ISSN 1977-0863
Úřední věstník
Evropské unie
ISSN 1977-0863
České vydání
Informace a oznámení
Svazek 55
C 326
26. října 2012
Oznámení č. Obsah
Strana
2012/C 326/01 Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie 1
Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění) 13
Smlouva o fungování Evropské unie (konsolidované znění) 47
Protokoly 201
Přílohy 331
Prohlášení připojená k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu podepsanou dne
13. prosince 2007 337
Srovnávací tabulky 363
2012/C 326/02 Listina základních práv Evropské unie 391
Poznámka pro čtenáře (pokračování na druhé straně obálky)
CS
10,50 EUR
Cena:
ÚVODNÍ POZNÁMKA
Tato publikace obsahuje konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně jejich příloh a protokolů k nim, v nichž jsou zapracovány změny učiněné Lisabonskou smlouvou podepsanou dne 13. prosince 2007 v Lisabonu, která vstoupila v platnost dnem 1. prosince 2009. Tato publikace rovněž obsahuje prohlášení připojená k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu.
Tato publikace dále obsahuje změnu provedenou Protokolem, kterým se mění Protokol o přechodných ustanoveních, připojený ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o založení Evropského společen ství pro atomovou energii.
Tato publikace obsahuje rovněž Listinu základních práv Evropské unie, vyhlášenou ve Štrasburku dne 12. prosince 2007 Evropským parlamentem, Radou a Komisí (Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1). Toto znění přejímá a upravuje listinu vyhlá šenou dne 7. prosince 2000 a nahrazuje ji ode dne 1. prosince 2009, dne vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Na základě čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii má Listina vyhlášená v roce 2007 stejnou právní sílu jako Smlouvy.
Tato publikace je dokumentačním nástrojem a orgány Evropské unie za ni neod povídají.
SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A
SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE
(2012/C 326/01)
Obsah
Strana
SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII (KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ) . . . . . . . . . . . . . . . 13
PREAMBULE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
HLAVA I SPOLEČNÁ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
HLAVA II USTANOVENÍ O DEMOKRATICKÝCH ZÁSADÁCH . . . . . . . . . . . . . . . 20
HLAVA III USTANOVENÍ O ORGÁNECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
HLAVA IV USTANOVENÍ O POSÍLENÉ SPOLUPRÁCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
HLAVA V OBECNÁ USTANOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE A ZVLÁŠTNÍ USTA NOVENÍ O SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITICE . . . 28
Kapitola 1 Obecná ustanovení o vnější činnosti unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Kapitola 2 Zvláštní ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice 30
Oddíl 1 Společná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Oddíl 2 Ustanovení o společné bezpečnostní a obranné politice . . . . . . . . . 38
HLAVA VI ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE (KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ) . . . 47
PREAMBULE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
ČÁST PRVNÍ ZÁSADY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
HLAVA I DRUHY A OBLASTI PRAVOMOCÍ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
HLAVA II OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
ČÁST DRUHÁ ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBČANSTVÍ UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
ČÁST TŘETÍ VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
HLAVA I VNITŘNÍ TRH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
HLAVA II VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Kapitola 1 Celní unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Strana
Kapitola 2 Spolupráce v celních věcech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Kapitola 3 Zákaz množstevních omezení mezi členskými státy . . . . . . . 61
HLaVa III ZEMĚDĚLSTVÍ a RYBOLOV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
HLaVa IV VOLNÝ POHYB OSOB, SLUŽEB a KaPITáLU . . . . . . . . . . . . . . . 65
Kapitola 1 Pracovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Kapitola 2 Právo usazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
Kapitola 3 Služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Kapitola 4 Kapitál a platby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
HLaVa V PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI a PRáVa . . . . . . . . . . . . . 73
Kapitola 1 Obecná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
Kapitola 2 Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví 75
Kapitola 3 Justiční spolupráce v občanských věcech . . . . . . . . . . . . . . . . 78
Kapitola 4 Justiční spolupráce v trestních věcech . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Kapitola 5 Policejní spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
HLaVa VI
DOPRaVa
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
HLaVa VII SPOLEČNá
PRaVIDLa
PRO
HOSPODáŘSKOU SOUTĚŽ,
DaNĚ
a SBLIŽOVáNÍ PRáVNÍCH PŘEDPISŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Kapitola 1 Pravidla hospodářské soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Oddíl 1 Pravidla platná pro podniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Oddíl 2 Státní podpory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Kapitola 2 Daňová ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
Kapitola 3 Sbližování právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
HLaVa VIII
HOSPODáŘSKá a MĚNOVá POLITIKa
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Kapitola 1 Hospodářská politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Kapitola 2 Měnová politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
Kapitola 3 Institucionální ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
Kapitola 4 | Ustanovení týkající se členských států, jejichž měnou je euro | Strana 106 |
Kapitola 5 | Přechodná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 107 |
HLaVa IX | ZaMĚSTNaNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 112 |
HLaVa X | SOCIáLNÍ POLITIKa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 114 |
HLaVa XI | EVROPSKÝ SOCIáLNÍ FOND . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 119 |
HLaVa XII | VŠEOBECNÉ a ODBORNÉ VZDĚLáVáNÍ, MLáDEŽ a SPORT | 120 |
HLaVa XIII | KULTURa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 121 |
HLaVa XIV | VEŘEJNÉ ZDRaVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 122 |
HLaVa XV | OCHRaNa SPOTŘEBITELE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 124 |
HLaVa XVI | TRaNSEVROPSKÉ SÍTĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 124 |
HLaVa XVII | PRŮMYSL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 126 |
HLaVa XVIII | HOSPODáŘSKá, SOCIáLNÍ a ÚZEMNÍ SOUDRŽNOST . . . . . | 127 |
HLaVa XIX | VÝZKUM a TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ a VESMÍR . . . . . . . . | 128 |
HLaVa XX | ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 132 |
HLaVa XXI | ENERGETIKa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 134 |
HLaVa XXII | CESTOVNÍ RUCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 135 |
HLaVa XXIII | CIVILNÍ OCHRaNa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 135 |
HLaVa XXIV | SPRáVNÍ SPOLUPRáCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 136 |
ČáST ČTVRTá PŘIDRUŽENÍ ZáMOŘSKÝCH ZEMÍ a ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
ČáST PáTá VNĚJŠÍ ČINNOST UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
HLaVa I OBECNá USTaNOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE . . . . . . . . . . . 139
XXxXx XX SPOLEČNá OBCHODNÍ POLITIKa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
HLaVa III
SPOLUPRáCE SE TŘETÍMI ZEMĚMI a
HUMaNITáRNÍ
POMOC 141
Kapitola 1 Rozvojová spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Kapitola 2 Hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi 142
Kapitola 3 Humanitární pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Strana | ||
HLaVa IV | OMEZUJÍCÍ OPaTŘENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 144 |
HLaVa V | MEZINáRODNÍ SMLOUVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 144 |
HLaVa VI | VZTaHY UNIE S MEZINáRODNÍMI ORGaNIZaCEMI a TŘETÍMI ZEMĚMI a DELEGaCE UNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 147 |
HLaVa VII | DOLOŽKa SOLIDaRITY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 148 |
ČáST ŠESTá | INSTITUCIONáLNÍ a FINaNČNÍ USTaNOVENÍ . . . . . . . . . . . . . | 149 |
HLaVa I | INSTITUCIONáLNÍ USTaNOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 149 |
Kapitola 1 Orgány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 149 | |
Oddíl 1 Evropský parlament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 149 | |
Oddíl 2 Evropská rada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 152 | |
Oddíl 3 Rada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 153 | |
Oddíl 4 Komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 155 | |
Oddíl 5 Soudní dvůr Evropské Unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 157 | |
Oddíl 6 Evropská centrální banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 167 | |
Oddíl 7 Účetní dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 169 | |
Kapitola 2 Právní akty unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení | 171 | |
Oddíl 1 Právní akty unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 171 | |
Oddíl 2 Postupy přijímání aktů a jiná ustanovení . . . . . . . . . . . | 173 | |
Kapitola 3 Poradní instituce unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 177 | |
Oddíl 1 Hospodářský a sociální výbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 177 | |
Oddíl 2 Výbor regionů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 178 | |
Kapitola 4 Evropská investiční banka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 180 | |
HLaVa II FINaNČNÍ USTaNOVENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 181 | |
Kapitola 1 Vlastní zdroje unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 181 | |
Kapitola 2 Víceletý finanční rámec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 182 | |
Kapitola 3 Roční rozpočet unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 183 | |
Kapitola 4 Plnění rozpočtu a absolutorium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 186 | |
Strana
Kapitola 5 Společná ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
Kapitola 6 Boj proti podvodům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188
HLaVa III POSÍLENá SPOLUPRáCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
ČáST SEDMá
USTaNOVENÍ OBECNá a ZáVĚREČNá
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
PROTOKOLY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
Protokol (č. 1) o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii . . . . . . . . . 203
Protokol (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality . . . . . . . . . . . 206
Protokol (č. 3) o statutu Soudního dvora Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . 210
Protokol (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské
centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230
Protokol (č. 5) o statutu Evropské investiční banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
Protokol (č. 6) o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266
Protokol (č. 8) k čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii o přistoupení Unie
k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod 273
Protokol (č. 9) o rozhodnutí Rady, kterým se provádí čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a čl. 238 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie jednak mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017
a jednak od 1. dubna 2017 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274
Protokol (č. 10) o stálé strukturované spolupráci stanovené článkem 42 Smlouvy
o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275
Protokol (č. 11) k článku 42 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278
Protokol (č. 12) o postupu při nadměrném schodku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
Protokol (č. 13) o kritériích konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281
Protokol (č. 14) o Euroskupině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283
Protokol (č. 15) o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království
Strana
Velké Británie a Severního Irska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284
Protokol (č. 16) o některých ustanoveních týkajících se Dánska . . . . . . . . . . . . 287
Protokol (č. 17) o Dánsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288
Protokol (č. 18) o Francii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289
Protokol (č. 19) o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie 290
Protokol (č. 20) o použití některých hledisek článku 26 Smlouvy o fungování Evropské unie na Spojené království a irsko . . . . . . . . . . . . . . 293
Protokol (č. 21) o postavení Spojeného království a irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295
Xxxxxxxx (č. 22) o postavení Dánska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299
Protokol (č. 23) o vnějších vztazích členských států, pokud jde o překračování
vnějších hranic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304
Protokol (č. 24) o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305
Protokol (č. 25) o výkonu sdílených pravomocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307
Protokol (č. 26) o službách obecného zájmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
Protokol (č. 27) o vnitřním trhu a hospodářské soutěži . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309
Protokol (č. 28) o hospodářské, sociální a územní soudržnosti . . . . . . . . . . . . . 310
Protokol (č. 29) o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech . . . . . 312
Protokol (č. 30) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku
a ve Spojeném království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313
Protokol (č. 31) o dovozu ropných produktů rafinovaných na Nizozemských
antilách do Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315
Xxxxxxxx (č. 32) o nabývání nemovitostí v Dánsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318
Protokol (č. 33) k článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . 319
Strana
Protokol (č. 34) o zvláštní úpravě vztahující se na Grónsko . . . . . . . . . . . . . . . 320
Protokol (č. 35) o článku 40.3.3 ústavy Irska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321
Protokol (č. 36) o přechodných ustanoveních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322
Protokol (č. 37) o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO
a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel . . . . . . . . . . . . . . . . . 328
PŘÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331
PŘÍLOHa I Seznam podle článku 38 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . 333
PŘÍLOHa II Zámořské země a území, na něž se vztahuje část čtrvtá Smlouvy o fungo
vání Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336
PROHLÁŠENÍ připojená k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala xxxxx xxxxxxx smlouvu podepsanou dne 13. prosince 2007 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337
a. PROHLáŠENÍ K USTaNOVENÍM SMLUV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
1. Prohlášení o Listině základních práv Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
2. Prohlášení k čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
3. Prohlášení k článku 8 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
4. Prohlášení o složení Evropského parlamentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
5. Prohlášení o politické dohodě Evropské rady týkající se návrhu rozhodnutí
o složení Evropského parlamentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339
6. Prohlášení k čl. 15 odst. 5 a 6, čl. 17 odst. 6 a 7 a článku 18 Smlouvy o Evropské
unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340
7. Prohlášení k čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a k čl. 238 odst. 2 Smlouvy
o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340
8. Prohlášení o praktických opatřeních, která mají být přijata ke dni vstupu Xxxxx bonské smlouvy v platnost, pokud jde o předsednictví Evropské rady a Rady
pro zahraniční věci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342
9. Prohlášení k čl. 16 odst. 9 Smlouvy o Evropské unii o rozhodnutí Evropské Rady týkajícím se výkonu předsednictví Rady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343
10. Prohlášení k článku 17 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344
11. Prohlášení k čl. 17 odst. 6 a 7 Xxxxxxx o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . 344
12. Prohlášení k článku 18 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344
Strana
13. Prohlášení o společné zahraniční a bezpečnostní politice . . . . . . . . . . . . . . . . . 345
14. Prohlášení o společné zahraniční a bezpečnostní politice . . . . . . . . . . . . . . . . . 345
15. Prohlášení k článku 27 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345
16. Prohlášení k čl. 55 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
17. Prohlášení o přednosti práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
18. Prohlášení o vymezení pravomocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
19. Prohlášení k článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . 347
20. Prohlášení k článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . 347
21. Prohlášení o ochraně osobních údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních
věcech a policejní spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347
22. Prohlášení k článkům 48 a 79 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . 348
23. Prohlášení k čl. 48 druhému pododstavci Xxxxxxx o fungování Evropské unie 348
24. Prohlášení o právní subjektivitě Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348
25. Prohlášení k článkům 75 a 215 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . 348
26. Prohlášení o neúčasti členského státu na opatření založeném na části třetí hlavě
V Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348
27. Prohlášení k čl. 85 odst. 1 druhému pododstavci Xxxxxxx o fungování Evropské
unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349
28. Prohlášení k článku 98 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . 349
29. Prohlášení k čl. 107 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie . . . 349
30. Prohlášení k článku 126 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . 349
31. Prohlášení k článku 156 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . 350
32. Prohlášení k čl. 168 odst. 4 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie . . . 350
33. Prohlášení k článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . 351
34. Prohlášení k článku 179 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . 351
35. Prohlášení k článku 194 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . 351
Strana | ||
36. | Prohlášení k článku 218 Smlouvy o fungování Evropské unie o sjednávání a uzaví rání mezinárodních smluv členskými státy týkajících se prostoru svobody, bezpeč nosti a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 351 |
37. | Prohlášení k článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . | 351 |
38. | Prohlášení k článku 252 Smlouvy o fungování Evropské unie o počtu generálních advokátů Soudního dvora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 352 |
39. | Prohlášení k článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . | 352 |
40. | Prohlášení k článku 329 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . | 352 |
41. | Prohlášení k článku 352 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . | 352 |
42. | Prohlášení k článku 352 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . | 353 |
43. | Prohlášení k čl. 355 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . | 353 |
B. | PROHLáŠENÍ K PROTOKOLŮM PŘIPOJENÝM KE SMLOUVáM . . . . . . . . . . . . . | 354 |
44. | Prohlášení k článku 5 Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 354 |
45. | Prohlášení k čl. 5 odst. 2 Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 354 |
46. | Prohlášení k čl. 5 odst. 3 Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 354 |
47. | Prohlášení k čl. 5 odst. 3, 4 a 5 Protokolu o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 354 |
48. | Prohlášení k Protokolu o postavení Dánska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 355 |
49. | Prohlášení o Itálii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 355 |
50. | Prohlášení k článku 10 Protokolu o přechodných ustanoveních . . . . . . . . . . . | 356 |
C. | PROHLáŠENÍ ČLENSKÝCH STáTŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . | 357 |
51. | Prohlášení Belgického království o vnitrostátních parlamentech . . . . . . . . . . . . | 357 |
52. | Prohlášení Belgického království, Bulharské republiky, Spolkové republiky Německo, Řecké republiky, Španělského království, Italské republiky, Kyperské republiky, Litevské republiky, Lucemburského velkovévodství, Maďarské republiky, Republiky Malta, Rakouské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Repu bliky Slovinsko a Slovenské republiky o symbolech Evropské unie . . . . . . . . . | 357 |
53. | Prohlášení České republiky k Listině základních práv Evropské unie . . . . . . . . | 357 |
54. Prohlášení Spolkové republiky Německo, Irska, Maďarské republiky, Rakouské
Strana
republiky a Švédského království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
55. Prohlášení Španělského království a Spojeného království Velké Británie a Sever
xxxx Xxxxx . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
56. Prohlášení Irska k článku 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska
s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
57. Prohlášení Italské republiky o složení Evropského parlamentu . . . . . . . . . . . . . 359
58. Prohlášení Lotyšské republiky, Maďarské republiky a Republiky Malta o způsobu
psaní názvu jednotné měny ve Smlouvách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359
59. Prohlášení Nizozemského království k článku 312 Smlouvy o fungování Evropské
unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359
60. Prohlášení Nizozemského království k článku 355 Smlouvy o fungování Evropské
unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360
61. Prohlášení Polské republiky k Listině základních práv Evropské unie . . . . . . . . 360
62. Prohlášení Polské republiky k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a Spojeném království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360
63. Prohlášení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o definici pojmu
„státní příslušníci“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360
64. Prohlášení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o volebním právu
pro volby do Evropského parlamentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360
65. Prohlášení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k článku 75 Smlouvy o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361
Srovnávací tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363
Xxxxxxx o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363
Smlouva o fungování Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368
SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII (KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ)
PREAMBULE
JEHO VELIČENSTVO
KRáL
XXXXXXxXX, JEJÍ VELIČENSTVO
KRáLOVNa
DáNSKa,
PREZIDENT SPOLKOVÉ REPU
BLIKY NĚMECKO, PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO
KRáL
ŠPaNĚLSKa,
PREZIDENT
FRaN
COUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT IRSKa, PREZIDENT ITaLSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRáLOVSKá VÝSOST VELKOVÉ VODa LUCEMBURSKa, JEJÍ VELIČENSTVO KRáLOVNa NIZOZEMSKa, PREZIDENT PORTUGaLSKÉ REPUBLIKY, JEJÍ VELIČENSTVO KRáLOVNa SPOJENÉHO KRáLOVSTVÍ VELKÉ BRITáNIE a SEVERNÍHO IRSKa (1),
ROZHODNUTI vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace zahájeného založením Evropských společenství,
INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu,
PŘIPOMÍNaJÍCE dějinný význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu vytvořit pevné základy podoby budoucí Evropy,
POTVRZUJÍCE oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turíně a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracov níků z roku 1989,
POTVRZUJÍCE svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního státu,
PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic,
PŘEJÍCE SI dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů a umožnit jim tak v jednotném institucionálním rámci lépe plnit úkoly, jež jim jsou svěřeny,
ROZHODNUTI dosáhnout posílení a konvergence svých hospodářství a zavést hospodářskou a měnovou unii, jež v souladu s ustanoveními této smlouvy a Smlouvy o fungování Evropské unie zahrnuje jednotnou a stabilní měnu,
ODHODLáNI podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitel ného rozvoje a v rámci dotvoření vnitřního trhu a posilování soudržnosti a ochrany životního prostředí a provádět politiku, která bude zajišťovat, že rozvoj hospodářské integrace bude provázen rozvojem ostatních oblastí,
(1) Členy Evropské unie se od té doby staly Bulharská republika, Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Rakouská republika, Polská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika a Švédské království.
ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí,
ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem 42 ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě,
ROZHODNUTI usnadnit volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu svého lidu vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s ustanoveními této smlouvy a Smlouvy o fungování Evropské unie,
ROZHODNUTI pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity,
SE ZŘETELEM k dalším krokům, jež je třeba učinit v zájmu dosažení pokroku v evropské integraci, SE ROZHODLI založit Evropskou unii, a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci: (seznam zplnomocněných zástupců není přetištěn)
KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli na těchto ustanoveních:
HLaVa I
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
(bývalý článek 1 Smlouvy o EU) (1)
Touto smlouvou zakládají VYSOKÉ SMLUVNÍ STRaNY mezi sebou EVROPSKOU UNII (dále jen „Unie“), jíž
členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů.
Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
Unie je založena na této smlouvě a na Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy“). Tyto dvě smlouvy mají stejnou právní sílu. Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástup kyní.
(1) Tento odkaz je pouze orientační. Podrobnější informace naleznete ve srovnávacích tabulkách mezi bývalým a novým
číslováním Smluv.
Článek 2
Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
Článek 3
(bývalý článek 2 Smlouvy o EU)
1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.
2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti.
3. Unie vytváří vnitřní trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodář ském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřu jícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok.
Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte.
Podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.
Respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví.
4. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro.
5. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.
6. Unie sleduje své cíle vhodnými prostředky na základě pravomocí, které jsou jí Smlouvami svěřeny.
Článek 4
1. V souladu s článkem 5 náležejí pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, členským státům.
2. Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřej ného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.
3. Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv.
Členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie.
Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.
Článek 5
(bývalý článek 5 Smlouvy o ES)
1. Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.
2. Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlou xxxx členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách. Pravomoci, které nejsou Smlou vami Unii svěřeny, náležejí členským státům.
3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.
Orgány Unie uplatňují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování zásady subsidiarity v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu.
4. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.
Orgány Unie uplatňují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.
Článek 6
(bývalý článek 6 Smlouvy o EU)
1. Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne
7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.
Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách.
Práva, svobody a zásady obsažené v Listině se vykládají v souladu s obecnými ustanoveními v hlavě VII Listiny, jimiž se řídí její výklad a použití, a s náležitým přihlédnutím k vysvětlením zmíněným v Listině, jež uvádějí zdroje těchto ustanovení.
2. Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami.
3. Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.
Článek 7
(bývalý článek 7 Smlouvy o EU)
1. Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise může Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.
Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.
2. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropské komise a po obdržení souhlasu Evrop ského parlamentu může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu, poté co tento členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil.
3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozasta vení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající ze Smluv jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.
4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.
5. Pro účely tohoto článku se v Evropském parlamentu, Evropské radě a Radě použijí pravidla hlasování stanovená v článku 354 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 8
1. Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.
2. Pro účely odstavce 1 může Unie s dotyčnými zeměmi uzavírat zvláštní dohody. Tyto dohody mohou obsahovat vzájemná práva a povinnosti, jakož i možnost vyvíjet společnou činnost. Jejich provádění podléhá pravidelným konzultacím.
HLaVa II
USTANOVENÍ O DEMOKRATICKÝCH ZÁSADÁCH
Článek 9
Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti. Občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.
Článek 10
1. Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.
2. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu.
Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, kteří jsou demokraticky odpovědni buď svým vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům.
3. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
4. Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.
Článek 11
1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.
2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností.
3. Za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie vede Evropská komise s dotče nými stranami rozsáhlé konzultace.
4. Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.
Postup a podmínky požadované pro tuto iniciativu se stanoví v souladu s čl. 24 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 12
Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:
a) jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
b) zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
c) v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik Unie v této oblasti podle článku 70 Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků 88 a 85 uvedené smlouvy;
d) podílejí se na postupech pro přijímání změn Xxxxx podle článku 48 této smlouvy;
e) jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
f) podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parla mentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.
HLaVa III
USTANOVENÍ O ORGÁNECH
Článek 13
1. Unie má institucionální rámec, jehož cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.
Orgány Unie jsou:
— Evropský parlament,
— Evropská rada,
— Rada,
— Evropská komise (dále jen „Komise“),
— Soudní dvůr Evropské unie,
— Evropská centrální banka,
— Účetní dvůr.
2. Každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Orgány mezi sebou loajálně spolupracují.
3. Ustanovení týkající se Evropské centrální banky a Účetního dvora jakož i podrobná ustanovení o ostatních orgánech jsou obsažena ve Smlouvě o fungování Evropské unie.
4. Evropskému parlamentu, Radě a Komisi jsou nápomocny Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, které plní poradní funkce.
Článek 14
1. Evropský parlament vykonává společně s Xxxxx legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise.
2. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát, nepočítaje předsedu. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.
Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a po obdržení jeho souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.
3. Členové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním.
4. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo.
Článek 15
1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci.
2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím před sedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
3. Evropská rada zasedá dvakrát za půl roku; svolává ji její předseda. Vyžaduje-li to pořad jednání, mohou členové Evropské rady rozhodnout, že každému z nich bude nápomocen některý ministr a v případě předsedy Komise některý člen Komise. Vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady.
4. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Evropská rada konsensem.
5. Evropská rada volí svého předsedu kvalifikovanou většinou na dobu dva a půl roku s tím, že může být zvolen dvakrát po sobě. V případě překážky nebo závažného pochybení jej může Evropská rada stejným postupem odvolat.
6. Předseda Evropské rady:
a) předsedá Evropské radě a vede její jednání,
b) ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady,
c) usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř Evropské rady,
d) po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu.
Předseda Evropské rady zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Předseda Evropské rady nesmí zastávat žádnou vnitrostátní funkci.
Článek 16
1. Rada vykonává společně s Evropským parlamentem legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Smlou vami.
2. Rada se skládá z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni zmocněného zavazovat vládu členského státu, který zastupuje, a vykonávat hlasovací právo.
3. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou.
4. Ode dne 1. listopadu 2014 je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.
Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.
Další pravidla, kterými se řídí hlasování kvalifikovanou většinou, stanoví čl. 238 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Přechodná ustanovení o vymezení kvalifikované většiny, která se použijí do dne 31. října 2014, jakož i ta, která se použijí mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, stanoví Protokol o přechodných ustanoveních.
6. Rada zasedá v různých složeních, jejichž seznam se přijímá v souladu s článkem 236 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Rada pro obecné záležitosti zajišťuje soudržnost prací jednotlivých složení Rady. Ve spojení s před sedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje jejich návaznost.
Rada pro zahraniční věci vytváří vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evrop skou radou a zajišťuje soudržnost činnosti Unie.
7. Výbor stálých zástupců vlád členských států odpovídá za přípravu prací Rady.
8. Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm. Za tímto účelem je každé zasedání Rady rozděleno na dvě části, kdy první je určena k projednávání legisla tivních aktů Unie a druhá nelegislativním činnostem.
9. Předsednictví jednotlivých složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, zajišťují zástupci členských států v Radě na základě systému rovné rotace v souladu s podmínkami xxxxxx xxxxxx v článku 236 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 17
1. Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto účelu činí vhodné podněty. Zajišťuje uplat ňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie. Plní rozpočet a řídí programy. Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. S výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších případů uvedených ve Smlouvách zajišťuje vnější zastu pování Unie. Činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod.
2. Nestanoví-li Smlouvy jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se přijímají na návrh Komise, pokud tak Xxxxxxx stanoví.
3. Funkční období Komise je pětileté.
Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.
Komise vykonává své funkce zcela nezávisle.
aniž
je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevy
žadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jaké hokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.
4. Komise jmenovaná v době mezi dnem vstupu v platnost Lisabonské smlouvy a dnem 31. října 2014 se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu, včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je jedním z jejích místopředsedů.
5. Ode dne 1. listopadu 2014 se Komise včetně předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu.
Členové Komise jsou vybíráni ze státních příslušníků členských států na základě systému naprosto rovné rotace mezi členskými státy umožňujícího odrážet demografickou a zeměpisnou různorodost všech členských států. Tento systém stanoví jednomyslně Evropská rada v souladu s článkem 244 Smlouvy o fungování Evropské unie.
6. Předseda Komise:
a) vymezuje směry, v jejichž rámci Komise plní své úkoly;
b) rozhoduje o vnitřní organizaci Komise, aby zajistil soudržnost, výkonnost a kolegialitu její
činnosti;
c) jmenuje místopředsedy, kromě vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, z řad členů Komise.
Xxxx Xxxxxx odstoupí, pokud jej k tomu předseda vyzve. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku odstoupí postupem podle čl. 18 odst. 1, pokud jej k tomu předseda vyzve.
7. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem.
Rada vzájemnou dohodou se zvoleným předsedou přijme seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise. Jsou vybírány na základě návrhů členských států v souladu s kritérii uvede nými v odst. 3 druhém pododstavci a v odst. 5 druhém pododstavci.
Předseda, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ostatní členové Komise podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Na základě tohoto schválení jmenuje Evropská rada Komisi kvalifikovanou většinou.
8. Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu. V souladu s článkem 234 Smlouvy o fungování Evropské unie může Evropský parlament Komisi vyslovit nedůvěru. V případě vyslovení nedůvěry členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku odstoupí ze své funkce v Komisi.
Článek 18
1. Evropská rada jmenuje se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou vysokého před stavitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Evropská rada jej může stejným postupem odvolat.
2. Vysoký představitel vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Přispívá svými návrhy k vytváření této politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady. Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.
3. Vysoký představitel předsedá Radě pro zahraniční věci.
4. Vysoký představitel je jedním z místopředsedů Komise. Zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V rámci Komise odpovídá za úkoly, které jí přísluší v oblasti vnějších vztahů, a za koordinaci dalších hledisek vnější činnosti Unie. Při plnění těchto úkolů v Komisi, a pouze pro tyto úkoly, podléhá vysoký představitel postupům, které upravují fungování Komise, v rozsahu, v jakém je to slučitelné s odstavci 2 a 3.
Článek 19
1. Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv.
Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.
2. Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu. Jsou mu nápomocni generální advokáti.
Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z každého členského státu.
Soudci a generální advokáti Soudního dvora a soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují požadavky článků 253 a 254 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Soudci a generální advokáti mohou být jmenováni opakovaně.
3. Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje v souladu se Smlouvami:
a) o žalobách podaných členským státem, orgánem nebo fyzickými či právnickými osobami;
b) na žádost vnitrostátních soudů o předběžných otázkách týkajících se výkladu práva Unie nebo platnosti aktů přijatých orgány;
c) v ostatních případech uvedených ve Smlouvách.
HLaVa IV
USTANOVENÍ O POSÍLENÉ SPOLUPRÁCI
Článek 20
(bývalé články 27a až 27e, 40 až 40b a 43 až 45 Smlouvy o EU a bývalé články 11 a 11a Smlouvy o ES)
1. Členské státy, které si v rámci nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se mohou v mezích a za podmínek uvedených v tomto článku a v článcích 326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných ustanovení Smluv.
Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům v souladu s článkem 328 Smlouvy o fungování Evropské unie.
2. Rozhodnutí o povolení posílené spolupráce přijme Rada až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za podmínky, že se jí účastní nejméně devět členských států. Rada rozhoduje postupem podle článku 329 Smlouvy o fungování Evropské unie.
3. Jednání Rady se mohou účastnit všichni její členové, avšak na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující členské státy zúčastněné na posílené spolupráci. Pravidla hlasování jsou stanovena v článku 330 Smlouvy o fungování Evropské unie.
4. akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepokládají
se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii.
HLaVa V
OBECNÁ USTANOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE A ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITICE
KaPITOLa 1
OBECNá
USTaNOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE
Článek 21
1. Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.
Unie usiluje o rozvíjení vztahů a budování partnerství se třetími zeměmi a mezinárodními, regionál ními nebo světovými organizacemi, které sdílejí zásady uvedené v prvním pododstavci. Podporuje vícestranná řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů.
2. Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze:
a) chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost;
b) upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva;
c) zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic;
d) podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby;
e) povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu;
f) přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj;
g) pomáhat lidem, zemím a regionům čelícím přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám; a
h) podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku.
3. Při vypracování a provádění vnější činnosti v jednotlivých oblastech podle této hlavy a podle části páté Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i vnějších aspektů ostatních politik, zachovává Unie zásady a sleduje cíle uvedené v odstavcích 1 a 2.
Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Rada a Komise, jimž je nápomocen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zajišťují tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracují.
Článek 22
1. Na základě zásad a cílů uvedených v článku 21 určuje Evropská rada strategické zájmy a cíle Unie.
Rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahují na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a na jiné oblasti vnější činnosti Unie. Mohou se týkat vztahů Unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout Unie a členské státy.
Evropská rada rozhoduje jednomyslně na doporučení Rady, které Rada přijímá způsobem stano veným pro každou oblast. Rozhodnutí Evropské rady se provádějí podle postupů stanovených Smlouvami.
2. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v oblasti společné zahra niční a bezpečnostní politiky a Komise v ostatních oblastech vnější činnosti mohou Radě předkládat společné návrhy.
KaPITOLa 2
ZVLáŠTNÍ
USTaNOVENÍ O SPOLEČNÉ
ZaHRaNIČNÍ a BEZPEČNOSTNÍ POLITICE
ODDÍL 1
SPOLEČNá USTaNOVENÍ
Článek 23
Činnost Unie na mezinárodní scéně podle této kapitoly spočívá na zásadách, sleduje cíle a je prováděna v souladu s obecnými ustanoveními, která jsou obsažena v kapitole 1.
Článek 24
(bývalý článek 11 Smlouvy o EU)
1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá zvláštním pravidlům a postupům. Je vymezo vána a prováděna Evropskou radou a Xxxxx jednomyslně, nestanoví-li Smlouvy jinak. Přijímání legislativních aktů je vyloučeno. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonává v souladu se Smlouvami vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy. Zvláštní úlohu Evropského parlamentu a Komise v této oblasti vymezují Smlouvy. Soudní dvůr Evropské unie nemá v souvislosti s těmito ustanoveními pravomoc, s výjimkou své pravomoci kontrolovat dodržování článku 40 této smlouvy a přezkoumávat legalitu některých rozhodnutí, jak stanoví čl. 275 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie.
2. V rámci zásad a cílů své vnější činnosti Unie vede, vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi členskými státy, na určení otázek obecného zájmu a na stále se zvyšujícím sbližování činností členských států.
3. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti.
Členské státy spolupracují na rozšiřování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jaké hokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.
Rada a vysoký představitel dbají na dodržování těchto zásad.
Článek 25
(bývalý článek 12 Smlouvy o EU)
Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku:
a) vymezováním obecných směrů;
b) přijímáním rozhodnutí vymezujících:
i) akce, které má Unie provést;
ii) postoje, které má Unie zaujmout;
iii) podrobnosti provádění rozhodnutí uvedených v bodech i) a ii); a
c) posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.
Článek 26
(bývalý článek 13 Smlouvy o EU)
1. Evropská rada určuje strategické zájmy Unie, stanoví cíle a vymezuje obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně věcí souvisejících s obranou. Evropská rada přijímá nezbytná rozhodnutí.
Pokud to vyžaduje mezinárodní vývoj, svolá předseda Evropské rady mimořádné zasedání Evropské rady, aby ve vztahu k tomuto vývoji vymezila strategické směry politiky Unie.
2. Rada na základě obecných směrů a strategických směrů vymezených Evropskou radou vypra covává společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a přijímá rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění této politiky.
Rada a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dbají na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie.
3. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonávají vysoký představitel a členské státy za využití vnitrostátních prostředků a prostředků Unie.
Článek 27
1. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který předsedá Radě pro zahraniční věci, přispívá svými návrhy k vytváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje provádění rozhodnutí přijatých Evropskou radou a Radou.
2. Vysoký představitel zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.
3. Při výkonu své funkce se vysoký představitel opírá o Evropskou službu pro vnější činnost. Tato služba působí ve spolupráci s diplomatickými službami členských států a skládá se z úředníků příslušných oddělení generálního sekretariátu Rady a Komise, jakož i z vyslaného personálu vnitros tátních diplomatických služeb. Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady. Rada rozhoduje na návrh vysokého představitele po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení souhlasu Komise.
Článek 28
(bývalý článek 14 Smlouvy o EU)
1. Vyžaduje-li mezinárodní situace operativní akci Unie, přijme Rada nezbytná rozhodnutí. V rozhodnutích jsou vymezeny cíle, rozsah, prostředky, které budou Unii poskytnuty, podmínky jejich provádění, a je-li to nezbytné, doba trvání.
Dojde-li ke změně okolností majících podstatný vliv na záležitost, která je předmětem rozhodnutí podle prvního pododstavce, přezkoumá Rada zásady a cíle tohoto rozhodnutí a přijme nezbytná rozhodnutí.
2. Rozhodnutí podle odstavce 1 zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění jejich
činnosti.
3. Dotčený členský stát oznámí každý svůj postoj nebo opatření, které plánuje na základě rozhod nutí podle odstavce 1, s dostatečným předstihem, aby se v případě potřeby mohly konat předběžné konzultace v Radě. Povinnost předběžného informování se nevztahuje na opatření, která představují pouhé převzetí rozhodnutí Rady v jednotlivých státech.
4. V nevyhnutelných případech vyplývajících ze změn situace a nebylo-li rozhodnutí podle odstavce 1 přezkoumáno, mohou členské státy s ohledem na obecné cíle tohoto rozhodnutí přijmout nezbytná okamžitá opatření. Dotyčný členský stát o těchto opatřeních okamžitě uvědomí Xxxx.
5. Nastanou-li při provádění rozhodnutí podle tohoto článku větší potíže, vyrozumí o nich členský stát Xxxx, která je projedná a hledá odpovídající řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli rozhodnutí podle odstavce 1 ani nesmějí snižovat jeho účinnost.
Článek 29
(bývalý článek 15 Smlouvy o EU)
Rada přijímá rozhodnutí, která vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky byly v souladu s postoji Unie.
Článek 30
(bývalý článek 22 Smlouvy o EU)
1. Každý členský stát, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, anebo vysoký představitel s podporou Komise se mohou Rady dotazovat na záležitosti týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky a mohou předkládat Radě podněty a návrhy.
2. V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá vysoký představitel z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu mimořádné zasedání Rady ve lhůtě čtyřiceti osmi hodin, a je-li to naprosto nezbytné, ve lhůtě kratší.
Článek 31
(bývalý článek 23 Smlouvy o EU)
1. Rozhodnutí podle této kapitoly přijímá Evropská rada a Rada jednomyslně, není-li v této kapitole stanoveno jinak. Přijímání legislativních aktů je vyloučeno.
Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením podle tohoto pododstavce. V takovém případě není povinen provést rozhodnutí, uznává však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity se dotyčný členský stát zdrží jakékoli činnosti, která by se mohla dostat do rozporu s činností Unie založené na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a ostatní členské státy jeho postoj uznávají. Zastupují-li členové Rady, kteří učinili takové prohlášení, nejméně jednu třetinu členských států, které představují nejméně jednu třetinu obyvatelstva Unie, není rozhodnutí přijato.
2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou:
— přijímá-li rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie na základě rozhodnutí Evropské rady týkajícího se strategických zájmů a cílů Unie podle čl. 22 odst. 1,
— přijímá-li rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie, na návrh, jejž jí předkládá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na základě zvláštní žádosti, kterou mu Evropská rada předala z vlastního podnětu nebo z podnětu vysokého představitele,
— přijímá-li rozhodnutí k provedení rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie,
— jmenuje-li zvláštního zástupce podle článku 33.
Prohlásí-li člen Rady, že se ze zásadních důvodů státní politiky, které musí uvést, zamýšlí postavit proti přijetí některého rozhodnutí kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná. Vysoký představitel v úzké konzultaci s dotyčným členským státem hledá řešení přijatelné pro tento stát. Pokud je nenajde, může Rada kvalifikovanou většinou požádat, aby byla věc předložena Evropské radě k jedno myslnému rozhodnutí.
3. Evropská rada může jednomyslně přijmout rozhodnutí, jímž stanoví, že Rada rozhoduje kvali fikovanou většinou v případech jiných než uvedených v odstavci 2.
4. Odstavce 2 a 3 se nevztahují na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
5. Procedurální otázky rozhoduje Rada většinou svých členů.
Článek 32
(bývalý článek 16 Smlouvy o EU)
S cílem vymezit společný přístup vedou členské státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy. Sbližováním činností zajišťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou solidární.
Vymezila-li Evropská rada nebo Rada společný přístup Unie ve smyslu prvního pododstavce, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ministři zahraničních věcí členských států koordinují svou činnost v Radě.
Diplomatická zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a při mezinárodních organizacích mezi sebou spolupracují a přispívají k vytváření a provádění společného přístupu.
Článek 33
(bývalý článek 18 Smlouvy o EU)
Rada může na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jmenovat zvláštního zástupce pro jednotlivé politické otázky. Zvláštní zástupce vykonává svou funkci pod vedením vysokého představitele.
Článek 34
(bývalý článek 19 Smlouvy o EU)
1. Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Na nich zastávají postoje Unie. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpeč nostní politiku zajišťuje organizaci této koordinace.
V mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se neúčastní všechny členské státy, zastávají zúčastněné státy postoje Unie.
2. V souladu s čl. 24 odst. 3 členské státy zastoupené v mezinárodních organizacích a na mezi národních konferencích, kterých se neúčastní všechny členské státy, průběžně informují nezúčastněné členské státy a vysokého představitele o všech otázkách společného zájmu.
Členské státy, které jsou současně členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, harmonizují svůj postup a plně informují ostatní členské státy a vysokého představitele. Členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti, budou při výkonu svých funkcí hájit postoje a zájmy Unie, aniž je dotčena jejich odpovědnost podle Charty Organizace spojených národů.
Vymezila-li Unie postoj k některé otázce, která je na pořadu jednání Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, požádají členské státy, které v ní zasedají, aby byl vysoký představitel vyzván k přednesení postoje Unie.
Článek 35
(bývalý článek 20 Smlouvy o EU)
Diplomatická a konzulární zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a na mezi národních konferencích a jejich zastoupení při mezinárodních organizacích spolupracují tak, aby zajistila dodržování a provádění rozhodnutí, která vymezují postoje a akce Unie, přijatých na základě této kapitoly.
Prohlubují spolupráci výměnou informací a vypracováváním společných hodnocení.
Přispívají k provádění práva občanů Unie na ochranu na území třetí země podle čl. 20 odst. 2 písm.
c) Smlouvy o fungování Evropské unie a opatření přijatých na základě článku 23 uvedené smlouvy.
Článek 36
(bývalý článek 21 Smlouvy o EU)
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku pravidelně konzultuje s Evrop ským parlamentem hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky a informuje jej o vývoji těchto politik. Zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Do informování Evropského parlamentu mohou být zapojeni zvláštní zástupci.
Evropský parlament může Radě a vysokému představiteli klást dotazy nebo jim podávat doporučení. Dvakrát ročně koná rozpravu o pokroku při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně společné bezpečnostní a obranné politiky.
Článek 37
(bývalý článek 24 Smlouvy o EU)
Unie může uzavřít dohody s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi v oblastech spadajících do této kapitoly.
aniž
Článek 38
(bývalý článek 25 Smlouvy o EU)
je dotčen článek 240 Smlouvy o fungování Evropské unie, sleduje Politický a bezpečnostní
výbor mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním stanovisek Radě na její žádost, na žádost vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nebo z vlastního podnětu. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele.
V rámci této kapitoly vykonává Politický a bezpečnostní výbor pod odpovědností Rady a vysokého představitele politickou kontrolu a strategické řízení při operacích k řešení krizí podle článku 43.
Rada může za účelem operace k řešení krizí a po dobu jejího trvání, jak ji Rada určí, zmocnit výbor k přijímání vhodných rozhodnutí týkajících se politické kontroly a strategického řízení operace.
Článek 39
V souladu s článkem 16 Smlouvy o fungování Evropské unie a odchylně od jeho odstavce 2 přijímá Rada rozhodnutí, které stanoví pravidla o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti této kapitoly, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.
Článek 40
(bývalý článek 47 Smlouvy o EU)
Provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky se nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie uvedených v článcích 3 až 6 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Stejně tak se provádění politik uvedených v daných článcích nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie podle této kapitoly.
Článek 41
(bývalý článek 28 Smlouvy o EU)
1. Správní výdaje, které orgánům vzniknou při provádění této kapitoly, jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie.
2. Operativní výdaje, které vzniknou při provádění této kapitoly, jsou rovněž hrazeny z rozpočtu Unie s výjimkou výdajů na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou a případů, kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak.
Nejsou-li výdaje hrazeny z rozpočtu Unie, hradí je členské státy podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak. Členské státy, jejichž zástupci v Radě učinili formální prohlášení podle čl. 31 odst. 1 druhého pododstavce, nejsou povinny přispívat na finan cování operací v souvislosti s vojenstvím nebo obranou.
3. Rada přijme rozhodnutí, kterým stanoví zvláštní postupy pro zajištění rychlého přístupu k prostředkům rozpočtu Unie určeným k naléhavému financování iniciativ v rámci společné zahra niční a bezpečnostní politiky, a zejména k přípravným činnostem pro mise podle čl. 42 odst. 1 a článku 43. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.
Činnosti pro přípravu misí uvedených v čl. 42 odst. 1 a článku 43, které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie, jsou financovány z fondu pro zahájení operace vytvořeného příspěvky členských států.
Rada přijme kvalifikovanou většinou na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku rozhodnutí, kterými stanoví:
a) postupy vytvoření a financování fondu pro zahájení operace, zejména finanční částky přidělené fondu;
b) postupy správy fondu pro zahájení operace;
c) postupy finanční kontroly.
Pokud plánovaná mise podle čl. 42 odst. 1 a článku 43 nemůže být hrazena z rozpočtu Unie, pověří Rada využitím tohoto fondu vysokého představitele. Vysoký představitel předloží Radě zprávu o provedení tohoto pověření.
ODDÍL 2
USTaNOVENÍ O SPOLEČNÉ BEZPEČNOSTNÍ a OBRaNNÉ POLITICE
Článek 42
(bývalý článek 17 Smlouvy o EU)
1. Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpeč nostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy.
2. Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení společné obranné politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.
Politika Unie podle tohoto oddílu se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NaTO), které vyplývají ze Severo atlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvo řenou v tomto rámci.
3. Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici civilní a vojenské schopnosti, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dispozici společné bezpečnostní a obranné politice.
Členské státy se zavazují, že budou své vojenské schopnosti postupně zdokonalovat. agentura pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (dále jen „Evropská obranná agentura“) určuje operativní potřeby, podporuje opatření k jejich uspokojování, přispívá k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílí se na vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování a napomáhá Radě při hodnocení zlepšování vojenských schopností.
4. Rozhodnutí týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky včetně těch, která se týkají zahájení mise podle tohoto článku, přijímá Rada jednomyslně na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nebo z podnětu některého členského státu. Vysoký představitel může, případně společně s Komisí, navrhnout, aby byly využity vnitrostátní prostředky i nástroje Unie.
5. K zachování hodnot Unie a službě jejím zájmům může Rada v rámci Unie pověřit provedením mise skupinu členských států. Provádění této mise se řídí článkem 44.
6. Členské státy, jejichž vojenské schopnosti splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti přísnější závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnějších misí, naváží v rámci Unie stálou struk turovanou spolupráci. Tato spolupráce se řídí článkem 46. Nedotýká se článku 43.
7. Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.
Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.
Článek 43
1. Mise uvedené v čl. 42 odst. 1, při kterých může Unie použít civilní a vojenské prostředky, zahrnují společné akce v oblasti odzbrojení, humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, mise pro předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení krizí, včetně misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů. Všechny tyto mise mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území.
2. Rada přijímá rozhodnutí týkající se misí uvedených v odstavci 1, ve kterých vymezí jejich cíle, rozsah a obecné podmínky jejich provádění. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpeč nostní politiku pod vedením Xxxx a v úzkém a stálém styku s Politickým a bezpečnostním výborem zajišťuje koordinaci civilních a vojenských aspektů těchto misí.
Článek 44
1. V rámci rozhodnutí přijatých podle článku 43 může Rada svěřit provádění některé mise skupině členských států, které si to přejí a mají pro takovou misi nezbytné schopnosti. Tyto členské státy se ve spojení s vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku mezi sebou dohodnou na řízení této mise.
2. Členské státy účastnící se mise informují o vývoji mise pravidelně Xxxx z vlastního podnětu nebo na žádost jiného členského státu. Členské státy účastnící se mise neprodleně informují Xxxx v případě, kdy by provedení mise mělo podstatné následky nebo by vyžadovalo změnu cíle, rozsahu nebo podmínek mise stanovených rozhodnutím podle odstavce 1. V takových případech přijme Rada nezbytná rozhodnutí.
Článek 45
1. Evropská obranná agentura, uvedená v čl. 42 odst. 3, má pod vedením Xxxx za úkol:
a) přispívat k určení cílů vojenských schopností členských států a hodnotit dodržování závazků týkajících se schopností přislíbených členskými státy;
b) podporovat harmonizaci operativních potřeb a přijímání účinných a slučitelných akvizičních metod;
c) navrhovat mnohostranné projekty pro plnění cílů z hlediska vojenských schopností a zajišťovat koordinaci programů prováděných členskými státy a řízení zvláštních programů spolupráce;
d) podporovat výzkum v oblasti obranných technologií, koordinovat a plánovat společnou výzkumnou činnost a studie technických řešení odpovídajících budoucím operativním potřebám;
e) přispívat k určování a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení průmyslové a technologické základny v oblasti obrany a pro zlepšení účinnosti vojenských výdajů.
2. Evropská obranná agentura je otevřena všem členským státům, které si přejí podílet se na její činnosti. Rada kvalifikovanou většinou přijme rozhodnutí vymezující statut, sídlo a způsob fungování agentury. Toto rozhodnutí přihlíží ke stupni skutečného podílu na činnostech agentury. V rámci agentury se vytvářejí zvláštní skupiny sdružující členské státy, jež vedou společné projekty. agentura plní své úkoly ve spojení s Komisí, je-li to třeba.
Článek 46
1. Členské státy, které si přejí účastnit se stálé strukturované spolupráce uvedené v čl. 42 odst. 6, splňují kritéria a přijímají závazky týkající se vojenských schopností stanovené v Protokolu o stálé strukturované spolupráci, oznámí svůj záměr Radě a vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
2. Do tří měsíců od oznámení podle odstavce 1 přijme Rada rozhodnutí o zřízení stálé struktu rované spolupráce a stanoví seznam zúčastněných členských států. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s vysokým představitelem.
3. Každý členský stát, který si v pozdějším stadiu přeje účastnit se stálé strukturované spolupráce, oznámí svůj záměr Radě a vysokému představiteli.
Rada přijme rozhodnutí, kterým potvrdí účast dotyčného členského státu, který splňuje kritéria a přijímá závazky stanovené v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s vysokým představitelem. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.
4. Pokud zúčastněný členský stát již nesplňuje kritéria nebo není již schopen dostát závazkům stanoveným v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci, může Rada přijmout rozhodnutí o pozastavení účasti tohoto členského státu.
Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy, s výjimkou dotyčného členského státu.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Pokud si zúčastněný členský stát přeje odstoupit ze stálé strukturované spolupráce, oznámí své rozhodnutí Radě, která vezme na vědomí, že dotyčný členský stát ukončil svou účast.
6. Rozhodnutí a doporučení Rady v rámci stálé strukturované spolupráce jiná než uvedená v odstavcích 2 až 5 se přijímají jednomyslně. Pro účely tohoto odstavce je k jednomyslnosti třeba pouze hlasů zástupců zúčastněných členských států.
HLaVa VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 47
Unie má právní subjektivitu.
Článek 48
(bývalý článek 48 Smlouvy o EU)
1. Smlouvy mohou být změněny řádným postupem pro přijímání změn. Mohou být rovněž změněny zjednodušeným postupem pro přijímání změn.
Řádný postup pro přijímání změn
2. Vláda kteréhokoli členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům.
3. Přijme-li Evropská rada prostou většinou po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí kladné rozhodnutí ve vztahu k posouzení navrhovaných změn, svolá předseda Evropské rady konvent složený ze zástupců vnitrostátních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států, Evropského parlamentu a Komise. Institucionální změny v měnové oblasti jsou rovněž konzul továny s Evropskou centrální bankou. Konvent přezkoumá návrhy změn a konsensem přijme doporučení pro konferenci zástupců vlád členských států podle odstavce 4.
Evropská rada může po obdržení souhlasu Evropského parlamentu prostou většinou rozhodnout, že konvent nesvolá, pokud to není odůvodněné rozsahem navrhovaných změn. V tom případě vymezí Evropská rada mandát pro konferenci zástupců vlád členských států.
4. Konferenci zástupců vlád členských států svolá předseda Rady, aby se společně dohodly změny, které mají být ve Smlouvách provedeny.
Změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
5. Pokud smlouvu pozměňující Xxxxxxx po dvou letech od jejího podpisu ratifikovaly čtyři pětiny členských států a jeden nebo více členských států se při její ratifikaci setkalo s obtížemi, bude se touto otázkou zabývat Evropská rada.
Zjednodušený postup pro přijímání změn
6. Vláda každého členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou předložit Evropské radě návrhy na změnu všech nebo části ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, která se týkají vnitřních politik a činností Unie.
Evropská rada může přijmout rozhodnutí o změně všech nebo části ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí a, v případě institucionálních změn v měnové oblasti, s Evropskou centrální bankou. Toto rozhodnutí vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
Rozhodnutí podle druhého pododstavce nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii Smlouvami.
7. Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie, že Rada přijímá legislativní akty zvláštním legisla tivním postupem, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto akty řádným legislativním postupem.
Každá iniciativa Evropské rady na základě prvního nebo druhého pododstavce se oznámí vnitros tátním parlamentům. Vysloví-li některý vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, rozhodnutí uvedené v prvním nebo druhém pododstavci se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, může Evropská rada toto rozhodnutí přijmout.
Evropská rada rozhoduje o přijetí rozhodnutí uvedených v prvním nebo druhém pododstavci jedno myslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.
Článek 49
(bývalý článek 49 Smlouvy o EU)
Každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v článku 2 a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii. O této žádosti je informován Evropský parlament a vnitrostátní parla menty. Žadatelský stát podává svou žádost Xxxx, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Xxxxxx a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Kritéria pro přistoupení, na nichž se dohodne Evropská rada, budou zohledněna.
Podmínky přijetí a s ním spojené nezbytné následné úpravy smluv, na nichž je Evropská unie založena, jsou předmětem dohody mezi členskými státy a žadatelským státem. Tato dohoda vyžaduje ratifikaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
Článek 50
1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystou pit.
2. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifi kovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
3. Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupení v plat nost, nebo nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.
4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.
Článek 51
Protokoly ke Smlouvám a jejich přílohy tvoří jejich nedílnou součást.
Článek 52
1. Smlouvy se vztahují na Belgické království, Bulharskou republiku, Českou republiku, Dánské království, Spolkovou republiku Německo, Estonskou republiku, Irsko, Řeckou republiku, Španělské království, Francouzskou republiku, Italskou republiku, Kyperskou republiku, Lotyšskou republiku, Litevskou republiku, Lucemburské velkovévodství, Maďarskou republiku, Republiku Malta, Nizo zemské království, Rakouskou republiku, Polskou republiku, Portugalskou republiku, Rumunsko, Republiku Slovinsko, Slovenskou republiku, Finskou republiku, Švédské království a Spojené králov ství Velké Británie a Severního Irska.
2. Územní působnost Smluv je vymezena v článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 53
(bývalý článek 51 Smlouvy o EU)
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
Článek 54
(bývalý článek 52 Smlouvy o EU)
1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.
2. Tato smlouva vstupuje v platnost dnem 1. ledna 1993 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo nestane-li se tak, prvním dnem měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední.
Článek 55
(bývalý článek 53 Smlouvy o EU)
1. Tato smlouva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, irském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která předá její ověřený opis všem vládám ostatních signatářských států.
2. Tato smlouva může být rovněž přeložena do jakéhokoliv jazyka určeného členskými státy z těch jazyků, jež jsou podle ústavního řádu těchto členských států úředními jazyky na jejich celém území nebo jeho části. Dotyčný členský stát předá ověřený opis těchto překladů, který bude uložen v archivu Rady.
Na DŮKaZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této smlouvě své podpisy. V Maastrichtu dne sedmého února tisíc devět set devadesát dva.
(seznam zplnomocněných zástupců není přetištěn)
SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE (KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ)
PREAMBULE
JEHO VELIČENSTVO KRáL BELGIČaNŮ, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO, PREZIDENT FRaNCOUZSKÉ
REPUBLIKY, PREZIDENT ITaLSKÉ REPUBLIKY, JEJÍ KRáLOVSKá VÝSOST VELKOVÉVODKYNĚ VELIČENSTVO KRáLOVNa NIZOZEMSKa (1),
ROZHODNUTI položit základy stále užšího svazku evropských národů,
LUCEMBURSKa,
JEJÍ
ODHODLáNI
zabezpečit společným postupem hospodářský a sociální růst svých států odstraněním
překážek, které rozdělují Evropu,
POTVRZUJÍCE za základní cíl svého úsilí neustálé zlepšování životních a pracovních podmínek svých národů,
UZNáVaJÍCE, že odstranění stávajících překážek vyžaduje dohodnutý postup, aby byl zabezpečen trvalý rozvoj, vyvážený obchod a korektní hospodářská soutěž,
SNaŽÍCE SE posílit jednotu hospodářství svých zemí a zajistit jejich harmonický rozvoj zmenšováním rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstraněním zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů,
PŘEJÍCE SI přispět společnou obchodní politikou k postupnému odstraňování omezení v mezinárodním obchodě,
HODLaJÍCE potvrdit solidaritu, která spojuje Evropu a zámořské země, a přejíce si zajistit rozvoj jejich blahobytu v souladu se zásadami Charty Spojených národů,
ROZHODNUTI zachovat a upevnit tímto spojením svých zdrojů mír a svobodu a vyzývajíce ostatní národy Evropy, které jejich ideál sdílejí, aby se k jejich úsilí připojily,
ODHODLáNI
podporovat dosažení co nejvyšší úrovně vzdělanosti svých národů prostřednictvím
širokého přístupu ke vzdělání a neustálého doplňování znalostí,
JMENOVaLI své zplnomocněné zástupce, jimiž jsou:
(seznam zplnomocněných zástupců není přetištěn)
KTEŘÍ SE po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli na těchto ustanoveních:
(1) Členy Evropské unie se od té doby staly Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovin sko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
ČáST PRVNÍ
ZÁSADY
Článek 1
1. Tato smlouva upravuje fungování Unie a stanoví oblasti, meze a způsob výkonu jejích pravo mocí.
2. Tato smlouva a Smlouva o Evropské unii představují smlouvy, na nichž je Unie založena. Tyto dvě Smlouvy, které mají stejnou právní sílu, se označují jako „Smlouvy“.
HLaVa I
DRUHY A OBLASTI PRAVOMOCÍ UNIE
Článek 2
1. Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.
2. Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala. Členské státy opět vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat.
3. Členské státy koordinují své hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti v souladu s úpravou uvedenou v této smlouvě, k jejímuž stanovení má pravomoc Unie.
4. Unie má v souladu s ustanoveními Smlouvy o Evropské unii pravomoc vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně postupného vymezení společné obranné poli tiky.
5. V některých oblastech a za podmínek stanovených Smlouvami má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc.
Právně závazné akty Unie přijaté na základě ustanovení Smluv, která se týkají těchto oblastí, nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států.
6. Rozsah a způsob výkonu pravomocí Unie určují ustanovení Smluv týkající se jednotlivých oblastí.
Článek 3
1. Unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech:
a) celní unie;
b) stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;
c) měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro;
d) zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;
e) společná obchodní politika.
2. Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působ nost.
Článek 4
1. Unie sdílí pravomoc s členskými státy, pokud jí Smlouvy svěřují pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v článcích 3 a 6.
2. Sdílená pravomoc Unie a členských států se uplatňuje v těchto hlavních oblastech:
a) vnitřní trh;
b) sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě;
c) hospodářská, sociální a územní soudržnost;
d) zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů;
e) životní prostředí;
f) ochrana spotřebitele;
g) doprava;
h) transevropské sítě;
i) energetika;
j) prostor svobody, bezpečnosti a práva;
k) společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě.
3. Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.
4. Unie má pravomoc vyvíjet činnost a provádět společnou politiku v oblasti rozvojové spolu práce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.
Článek 5
1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada opatření, zejména hlavní směry těchto politik.
Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.
2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezo váním směrů těchto politik.
3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.
Článek 6
Unie má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. Oblasti těchto činností na evropské úrovni jsou:
a) ochrana a zlepšování lidského zdraví;
b) průmysl;
c) kultura;
d) cestovní ruch;
e) všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport;
f) civilní ochrana;
g) správní spolupráce.
HLAVA II
OBECNĚ POUŽITELNÁ USTANOVENÍ
Článek 7
Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí.
Článek 8
(bývalý čl. 3 odst. 2 Smlouvy o ES) (1)
Při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy.
Článek 9
Při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociál nímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.
Článek 10
Při vymezování a provádění svých politik a činností se Unie zaměřuje na boj proti jakékoliv diskri minaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
Článek 11
(bývalý článek 6 Smlouvy o ES)
Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje.
(1) Tento odkaz je pouze orientační. Podrobnější informace naleznete ve srovnávacích tabulkách mezi bývalým a novým
číslováním Smluv.
Článek 12
(bývalý čl. 153 odst. 2 Smlouvy o ES)
Požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie.
Článek 13
Při stanovování a provádění politik Unie v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru zohledňují Unie a členské státy plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí; přitom zohlední právní nebo správní před pisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.
Článek 14
(bývalý článek 16 Smlouvy o ES)
Aniž jsou dotčeny článek 4 Smlouvy o Evropské unii a články 93, 106 a 107 této smlouvy a s ohledem na místo, které zaujímají služby obecného hospodářského zájmu mezi společnými hodno tami Unie, a na jejich význam při podpoře sociální a územní soudržnosti, pečují Unie a členské státy v rámci svých pravomocí a v oblasti působnosti Smluv o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů. Tyto zásady a podmínky stanoví řádným legislativním postupem formou nařízení Evropský parlament a Rada, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby v souladu se Smlouvami.
Článek 15
(bývalý článek 255 Smlouvy o ES)
1. S cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji.
2. Evropský parlament, jakož i Rada při projednávání návrhu legislativního aktu a hlasování o něm, zasedají veřejně.
3. Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené v souladu s tímto odstavcem.
Obecné zásady a omezení z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu, které upravují výkon tohoto práva na přístup k dokumentům, stanoví Evropský parlament a Rada formou nařízení řádným legislativním postupem.
Každý z výše uvedených orgánů, institucí nebo jiných subjektů zajišťuje transparentnost své činnosti a stanoví ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům v souladu s nařízením uvedeným v druhém pododstavci.
Soudní dvůr Evropské unie, Evropská centrální banka a Evropská investiční banka podléhají tomuto odstavci, pouze pokud vykonávají své správní funkce.
Evropský parlament a Rada zajistí zveřejnění dokumentů týkajících se legislativních postupů za podmínek stanovených nařízením uvedeným v druhém pododstavci.
Článek 16
(bývalý článek 286 Smlouvy o ES)
1. Každý má právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají.
2. Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem pravidla o ochraně fyzic kých osob při zpracovávání osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a členskými státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti práva Unie, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.
Pravidly přijatými na základě tohoto článku nejsou dotčena zvláštní pravidla uvedená v článku 39 Smlouvy o Evropské unii.
Článek 17
1. Unie uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech, a nedotýká se jej.
2. Unie stejným způsobem uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají nekonfesní organizace.
3. Unie udržuje otevřený, transparentní a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi, přičemž uznává jejich identitu a jejich osobitý přínos.
ČÁST DRUHÁ
ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBČANSTVÍ UNIE
Článek 18
(bývalý článek 12 Smlouvy o ES)
V rámci použití Smluv, aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijímat předpisy zakazující takovou diskriminaci.
Článek 19
(bývalý článek 13 Smlouvy o ES)
1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv a v rámci pravomocí svěřených Unii Smlouvami, může Rada zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jedno myslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orien tace.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem přijmout základní zásady pro podpůrná opatření Unie, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států, jako základ pro činnosti, které přijímají členské státy, aby přispěly k naplnění cílů uvedených v odstavci 1.
Článek 20
(bývalý článek 17 Smlouvy o ES)
1. Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.
2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené Smlouvami. Mají mimo jiné:
a) právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;
b) právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;
c) na území třetí země, kde členský stát, jehož jsou státními příslušníky, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu;
d) petiční právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce.
Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Smlouvami a opatřeními přijatými na jejich základě.
Článek 21
(bývalý článek 18 Smlouvy o ES)
1. Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.
2. Pokud se k dosažení tohoto cíle ukáže činnost Unie jako nezbytná a pokud Smlouvy pro takovou činnost nestanoví nezbytné pravomoci, mohou Evropský parlament a Rada řádným legis lativním postupem přijímat předpisy k usnadnění výkonu práv uvedených v odstavci 1.
3. Ke stejnému účelu jako účelu uvedenému v odstavci 1, nestanoví-li k tomu Smlouvy nezbytné pravomoci, může Rada zvláštním legislativním postupem přijmout opatření týkající se sociálního zabezpečení nebo sociální ochrany. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parla mentem.
Článek 22
(bývalý článek 19 Smlouvy o ES)
1. Každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Toto právo je vykonáváno v souladu s podrobnou úpravou přijatou Radou zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem jedno myslně; tato úprava může stanovit výjimky tam, kde je to odůvodněno zvláštními obtížemi někte rého členského státu.
2. Aniž je dotčen čl. 223 odst. 1 a pravidla přijatá k jeho provedení, má každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním příslušníkem, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Toto právo je vykonáváno v souladu s podrobnou úpravou přijatou Xxxxx jednomyslně zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem; tato úprava může stanovit výjimky tam, kde je to odůvodněno zvláštními obtížemi některého členského státu.
Článek 23
(bývalý článek 20 Smlouvy o ES)
Každý občan Unie má na území třetí země, kde členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Členské státy přijmou nezbytná ustanovení a zahájí mezinárodní jednání potřebná pro zajištění této ochrany.
Rada může zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem přijímat směrnice o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce nezbytných pro usnadnění této ochrany.
Článek 24
(bývalý článek 21 Smlouvy o ES)
Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem formou nařízení ustanovení o postupech a podmínkách požadovaných pro předložení občanské iniciativy ve smyslu článku 11 Smlouvy o Evropské unii, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí pocházet občané, kteří ji předkládají.
Každý občan Unie má petiční právo k Evropskému parlamentu v souladu s článkem 227.
Každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228.
Každý občan Unie se může písemně obracet v jednom z jazyků uvedených v čl. 55 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii na každý orgán nebo instituci, který je uveden v tomto článku nebo v článku 13 Smlouvy o Evropské unii, a má právo obdržet odpověď ve stejném jazyce.
Článek 25
(bývalý článek 22 Smlouvy o ES)
Komise podá zprávu o používání této části Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a soci álnímu výboru každé tři roky. Tato zpráva přihlédne k vývoji Unie.
Na tomto základě, a aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv, může Rada jednomyslně zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu přijmout ustanovení k posí lení nebo rozšíření práv uvedených v čl. 20 odst. 2. Tato ustanovení vstupují v platnost po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
ČÁST TŘETÍ
VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI UNIE
HLAVA I
VNITŘNÍ TRH
Článek 26
(bývalý článek 14 Smlouvy o ES)
1. Unie přijímá opatření určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu v souladu s příslušnými ustanoveními Smluv.
2. Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv.
3. Rada na návrh Komise stanoví obecné zásady a podmínky nezbytné k zajištění vyváženého pokroku ve všech dotyčných odvětvích.
Článek 27
(bývalý článek 15 Smlouvy o ES)
Při přípravě návrhů směřujících k dosažení cílů stanovených v článku 26 vezme Komise v úvahu úsilí, jež budou muset vynaložit některá hospodářství, která se liší stupněm vývoje, pro vytvoření vnitřního trhu, a může navrhnout vhodné předpisy.
Pokud budou mít tyto předpisy podobu výjimek, musí být jen dočasné a mohou narušovat fungování vnitřního trhu co nejméně.
HLAVA II
VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ
Článek 28
(bývalý článek 23 Smlouvy o ES)
1. Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.
2. Článek 30 a kapitola 3 této hlavy se týkají výrobků, které pocházejí z členských států, jakož i těch výrobků pocházejících ze třetích zemí, které jsou v členských státech ve volném oběhu.
Článek 29
(bývalý článek 24 Smlouvy o ES)
Za výrobky ve volném oběhu v členském státě se pokládají ty výrobky, které pocházejí ze třetích zemí, u kterých byly v tomto členském státě splněny dovozní náležitosti a zaplacena cla a poplatky s rovnocenným účinkem a u kterých nedošlo k plnému ani částečnému navrácení těchto cel a poplatků.
KAPITOLA 1
CELNÍ UNIE
Článek 30
(bývalý článek 25 Smlouvy o ES)
Dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázány. Tento zákaz se vztahuje také na cla fiskální povahy.
Článek 31
(bývalý článek 26 Smlouvy o ES)
Společný celní sazebník stanoví Rada na návrh Komise.
Článek 32
(bývalý článek 27 Smlouvy o ES)
Při plnění úkolů, které jí byly svěřeny na základě této kapitoly, Komise vychází:
a) z nutnosti podporovat obchod mezi členskými státy a třetími zeměmi;
b) z vývoje podmínek hospodářské soutěže uvnitř Unie, pokud tento vývoj vede ke zvýšení konku renceschopnosti podniků;
c) z požadavků zásobování Unie surovinami a polotovary, přičemž Komise dbá, aby mezi členskými státy nedošlo k narušení podmínek hospodářské soutěže u konečných výrobků;
d) z nutnosti vyvarovat se vážných poruch v hospodářství členských států a zajistit racionální rozvoj výroby a rozšíření spotřeby v Unii.
KAPITOLA 2
SPOLUPRÁCE V CELNÍCH VĚCECH
Článek 33
(bývalý článek 135 Smlouvy o ES)
Evropský parlament a Rada přijímají v oblasti působnosti Smluv řádným legislativním postupem opatření k posílení spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí v celních věcech.
KAPITOLA 3
ZÁKAZ MNOŽSTEVNÍCH OMEZENÍ MEZI ČLENSKÝMI STÁTY
Článek 34
(bývalý článek 28 Smlouvy o ES)
Množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána.
Článek 35
(bývalý článek 29 Smlouvy o ES)
Množstevní omezení vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána.
Článek 36
(bývalý článek 30 Smlouvy o ES)
Články 34 a 35 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.
Článek 37
(bývalý článek 31 Smlouvy o ES)
1. Členské státy upraví státní monopoly obchodní povahy tak, aby byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží.
Tento článek se vztahuje na každý subjekt, jehož prostřednictvím členský stát právně nebo fakticky, přímo nebo nepřímo kontroluje, řídí nebo významně ovlivňuje dovoz nebo vývoz mezi členskými státy. Tato ustanovení platí i pro monopoly, jež stát svěřuje jiným subjektům.
2. Členské státy se zdrží zavádění jakéhokoli nového opatření, které by bylo v rozporu se zásadami stanovenými v odstavci 1 nebo které by omezovalo dosah článků týkajících se zákazu cel a množstevních omezení mezi členskými státy.
3. V případě státního monopolu obchodní povahy, s nímž je spjata právní úprava, jež má usnadňovat odbyt nebo zhodnocení zemědělských produktů, musí být pravidla stanovená tímto článkem používána tak, aby byly zajištěny rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně příslušných výrobců.
HLAVA III
ZEMĚDĚLSTVÍ A RYBOLOV
Článek 38
(bývalý článek 32 Smlouvy o ES)
1. Unie vymezuje a provádí společnou zemědělskou politiku a společnou rybářskou politiku.
Vnitřní trh zahrnuje rovněž zemědělství, rybolov a obchod zemědělskými produkty. Zemědělskými produkty se rozumějí produkty rostlinné a živočišné výroby a rybolovu, jakož i výrobky po prvotním zpracování, které mají s těmito produkty přímou souvislost. Odkazy na společnou zemědělskou politiku nebo na zemědělství a užívání výrazu „zemědělský“ se rovněž vztahují na rybolov, s ohledem na zvláštní rysy tohoto odvětví.
2. Pravidla stanovená pro vytvoření nebo fungování vnitřního trhu se vztahují i na zemědělské produkty, nestanoví-li články 39 až 44 jinak.
3. Produkty, na něž se vztahují články 39 až 44, jsou zahrnuty do seznamu v příloze I.
4. Fungování a rozvoj vnitřního trhu se zemědělskými produkty musí být doprovázeny zavedením společné zemědělské politiky.
Článek 39
(bývalý článek 33 Smlouvy o ES)
1. Cílem společné zemědělské politiky je:
a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly;
b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením indi viduálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství;
c) stabilizovat trhy;
d) zajistit plynulé zásobování;
e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.
2. Při vypracovávání společné zemědělské politiky a zvláštních metod, které může zahrnovat, se bude přihlížet:
a) ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi;
b) k nutnosti provádět vhodné úpravy postupně;
c) ke skutečnosti, že v členských státech zemědělství představuje odvětví, které je těsně spjato s celým hospodářstvím.
Článek 40
(bývalý článek 34 Smlouvy o ES)
1. K dosažení cílů vymezených v článku 39 je zřízena společná organizace zemědělských trhů.
Tato organizace má v závislosti na dotyčných produktech jednu z těchto forem:
a) společná pravidla hospodářské soutěže;
b) povinná koordinace různých vnitrostátních systémů organizace trhu;
c) evropská organizace trhu.
2. Společná organizace trhů podle odstavce 1 může zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení cílů stanovených v článku 39, zejména regulaci cen, subvencování výroby i odbytu různých produktů, skladovací a překlenovací opatření a společné mechanismy pro stabilizaci dovozu nebo vývozu.
Společná organizace trhů se musí omezit na dosažení cílů uvedených v článku 39 a musí vylučovat jakoukoli diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Unie.
Společná cenová politika musí být založena na společných kritériích a jednotných metodách výpočtu.
3. Aby společná organizace trhů podle odstavce 1 mohla dosáhnout svých cílů, může být vytvořen jeden nebo více zemědělských orientačních a záručních fondů.
Článek 41
(bývalý článek 35 Smlouvy o ES)
K dosažení cílů stanovených v článku 39 mohou být v rámci společné zemědělské politiky přijata opatření jako například:
a) účinná koordinace úsilí v oblasti odborného vzdělávání, výzkumu a šíření odborných zeměděl ských poznatků; přitom mohou být společně financovány projekty nebo instituce;
b) společná opatření postupu na podporu spotřeby určitých produktů.
Článek 42
(bývalý článek 36 Smlouvy o ES)
Ustanovení kapitoly týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahují na zemědělskou produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který podle čl. 43 odst. 2 a způsobem v něm stanoveným vymezí Evropský parlament a Rada se zřetelem k cílům uvedeným v článku 39.
Rada může na návrh Komise schválit poskytování podpor:
a) k ochraně podniků, jež jsou znevýhodněny strukturálními nebo přírodními podmínkami;
b) v rámci programů hospodářského rozvoje.
Článek 43
(bývalý článek 37 Smlouvy o ES)
1. Komise předkládá návrhy týkající se vypracování a provádění společné zemědělské politiky včetně nahrazení vnitrostátních systémů organizace trhu některou z forem společné organizace trhů uvedenou v čl. 40 odst. 1 a realizace opatření uvedených v této hlavě.
Tyto návrhy musí brát v úvahu vzájemnou závislost zemědělských otázek, o nichž tato hlava pojednává.
2. Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodář ským a sociálním výborem společnou organizaci zemědělských trhů uvedenou v čl. 40 odst. 1 a ostatní ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky.
3. Rada přijme na návrh Komise opatření týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení a stanovení a přidělení rybolovných práv.
4. V souladu s odstavcem 2 lze vnitrostátní systémy organizace trhu nahradit společnou organi zací trhu uvedenou v čl. 40 odst. 1, pokud:
a) společná organizace trhu poskytne členským státům, které se stavějí proti tomuto opatření a které mají vlastní systém organizace trhu pro příslušnou výrobu, rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně příslušných výrobců, a to s přihlédnutím k úpravám, které jsou možné, a ke stupni vyžadované specializace;
b) společná organizace trhu zabezpečí obchodu uvnitř Unie podmínky obdobné podmínkám exis tujícím na vnitrostátním trhu.
5. Bude-li zavedena společná organizace trhu pro určité suroviny před zavedením společné orga nizace trhů pro odpovídající zpracované produkty, mohou být dané suroviny dovezeny ze zemí mimo Unii, pokud se používají pro zpracované produkty určené pro vývoz do třetích zemí.
Článek 44
(bývalý článek 38 Smlouvy o ES)
Jestliže v některém členském státě určitý produkt podléhá vnitrostátnímu systému organizace trhu nebo vnitřní regulaci s rovnocenným účinkem a je-li tím z hlediska soutěžního postavení nepříznivě ovlivněna výroba stejného druhu v jiném členském státě, zavedou členské státy vyrovnávací poplatek při dovozu tohoto produktu z členského státu, v němž taková organizace nebo regulace existuje, ledaže by tento stát zavedl vyrovnávací poplatek při vývozu.
Výši poplatků stanoví Komise v míře nutné k obnovení rovnováhy; může schválit také použití jiných opatření, jejichž podmínky a podrobnosti sama určí.
HLAVA IV
VOLNÝ POHYB OSOB, SLUŽEB A KAPITÁLU
KAPITOLA 1
PRACOVNÍCI
Článek 45
(bývalý článek 39 Smlouvy o ES)
1. Je zajištěn volný pohyb pracovníků v Unii.
2. Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.
3. S výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zahrnuje právo:
a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa;
b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států;
c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků;
d) zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem nařízení vydaných Komisí.
4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.
Článek 46
(bývalý článek 40 Smlouvy o ES)
Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem prostřednictvím směrnic nebo nařízení opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je vymezen v článku 45, a to zejména tím, že:
a) zajistí úzkou spolupráci mezi vnitrostátními úřady práce;
b) odstraní ty administrativní postupy a praxi, jakož i lhůty pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývající buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dohod dříve uzavřených mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků;
c) odstraní všechny takové lhůty a jiná omezení stanovená vnitrostátními předpisy nebo dohodami dříve uzavřenými mezi členskými státy, které kladou pro pracovníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro vlastní pracovníky;
d) vytvoří vhodný mechanismus, jenž by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu.
Článek 47
(bývalý článek 41 Smlouvy o ES)
Členské státy budou v rámci společného programu podporovat výměnu mladých pracovníků.
Článek 48
(bývalý článek 42 Smlouvy o ES)
Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem vytvoří systém, který migrujícím zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, jakož i osobám na nich závislým, zajistí:
a) započtení všech dob získaných podle různých vnitrostátních právních předpisů pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše,
b) vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států.
Prohlásí-li člen Rady, že by se návrh legislativního aktu podle prvního pododstavce dotkl důležitých aspektů jeho systému sociálního zabezpečení, včetně oblasti působnosti, nákladů nebo finanční struktury, nebo by se výrazně dotkl finanční rovnováhy tohoto systému, může požádat, aby se návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení:
a) vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu, nebo
b) nepřijme žádné opatření nebo požádá Komisi o předložení nového návrhu; v tom případě se původně navržený akt považuje za nepřijatý.
KAPITOLA 2
PRÁVO USAZOVÁNÍ
Článek 49
(bývalý článek 43 Smlouvy o ES)
V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu.
Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.
Článek 50
(bývalý článek 44 Smlouvy o ES)
1. Evropský parlament a Rada přijmou na návrh Komise řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem směrnice k zavedení svobody usazování v určité oblasti činnosti.
2. Evropský parlament, Rada a Komise plní úkoly, které pro ně vyplývají z předchozích ustano vení, přičemž zejména:
a) zpravidla se přednostně zabývají takovými obory činnosti, v nichž svoboda usazování zvláště významně přispívá k rozvoji výroby a obchodu;
b) zajišťují úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány státní správy členských států, aby se infor movaly o konkrétní situaci v různých oborech činnosti uvnitř Unie;
c) odstraňují administrativní postupy a praxi, které vyplývají z vnitrostátních právních předpisů nebo z dohod uzavřených dříve mezi členskými státy a jejichž další zachování by bylo překážkou svobody usazování;
d) zajišťují, aby pracovníci jednoho členského státu, kteří jsou zaměstnáni na území jiného členského státu, mohli na tomto území zůstat za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti, splňují-li podmínky, které by museli splňovat, kdyby vstupovali do tohoto státu s úmyslem takovou činnost zahájit;
e) umožňují státním příslušníkům jednoho členského státu nabývat a užívat nemovitosti na území jiného členského státu, pokud to není v rozporu se zásadami stanovenými v čl. 39 odst. 2;
f) postupně odstraňují omezení svobody usazování v každém oboru činnosti, který přichází v úvahu, a to jak pokud jde o podmínky zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností na území členského státu, tak i pokud jde o podmínky vstupu zaměstnanců mateřského podniku na řídící nebo dozorčí místa těchto zastoupení, poboček nebo dceřiných společností;
g) v míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti koordinují záruky, které jsou pro ochranu zájmů společníků i třetích osob vyžadovány v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce;
h) kontrolují, zda podmínky usazování nejsou narušovány podporami poskytovanými členskými státy.
Článek 51
(bývalý článek 45 Smlouvy o ES)
Ustanovení této kapitoly se v členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v příslušném
členském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné moci.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem rozhodnout, že na určité druhy
činností se ustanovení této kapitoly nepoužijí.
Článek 52
(bývalý článek 46 Smlouvy o ES)
1. Ustanovení této kapitoly a opatření přijatá na jejich základě nevylučují užití těch ustanovení právních a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví.
2. Evropský parlament a Rada vydají řádným legislativním postupem směrnice ke koordinaci výše uvedených předpisů.
Článek 53
(bývalý článek 47 Smlouvy o ES)
1. Za účelem usnadnění přístupu osob k samostatným výdělečným činnostem a jejich výkonu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci, jakož i koordinaci právních a správních předpisů členských států týkajících se přístupu k samostatným výdělečným činnostem a jejich výkonu.
2. Pokud jde o povolání lékařská, ostatní zdravotnická a farmaceutická, závisí postupné odstra ňování omezení na koordinaci podmínek pro výkon těchto povolání v jednotlivých členských státech.
Článek 54
(bývalý článek 48 Smlouvy o ES)
Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států.
Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organi zací.
Článek 55
(bývalý článek 294 Smlouvy o ES)
Členské státy poskytnou státním příslušníkům ostatních členských států zacházení stejné jako vlastním státním příslušníkům, pokud jde o jejich finanční účast ve společnostech ve smyslu článku 54; ostatní ustanovení Smluv tím nejsou dotčena.
KAPITOLA 3
SLUŽBY
Článek 56
(bývalý článek 49 Smlouvy o ES)
Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb.
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem rozšířit použitelnost této kapitoly též na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří jsou usazeni v Unii.
Článek 57
(bývalý článek 50 Smlouvy o ES)
Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.
Služby zahrnují zejména:
a) činnosti průmyslové povahy;
b) činnosti obchodní povahy;
c) řemeslné činnosti;
d) činnosti v oblasti svobodných povolání.
Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost v členském státě, kde je služba poskyto vána, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům.
Článek 58
(bývalý článek 51 Smlouvy o ES)
1. Volný pohyb služeb v oblasti dopravy je upraven ustanoveními hlavy o dopravě.
2. Liberalizace bankovních a pojišťovacích služeb, které jsou spojeny s pohybem kapitálu, se uskuteční v souladu s liberalizací pohybu kapitálu.
Článek 59
(bývalý článek 52 Smlouvy o ES)
1. Evropský parlament a Rada vydají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodář ským a sociálním výborem směrnice k dosažení liberalizace určitého typu služeb.
2. Směrnice uvedené v odstavci 1 se zpravidla přednostně týkají těch služeb, které mají přímý vliv na výrobní náklady nebo jejichž liberalizace přispívá ke směně zboží.
Článek 60
(bývalý článek 53 Smlouvy o ES)
Členské státy usilují o dosažení liberalizace služeb ve větší míře, než jsou povinny na základě směrnic vydaných podle čl. 59 odst. 1, pokud jim to dovolí jejich celková hospodářská situace, jakož i situace v příslušném hospodářském odvětví.
Za tím účelem podá Komise příslušným členským státům vhodná doporučení.
Článek 61
(bývalý článek 54 Smlouvy o ES)
Dokud nebudou odstraněna omezení volného pohybu služeb, uplatňuje je každý členský stát na všechny poskytovatele služeb podle čl. 56 prvního pododstavce, bez rozdílu státní příslušnosti nebo místa pobytu.
Článek 62
(bývalý článek 55 Smlouvy o ES)
Pro otázky upravené touto kapitolou se použijí články 51 až 54.
KAPITOLA 4
KAPITÁL A PLATBY
Článek 63
(bývalý článek 56 Smlouvy o ES)
1. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.
2. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení plateb mezi členskými státy a mezi
členskými státy a třetími zeměmi.
Článek 64
(bývalý článek 57 Smlouvy o ES)
1. Článkem 63 není dotčeno používání žádných omezení vůči třetím zemím, která existují ke dni
31. prosince 1993 podle vnitrostátního práva nebo práva Unie ve vztahu k pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí, zahrnujícího přímé investice včetně investic do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy. S ohledem na omezení existující ve vnitrostátních právních řádech Bulharska, Estonska a Maďarska je odpovídajícím dnem 31. prosinec 1999.
2. Ve snaze dosáhnout volného pohybu kapitálu mezi členskými státy a třetími zeměmi v co největší míře a aniž jsou dotčeny ostatní kapitoly Smluv, přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření týkající se pohybu kapitálu do a ze třetích zemí, zahrnu jícího přímé investice, včetně investic do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy.
3. Odchylně od odstavce 2 může opatření, která v oblasti liberalizace pohybu kapitálu do třetích zemí či z nich představují v právu Unie krok zpět, přijímat pouze Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
Článek 65
(bývalý článek 58 Smlouvy o ES)
1. Článkem 63 není dotčeno právo členských států:
a) uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplat níky podle místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován;
b) učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.
2. Touto kapitolou není dotčena použitelnost omezení práva usazování, pokud jsou slučitelná se Smlouvami.
3. Opatření a postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63.
4. Nebudou-li přijata opatření podle čl. 64 odst. 3, může Komise, nebo nepřijme-li Komise rozhodnutí do tří měsíců od žádosti dotčeného členského státu, Rada přijmout rozhodnutí o tom, že se omezující daňová opatření přijatá členským státem vůči jedné nebo více třetím zemím považují za slučitelná se Smlouvami, pokud jsou odůvodněna některým z cílů Unie a jsou slučitelná s řádným fungováním vnitřního trhu. Rada rozhoduje jednomyslně na žádost členského státu.
Článek 66
(bývalý článek 59 Smlouvy o ES)
Pokud pohyb kapitálu do či ze třetích zemí za výjimečných okolností způsobuje nebo hrozí způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou na dobu nepřekračující šest měsíců přijmout ochranná opatření vůči třetím zemím, jsou-li taková opatření naprosto nezbytná.
HLAVA V
PROSTOR SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA
KAPITOLA 1
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 67
(bývalý článek 61 Smlouvy o ES a bývalý článek 29 Smlouvy o EU)
1. Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států.
2. Unie zajišťuje, že na vnitřních hranicích neprobíhá kontrola osob, a rozvíjí společnou politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic, která je založena na solidaritě mezi členskými státy a je spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí. Pro účely této hlavy se s osobami bez státní příslušnosti zachází jako se státními příslušníky třetích zemí.
3. Unie usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti prostřednictvím opatření pro předcházení trestné činnosti, rasismu a xenofobii a boj proti nim, prostřednictvím opatření pro koordinaci a spolupráci mezi policejními a justičními orgány a jinými příslušnými orgány, jakož i prostřednic tvím vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, a je-li to nezbytné, prostřednic tvím sbližování předpisů trestního práva.
4. Unie usnadňuje přístup ke spravedlnosti, zejména zásadou vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech.
Článek 68
Evropská rada vymezuje v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva strategické směry pro legislativní a operativní plánování.
Článek 69
Vnitrostátní parlamenty dbají s ohledem na legislativní návrhy a podněty předkládané v rámci kapitol
4 a 5 na dodržování zásady subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.
Článek 70
Aniž jsou dotčeny články 258, 259 a 260, může Rada na návrh Komise přijmout opatření, která stanoví způsob, jakým členské státy ve spolupráci s Komisí postupují při objektivním a nestranném hodnocení toho, jak orgány členských států provádějí politiky Unie podle této hlavy, zejména pro usnadnění plného uplatňování zásady vzájemného uznávání. O obsahu a výsledcích hodnocení je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty.
Článek 71
(bývalý článek 36 Smlouvy o EU)
K zajištění podpory a posílení operativní spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti uvnitř Unie se v Radě zřizuje stálý výbor. Aniž je dotčen článek 240, usnadňuje tento výbor koordinaci činnosti příslušných orgánů členských států. Do jednání výboru mohou být zapojeni zástupci dotčených institucí a jiných subjektů Unie. O jednáních je informován Xxxxxxxx parlament a vnitrostátní parlamenty.
Článek 72
(bývalý čl. 64 odst. 1 Smlouvy o ES a bývalý článek 3 Smlouvy o EU)
Tato hlava se nedotýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.
Článek 73
Členské státy mohou mezi sebou a na vlastní odpovědnost organizovat formy spolupráce a koordi nace, které považují za vhodné, mezi příslušnými útvary svých státních správ pověřenými zajišťo váním národní bezpečnosti.
Článek 74
(bývalý článek 66 Smlouvy o ES)
Rada přijme opatření k zajištění správní spolupráce mezi příslušnými útvary členských států v oblas tech uvedených v této hlavě, jakož i mezi těmito útvary a Komisí. Rozhoduje na návrh Komise, s výhradou článku 76, a po konzultaci s Evropským parlamentem.
Článek 75
(bývalý článek 60 Smlouvy o ES)
Je-li to nezbytné pro dosažení cílů uvedených v článku 67, pokud jde o předcházení terorismu a souvisejícím činnostem a boj proti nim, vymezí Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem formou nařízení rámec správních opatření týkajících se pohybu kapitálu a plateb, jako je zmrazení peněžních prostředků, finančních aktiv nebo hospodářských výhod, které náležejí fyzickým nebo právnickým osobám, skupinám nebo nestátním útvarům, jsou jimi vlastněny nebo jsou v jejich držbě.
K provedení rámce uvedeného v prvním pododstavci přijme Rada na návrh Komise opatření. akty uvedené v tomto článku musí obsahovat nezbytná ustanovení o právních zárukách.
Článek 76
akty uvedené v kapitolách 4 a 5 a opatření uvedená v článku 74, která zajišťují správní spolupráci v oblastech podle těchto kapitol, se přijímají:
a) na návrh Komise, nebo
b) z podnětu čtvrtiny členských států.
KaPITOLa 2
POLITIKY
TÝKaJÍCÍ SE KONTROL Na
HRaNICÍCH,
aZYLU
a PŘISTĚHOVaLECTVÍ
Článek 77
(bývalý článek 62 Smlouvy o ES)
1. Unie rozvíjí politiku s cílem:
a) zajistit, aby osoby bez ohledu na svou státní příslušnost nebyly kontrolovány při překračování vnitřních hranic;
b) zajistit kontrolu osob a účinný dohled nad překračováním vnějších hranic;
c) postupně zavést integrovaný systém řízení vnějších hranic.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření týkající se:
a) společné politiky v oblasti víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu;
b) kontrol, jimž podléhají osoby překračující vnější hranice;
c) podmínek, za kterých požívají státní příslušníci třetích zemí v Unii po krátkou dobu svobody pohybu;
d) veškerých opatření nezbytných pro postupné zavedení integrovaného systému řízení vnějších hranic;
e) neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic.
3. Ukáže-li se k usnadnění výkonu práva podle čl. 20 odst. 2 písm. a) činnost Unie jako nezbytná a nestanoví-li Xxxxxxx pro takovou činnost nezbytné pravomoci, může Rada zvláštním legislativním postupem přijmout předpisy týkající se cestovních pasů, průkazů totožnosti, povolení k pobytu a jiných obdobných dokladů. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
4. Tento článek se nedotýká pravomoci členských států k zeměpisnému vymezení svých hranic podle mezinárodního práva.
Článek 78
(bývalý čl. 63 body 1 a 2 a bývalý čl. 64 odst. 2 Smlouvy o ES)
1. Unie vyvíjí společnou politiku týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přimě řený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, Protokolem týkajícím se práv ního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a ostatními příslušnými smlouvami.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje:
a) jednotný azylový status pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Unii;
b) jednotný status doplňkové ochrany pro státní příslušníky třetích zemí, kteří, aniž by získali evropský azyl, potřebují mezinárodní ochranu;
c) společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu;
d) společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu doplňkové ochrany;
e) kritéria a mechanismy pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl nebo doplňkovou ochranu;
f) normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo doplňkovou ochranu;
g) partnerství a spolupráci se třetími zeměmi pro zvládání přílivů osob žádajících o azyl nebo doplňkovou či dočasnou ochranu.
3. Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.
Článek 79
(bývalý čl. 63 body 3 a 4 Smlouvy o ES)
1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobýva jící v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření v těchto oblastech:
a) podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, včetně těch, která jsou udělována a vydávána za účelem slučování rodin;
b) vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech;
c) nedovolené přistěhovalectví a nedovolený pobyt včetně vyhoštění a vracení osob s neoprávněným pobytem;
d) boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a dětmi.
3. Unie může se třetími zeměmi uzavřít dohody o zpětném přebírání státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území některého členského státu, do země původu nebo do země, odkud přicházejí.
4. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout opatření pro povzbuzení a podporu činnosti členských států k podpoře integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich území, s vyloučením harmonizace právních předpisů člen ských států.
5. Tento článek se nedotýká práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné.
Článek 80
Politiky Unie podle této kapitoly a jejich provádění se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdě lení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni. Kdykoli je to nutné, obsahují akty Unie přijaté podle této kapitoly vhodná opatření pro používání této zásady.
KaPITOLa 3
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V OBČaNSKÝCH VĚCECH
Článek 81
(bývalý článek 65 Smlouvy o ES)
1. Unie rozvíjí justiční spolupráci v občanských věcech s mezinárodním prvkem založenou na zásadě vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí. Tato spolupráce může zahrnovat přijímání opatření pro sbližování právních předpisů členských států.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření, která mají, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu, za cíl zajistit:
a) vzájemné uznávání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí mezi členskými státy;
b) přeshraniční doručování soudních a mimosoudních písemností;
c) slučitelnost kolizních norem a pravidel pro určení příslušnosti platných v členských státech;
d) spolupráci při opatřování důkazů;
e) účinný přístup ke spravedlnosti;
f) odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, v případě potřeby podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech;
g) rozvíjení alternativních metod urovnávání sporů;
h) podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců.
3. Odchylně od odstavce 2 přijímá Rada opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem zvláštním legislativním postupem. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
Rada může na návrh Komise přijmout rozhodnutí určující ty aspekty rodinného práva s mezi národním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
Návrh uvedený v druhém pododstavci se postoupí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li některý vnitrostátní parlament během šesti měsíců ode dne tohoto postoupení svůj nesouhlas, není rozhod nutí přijato. Není-li nesouhlas vysloven, může Rada rozhodnutí přijmout.
KaPITOLa 4
JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH
Článek 82
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Justiční spolupráce v trestních věcech je v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních předpisů členských států v oblastech uvedených v odstavci 2 a v článku 83.
Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření, která mají za cíl:
a) stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí v celé Unii;
b) předcházet střetům příslušnosti mezi členskými státy a řešit je;
c) podporovat další vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců;
d) usnadňovat spolupráci mezi justičními nebo obdobnými orgány členských států v rámci trestního
řízení a výkonu rozhodnutí.
2. V rozsahu nezbytném pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla. Tato minimální pravidla přihlížejí k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy členských států.
Týkají se:
a) vzájemné přípustnosti důkazů mezi členskými státy;
b) práv osob v trestním řízení;
c) práv obětí trestných činů;
d) dalších zvláštních aspektů trestního řízení, které Rada předem určila v rozhodnutí; při přijímání tohoto rozhodnutí Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
Přijetí minimálních pravidel podle tohoto odstavce nebrání členským státům zachovat nebo zavést vyšší stupeň ochrany osob.
3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice podle odstavce 2 dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Článek 83
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě.
Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.
Na základě vývoje trestné činnosti může Rada přijmout rozhodnutí určující další oblasti trestné činnosti, které splňují kritéria uvedená v tomto odstavci. Rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
2. Ukáže-li se, že sbližování trestněprávních předpisů členského státu je nezbytné pro zajištění účinného provádění politiky Unie v oblasti, která byla předmětem harmonizačního opatření, mohou směrnice stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí v dané oblasti. Tyto směrnice se přijmou stejným řádným nebo zvláštním legislativním postupem, který byl použit pro přijetí dotyčných harmonizačních opatření, aniž je dotčen článek 76.
3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice podle odstavce 1 nebo 2 dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Článek 84
Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, s vyloučením harmoni zace právních předpisů členských států.
Článek 85
(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)
1. Posláním Eurojustu je podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která se dotýká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států a Europolem.
V této souvislosti Evropský parlament a Rada vymezí řádným legislativním postupem formou naří zení strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Eurojustu. Tyto úkoly mohou zahrnovat:
a) zahájení trestních vyšetřování a navrhování zahájení stíhání, která vedou příslušné vnitrostátní orgány, zejména pokud jde o trestné činy proti finančním zájmům Unie;
b) koordinaci vyšetřování a stíhání uvedených v písmeni a);
c) posílení justiční spolupráce, včetně řešení střetů příslušností a úzké spolupráce s Evropskou soudní sítí.
Tato nařízení rovněž stanoví způsoby zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu.
2. V rámci stíhání podle odstavce 1, a aniž je dotčen článek 86, vykonávají procesní úkony v souvislosti se soudním řízením příslušní vnitrostátní úředníci.
Článek 86
1. Pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
Není-li dosaženo jednomyslnosti, může skupina alespoň devíti členských států požádat, aby byl návrh nařízení předložen Evropské radě. V takovém případě se postup v Radě pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě k přijetí.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu nařízení, oznámí to ve stejné lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
2. Úřad evropského veřejného žalobce je, případně ve spojení s Europolem, příslušný k vyšetřování a stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jak jsou vymezeny nařízením podle odstavce 1, a jejich předvádění před soud. Před příslušnými soudy členských států vykonává v souvislosti s těmito trestnými činy úlohu veřejného žalobce.
3. Nařízení uvedené v odstavci 1 vymezí statut Úřadu evropského veřejného žalobce, podmínky pro výkon jeho funkcí, procesní pravidla platná pro jeho činnost, jakož i ta, jimiž se řídí přípustnost důkazů, a pravidla použitelná na soudní přezkum procesních úkonů učiněných při výkonu jeho funkcí.
4. Evropská rada může současně nebo následně přijmout rozhodnutí pozměňující odstavec 1, kterým rozšíří pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce tak, aby zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, a odpovídajícím způsobem pozměňující odstavec 2, pokud jde o pachatele a spolupachatele závažných trestných činů dotýkajících se několika členských států. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s Komisí.
KaPITOLa 5
POLICEJNÍ SPOLUPRÁCE
Článek 87
(bývalý článek 30 Smlouvy o EU)
1. Unie vyvíjí policejní spolupráci, do níž jsou zapojeny všechny příslušné orgány členských států, včetně policie, celních orgánů a dalších donucovacích orgánů specializovaných na předcházení trestným činům, jejich odhalování a objasňování.
2. Pro účely odstavce 1 mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem přijmout opatření týkající se:
a) shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzy a výměny příslušných informací;
b) podpory vzdělávání zaměstnanců, jakož i spolupráce týkající se výměny zaměstnanců, prostředků a forenzního výzkumu;
c) společných kriminalistických metod při odhalování závažných forem organizované trestné
činnosti.
3. Rada může zvláštním legislativním postupem přijmout opatření týkající se operativní spolu práce mezi orgány uvedenými v tomto článku. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evrop ským parlamentem.
Není-li dosaženo jednomyslnosti, může skupina alespoň devíti členských států požádat, aby byl návrh opatření předložen Evropské radě. V takovém případě se postup v Radě pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě k přijetí.
Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu opatření, oznámí to ve stejné lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.
Zvláštní postup podle druhého a třetího pododstavce se nepoužije na akty, které představují rozvoj schengenského acquis.
Článek 88
(bývalý článek 30 Smlouvy o EU)
1. Posláním Europolu je podporovat a posilovat činnost policejních orgánů a jiných donucovacích orgánů členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při předcházení závažné trestné činnosti dotýkající se dvou nebo více členských států, terorismu a těm formám trestné činnosti, které se dotýkají společného zájmu, jenž je předmětem některé politiky Unie, a při boji proti takové trestné činnosti.
2. Evropský parlament a Rada vymezí řádným legislativním postupem formou nařízení strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Europolu. Tyto úkoly mohou zahrnovat:
a) shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a výměnu informací předávaných zejména orgány členských států nebo třetích zemí či subjektů;
b) koordinaci, organizaci a provádění vyšetřování a operativních akcí, vedených společně s přísluš nými orgány členských států nebo v rámci společných vyšetřovacích týmů, případně ve spojení s Eurojustem.
Tato nařízení rovněž stanoví způsoby kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty.
3. Jakákoli operativní akce Europolu musí být vedena ve spojení a po dohodě s orgány členských států, jejichž území se týká. Používání donucovacích opatření spadá výlučně do pravomoci přísluš ných vnitrostátních orgánů.
Článek 89
(bývalý článek 32 Smlouvy o EU)
Rada stanoví zvláštním legislativním postupem podmínky a meze, za nichž mohou příslušné orgány členských států uvedené v článcích 82 a 87 působit na území jiného členského státu ve spojení a po dohodě s jeho orgány. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
HLaVa VI
DOPRAVA
Článek 90
(bývalý článek 70 Smlouvy o ES)
V oblastech upravovaných v této hlavě jsou cíle Smluv sledovány v rámci společné dopravní politiky.
Článek 91
(bývalý článek 71 Smlouvy o ES)
1. K provedení článku 90 a s přihlédnutím ke zvláštnostem dopravy stanoví Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů:
a) společná pravidla pro mezinárodní dopravu do nebo z některého členského státu anebo prochá zející přes území jednoho nebo několika členských států;
b) podmínky, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu;
c) opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy;
d) veškeré jiné potřebné předpisy.
2. Při přijímání opatření uvedených v odstavci 1 se přihlíží k případům, kdy by se jejich uplat ňování mohlo vážně dotknout životní úrovně a úrovně zaměstnanosti v některých regionech, jakož i využití dopravních zařízení.
Článek 92
(bývalý článek 72 Smlouvy o ES)
až do přijetí předpisů uvedených v čl. 91 odst. 1 nesmí žádný členský stát, pokud Rada jednomyslně nepřijme opatření pro udělení výjimky, měnit předpisy upravující tuto oblast k 1. lednu 1958 nebo pro přistupující státy ke dni přistoupení způsobem, který by přímo nebo nepřímo znevýhodňoval dopravce jiných členských států ve srovnání s domácími dopravci.
Článek 93
(bývalý článek 73 Smlouvy o ES)
Se Smlouvami jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu nebo které představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby.
Článek 94
(bývalý článek 74 Smlouvy o ES)
Veškerá opatření v oblasti cen a podmínek dopravy učiněná v rámci Smluv musí přihlížet k hospo dářské situaci dopravců.
Článek 95
(bývalý článek 75 Smlouvy o ES)
1. V dopravě uvnitř Unie je zakázána veškerá diskriminace spočívající v tom, že dopravce uplat ňuje na dopravu téhož zboží dopravovaného za stejných okolností ceny a dopravní podmínky odlišné v závislosti na zemi původu nebo určení dopravovaného zboží.
2. Odstavec 1 nevylučuje, aby Evropský parlament a Rada přijaly jiná opatření podle čl. 91 odst. 1.
3. Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem přijme pravidla k provedení odstavce 1.
Může zejména přijmout opatření potřebná k tomu, aby orgány Unie mohly zabezpečit plnění ustanovení odstavce 1 a aby mohly zajistit uživatelům dopravy výhody vyplývající z tohoto ustano vení.
4. Komise prozkoumá z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu případy diskriminace uvedené v odstavci 1 a po konzultaci s každým příslušným členským státem vydá v rámci pravidel stanovených v souladu s odstavcem 3 potřebná rozhodnutí.
Článek 96
(bývalý článek 76 Smlouvy o ES)
1. V dopravě uvnitř Unie je zakázáno uplatňovat takové ceny a podmínky uložené členským státem, které jakýmkoli způsobem podporují nebo chrání jeden nebo několik určitých podniků nebo průmyslových odvětví, ledaže k tomu dá svolení Komise.
2. Komise prozkoumá z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu ceny a podmínky uvedené v odstavci l, přihlédne zejména k požadavkům vhodné regionální hospodářské politiky, k potřebám nerozvinutých oblastí a k obtížím oblastí vážně postižených politickými okol nostmi, jakož i k účinkům těchto cen a podmínek na hospodářskou soutěž mezi různými způsoby dopravy.
Komise po konzultaci s každým příslušným členským státem vydá potřebná rozhodnutí.
3. Zákaz uvedený v odstavci 1 se netýká sazeb zavedených k zajištění konkurenceschopnosti.
Článek 97
(bývalý článek 77 Smlouvy o ES)
Dávky nebo poplatky nezávislé na ceně dopravy účtované dopravcem v souvislosti s přechodem hranic nesmějí přesahovat rozumnou míru stanovenou s přihlédnutím ke skutečným výdajům vynaloženým v souvislosti s tímto přechodem.
Členské státy se vynasnaží tyto výdaje postupně snižovat.
Komise může k provedení tohoto článku podávat členským státům doporučení.
Článek 98
(bývalý článek 78 Smlouvy o ES)
Ustanovení této hlavy nebrání použití opatření přijatých ve Spolkové republice Německo, pokud jsou nutná k vyrovnání hospodářských nevýhod, jež byly hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky způsobeny rozdělením Německa. Pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost může Rada na návrh Komise přijmout rozhodnutí, jímž se tento článek zruší.
Článek 99
(bývalý článek 79 Smlouvy o ES)
Při Komisi se zřizuje poradní výbor složený z odborníků jmenovaných vládami členských států. Komise s výborem podle potřeby konzultuje otázky dopravy.
Článek 100
(bývalý článek 80 Smlouvy o ES)
1. Ustanovení této hlavy se vztahují na dopravu po železnicích, silnicích a vnitrozemských vodních cestách.
2. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout vhodná ustano vení pro dopravu námořní a leteckou. Rozhodují po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.
HLaVa VII
SPOLEČNÁ PRAVIDLA PRO HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ, DANĚ A SBLIŽOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
PRaVIDLa
KaPITOLa 1
HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
ODDÍL 1
PRaVIDLa PLaTNÁ PRO PODNIKY
Článek 101
(bývalý článek 81 Smlouvy o ES)
1. S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhod nutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které
a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky;
b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;
c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;
d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;
e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
2. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.
3. Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro:
— dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
— rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a
— jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,
které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospo dářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplýva jících, a které
a) neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;
b) neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.
Článek 102
(bývalý článek 82 Smlouvy o ES)
S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části.
Takové zneužívání může zejména spočívat:
a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;
b) v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů;
c) v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
d) v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
Článek 103
(bývalý článek 83 Smlouvy o ES)
1. Nařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v článcích 101 a 102 přijímá Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.
2. Cílem předpisů uvedených v odstavci 1 je zejména:
a) zajistit dodržování zákazů uvedených v čl. 101 odst. 1 a v článku 102 stanovením pokut a penále;
b) určit prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3 s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co největším zjednodušení správní kontroly;
c) podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah uplatňování článků 101 a 102 v jednotlivých hospodářských odvětvích;
d) vymezit úlohy Komise a Soudního dvora Evropské unie při provádění ustanovení uvedených v tomto odstavci;
e) vymezit poměr mezi vnitrostátními právními předpisy na jedné straně a ustanoveními tohoto oddílu nebo předpisy přijatými na základě tohoto článku na straně druhé.
Článek 104
(bývalý článek 84 Smlouvy o ES)
Dokud nenabudou platnosti předpisy vydané podle článku 103, rozhodují o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě a o zneužívání dominantního postavení na vnitřním trhu orgány členských států v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s ustanoveními článku 101, zejména odstavce 3, a článku 102.
Článek 105
(bývalý článek 85 Smlouvy o ES)
1. aniž je dotčen článek 104, dbá Komise na provádění zásad vytyčených v článcích 101 a 102.
Na žádost členského státu nebo z úřední povinnosti a v součinnosti s příslušnými orgány členských států, které jí budou nápomocny, vyšetřuje případy domnělého porušení uvedených zásad. Zjistí-li, že k porušení došlo, navrhne prostředky vhodné k jeho odstranění.
2. Trvá-li porušení i nadále, Komise konstatuje porušení zásad zdůvodněným rozhodnutím. Komise může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské státy, aby přijaly potřebná opatření k nápravě, jejichž podmínky a podrobnosti Komise určí.
3. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií dohod, o nichž Rada přijala nařízení nebo směrnici podle čl. 103 odst. 2 písm. b).
Článek 106
(bývalý článek 86 Smlouvy o ES)
1. Pokud jde o veřejné podniky a podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva, tyto státy nepřijmou ani neponechají v platnosti opatření odporující pravidlům Smluv, zejména pravidlům stanoveným v článcích 18 a 101 až 109.
2. Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie.
3. Komise dohlíží na provádění tohoto článku a vydává podle potřeby členským státům potřebné směrnice a rozhodnutí.
ODDÍL 2
STÁTNÍ PODPORY
Článek 107
(bývalý článek 87 Smlouvy o ES)
1. Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.
2. S vnitřním trhem jsou slučitelné:
a) podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům za podmínky, že se poskytují bez diskriminace na základě původu výrobků;
b) podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi;
c) podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobe ných tímto rozdělením. Pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost může Rada na návrh Komise přijmout rozhodnutí, jímž se toto písmeno zruší.
3. Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány:
a) podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, jakož i rozvoji regionů uvedených v článku 349 s ohledem na jejich strukturální, hospodářskou a sociální situaci;
b) podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evrop ského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu;
c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem;
d) podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu;
e) jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím.
Článek 108
(bývalý článek 88 Smlouvy o ES)
1. Komise ve spolupráci s členskými státy zkoumá průběžně režimy podpor existující v těchto státech. Navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu.
2. Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora posky tovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná s vnitřním trhem podle článku 107 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.
Nepodrobí-li se dotyčný stát tomuto rozhodnutí ve stanovené lhůtě, může Komise nebo jiný zain teresovaný stát, odchylně od článků 258 a 259, předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie.
Rada může na žádost členského státu jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být odchylně od článku 107 nebo nařízení podle článku
109 považována za slučitelnou s vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti. Zahájila-li již Komise ve věci této podpory řízení podle prvního pododstavce tohoto odstavce, bude podáním žádosti příslušného státu Radě uvedené řízení pozastaveno až do vyjádření Rady.
Nevyjádří-li se však Rada do tří měsíců po podání této žádosti, rozhodne věc Komise.
3. Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Xxxxxx v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.
4. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií státních podpor, u kterých Rada podle
článku 109 dala možnost vyjmout je z řízení uvedeného v odstavci 3 tohoto článku.
Článek 109
(bývalý článek 89 Smlouvy o ES)
Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijímat veškerá potřebná prováděcí nařízení k článkům 107 a 108, a zejména stanovit podmínky, za nichž se použije čl. 108 odst. 3, jakož i vymezovat druhy podpor, které jsou vyňaty z tohoto řízení.
KaPITOLa 2
DaŇOVÁ USTaNOVENÍ
Článek 110
(bývalý článek 90 Smlouvy o ES)
Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí.
Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by posky tovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.
Článek 111
(bývalý článek 91 Smlouvy o ES)
Pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostát ních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny.
Článek 112
(bývalý článek 92 Smlouvy o ES)
Osvobození od daně a navracení daní při vývozu do jiných členských států s výjimkou daně z obratu, spotřebních a ostatních nepřímých daní, jakož i vyrovnávací poplatky při dovozu z členských států jsou přípustné pouze tehdy, pokud zamýšlená opatření na omezenou dobu předem schválila Rada na návrh Komise.
Článek 113
(bývalý článek 93 Smlouvy o ES)
Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže.
KaPITOLa 3
SBLIŽOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
Článek 114
(bývalý článek 95 Smlouvy o ES)
1. Není-li ve Smlouvách stanoveno jinak, použijí se k dosažení cílů uvedených v článku 26 následující ustanovení. Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření ke sbližování ustanovení právních a správ ních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.
2. Odstavec 1 se nevztahuje na ustanovení o daních, ustanovení týkající se volného pohybu osob, ani na ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnanců.
3. Komise bude ve svých návrzích podle odstavce 1 týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci svých pravomocí usilují o tento cíl též Evropský parlament a Rada.
4. Pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a Rada, Rada nebo Komise přijaly harmo nizační opatření, za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvede ných v článku 36 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání.
5. aniž je dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a Rada, Rada
nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné zavést vnitrostátní předpisy, opírající se o nové vědecké poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního prostředí, z důvodu zvláštního problému, který se objeví v tomto členském státě po přijetí harmonizačních opatření, oznámí zamýšlené předpisy Komisi spolu s důvody pro jejich zavedení.
6. Komise do šesti měsíců po oznámení podle odstavců 4 a 5 dotyčné vnitrostátní právní předpisy schválí nebo zamítne poté, co prověří, zda neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.
Nerozhodne-li Komise v této lhůtě, pokládají se vnitrostátní předpisy uvedené v odstavcích 4 a 5 za schválené.
Je-li to opodstatněné složitostí věci a neexistuje-li nebezpečí pro lidské zdraví, může Komise oznámit dotyčnému členskému státu, že lhůta uvedená v tomto odstavci může být prodloužena o další lhůtu až šesti měsíců.
7. Je-li členský stát oprávněn podle odstavce 6 zachovat nebo zavést vnitrostátní předpisy, které se odchylují od harmonizačního opatření, přezkoumá Komise neprodleně, zda má navrhnout přizpů sobení tohoto opatření.
8. Upozorní-li členský stát v některé oblasti, která byla předmětem harmonizačních opatření, na určitý problém veřejného zdraví, uvědomí o něm Komisi, která neprodleně přezkoumá, zda nenavrhne Radě odpovídající opatření.
9. Odchylně od postupu podle článků 258 a 259 může Komise nebo kterýkoli členský stát předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie, domnívá-li se, že jiný členský stát zneužívá pravomoci stanovené v tomto článku.
10. Výše uvedená harmonizační opatření zahrnují ve vhodných případech ochrannou doložku, která zmocňuje členské státy přijmout z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvede ných v článku 36 prozatímní opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie.
aniž
Článek 115
(bývalý článek 94 Smlouvy o ES)
je dotčen článek 114, Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským
parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu.
Článek 116
(bývalý článek 96 Smlouvy o ES)
Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy.
Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná opatření uvedená ve Smlouvách.
Článek 117
(bývalý článek 97 Smlouvy o ES)
1. Jsou-li důvody k obavám, že přijetí nebo změna právního a správního předpisu může vyvolat narušení ve smyslu předchozího článku, zahájí členský stát, který přijetí nebo změnu zamýšlí, jednání s Komisí. Komise po konzultaci s členskými státy doporučí příslušným státům vhodná opatření, aby k nerovnováze nedošlo.
2. Jestliže stát, který hodlá přijmout nebo změnit vnitrostátní předpisy, nevyhoví doporučení Komise, které je mu určeno, nelze od jiných členských států požadovat, aby podle článku 116 změnily své vnitrostátní předpisy za účelem odstranění tohoto narušení. Jestliže členský stát, který nedbal doporučení Komise, vyvolá narušení pouze ke své vlastní újmě, článek 116 se nepoužije.
Článek 118
V rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, která zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Unii, a o zavedení centralizovaného režimu pro udělování oprávnění, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie.
Rada stanoví zvláštním legislativním postupem formou nařízení pravidla pro používání jazyků ve vztahu k evropským právům duševního vlastnictví. Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
HLaVa VIII
HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA
Článek 119
(bývalý článek 4 Smlouvy o ES)
1. Činnosti členských států a Unie ve smyslu článku 3 Smlouvy o Evropské unii zahrnují za podmínek stanovených Smlouvami zavedení hospodářské politiky, která je založena na úzké koor dinaci hospodářských politik členských států, na vnitřním trhu a na vymezení společných cílů a která je prováděna v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.
2. Souběžně s tím zahrnují tyto činnosti za podmínek a v souladu s postupy stanovenými Smlouvami jednotnou měnu – euro, jakož i vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky, jejímž prvořadým cílem je udržet cenovou stabilitu, a aniž je dotčen tento cíl, podporovat obecnou hospodářskou politiku v Unii v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.
3. Tyto činnosti členských států a Unie zahrnují dodržování následujících hlavních zásad: stabilní ceny, zdravé veřejné finance a měnové podmínky a trvale udržitelná platební bilance.
KaPITOLa 1
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKa
Článek 120
(bývalý článek 98 Smlouvy o ES)
Členské státy směrují své hospodářské politiky tak, aby v rámci hlavních směrů uvedených v čl. 121 odst. 2 přispívaly k dosahování cílů Unie ve smyslu článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Členské státy a Unie postupují v souladu se zásadami stanovenými v článku 119 a v souladu se zásadou otevře ného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž je podporováno efektivní umisťování zdrojů.
Článek 121
(bývalý článek 99 Smlouvy o ES)
1. Členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a koordinují je v rámci Rady v souladu s článkem 120.
2. Rada přijme na doporučení Komise návrh hlavních směrů hospodářských politik členských států a Unie a podá o tom zprávu Evropské radě.
Evropská rada na základě zprávy Rady projedná závěry o hlavních směrech hospodářských politik
členských států a Unie.
Na základě těchto závěrů podá Rada doporučení, ve kterém budou tyto hlavní směry vymezeny. Rada o svém doporučení informuje Xxxxxxxx parlament.
3. K zajištění užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států sleduje Rada na základě zpráv předkládaných Komisí hospodářský vývoj v každém členském státě a v Unii, jakož i soulad hospodářských politik s hlavními směry uvedenými v odstavci 2, a pravidelně provádí celkové hodnocení.