Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo
Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo
Katedra mezinárodního a evropského práva
Smlouva o obchodu se zbraněmi
Diplomová práce Xxxxxxxx Xxxxxxxxx
Brno 2018
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Smlouva o obchodu se zbraněmi zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Brně 25. října 2018 .......................................
Xxxxxxxx Xxxxxxxxx
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, Ph. X., vedoucímu mé diplomové práce, za odbornou konzultaci při jejím zpracování a taktéž za cenné rady a připomínky.
Abstrakt
V roce 2014 byla na zasedání Valného shromáždění OSN schválena Smlouva o obchodu se zbraněmi. I přes to, že tato smlouva má ke dnešnímu dni 130 signatářů, povědomí o její existenci je celkově nízké a může se zdát, že je jen dalším papírem schovaným u depozitáře.
Práce je zaměřena na okolnosti vzniku této smlouvy a její ustanovení, která by měla do budoucna mít vliv na chování smluvních států při transferech zbraní a doplňků, s cílem zjistit, zda efektivnost smlouvy bude dostatečná pro regulaci mezinárodního obchodu se zbraněmi.
Jelikož převažující většina ustanovení Smlouvy má doporučující charakter bez sankčních mechanismů, její vliv na mezinárodní obchod se zbraněmi není dostačující, což bylo zjištěno z dostupných dokumentů a analýz organizací, které se Smlouvou zabývají.
Klíčová slova
Smlouva o obchodu se zbraněmi, mezinárodní obchod se zbraněmi, SALW, Amnesty International, transfer zbraní, vývoz a dovoz zbraní, zneužití.
Abstract
In 2014, General Assembly of the United Nations approved the Arms Trade Treaty. In spite of the fact that the Treaty has 130 signatories nowadays, the awareness of its existence is generally poor and may be seen as an another paper deposit with the depositary.
The work focuses on the circumstances of the formation of the Treaty and its provisions which should affect behavior of the State Parties in arms transfers and arms accessories in the future. The aim of the work is to determine whether the effectiveness of the Treaty will be sufficient to regulate international arms trade.
Since the overbearing majority of provisions of the Treaty has a recommendatory characteristics influence on the International Arms Trade is not sufficient. This fact was found of available sources and analysis of organisations conversant with the Treaty.
Keywords
Arms Trade Treaty, International Arms Trade, SALW, Amnesty International, Arms transfers, Export and Import of Arms, Diversion.
Obsah
2 Mezinárodní obchod se zbraněmi 10
2.1 Zrod Smlouvy o obchodu se zbraněmi 11
3 Důvody vzniku Smlouvy o obchodu se zbraněmi 14
3.2 Následky nekontrolovaných a nelegálních obchodů se zbraněmi 15
4.1.2 Předmět a účel Smlouvy 24
4.2.3 Součásti a komponenty 30
4.3 Aktivity a transakce, na které se Smlouva vztahuje 31
5 Případy, kdy smluvní státy nesmí povolit transfer 34
5.1 Porušení opatření přijatých Radou bezpečnosti OSN 34
5.2 Rozpor s mezinárodními závazky 35
5.3 Spáchání mezinárodních trestných činů 36
6 Úprava vývozu konvenčních zbraní a předmětů 39
7 Povinnosti, které ukládá Smlouva při transferu konvenčních zbraní 44
7.2 Převoz a překládka, zprostředkování 45
9 Další povinnosti, které ukládá Smlouva 49
9.1 Obecné povinnosti dle čl. 5 49
10.2 Konference smluvních států 56
12 Seznam použitých pramenů 61
1 Úvod
S rozkvétající lidskou společností se rychle rozrůstá i obchodování, a to nejen v rámci vnitrostátních vztahů, ale i na mezinárodní úrovni. Dnes obchodujeme s tolika druhy zboží, že je lze stěží všechny vyjmenovat, a tyto druhy mají své místo v mezinárodní úpravě obchodování s nimi. Čím více je zboží rizikovější či nebezpečnější, tím přísněji smluvní státy upravily podmínky pro obchod a transfer.
Jelikož se mezinárodní obchod se zbraněmi rozvíjel a stále se rozvíjí velmi rychlou cestou, je třeba jej upravit širokospektrálním, mezinárodním a univerzálním instrumentem, který se dotkne co největšího počtu slabých míst světového obchodu se zbraněmi, a to hlavně potenciálních neregulovaných importů, exportů, dopravy a zprostředkování konvenčních zbraní. Této situace se ujala OSN a v dubnu 2013 přijalo Valné shromáždění OSN Smlouvu o obchodu se zbraněmi (dále jen "Smlouva"). Tato Smlouva vznikla prací členských států OSN a nevládních organizací, které mají zájem na vytvoření nejvýše možných společných mezinárodních standardů v oblasti světového obchodu se zbraněmi. Nicméně, práce se setkala se smíšenými posudky. Otázkou zůstává, zda Xxxxxxx dokáže omezit nelegální obchodování se zbraněmi a zabránit šíření těchto zbraní do států, které se potýkají s občanskými válkami, nepokoji a dalšími problémy.
Cílem práce je přiblížení čtenáře k obsahu Smlouvy jako takové, k důvodům jejího vzniku a zhodnocení, zda je Smlouva instrumentem, který dokáže efektivně regulovat mezinárodní obchod se zbraněmi tak, jak bylo zamýšleno jejími autory. Jak bude rozebráno níže, Xxxxxxx je nastavená tak, že sice smluvním státům ukládá povinnosti a doporučuje různé kroky, nicméně výsledek nebude nikdy absolutně jistý, neboť záleží na vůli a ochotě toho kterého smluvního státu, zda těmto ustanovením vyhoví, či ne. Ano, je možné uložit zbrojní embarga a jiné donucovací prostředky, tyto však nemohou být uloženy na popud toho, že některý smluvní stát například nepodá roční zprávu v plném znění tak, jak by měla být
podána dle Xxxxxxx a faktického stavu. 1 Je tedy vůbec možné dosáhnout kooperace mezi smluvními státy a jejich loajality, aby měl vznik Smlouvy význam? Na tuto otázku lze stěží odpovědět, neboť zájem státu na dodržování ustanovení Smlouvy se může lehce změnit se změnou vlády či politických názorů.
Právní úprava mezinárodního obchodu se zbraněmi byla do doby, než Xxxxxxx vstoupila v platnost, pokryta jen částečně mezinárodními smlouvami a úmluvami, které se soustředily vždy jen na určité kategorie zbraní (např. chemické, biologické, SALW), a tak byla úprava značně chaotická. Zda Smlouva bude přínosem v oblasti mezinárodního obchodu se zbraněmi, lze s ohledem na její nedostatečnou úpravu stěží odhadnout.
Hlavním zdrojem mých informací byly publikace Amnesty International a Control Arms Coalition, neboť tyto instituty se nejvíce zabývají vývojem situace na poli mezinárodního obchodu se zbraněmi a mezinárodními konflikty, ve kterých hrají zbraně významnou roli. Dále jsem pracovala s komentářem ke Smlouvě a převážně s internetovými zdroji nevládních organizací, obsahujícími údaje o Smlouvě. Tyto instituce (United Nations Office for Disarmament Affairs, Amnesty International) totiž stály u zrodu Smlouvy a poskytují o ní nejvíce informací.
Pomocí jazykové a teleologické interpretační metody jsou v práci analyzována ustanovení Smlouvy za účelem, aby bylo zjištěno, jakými instrumenty Smlouva zavazuje smluvní státy. Tedy, jaké povinnosti jsou smluvním státům ukládány. Po krátkém seznámení čtenáře s okolnostmi vzniku Smlouvy jsou dále postupně rozbrána samotná ustanovení, která obsahují zásadní povinnosti pro smluvní státy. Na několika případech ozbrojených konfliktů je poukázáno, jak nelegální obchod se zbraněmi dokáže tyto konflikty prohloubit a také je poukázáno na skutečnost,
1 V roce 2015 pouze 6 procent z 435 podaných zpráv o vývozu zbraní podaných 17 smluvními stranami přesně odpovídalo s podanou zprávou o dovozu zbraní stejného druhu. Viz ATT Monitor 2017. Control Arms Secretariat (2017). ISBN 978-1-943930-13-5. Str. 46. Dostupné z: xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx
že sjednávání nelegálních obchodů se netýká jen teroristů a povstalců, ale i členů vlády. Následný text, zabývající se články Smlouvy zjišťuje, zda stanovené povinnosti dokáží nelegálním obchodům zabránit.
2 Mezinárodní obchod se zbraněmi
Mezinárodní obchod se zbraněmi a municí je a v minulosti po staletí byl, jedním z hlavních faktorů ve světové politice. Přinejmenším v průběhu válečné revoluce v
16. století byl mezinárodní obchod se zbraněmi a municí úzce spojen s ekonomickými, technickými, politickými, ale i právními změnami. Jak vývoj tržní ekonomiky, tak průmyslová revoluce a dvě světové války byly úzce spojeny se změnami ve zbrojním průmyslu. Komercializace války spolu s technologickými vymoženostmi pomohly určitým státům dosáhnout vlivu v celosvětovém měřítku, industriální země bohatly mimo jiné na eskalaci poptávky v oblasti vojenského průmyslu, ale hlavně, obchodování se zbraněmi je nebezpečným a velmi účinným nástrojem, jak ovlivnit světovou politiku, ať už v podobě poskytnutí zbraní a munice nekonvenčním polovojenským jednotkám či ISIS nebo jako odpověď na hrozbu použití jaderných zbraní. Důležitost mezinárodního obchodu se zbraněmi a municí však nemůže být určena díváním se na čísla. Čistá finanční hodnota zbrojního průmyslu je totiž těžko měřitelná a ceny samy o sobě mohou vést k nesprávnému posouzení. 2 Hodnověrný zdroj informací v oblasti obchodu se zbraněmi, Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru, předběžně určil konečnou hodnotu světového obchodu se zbraněmi v roce 2011 na 43 miliard dolarů. 3 Nicméně, na druhé straně nevládní organizace tvrdí, že mezinárodní obchod se zbraněmi dosáhl částky 70 miliard dolarů.4
V dnešní době lze poukázat na občanskou válku v Sýrii, kdy syrská vláda a její opozice získávaly zbraně a doplňky zbraní od USA, Kataru a Saudské Xxxxxx.5
2Holtom, P. et al., Measuring International Arms Transfers. SIPRI Fact Sheet. SIPRI (December 2012).
4 Xxxxxx, X. The Real Newsatthe U. N.: U. S. Signs Arms Trade Treaty. TIME World (26 September 2013) [cit. 14. 6. 2018]. Dostupné z: xxxx://xxxxx.xxxx.xxx/0000/00/00/xxx-xxxx-xxxx- at-the-u-n-u-s-signs-arms-trade-treaty/
5Wezeman, P. D., Arms Transfers to Syria. In SIPRI Yearbook 2013: Armaments, Disarmament and International Security. Str. 269–273. Oxford University Press, Oxford (2013).
Je třeba si ovšem uvědomit, že představa o vymýcení nelegálního obchodu se zbraněmi je nereálná, už jen s přihlédnutím k myšlence, zda jsou vůbec vlády smluvních států ochotny (a na kolik procent) tento ilegální trh se zbraněmi omezit.
2.1 Zrod Smlouvy o obchodu se zbraněmi
Projekt celosvětově platné, právně závazné smlouvy, která by regulovala obchod s konvenčními zbraněmi lze datovat přibližně do roku 2003, kdy koalice nevládních organizací zahájila kampaň s názvem Arms Trade Treaty. Cílem této kampaně bylo nastartovat diskuzi na mezinárodních fórech a přesvědčit vlády co největšího počtu zemí o nezbytnosti takovéhoto nástroje pro kontrolu mezinárodního obchodu s vojenským materiálem. 7 Česká republika plně sympatizovala s vytvořením takového dokumentu a na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR prohlásila, že "... podporuje tuto iniciativu a snaží se napomáhat jejímu prosazování na bilaterální i multilaterální úrovni."8
"Do doby, než byla vytvořena Smlouva o obchodu se zbraněmi, neexistovala mezinárodní smlouva, která by regulovala mezinárodní obchod s konvenčními zbraněmi. V roce 2012 a 2013 byly svolány dvě konference pod záštitou OSN, aby byla přijata Smlouva o obchodu se zbraněmi, která měla ukončit situaci
6ONDŘEJ, Xxx. Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008. str. 291. ISBN 978-80-7380-129-8
_osn_rezoluce/index.html
8Tamtéž
neregulovaného obchodu se zbraněmi na mezinárodní úrovni. Obě dvě konference neuspěly v nalezení shody na finálním znění dohody. Nicméně Valné shromáždění OSN přijalo dne 2. dubna 2013 finální znění postoupené prezidentem druhé konference a nyní je Smlouva o obchodu se zbraněmi otevřená k podpisům a vstoupí v platnost patnáctou ratifikací." 9 Takto zní komentář ke Smlouvě o obchodu se zbraněmi z roku 2013. Do doby, než vznikly návrhy na vytvoření mezinárodní smlouvy, která bude regulovat mezinárodní transfer se zbraněmi, jejich doplňky a municí, opravdu neexistoval žádný právně závazný dokument, který by tuto oblast neopomínal. Smlouva regulující mezinárodní obchod s konvenčními zbraněmi - od malých zbraní po válečné tanky, bojová letadla a válečné lodě, vstoupila v platnost dne 24. prosince 2014, podle ustanovení článku 22 Smlouvy, který uvádí, že Xxxxxxx vstoupí v platnost devadesát dnů ode dne uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení u depozitáře.10
Mnoho států sympatizovalo se zněním Smlouvy, to prokazuje skutečnost, že má 130 signatářů, a konečný počet smluvních států je k době psaní této práce 95. Česká republika podepsala smlouvu 25. září 2014.
Na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu byl 11. 6. 2013 publikován článek, který zdůrazňoval důležitost ratifikace Smlouvy a důvěru v její efektivnost: "Po ratifikaci a vstupu smlouvy v platnost bude naplněn nejen očekávaný přínos v boji proti omezení nelegálního obchodu se zbraněmi a zvýšení ochrany lidských práv a lidskoprávních standardů, ale také k odstranění a narovnání podmínek při zahraničním obchodu s konvenčními zbraněmi mezi smluvními státy. Smlouva o
9Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2, str. 400. University of Goettingen (2013)
10"Article 22
1. This Treaty shall enter into force ninety days following the date of the deposit of the fiftieth instrument of ratification, acceptance or approval with the Depositary."
obchodu se zbraněmi vytváří základní rámec mezinárodních pravidel, přičemž v EU je již tento rámec dostatečně naplňován".11
Cílem Smlouvy je omezení přílivu zbraní do problémových zemí, kde probíhají či v minulosti probíhaly drastické občanské války, např. Sýrie, Jemen či Afghánistán. Nástroji k takovému omezení by mělo být monitorování dovozu, vývozu a transferu zbraní, dodržovaní stávajících embarg a zavedení standardizovaných dovozních a vývozních předpisů.
11Odbor 52500. ČR se připojila ke Smlouvě o obchodu se zbraněmi[online].Publikováno 11. 6. 2013[cit. 24. 5. 2018]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxx/xx- se-pripojila-ke-smlouve-o-obchodu-se-zbranemi--141817/
3 Důvody vzniku Smlouvy o obchodu se zbraněmi
3.1 Stav před Smlouvou
Hlavní osou mé práce je zaměření se na důvody vzniku Smlouvy a její části, které jsou zásadní pro změnu světové situace v mezinárodním obchodu se zbraněmi. Jak už bylo řečeno výše, mezinárodní obchod je velmi citlivá a nebezpečná manipulativní zbraň sama o sobě, která dokáže hýbat světovou politickou situací rychle a efektivně. Existují pro někoho méně či více důvěryhodné konspirační teorie, že USA dotuje islámský stát a další rebelské subjekty zbraněmi a vojenským materiálem, aby si udržela své politické a ekonomické postavení ve světě (viz např. publikace bývalého vojáka CIA Xxxxxx Xxxxxxxxx, Human Intelligence, Counterterrorism, and National Leadership: A Practical Guide). Tyto hypotézy a nevlídné situace na Blízkém Východě a Africe pak ovlivňují politiku ostatních států na poli zbrojního průmyslu a prahnou po jeho větší transparentnosti a kontrolovatelnosti. Vždyť terorismus a důvody migrace ze zemí postižených válkou jsou na denním pořadu politiků snad většiny vyspělejších států.
Před vznikem Smlouvy existovalo několik mezinárodních smluv, které upravovaly vždy některý výsek z oblasti obchodování se zbraněmi a nepůsobily komplexně na veškeré zbraně, některé z nich dokonce nejsou právně závazné. Jejich následná vynutitelnost a rozdílnost v úpravě obchodování s různými druhy a typy zbraní ve výsledku není tak efektivní, jak by bylo žádoucí. Lze zmínit například Waasenaarské ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití (Wassenaarské ujednání) z 12. července 1996, které má nejširší pole působnosti, a to nejen pole konvenčních zbraní, ale i zboží a technologií dvojího užití. "Ujednání v současné době sdružuje 41 zemí - významných výrobců a exportérů zbraní, jejichž cílem je posilování transparentnosti a zvyšování odpovědnosti v mezinárodním obchodu s uvedenými položkami s cílem předcházet destabilizujícímu hromadění konvenčních zbraní a vyloučit situace, kdy by se zbraně nebo sledované položky dostaly do rukou
nepovolaných subjektů".12 Toto ujednání nicméně není právně závazné, má pouze doporučující povahu.
Dalšími jsou mezinárodní smlouvy zakazující biologické a chemické zbraně. Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (Úmluva o zákazu biologických zbraní) z 26. března 1975 byla první mezinárodní smlouvou o odzbrojení, která zakazuje vývoj, výrobu a hromadění kategorie biologických zbraní hromadného ničení. Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení (Úmluva o zákazu chemických zbraní) z 29. dubna 1997 byla první mezinárodní smlouvou o odzbrojení v oblasti chemických zbraní hromadného ničení. Jak už z jejich názvů vypovídá, obě úmluvy se vztahují jen k určitému druhu zbraní.
Mimo výše uvedené smlouvy nelze opominout Úmluvu o zákazu použití kazetové munice, Haagský kodex chování proti šíření balistických raket, Kontrolní režim raketových technologií nebo Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.
3.2 Následky nekontrolovaných a nelegálních obchodů se zbraněmi
Z analýz OSN 13 vyplývá, že malé zbraně a lehké zbraně jsou nejčastějším předmětem nelegálních obchodů a jsou užívány jako nástroje zabíjení v mezistátních i vnitrostátních konfliktech. V těchto analýzách se odhaduje, že ročně zahyne kolem 500 000 osob následkem používání těchto zbraní. Kontrola nad obchodování s nimi je důležitá k jejich nešíření.14 Proto bych ve své práci ráda uvedla příklady nepokojů a občanských válek, ve kterých hrají transfery
12Wassenaarské ujednání. xxx.xx [online] Publikováno 5. 6. 2006 [cit. 28. 5. 2018]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xx/xxxxxxxxxx_xxxxxx/xxxxxxxxxxxx_xxxxxxxx/xxxxxxxx_xxxxxxx_xxxxxx/xxx inarodni_spoluprace/wassenaarske_ujednani.html
13The United Nations Disarmament Yearbook, 2001, vol. 26. New York: 2002. Str. 71. ISBN: 92-
1-142246-7ISSN: 0252-5607
14 XXXXXX, Xxx. Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008. str. 286. ISBN 978-80-7380-129-8
Organizace Amnesty International se souvislostmi obchodu se zbraněmi a válkami a nepokoji po světě zabývala a vydala publikaci15, ve které popisuje "nezodpovědný a chabě regulovaný obchod"16 a graficky ukazuje skrze několik níže rozvedených ilustrativních případů, jak takový obchod přispívá k vážným porušením lidských práv v různých částech světa. Následující situace poukazují, jak v popsaných státech jsou transferované konvenční zbraně využívány pro porušení lidských práv a přitom demonstrují potřebu globálního ošetření mezinárodního obchodu se zbraněmi. Tyto státy (Kolumbie, Pobřeží Slonoviny, Irák) mají totiž neadekvátní kontrolní praktiky mezinárodního obchodu s konvenčními zbraněmi a mezinárodní mechanismy, jako například zbrojní embarga uložené Radou bezpečnosti OSN, která nejsou plně implementována ve výše uvedených státech.
Jedním z největších problémů méně rozvinutějších států, ve kterých probíhají občanské války a nepokoje, je přísun zbraní z rozvinutějších států, ať už úmysly importu zbraní byly jakékoli. I kontrolovaná dodávka zbraní původně adresovaná vládě státu, který se snaží redukovat vnitřní nepokoje, může znamenat hrozbu pro jeho lid. Jak bude přiblíženo na následujících případech, tyto dodávky se nemusejí dostat do rukou těch, kterým byly původně poslány, a naopak zbraně použité na příkaz oficiální vlády státu ještě nutně neznamená, že nastolí mír.
Kolumbie17
V roce 2007 bylo zabito přes 1 400 civilistů v dlouhotrvajícím ozbrojeném kolumbijském konfliktu mezi partyzánskými skupinami - nyní Národní
15 Blood at the Crossroads: Makingthe case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008)
00 Xxxxxx, xxx. 5
00 Xxxxxx, xxx. 13-21
osvobozenecká armáda, paravojenskými jednotkami (Spojená sebeobrana Kolumbie, rozpuštěna v r. 2008) a Kolumbijskou armádou. Tisíce kolumbijských občanů musejí dodnes snášet nápor občanské války a boje doposud neskončily. I přes soběstačný zbrojní průmysl se Kolumbie spoléhá na dovoz malých zbraní. Podle kolumbijského ministerstva obrany dosáhl dovoz zboží do Kolumbie pod složkou "vojenské zbraně" 40 milionů amerických dolarů během let 2005-2006. Hlavními dodavateli byli USA, Jižní Afrika, Izrael a Francie. Všechny tyto země mají zákony, které požadují hodnocení vlivu transferu zbraní na lidská práva země, která má dodávané zbraně obdržet.18
Avšak větší problém představují sice menší, o to více frekventovanější ilegální dodávky malých a lehkých zbraní, přepravovaných prostřednictvím lodí do Kolumbie ze sousedních států, pro paravojenské jednotky a partyzánské skupiny. Tyto zbraně byly převážně vyrobeny v Evropě, Číně, KLDR, USA a Jižní Americe.19 Paravojenské jednotky a partyzánské skupiny se pokusily tajně opatřit malé a lehké zbraně přímo na mezinárodním trhu skrze zbrojní zprostředkovatele a také na nelegálním trhu.20 Interpol vyšetřoval případy souběžně vyšetřované v Kolumbii, USA a Chile, zahrnující zprostředkující aktivity Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx a Sarkise Soghanaliana v dodávce 10 000 kusů útočných pušek AK-
47 z Jordánska, které byly vyhozeny z letadla pro FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia; Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) v roce 1999.21 Také dva známé případy zbrojních zprostředkovatelů poukazují na problematiku nedostatečně právně upraveného mezinárodního obchodu se zbraněmi. Jeden z nejznámějších obchodníků se zbraněmi, Xxxxxx Xxxx, byl v Thajsku zatčen pro údajné dodávání zbraní a výbušnin pro FARC, stejně tak syrský obchodník se
18 Blood at the Crossroads: Makingthe case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 17.
19Violence, Crime and Illegal Arms Trafficking in Colombia, United Nations Office on Drugs and Crime, Bogota, November 2006, str. 32-35.
20Arms brokers and trafficking to the Colombian paramilitaries, AT Index ACT 30/008/2006. Str. 17.
21 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 19, pozn. pod čarou.
zbraněmi, Xxxxxx al Xxxxxx byl zatknut španělskou policií pro podezření z přípravy dokončení milionové transakce zbraní pro FARC.22 Pokud by transakce proběhly tak, jak měly, k partyzánským jednotkám by se dostaly tisíce nelegálních zbraní.
Případ Kolumbie ukazuje, jak důležité je, aby se státy dohodly na efektivní úpravě obchodu se zbraněmi. Vlády států musí zavést přísné opatření chránící lidská práva, které zakazuje transfery zbraní a munice složkám, kde hrozí riziko, že tyto složky využijí předmětné zbraně a munici pro závažné porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.
Na základě těchto poznatků byla vůle autorů Smlouvy o obchodu se zbraněmi směrována k zakotvení ustanovení, které požaduje po státech zavést společná kritéria a specifické mechanismy pro kontrolu zprostředkovávání zbraní a tomu podobné aktivity. O těchto článcích bude pojednáno níže.
Další z případů, kdy importy po menších dodávkách zbraní mají za následek vážné porušení lidských práv, hlavně násilí na ženách a dalších zneužívání spáchaných všemi stranami konfliktu, ať už vojáky bezpečnostních složek či opozicí, je africké Pobřeží Slonoviny. V zemi probíhá od roku 2002 občanská válka, která území de facto rozdělila na dvě části, přičemž severní část ovládají převážně muslimské ozbrojené opoziční jednotky New Forces (Forces Nouvelles) a jižní křesťanská část zůstala pod záštitou vlády.
Přestože severní a jižní část byla oddělena hranicí, hlídanou francouzskou armádou a Mírovými silami OSN, občanská válka trvá doposud a zabíjení, znásilňování žen a dětí stále pokračuje, mimo jiné tento válečný stav vedl k
22News Release, Drug Enforcement Agency Public Affairs. DEA Investigation Nets International Arms Dealer With Ties to Terrorist Organizations. DEA Public Affairs. 8 June 2007.
23 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 22-28
Z výpovědí vystrašených občanů, i z nákupního listu zbraní nabídnutých společností Darkwood vládě Pobřeží Slonoviny24, který je Amnesty International dostupný, vyplývá, že opoziční jednotky Forces Nouvelles disponují útočnými puškami AK-47, kterými páchají vážná porušení lidských práv, přes usmrcení po vyhrožování a znásilnění. Xxxxxx, 23-letá občanka Pobřeží Slonoviny vylíčila svou vzpomínku na válku: "Dva z nich mě chytili. Bili mě pažbou Xxxxxxxxxxx a někteří z nich řekli, ať mě dorazí. Ti dva, co mě drželi, mě odmítli zabít, ale jeden po druhém mě znásilnili."
Po těchto událostech obě strany sporu začaly upínat svou činnost na mírové vypořádání. Bylo podepsáno několik dohod, které měly zavést příměří, ukončit konflikt a demobilizovat všechny síly. Nicméně snaha o nastolení míru skončila v mrtvém bodě po nedohodách mezi stranami a boje stále pokračují. Je třeba si povšimnout, že i rozšíření malých zbraní do zemí, ve kterých panuje občanská válka, vede k větší intenzitě porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. V tomto případě nejde "jen" o zabíjení lidských životů, nicméně i používání zbraní k hrozbě a výhružkám, díky kterým bojovníci páchali zločiny proti lidskosti v podobě aktů sexuálního násilí.
Zde je třeba zdůraznit i událost z listopadu 2004. Letecké jednotky vlády Pobřeží Slonoviny zaútočily na sídlo opozice, přičemž bylo zabito i 9 francouzských vojáků. Francouzské jednotky se následně pomstily tak, že zničily leteckou sílu (Su-25, Mig-23, Mi-8T) armádě Pobřeží Slonoviny. Občané byli znepokojeni a pořádali velké demonstrace, které vedly ke konfrontacím mezi populací Pobřeží Slonoviny, armádou a francouzskými jednotkami. Jako odpověď na nepokoje Rada bezpečnosti OSN uvalila na Pobřeží Slonoviny embargo. Bohužel, toto
24 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 27
opatření přišlo příliš pozdě, neboť mezi lednem až září 2003 obě strany sporu zbrojily a v době uložení embarga (15. 11. 2004) byly již plně vyzbrojené k páchání násilí.25
Podle Ekonomického společenství západoafrických států (ECOWAS), kterého je Pobřeží Slonoviny členem, mezi roky 2002 - 2004 bylo převezeno do Pobřeží Slonoviny 80 zásilek malých a lehkých zbraní.26 Dle Amnesty International27 ve stejných letech dodávaly některé východní evropské státy velké zásilky zbraní vládě Pobřeží Slonoviny, podle skupiny expertů Pobřeží Slonoviny to byly převážně státy Bulharsko, Bělorusko, Ukrajina a Rumunsko. Jednalo se jak o lehké zbraně, tak minomety, vojenská vozidla a letadla.
I v tomto případě se jedná o nekontrolované zprostředkování zbraní přes sousední státy. Z dalších dokumentů28 je zřejmé, že vláda Pobřeží Slonoviny si přes svého občana, blízkého prezidentovi, sjednala dvoumilionový kontrakt mezi nejmenovanou nizozemskou společností a Ministerstvem obrany Guinea - Bissau, s datem plnění k 21. březnu 2009. Z veřejně dostupných zdrojů jsem však nezjistila, zda byl tento obchod oficiální či úmyslně neprozrazen.
Tento případ zdůrazňuje, jak systémy subdodavatelských vztahů pro dodávky zbraní do Iráku, sponzorované USA, nedokázaly ochránit tyto dodávky zbraní před jejich zneužitím.30
Irácká vláda uzavřela několik smluv s Ministerstvem obrany USA o dodávání zbraní, v množství čítající kolem 1 000 000 kusů zbraní, za účelem ozbrojení irácké armády. Tyto smlouvy byly uzavřeny v průběhu let 2000 - 2007 a
25 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 27
26 Report skupiny odborníků podle odstavce 7 rezoluce Rady Bezpečnosti č. 1584, odstavec 11
27 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 25.
28Tamtéž, str. 27.
29 Tamtéž, str. 39-62
30 Tamtéž, str. 40
ozbrojeno mělo být přes 500 000 mužů, i přesto, že někteří vojáci již plnou výzbroj měli. Ministerstvo obrany USA navíc podpůrně dotovalo iráckou vládu různými fondy, z nichž díky korupci na irácké půdě mizely miliony dolarů.31 Na základě výše uvedených skutečností bylo započato vyšetřování iráckých i amerických občanů.32
Nicméně, zbraně do Iráku byly dodávány i přesto, že Ministerstvo obrany USA nemělo záznamy o tom, kde dodávky zbraní končí a nebyly důkazy o tom, že se dodávky zbraní dostaly k rukám iráckých vojáků či jiných pověřených osob. Nadto byly nepokoje na iráckém území silně prezentovány médii po celém světě, přičemž zaměstnanci Ministerstva obrany, jistě sledující televizi či internetové zprávy, museli tyto nepokoje zaznamenat. Dle mého názoru není pochyb o tom, že Ministerstvo obrany USA mělo přinejmenším tušení, že jím dodávané zbraně do Iráku jsou užívány k páchání zločinům proti lidskosti, což odporuje dnešnímu znění článku 6 odst. 3 Smlouvy.
Na výše uvedených případech si lze povšimnout, jaké nedostatky má chování států na poli mezinárodního obchodu se zbraněmi. Pokud stát vyváží zbraně, měl by mít zjištěné informace o tom, kam tyto zbraně budou dodány, komu budou dodány (jestli osoby přebírající dodávku jsou dostatečně pověřené k této činnosti) a po uplynutí lhůty k dodání by minimálně měl oslovit koncového příjemce, zda se k němu dodávka zbraní dostala tak, jak bylo domluveno. Transparentnost těchto transferů souvisí i s ohleduplností státu vývozu k účelu užívání dodávaných dodávek zbraní. Také nedostačující evidence transferů zbraní a chabé povědomí států o jejich pohybu napomáhá k šíření zbraní do míst, kde mohou být zneužity, neboť neevidované zbraně nebudou dále dohledávány. Pokud nějaká dodávka zbraní nebude zaevidována, těžko se s odstupem času bude dohledávat, zda obchod proběhl, kam zbraně byly dodány a jestli jsou v cílové destinaci užívány v souladu s mezinárodním právem.
Bohužel, je nejspíše nemožné sepsat takový dokument, který by s jistotou dokázal vymýtit chování států, které není žádoucí (viz výše uvedené případy). Autoři Smlouvy se na základě zkušeností z ozbrojených konfliktů a nepokojů snažili Smlouvu vytvořit co nejvíce pokrývající nežádoucí chování, jak bude rozebráno v následující kapitole.
31 Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms Trade Treaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008), str. 43
32 Irácký ministr obrany Hazem Shaalan a jeho zástupce Ziad Cattan byli obviněni ze spáchání trestného činu podvodu. Spor byl veden u Centrálního trestního soudu v Iráku od listopadu 2005. Jaký byl vynesen rozsudek, se mi nepodařilo v době psaní této práce dohledat.
4 Obsah Smlouvy
4.1 Obecná část
Smlouvu lze obsahově rozdělit na tři části. Do první části spadá preambule s principy a cíli, které rozebírají záměry autorů vedoucí ke vzniku Smlouvy, mezi zásadní cíle Smlouvy patří předcházet a vymýtit ilegální obchod s konvenčními zbraněmi, zabránění zneužívání konvenčních zbraní na černém trhu a jejich zneužívání k páchání teroristických útoků. Další část, články 1 - 20 Smlouvy se zabývají samotným zněním Smlouvy, ukládající povinnosti či doporučení smluvním státům a jako poslední část lze uvést články 22 - 28, řešící organizační okolnosti jako např. vstup v platnost, dobu platnosti, skončení platnosti, vztah k jiným mezinárodním smlouvám atd.
Pro účely práce jsem pracovala s anglickým zněním Smlouvy, zejména proto, že s touto verzí pracují veškeré analýzy a komentáře ke Smlouvě, které mi byly dostupné. Z obsahu Smlouvy se zaměřím pouze na klíčová ustanovení, která hrají významnou roli pro určení, jak bude Smlouva fungovat v praxi. Velmi důležité je přesně stanovit, které zbraně, munice, jejich doplňky a aktivity spadají pod znění Smlouvy, neboť pokud zbraně, které jsou vlivné pro zbrojní průmysl a celou světovou mírovou situaci, nebudou spadat pod Smlouvu, tato bude mít pouze minimální vliv na rozměr zbrojního průmyslu. Také je třeba pomocí zákazů a stanovení vývozů určit, kde leží hranice mezi přijatelným a již nepřijatelným obchodem se zbraněmi a municí.
4.1.1 Interpretace
Lze říci, že snad veškerá interpretace mezinárodních smluv se kromě samotných dohodnutých interpretačních pravidel smluvních států a judikaturou justičních orgánů, majících pravomoc interpretovat mezinárodní smlouvy (např.
Mezinárodní soudní dvůr), řídí Vídeňskou úmluvou o smluvním právu (dále jen "Vídeňská úmluva")33 a Smlouva není výjimkou.
Smluvní státy musí aplikovat mezinárodní pravidla obsažená ve Vídeňské úmluvě i na Smlouvu, stejně tak jako soudy a arbitři při řešení sporů týkajících se Smlouvy či samotné Vídeňské úmluvy. V případě, že některý ze smluvních států není smluvní stranou Vídeňské úmluvy, interpretuje se Smlouva pomocí mezinárodního obyčejového práva. Tato interpretace pak nemusí být rozdílná od interpretačních pravidel obsažených ve Vídeňské úmluvě, neboť ty vychází z původní obyčejové úpravy.34 Je tedy volbou států, které nejsou smluvními státy Vídeňské úmluvy, zda zvolí stejnou interpretaci Smlouvy stejnými pravidly, jako těmi obsaženými ve Vídeňské úmluvě nebo se dohodnou na pravidlech jiných.
Z výše uvedeného vyplývá, že Smlouva by měla být interpretována ve světle obecných výkladových pravidel, ustanoveních čl. 31 až 33 Vídeňské úmluvy. Článek 31 Vídeňské úmluvy formuluje jediné interpretační pravidlo, které se vnitřně logicky člení na 3 části. Nejedná se tedy o vyjádření hierarchicky strukturovaných pravidel se stanoveným pořadím použitelnosti.35
Prvě uvedený požadavek v čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy, stanovuje interpretaci mezinárodních smluv v dobré víře. 36 Tedy i ustanovení Smlouvy mají být interpretována v dobré víře. Podle Komise OSN pro mezinárodní právo dobrá víra "proudí z pravidla pacta sunt servanda."37 Nicméně je těžké přesně definovat, co pojem dobrá víra vlastně znamená, neboť je subjektivním prvkem, kterým je obecně jednání, o němž je činitel tohoto jednání přesvědčený, že je dovolené a
33 viz http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html
34 TÝČ, Vladimír. Mezinárodní, české a unijní právo mezinárodních smluv. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 79
35 Čepelka, Č. PRÁVO MEZINÁRODNÍCH SMLUV. Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vydání, Praha, Karolinum, 1999. s. 55
36"Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy."
37Draft Articles on the Law of Treaties with commentaries. Yearbook oft he International Law Commission. International Law Commission (2005). s. 221.
nemá přitom nekalé úmysly. Náležitá interpretace principu dobré víry by neměla vést k absurdnímu nebo nesmyslnému výsledku.38
Není stanoveno, kde by měli autoři každé smlouvy vyjádřit předmět a účel smlouvy. Místo vylíčení těchto esenciálních pojmů se může lišit, avšak většinou se s ním setkáme v preambuli smlouvy. V případě Smlouvy jsou explicitně vyjádřeny v článku 1 Smlouvy.40
4.1.2 Předmět a účel Smlouvy
Předmětem Smlouvy jsou dva hlavní body, a to stanovit nejvyšší možné společné mezinárodní standardy pro regulaci nebo zlepšení regulace mezinárodního obchodu s konvenčními zbraněmi, druhým bodem je pak předcházení a potlačení nezákonného obchodu s konvenčními zbraněmi, samozřejmě na mezinárodní úrovni.
Jak již bylo řečeno několikrát, mezinárodní transfery zbraní přidávají na intenzitě válkám a nepokojům, neboť dodávky zbraní se nelegálně dostanou tam, kam by se při vyšší regulaci těchto transferů vůbec nedostaly. Proto bylo do předmětu
38 Klučka, J. The Significance of Principles of International Law for Interpretation and Application of International Treaties. In: Bělohlávek, A., J., Rozehnalová, N., Czech Yearbook of International Law. Application and Interpretation of International Treaties, Haag, 2017, s. 149
39 Čepelka, Č. PRÁVO MEZINÁRODNÍCH SMLUV. Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vydání, Praha, Karolinum, 1999. s. 56
40 "The object of this Treaty is to:
- Establish th ehighest possible common international standards for regulating or improving the regulation of the international trade in conventional arms;
- Prevent and eradicate the illicit trade in conventional arms and prevent their diversion; For the purpose of:
- Contributing to international and regional peace, security and stability;
- Reducing human suffering;
- Promoting cooperation, transparency and responsible action by States Parties in the international trade in conventional arms, thereby building confidence among States Parties."
Smlouvy zahrnuto, aby se smluvní státy snažily o lepší synchronizaci vnitřních pravidel států určujících podmínky pro dovoz a vývoz zbraní a munice.
U druhého bodu pak vyvstává otázka, jaký je plán pro předcházení, či dokonce vymýcení nelegálního obchodu s konvenčními zbraněmi. Jak je vidět z případů uvedených výše, jen stěží lze kontrolovat všechny nelegální transfery zbraní, ještě ke všemu s faktem, že některé z nich jsou přímo řízené hlavou státu či vládou utajeně. V takovém případě se jeví druhý bod jako neefektivní snaha o ukonejšení nevládních organizací a vyděšených civilistů, kteří rádi uvěří, že na půdě OSN vznikl dokument činící přítrž nelegálním obchodům se zbraněmi.
Účelem Smlouvy je snaha smluvních států o přispívání mezinárodního a regionálního míru, bezpečnosti a stability, omezovat lidské utrpení a podporovat kooperaci, transparentnost a odpovědné jednání v mezinárodním obchodu s konvenčními zbraněmi, a tímto budovat důvěru mezi smluvními státy. Zatímco předmět Smlouvy má celkem realistické záměry, o jejím účelu tak hovořit nelze. Jeví se jako optimistický a vznešený úmysl, o kterém se ví, že je nedosažitelný, nicméně obecně prosazovaný
4.2 Oblast působnosti
Pro přiblížení se oblasti působnosti Smlouvy k realitě bylo třeba sledovat transfery zbraní, které jsou nejčastější a ty, které jsou obsahově největší. Skupiny odborníků navrhující znění Smlouvy tak musely sledovat, jaké druhy zbraní, munice, dílů a součástí zbraní by bylo vhodné do Smlouvy uvést.
Smlouva působí v několika oblastech, ve svém článku 2 odst. 1 upravuje škálu zbraní, na které se vztahuje41 a v tomtéž článku, odstavci druhém pak seznam
41"1. This Treaty shall apply to all conventional arms within the following categories:
(a) Battle tanks;
(b) Armoured combat vehicles;
(c) Large – calibre artillery systems;
(d) Combat aircrafts;
(e) Attack helicopters;
(f) Warships;
aktivit, na které se vztahuje.42 Dále pak v článku 3 a 4 jsou upraveny kategorie munice/výzbroje a díly a součásti zbraní.
4.2.1 Konvenční zbraně
I když je ve Smlouvě sice uveden výčet konvenčních zbraní, na které se Smlouva vztahuje, je tento výčet pouze demonstrativní, neboť úvodní věta vymezuje působnost na všechny konvenční zbraně v mezích zbraní uvedených v odstavci 1, tedy
– tanky,
– obrněné vozy,
– těžké dělostřelecké systémy,
– bojová letadla,
– útočné helikoptéry,
– válečné lodě,
– rakety a raketomety, a
– malorážové zbraně a lehké zbraně.
Jelikož nikde ve Smlouvě nejsou tyto konvenční zbraně přesně definovány, smluvní státy musejí vycházet z definic vymezených národními právními řády, ovšem s určitým omezením. Pravidlo uvedené v článku 5 odst. 3 smlouvy, znějící "Národní definice jakékoli z kategorií zbraní uvedených v článku 2 odst. 1 písm.
a) až g), by neměla být méně obsáhlá než definice použité v Registru konvenčních zbraní OSN v době, kdy Smlouva byla uvedená v platnost." Registr konvenčních zbraní OSN (dále jen "Registr") vznikl v roce 1991 na Valném Shromáždění OSN 46/36L a má přispět k větší transparentnosti obchodu s konvenčními zbraněmi mezi smluvními státy, a to tím, že tyto státy poskytují své údaje o vývozu a dovozu konvenčních zbraní vymezených v Registru. Jako Smlouva, i zde je
(g) Missiles and missile launchers; and
(h) Small arms and light weapons."
42"2. For the purposes of this Treaty, the activities of the international trade comprise export, import, transit, trans - shipment and brokering, hereafter referred to as 'transfer'."
podobně uvedeno 8 stále se rozšiřujících kategorií konvenčních zbraní, na které se Registr vztahuje. První kategorií jsou bojové tanky, druhou obrněná bojová vozidla, třetí kategorií jsou těžké dělostřelecké systémy, čtvrtou bojová letadla a bezpilotní vzdušné letouny (UCAV), pátá kategorie obsahuje útočné helikoptéry, šestá válečné lodě a sedmástřely a odpalovače raket.43 Poslední, osmou kategorií ve Smlouvě jsou tzv. SALW, které se dělí na podkategorie a) ručních palných zbraní (obsahující pistole, pušky, samopaly, útočné pušky, lehké kulomety) a b) lehkých zbraní (obsahující těžké kulomety, granátomety, přenosné protitankové zbraně, bezzákluzové pušky, přenosné naváděné protitankové zbraně a rakety, moždíře o ráži méně než 75 mm) a pod SALW můžeme zařadit i munici a příslušenství. Tyto ovšem nejsou v Registru konvenčních zbraní definovány, a proto je potřeba vycházet z mezinárodního dokumentu jiného, který je popsán dále.
Důležité je zmínit část věty z článku 5 odst. 3 Smlouvy, která konkretizuje použití definic z Registru. Tyto definice se mají použít z doby, kdy byla Smlouva uvedena v platnost. Obsah kategorií konvenčních zbraní v registru se totiž s časem mění, což je samozřejmé. S technickými pokroky a expanzí vědy se inovuje i oblast konvenčních zbraní a bylo by proto neúčinné, kdyby v roce vzniku Smlouvy byl použit seznam konvenčních zbraní, uvedených v Registru z roku 1991. Byl by podstatně méně obsáhlý, než existující trh s konvenčními zbraněmi.
Pro přesnější vymezení seznamu konvenčních zbraní, na které se Smlouva vztahuje, je třeba definovat pojmy uvedené v Registru, dostupné na internetových stránkách Registru konvenčních zbraní OSN.44 Ke dni sepsání této práce Registr obsahuje 8 kategorií:
43 Dostupné z: https://www.unroca.org/categories
44 Dostupné z: https://www.unroca.org/categories
– těžké dělostřelecké systémy47,
– bojová letadla a bezpilotní vzdušné letouny48,
– střely a odpalovače raket51.
Jak již bylo zmíněno, kategorie tzv. SALW (Small Arms and Light Weapons) není uvedena v Registru, její definici tedy musíme hledat jinde. Jelikož
45pásový nebo koly opatřený, samojízdný, obrněný bojový vůz, s vysoce terénní mobilitou a sebeobranou na vysoké úrovni, vážící 16,5 metrických tun bez naložení váhy s vysokou rychlostí přímé hlavně s nejméně 75 mm ráží
46 pásový, polo-pásový nebo koly opatřený samojízdný vůz s obrněnou ochranou a terénní mobilitou, buď navržený a vybavený pro převoz skupiny čtyř nebo více pěšáků, nebo, ozbrojený s integrální nebo organickou zbraní s nejméně 12,5 mm ráží nebo raketometem
47 zbraně, houfnice, dělostřelecké části, kombinující charakteristiku zbraně nebo houfnice, minomety nebo souběžně odpalovací raketové systémy, způsobilé zachytit povrchové cíle převážně nepřímou palbou, s ráží 75 mm a více
48vzdušné letouny s upevněnými křídly nebo křídly s proměnnou geometrií, definované jako
(a) pilotem ovládaný letoun s upevněnými křídly nebo křídly s proměnnou geometrií, navržený, vybavený nebo upravený zaútočit na cíle s použitím řízených střel, neřízených raket, bomb, zbraní, kanonů nebo dalších ničivých zbraní zahrnujících varianty těchto letounů, které plní specializované elektronické vedení války, potlačení letecké obrany nebo průzkumných misí,
(b) bezpilotní letoun s upevněnými křídly nebo křídly s proměnnou geometrií, navržený, vybavený nebo upravený zaútočit na cíle s použitím řízených střel, neřízených raket, bomb, zbraní, kanonů nebo dalších ničivých zbraní.
Pojmy bojová letadla a bezpilotní vzdušné letouny nezahrnují základní cvičné letouny, pokud nejsou navržené, vybavené nebo upravené tak, jak je popsáno výše
49 letouny s otočným křídlem, navržené, vybavené nebo upravené zaútočit na cíle s použitím řízených nebo neřízených zbraní protitankových, zbraní vzduch-země, vzduch-podzemí a vzduch- vzduch a vybavených s integrální kontrolou střelby, zaměřovacím systémem pro tyto zbraně, zahrnující varianty těchto letounů, které plní speciální průzkumné mise nebo mise elektronického vedení války
50plavidla nebo ponorky, ozbrojená a vybavená pro vojenské použití se standardním přemístěním 500 metrických tun a více, a plavidla a ponorky se standardním přemístěním méně než 500 metrických tun, vybavené řízenými střelami s dostřelem nejméně 25 km a torpédy se stejným dostřelem
51 (a) řízené nebo neřízené rakety, balistické nebo řízené střely s plochou dráhou letu (tzv. manévrovací střely, pozn. aut.), způsobilé přísunu hlavice s náloží nebo (b) ničivé zbraně s dostřelem nejméně 25 km a prostředky navržené nebo upravené speciálně pro odpalování takových řízených střel a raket, pokud nejsou pokryty kategoriemi I-IV. Pro účely Registru tato subkategorie zahrnuje dálkově řízené vozy s charakteristikou pro řízené střely tak, jak je popsáno výše, ale nezahrnující řízené střely země-vzduch
"Malé a lehké zbraně jsou obzvláště vhodné pro použití ve vnitřních konfliktech vzhledem k nízké ceně, jednoduchosti, přesnosti a utajitelnosti. Otázkou těchto zbraní se v současnosti zabývá OSN i další mezinárodní organizace regionální povahy. Například Organizace amerických států, Africká unie, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě nebo ECOWAS."52
V článku II ITI, pod názvem "Definice" nalezneme vymezení jak malých, tak lehkých zbraní. Rozumí se jimi "jakákoli přenosná usmrcující zbraň, která vypuzuje nebo spouští, je navržena vypouzet a spouštět nebo může být rychle přestavěna vypouzet nebo spouštět střelu, kulku nebo projektil explozí, vylučující historické malé a lehké zbraně nebo jejich repliky. Historické malé a lehké zbraně a jejich repliky jsou definovány v souladu s vnitrostátním právem. V žádném případě nezahrnují historické malé a lehké zbraně takové, které byly vyrobeny po roce 1899".
Pod písmenem a) jsou pak definovány malé zbraně: "... jsou, zhruba řečeno, zbraně navržené pro osobní užití. Zahrnují, mimo jiné, revolvery a samonabíjecí pistole, kulovnice a karabiny, samopaly, útočné pušky a lehké kulomety" a pod písmenem b) lehké zbraně: "... jsou, zhruba řečeno, zbraně navržené pro dvě nebo tři osoby sloužící jako mužstvo, ačkoliv některé mohou být obsluhovány a používány jedinou osobou. Zahrnují, mimo jiné, těžké kulomety, ručně ovládané
52 ONDŘEJ, Jan. Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. str. 286. ISBN 978-80-7380-129-8.
podhlavňové a nasazené granátomety, přenosné protiletadlové zbraně, přenosné protitankové zbraně, bezzákluzové pušky, přenosné raketomety protitankových střel a raketové systémy, přenosné raketomety protiletadlových střel a minomety s ráží méně než 100 milimetrů."
Po seznámení se s těmito osmi kategoriemi je jasné, že seznamem konvenčních zbraní není plně vyčerpán jejich obsah v reálné situaci. Seznam pokrývá nejčastěji používané konvenční zbraně, a tyto navíc nepopisuje s úplnou přesností. Tato nepřesnost je úmyslná, neboť s každou inovací jakékoliv konvenční zbraně by seznam ztrácel více a více na významu.
4.2.2 Střelivo/munice
Článek 3 Smlouvy 53 se vztahuje k problematice regulace vývozu střeliva a munice, která byla vystřelena nebo odpálena konvenčními zbraněmi upravenými touto Smlouvou nebo byly dodány k těmto konvenčním zbraním. Každý smluvní státby tak měl vytvořit a udržet národní kontrolní systém, který bude regulovat vývoz takového střeliva a munice. Jak již ze samotného ustanovení vyplývá, tento článek se aplikuje pouze na vývoz předmětného střeliva a munice.
4.2.3 Součásti a komponenty
Ve článku 4 Smlouvy54 nalezneme regulaci vnitrostátního kontrolního systému pro vývoz součástí a komponentů zbraní ve formě, která umožňuje sestavit z těchto dílů konvenční zbraně upravené touto Smlouvou. I tento článek se vztahuje pouze na vývoz takových součástí a komponentů konvenčních zbraní.
53"Each State Party shall establish and maintain a national control system to regulatethe export of ammunition/munitions fired, launched or delivered by the conventional arms covered under Article 2 (1), and shall apply the provisions of Article 6 and Article 7 prior to authorizing the export of such ammunition/munitions."
54"Each State Party shall establish and maintain a national control system to regulate the export of parts and components where the export is in a form that provides the capability to assemble the conventiona larms covered under Article 2 (1) and shall apply the provisions of Article 6 and Article 7 prior to authorizing the export of such parts and components."
V rámci vyjednávání o Smlouvě byla velmi kontroverzní debata, zda by Smlouva měla zahrnovat úpravu právě uvedených předmětů, tedy střelivo, munici, části a součásti zbraní. Většina smluvních stran byla pro jejich zakomponování do smlouvy, nicméně několik hlavních světových dodavatelů konvenčních zbraní, jako například Spojené státy americké, argumentovaly proti takovým ustanovením.55
Hlavním argumentem, proč zahrnout zmíněné předměty do Smlouvy, je skutečnost, že s absencí regulace střeliva, munice, součástí a komponentů by se zvýšily možnosti, jak obejít ustanovení Smlouvy, hlavně článku 2 odst. 1, který upravuje tuto škálu konvenčních zbraní. 56 Neregulované předměty by se pak mohly jednoduše převážet po světě a ve finálních destinacích pak z těchto dílů složit plně funkční zbraně připravené k užití, vše v souladu se Smlouvou. Celá Smlouva by pak byla neefektivní a zbytečná.
V obou článcích je stanoven požadavek, aby smluvní státy aplikovaly ustanovení článků 6 a 7 před vývozem střeliva, munice, součástí a komponentů, tedy ustanovení o zákazu transferu a ustanovení o vývozních posudcích, které budou zmíněny dále v této práci.
4.3 Aktivity a transakce, na které se Smlouva vztahuje
Určení, na které činnosti a aktivity se Smlouva vztahuje, je stanoveno v odstavci druhém článku 2 Smlouvy. 57 Jak již bylo zmíněno v této práci, Smlouva se vztahuje pouze na mezinárodní obchod, tedy takový, který vznikl, existuje nebo je udržován mezi různými státy.
Samotná Smlouva pracuje s pojmem transfer, pod který zahrnuje vývoz, dovoz, převoz, překládku a zprostředkování. V průběhu vyjednávání o Smlouvě některé
55Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 408
56 Tamtéž
57"For the purposes of this Treaty, the activities of the international trade comprise export, import, transit, trans-shipment and brokering, hereafter referred to as "transfer"."
státy chtěly, aby Smlouva do pojmu transfer výslovně zahrnula i transfery nekomerční, jako například dary apod. Nicméně text Smlouvy této žádosti nevyhověl a tak zůstává na rozhodnutí smluvních stran, zda se i v případě transferů zbraní jako darů budou řídit ustanoveními Smlouvy, či nikoli.58
4.4 Restrikce
Odstavec třetí článku 2 Smlouvy59 upravuje případ, kdy se transfer konvenčních zbraní uskutečňuje ze strany státu nebo na jeho účet za účelem jeho použití, ovšem za předpokladu, že tyto konvenční zbraně zůstanou ve vlastnictví tohoto státu.
Důvodem existence takového ustanovení je zachování suverenity smluvních stran při mezinárodních operacích. Činnost smluvního státu, která souvisí s pohybem zbraní ve vlastnictví tohoto smluvního státu, i s pomocí třetí strany, nespadá pod rozsah Smlouvy. Tak například pokud smluvní stát pošle své zbraně svým jednotkám působícím v jiném státě, ještě to nezakládá povinnost řídit se ustanoveními Smlouvy, nicméně pokud by tyto zbraně přešly nějakým způsobem do vlastnictví jiného smluvního státu, Smlouva už se na tento přechod aplikuje.
Toto ustanovení při vyjednávání o Smlouvě kritizoval například Írán, neboť tímto způsobem je umožněn pohyb zbraní agresory a okupanty vládnoucích v různých zemích, kteří se zbraněmi mohou volně nakládat v rámci výjimky stanovené v článku 2 odst. 3 Smlouvy. Írán dále tvrdil, že takové zbraně, na které spadá výjimka uvedená v článku 2 odst. 3 "byly zneužity [...]ke spáchání činů agrese a okupace, a s nimi souvisejícími ztrátami na lidských životech a destrukcí ekonomické infrastruktury".60
58Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 407 - 408 59"This Treaty shall not apply to the international movement of conventional arms by, or on behalf of, a State Party for its use provided that the conventional arms remain under that State Party's ownership."
60 United Nations General Assembly Official Records of the 67th session, 71stplenary meeting, str. 18
Dle mého názoru je tato kritika nesprávná již z toho důvodu, aby byla po smluvních stranách požadována nadbytečná regulace transferů svých zbraní pro své jednotky podle Smlouvy, z důvodu možného spáchání mezinárodních trestných činů. Nadto smluvní státy vyjádřily svůj závazek jednat v souladu s Chartou OSN již v preambuli Smlouvy, tedy jednat v souladu s obecným mezinárodním právem.
5 Případy, kdy smluvní státy nesmí povolit transfer
Stěžejním ustanovením Smlouvy, k naplnění jejího účelu, jsou ustanovení článků 6 a 7. Ty upravují zakazující ustanovení a podmínky vývozu, tedy povinnosti a doporučení, která smluvní státy dodrží tak, aby transfery zbraní byly v souladu se Smlouvou. Článek 6 Smlouvy 61 stanovuje 3 absolutní zákazy transferů konvenčních zbraní uvedených v článku 2 odst. 1 Smlouvy, stejně jako předmětů uvedených v článku 3 a 4 Smlouvy.
5.1 Porušení opatření přijatých Radou bezpečnosti OSN
V odstavci prvním článku 6 je smluvním stranám ukládána negativní povinnost nepovolit transfer konvenčních zbraní a předmětů uvedených v článcích 3 a 4, pokud by tento transfer porušil jakékoli opatření přijaté Radou bezpečnosti OSN, na základě Kapitoly VII Charty OSN, zejména zbrojní embarga.
V souvislosti s tímto ustanovením je třeba zmínit článek 41 Charty OSN, který poskytuje Radě bezpečnosti možnost uplatnit opatření nezahrnující užití ozbrojené síly, jako například úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, rádiových a jiných, i přerušení diplomatických styků. Jedním z těchto opatření je právě i zbrojní embargo.
61"1. A State Party shall not authorize aby transfer of conventional arms covered under Article 2
(2) or of items covered under Article 3 or Article 4, if the transfer would violate its obligations under measures adpoted by the United Nations Security Council acting under Chapter VII of the Charter of the United Nations, in particular arms embargoes.
2. A State Party shall not authorize any transfer of conventional arms covered under Article 2 (1) or of items covered under Article 3 or Article 4, if the transfer would violate its relevant international obligations under international agreements to which it is a Party, in particular those relating to the transfer of, or illicit trafficking in, conventional arms.
3. A State Party shall not authorize any transfer of conventional arms covered under Article 2 (1) or of items covered under Article 3 or Article 4, if it has knowledge at the time of authorization that the arms or items would be used in the commission of genocide, crimes against humanity, grave breaches of the Geneva Conventions of 1949, attacks directed against civilian objects or civilians protected as such, or other war crimes as defined by international agreements to which it is a Party."
Smluvní státy jsou opatřeními vydanými Radou bezpečnosti vázány a mají povinnost je přijmout. Pokud by tedy smluvní stát došel k závěru, že plánovaný transfer konvenčních zbraní nebo předmětů uvedených v článcích 3 a 4 může porušit některá z těchto přijatých opatření, nepovolí jej dle článku 6 odst. 1 Smlouvy.
5.2 Rozpor s mezinárodními závazky
Druhý odstavec článku 6 navádí smluvní státy, aby nepovolily transfer konvenčních zbraní a předmětů uvedených v článcích 3 a 4, který by byl v rozporu s jejich mezinárodními závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, které jsou pro dotyčný smluvní stát závazné. Zejména pak ty, které se týkají transferů nebo nelegálního obchodování s konvenčními zbraněmi.
Toto ustanovení nezakládá novou povinnost, nýbrž opakuje již jednou stanovenou povinnost v jiné smlouvě, která je pro daný smluvní státzávaznou.62 Dnes existuje mnoho mezinárodních smluv, které upravují obchodování s různými typy zbraní, jako například Protokol o střelných zbraních (Protocol Against the Illicit Manufacturing of and Trafficking in Firearms, Their Parts and Components and Ammunition, z 31. května 2001, "Firearms Protocol"). I přesto, že střelné zbraně jsou zahrnuty v seznamu konvenčních zbraní, na které se Smlouva vztahuje (viz článek 2 odst. 1 Smlouvy), zůstává otázkou, zda nezákonný obchod podle článku
6 odst. 2 Smlouvy bude nezákonný i podle Protokolu o střelných zbraních. Nezákonný transfer podle článku 3 písm. e) Protokolu o střelných zbraních63 je nezákonný tehdy, pokud nebyl povolen žádným ze zúčastněných smluvních stran.
62Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2.Str. 410.
63"Illicit trafficking shall mean the import, export, acquisition, sale, delivery, movementor transfer of firearms, their parts and components and ammunition from or across the territory of one State Party to that of another State Party if anyone of the States Parties concerned does not authorize it in accordance with the terms of this Protocol or if the firearms are not marked in accordance with article 8 of this Protocol."
Ustanovení článku 6 odst. 2 Smlouvy je oproti Protokolu o střelných zbraních pojato velmi široce a vztahuje se na jakékoli mezinárodní smlouvy, nejen na ty, které se týkají transferů nebo nelegálního obchodování s konvenčními zbraněmi, proto bude o mnoho jednodušší nepovolit transfer na základě Smlouvy, neboť důvody se mohou nacházet v porušení jakékoli mezinárodní smlouvy, kterou budou zúčastněné smluvní státy vázány.
5.3 Spáchání mezinárodních trestných činů
V posledním odstavci jsou zmíněny mezinárodní trestné činy genocidy, trestné činy proti lidskosti a závažné porušení Ženevských úmluv z roku 1949, které jsou namířeny proti civilním objektům nebo civilnímu obyvatelstvu chráněným jako takovým a další jiné válečné trestné činy uvedené v mezinárodních smlouvách, kterými jsou dotčené smluvní státy vázány. Pokud má smluvní stát v průběhu schvalování povolení k transferu konvenčních zbraní nebo předmětů uvedených v článcích 3 a 4 povědomí o tom, že by zbraně nebo předměty mohly být použity nebo by mohly ulehčit spáchání výše zmíněných činů, nesmí takový transfer povolit.
Je zajímavé, že v průběhu vyjednávání a příprav Smlouvy byl v textu předmětného ustanovení ve znění z roku 2012 požadován ke spáchání uvedených činů výslovný úmysl ze strany smluvních stran. Nicméně díky opačným názorům několika států bylo toto slovo vypuštěno a pro naplnění ustanovení článku 6 odst. 3 Smlouvy stačí pouhé vědomí smluvních stran o tom, že konvenční zbraně nebo předměty budou použity pro spáchání vyjmenovaných činů.
Třebaže Smlouva nedefinuje, co se rozumí pod pojmem vědomí, dle komentáře ke Smlouvě64 lze najít definici v Římském statutu Mezinárodního soudního dvora v článku 30 odst. 3. "Vědomím" se rozumí "vědomí existence určitých okolností nebo vědomí, že za obvyklého sledu událostí dojde k určitému následku. Výrazy
64Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2 Str. 412.
"vědět" a "vědomě" budou vykládány v tomto smyslu." Toto vědomí pak musejí mít smluvní státy v průběhu procesu povolování transferu, nikoli až při samotném průběhu transferu.
Dále i pro definici vyjmenovaných činů lze dle komentáře ke Smlouvě nahlédnout do Římského statutu. Smlouva jako první uvádí zločin genocidy, tento je definován v článku 6 Římského statutu: "se ... rozumí kterýkoli z níže uvedených činů spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
– usmrcení příslušníků takové skupiny;
– způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
– úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
– opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
– násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné."
Jako další Smlouva zmiňuje zločiny proti lidskosti a závažná porušení Ženevských úmluv z roku 1949. "Zločiny proti lidskosti jsou obzvláště hanebné trestné činy v tom, že představují vážný útok na lidskou důstojnost nebo vážné ponížení jednoho nebo více osob. Musí být spáchány jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku namířenému proti civilnímu obyvatelstvu."65 Zločiny proti lidskosti jsou také definovány v Římském statutu, a to v článku 7. Jsou jimi například vražda, vyhlazování, zotročování, deportace, věznění či mučení, všechny ovšem musejí být spáchány v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřenému proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku.
65Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 414.
Ženevské úmluvy z roku 1949, které představují základní prameny válečného práva, vyjadřují zásady, že v průběhu války musí být chráněni ti, kdo se konfliktu přímo neúčastní, tedy civilisté, nebo vojáci z boje vyřazení - ranění a váleční zajatci a musí být respektována jejich lidská důstojnost. V případě, že některá z těchto zásad nebude dodržena, jedná se o porušení některé z Ženevských úmluv a smluvní stát Smlouvy, který je v procesu schvalování transferu konvenčních zbraní nebo předmětů uvedených v článku 3 a 4 Smlouvy, takový transfer nepovolí, pokud ovšem měl povědomí o tom, že předmětné zbraně budou použity ke spáchání takových činů.
Stejné je to i v případě výše uvedených zločinů genocidy nebo zločinům proti lidskosti. Smlouva ještě nadto zmiňuje útoky zaměřené proti civilním objektům nebo civilnímu obyvatelstvu, které jsou chráněny jako takové nebo jiné válečné zločiny definované mezinárodnímu smlouvami, kterých je smluvní stát členem. "Zahrnutí [do Smlouvy] útoků zaměřených proti civilním objektům nebo civilnímu obyvatelstvu, chráněných jako takových, bylo považováno jako zvlášť důležité, neboť tyto činy jsou typicky spáchány s pomocí konvenčních zbraní."66
Nicméně, ustanovení článku 6 Smlouvy nezakládá zákaz transferů zbraní, pokud má smluvní stát povědomí o tom, že předmětné konvenční zbraně budou užity nestátními subjekty k porušování lidských práv, i když spousta států v rámci vyjednávání o Smlouvě projevila vůli, aby se takové ustanovení ve finální verzi Smlouvy objevilo.67
66Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 414.
67Tamtéž
6 Úprava vývozu konvenčních zbraní a předmětů
Vývoz konvenčních zbraní a předmětů uvedených v článku 3 a 4 je Smlouvou upraven v několika krocích, které mají být dodržovány smluvními stranami, aby mohly udělit vývozní povolení. Jelikož vývozní stát je hlavní aktér celého transferu zbraní, neboť je to zdroj, ze kterého se zbraně rozšiřují a rozhoduje o tom, komu a kam budou zbraně dodány, je ve Smlouvě úpravě vývozu věnováno více pozornosti než úpravě dovozu či převozu zbraní. V článku 7 Smlouvy je stanoveno několik povinností pro smluvní státy jak před udělením povolení k vývozu, tak i po něm.
První odstavec článku 7 Smlouvy68 uvádí povinnost smluvním státům posoudit potenciál konvenčních zbraní nebo předmětů, na které se vztahuje článek 3 a 4, a to objektivně a nediskriminačním způsobem, s ohledem na příslušné faktory, včetně informací poskytnutých dovážejícím státem, před udělením povolení k vývozu na základě jeho jurisdikce a vnitrostátního kontrolního systému. Tento potenciál vývozní stát posuzuje dle Smlouvou uvedených kritérií, tedy jestli konvenční zbraně nebo předměty, na které se vztahuje článek 3 a 4 Smlouvy, přispívají k míru a bezpečnosti nebo k jejich narušení nebo jestli je lze použít k: i) páchání nebo ulehčení závažného porušování mezinárodního humanitárního práva, ii) páchání nebo usnadnění závažného porušení mezinárodního práva v oblasti lidských práv, ii) spáchání nebo ulehčení spáchání činu, který představuje trestný čin podle mezinárodních úmluv nebo protokolů, týkajících se terorismu,
68 "1. If the export is not prohibited under Article 6, each exporting State party, prior to authorization of the export of conventional arms covered under Article 2 (1) or of items covered under Article 3 or Article 4, under its jurisdiction and pursuant to its national control system, shall, in an objective and non-discriminatory manner, taking into account relevant factors, including information provided by the importing State in accordance with Article 8 (1), assess the potential that the conventional arms or items: (a) would contribute to or undermine peace and security; (b) could be used to: (i) commit or faciliate a serious vioaltion of international humanitarian law; (ii) commit or faciliate a serious violation of international human rights law;
(iii) commit or faciliate an act constituting an offence under international conventions of protocols relating to terrorism to which the exporting State is a Party; or (iv) commit or faciliate an act constituting an offence under international conventions or protocols relating to transnational organized crime to which the exporting State is a Party."
jejichž stranou je vyvážející stát, nebo iv) spáchání nebo ulehčení činu, který představuje trestný čin podle mezinárodních úmluv nebo protokolů, týkajících se nadnárodního organizovaného zločinu, jejichž stranou je vyvážející stát.
Požadavek států posuzovat možnost ohrožení míru a bezpečnosti konvenčními zbraněmi nebo předměty, na které se vztahuje článek 3 a 4 Smlouvy byl velmi diskutován na obou konferencích zabývajících se Smlouvou. Spolu s aplikací článku 7 odst. 3 Smlouvy se totiž naskýtá možnost, že smluvní státy opomenou brát ohled na možnost zneužití těchto zbraní a předmětů k porušení obecného mezinárodního práva, neboť budou posuzovat pouze možné narušení míru a bezpečnosti tak, jak jim to nařizuje Smlouva.69
Pojem mezinárodní humanitární právo Smlouva nijak nedefinuje, v komentáři ke Smlouvě 70 je však uvedeno, že závažnými porušeními mezinárodního humanitárního práva se rozumí válečné zločiny. Ty "se skládají ze závažného porušení mezinárodního pravidla podle obecného mezinárodního nebo smluvního práva, které mají za následek individuální trestní odpovědnost osoby porušující toto pravidlo."71
Na rozdíl od ustanovení článku 6 odst. 3 Smlouvy, rozsah článku 7 odst. 1 písm.
b) bod i., není omezen mezinárodními dohodami, kterými je smluvní stát členem. Jako závažné porušení se mohou posuzovat i ty případy, kdy posuzované jednání nebude v souladu se zvykovým mezinárodním humanitárním právem.
Bod ii. článku 7 odst. 1 písm. b) Smlouvy se váže k závažnému porušení mezinárodního práva v oblasti lidských práv. Lidská práva, zahrnující právo na život, svobodu mučení a jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, práva na svobodu a bezpečnost osoby, svobodu otroctví, svobodu myšlení,
69Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 416.
70Tamtéž
71 Prosecutor v. Duško Tadić, decision on the Defence Motion for Interlocutory Appeal on Jurisdiction, IT-94-1-AR72, 2 October 1995, para. 94.
svědomí a náboženství, svobodu shromažďování a vyjádření, jakož i právo na zdraví, vzdělávání, jídlo a bydlení, podléhají soustavnému ohrožení mezinárodním obchodem s konvenčními zbraněmi. Není však jasné, co se považuje za závažné porušení mezinárodního práva v oblasti lidských práv, jak to vyžaduje výše zmíněné ustanovení. Neexistuje totiž všeobecně přijatá definice tohoto pojmu.72 Ustanovení článku 7 Smlouvy tak musí být posuzován případ od případu. Relevantní faktory mohou zahrnovat četnost porušení, počet obětí, povahu porušení povinnosti a charakteru porušení.73
K třetímu a čtvrtému bodu téhož článku Smlouvy se vážou mezinárodní smlouvy týkající se terorismu a nadnárodního organizovaného zločinu, tedy Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970, Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971, Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí ze 17. prosince 1979, Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988, Úmluva o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 a Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000.
V případě podezření vyvážejícího státu, že konvenční zbraně nebo předměty, na které se vztahuje článek 3 a 4, budou využity k porušení některé z těchto úmluv, podá vyvážející stát stanovisko ohledně takového porušení.
Jako dalším z nástrojů, které mají napomáhat k transferům zbraní v souladu s účelem a principy smlouvy, je ustanovení článku 7 odst. 2 Smlouvy. 74 To stanovuje, že vyvážející smluvní stát má posoudit, zda existují opatření, která by mohla být přijata ke zmírnění rizik užití konvenčních zbraní nebo předmětů, na které se vztahuje článek 3 a 4, tak, jak je stanoveno v odstavci prvním téhož
72Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 417.
73Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 419.
74"2. The exporting State Party shall also consider whether there are measures that could be undertaken to mitigate risks identified in (a) or (b) in paragraph 1, such as confidence-building measures or jointly developed and agreed programmes by the exporting and importing States."
ustanovení, a to opatření na budování důvěry nebo společně vypracované a schválené programy ze strany vyvážejících a dovážejících států.
Těmito opatřeními se dle komentáře rozumí vydávání certifikátů koncového uživatele, které již mnoho smluvních států vydává. Tyto uvádějí konečného uživatele a konečné použití dovezené konvenční zbraně a slouží především k ověření toho, že tyto konvenční zbraně nebudou dále převedeny na třetí stranu bez souhlasu vyvážejícího státu. Riziko padělání je však vysoké a příslušné úřady vyvážejícího státu často řádně netestují certifikáty.75
Je nutné dodat, že i samotný termín převažující riziko není zcela jasný. Mohl by být chápán, že z něj vyplývá, že negativní důsledky uvedené v článku 7 odst. 1 písm. a) a b) Smlouvy musejí být vyváženy, vzhledem k potenciálnímu přínosu vývozu konvenčních zbraní k míru a bezpečnosti dle článku 7 odst. 1 písm. a) Smlouvy, a vzhledem ke zmírňujícím opatřením uvedených v článku 7 odst. 2 Smlouvy. V tomto smyslu by smluvní státy mohly považovat přínos transferu zbraní k míru a bezpečnosti důležitější a udělit povolení k vývozu, i když existuje velmi vysoké riziko, že zbraně budou použity v rozporu s mezinárodním právem.77
75Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 420.
76 "3. If, after conducting this assessment and considering available mitigating measures, the exporting State Party determines that there is an overriding risk of any of the negative consequences in paragraph 1, the exporting State Party shall not authorize the export."
77Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 421.
Mezi další faktory, ke kterým by mělo být přihlédnuto při sjednávání smlouvy o transferu konvenčních zbraní, patří ustanovení článku 7 odst. 4 Smlouvy.78 Uvádí se v něm, že každý vývozní stát by měl při sjednávání takové dohody brát v úvahu možný risk, že konvenční zbraně nebo předměty, na které se vztahuje článek 3 a 4 Smlouvy, mohou být zneužity ke spáchání nebo k usnadnění spáchání závažných činů násilí, založených na pohlaví nebo závažných činů násilí na ženách a dětech.
78"4. The exporting State Party, in making this assessment, shall take into account the risk of the conventional arms covered under article 2 (1) or of the items under Article 3 or Article 4 being used to commit or facilitate serious acts of gender-based violence or serious acts of violenc eagainst women and children."
7 Povinnosti, které ukládá Smlouva při transferu konvenčních zbraní
Stejně tak jako Smlouva obsahuje úpravu dovozu konvenčních zbraní, neopomíná ani vývoz, převoz, překládku a zprostředkování konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy.
7.1 Dovoz
Kontrola dovozu je pro státy velmi důležitá, jelikož poskytují vládě informace o navrhovaných zásilkách zbraní, umožňujících úřadům podrobně prohlédnout aktivity, které se konají s jejich svolením. Kontroly dovozu mohou také posílit odpovědnost smluvních států k provádění kontrol zbraní na jejich území.
V odstavci prvním a druhém článku 8 Smlouvy nalezneme imperativ, který smluvním státům nařizuje, aby přijaly určitá opatření.
Článek 8 odst. 1 Smlouvy79 doplňuje článek 7 Smlouvy tím, že zavazuje dovozní státy poskytnout příslušné a relevantní informace vyvážejícím státům pro posouzení vývozu. 80 Jak mají tyto státy příslušné a relevantní informace poskytnout, to Smlouva samotná ani komentář k ní nezmiňuje. V poslední větě je pouze uvedeno, že požadovaná opatření by měla zahrnovat dokumentaci konečného užití nebo koncových uživatelů konvenčních zbraní.
V dalším odstavci81 je pak po smluvních státech požadováno, aby přijaly opatření, které jim v nevyhnutelných případech umožní regulovat dovoz konvenčních zbraní podle jejich jurisdikce. Smluvní stát sám posoudí, kdy se jedná o
79"1. Each importing State Party shall take measures to ensure that appropriate and relevant information is provided, upon request, pursuant to its national laws, to the exporting State Party, to assist the exporting State Party in conducting its national export assessment under Article 7. Such measures may include end use or end user documentation."
80Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 422.
81 "2. Each importing State Party shall take measures that will allow it to regulate, where necessary, imports under its jurisdiction of conventional arms covered under Article 2 (1). Such measures may include import systems."
nevyhnutelný případ a jestli dovoz bude regulovat svou vnitrostátní právní úpravou.
Poslední odstavec článku 8 Smlouvy82 dává smluvním státům možnost požadovat informace ohledně aktuálního vývozního povolení nebo povolení, které je ve schvalovacím procesu od vývozního státu. Tuto informaci však může požadovat pouze smluvní stát, který je cílovou destinací transferu zbraní. Povinnost vyvážejícího státu informovat dovážející stát je však poněkud omezena čl. 7 odst. 6 Smlouvy, v němž je stanoveno, že příslušné informace budou zpřístupněny v souladu s vnitrostátními právními předpisy, postupy a politikou vyvážejícího státu.83
7.2 Převoz a překládka, zprostředkování
Ohledně úpravy pohybu konvenčních zbraní přes území smluvních států, a také zprostředkování těchto zbraní, je Smlouva obsahově značně chudší než v případě vývozu či dovozu. Samotným pohybem se pak rozumí situace, kdy jsou zbraně převáženy z jednoho místa na druhé, z jednoho smluvního státu do druhého.
Články 9 a 10 Smlouvy 84 , upravující převoz, překládku a zprostředkování, požadují po smluvních státech opatření dle jejich vnitrostátních právních předpisů k regulaci pohybu konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy. Opatření zmíněná ve Smlouvě se vztahují pouze na státy transferu,
82 "3. Each importing State Party may request information from the exporting State Party concerning any pending or actual export authorizations where the importing State Party is the country of final destination."
83Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 422.
84"Article 9
Each State Party shall take appropriate measures to regulate, where necessary and feasible, the transit or trans-shipment under its jurisdiction of coventional arms covered unde rArticle 2 (1) through its territory in accordance with relevant international law.
Article 10
Each State Party shall take measures, pursuant to its national laws, to regulate brokering taking place under its jurisdiction for conventional arms covered under Article 2 (1). Such measures may include requiring brokers to register or obtain written authorization before engaging in brokering."
V případě zprostředkování Smlouva stanoví, co by požadovaná opatření měla zahrnovat, a to požadavek zprostředkovatele registrovat se nebo obdržet písemné povolení před zahájením zprostředkování.
Obě ustanovení dávají smluvním státům značnou diskreci regulace v oblasti, které výše uvedené články zmiňují. "Zatímco tuto (diskreci) lze částečně vysvětlit tím, že při kontrole těchto činností se vyskytují technické obtíže, povinnosti dle článku 9 a 10 ATT stále nesplňují ty, které jsou zakotveny v Akčním programu. Tento například požaduje zavedení odpovídajících zákonů, předpisů a správních postupů pro výkon účinné kontroly, při tranzitu SALW. Pokud jde o zprostředkování, Akční program předepisuje vývoj přiměřených vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů, které by měly zahrnovat opatření, jako registraci makléřů, udělování licencí nebo povolení zprostředkování transakcí, jakož i příslušných sankcí za veškerou nedovolenou zprostředkovatelskou činnost vykonávanou v rámci jurisdikce a kontroly státu. Přes skutečnost, že Akční program představuje nástroj tzv. soft law, a proto není závazný pro státy, ATT nebyla schopna stanovit pravidla pro tranzit a zprostředkování tak konkrétní a podrobná, jako byla stanovena již v rámci Akčního programu."85
85Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 423.
Celé ustanovení jak tranzitu, tak zprostředkování, je vágní a nabízí smluvním státům možnost velké rozličnosti při tvorbě a přijímání těchto opatření. Je jen otázkou času, než se ustálí praxe transferů konvenčních zbraní a smluvní státy přijdou na způsob, jak mezi sebou efektivně spolupracovat na mezinárodní úrovni.
8 Zneužití
Předcházení zneužití je jedním z vymezených objektů Smlouvy uvedených v článku 1 Smlouvy, jeho obsáhlou úpravu pak nalezneme v článku 11 Smlouvy. V šesti odstavcích zmíněného článku Smlouva rozvádí, aby smluvní státy přijaly opatření k zabránění zneužití konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy. Zajímavé je, že zneužití se nevztahuje na součásti a komponenty stanovené v článcích 3 a 4 Smlouvy. Nicméně, samotná Smlouva pojem zneužití nijak nedefinuje.
V komentáři ke Smlouvě je uvedeno, že se zneužitím myslí "takový úpadek v řetězci kontroly transferů, že buď před nebo po příjezdu na zamýšlené místo určení, jsou vyvážené zbraně převáženy neoprávněným koncovým uživatelům nebo jsou použity k zneužití závazků koncových uživatelů před vývozem."86
Většina přepravních zásilek zahrnuje leteckou nebo lodní dopravu. Letadla a lodě, které jsou nejčastěji užívány ke zneužití transferu zbraní, bývají registrovány u státu jiného, než je stát majitele plavidla, a to pro snížení provozních nákladů nebo k vyloučení předpisů státu majitele plavidla. Tyto dopravní prostředky bývají ve vlastnictví malých pobřežních společností, které často mění svá jména a přesouvají sídla a majetek. Typickým příkladem je případ Otterloo, což byla loď používaná k přepravě nikaragujských útočných pušek do Kolumbie v listopadu roce 2001. Loď Otterloo byla jedinou lodí vlastněnou společností Trafalgar Maritime, Inc., založenou v Panamě v červenci 2001, tedy několik měsíců předtím, než došlo k přepravě. Po přepravě útočných pušek pak loď plula zpět do
86Tamtéž
Panamy a o pět měsíců později byla společností Trafalgar Maritime Inc. prodána. Společnost následně zanikla.87
Jak je vidět na uvedeném případu, který není jediným ani posledním, odhalit takové zneužití včas, případně se takovým situacím úspěšně vyvarovat, není vůbec jednoduché. Smlouva proto spoléhá na důvěru smluvních států a dodržování samotných ustanovení, vedení pečlivých záznamů vyvážejících a dovážejících zásilek zbraní a jejich kontrolu.
Odstavce 1, 2 a 3 článku 11 Smlouvy se věnují opatření, která mají smluvní státy přijmout za účelem zmírnění rizika zneužití konvenčních zbraní. Odstavec 2 článku 11 Smlouvy88 požaduje po vyvážejících státech, aby zhodnotily riziko zneužití vývozu, čímž se vytvoří prevence zneužívání jiným relevantním faktorem v rámci posouzení vývozu. Opatřeními zmíněnými v předmětném článku jsou například opatření budující důvěru, vzájemně vyvinuté a schválené programy mezi vyvážejícím a dovážejícím státem a preventivní opatření, jako vyšetřování stran zapojených do vývozu, vyžadování dodatečných dokumentů, certifikátů, povolení, nepovolení vývozu a další.
Třetí odstavec téhož ustanovení Smlouvy89 vybízí smluvní státy ke kooperaci a výměně informací tehdy, kdy je to vhodné a přiměřené, aby zmírnily riziko zneužití konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy.
87Parker, S., "The Arms Trade Treaty. A Pracrical Guide to National Implementation". Small Arms Survey, Graduate Institute of International and Development Studies, Geneva 2016. ISBN 978-2-940548-28-6. s. 120
88"The exporting State Party shall seek to prevent the diversion of the transfer of conventional arms covered under Article 2 (1) through its national control system, established in accordance with Article 5 (2), by assessing the risk of diversion of the export and considering the establishment of mitigation measures such as confidence-building measures or jointly developed and agreed programmes by the exporting and importing States. Other prevention measures may include, where appropriate: examining parties involved in the export, requiring additional documentation, certificates, assurances, not authorizingthe export of other appropriate measures." 89"Importing, transit, trans-shipment and exporting States Parties shall cooperate and exchange information, pursuant to their natinal laws, where appropriate and feasible, in order to mitigate the risk of diversion of the transfer of conventional arms covered under Article 2 (1)."
Poslední dva odstavce článku 11 Smlouvy pak ukládají státům povinnost vzájemného sdílení důležitých informací o účinných opatřeních k řešení zneužívání a k hlášení o přijatých opatřeních, týkajících se vyhodnocení zneužívání konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy.
9 Další povinnosti, které ukládá Smlouva
Kromě konkrétních povinností, vztahujících se k uvedeným činnostem smluvních států, obsahuje Smlouva i obecné povinnosti, vážící se jak k výkladu Smlouvy, tak i k organizačním povinnostem, které umožní jednodušší spolupráci mezi smluvními státy.
9.1 Obecné povinnosti dle čl. 5
Smlouva zde stanovuje, že smluvní státy by měly implementovat znění smlouvy objektivním, nediskriminačním způsobem, mající na paměti principy uvedené ve Smlouvě.
Každý smluvní stát dále zřídí národní kontrolní systém, zahrnující národní kontrolní list. Národní kontrolní systém se skládá z vnitrostátních právních předpisů, nařízení a administrativních postupů vlády, k vykonávání správy nad transfery zbraní, k udělování licencí pro tyto činnosti a k monitorování obchodu se zbraněmi. Národní kontrolní list konkretizuje zbraně a další položky, které podléhají kontrole. 90 Tento národní kontrolní list bude zpřístupněn ostatním smluvním státům prostřednictvím Sekretariátu, a to na základě vnitrostátních předpisů daného smluvního státu. Současně každý smluvní stát stanoví jedno nebo více národních míst pro setkání, kde bude probíhat výměna informací souvisejících s implementací Smlouvy.
90Parker, S., "The Arms Trade Treaty. A Pracrical Guide to National Implementation". Small Arms Survey, Graduate Institute of International and Development Studies, Geneva 2016. ISBN 978-2-940548-28-6. s. 30
9.2 Vedení záznamů
Povinnost vedení záznamů dle článku 12 Smlouvy se opět váže pouze na konvenční zbraně, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy, nikoli na součásti a komponenty těchto zbraní.
Záznamy mají být dle článku 12 odst. 1 Smlouvy na vnitrostátní úrovni, vedené podle vnitrostátních předpisů a nařízení každého smluvního státu a uchovávané po dobu nejméně 10 let, dle článku 12 odst. 4 Smlouvy. Požadavek vést záznamy podle vnitrostátního práva smluvních států dle komentáře ke Smlouvě91 však není úplně vhodným řešením, neboť vnitrostátní předpisy dotčených smluvních států značně omezují rozsah povinností uložených Smlouvou.
Článek 12 odst. 2 Smlouvy stanoví, aby smluvní státy vedly i záznamy konvečních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy, které jsou převáženy do jeho území jako cílové destinace, nebo které jsou převezeny na území smluvního státu jako konečné místo určení nebo kterým bylo uděleno oprávnění k transitu nebo překládce na území spadající pod jurisdikci smluvního státu. Tato povinnost má pomoci zpřehlednit a zviditelnit pohyb konvenčních zbraní na území smluvních států, otázkou však zůstává, na kolik jsou smluvní státy schopny kontrolovat veškerý pohyb zbraní přes jejich území. I přes veškerou snahu o objevení ilegálních obchodů s nimi se vždy najde nový způsob, kterým si tito provozovatelé ilegálních obchodů se zbraněmi prorazí svou cestu.
Odstavec třetí téhož článku Smlouvy rozvádí, jaké informace by záznamy měly zahrnovat. Jsou to kvantita, cena, model/typ, povolené mezinárodní přepravy konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy, konvenční zbraně fakticky přepravované, podrobnosti o vývozním státu, podrobnosti o dovozním státu, státy převozu a překládky a případně koncové uživatele.
91Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 425.
9.3 Hlášení
Každý smluvní stát má povinnost dle článku 13 Smlouvy poskytnout ostatním smluvním státům prostřednictvím Sekretariátu (o něm je psáno níže) prvotní zprávu a poté další informace ohledně určitých opatřeních.
Prvotní zprávu jsou smluvní státy povinny poskytnout dle článku 13 odst. 1 Smlouvy92 do jednoho roku od vstupu Smlouvy v platnost pro tento smluvní stát, vstup v platnost se řídí článkem 22 Smlouvy. Zpráva by měla zahrnovat informace o opatřeních, která smluvní stát přijal za účelem implementace Smlouvy, a to vnitrostátní právní předpisy, vnitrostátní kontrolní listy nebo jiné regulace a opatření. Po této zprávě smluvní stát oznámí Sekretariátu jakékoli nové opatření přijaté za účelem implementace vždy, kdy takové oznámení považuje za vhodné. Takto nevhodně zvolené zakončení požadavku informovat Sekretariát o nových opatřeních opět vyvolává otázku, zda smluvní státy vůbec nějaký případ zhodnotí jako vhodný k informování, a tak se může stát, že Sekretariát nebude informován nikdy. Ohlašování přijatých opatření tedy bude na dobré vůli smluvních států, aby jejich kooperace mohla být snadnější.
Stejně tak v odstavci druhém článku 13 Smlouvy jsou státy vyzývány, aby ohlašovaly prostřednictvím Sekretariátu informace o přijatých opatřeních, která byla prokázána jako účinná při řešení zneužívání konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy. Jelikož Smlouva státy pouze vyzývá, není zde záruka, že opatření, které se jeví jako efektivní v určitém smluvním státě, se dostane pro inspiraci do ostatních smluvních států. Nicméně, bylo by nelogické, pokud by smluvní státy, které projevily vůli vytvořit smlouvu napomáhající k
92"Each State Party shall, within the first year after entry into force of this Treaty for that State Party, in accordance with Article 22, provide an initial report to the Secretariat of measures undertaken in order to implement this Treaty, including natinal laws, national control lists and other regulations and administrative measures. Each State Party shall report to the Secretariat on any new measures undartaken in order to implement this Treaty, when appropriate. Reports shall be made available, and distributed to State Parties by the Secretariat."
mezinárodní regulaci transferů zbraní, nakonec nespolupracovaly a vzájemně si potřebné informace nesdělovaly.
Konečně článek 13 odst. 3 Smlouvy smluvním státům ukládá povinnost ročně podávat zprávy obsahující povolené nebo aktuální vývozy a dovozy konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy. Tyto zprávy by měly být dostupné a distribuovány ostatním smluvním státům Sekretariátem. Dále by neměly být ve zprávě uvedeny citlivé informace týkající se obchodního tajemství nebo informace o národní bezpečnosti. "Nicméně, [smluvní státy] mohou vyloučit citlivé informace týkající se obchodního tajemství nebo informace o národní bezpečnosti. Pokud neexistuje definice toho, co se považuje za komerčně citlivé informace nebo informace o národní bezpečnosti, mohou tuto výjimku interpretovat smluvní státy široce a potenciálně vedou k pokusům o obcházení roční oznamovací povinnosti."93
Jedná se o další případ volnosti úpravy ve Smlouvě, kdy se spoléhá na dobrovolnou spolupráci mezi smluvními státy, neboť pomocí pojmů citlivé informace týkající se obchodního tajemství a informace o národní bezpečnosti mohou vést k tomu, že smluvní státy označí jako takové informace všechny a není zda žádná moc, která by je za takové chování mohla sankcionovat.
9.4 Provedení
Článek 14 Smlouvy94 ukládá smluvním státům povinnost přijmout přiměřená opatření k provedení vnitrostátních právních předpisů a nařízení, které implementují ustanovení této Smlouvy.
"Politická vůle států zavést povinnosti nešíření zbraní, kontroly zbrojení a odzbrojení a závazků, včetně opatření pro budování důvěry a účast na přidružených opatřeních, je zásadní. Je charakterizována ochotou států sdílet
93Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2. Str. 426.
94"Each State Party shall take appropriate measures to enforce natinal laws and regulations that implement the provisions of this Treaty."
informace, přidělit zdroje, využít dostupné ověřovací mechanismy a zabývat se případy neshod."95
Aby byla Smlouva opravdu efektivní, je třeba, aby smluvní státy zavedly stejná nebo minimálně odchylná vnitrostátní opatření. Taková opatření však Smlouva nijak necharakterizuje, a tak je podobnost vnitrostátních předpisů závislá na kooperaci smluvních států.
9.5 Mezinárodní spolupráce
Státy jsou ve Smlouvě vyzývány, aby mezi sebou spolupracovaly, a to zejména při výměně informací týkajících se společných zájmů sledující implementaci a aplikaci Smlouvy, projednávání záležitostí týkajících se společných zájmů a sdílení informací, vše v souladu s jejich individuálními bezpečnostními zájmy a vnitrostátními právními předpisy.96
Dle Smlouvy mají smluvní státy, po předchozí domluvě mezi sebou, povinnost poskytovat vzájemnou pomoc při vyšetřování, trestním stíhání a soudním řízení, které má souvislost s porušením vnitrostátních opatření, stanovených podle Smlouvy.97
V rámci přípravy Smlouvy smluvní státy navrhovaly různá opatření a formy spolupráce, které by byly vhodné pro implementaci a aplikaci ustanovení Smlouvy.
95General Assembly, Verification in allitsaspects, includingthe role ofthe United Nations in the field of verification, UN document A/61/2018, 15 August 2007, para. 14
96"Article 15
2. States Parties are encouraged to faciliate international cooperation, including exchanging information on matters of mutual interest regarding the implementation and application of this Treaty pursuant to their respective security interests and national laws.
4. States Parties are encouraged to cooperate, pursuant to their national laws, in order to assist national implemetation of the provisions of this Treaty, including through sharing information regarding illicit activities and actors and in order to prevent and eradicate diversion of conventional arms covered under Article 2 (1)."
97"Article 15
5. States Parties shall, where jointly agreed and consistent with their national laws, afford one another the widest measure of assistance in investigations, prosecutions and judicial proceedings in relation to violations of national measures established pursuant to this Treaty."
Navrhovaná opatření se dají rozdělit na několik kategorií: výměna informací, kontrola hranic, výuka a vzdělávání a právní pomoc. 98 Například Kolumbie navrhla v rámci výměny informací, že Smlouva musí obsahovat konkrétní závazky spolupracovat v soudní oblastech, týkajících se výměny informací o sledování, důkazech, stopách balistiky atd. Ekvádor navrhl, aby byla spolupráce smluvních států zaměřena také na vytvoření mechanismu pro usnadnění výměny informací a zkušeností, s cílem zajistit účinný dohled nad výrobou střelných zbraní a další činnosti, jako je sledování a neutralizace činností nezákonného obchodování s lidmi, neobnovení licencí k přepravě zbraní, odhalování ilegálního prodeje obchodníky se zbraněmi, zabránění úmyslnému odvrácení zbraní jiným kupcům, prevence a potrestání trestných činů padělání dokumentů za účelem nákupu a registrace střelných zbraní, udržování příslušných záznamů o zabavených zbraních, ověření importu a exportu zbraní a získávání základních informací o trasách a sítích používaných organizovanými zločineckými skupinami, zapojenými do obchodování se zbraněmi.
Pro hraniční kontrolu Maroko navrhlo rozvoj přeshraniční spolupráce s cílem omezit dopravu s malými zbraněmi, účinnější kontrolu pohybu zbraní prostřednictvím zavedení kontroly na hranicích a posílení potřebných zdrojů pro vynucování práva donucovacích složek (policie, armády, zpravodajské služby a celní orgány).
Dále byly položeny návrhy, aby Smlouva kladla zvýšené nároky na školení personálu, který pracuje v oblasti cel, bezpečnosti, inspekce a v obchodních odvětvích, kde by se mohl setkat se zbraněmi nebo dokonce stanovit nelegální vývoz konvenčních zbraní, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy jako trestný čin dle vnitrostátního práva smluvních států.
98Parker, S. Implication of States' views on an Arms Trade Treaty. United Nations Institute for Disarmament Research (January 2008). Str. 38.
9.6 Mezinárodní asistence
Jako poslední ustanovení Smlouvy, které se zabývá povinnostmi či doporučeními pro smluvní státy, je článek 16, který zakládá možnost smluvního státu požadovat po ostatních právní nebo legislativní pomoc, budování institucionálních kapacit a technickou, materiální nebo finanční pomoc.99 Taková pomoc může zahrnovat programy správy zásob, odzbrojení, demobilizaci a reintegraci, modelové právní předpisy a účinné postupy pro jejich provádění.
Důležité je, že každý smluvní stát, který je v takovém postavení, poskytne tuto pomoc na požádání jinému smluvnímu státu. Neměl by tedy žádost ignorovat či odmítnout, nicméně s přihlédnutím k tomu, že neexistuje žádný stanovený sankční mechanismus, který by smluvní státy nutil dodržovat předmětná ustanovení Smlouvy, není záruka, že daný smluvní stát vyhoví a pomoc poskytne. Opět celý případ závisí na dobré vůli smluvních států a jejich vzájemné spolupráci.
10 Orgány zřízené Smlouvou
99"Article 16
1. In implementing this Treaty, each State Party may seek assistance including legal or legislative assistance, institutional capacity-building, and technical, material or financial assistance. Such assistance may include stockpile management, disarmament, demobilization and reintegration programmes, model legislation, and effective practices for implementation. Each State Party in a position to do so shall provide such assistance, upon request."
100"Article 18
1. This Treaty hereby establishes a Secretariat to assist States Parties in the effective implementation of this Treaty. Pending the first meeting of the Conference of States Parties, a provisional Secretariat will be responsible for the administrative functions covered under this Treaty."
10.1 Sekretariát
Sídlo Sekretariátu není pevně stanoveno Smlouvou. Byl založen za účelem asistence smluvním státům k efektivní implementaci Smlouvy a sleduje praktická a logistická opatření související s prací Konference smluvních států, poskytuje poradenství předsedovi Konference smluvních států a poskytuje pomoc delegacím. Generálním tajemníkem je nyní Daniël Prins.
Zaměstnancům Sekretariátu je Smlouvou stanoven požadavek mít potřebné odborné znalosti, aby Sekretariát mohl účinně převzít odpovědnost za přijímání, zpřístupňování a rozšiřování zpráv od smluvních států podle Smlouvy, udržování a zpřístupňování smluvním státům seznam národních kontaktních míst, usnadňování shromažďování nabídek a žádostí o pomoc při provádění Smlouvy a podporu mezinárodní spolupráce, usnadňování práci Konference smluvních států (viz níže), včetně ujednání a poskytování potřebných služeb pro setkání podle Smlouvy a plnění dalších povinností podle rozhodnutí Konference smluvních států.
10.2 Konference smluvních států
Prezidentem 4. konference smluvních států (dále jen "Konference") byl japonský velvyslanec Nobushige Takamizawa, ta se konala 20. - 24. srpna 2018 v Tokyu. Prezidentem budoucí páté Konference je Janis Karklinš z Litvy. Smlouva opět nestanovuje sídlo Konference. Ty se konají každoročně od roku 2015, poprvé v Mexiku a poté dvakrát ve Švýcarsku, vždy podle národnosti zvoleného prezidenta Konference, který se volí na předešlé Konferenci a jeho funkční období je jeden rok.101
V článku 17 Smlouvy jsou ukotveny základní činnosti Konference, a to v odstavci 4, kde se Konference stanovuje za úkol přezkoumat provádění Smlouvy, včetně rozvoje v oblasti konvenčních zbraní, posoudit a přijmout doporučení týkající se provádění a fungování Smlouvy, zejména podpora její univerzality, zvažovat
101Viz http://thearmstradetreaty.org
Konference by dále měla přijmout svůj jednací řád na svém prvním zasedání102 a přijmout finanční předpisy pro svou správu, stejně jako předpisy pro správu dotace pomocných orgánů. Další povinností je přijmout rozpočet na období do dalšího zasedání Konference, tedy na jeden rok.103
Smlouva umožňuje i mimořádné zasedání Konference, v článku 17 odst. 5 Smlouvy, v případech, kdy to bude považováno za nutné Konferencí, či na základě písemné žádosti jakéhokoli smluvního státu, v případě, že prokáže, že žádost je podpořena 2/3 smluvních států.
102"Article 17
2. The Conference of States Parties shall adopt by consensus its rules of procedure at its first session."
103"Article17
3. The Conference of States Parties shall adopt financial rules for itself as well as governing the funding of any subsidiary bodies it may establish as well as financial provisions governing the functioning of the Secretariat. At each ordinary session, it shall adopt a budget for the financial period until the next tordinary session."
11 Závěr
Smlouva zjevně není diskutována v době psaní této práce, neboť získat o ní aktuální informace nebylo vždy jednoduché. Možná tento fakt svědčí i o tom, že Smlouva, sice dlouho diskutovaná a připravovaná, nedostatečně upravuje oblast mezinárodního obchodování se zbraněmi.
Povinnosti, které Smlouva ve svých ustanoveních ukládá, jsou často formulovány nepřesným a nejednoznačným způsobem, což smluvním státům poskytuje možnost je obcházet. Rozsah působnosti Smlouvy není vyčerpávající, navíc, většina z ustanovení nelogicky působí pouze na konvenční zbraně, na které se vztahuje článek 2 odst. 1 Smlouvy, aniž by zohlednila munici a díly a součásti, které jsou přesto ve Smlouvě vymezeny. Ustanovení o provádění jsou stejně nejasné, a přesto, že byl zřízen orgán - Konference smluvních států, který je pověřen revizí implementace Smlouvy, má pravomoc pouze přijmout doporučení.
Z veškerých zdrojů, které jsem byla schopna dohledat, jsem nenašla jedinou zmínku o tom, že by Smlouva měla alespoň nějaké pozitivní dopady na regulaci obchodu. Každoroční monitoring Smlouvy104 analyzuje roční zprávy smluvních států, množství dovozu a vývozu zbraní dle Smlouvy a jejich souvislosti, tedy, zda sedí import do jednoho smluvního státu s exportem z jiného smluvního státu a podobně. Monitoring z roku 2017105 například uvádí, že ve 12 smluvních státech probíhal velmi intenzivní ozbrojený konflikt, v 19 smluvních státech byl zaznamenán konflikt založený na sexuálním násilí. Sice v těchto zemích (Irák, Sýrie, Jemen, Jižní Súdán) nebyly dle ATT Monitoringu z roku 2015 uvedeny žádné transfery zbraní, některé smluvní státy však i přes porušování ustanovení Smlouvy, stále pokračovaly v poskytování zbraní a munice výše zmíněným státům. Jedním ze záměrů autorů smlouvy jistě bylo zamezení nebo alespoň
104 Roční zprávy Sekretariátu Control Arms Coalition, což je mezinárodní aliance nevládních organizací zabývající se mezinárodními kontrolami zbraní, mimojiné i Smlouvou. Roční zprávy jsou dostupné zde: https://attmonitor.org/en/
105 ATT Monitor 2017. Control Arms Secretariat (2017). ISBN 978-1-943930-13-5. Str. 75. Dostupné z: www.armstreatymonitor.org
Smlouva se zdá být vytvořena jako dokument, který má pomoci k regulaci mezinárodního obchodu transparentností. Tato je zmíněna v několika ustanoveních v podobě sdílení informací (čl. 7, 8, 11, 15), tvoření národních kontrolních systémů (čl. 5), podávání zpráv (čl. 13) a uchovávání záznamů (čl. 12). Smlouva předpokládá, že při součinnosti smluvních států budou transfery zbraní průhlednější, a tím budou snáze dohledatelné. Roční zprávy smluvních států totiž logicky odrážejí vývoz a dovoz zbraní. Pokud například Polsko do své roční zprávy uvede pravdivé a vyčerpávající údaje o vývozu zbraní co do počtu a druhu zbraní, měly by se tyto údaje promítnout v ročních zprávách cílových smluvních států, ovšem za předpokladu, že tyto uvedou také pravdivé a vyčerpávající údaje. Nicméně, za rok 2017 roční zprávu odevzdala Sekretariátu méně než polovina ze 75 smluvních států, od kterých byly zprávy očekávány.106 Je otázkou času, zda Smlouva otevře cestu ke zveřejnění transferů zbraní a zda toto zveřejnění omezí ilegální obchodování se zbraněmi.
Z výše uvedeného se může zdát, že příprava a vstup Smlouvy v platnost byla ztráta času, že vznikla další mezinárodní smlouva, která za pár let vejde v zapomnění. Ovšem na druhou stranu, celý dokument vznikl za určitým účelem, z vůle OSN a nevládních organizací, které se snaží bojovat s ilegálním obchodováním se zbraněmi již řadu let. Je tedy třeba doufat, že smluvní státy, které Smlouvu ratifikovaly, projeví stejnou vůli a budou ustanovení Smlouvy dodržovat proto, aby se zlepšila situace na mezinárodním trhu se zbraněmi. Smlouva samotná totiž nemá žádné sankční mechanismy, které by smluvní státy donutily spolupracovat a snažit se ilegální obchod se zbraněmi vymýtit. Jednání, které se může kvalifikovat jako porušení ustanovení Smlouvy, se stejně tak může
106ATT Monitor 2017. Control Arms Secretariat (2017). ISBN 978-1-943930-13-5. s. 22. Dostupné z: www.armstreatymonitor.org
označit za porušení pravidel mezinárodního práva a případné sankce budou uloženy Radou bezpečnosti OSN právě z posledně uvedeného důvodu.
Smlouva je jen jeden z dalších malých kroků k dosažení požadovaného cíle. Otázkou však zůstává, zda se někdy v budoucnu vůbec podaří vytvořit takovou právní úpravu v rámci mezinárodního obchodu se zbraněmi, která by byla všemi státy dodržována a plně respektována.
12 Seznam použitých pramenů
Mezinárodní dokumenty
1. Vídeňská úmluva o smluvním právu
2. United Nations Security Council Resolution 1584, S/RES/1584 (2005)
3. United Nations General Assembly Official Records of the 67th session, 71stplenary meeting.Str. 18
Publikace
1. Anglicko-česká a česko-anglická jazyková příručka NATO; Dr. Svěrák Antonín, Furmánek Jaroslav a spol., ARTOS Praha, 1998.
2. Arms brokers and trafficking to the Colombian paramilitaries, AT Index ACT 30/008/2006.
3. ATT Monitor 2017. Control Arms Secretariat (2017). ISBN 978-1-943930- 13-5. Dostupné z: www.armstreatymonitor.org
4. Blood at the Crossroads: Making the case for a global Arms TradeTreaty. Index: ACT 30/011/2008. Amnesty International Publications (17 September 2008).
5. Brandes, M., “All’s Well That Ends Well” or “Much A do About Nothing”?:A Commentary on the Arms Trade Treaty. Goettingen Journal of International law, Vol. 5, No. 2, str. 399–429. University of Goettingen(2013).
6. Čepelka, Č. PRÁVO MEZINÁRODNÍCH SMLUV. Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vydání, Praha, Karolinum, 1999. 202 s. ISBN 80-7184-970-7
7. Draft Articles on the Law of Treaties with commentaries. Yearbook of the International Law Commission. International Law Commission (2005).
8. General Assembly, Verification in all its aspects, including the role of the United Nations in the field of verification, UN document A/61/2018, 15 August 2007.
9. Holtom, P., Bromley, M. and Simmel, V., Measuring International Arms Transfers. SIPRI Fact Sheet. SIPRI (December 2012).
10. Klučka, J. The Significance of Principles of International Law for Interpretation and Application of International Treaties. In: Bělohlávek, A., J., Rozehnalová, N., Czech Yearbook of International Law. Application and Interpretationof International Treaties, Haag, 2017, s. 145-194, ISBN 978-90-824603-5-3.
11. ONDŘEJ, Jan. Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti.
2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. str. 286. ISBN 978-80-7380-129-8.
12. Parker, S. Implication of States' views on an Arms Trade Treaty. United Nations Institute for Disarmament Research (January 2008).
13. Parker, S., "The Arms Trade Treaty. A Pracrical Guide to National Implementation". Small Arms Survey, Graduate Institute of International and Development Studies, Geneva 2016. ISBN 978-2-940548-28-6
14. TÝČ, Vladimír. Mezinárodní, české a unijní právo mezinárodních smluv.
1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. str. 171. ISBN 978-80-210- 6155-2.
15. The United Nations Disarmament Yearbook, 2001, vol. 26. New York: 2002. Str. 71. ISBN: 92-1-142246-7ISSN: 0252-5607.
16. Violence, Crime and Illegal Arms Trafficking in Colombia, United Nations Office on Drugs and Crime, Bogota, November 2006
17. Wezeman, P. D., Arms Transfers to Syria. In SIPRI Yearbook 2013: Armaments, Disarmament and International Security. Oxford University Press, Oxford (2013).
Články
1. Rayman, N. The Real Newsatthe U. N.: U. S. Signs Arms Trade Treaty. TIME World (26 September 2013). Dostupné z: http://world.time.com/2013/09/26/the-real-news-at-the-u-n-u-s-signs-
arms-trade-treaty/
2. News Release, Drug Enforcement Agency Public Affairs. DEA Investigation Nets International Arms Dealer With Ties to Terrorist Organizations. DEA Public Affairs. 8 June 2007
Judikatura
1. Prosecutor v. Duško Tadić, decision on the Defence Motion for Interlocutory Appeal on Jurisdiction, IT-94-1-AR72, 2 October 1995, para. 94
Elektronické prameny
1. http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/licencni-sprava/cr-se-pripojila- ke-smlouve-o-obchodu-se-zbranemi--141817/
2. https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontr ola_exportu_zbrani/mezinarodni_spoluprace/wassenaarske_ujednani.html
3. https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontr ola_exportu_zbrani/rb_osn_rezoluce/index.html
4. https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontr ola_exportu_zbrani/rb_osn_rezoluce/index.html
5. http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_s tatus.html
6. https://www.unroca.org/categories
7. http://thearmstradetreaty.org
9. Thefinancialvalueofnationalarmsexports, 2001 - 2015, in constant (2015) US$. Dostupné z: https://www.sipri.org/databases/financial-value-global- arms-trade
13 Přílohy
Příloha č. 1
Seznam smluvních států Smlouvy ke dni 24. 10. 2018, dostupné z: https://www.un.org/disarmament/convarms/arms-trade-treaty-2/