Předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Sekce veřejných zakázek Tř. kpt. Jaroše 7 604 55 Brno doručeno datovou schránkou
Předsedovi
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
prostřednictvím
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Sekce veřejných zakázek
Tř. kpt. Jaroše 7
604 55 Brno
doručeno datovou schránkou
V Praze dne 15. dubna 2016
Ke spisové značce: ÚOHS-S0126/2016/VZ/532/KSt
Veřejná zakázka: „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na území Královéhradeckého kraje“,
zadávaná v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 22. 9. 2015 pod ev. č. 519152 („Veřejná zakázka“ či „Zadávací řízení“)
Zadavatel: Královéhradecký kraj
IČO: 708 89 546
se sídlem Xxxxxxxxxx xxxxxxx 0000, 000 00 Xxxxxx Xxxxxxx,
právně zastoupený na základě plné moci ze dne 21. 3. 2016 společností Xxxxx, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO: 264 54 807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
(„Zadavatel“)
ROZKLAD PROTI ROZHODNUTÍ ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE Č. X. XXXX-S0126/2016/VZ-13630/2016/532/KSt ZE DNE 1. 4. 2016
Dvojmo
Dne 1. 4. 2016 obdržel Zadavatel rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže („Úřad“)
č. j.
ÚOHS-S0126/2016/VZ-13630/2016/532/KSt ze dne 1. 4. 2016, jímž
Úřad z moci úřední nařídil podle § 117 odst. 1
písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
ve znění pozdějších předpisů („ZVZ“ nebo
„zákon“) předběžné opatření, kterým
pozastavil Zadávací řízení na Veřejnou zakázku („předběžné
opatření“).
Jelikož Xxxxxxxxx se závěry Úřadu uvedenými v předběžném opatření nesouhlasí a je přesvědčen, že vydané předběžné opatření je nezákonné, podává proti nařízenému předběžnému opatření v zákonné lhůtě tento
rozklad,
který odůvodňuje následovně.
I.
Stručné shrnutí skutkového stavu
Zadavatel předně ve stručnosti shrnuje dosavadní procesní průběh správního řízení vedeného Úřadem ve věci přezkoumání úkonů Zadavatele při zadání Veřejné zakázky.
Úřad prvně dne 2. 3. 2016 oznámil Zadavateli zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. S0126/2016/VZ z moci úřední a zároveň téhož dne vydal rozhodnutí č. x. XXXX-S0126/2016/VZ-08347/2016/532/PAn, kterým Zadavateli předběžným opatřením podle § 117 odst. 1 písm. a) ZVZ uložil zákaz uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení na Veřejnou zakázku („první předběžné opatření“). Nařízení prvního předběžného opatření Úřad obecně odůvodnil tím, že „po předběžném posouzení dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnosti o souladu zadávacích podmínek uvedených v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 3. 2016 se zákonem, rozhodl Úřad v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění účelu řízení o předběžném opatření uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí tak, aby smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky nebyla uzavřena dříve, než bude případ řádně prošetřen, případně než bude zjednána náprava.“ Proti prvnímu předběžnému opatření podal Zadavatel dne 10. 3. 2016 rozklad.
Následně Úřad na návrh navrhovatele, společnosti ARRIVA STŘEDNÍ ČECHY s.r.o., vydal dne 29. 3. 2016 rozhodnutí č. x. XXXX-S0157/2016/VZ-12762/2016/532/KSt, jímž nařídil předběžné opatření, kterým Xxxxxxxxxx opět uložil zákaz uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení na Veřejnou zakázku, a zároveň návrh navrhovatele na uložení předběžného opatření spočívajícího v pozastavení Zadávacího řízení zamítl („druhé předběžné opatření“). Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákaze uzavřít smlouvu Úřad stručně odůvodnil stejným způsobem, jako v prvním předběžném opatření. Zamítnutí návrhu navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v pozastavení Zadávacího řízení Úřad odůvodnil tím, že „pro zajištění účelu šetřeného zadávacího řízení není nutné vydat předběžné opatření, kterým by bylo zadavateli uloženo pozastavit zadávací řízení, ale že v rozsahu nezbytně nutném k zajištění účelu řízení postačuje vydat předběžné opatření, kterým bude zadavateli zakázáno uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.“ Proti výroku I. druhého předběžného opatření, kterým Úřad opět zakázal Zadavateli uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení, podal Zadavatel dne 13. 4. 2016 rozklad.
Dne 1.4.2016 (pouhé tři dny po vydání druhého předběžného opatření) vydal Úřad tímto rozkladem napadané předběžné opatření, kterým na rozdíl od svých závěrů uvedených v prvním a druhém předběžném opatření Zadavateli zcela překvapivě a dle názoru Zadavatele v rozporu s právními předpisy nařídil pozastavit Zadávací řízení na Veřejnou zakázku.
Pro úplnost Zadavatel dodává, že Úřad výše uvedená správní řízení svým usnesením č. j. ÚOHS-S0126,S0125/2016/VZ-15442/2016/532/KSt ze dne 12. 4. 2016 spojil, tudíž Zadavateli v rámci jednoho správního řízení nařídil již celkem tři předběžná opatření.
II.
Nezákonnost předběžného opatření
Zadavatel je přesvědčen, že předběžné opatření je nezákonné, a to zejména z důvodu, že pro jeho nařízení nebyly splněny podmínky předvídané platnými právními předpisy, Úřad při jeho nařízení překročil meze správního uvážení a vydal jej ze své libovůle, předběžné opatření je zcela v rozporu se zásadou právní jistoty a legitimního očekávání účastníka správního řízení a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
K nesplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření:
Ustanovení § 117 odst. 1 ZVZ (které v bodě 4 předběžného opatření cituje rovněž Úřad) stanovuje, že Úřad může nařídit zadavateli předběžné opatření „v rozsahu nezbytně nutném na návrh účastníka řízení nebo z moci úřední k zajištění účelu řízení“. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že podmínkou pro nařízení předběžného opatření je skutečnost, že nařízení tohoto opatření je nezbytně nutné pro zajištění účelu správního řízení, přičemž Úřad je oprávněn jej vydat pouze v nezbytně nutném rozsahu.1 Obdobné podmínky stanovuje obecná úprava obsažena v § 61 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů („správní řád“), dle kterého může správní orgán vydat předběžné opatření, „je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce.“ Uvedené ustanovení tedy žádá, aby bylo předběžné opatření nařizováno toliko tehdy, vyvstane-li v průběhu správního řízení potřeba zatímní úpravy poměru účastníků správního řízení, nebo hrozí-li obava ohrožení realizace exekuce, přičemž z jiných důvodů není přípustné předběžné opatření nařídit.2 Obdobně pak judikatura soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 16 Ca 818/95) vykládá institut předběžného opatření tak, že je „prozatímním dočasným prostředkem k zajištění účelu správního řízení v případech, kdy rychlá a účinná ochrana práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob vyžaduje nezbytně zásah ještě před tím, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé a stane se vykonatelným.“
Zadavatel je přesvědčen, že v daném případě objektivně nemohlo dojít ke vzniku nezbytné potřeby nařídit předběžné opatření, neboť pokud byl Úřad přesvědčen o nutnosti nařídit předběžné opatření s cílem zajistit účel správního řízení, učinil tak již zákazem uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení, nařízeným nejenom prvním, ale rovněž druhým předběžným opatřením. Již těmito dvěma předběžnými opatřeními Úřad zabránil Zadavateli úspěšně realizovat Xxxxxxxx zakázku, a to minimálně do doby, než bude zákonným způsobem první a druhé předběžné opatření zrušeno nebo pozbyde účinků (tj. do doby vykonatelnosti meritorního rozhodnutí/usnesení). Proto je Xxxxxxxxx přesvědčen, že jeho postupem v Zadávacím řízení by nemohlo dojít ke zmaření účelu správního řízení, neboť Zadavatel měl v důsledku prvního a druhého předběžného opatření zakázáno uzavřít smlouvu na Veřejnou zakázku. Úřad měl tedy již na základě těchto předběžných opatření možnost ve správním řízení případně uložit nápravné opatření dle § 118 ZVZ. Tuto skutečnost ostatně konstatoval samotný Úřad ve svém druhém předběžném opatření, když zamítl návrh na pozastavení Zadávacího řízení, neboť dle jeho názoru „v rozsahu nezbytně nutném k zajištění účelu řízení postačuje vydat předběžné opatření, kterým bude zadavateli zakázáno uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.“
Tento zcela neopodstatněný krok Úřadu je zároveň v rozporu se zásadou proporcionality a představuje nepřiměřený zásah do práv Zadavatele, když Úřad zcela v rozporu se zákonnými podmínkami nařídil Zadavateli pozastavit Zadávací řízení, ačkoli samotného zajištění účelu správního řízení (a naplnění účelu institutu předběžného opatření) dosáhl již nařízením zákazu uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení prvním a druhým předběžným opatřením. Nutnost postupovat v souladu se zásadou proporcionality a činit jen takové úkony, které jsou účelné ve vztahu k sledovanému cíli, konstatoval rovněž Nejvyšší správní soud („NSS“) např. ve svém rozsudku č. j. 4 As 71/2006-83 ze dne 8. 8. 2007: „[NSS se] plně ztotožňuje se standardním výkladem proporcionality, který – pojímán v širším smyslu jako obecný zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod – v sobě obsahuje tři dílčí principy: způsobilost a vhodnost (Geeignetheit) dosažení zamýšleného cíle, kterým je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku; princip potřebnosti (Erforderlichkeit), podle něhož je povoleno použití toliko nejšetrnějšího z více možných prostředků, a princip přiměřenosti (Angemessenheit) v užším smyslu, což znamená, že újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli“.
Tímto rozkladem napadené předběžné opatření je tak ze zde uvedených důvodů (neproporcionalita – zejména závažné důsledky pro Zadavatele a překvapivost rozhodnutí; kdy se může jednat o libovůli Úřadu) intenzitou svých důsledků takové, které zasáhlo do ústavních práv Zadavatele, proto je na místě odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 52/13 ze dne 08. 08. 2013 ( byť se v případě posuzovaném Ústavním soudem jednalo o předběžné opatření upravené v jiném procesním předpisu, než v nyní projednávané věci, je Zadavatel přesvědčen, že dále citované závěry jsou obecně platné): „V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327), dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná též na xxxx://xxxxx.xxxxx.xx] vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu.“ Zároveň však Ústavní soud vyjádřil názor, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 119/98 ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)] v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny); srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
Úřad zároveň tímto zcela neopodstatněným a nelogickým krokem zasáhl do právní jistoty Zadavatele a narušil jeho legitimní očekávání průběhu správního řízení a jeho možností postupu v Zadávacím řízení. Zadavatel po nařízení prvního předběžného opatření byl srozuměn s tím, že v Zadávacím řízení nesmí uzavřít smlouvu na plnění předmětu Xxxxxxx zakázky dříve, než bude ve věci meritorně rozhodnuto. To však nebránilo Zadavateli řádně pokračovat v Zadávacím řízení a zajistit naplnění jeho primárního cíle, tj. rozhodnout o výběru nejvhodnějších nabídek v souladu s předpokládaným harmonogramem tak, aby noví dopravci mohli zahájit poskytování veřejných služeb ode dne 1. 1. 2017, kdy již tyto služby nebudou poskytovány stávajícími dopravci. Zadavatel zdůrazňuje, že je povinen zajistit provozování dopravní obslužnosti na svém území a řádně poskytovat tuto veřejnou službu svým obyvatelům, proto je takové nezákonné pozastavení Zadávacího řízení a jeho účelové prodlužování pro Zadavatele velmi nežádoucí, přičemž důsledky tohoto jednání bohužel pocítí právě obyvatelé a cestující na území Zadavatele a v neposlední řadě též veřejný rozpočet Zadavatele, neboť lze oprávněně předpokládat s ohledem na výsledky zadávacích řízení v jiných krajích, že na základě Zadávacího řízení by Zadavatel vysoutěžil nižší cenu za dopravní výkon, než je sjednána ve stávajících smlouvách se současnými dopravci.
Tato právní jistota Zadavatele byla znásobena vydáním druhého předběžného opatření, kterým Úřad zamítl návrh na nařízení předběžného opatření spočívajícího v pozastavení Zadávacího řízení. Samotný Úřad přitom v odůvodnění druhého předběžného opatření jednoznačně konstatoval, že „pro zajištění účelu šetřeného zadávacího řízení není nutné vydat předběžné opatření, kterým by bylo zadavateli uloženo pozastavit zadávací řízení.“ Zadavatel dodává, že toto druhé předběžné opatření vydal Úřad 5 pracovních dnů před koncem lhůty pro podání nabídek a termínem pro otevírání obálek. Zadavatel tedy zcela ujištěn, že může v Zadávacím řízení pokračovat, činil další kroky směřující k otevření obálek a následnému hodnocení nabídek v souladu s časovým harmonogramem Zadávacího řízení.
Zcela překvapivě, pouhé 3 dny po vydání druhého předběžného opatření (resp. v pátek v odpoledních hodinách, kdy k otevírání obálek s nabídkami uchazečů ve veřejné zakázce mělo dojít následující týden v úterý), však Úřad zcela neodůvodněně (viz níže) změnil svůj názor a předběžným opatřením nařídil Zadavateli pozastavit Zadávací řízení. Takový zcela nepřiměřený, nezákonný, nepředvídatelný a neodůvodněný zásah do právní jistoty Zadavatele je v moderním právním státě nutno odmítnout jako nepřijatelný. To potvrdil rovněž Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 487/03 ze dne 11. 5. 2005, v němž konstatoval, že „ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty…, jehož neopominutelným komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánu veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky“.
Tento nezákonný postup Úřadu činí Xxxxxxxxxxxxx pozice zcela nejistou a nepředvídatelnou, přičemž v důsledku tohoto postupu Úřadu vzniká Zadavateli vážný problém v dodržení časového harmonogramu Zadávacího řízení. Svým nelogickým krokem Úřad vystavil Zadavatele seriózně hrozícími riziku, že pokud ve správním řízení dospěje k závěru, že zadávací podmínky Veřejné zakázky nejsou nezákonné (což Zadavatel předpokládá), Zadavatel již nestihne provést Zadávací řízení tak, aby byly smlouvy s novými dopravci uzavřeny v souladu se zadávacími podmínkami nejpozději do 31. 7. 2016 a noví dopravci tak mohli plnit Veřejnou zakázku od 1. 1. 2017. Úřad svým postupem naopak způsobil, že Zadavateli začaly vznikat zbytečné náklady související s řešením nestandardní situace, kdy musí najít dopravce, kteří budou po dobu od 1. 1. 2017 do řádného výběru nových dopravců v zadávacím řízení poskytovat veřejné služby na území Královéhradeckého kraje.
S ohledem na výše uvedené je Zadavatel přesvědčen, že postup Úřadu, který nařídil předběžné opatření, je zcela v rozporu s § 117 odst. 1 ZVZ ve spojení s § 61 správního řádu, a dále také v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů stanovenými v § 2 správního řádu, zejména pak se zásadou legality, zásadou proporcionality, zásadou zákazu svévole zneužití správního uvážení a se zásadou právní jistoty a legitimních očekávání účastníka správního řízení.
K nepřezkoumatelnosti předběžného opatření:
Zadavatel je rovněž přesvědčen, že předběžné opatření je nezákonné také z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Dle ustálené rozhodovací praxe správních orgánů i soudů (srovnej např. rozsudek NSS č. j. 1 Ao 3/2008-136 ze dne 16. 12. 2008, ve kterém NSS ve vztahu ke správním aktům konstatoval, že „Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.“) je nezbytné, aby měla výroková část rozhodnutí oporu v odůvodnění rozhodnutí, tj. aby byly minimálně zřejmé „…důvody výroku nebo výroků rozhodnutí,…“ a „…úvahy, kterými se správní orgán řídil při… výkladu právních předpisů,…“ (viz ust. § 68 odst. 3) správního řádu). S ohledem na skutečnost, že rozklad proti rozhodnutí o předběžném opatření nemá odkladný účinek, je o to více třeba dbát na přesvědčivost předběžného opatření, nařízeného vůči Zadavateli jako adresátovi působení vrchnostenské veřejné správy. Další, neméně významnou okolností je samozřejmě sama hodnota a celkový význam Veřejné zakázky, která je předmětem tohoto správního řízení.
Úřad své rozhodnutí, kterým pozastavil Zadávací řízení na Veřejnou zakázku s hodnotou přibližně 5,6 miliardy korun českých, odůvodnil toliko jednou, naprosto obecně formulovanou větou, že „…rozhodl Úřad v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění účelu řízení o předběžném opatření uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí tak, aby zadavatel pozastavil zadávací řízení na předmět veřejné zakázky, dokud nebude případ řádně prošetřen.“ Již tímto naprosto obecným odůvodněním se evidentně jedná o takový postup, který je nezákonný, a to z důvodů výše uvedených.
Nepřezkoumatelnost předběžného opatření je v daném případě znásobená tím, že Úřad za pouhé tři dny fakticky změnil svůj názor na neexistenci nutnosti pozastavit Zadávací řízení, přičemž tuto zcela nečekanou změnu svého závěru, která nadměrným způsobem zasahuje do práv Zadavatele v Zadávacím řízení, žádným způsobem neodůvodnil. Toto rozhodnutí je tak čistým projevem libovůle Úřadu a zneužití správního uvážení Úřadu.
Zadavatel přitom v otázce zákazu zneužití správního uvážení odkazuje na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/08 ze dne 12. 12. 2012, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že „správní uvážení nesmí vést k nepodloženým rozhodnutím a nesmí vést k libovůli orgánů, které rozhodují v daňovém či jiném správním řízení. Již z jazykového výkladu je přitom jasné, že správní uvážení je úvahou, a nikoliv naopak aplikací dispozic právních norem s kazuistickými hypotézami. Správní uvážení probíhá vždy v mezích stanovených ústavním pořádkem, příslušnou právní normou či podle základních zásad právních, jimiž je ovládáno rozhodování správních orgánů.“ Obdobně rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 6 A 25/2002-42 ze dne 23. 3. 2005 uvedl, že „absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.“ Z tohoto požadavku následně dle NSS vyplývá, že „jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem.“
Pokud právo umožňuje správnímu orgánu správní úvahu, jako v daném případě, nesmí být tedy s ohledem na závěry ustálené judikatury její provedení projevem libovůle, ale naopak musí být doložitelné, na základě čeho provedl správní orgán příslušné rozhodnutí (resp. proč nepřistoupil k jiné variantě). Úřad však žádným způsobem nezdůvodnil, proč se jeho závěry zásadně odchylují od pouze tří dnů starého druhého předběžného opatření, kterým Úřad nikoli v skutkově obdobném případě, nýbrž v tom samém případě rozhodl tak, že předběžné opatření spočívající v pozastavení Zadávacího řízení není v daném případě nezbytně nutné.
Zároveň z předběžného oznámení není ani zřejmé, na základě jakých skutečností Úřad dospěl k závěru, že pro účely zajištění správního řízení již nestačí předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v Zadávacím řízení, který byl Zadavateli nařízen prvním a druhým předběžným opatřením, ale je nezbytně nutné pozastavit Zadávací řízení.
Zadavatel přitom doplňuje, že shodou okolností byl zrovna 1. 4. 2016, kdy Úřad vydal předběžné opatření, nahlížet do předmětného správního spisu, ve kterém za období od vydání prvního předběžného opatření ke dni nařízení předběžného opatření nepřibyly žádné nové relevantní podklady, které by odůvodňovaly změnu právního názoru Úřadu. Tato skutečnost vyplývá i ze samotného textu předběžného opatření, v němž se Úřad opětovně odkazuje na skutečnosti uvedené již v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 3. 2016, společně, s nímž nařídil první předběžné opatření. Zadavatel v této souvislosti odkazuje na bod 5 odůvodnění předběžného opatření, v němž Úřad uvedl: „Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci vedeného správního řízení po předběžném posouzení dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnosti o souladu zadávacích podmínek uvedených v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 3. 2016 se zákonem, rozhodl Úřad …“.
III.
Závěr rozkladu
S ohledem na výše uvedené je Zadavatel přesvědčen, že předběžné opatření je nezákonné, nepřezkoumatelné a při jeho nařízení postupoval Úřad v rozporu se zásadami postupu správního orgánu, stanovenými v § 2 správního řádu. Nařízení předběžného opatření spočívající v pozastavení Zadávacího řízení má přitom podstatný negativní vliv na celkový harmonogram Zadávacího řízení, a tím i včasné zahájení realizace Veřejné zakázky, která je nezbytná pro zajištění dopravní obslužnosti na území Královéhradeckého kraje pro období od 1. 1. 2017. Jakýkoliv odklad realizace Xxxxxxx zakázky přitom může vést ke vzniku zásadních prodlení a škod, k čemuž se Úřad právě nařízením předběžného opatření podstatnou mírou přičinil.
IV.
Návrh rozkladu
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Zadavatel ve smyslu ust. § 90 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 152 odst. 4 a odst. 5 písm. a) správního řádu, domáhá, aby předseda Úřadu, jakožto orgán příslušný k rozhodnutí o rozkladu, napadené předběžné opatření zrušil.
______________________________
Xxxxx, Xxxxxxx & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx
na základě plné moci
1 Srovnej XXXXXXX, V.; XXXX, M.; XXXXXXXX, M.; XXXXXXXX, X. x xxx. Zákon o veřejných zakázkách: komentář. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2011. 648 s. Dostupné z: ASPI [informační systém].
2 Srovnej XXXXXX, X.; XXXXXXX, T. Správní řád s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou: komentář. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2012. 452 s. Dostupné z: ASPI [informační systém].
*