje blokové pojetí původní smlouvy, ale i tím, že obsahuje ještě kvalitnější systém notifikací a inspekcí, čímž dále zvyšuje transparentnost celého odzbrojovacího režimu. Parlament České republiky bude adaptovanou S-KOS (AS-KOS) ratifikovat poté, co Rusko splní politické závazky vůči Gruzii a Moldavsku, přijaté na Závěrečné konferenci OBSE v Istanbulu v roce 1999.

V lidské dimenzi OBSE byly v popředí i nadále otázky související s diskriminací a potíráním všech jejích forem, dále pak problematika rasismu a antisemitismu.

Ve dnech 2. - 13. 10. 2006 proběhla ve Varšavě Výroční implementační schůzka lidské dimenze OBSE. Jednání se zaměřilo zejména na problematiku dodržování základních demokratických svobod. Ústředním motivem byla problematika tolerance v jejích nejrůznějších aspektech.

V roce 2006 OBSE zaznamenala pozitivní výsledky svých „polních“ misí, zejména v jihovýchodní Evropě (mj. nadále přispívala k vytváření základních demokratických standardů v Kosovu a posilovala státnost a vládu práva v Bosně a Hercegovině). Celkem OBSE disponuje rozsáhlou sítí 18 dlouhodobých misí na Balkáně a v zemích SNS. V misích OBSE v roce 2005 pracovaly téměř 4000 mezinárodních i místních civilních expertů. Česká republika pokračovala v aktivním vysílání svých odborníků do těchto misí. Na pozici vedoucího mise OBSE v Albánii i nadále působil velvyslanec P. Vacek.

Rok 2006 bohužel nepřinesl zásadní posun v urovnání podněsterského konfliktu v Moldavsku. Česká republika v OBSE vystupovala na podporu posíleného mezinárodního angažmá v řešení podněsterského problému, s aktivní rolí EU, včetně zajištění budoucí mezinárodní přítomnosti. Klíčovým faktorem úspěchu, z pohledu České republiky, zůstává ruská vůle dokončit vojenský odsun ze země a přimět podněsterský režim ke konstruktivnímu postoji.

V roce 2006 rovněž nedošlo k zásadnímu vývoji v jednáních o Náhorním Karabachu probíhajících na půdě OBSE mezi Arménií a Ázerbájdžánem ve formátu tzv. Minské skupiny. Česká republika nadále indikovala připravenost hostit jednání osobních zmocněnců prezidentů obou zemí v Praze.

Každoroční Ekonomické fórum OBSE (EF OBSE) je pravděpodobně nejdůležitější společnou akcí Evropské hospodářské komise a OBSE. V roce 2006 došlo poprvé k tomu, že první část 14. EF OBSE se konala ve dnech 23. a 24.1. ve Vídni a druhá část 22.-24.5. v Praze, kde dříve probíhala tato akce celá. Tématem 14. EF OBSE byl přezkum situace a spolupráce v oblasti dopravy: „Transportation in the OSCE area: Secure transportation networks and transport development to enhance regional economic co-operation and stability“. Pořádání Ekonomického fóra OBSE je konkrétním příspěvkem ČR v úsilí směřujícím k posilování ekonomické a environmentální dimenze OBSE a k odpovídajícímu vyvážení všech tří dimenzí činnosti organizace. Třebaže OBSE není ekonomicky orientovaným subjektem, její role v předcházení bezpečnostním rizikům pramenícím z ekonomických a ekologických problémů je nezaměnitelná.

Předsednickou zemí OBSE v roce 2006 byla Belgie. Vyvrcholením jejího předsednictví bylo 14. zasedání Ministerské rady OBSE v Bruselu (4. - 5. 12. 2006). Delegaci České republiky vedl ministr zahraničních věcí A. Vondra. Celému jednání dominovala zejména diskuse o reformě OBSE, tzv. zamrzlých konfliktech a istanbulských závazcích Ruské federace. Často zaznívala i kritika režimů v Bělorusku a Uzbekistánu.

Česká republika během jednání upozornila na nesplněné istanbulské závazky Ruské federace týkající se odsunu vojenské munice a jednotek z Moldavska, přičemž zároveň ocenila pokrok, jehož bylo dosaženo v procesu uzavírání vojenských základen RF v Gruzii. Poukázala ve svém vystoupení také na spojitost mezi splněním istanbulských závazků ze strany RF a ratifikací adaptované Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Česká republika se rovněž vyslovila i k probíhající reformě OBSE a zdůraznila nezbytnost zachování autonomie těch institucí, které se zabývají monitorováním voleb, a dodržování standardů organizace.

Jednání o nedodržených istanbulských závazcích RF poznamenala zasedání natolik, že se nepodařilo dosáhnout konsenzu o tradičně přijímaném komuniké. Stejně jako slovinské předsednictví v předcházejícím roce se proto předsedající Belgie rozhodla předložit na závěr

jednání předsednické prohlášení souhrnně hodnotící průběh zasedání. Opětovné nepřijetí komuniké odráží přetrvávající názorové rozdíly mezi zeměmi SNS a EU/USA.

Neshody kolem textu ohledně istanbulských závazků a tzv. zamrzlých konfliktů byly příčinou nepřijetí některých regionálních prohlášení, kterými Ministerská rada zpravidla reagovala na situace v oblastech svého zvýšeného zájmu, čímž se opět opakovala situace z roku 2005. Přijato bylo nakonec pouze prohlášení k Náhornímu Karabachu, vypracované spolupředsedy Minské skupiny OBSE po konzultacích s oběma zaangažovanými zeměmi, a též prohlášení k působení polní mise OBSE v Kosovu.

Velmi důležitá zpráva Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) byla zakomponována do komplexního textu o posilování efektivnosti OBSE. Plněním závazků zmíněným ve zprávě se bude zabývat Stálá rada OBSE, která bude rovněž projednávat návrhy na možné nové závazky. Rozhodnutí o zřízení tří výborů odpovídajících třem dimenzím OBSE (tzv. posílení konzultativního procesu) bylo přijato pouze na zkušební dobu jednoho roku. Rozhodnutí o dalším posilování efektivnosti struktur OBSE (tedy Sekretariátu, institucí a polních misí) odráží aktuální stav a stanoví, že při výběru vedoucích polních misí budou předem veřejně známi kandidáti.

V oblasti boje s terorismem byla přijata rozhodnutí k organizovanému zločinu, prevenci zneužívání ztracených/zcizených pasů a jiných cestovních dokumentů pro kriminální účely, zabraňování využívání internetu pro teroristické účely a prohlášení k trestněprávním systémům a podpoře mezinárodního právního rámce pro boj proti terorismu.

V oblasti lidské dimenze byla přijata rozhodnutí k boji proti netoleranci a diskriminaci a posilování vzájemného respektu a porozumění, k boji proti sexuálnímu vykořisťování dětí a obchodu s lidmi (s důrazem na nucenou práci).

V ekonomické dimenzi se přijala rozhodnutí o budoucnosti dialogu v oblasti dopravy, rozhodnutí k dialogu o energetické bezpečnosti a prohlášení k migraci.

Česká republika věnuje i nadále velkou pozornost činnosti Pražské kanceláře Sekretariátu OBSE. MZV v současné době nabízí bezplatně renovované prostory pro kancelář a sekonduje vedoucího této instituce. Česká republika má zájem na dalším posílení významu kanceláře a prohloubení její činnosti ve prospěch celé organizace, a to jak posílením její

funkce jako archivu a konferenčního servisu, tak i její informační role ve vztahu k odborné i laické veřejnosti.

Rada Evropy

Aktivity v politické agendě

Ministr zahraničních věcí České republiky a předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy (ER) v únoru 2006 uspořádali v Praze mezinárodní konferenci o Bělorusku. Cílem konference bylo podpořit běloruskou veřejnost i opozici během připravovaných prezidentských voleb. Pořadatelé konference vydali společné prohlášení, ve kterém mj. vyzývají členské země RE k podpoře demokratických sil a k prolomení izolace běloruských občanů podporou jejich přístupu k pluralistickým médiím prostřednictvím vysílání ze zahraničí, usnadněním vydávání víz pro běloruské občany a větší nabídkou stipendií a výuky pro běloruské studenty.

Ve dnech 18. - 19. 5. 2006 proběhlo ve Štrasburku 116. zasedání Výboru ministrů Rady Evropy. Vedoucí delegace ČR, náměstek ministra zahraničních věcí P. Svoboda, vystoupil s projevem na téma vztahy Rady Evropy a EU, ve kterém se zaměřil zejména na spolupráci v lidskoprávní agendě a otázky související se vznikající Agenturou pro lidská práva.

Ministři přijali komuniké, rozdělené do prioritních okruhů, které mají základ v Akčním plánu 3. summitu RE: konsolidace systému ochrany lidských práv, resp. reforma kontrolního systému Evropské úmluvy o ochraně lidských práv; nastavení nového rámce spolupráce mezi RE a EU v intencích sjednávaného memoranda o porozumění mezi oběma organizacemi; podpora opatření RE k posílení demokracie a dobrého vládnutí, spolupráce při vytváření nové strategie k rozvoji mezikulturního dialogu a pokračování v reformě pracovních metod organizace v duchu mandátu daného Akčním plánem. Přijata byla také deklarace o opatřeních k posílení výkonů rozsudků Evropského soudu pro lidská práva na národní a celoevropské úrovni. Ministři rovněž vzali na vědomí nová Pravidla pro jednání Výboru ministrů při dohledu nad výkonem rozsudků Soudu a podmínek smírných urovnání.

osm národních expertů v oblasti prevence a boje proti násilí na ženách, jejichž úkolem bude hodnocení pokroku na národní úrovni a vytvoření nástrojů pro dosažení zlepšení situace v této oblasti.

V prosinci 2006 vláda znovu jmenovala C. Svobodu členem Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva a E. Wagnerovou jeho náhradnicí. Komise je nezávislým poradním orgánem Rady Evropy v ústavních otázkách, který je členským zemím této organizace nápomocen zejména při tvorbě či změně ústavy a volebního systému.

V závěru roku byl schválen rozpočet RE na rok 2007, který byl kompromisem mezi dlouhodobě prosazovanou pozicí Výboru ministrů (nulový reálný růst rozpočtu) a požadavky generálního tajemníka na jeho navýšení. Schválený rozpočet sice nerespektuje nulový reálný růst, ale na druhou stranu se podařilo najít úspory zejména v oblasti administrativních a mzdových výdajů, dále u aktivit v oblasti kultury a sociální koheze a rovněž nižším než původně navrhovaným zvýšením výdajů na Evropský soud pro lidská práva. Česká republika tento rozpočet podpořila; při rozpočtových jednáních obecně vychází z principu, že přednostně by měly být financovány aktivity, které tvoří jádro mandátu RE, tj. lidská práva, demokracie a právní stát.

Monitoring a aktivity ve specializovaných orgánech Rady Evropy

Ve dnech 10. – 12. 1. 2006 se uskutečnila návštěva expertů úřadu Komisaře RE pro lidská práva v České republice. Cílem návštěvy bylo zhodnocení pokroku, kterého ČR dosáhla při přijímání opatření zaměřených na zlepšení situace v oblastech zmiňovaných v doporučeních zprávy Komisaře z roku 2003. Na základě této návštěvy byla v březnu 2006 zveřejněna zpráva Komisaře pro lidská práva o ČR za léta 2003 – 2005, která se soustředila zejména na následující oblasti - situaci romské komunity, otázku nedobrovolné sterilizace žen, podmínky nelegálních migrantů a žadatelů o azyl, problematiku obchodování s lidmi, postavení odborových organizací a roli veřejného ochránce práv.

V březnu 2006 přijal Výbor ministrů RE rezoluci o plnění Rámcové úmluvy na ochranu národnostních menšin v České republice. ČR je v ní pozitivně hodnocena za revizi Koncepce integrace romských komunit i za doplnění legislativy v oblasti ochrany národnostních menšin při používání menšinových jazyků či za právní zakotvení účasti zástupců menšin na rozhodovacích procesech na ústřední, krajské či místní úrovni. Zároveň je ČR vyzývána k přijetí antidiskriminačního zákona, zajištění účinné implementace příslušné

legislativy na místní úrovni a zvýšení nasazení v boji proti rasově motivovaným trestným

činům.

Ve dnech 27. 3. - 7. 4. a 21. - 24. 6. 2006 uskutečnil Evropský výbor pro prevenci mučení 3. pravidelnou návštěvu České republiky. Navštívil při ní policejní služebny, věznice, psychiatrické léčebny a ústavy sociální péče. Na základě učiněných zjištění přijal zprávu, která obsahuje doporučení adresovaná příslušným orgánům ČR. Vláda ČR dne 6. 12. 2006 usnesením č. 1392 vzala zprávu na vědomí a uložila příslušným resortům, aby připravily informace o plánovaném způsobu plnění doporučení.

Smluvní aktivity

V průběhu roku 2006 se ČR stala smluvní stranou těchto tří úmluv RE:

• Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění kontrolní systém Úmluvy.

• Evropská charta regionálních a menšinových jazyků.

• Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních.

RE a boj proti terorismu

V návaznosti na zprávy o údajné účasti některých zemí na nezákonném zadržování osob podezřelých z terorismu a o jejich transportu za účasti agentů cizího státu generální tajemník RE využil své pravomoci dle čl. 52 Evropské úmluvy o lidských právech a koncem roku 2005 požádal její smluvní strany, aby mu do února 2006 podaly informace o tom, jak jejich právní řád zajišťuje účinné plnění zmíněné úmluvy v této oblasti.

Česká republika byla jednou z mála zemí, které v odpovědích na dotazník generálního tajemníka poskytly úplné informace, a nemusely být žádány o jejich další doplnění. Ve své odpovědi konstatovala, že nebyly získány žádné poznatky, které by prokazovaly, že by se v období od 1. 1. 2002 na jejím území veřejní činitelé nebo jiné osoby jednající z úřední moci podíleli na zadržování nebo přepravě osob zbavených svobody, včetně případů, ke kterým mohlo dojít z iniciativy agentů cizích států, a poskytla přehled relevantní právní úpravy.

Na základě informací shromážděných ode všech členských zemí generální tajemník vydal zprávu identifikující hlavní oblasti, kde by dle jeho názoru bylo třeba přijmout další opatření na národní, evropské a mezinárodní úrovni. V návaznosti na to předložil Výboru ministrů návrhy dalších aktivit RE v této oblasti.

Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR)

V roce 2006 pokračovala diskuse o reformě OBSE, během které Česká republika vystupovala proti snahám některých zemí využít reformu k redukci lidské dimenze OBSE a podporovala zachování autonomie Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a jeho volebních pozorovatelských aktivit.

Reforma OBSE zahájená ministerským zasedáním v Lublani v roce 2005 se v roce 2006 dotkla i ODIHR, který byl pověřen vypracováním zprávy o činnosti tohoto úřadu. Obsah zprávy Společná odpovědnost: závazky a implementace byl před jejím předložením Ministerské radě v prosinci 2006 konzultován s členskými zeměmi. Jedná se o komplexní dokument, rozdělený do 4 částí – plnění stávajících závazků, možné doplňkové závazky, posílení aktivit ODIHR souvisejících s volbami a zlepšování pomoci ODIHR členským zemím v souvislosti s implementací jejich závazků. Zpráva byla v rámci jednání o posílení efektivnosti OBSE schválena. Oproti minulosti došlo k následující změně: ODIHR bude muset v budoucnu předkládat Stálé radě informace o tom, jakým způsobem je vylepšována volební pozorovací metodologie.

Hlavní událostí lidské dimenze v roce 2006 bylo 11. implementační zasedání OBSE (Varšava, 2. – 13. 10. 2006), které přezkoumávalo plnění závazků členskými zeměmi v následujících oblastech:

1) základní svobody – svoboda médií, obchodování s lidmi, plnění Akčního plánu OBSE pro potírání obchodu s lidmi, tolerance a nediskriminace, rovnost příležitostí pro muže a ženy, problematika postavení žen v ozbrojených konfliktech, migrující pracovníci a jejich integrace ve společnosti, otázka uprchlíků a vysídlených osob trest smrti, boj proti mučení, boj proti terorismu

2) tolerance a nediskriminace – národnostní menšiny, Romové a Sinti, plnění Akčního plánu pro Romy a Sinti, prevence agresivního nacionalismu, šovinismu a etnických čistek

3) základní svobody – svoboda smýšlení, vědomí, náboženství a víry.

Během diskuse byla Česká republika zmíněna delegací USA, která ocenila její přístup k řešení otázky nedobrovolné sterilizace žen a vyzvala ji, aby dále postupovala důsledně v souladu s doporučeními veřejného ochránce práv.

Očekávané téma o aktivitách v lidské dimenzi se zvláštním důrazem na projektovou činnost a práci institucí OBSE se zaměřilo na volební monitoring ODIHR a jeho metodologii. Během diskuse řada delegací, včetně EU, ocenila profesionalitu ODIHR a vyslovila podporu pro zachování jeho autonomie, zatímco některé země požadovaly vypracování srovnávací analýzy volebních zákonů v zemích OBSE a kritizovaly netransparentnost činnosti ODIHR.

V roce 2006 se uskutečnily celkem tři doplňkové implementační schůzky věnované následujícím tématům: obránci lidských práv a národní lidskoprávní instituce (jejich role při ochraně a zajišťování lidských práv, vyhodnocování vhodného legislativního rámce jejich působení a vliv státní i nestátní sféry na jejich postavení a činnost), svoboda médií (ochrana novinářů a jejich přístupu k informacím) a posilování demokracie (zlepšování legislativy, role politických stran a parlamentních frakcí).

V listopadu 2006 proběhla ve Vídni Implementační schůzka, jejímž spolupořadatelem byl ODIHR, k otázce nedostatku dat o nenávistně motivovaných trestných činech. Hlavním tématem diskuse bylo především hledání nejvhodnější cesty vedoucí ke zlepšení současného nevyhovujícího stavu ohledně shromažďování a vyhodnocování těchto dat.

5. Česká republika a mezinárodní organizace

Organizace spojených národů (OSN)

Zapojení České republiky do aktivit OSN se uskutečňuje rostoucí měrou prostřednictvím koordinačního mechanismu EU. Především pracovní skupina CONUN (pracovní skupina EU pro otázky OSN), ale též CODUN (pracovní skupina EU pro otázky globálního odzbrojení), CONOP (pracovní skupina EU pro nešíření zbraní hromadného ničení), COHOM (pracovní skupina EU pro otázku lidských práv), CODEV (pracovní skupina EU pro rozvojovou spolupráci) či COTER (pracovní skupina EU pro terorismus) formulují stanoviska EU k těm otázkám týkajícím se OSN, v nichž se EU koordinuje a která jsou následně předsednickou zemí prezentována na jednotlivých fórech této organizace. ČR vystupuje samostatně v otázkách bez společné pozice EU.

Hlavní orgány OSN

60. zasedání Valného shromáždění OSN

V první polovině roku 2006 pokračovalo 60. zasedání Valného shromáždění (VS) OSN, v jehož čele stál švédský diplomat J. Eliasson. Jedním z hlavních témat jarní části zasedání byla implementace závazků přijatých v Závěrečném dokumentu Summitu OSN 2005. Snaha o reformu OSN se více soustřeďovala i do oblasti managementu, odbourání zastaralých a překonaných mandátů, zefektivnění chodu organizace a na činnost nově vytvořených institucí - Komise pro budování míru (PBC) a Rady pro lidská práva (HRC).

61. zasedání Valného shromáždění OSN

Ve dnech 12. 9. - 22. 12. 2006 proběhla v sídle OSN v New Yorku hlavní (podzimní) část 61. zasedání Valného shromáždění OSN pod vedením velvyslankyně Hava Rashed Al- Khalifa z Bahrajnu. V jejím průběhu se uskutečnilo 84 řádných plenárních schůzí, v jejichž průběhu bylo přijato 254 rezolucí. Hlavní pozornost byla tradičně věnována zejména otázkám mezinárodního míru a bezpečnosti, mezinárodní ekonomické a rozvojové spolupráci, problematice lidských práv a naplňování závěrů Závěrečného dokumentu ze Summitu OSN 2005, a to především v oblasti reformy OSN.

Již v rámci 61. VS OSN, ve dnech 14. - 15. 9. 2006, proběhl Dialog na vysoké úrovni k migraci a rozvoji a ve dnech 18. - 19. 9. 2006 setkání na vysoké úrovni k provádění Akčního programu pro nejméně rozvinuté země. Dne 21. 9. 2006 se na okraji zasedání 61. VS OSN také uskutečnila schůzka ministrů zahraničí členských států NATO. Vlastní všeobecná rozprava se uskutečnila ve dnech 19. - 27. 9. 2006; vystoupilo v ní 191 zemí, řada z nich na úrovni hlav států či předsedů vlád. Za Českou republiku promluvil dne 27. 9. 2006 ministr zahraničních věcí A. Vondra, který delegaci ČR na 61. VS OSN vedl.

Na úvod všeobecné rozpravy vystoupili generální tajemník OSN K. Annan a předsedkyně 61. VS OSN. Oba ve svých vystoupeních vyzvali k akceleraci úsilí o reformu OSN, odstranění chudoby, zlepšování ochrany lidských práv, ke spolupráci při boji proti terorismu a v předcházení ozbrojeným konfliktům a ke koordinovanému úsilí při obnově ozbrojenými konflikty postižených zemí a regionů.

Ministr zahraničních věcí A. Vondra se ve svém projevu soustředil především na oblast bezpečnosti a boje proti terorismu, odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, rozvojové spolupráce, humanitární pomoci a lidských práv. Přivítal přijetí Globální strategie boje proti terorismu a vyjádřil naději, že se tato strategie stane skutečným nástrojem pomáhajícím potírání teroristických hrozeb. Podtrhl význam rozvojové a humanitární spolupráce s tím, že objem rozvojové pomoci ČR se zvýšil v roce 2005 o 16 procent, přičemž humanitární pomoc vzrostla ještě výrazněji. Česká republika také byla jednou z prvních zemí, které přispěly do nově zřízeného Fondu demokracie OSN.

Co se týče reforem OSN, ministr Vondra přivítal zrušení Komise pro lidská práva a současně zřízení Rady pro lidská práva a vyjádřil přesvědčení, že tento orgán bude efektivně naplňovat svůj mandát a přispěje ke zlepšení ochrany lidských práv v zemích, jako jsou Myanmar/Barma, Kuba či Bělorusko. Ocenil rovněž vznik Komise OSN pro budování míru, jejímž hlavním úkolem jako poradního orgánu OSN by měla být koordinace mezinárodní podpory zemím v postkonfliktních oblastech, a tím zároveň i prevence konfliktů nových. Česká republika je připravena stát se aktivním členem této komise od 1. 1. 2007. V závěru projevu zmínil ministr Vondra kandidaturu ČR na nestálé místo v Radě bezpečnosti OSN na léta 2008-2009.

V následující hlavní (podzimní) části se 61. VS OSN mimo jiné zabývalo dalším postupem reforem OSN. Značná očekávání jsou v tomto směru vkládána do nově zvoleného

generálního tajemníka OSN, kterým se stal dosavadní ministr zahraničí Korejské republiky Ban Ki-moon (funkce se ujal 1.1.2007). Žádný pokrok nepřinesla jednání o reformě a rozšíření Rady bezpečnosti OSN. Česká republika zde podpořila aspirace Německa a Japonska na stálé křeslo v rámci modelu rozšíření Rady bezpečnosti OSN o šest stálých a čtyři místa nestálá.

V průběhu 61. VS OSN byly uvedeny do chodu také dva fondy OSN podporující dlouhodobě udržitelnou pomoc zemím v oblasti konfliktu a post-konfliktu a podporující země se snahou o nastolení demokratického způsobu vládnutí. Česká republika se zde profilovala hned dvakrát. Finančně přispěla do Fondu OSN pro demokracii, jehož prostřednictvím vlády, nevládní organizace a soukromé subjekty financují na 125 projektů v Africe, Asii a na Blízkém východě a soustřeďují se na aktivity, jako jsou např. podpora politických reforem a demokratizace společnosti, a dále poukázala dobrovolný finanční příspěvek do Fondu Komise pro budování míru.

Česká republika se jako člen Evropské unie aktivně podílela na přípravě a průběhu

61. VS OSN. Připojila se k více než 180 projevům EU předneseným finským předsednictvím k jednotlivým bodům agendy OSN na úrovni pléna i výborů VS OSN. Navíc ČR vystoupila se třemi samostatnými projevy, v nichž prezentovala své pozice v oblastech celosvětové bezpečnosti, boje proti terorismu, humanitární, lidskoprávní a v neposlední řadě i v oblasti rozšíření Rady bezpečnosti OSN.

Rada bezpečnosti OSN

Rada bezpečnosti OSN (dále jen Rada) v roce 2006 přijala 89 rezolucí a vydala 57 předsednických a 51 tiskových prohlášení. Kromě prodloužení mandátu řady mírových operací a problematiky Blízkého východu se RB zabývala agendou uvalení sankcí vůči KLDR a Íránu, dále zhoršující se bezpečnostní a humanitární situací v Súdánu a Somálsku a vývojem v Afghánistánu. Jednou z citlivějších politických otázek projednávaných v Radě v roce 2006 byla i situace v Libanonu, a to především v souvislosti s vyšetřováním atentátu na bývalého ministerského předsedu R. Harírího a s odvetnými vojenskými operacemi izraelské armády proti hnutí Hizballáh, které se intenzivně zapojilo do ostřelování izraelského území. Při jednom z útoků na vojenské stanoviště byl unesen izraelský voják.

Document Metadata

Table of Contents

Obsah

Document Metadata