Bezpečnostní management v regionech

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS

Bezpečnostní management v regionech

Veřejnoprávní smlouvy

Bakalářská práce

Autor: Xxxxxxx Xxxxxxxx

Vedoucí práce: XXXx. Xxxx Xxxxxx, Ph.D.

2020

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Švihově dne 20.4.2020 Xxxxxxx Xxxxxxxx

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat mému vedoucímu XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxx, Ph.D., nejen za jeho odborné znalosti v oblasti práva, ale i za trpělivý a vstřícný přístup a za poskytnutou volnost při psaní bakalářské práce. Velké dík patří mé rodině a blízkým, kteří mi poskytovali podporu a dále vyučujícím vysoké školy Ambis., kteří mě v průběhu studia učili a motivovali.

Anotace:

Bakalářská práce se po celou dobu zabývá charakteristikou veřejnoprávních smluv, popisuje historii a dělení smluv a zaměřuje se na nejčastější vybrané typy veřejnoprávních smluv, subordinačních smluv a smluv soukromoprávních.

Na závěr bude vysvětleno pozorování se zahraniční úpravou, zejména úpravu

s Německem, Rakouskem a Švýcarskem.

Klíčová slova:

Veřejnoprávní smlouvy, právní úprava, správní řád, zákon zahraniční úprava

Annotation:

The whole bachelor thesis describes the public-law contracts, history and the division of contracts and mainly focuses on the most common types of public law contracts, subordinate contracts and private law contracts.

The observation with the foreign adjustment, mainly with Germany, Austria and Switzerland, is explained in the end of the thesis.

Key words:

Public law contracts, law adjustment, administrative procedure, foreign adjustment law

Obsah

1. Úvod 6

2. Veřejnoprávní smlouvy 7

2.1. Požadavky na obsah veřejnoprávních smluv 7

2.1.1. Smluvní charakter 7

2.1.2. Výjimkou je správní řád 8

2.1.3. Soulad se zákonem 8

2.1.4. Xxxxxx s veřejným právem 8

2.1.5. Závaznost 9

2.2. Dělení veřejnoprávních smluv 9

3. Historie veřejnoprávních smluv 11

3.1. Období do roku 1948 11

3.2. Období od roku 1948 do roku 1989 12

3.3. Období od roku 1989 do roku 2006 13

3.4. Období od roku 2006 do současnosti 14

4. Procesně právní úprava veřejnoprávních smluv 15

4.1. Uzavírání veřejnoprávních smluv 15

4.2. Návrh na uzavření smlouvy 16

4.3. Změna veřejnoprávních smluv 17

4.4. Výpověď veřejnoprávních smluv 18

4.5. Zrušení veřejnoprávních smluv 18

5. Procesně právní úprava soukromoprávních smluv 20

5.1. Uzavírání smlouvy 20

5.2. Nabídka 21

5.3. Akceptace 21

5.4. Zánik smlouvy 22

6. Vybrané typy veřejnoprávních smluv 25

6.1. Pronájem obecní policie 25

6.2. Veřejnoprávní smlouva o výkonu přenesené působnosti 26

6.3. Veřejnoprávní smlouva o sloučení obcí a VS o připojení obce 27

6.4. VS o poskytnutí strážníků pro období krizového stavu 28

7. Vybrané typy subordinačních smluv 29

7.1. VS subordinační podle zákona o zaměstnanosti 29

7.2. VS o zřízení nebo vymezení chráněného pracovního místa 30

7.3. VS o zabezpečení pracovní rehabilitace 31

7.4. VS o vytváření veřejně prospěšných pracovních míst 32

8. Vybrané typy soukromoprávních smluv 33

8.1. Kupní smlouva 33

8.1.1. Koupě movité věci 34

8.1.2. Koupě nemovité věci 35

8.2. Nájemní smlouva 36

8.2.1. Obecný nájem 38

8.2.2. Nájem prostoru sloužícího podnikání 40

8.2.3. Podnikatelský pronájem věcí movitých 41

8.2.4. Nájem dopravního prostředku 42

9. Porovnání se zahraniční úpravou 43

9.1. Porovnání se zahraniční úpravou – Německo 43

9.2. Porovnání se zahraniční úpravou – Rakousko 44

9.3. Porovnání se zahraniční úpravou – Švýcarsko 44

10. Závěr 46

11. Použitá literatura 48

Úvod

Plán, který je určený pro tuto bakalářskou práci je vyobrazit postup vzniku, zániku, či změny veřejnoprávních smluv, ale také popsat jejich historii, úpravu veřejnoprávních smluv jako takových či úpravu soukromoprávních smluv.

Dalším záměrem je poukázat na vybrané typy smluv, s kterými se lze běžně setkat a poukázat na jejich obsah. V mnoha literaturách se nelze setkat s takovou, která by obsahovala pouze veřejnoprávní smlouvy. V mnoha knihách či učebnicích přesto byly tyto smlouvy obsaženy. Ohledně tohoto tématu nesmí chybět zákony. Je až s podivem, jak širokou škálu veřejnoprávních smluv může Česká republika nabídnout.

V úvodu bakalářské práce bude uvedeno vysvětlení veřejnoprávních smluv, jejich požadavky na obsah a dále také dělení veřejnoprávních smluv.

V dalších podkapitolách se nachází historie smluv. Přesněji období do roku 1948, období od roku 1948 do roku 1898, období od roku 1989 do roku 2006 a období od roku 2006 do současnosti.

Dále bude uvedena procesně právní úprava těchto smluv. Uzavírání, návrh na uzavření, změna, výpověď a zrušení těchto smluv. Následující kapitola se zcela věnuje vybranými veřejnoprávními smlouvami. Zejména takovými, které jsou běžné a relativně časté. Jde například o veřejnoprávní smlouvu, jejíž obsahem je pronájem obecní policie jiné obci nebo smlouva o výkonu přenesené působnosti atd. V bakalářské práci budou vybrány jak subordinační smlouvy, jako je například veřejnoprávní smlouva subordinační podle zákona o zaměstnanosti, veřejnoprávní smlouva o zřízení nebo vymezení chráněného pracovního místa apod., tak i smlouvy soukromoprávní a vybrané typy, které se také vyskytují ve veřejném právu. V neposlední řadě bude v bakalářské práci vymezeno porovnání se zahraniční úpravou.

Na závěr bude vše shrnuto a vysvětleny další podstatné okolnosti týkající se

těchto smluv a použitá literatura, která bakalářskou práci inspirovala.

2. Veřejnoprávní smlouvy

Vedle vydávání správních aktů mají významnou roli ve správní činnosti veřejnoprávní smlouvy. Tyto veřejnoprávní smlouvy byly u nás doposud uzavírány jen ojediněle, v posledních letech jsou však velice závažné a začínají nabývat hodnoty a významu.

Pojem „veřejnoprávní smlouva“ byl dříve kompenzován pojmem Dohoda správně správního charakteru. Samotný koncept veřejnoprávní smlouva byl vymezen až správním řádem. Institut veřejnoprávních smluv zakotvuje správní řád v §159 až 170 SpŘ.

„159§ (1) Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.

(2) Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.

(3) Uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.

(4) Veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného obsahu.“ 1

Účinky veřejnoprávní smlouvy jsou vždy konstitutivní. Jak již bylo řečeno, právní úprava obsažená ve správním řádu je svou povahou hmotněprávní, ale svým způsobem i úpravou precesní – upravuje proces uzavírání veřejnoprávních smluv, postup při jejich změnách a rušení, postup správních orgánů při přezkoumávání souladu veřejnoprávních smluv s právními předpisy. Ryze hmotněprávní otázky, s určitými výjimkami, pak subsidiárně řeší občanský zákoník a to v souladu s ustanovením §170 SpŘ. 2

2.1 Požadavky na obsah veřejnoprávních smluv

2.1.1 Smluvní charakter

Při uzavírání libovolné smlouvy, mezi které patří i již zmiňované veřejnoprávní, vždy tvoří dvou či vícestranné právní jednání spočívající na nezávislých, volných, svobodných a významově stejných či shodných vyjádření smluvních stran. Je teda zřejmé, pokud subjekty uzavírají veřejnoprávní smlouvu, jsou si dané subjekty rovny. Smlouvy nemají žádný nařizovací charakter, jelikož při tomto působení nepoužívají orgány veřejné správy pozici a to

1 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

2 XXXXXXXXXX, Xxxx, Stavební zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Xxxx, 2013, xix, 880 x.

Xxxxxxx edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-492-6. Str. 299

buď vrchnostenskou nebo autoritativní. Může jít například o kupní smlouvy, kde je zřejmé, že

strany si v této smlouvě budou rovny a není zde žádný nadřízený či podřízený subjekt.

2.1.2 Výjimkou je správní řád

„§160 (1) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.

(2) Jednání za stát upravují zvláštní zákony.

(3) Správní orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve vzájemných vztazích nebo ve vztazích s jinými orgány veřejné moci, popřípadě s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této části obdobně.

(4) Spory z dohod uzavřených podle odstavce 3 řeší správní orgán nejblíže společně nadřízený správním orgánům, jež jsou smluvními stranami. Není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízeného těmto správním orgánům.

(5) Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, mohou osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem.“ 3

2.1.3 Soulad se zákonem

Pokud nastane uzavírání smluv, jsou subjekty vázány zákonem. Podmínky či výhrady pro uzavření, změnu či zánik veřejnoprávní smlouvy jsou zřízeny správním řádem. Zvláštní zákony mohou nařídit další výhrady či podmínky. Tyto podmínky se obvykle týkají minimálního obsahu smlouvy. Může nastat neplatnost smlouvy, pokud dojde k nedodržení těchto pravidel.

2.1.4 Soulad s veřejným právem

Účelem uzavírání veřejnoprávní smlouvy je zajistit plnění veřejných povinností. Tyhle

smlouvy se mohou týkat jak výkonu státní správy, tak samosprávy. S takovými smlouvami se

3 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

lze často setkat i v praxi. V takových smlouvách je například přenášena pravomoc, dále řešen odvoz komunálního odpadu, vedení úřední desky dálkovým způsobem ale také péče o životní prostředí či vytváření pracovních míst. Smlouvy musí být vždy v souladu s veřejným právem a musí dodržovat určité podmínky a pravidla. Musí být přijatelné, dodržovat určitá práva a povinnosti a musí být v souladu se zákonem.

2.1.5 Závaznost

Smluvním stranám mohou vznikat, měnit či rušit určitá práva a povinnosti. Tyto okolnosti nastávají na základě uzavření smlouvy. Pokud smluvní strany poruší povinnosti smlouvy, upravuje je zákon. Případné spory se řeší v tzv. sporném řízení.

Jendou ze stran je zpravidla orgán veřejné správy. Nejčastějšími veřejnoprávními smlouvami jsou právě takové smlouvy, kdy jedna smluvní strana je orgán veřejné moci.4

2.2 Dělení veřejnoprávních smluv

1. Smlouvy koordinační

V těchto smlouvách jsou orgány veřejné moci jako smluvní strany. Smlouvy působí

v oblasti územní samosprávy a při výkonu státní správy.

Při výkonu své samostatné působnosti mohou obce spolupracovat. Nejčastěji obce spolupracují při plnění konkrétního úkolu. Úkolem může být například dohoda o změně hranic obce, dohoda o sloučení obcí, dohoda o připojení obce k jiné obci či smlouvy o zakládání dobrovolného svazku obcí. Tyto smlouvy upravuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích.

Další koordinační smlouvu, kterou obce v rámci své samostatné působnosti mohou uzavřít, je taková veřejnoprávní smlouva, kde obec chce zřídit obecní policii. Takovou smlouvu může obec uzavřít, pokud již nezřídila obecní policii s obcí, která si již obecní policii zřídila. Platí zde podmínka, že se obce vyskytují ve vyšším územně samosprávném celku. Výše uvedená smlouva se uzavírá podle zákona č.553/1991 Sb., o obecní policii.

Xxxxx veřejnoprávní smlouvu koordinační, kde bude předmětem výkon přenesené působnosti obcí, je možno uzavřít pouze se souhlasem nadřízeného správního orgánu, tedy krajského úřadu. Pokud se bude jednat o smlouvu, kde předmětem bude výkon přenesené působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, bude potřeba souhlas Ministerstva vnitra.

4 XXXXXXXXXX, Xxx a Xxxxxx XXXXX. Správní právo hmotné: obecná část. 3. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2019. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-353-7. Str. 104

2. Smlouvy subordinační

U subordinačních smluv je jednou ze smluvních stran orgán veřejné správy a druhou stranou soukromá fyzická nebo právnická osoba.

Příkladem těchto smluv jsou například smlouvy, podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti – dohoda o zabezpečení pracovní neschopnosti, dohoda o zřízení společensky účelného pracovního místa a řada dalších dohod. Takové smlouvy se uzavírají písemně mezi úřadem práce a zaměstnavatelem či uchazečem o zaměstnání.

Dále může jít o smlouvy podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kde jednou smluvní stranou jsou orgány ochrany přírody a krajiny a druhou smluvní stranou je vlastník, který například chce zřídit přírodní rezervaci, nebo se může jednat o ochranu přírodních památek a památných stromů. Těchto ochránců přírody a krajiny je na světě mnoho, ale přesto tyhle smlouvy nejsou nejčastějšími.

Pokud nedojde k uzavření dohody, může správní úřad rozhodnutí vydat.5

3. Smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu veřejných subjektivních práv a povinností Účastníci správního řízení mají možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu o převodu nebo

způsobu výkonu jejich práv nebo povinností. Podmínkou je to, že to nevylučuje povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Ustanovení správního řádu nelze použít tam, kde převoditelnost veřejného subjektivního práva bude explicitně vyloučena zvláštním zákonem nebo to ze zákonné úpravy bude vyplývat. Předpokladem uzavření takovéto smlouvy je existence výslovného zákonného zmocnění a vyžaduje se souhlas správního orgánu, který posoudí zákonnost smlouvy a její soulad s veřejným zájmem. Věcnou příslušnost správního orgánu k udělení souhlasu bude zřejmě upravovat zvláštní zákon, který bude současně upravovat konkrétní veřejnoprávní smlouvu. 6

4. Soukromoprávní smlouvy

O smlouvy jsou nejčastějšími smlouvami v soukromém právu, ale mohou se vyskytovat i ve veřejném právu. Tyto smlouvy vznikají na základě nějakých závazků, které chtějí smluvní strany mezi sebou uzavřít. Tyto závazky upravuje občanský zákoník, zákonem č. 89/2012 Sb. Jedná se zde například o kupní smlouvu, darovací smlouvu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, pojistnou smlouvu atd. V následujících kapitolách bude hlouběji rozvinuta smlouva kupní a smlouva nájemní, jejich podstatné a nepodstatné náležitosti, popřípadě jejich doplňky.

5 XXXXXXXXXX, Xxx a Xxxxxx XXXXX. Správní právo hmotné: obecná část. 3. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2019. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-353-7. Str. 106

6 XXXXXXXXXX, Xxx a Xxxxxx XXXXX. Správní právo hmotné: obecná část. 3. aktualizované vydání. Praha:

Leges, 2019. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-353-7. Str. 106

Tyto smlouvy patří mezi nejčastější obecné smlouvy. Ve většině případech zde musí zasáhnout orgán veřejné správy. Pokud se změní obsah smlouvy, či nebude uzavřena do jednoho měsíce, může orgán veřejné správy rozhodnout o její platnosti nebo smlouvu zamítnout.

Je možné také uzavřít smlouvu, která nepatří mezi standartní obecné smlouvy a není výslovně upravena v žádném zákoně. Takové smlouvy se nazývají smlouvy nepojmenované. Smlouvy nepojmenované fungují na stejném principu jako smlouvy obecné (typické). Mají také podstatné a nepodstatné náležitosti a obsahem smlouvy se smluvní strany vážou k vzájemnému závazku zřízeného mezi sebou.

3. Historie veřejnoprávních smluv

3.1 Období do roku 1948

Do roku 1948 neexistovala regulérní úprava veřejnoprávních smluv, která by byla alespoň přibližně podobná té současné, přesto se v některých zvláštních zákonech vyskytovaly jejich hmotněprávní úpravy.

Nejúplnější pojednání, které se vztahuje k otázkám veřejnoprávních smluv, jejich třídění a předměty těchto smluv, podává X. Xxxxxx. Podle něj se veřejnoprávní smlouvy dělili podle toho, mezi kým byly uzavřené. Vymezil tři druhy veřejnoprávních smluv. Mezi ně patří smlouvy, které byly uzavírané mezi soukromými osobami nebo například mezi státem a občanem. Ale také smlouvy, které byly uzavírány mezi veřejnoprávními svazy. Přesněji tyto smlouvy uzavírané mezi veřejnoprávními svazy pojímal tentýž autor z širšího hlediska. A to na základě stávající právní úpravy v § 160 SpŘ, kde se tyto smlouvy označují jako koordinační a dříve tvořily smlouvy uzavírané mezi svazy pouze jejich výseč.

Další důležitou věcí, která se nesmí opomenout je, že již v období monarchie byly typické smlouvy o společném výkonu působnosti na úrovni obcí, přesněji v článku VII zákona č. 18/1862 ř. z.

Tento zákon nebyl jediný, kterým se tvořilo obecní zřízení. Šlo tedy o různá zřízení a to například o české zřízení obecní č. 7/1864 čes. z. z., moravské zřízení obecní č. 4/1864 mor. z.

z. a slezské zřízení obecní č. 17/1863 slez. z. z. Mezi těmito zřízeními byly pouze minimální rozdíly.7

Podle jeho § 93 v rámci jednoho okresu se mohly obce spojit a to na základě společné správy, a to jak v působnosti přenesené, tak i samostatné. Nejen, že se obce mohly spojit na

7 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 13

základě společné správy, ale také proto, aby společně vedly pamětní knihy obecní a to za účelem projevu samostatné působnosti. Společná pamětní knihovna měla povahu ústavu a to bez právní osobnosti. V těchto smlouvách mohly být také hlavním účelem vodovody, respektive udržování skupinových vodovodů. V tomto případě by se jednalo o právnickou osobu s nabývání právem a vzájemně se zavazovat tomuto obsahu smlouvy.

Dalším příkladem veřejnoprávních svazů mohly být smlouvy, kde hlavní bodem smlouvy byla změna hranic obcí nebo naopak jejich slučování. Všechny tyto smlouvy či ustanovení však platily pouze do 9. 5. 1948. V tento den byla přijata nová ústava.

3.2 Období od roku 1948 do roku 1989

V následujících čtyřiceti letech na našem území neexistovali žádné subjekty veřejné správy kromě státu. Bylo téměř nereálné, aby se uzavíraly veřejnoprávní smlouvy, jak je tomu dnes. Veřejnoprávní smlouvy se uzavíraly pouze ojediněle, přičemž jeden ze subjektů byl stát a druhým subjektem byla družstevní či jiná společenská organizace. Platilo zde však stejné pravidlo. pokud se chtěla uzavřít taková smlouva, musel to tak stanovit správní řád.

Tyto družstva či společenské organizace byly velice svéráznými a individuálními subjekty pro veřejnou správu co se týče jejich postavení a vztahů ke státním orgánům. Veřejnoprávní korporace byly oproti tomu zaniklé a na společenské organizace se postupem času přenášely i různé agendy, které spadaly do správní správy.

Od roku 1948 do roku 1989 byly veřejnoprávní smlouvy v mnoha případech opomíjeny. V roce 1979 však X. Xxxxxxxxx publikoval svou stať ve Správním právu. Byla to první a možná jediná stať, která se v roce 1979 vydala a byly zde pojmenované a přesněji nazvané některé veřejnoprávní smlouvy. Do té doby veřejnoprávní smlouvy byly velkou problematikou a nebyly o nich významné publikace.

Přesto pár příkladů smluv z této doby existuje. Jde především o smlouvu, kde jednou smluvní stranou je národní výbor a druhou smluvní stranou je například právě zmiňované družstvo či společenská organizace. Xxxxx jít také o smlouvu, kde národní výbor byl jedním subjektem a jiný národní výbor byl druhým subjektem. Tyto smlouvy mohly být uzavírány pouze tehdy, pokud obsahem smlouvy bylo vzájemné plnění úkolů či společné používání prostředků.

Další důležitou zmínkou, která mohla nastat v této době, bylo zaručení míst pro děti ve školním zařízením. Respektive děti, jejichž rodiče nepracovali v žádném družstevním či

závodním zařízení, ale pracovali pro určité socialistické organizace, mohl národní výbor zajistit určitý počet míst pro ně, v právě již zmiňovaném školním zařízení.

Jinou, přesto velice důležitou veřejnoprávní smlouvou bylo povolení stavby či opatření. V tomto případě šlo o stavby, které se měly vyskytovat na více území krajů. Okresní národní výbory se poté dohodly, který z nich vydá povolení k těmto stavbám či povolení zamítne. Prakticky šlo o veřejnoprávní smlouvy v rámci státu. Nešlo zde o klasické povolení stavby určité fyzické osoby, jako je tomu dnes. Všechny tyto smlouvy či nařízení opět musely dodržovat požadavky a podmínky zákonu.8

3.3 Období od roku 1989 do roku 2006

Ještě do roku 1989 měly národní výbory důležitou roli. Označovaly se jako orgány státní správy. Vše se však změnilo po roce 1989, kdy národní výbory byly zrušeny a došlo k obnovení územní samosprávy. Velkým jádrem těchto změn bylo přijetí ústavního zákona, respektive ústavního zákona č. 294/1990 Sb. Tento zákon je specifický tím, že díky němu se obměňuje a celkově doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb.

V těchto zákonech nastaly změny ohledně obcích. Jelikož na tyto zákony navázal další zákon č.367/1990 Sb., mohly obce uzavírat mezi sebou smlouvy, jejichž obsahem bylo sloučení daných obcí či zabezpečení výkonu přenesené působnosti. Opět se tyto smlouvy musely řídit daným zákonem. K tomuto vyrozumění se přidala další dohoda, která přistoupila na to, aby se obce mohly rozhodnout o změně svých hranic.

Od roku 1998 vznikali nové a nové ustanovení, které se týkaly nejen obcí, ale například i obecní policie. Obce, které byly stavebním úřadem mohly uzavřít dohodu s jinou obcí, že budou vykonávat svou působnost i pro ni. Nicméně se tyto dohody uzavíraly pouze se souhlasem okresního úřadu.

Ohledně obecní policie, stanovil zákon tak, že pokud obce nemá zřízenou svou obecní policii, může uzavřít smlouvu s obcí, která obecní policii zřídila. V tomto případě bude obsahem smlouvy plnění úkolů obecní policie obce, která zřídila obecní policii pro obci, která obecní policii nezřídila.

V tomto období se právní věda začala více a podrobněji zabývat veřejnoprávním smlouvám. Neposkytovala pouze smysl těchto smluv, ale přímo se věnovala jejich vznikem, změnou či rušením. Zpočátku návrh zákona o veřejnoprávních smlouvách pro výkon státní

8 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 15

správy, který projednávala vláda a následně předložila Poslanecké sněmovně, nebyl schválen. To způsobilo nutnou úpravu veřejnoprávních smluv v zákonu o obcích, přesněji úpravu v jejich uzavírání. V tomto návrhu se také objevovala dohoda o smíru mezi účastníky sporného řízení. Za pozornost stojí, že nepřijatý návrh, se od toho současného nijak zvlášť neliší. Ať už svým pojetím či obsahem.

Český zákonodárce se nechal inspirovat podnětem v německém zákonu, který však stanovil, že ve veřejnoprávních smlouvách se může každá ze smluvních stran podřídit výkonu povinnosti a má svá vlastní práva. Toto však platilo pouze u veřejnoprávních smluv subordinačních. Smysl těchto subordinačních smluv je v tom, že smlouva může nahradit jakékoliv správní rozhodnutí a nemusí se řídit zvláštním zákonem.9

3.4 Období od roku 2006 do současnosti

Důležitější význam mělo další volební období Poslanecké sněmovny, kdy vláda opět podala návrh správního řádu o veřejnoprávních smlouvách a i přes malé neshody a peripetie byla již úspěšná a návrh byl schválen. Předtím zde byla pouze provizorní obecná úprava těchto veřejnoprávních smluv a ta byla po schválení již zmiňovaného návrhu nahrazena v novém správním řádu, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, přesněji pod zákonem č. 500/2004 Sb. Dne 1. ledna 2006 došlo ke změnám ve správním řádu a to konkrétně v zákonech § 66d a § 66e, které se úplně zrušily. Další změnou bylo zrušení textu § 66c a nahrazení novým zápisem, který stanovil, že veřejnoprávní smlouvy se budou uzavírat podle správního řádu, ale jen v případě, pokud tak stanoví zákon. Před rokem 2006 zde nebyla žádná úprava, která by vysvětlovala základní náležitosti veřejnoprávních smluv, natož jejich uzavírání, změnu, zrušení či jednotlivé druhy smluv.10

„Část pátá (§ 159 až § 170) správního řádu tak dopadá na veškeré veřejnoprávní smlouvy, se kterými se můžeme v našem právním řádu setkat,

a vytváří společný základ tohoto institutu (zejména v oblasti procedurální) pro

9 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 16

10 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 17

celou oblast veřejné správy.“ 11

4. Procesně právní úprava veřejnoprávních smluv

4.1 Uzavírání veřejnoprávních smluv

Veřejnoprávní smlouvy se uzavírají na podobném principu jako smlouvy soukromoprávní. U veřejnoprávních smluv však není tak rozsáhlá a široká smluvní volnost jako právě u soukromoprávních smluv. Liší se i v mnoha dalších postupech či zákonech.

Odlišnosti, kterými se uzavírají veřejnoprávní smlouvy od soukromoprávních, jsou například v tom, že tyto smlouvy mají povinnost se uzavírat písemně či alespoň v jedné z těchto listin musí být obsaženy všechny zúčastněné strany. Může vzniknout situace, kdy k uzavření veřejnoprávní smlouvy je podle zákona potřeba souhlas správního orgánu, potom taková smlouva bude uzavřena v den, kdy k souhlasu došlo a nabude tak právní moci. Další odlišností může být například ta, že veřejnoprávní smlouvy musí obsahovat určitá ustanovení a musí se řídit určitými zásadami a pravidly, tak jako je to u soukromoprávních smluv. Pokud však dojde k oddálení těchto ustanovení či zásad, budou soukromoprávní smlouvy prohlášené jako neplatné.

Jak už bylo několikrát zmíněno v předchozích kapitolách, všechny smlouvy ať už veřejnoprávní či soukromoprávní, se musí řídit určitými zásadami a ustanoveními. Každá smlouva se musí řídit správním řádem, který určuje správný obsahový postup či soulad s veřejným zájmem. Nejde opomenout i zvláštní zákon, kterým se řídí smlouvy, jejichž obsahovým prvkem je výkon státní správy. Pokud se sjednají takovéto smlouvy, zvláštní zákon stanoví, zda tyto smlouvy lze uzavřít či nikoliv. Podmínkou je zde ještě souhlas nadřízeného správního orgánu.

Tato úprava je ve správním řádu zakotvena:

„§161 (1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může správní orgán uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, a to i namísto vydání rozhodnutí.“

Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3. Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob (§ 168). 12

11 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

12 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

Účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3 se rozumí osoby, o kterých to stanových zvláštní zákon, či osoby, které jsou ukřivděné z rozhodnutí odrážejícího se z jejich práv a povinností.

Mimo obecných podstat pro všechny veřejnoprávní smlouvy, které jsou obsaženy ve správním řádu, lépe řečeno ve své páté části, lze také dohledat velké množství totožných komponentů při zavírání veřejnoprávních smluv v občanském zákoníku. Tyto prvky jsou z velké části shodné, ale najde se pár odlišností. Jednou z hlavních rozdílností je, že není možné se od dané právní úpravy odchýlit, čemuž se také říká kogentní forma a další rozdílností je pravidlo písemného uzavření.

Dalším faktem, který již byl také zmíněn je ten, aby všechny smluvní strany byly na totéž listině. Smluvní strany mají stejná práva a povinnosti a platí pro ně stejná ustanovení, která jsou obsažena ve správním řádu. Správní řád také obsahuje podmínky pro uzavření veřejnoprávních smluv jejichž obsahem je výkon státní správy, avšak takové smlouvy mohou být uzavřeny pouze tehdy, stanoví tak zvláštní zákon a se souhlasem nadřízeného správního orgánu. Pokud nastane situace, kdy zvláštní zákon stanoví uzavření veřejnoprávní smlouvy jejíž obsahem je výkon státní správy, ale nadřízený správní orgán souhlas nevydá, smlouvu neleze uzavřít. Souhlas nadřízeného správního orgánu není potřeba za okolnosti, je-li předmětem smlouvy výkon samostatné působnosti územně samosprávních celků. U subordinačních smluv se smlouvy uzavírají podle podmínek, které je nutno splnit a které jsou obsaženy ve zvláštním zákoně a také je zapotřebí souhlas všech osob, kterých se daná smlouva týká.

4.2 Návrh na uzavření smlouvy

Návrh smlouvy je v podstatě projev vůle, kde jedna smluvní strana konkrétně navrhne uzavření určité smlouvy druhé nebo více smluvním stranám. Tyto smlouvy musí být uzavírány písemnou formou. Z obsahu smlouvy musí být zřetelně jasné, kdo smlouvu navrhuje a kdo má být vázán.

Správní řád tento Návrh na uzavření smlouvy definuje následovně:

„(1) Projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření

veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření veřejnoprávní smlouvy (dále jen "návrh smlouvy"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo návrh činí (dále jen "navrhovatel smlouvy"), být jím v případě jeho přijetí vázán.“ 13

13 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

V návrhu musí být značně vymezena lhůta trvání návrhu, po jejímž uplynutí návrh jako takový zanikne. Návrh může zaniknout i před uplynutím lhůty v případě, že došlo již k přijetí návrhu jinou stranou. Návrh smlouvy lze zrušit, ale pouze tehdy, kdy navrhovatel projeví zájem o zrušení návrhu osobě, které je určen. Takové zrušení má navrhovatel povinnost oznámit osobě, které je návrh určen ještě před nebo současně s návrhem smlouvy.

Uzavření smlouvy nastává v okamžiku, kdy vznikne poslední podpis všech smluvních stran. Tato situace však platí pouze tehdy, kdy podepisují všechny strany najednou. V odlišných případech se smlouva uzavře až tehdy, kdy návrh byl poslán smluvní straně, která jej svým podpisem schválila a zpětně poslala navrhovateli. V okamžik, kdy navrhovateli byl dodán tento návrh, smlouva může být uzavřena.

U veřejnoprávních smluv, kde je podnětem výkon státní správy, je zapotřebí k uzavření takové smlouvy souhlas nadřízeného správního orgánu. V okamžiku, kdy souhlas nadřízeného správního orgánu nabude plné moci, je možné uzavřít smlouvu.

4.3 Změna veřejnoprávních smluv

Pokud vznikne situace, kdy určitá smluvní strana chce pozměnit obsah smlouvy, je to možné pouze písemnou formou. Veřejnoprávní smlouvy u nichž je předmětem obsahu výkon státní správy, je potřeba ke změně této smlouvy souhlasu správního orgánu. Pokud vzniká veřejnoprávní smlouva mezi třemi smluvními stranami, z níž jedna smluvní strana chce obsah smlouvy změnit, lze to v případě až po souhlasu třetí osoby.

Téměř každá veřejnoprávní smlouva má svou předepsanou formu, která obsahuje i tzv. dodatek. Právě v tomto dodatku se smluvní strany dohodnou, či budou chtít ve smlouvě něco změnit. Veřejnoprávní smlouvy, které potřebují k uzavření smlouvy souhlas správního orgánu, se neobejdou bez tohoto souhlasu ani u změny smlouvy.

Téměř totožně je to u veřejnoprávních smluv, u kterých zvláštní zákon stanoví, že k jejich uzavření je potřeba souhlasu správního orgánu, až v den, kdy tento souhlas nabude právní moci, je možno tuto smlouvu změnit. Pokud taková situace nastane a veřejnoprávní smlouva, která vyžaduje změny ve svém obsahu, souhlas správního orgánu získá, je nezbytně nutné, aby správní orgán zveřejnil tuto veřejnoprávní smlouvu na úřední desce. Zde je brána v potaz už změněná veřejnoprávní smlouva.

4.4 Výpověď veřejnoprávních smluv

Veřejnoprávní smlouva musí být vyhotovena písemnou formou a s tím je spojena i výpověď veřejnoprávní smlouvy. Vypovědět smlouvu lze pouze tehdy, pokud se na tom smluvní strany shodnou a tato výpověď musí být obsažena ve smlouvě. Rovněž musí být s výpovědí vymezena výpovědní lhůta.

Pokud výpovědní lhůta nebude vymezena ve smlouvě, musí se nejprve změnit obsah smlouvy dodatkem, který bude sdělovat dobu výpovědní lhůty a následně smluvní strany délku lhůty doplní do smlouvy. Jestliže tato změna s dodatkem doby výpovědní lhůty nebude sjednána smluvními stranami, smlouva bude pouze zrušena, nikoli vypovězena.

Smlouvy, které při jejich uzavření potřebují souhlas nadřízeného správního orgánu, nepotřebují tento souhlas při výpovědi. Výpověď podává pouze jedna ze stran, tudíž jde o jednostranný právní úkon, a proto v tomto případě není potřeba souhlasu nadřízeného správního orgánu. Ustanovení, ve kterém je opodstatněn předchozí odstavec, je obsaženo ve správním řádu.

Výpověď je tedy jednostranným právním úkonem, což znamená, že výpověď podává pouze jedna ze smluvních stran a ostatní strany veřejnoprávní smlouvy nemají v tomto případě součinnost s tímto návrhem. Může nastat situace, kdy smluvní strana bude přesvědčena o tom, že výpověď nesplňuje podmínky stanovené zákonem. V okamžiku, kdy nastane taková situace, smluvní strana má právo, obrátit se na příslušný orgán a zde podat návrh na zahájení sporného řízení. Ve sporném řízení se bude jednat o podané výpovědi, zda splňuje podmínky stanovené zákonem a zda v tomto případě bylo vůbec možné výpověď podat. Pokud soud rozhodne tak, že výpověď nesplňuje stanovené podmínky, veřejnoprávní smlouva bude stále trvat.14

4.5 Zrušení veřejnoprávní smlouvy

Zrušení veřejnoprávní smlouvy upravuje zákon. Zrušit smlouvu lze z několika důvodů, které jsou rovněž obsaženy v zákoně:

„a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,

b) změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,

c) jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními předpisy,

14 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 63

d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo

e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání veřejnoprávní smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní smlouvu neuzavřela.“ 15

Dříve bylo možné zrušit veřejnoprávní smlouvu na základě všech smluvních stran. Pokud se všechny zúčastněné smluvní strany dohodly na zrušení smlouvy, poté zahájil příslušný správní orgán řízení. O zrušení smlouvy rozhodovaly různé orgány. Například Ministerstvo vnitra, správní orgán, příslušný krajský úřad a správní orgán, který udělil souhlas při uzavírání některé veřejnoprávní smlouvy. Správní orgán následně posoudí, zda zákonné důvody jsou natolik dostačující, aby veřejnoprávní smlouva mohla být zrušena.

Důvody, které již byly zmíněny, poukazují na zrušení smlouvy v případě, kdy je narušena ochrana veřejného zájmu.

Dalším důvodem pro zrušení smlouvy může být skutečnost, která trvala v době veřejnoprávní smlouvy, ale smluvním stranám nebyla žádným způsobem známa. Smluvní strany mohou na takovou skutečnost poukázat a sdělit příslušnému orgánu, že pokud by o takové skutečnosti byly informované, nikdy by konkrétní smlouva nebyla uzavřena. Podmínkou pro smluvní strany je taková, že určitou skutečnost musí prokázat.

Příkladem pro tuhle situaci je smlouva, ve které vznikne závazek mezi obcemi na základě trestných činů a přenesené obecní policie ČR. První obec (smluvní strana), která má nízkou kriminalitu a jsou zde spáchány jen minimální přestupky rozhodne, že pro takovou obec nemá smysl dál využívat obecní polici a zřizovat nové pracovní místo, a tak činnost obecní policii přenese na druhou obec. Druhá smluvní strana (obec) tuto obecní polici převezme a následně vykonává a plní závazky obsažené ve veřejnoprávní smlouvě. Pokud ve však v první obci počet spáchaných trestných činů rapidně navýší, smlouva může být zrušena, jelikož vysoký nárůst trestných činů změnil podmínky smlouvy a druhá smluvní strana nemůže dále spravedlivě pokračovat v plnění závazků.

Veřejnoprávní smlouvu lze zrušit i z jiných důvodů, které nejsou obsaženy v zákoně. Podmínkou však je, aby tyto důvody byly zcela jasně prokazatelné a aby smluvní strana, která tyto důvody prokazuje, měla konkrétní a zřetelné důkazy. Tyto situace jsou velmi těžké jak pro správní orgány, tak i pro ostatní orgány veřejné správy. Zrušení veřejnoprávních smluv z jiných než zákonných důvodu je velice obtížné na řízení.

15 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

Vedle zrušení v přezkumném řízení upravuje správní řád poněkud překvapivě již pouze další dva způsoby zániku veřejnoprávní smlouvy, a to v § 166 odst. 2 její výpověď a v § 167 zrušení.16

5. Procesně právní úprava soukromoprávních smluv

Soukromoprávní smlouvy prakticky patří také mezi veřejnoprávní smlouvy a jsou to nejpoužívanější smlouvy v praxi. Existuje mnoho typů těchto smluv. Obecné smlouvy mohou vznikat mezi právnickou a fyzickou osobou, ale také pouze mezi fyzickými osobami. U veřejnoprávních smluv se musí dbát na požadavky k jejich uzavírání, které jsou obsaženy v zákoně, na rozdíl od smluv obecných, u kterých si obsah smlouvy zřizují svobodně smluvní strany sami.

5.1 Uzavření smlouvy

K uzavření smlouvy se zavazují smluvní strany, které chtějí mezi sebou zřídit určitý závazek, dodržovat obsah smlouvy. U těchto smluv vzniká platnost smlouvy tehdy, kdy se smluvní strany dohodly na obsahu smlouvy. Při uzavírání obecných smluv má každá smluvní strana svou volnost a právo se svobodně rozhodovat o jejím obsahu. Může vzniknout situace, kdy při uzavírání jedné z těchto smluv, získá jedna smluvní strana určité důvěrné informace nebo údaj. V tomto případě musí ta smluvní strana, která tyto informace získala, dbát na to, aby nebyly žádným způsobem zneužity nebo nebyly prozrazeny bez zákonného důvodu. Jelikož smluvní strany si svobodně vytvářejí obsah smlouvy, musí se vzájemně respektovat a domlouvat se na kompromisech. Smlouva může být uzavřena i za předpokladu, že si strany nesjednaly dobu, ve které smlouva nabude platnosti. Uzavřena může být ve chvíli, kdy se smluvní strany dohodnou na jejím obsahu.17

16 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 63

17 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

5.2 Nabídka

Zásadním krokem při uzavírání obecných smluv je nabídka. V tomto případě znamená nabídka určitý návrh, který podává jedna smluvní strana druhé. V návrhu musí být zcela jasné, o co se konkrétně jedná a že ten, kdo návrh činí, chce s požadovanou osobou (smluvní stranou) uzavřít smlouvu.

Návrh k uzavření smlouvy může být písemnou formou, ale také formou ústní. Musí být však hned a bezodkladně jasné, zda nabídka bude přijata. Je možné, že nabídka nemusí být hned přijata, ale pouze v případě, kdy osoba, která návrh podává, navrhuje k tomu i tzv. akceptační lhůtu. To znamená, že osoba sdělí svůj návrh druhé osobě a dodá k tomu, že na přijetí či zamítnutí návrhu má deset dní na rozmyšlenou. Neplatí to však v případě, kdy osoba ústně sdělí svůj návrh jiné osobě a ta ho ihned zamítne. Návrh v tomto případě ihned zaniká.

Písemný návrh smlouvy nabude účinnosti ve chvíli, kdy se dostane k druhé osobě. Návrh musí být přijat ve lhůtě, kterou si strany sjednaly ve smlouvě. Pokud si smluvní strany lhůtu na přijetí návrhu ve smlouvě nesjednaly, lze návrh přijmout v přiměřené době.18

5.3 Akceptace

Návrh je akceptován ve chvíli, kdy osoba, která návrh obdržela, vyjádřila svůj souhlas osobě, která jej navrhla. Pokud smluvní strana žádným způsobem nevyjádří svůj souhlas (nebude reagovat), neznamená to, že byl návrh přijat. Tohle samé platí i v situaci, kdy osoba, která návrh podává a nedostane od druhé smluvní strany vyjádření v určité době, i když to v návrhu bylo jasně zmíněno, smlouvu nelze považovat za uzavřenou. Pokud návrh byl již akceptován, lze jej zrušit i tím, že se na tom shodnou smluvní strany. Smluvní strany se mohou v návrhu dohodnout na tzv. faktické akceptaci. Příkladem faktické akceptace je situace, kdy jedna smluvní strana zašle druhé straně kupní cenu na účet za určitou věc, na které se dohodly ve smlouvě a až poté druhá smluvní strana odešle dohodnutou věc či zboží. Faktická akceptace platí v tomto případě i naopak, kdy navrhovatel nejprve odešle sjednanou věc a druhá strana poté odešle kupní cenu na účet navrhovatele.

Návrh může obsahovat i různé dodatky či změny, které pokud budou v souladu s podmínkami smlouvy, jsou akceptovatelné a smlouva se považuje stále za platnou. Takové

18 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

dodatky však nebudou akceptované, pokud to mění skoro celý obsah smlouvy. V takovém případě musí vzniknout nová nabídka.

Pokud se smluvní strany dohodnou na uzavření smlouvy ústní formou a následně jedna ze stran bude chtít tuto smlouvu potvrdit i písemnou formou, lze to obchodním potvrzovacím dopisem, který prokazuje obsah ujednané ústní smlouvy. Pokud se však obsah obchodního potvrzovacího dopisu nebude shodovat se skutečností, je zapotřebí se hned k němu vyjádřit a následně ho odmítnout.

Pro akceptaci smlouvy jsou také velmi důležité obchodní podmínky. Obchodní podmínky lze uvést s obsahem smlouvy nebo si takové podmínky mohou smluvní strany určit ústní formou. Za velkou zmínku stojí, aby smluvní strana, která návrh přijímá a chce jej akceptovat, četla pečlivě obsah smlouvy, ve kterém by se mohly nacházet právě zmiňované obchodní podmínky. Pokud si pečlivě nepřečte obsah smlouvy, konkrétně obchodní podmínky, smlouvu potvrdí svým podpisem a následně zjistí, že není spokojena s obsahem smlouvy, musí se i přesto řídit takovými podmínkami. Pro tuto smluvní stranu je jediná možnost se obrátit na správní orgán.

5.4 Zánik smlouvy

U obecných smluv může smlouva zaniknout z mnoha důvodů. Nejčastějším zánikem smlouvy je splnění závazku. Pokud smluvní strany splní závazek, je smlouva považována za ukončenou. Strany mají povinnost plnit závazek řádně a včas, to znamená, že pokud závazkem je nějaká věc, po ukončení smlouvy musí být bez vad a bez poškození a ve stanoveném termínu odevzdána druhé smluvní straně.

Značným příkladem pro plnění závazku bez vad je smlouva, jejímž obsahem je automobil. Základem této smlouvy je, aby ta strana, která automobil ponechává za úplatu druhé straně, do smlouvy konkrétně napsala, jaké vady automobil má a k jakým účelům je automobil provozován. Pokud věřitel tak neučiní a během plnění závazku vznikne určitá vada, která byla při sjednávání smlouvy zamlčena, je v plném právu dlužník. Naopak, pokud věřitel vymezí ve smlouvě všechny vady a nic nezamlčí a dlužník automobil určitým způsobem při plnění závazku poškodí, má věřitel plné práva z vadného plnění.

Mezi vadná plnění dlužníka patří například neoprávněné odcizení dané věci a prohlašování za svou nebo zamlčení vady, kterou způsobil při plnění závazku. Může se jednat o vady faktické nebo právní. Faktickými vadami se rozumí v počtu či v kvalitě, právními se rozumí, že při uzavírání smlouvy uplatňuje právo i třetí osoba. Dále se může jednat o vady,

které jsou odstranitelné. U takové vady se smluvní strana může domáhat k jejímu opravení, k určité slevě nebo doplnění toho, co konkrétně na dané věci chybí. Existují také vady neodstranitelné, u kterých se také lze domáhat buď určité slevy nebo rovnou odstoupení od smlouvy.

Může vzniknout i situace, kdy se dlužník předem vzdá svého práva z vadného plnění.

V tomto případě je nutné, aby takový projev vůle byl vymezen v písemné formě.

Obecné smlouvy mají mnoho způsobů plnění závazků. Jedním z nich je případ, kdy dlužník nemá dost financí na pokrytí celého dluhu, který zahrnuje i úroky. V tomto případě musí nejdříve plnit náklady již určené a následně úroky. Dalším způsobem plnění je ten, kdy dlužník má mnoho závazků stejného druhu. V tomto případě musí dlužník nejprve uhradit ty dluhy, na které již byly obdrženy upomínky.

V každé smlouvě, kterou smluvní strany mezi sebou uzavřou, by mělo být stanoveno přesné místo a čas plnění závazku. Na místě plnění se smluvní strany mezi sebou dohodnou. Pokud ze smlouvy nebude zcela jasné, kde se přesně místo plnění nachází, bude se dluh plnit v místě bydliště dlužníka, ale pouze tehdy, pokud se jedná o nepeněžitý dluh. Pokud se bude jednat o peněžitý dluh, plnit se bude v místě bydliště věřitele.

Jak už bylo zmíněno, čas plnění závazků si strany sami sjednávají mezi sebou. V případě, že si smluvní strany nesjednají přesný čas plnění závazků, určí tento termín soud. Jestliže jde o smlouvy, kde smluvními stranami jsou podnikatelé a obsahem smlouvy je dodání určitého zboží nebo služba za úplatu, vzniká zde třicet dní na splnění závazku ode dne, kdy byla dlužníkovi doručena faktura. Neplatí to však v situaci, kdy byl dlužník vyzván, uhradit dluh ještě dříve. Je zde možnost, že si smluvní strany sjednají dobu splatnosti, která přesahuje šedesát dní, ale pouze v případě, že to nebude vůči věřiteli nespravedlivé.

Dalším způsobem zániku smlouvy je dohoda. Smluvní strany se dohodnou na ukončení závazku. Podmínkou je, že na tomto zániku se musejí dohodnout obě strany, nikoli jen jedna a tato dohoda musí mít písemnou formu. Smluvní strany se také mohou dohodnout, že ukončí závazek tím, že jedna strana zaplatí odstupné. Pokud na to obě strany přistoupí a odstupné bude zaplaceno, smlouva v danou chvíli zaniká. Smlouva může zaniknout i tím, že věřitel promine dlužníkovi jeho dluh. V tomto případě se nemusí jednat pouze o peněžitý dluh, ale také o dluh nepeněžitý.

Smlouva může zaniknout i tzv. započtením. Tato forma zániku se nejčastěji týká podnikatelů. Při započtení jde o vzájemný dluh mezi podnikateli. Firmě, která dluží méně, se dluh odčte od vyššího dluhu protější firmy, poté firma, která dlužila méně už není dlužníkem a firmě, která dlužila více, se dluh snížil. V lepším případě může smlouva úplně zaniknout, pokud

si firmy dluží stejnou částku. Nutno podotknout, že tato forma započtení jde pouze u pohledávek, které lze uplatnit u soudu. Za zmínku také stojí, že pohledávku nelze započíst v případě, kdy se jedná o výživné pro nezletilého, kdy tato osoba není svéprávná. Započtení u tohoto případu je výslovně zakázáno zákonem. Poslední připomenutí o započtení je takové, že může být buď jednostranné nebo ujednané.

K zaniknutí smlouvy slouží i výpověď. Vypovědět smlouvu lze pouze tehdy, pokud se na tom smluvní strany shodnou nebo v případě, stanoví-li tak zákon. Pokud se smluvní strany nedohodnou na zániku smlouvy, závazek pomine po uplynutí výpovědní lhůty. Smlouvu, jejímž obsahem je závazek, ve kterém se jedna smluvní strana zavazuje k nepřetržité či opakované činnosti na dobu neurčitou, lze zrušit výpovědí, kterou smluvní strana podá alespoň tři měsíce před koncem kalendářního čtvrtletí. Jestliže si smluvní strany sjednají smlouvu, ve které se jedna strana zavazuje k nepřetržité či opakované činnosti na dobu určitou, zejména na celý život nebo po dobu deseti let, lze se domáhat zrušení závazku po uplynutí těchto deseti let ode dne, kdy tento závazek vznikl.

Posledním způsobem, kterým může smlouva zaniknout, je odstoupení od smlouvy. Odstoupit od smlouvy mohou smluvní strany, pokud se tom dohodnou nebo v případě, stanoví- li tak zákon. Smluvní strana může také od smlouvy bezpodmínečně odstoupit ve chvíli, kdy druhá strana závažným způsobem porušila smlouvu. Zde se jedná o takovou situaci, kde by smluvní strana, která by věděla nebo jen předvídala, že druhá strana nějakým způsobem smlouvu poruší, vůbec takovou smlouvu neuzavřela. Zdali smluvní strana odstoupí od smlouvy, bude závazek zrušen od jeho počátku. Dlužník, který z části dluh splnil, může od zbytku nesplněného dluhu odstoupit, pokud však celkový dluh nemá pro věřitele určitý význam. Dalším faktem odstoupení od smlouvy je ten, že pokud smluvní strany odstoupí od smlouvy, zanikají tím veškerá práva a povinnosti tohoto odstoupení. Nevztahuje se to však na právo, které je spojeno se zaplacením smluvní pokuty nebo úroku z prodlení. Myslí se tím situace, kdy například dlužník nějakým způsobem poškodil věc, která byla obsahem smlouvy a následně mu za to byla od věřitele udělena smluvní pokuta. Tuto smluvní pokutu musí dlužník uhradit i po odstoupení od smlouvy. 19

19 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

6. Vybrané typy veřejnoprávních smluv

6.1 Pronájem obecní policie

Veřejnoprávní smlouvu, jejíž obsahem je pronájem obecní policie, uzavírají mezi sebou obce. V této smlouvě jde o určitý závazek, ve kterém se jedna obec zavazuje, že poskytne druhé obci obecní policii a druhá obec se zavazuje, že bude za činnosti obecní policie platit po celou dobu, na které se strany dohodnou. Takovou veřejnoprávní smlouvu může uzavřít jen obec, která nezřídila svou obecní polici, a proto žádá jinou obec o poskytnutí obecní policie. Smluvní strany se při uzavření smlouvy musí dohodnout, jaké konkrétní činnosti bude obecní policie vykonávat tímto nebo zvláštním zákonem.

Smlouva musí obsahovat přesné názvy obcí, které smlouvu uzavírají. Musí obsahovat zmíněné konkrétní činnosti (úkoly), které bude obecní policie vykonávat v obci, která obecní policii nezřídila. Smlouva také musí obsahovat den, který si smluvní strany sjednaly jako den, ve kterém obecní policie začne vykonávat své činnosti. V neposlední řadě musí smlouva obsahovat způsob úhrady za náklady, které budou spojeny s výkonem činnosti obecní policie.

Veřejnoprávní smlouva vyžaduje písemnou formu. Obec proto nemá právo ohradit se vůči druhé obci za neplatnost smlouvy. Toto nařízení vzniklo z důvodu, aby obec, která nemá obecní policii, byla chráněna před obcí, která obecní policii má, kvůli správným činnostem, které obecní policie má vykonávat.

Smluvní strany by si měly ve smlouvě ujednat dobu, ve které bude obecní policie vykonávat své úkoly na území obce, která nezřídila obecní policii. Jestliže si smluvní strany dobu neujednají má se za to, že obecní policie bude vykonávat své povinnosti první den následujícího měsíce od uzavření smlouvy.

Obec, která poskytuje obecní policii, ve smlouvě uvede všechny úkoly a opatření, které se týkají výkonu obecní policie a ta bude mít povinnost tyto úkoly řádně vykonávat. Strážníci musí být způsobilí k výkonu a v počtu, na kterém se smluvní strany dohodly. Smlouva by měla obsahovat výši částky, za náklady spojené s výkonem obecní policie.

Po uzavření smlouvy má obec povinnost tuto smlouvu zveřejnit na úřední desce a to minimálně na patnáct dní a dále se tato smlouva musí zveřejnit ve Věstníku právních předpisů kraje.20

20 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 79

6.2 Veřejnoprávní smlouva o výkonu přenesené působnosti

Obce mají povinnost, vykonávat samosprávu a státní správu jakožto přenesenou působnost. Obce může přenést působnost na jinou obci a to v rámci ustanovení, které upravuje veřejnoprávní smlouvy o výkonu přenesené působnosti.

Tuto smlouvu uzavře jedna obce, která vykonává přenesenou působnost s druhou obcí s rozšířenou působností. Podmínkou pro uzavření této smlouvy je, aby obce, kde orgány vykonávají přenesenou působnost se nacházely ve stejném správním obvodu jako obce s rozšířenou působností.

Smluvní strany, které se při uzavírání smlouvy řídily podmínkami obsaženými

v zákoně, mají právní nárok na souhlas krajského úřadu, aby smlouvu potvrdil.

Dle Ministerstva vnitra, které vytvořilo statistiku k 1. 2. 2017, bylo výsledkem, že se uzavřelo více než sedm tisíc těchto smluv.

Pokud obec s přenesenou působností neplní řádně své úkoly, má krajský úřad právo rozhodnou, že pro takovou obec bude vykonávat přenesenou působnost pověřený obecní úřad. Byl podán požadavek, který stanovil, že veřejnoprávní smlouva nemůže být uzavřena,

pokud předmětem smlouvy bude přenesená působnost, kterou mají jen některé obce. Po tomto požadavku se právní úprava změnila a v ní stálo, že veřejnoprávní smlouvu mohou uzavřít všechny obce, ať už jde o obce s rozšířenou působností nebo o obce, které mají pověřený obecní úřad. Tuto smlouvu však strany mohly uzavřít jen v případě, že předmětem smlouvy bude pouze přenesené působnost, která bude svěřena všem obcím.21

Veřejnoprávní smlouvu může uzavřít každá obec i s obcí, která s ní nijak nesousedí, ale podmínkou je, aby obce, které smlouvu uzavírají, patřily do stejného správního obvodu obce s rozšířenou působností.

Veřejnoprávní smlouva by měla obsahovat určité náležitosti. Musí obsahovat označení účastníků a ve smlouvě musí být vymezeno, jestli jde o smlouvu na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. V případě, že smlouva bude uzavřena na dobu určitou, musí strany vymezit rozsah přenesené působnosti a to na základě právních předpisů.

Další náležitostí, která musí být ve smlouvě určená, je způsob úhrady za náklady, které jsou spojené s výkonem přenesené působnosti. Výši úhrady si ujednají smluvní strany mezi sebou.

21 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 71

V roce 2019 zaznamenalo Ministerstvo vnitra, že po celé České republice je celkem 17 ověření, kdy veřejnoprávní smlouvy se uzavíraly na základě přenesené působnosti, kterou vykonávají jiné obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Po uzavření smlouvy, musí být smlouva zveřejněna na úředních deskách v obcích, které jsou zúčastněnými stranami ve smlouvě a také ve Věstníku právních předpisů. Smlouva by také měla být přístupná každému na obecních úřadech.

6.3 Veřejnoprávní smlouva o sloučení obcí a veřejnoprávní smlouva o připojení obce

Zákon přímo neoznačuje smlouvy o sloučení obcí či smlouvy o připojení obce jako veřejnoprávní. Zákon tyto smlouvy označuje spíše jako dohody, ale vzhledem k tomu, že tyto smlouvy uzavírají smluvní strany, které jsou subjekty veřejného práva, lze považovat dohody za veřejnoprávní smlouvy.

Smluvní strany si nejčastěji sjednávají smlouvu, ve které půjde o sloučení dvou nebo více obcí, které spolu sousedí nebo se strany sjednávají smlouvu o připojení jedné obce k jiné. V tomto případě jde o obce, které spolu také sousedí. Obce, které uzavírají smlouvy, by se měly nacházet na území stejného kraje. Není to však podmínka, ale v případě, že by se obce nenacházely na území stejného kraje, muselo by dojít ke změně hranic kraje, kterou upravuje pouze zákon. Při uzavírání smlouvy, která bude obsahovat právě připojení jedné obce k jiné obci, se smluvní strany libovolně dohodnou, jaký název ponese nově zřízená obce. Pokud se obce nedohodnou na názvu nové obce, rozhodne o názvu Ministerstvo vnitra.

Může vzniknout situace, kdy se na názvu nově zřízené obce strany dohodnou, ale po uplynutí doby budou chtít název obce změnit. V takovém případě má opět Ministerstvo vnitra právo rozhodnout o názvu obce samo. Při vytvoření nového názvu taktéž uděluje souhlas Ministerstvo vnitra.22

Na obec, která k sobě připojuje jinou obce, spadají veškerá práva, závazky a také majetek, který patřil obci, která se připojuje. Aby mohla být smlouva uzavřena, je zapotřebí souhlas zastupitelstev jednotlivých obcí, které jsou subjekty smlouvy. Po uzavření smlouvy mají obce povinnost zveřejnit toto jednání. Povinnost zveřejnění stanovuje zákon o obcích. Ve

22 PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018. Beckova edice právní

instituty. ISBN 978-80-7400-559-6. Str. 74

chvíli, kdy obec zveřejní rozhodnutí, začne běžet 30 denní lhůta, během které je možnost shromáždit místní referendum, ale pouze v případě, že na konání referenda byl podán návrh.

Místní referendum se řídí samostatným zákonem. Tento zákon stanoví, že referendum může vyvolat minimálně tříčlenný výbor, který se bude skládat z osob volitelných do zastupitelstva. Návrh podaný během lhůty bude místním referendem nejprve projednán a na jeho základě se rozhodne, zda smlouva bude uzavřena či nikoli. Pokud výsledek stanoví, že smlouva bude uzavřena, je to kvůli nadpoloviční většině oprávněných osob, které jsou zapsané v seznamu a s uzavřením smlouvy souhlasili. Smlouva také může být uzavřena, pokud během 30 denní lhůty nebyl podán žádný návrh, který by muselo místní referendum projednat. V případě, že bude během projednávání méně souhlasů, veřejnoprávní smlouvu nelze uzavřít. Ve všech obcích, ve kterých byl návrh podán se musí místní referendum konat.

Subjekty, které uzavírají veřejnoprávní smlouvu, jejíž předmětem je spojení dvou či více obcí, nepotřebují souhlas nadřízeného správního orgánu, aby smlouva mohla být uzavřena. Obce mají pouze informační povinnost. To znamená, že obce mají povinnost oznámit krajskému úřadu rozhodnutí, která provedla zastupitelstva.

Jako u jiných veřejnoprávních smluv, tak i tyto dohody obsahují určité náležitosti, které musí smlouva splňovat. Důležitými náležitostmi je například přesné datum, ve kterém se jedna obec připojuje k jiné nebo ve kterém se dvě či více obcí mají sloučit. Dále mezi náležitosti patří právní předpisy, výčet katastrálních území po změně území, převedení veškerých práv, závazků a majetku na nově zřízenou obci či název nové obce.

6.4 Veřejnoprávní smlouva o poskytnutí strážníků pro období krizového

stavu

Od 1. ledna 2009 novela zákona zprostředkovává nové uzavírání veřejnoprávních smluv o obecní policii. Předmětem těchto smluv je plnění úkolů policie v rámci veřejného pořádku či poskytnutí strážníků pro období krizového stavu.

Zákon stanoví, že tento typ smlouvy může uzavřít jen starosta v době, kdy je na jeho území vyhlášen stav nebezpečí, stav ohrožení státu, krizový stav či nouzový stav. Smlouva vzniká mezi starostou obce, ve které je vyhlášen krizový stav, se starostou jiné obce, která má po dobu trvání krizového stavu poskytnout strážníky. Zákon je v tomto případě zavádějící, jelikož smlouvu uzavírají stále obce. Zákon zde také nevyžaduje, aby obec, která žádá o poskytnutí strážníků měla zřízenou vlastní obecní policii. Zákon taktéž nevyžaduje, aby obce, které jsou smluvními stranami patřily pod stejný vyšší územní samosprávný celek.

Veřejnoprávní smlouva o poskytnutí strážníků musí obsahovat podstatné náležitosti. Mezi náležitosti patří především názvy obcí, které jsou subjekty veřejnoprávní smlouvy, právní titul, který je potřeba k uzavření smlouvy a konkrétní počet strážníků, které obec poskytne. Další náležitostí, kterou musí smlouva obsahovat je časový úsek, respektive na jak dlouho budou strážníci poskytnuti. Strany by si měly sjednat přesné úkoly, které budou poskytnutí strážnici v době krize plnit.

V případě, že strany uzavřou veřejnoprávní smlouvu, vzniká starostovi informační povinnost vůči hejtmanovi kraje. Starosta má povinnost informovat hejtmana kraje o uzavření smlouvy, která byla uzavřena na základě vyhlášení krizového stavu a jejímž předmětem bylo poskytnutí strážníků od jiné obce. Starosta má také povinnost řídit činnost poskytnutých strážníků, ale jen tehdy, pokud se strany na řízení činnosti strážníků nedohodnou jinak. Poslední z hlavních povinností, kterou má starosta je, že před začátkem vykonávání činnosti strážníků, je povinen vydat těmto strážníkům písemné potvrzení, které prokazuje, že jsou oprávněni plnit úkoly. V den, kdy končí krizový stav, skončí i platnost potvrzení.

Nutno podotknout, že ve smlouvě by měla být uvedena i výše částky za náklady spojené s výkonem strážníků. Má se za to, že poskytnutí strážníci mohou během vykonávání činnosti způsobit škody. Za tyto škody bude odpovídat obec, která žádala o poskytnutí strážníků.

7. Vybrané typy subordinačních smluv

7.1 Veřejnoprávní smlouvy subordinační podle zákona o zaměstnanosti

Stejně jako u veřejnoprávních smluv o obecní policii, tak i v tomto případě zde zákon neoznačuje subordinační smlouvy o zaměstnanosti za veřejnoprávní. Zákon pro tyto smlouvy používá termín dohody.

Tyto dohody lze považovat za veřejnoprávní smlouvy, jelikož správní řád stanovil jako podmínku materiální hledisko a smluvní strany jsou zde subjekty veřejného práva.

Nutno podotknout, že subordinační smlouvy o zaměstnanosti, které se uzavírají podle zákona, nemají žádnou alternativu k vydání správního aktu. V tomto případě se spíše přenáší část působnosti správního orgánu na soukromoprávní fyzickou nebo právnickou osobu. Pokud se uzavírají tyto smlouvy, správní orgán zde přenáší svoje pravomoci do soukromého práva.

7.2 Veřejnoprávní smlouva o zřízení nebo vymezení chráněného pracovního místa

Smlouvy o zřízení chráněného pracovního místa uzavírá Úřad práce a to z důvodu, aby bylo vytvořeno a zároveň obsazeno pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením. Úřadu práce jako správnímu orgánu umožňuje uzavřít takovou smlouvu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

Významem pro vytváření chráněným pracovních míst je, aby osoby se zdravotním postižením byli lehce zaměstnáni. Jelikož Úřad práce získává příspěvky pro zřizování pracovních míst, má osoba se zdravotním postižením motivaci pro takové místo.

Jak už bylo zmíněno, veřejnoprávní smlouvu o vymezení chráněného pracovního místa uzavírá Úřad práce. Druhou smluvní stranou je buď zaměstnavatel nebo samotná osoba se zdravotním postižením. Pokud půjde o smlouvu kde druhou smluvní stranou bude osoba se zdravotním postižením, lze takovou smlouvu uzavřít jen v případě, že se osoba sama rozhodla vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.

Smlouva o vymezení chráněného pracovního místa se uzavírá na dobu určitou a to zejména na dobu tří let, přičemž smlouva musí opět splňovat podstatné náležitosti, které jsou stanovené zákonem. Pod obsahové náležitosti musí patřit identifikační údaje smluvních stran, popis chráněného pracovního místa a den, od kterého bude pracovní místo pro osobu obsazené. Smlouva musí obsahovat závazek zaměstnavatele, ve kterém se zavazuje, že bude obsazovat pracovní místo pouze pro osoby se zdravotním postižením. Smluvní strany se musí dohodnout na délce doby, ve které bude osoba se zdravotním postižením vykonávat výdělečnou činnost a také se strany musí dohodnout na výši částky, kterou bude osoba získávat za výdělečnou činnost.

Zaměstnavatel by měl ve smlouvě vymezit, jakou konkrétní činnost bude osoba v zaměstnání vykonávat a zároveň má zaměstnavatel povinnost vrátit příspěvek, který získal neprávem. Smluvní strany by si také měly sjednat ujednání o vypovězení dohody.

Úřad práce může smlouvu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít jen v případě, že to tak určují podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti. Může vzniknout i situace, kdy Úřad práce bude uzavírat smlouvu se zaměstnavatelem nebo s osobou se zdravotním postižením, ale podmínky, které stanoví zákon, neumožní tuto smlouvu uzavřít.

Zákon vymezuje podstatné náležitosti, které musí dohoda dodržovat, ale celkovou dohodu o vymezení chráněného pracovního místa vymezuje mírněji, než ostatní veřejnoprávní smlouvy.

7.3 Veřejnoprávní smlouva o zabezpečení pracovní rehabilitace

Smyslem smlouvy o zabezpečení pracovní rehabilitace se rozumí, aby osoba se zdravotním postižením, která žádá o pracovní místo, získala vhodnou pracovní činnost, která bude přijatelné k jejímu postižení a toto pracovní místo si snadno udržela.

Zákon smlouvu o zabezpečení pracovní rehabilitace především vymezuje jako poradenskou činnost, která je zaměřená na volbu vhodného zaměstnání.

Pracovní rehabilitaci zabezpečuje a náklady s ní spojené hradí příslušná krajská pobočka Úřadu práce. Na základě ustanovení § 69 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ale může zabezpečením pracovní rehabilitace pověřit jinou právnickou nebo fyzickou osobu prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy. Zákon o zaměstnanosti nestanovuje, o jakou fyzickou nebo právnickou osobu by se mělo jednat. Je tak dán prostor pro fyzické nebo právnické osoby, které se specializují na pomoc osobám se zdravotním postižením, především v rámci podporovaného zaměstnávání.23

Zákon opět pro takovou smlouvu vymezuje podstatné náležitosti, které musí smlouva obsahovat. Důležitou náležitostí jsou identifikační údaje obou zúčastněných stran. Další důležitou náležitostí, která musí být ve smlouvě vymezena, je obsah a délka pracovní rehabilitace a s tím spojené místo a způsob provedení rehabilitace. Smluvní strany by si měly sjednat výši částky za úhradu nákladů spojené se zabezpečením pracovní rehabilitace. Smlouva musí také obsahovat podmínky a termín zúčtování poskytnuté úhrady nákladů a zároveň má fyzická nebo právnická osoba povinnost vrátit příspěvek, který získala neprávem. Smluvní strany by si také měly sjednat ujednání o vypovězení dohody.

Při uzavření smlouvy poskytne zaměstnavatel osobě se zdravotním postižením časový harmonogram, který vymezuje pracovní rehabilitace. Zákon nestanoví přesnou délku pracovní rehabilitace.

Co se týče nákladů, rozlišují se náklady právnické či fyzické osoby pověřené zabezpečením pracovní rehabilitace jako jsou režijní náklady nebo přímé náklady vynaložené

23 XXXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2010, Str. 95.

na pracovní rehabilitaci a náklady na straně účastníka pracovní rehabilitace jako například prokázané jízdní výdaje.24

Tento typ smluv ulehčuje nepříznivou životní situaci osobám se zdravotním postižením. Pro takové osoby to není jen zaměstnání, ve kterém budou finančně ohodnoceni. Znamená to pro ně i možnost seberealizace.

7.4 Veřejnoprávní smlouva o vytváření veřejně prospěšných pracovních míst

Veřejnoprávní smlouvu o vytváření veřejně prospěšných pracovních míst uzavírá Úřad práce se zaměstnavatelem a to na základě ustanovení § 112 zákona o zaměstnanosti. Zákon zde opět považuje tyto smlouvy za dohody. Předmětem smlouvy je závazek, kterým zaměstnavatel vytváří pracovní podmínky a místa formou veřejně prospěšných prací.

Zákon o zaměstnanosti definuje prospěšnou práci jako pracovní činnost, která je vykonávána na konkrétní dobu a účelem této práce je udržování čistoty nejen veřejného prostranství, ale i údržba veřejných budov a komunikací či jiných podobných činností, které požaduje obce nebo stát či jiné obecně prospěšné instituce.

Zaměstnavatel vytváří veřejně prospěšná pracovní místa nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Nelze vytvářet místa i opakovaně. Tyto pracovní místa se vytvářejí právě pro tyto typy smluv a to z důvodu, aby osoby, které se ucházejí o zaměstnání získali pracovní umístění.

Pokud Úřad práce uzavře se zaměstnavatelem smlouvu o vytváření veřejně prospěšných pracovních míst, má právo poskytnout zaměstnavateli příspěvek za vytváření těchto míst. Úřad práce má sice právo na poskytnutí příspěvku, ale ze zákona to není jeho povinnost.

Výši příspěvku, kterou může Úřad práce poskytnout, vzniká na základě vynaložených prostředků, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

Jak už bylo zmíněno, tyto smlouvy upravuje zákon o zaměstnanosti č. 9/1991 Sb. spolu s vyhláškou Ministerstva práce č. 35/1997 Sb. Toto ustanovení vymezuje podmínky pro zřizování pracovních míst a vymezuje také podmínky pro vytváření veřejně prospěšných prací. Tento zákon se zejména zabývá uzavíráním smluv mezi Úřadem práce a zaměstnavatelem, ve kterých je obsahem smlouvy zřizování pracovních míst pro osoby, které si nezajistí jiným

24 XXXXXXXX, Xxxxxx. Zákon o zaměstnanosti s komentářem: včetně prováděcích předpisů k 1.4.2009. 5. vydání

Olomouc: ANAG, 2009.

způsobem zaměstnání a dále jsou tyto dohody uzavírány na základě zajištění krátkodobého pracovního umístění pro osoby, které se ucházejí o práci.

8. Vybrané typy soukromoprávních smluv

V praxi se nejčastěji uzavírají tyto smlouvy, mezi které patří například kupní smlouva, nájemní smlouva, pracovní smlouva, dědická smlouva atd. Jak už bylo zmíněno, tyto smlouvy mohou mezi sebou uzavírat i fyzické osoby, tudíž není zapotřebí zásadní ustanovení obsažené v zákoně. Všechny smlouvy mají stejný základ. Jde o určitý závazek, který chtějí smluvní strany mezi sebou uzavřít. Závazkem se myslí například konkrétní věc, pronájem bytu či vznik pracovního poměru. Každá z těchto smluv obsahuje podstatné i nepodstatné náležitosti.

8.1 Kupní smlouva

V kupní smlouvě vzniká mezi prodávajícím a kupujícím určitý závazek. Jde o nějakou věc, kterou prodávající odevzdá kupujícímu a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující má povinnost věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.

Kupní smlouvu mohou mezi sebou uzavřít dva podnikatelé, nebo jeden podnikatel a nepodnikatel a klidně i dva nepodnikatelé. Pokud smlouvu uzavřou dva podnikatelé, je tato smlouva na uzavření těžší, jelikož se zde vztahují určitá zákonná ustanovení. Oproti tomu, pokud smlouvu uzavřou dvě smluvní strany, kde jedna smluvní strana je podnikatel a druhá nepodnikatel, platí zde výhodnější podmínky pro nepodnikatele, protože je tzv. slabší smluvní stranu, což znamená, že není zkušený ohledně obecných ustanovení, které se vážou ke spotřebitelským smlouvám.

Smluvní strany si sjednají konkrétní výši kupní ceny. Za náklady, které jsou spojeny s odevzdáním věci, odpovídá prodávající v místě plnění a za náklady, které jsou spojeny s převzetím věci, odpovídá kupující. Prodávající má povinnost upozornit kupujícího na vady věci, o nichž ví, ještě před uzavřením kupní smlouvy. Kupní cenu má kupující zaplatit zároveň s předáním a převzetím věci. Kupující může zaplatit kupní cenu i po předání a převzetí věci, kdy se jedná o věc, na kterou se vztahuje i fakturace. Tento případ se nejvíce vyskytuje u podnikatelů. Pokud kupující věří prodávajícímu, může kupní cenu zaplatit ještě před převzetím věci.

Po nabytí vlastnického práva od prodávajícího, přechází na kupujícího nebezpečí škody. Smluvní strany mohou také uzavřít smlouvu, kde předmětem věci bude určitá nemovitost.

V tomto případě bude nemovitost zapsána v katastru jako vlastnictví prodávajícího do té doby, než kupující nezaplatí celou výši kupní ceny. Po splacení kupní ceny se do katastru přepíše vlastník nemovitosti, tedy kupující.25

8.1.1 Koupě movité věci

Jestliže smluvní strany uzavřou mezi sebou smlouvu, ve které si neujednají kupní cenu, bude se zde brát ohled na kupní cenu, za kterou by se věc obvykle prodala. Smlouva, ve které je předmětem koupě určitá věc, která však nebyla ještě vyrobena, bude chápána jako kupní smlouva. Podmínkou je zde závazek, kterým se kupující zavazuje, že druhé straně (prodávajícímu) odevzdá potřebné materiály k vyrobení věci. Smlouva neobsahující tento závazek, není brána jako kupní smlouva, nýbrž smlouva o dílo.

Ke každé kupní smlouvě se vážou povinnosti prodávajícího a povinnosti kupujícího. Prodávající má povinnost odevzdat kupujícímu věc, popřípadě doklady, které se k věci vztahují a má povinnost nabýt vlastnická práva k dané věci. Smlouva, ve které má prodávající povinnost plnit v konkrétní době, nabude účinnosti v den plnění. Prodávající má povinnost informovat kupujícího o konkrétních vadách, o nichž ví a má povinnost odevzdat věc ve stejném provedení a stavu. Kupující nemusí kupní smlouvu uzavřít, pokud mu prodávající odevzdá věc, která je v jiném stavu či množství, než na jakém se strany shodly.

Povinnost kupujícího je, aby si danou věc převzal a zaplatil za ní kupní cenu. Kupující má nárok si věc prohlédnout dříve, než zaplatí kupní cenu. Pokud se jedná o dražší věc, můžou se strany dohodnout, že věc bude zatím uchována u prodávajícího a ten s ní může nakládat jen do míry, se kterou bude kupující souhlasit.

Kupní smlouva musí včetně předmětu koupě obsahovat i údaje o smluvních stranách. Pokud jedna ze stran je fyzická osoba, musí smlouva obsahovat tyto údaje: jméno, příjmení, bydliště a doklad (občanský průkaz). U právnické osoby musí smlouva obsahovat: název, sídlo, IČ, DIČ a osobu s oprávněním jednat za právnickou osobu.

Věc, která je předmětem koupě může mít vady či nedostatky, ale kupující o nich musí být informován. V případě, že nebude o takové vadě informován, není obviněn z vadného plnění, jelikož mu tato vada byla prodávajícím zatajena. Kupující má právo, pokud má věc nějakou vadu, požádat prodávajícího o odstranění vady (např. oprava), nebo dodáním úplně

25 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

nové věci, nebo dodáním chybějící vady (např. předmětem věci je automobil, které nemá kola). Kupující má právo požadovat slevu z kupní ceny kvůli vadné věci nebo má právo úplně od smlouvy odstoupit. Požadování slevy z kupní ceny či úplné odstoupení od smlouvy se stává v případě, kdy prodávající neodstraní vady v ujednané lhůtě nebo sdělí kupujícímu, že vady zkrátka neopraví. Kupující si může zvolit některé z těchto práv na vadnou věc a ujednat jej ve smlouvě, ale pouze se souhlasem prodávajícího. Lze to i bez souhlasu prodávajícího, pokud je vada neopravitelná.26

Věc, která má vadu a kupující využil své právo na odstranění této vady, nemá povinnost platit kupní cenu prodávajícímu do té doby, než vada nebude odstraněna. Jestliže kupující využije právo na dodání nové věci, má povinnost vrátit na jeho náklady původní věc.

Kupující, jak už bylo zmíněno, má práva, která mu umožňují odstoupit od smlouvy, ale existují i okolnosti, za kterých kupující od smlouvy odstoupit nemůže. Jednou z okolností, kdy kupující nemá právo na odstoupení od smlouvy je, pokud kupující požádá prodávajícího o dodání nové věci, ale původní věc, kterou má povinnost vrátit, poškodil. Kupující také nemá právo od smlouvy odstoupit, pokud na věci zjistil vadu, ale neupozornil na ni prodávajícího včas.

Ke koupi se váže mimo jiné i záruční doba. Tato doba nabývá účinnosti v okamžik, kdy kupujícímu tato věc dorazí. Pokud je předmětem koupě věc, kterou je zapotřebí uvést do provozu jinou osobou než prodávajícím, záruční doba zde platí do tří týdnů od převzetí věci, ale jen v případě, že kupující najal osobu, která mu věc uvede do provozu.

Nutno podotknout místo předání věci, které si smluvní strany dohodnou ve smlouvě sami. V okamžik, kdy prodávající odevzdá věc, přechází na kupujícího nebezpečí škody. Pokud nemůže prodávající dorazit na místo určené k předání, pošle dopravce. V okamžik, kdy dopravce převezme věc, vzniká kupujícímu nebezpečí škody.27

8.1.2 Koupě nemovité věci

Kupní smlouva, jejíž předmětem je koupě nemovité věci, musí mít vždy písemnou formu. Obsahem smlouvy musí být informace týkající se nemovité věci. Prodávající uveden

26 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

27 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

veškeré údaje o nemovitosti, mezi které patří i přesná výměra pozemku. Zjištění kupujícím, že pozemek nemá výměru, jaká byla obsažena ve smlouvě, má právo požadovat po druhé straně slevu z kupní ceny. Pokud kupující nalezne skrytou vadu a neoznámí tuto vadu prodávajícímu do pěti let, soud nepřizná kupujícímu právo z vadného plnění. Z takového tvrzení vyplývá, že u nemovitosti, na které kupující nalezne vadu, má právo ji oznámit prodávajícímu do pěti let.

Smluvní strany si mohou ujednat výhradu zpětné koupě. Znamená to, že pokud si tuto výhradu smlouvy ujednají, má prodávající právo požadovat movitou či nemovitou věc za úplatu zpět. V případě, že si smluvní strany neujednají výhradu zpětné koupě, má prodávající možnost požadovat movité věci do tří let a nemovité věci do deseti let, od vzniku kupní smlouvy.

Kupující má právo na tzv. koupi na zkoušku. Kupující si koupí věc na zkoušku, ale s podmínkou, že tuto věc ve zkušební době schválí a následně si ji převezme do svého vlastnictví. 28

8.2 Nájemní smlouva

Nájemní smlouva vzniká na základě určitého závazku, který mezi sebou smluvní strany uzavírají. Obsahem nájemní smlouvy může být více druhů nájmů.

Nájemné se platí každý měsíc. Pronajímatel informuje nájemce o tom, která zajištění bude platit sám pronajímatel a která zajištění bude nájemce platit sám k nájemnému. V případě, že se smluvní strany nedohodnou na výši nájemného, bude se postupovat podle výši ceny, za kterou se věc obvykle pronajímá. Během trvání nájemní smlouvy má pronajímatel právo nájem navýšit, jestliže se strany při uzavření smlouvy nedohodli na tom, že během trvání nájemní smlouvy pronajímatel nebude nájemné zvyšovat. Pronajímatel sice může navýšit nájemné, ale navýšení nesmí překročit dvacet procent během posledních tří let, kdy nájemné už bylo navýšeno. V případě, že pronajímatel nájemné navýší, nájemce má dva měsíce na odeslání písemné formy, ve které bude s tímto navýšením souhlasit. Jestliže nájemce tak neučiní, má pronajímatel právo tuto lhůtu prodloužit na další tři měsíce, ve kterých bude navýšení nájmu řešit soud. Nájemné zaplatí nájemce vždy ke sjednanému datu, nejvýše do pěti dnů od tohoto datu, pokud si smluvní strany nesjednají den pozdější.

Jako u každé smlouvy, nájemní smlouva také obsahuje určitá práva a povinnosti smluvních stran. Nájemce má povinnost spořádaně užívat byt a řídit se podmínkami nájemní

smlouvy. Nájemce má právo v bytě provozovat svou podnikatelskou činnost, ale jen v souladu se smlouvou. Nájemce má také právo mít v bytě zvíře, pokud s tím pronajímatel bude souhlasit. Nájemce má povinnost dodržovat v bytě pořádek a ničím nenarušovat soukromí dalších nájemců. Pronajímatel má povinnost zajistit byt či dům tak, aby byl způsobilý k užívání. Pronajímatel má povinnost oznámit nájemci různé schůze či zasedání nájemců, kde se ujednávají různé činnosti nebo možné opravy konkrétního bytu či domu.29

Pokud se naskytne určitá úprava bytu nebo domu a pronajímatel tuto úpravu musí bezprostředně opravit, i když to bude pro nájemce nepohodlné, je nájemce povinen tuto úpravu strpět. Vážné úpravy se dělají v případě, že někomu může hrozit závažná újma nebo v případě, že tak stanoví orgán veřejné moci. V jiných případech, může pronajímatel zahájit opravy jen se souhlasem nájemce. Nájemce může během nájmu narazit na poškození či vadu v bytě, pokud je vada vážná, oznámí ji nájemce ihned pronajímateli a ten je povinen vadu odstranit. Pronajímatel má povinnost vadu odstranit co nejrychleji, protože během trvání vady může vzniknout další vada. Jestliže nájemce oznámí pronajímateli ihned vadu a pronajímatel v přiměřené době vadu neodstraní, může si ji nájemce opravit sám a poté se domáhat pronajímatele o náhradu nákladů. Nájemce má právo vypovědět nájem bez výpovědní doby v moment, kdy v bytovém prostoru vznikla vada, za kterou neodpovídá sám nájemce a pronajímatel tuto vady nebyl schopný opravit ani v prodloužené lhůtě.

Nájemní smlouvu může pronajímatel uzavřít s více nájemci jednoho bytu či domu. Nájemce má právo během nájmu si kohokoli pozvat do své domácnosti, ale pokud u nájemce začne žít další osoba, je povinen to oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu. Nájemce má povinnost navýšení počtu osob v nájmu oznámit pronajímateli do dvou měsíců a pokud tak neučiní, bude takové jednání bráno za hrubé porušení povinnosti.

Nájemce, který využívá byt tři měsíce po dni, kdy nájemní smlouva měla skončit, může využívat byl dál, ale jen v případě, že pronajímatel nevyzval nájemce k opuštění nájmu písemnou formou. V této situaci se nájemní smlouva obnovuje a nájemce může po dobu dvou let opět využívat bytový prostor

Nájemní smlouva může skončit výpovědí. Výpověď musí být písemnou formou a musí se dostat k druhé smluvní straně. Pronajímatel má právo vypovědět nájem, který byl sjednán jak na dobu určitou, tak i na dobu neurčitou a to v tříměsíční výpovědní době z důvodu, kdy

například nájemce hrubě porušil zásadu obsaženou ve smlouvě nebo nájemce spáchal trestný čin na pronajímateli nebo na ostatních členů domácnosti.

Pronajímatel má právo vypovědět nájem, který byl sjednán na dobu neurčitou a to v tříměsíční výpovědní době za situace, kdy pronajímatel chce byt pro svého příbuzného. V tomto případě musí být ve výpovědi uveden důvod a nájemce má právo obdrženou výpověď podat soudu, aby přezkoumal, zda výpověď je ze strany pronajímatele oprávněná. Na podání výpovědi soudu má nájemce dva měsíce od té doby, kdy výpověď obdržel.

U nájemce, který nezaplatil nájemné alespoň za tři měsíce nebo způsobil vážnou škodu v bytě či domu nebo byt užíval k jiným účelům než byly sjednány ve smlouvě, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a nájemce je povinen byt opustit a předat pronajímateli do jednoho měsíce.30

8.2.1 Obecný nájem

Nájemní smlouva vzniká mezi pronajímatelem, který se zavazuje k dočasnému přenechání věci k užívání a nájemcem, který se zavazuje, že bude za užívání věci platit nájemné. Nájemce si může pronajmout jak celou nemovitost, tak i jen část z ní. Pokud si smluvní strany nesjednají dobu trvání nájmu, půjde zde o nájem na dobu neurčitou. Smluvní strany si ujednají trvání nájmu na dobu určitou, která může trvat i padesát let. Jestliže bude přesahovat padesát let, půjde o nájem na dobu neurčitou s podmínkou, že v prvních padesáti letech má nájemce právo podat výpověď ze smlouvy, ale jen s důvody, které si smluvní strany ujednaly při uzavření smlouvy a ve výpovědní lhůtě, kterou si též stanovily.

Pronajímatel se zavazuje určitými povinnostmi vůči nájemci, mezi které patří přenechání věci nájemci v takovém stavu, v jakém bude užívání pro nájemce ničím nerušené nebo přenechat věc nájemci, aby ji mohl využívat k účelu, ke kterému byla pronajata. Věc, která je předmětem smlouvy se odevzdá v době, na které se smluvní strany dohodly. Pokud se nájemci během užívání nájmu vyskytne vada, kterou nezvládne opravit sám, má pronajímatel povinnost mu domluvit osobu, která přijde vadu opravit, ale jen v případě, pokud si to strany sjednaly ve smlouvě. Pronajímatel tuto povinnost nemá tehdy, kdy nájemce se sám zavázal k opravám vad, které mohou vzniknout v době užívání nájmu, při uzavírání smlouvy. Nájemce má právo vzniklou vadu oznámit pronajímateli do šesti měsíců od vzniku a pokud tak neučiní, soud mu právo na škodu nepřizná.

30 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

Nájemce má povinnost oznámit vadu, která nebyla předmětem informací k nájmu ve smlouvě, pronajímateli. Pokud nájemce vadu neoznámí řádně a včas, pronajímatel není obviněn ze zatajení vady, ale v případě, že nájemce oznámí pronajímateli vadu řádně a včas, má pronajímatel povinnost tuto vadu odstranit. Jestliže tak neučiní (i když má povinnost) a nájemci vada neumožňuje využívat nájem v plném rozsahu, má nájemce nárok na úlevu z nájmu nebo může tuto vadu opravit sám a poté požadovat náhradu.

Je-li zapotřebí oprava určité části nájmu a oprava trvá nepřiměřeně dlouho, má nájemce nárok na slevu z nájmu, pokud mu tato oprava neumožňuje využívat nájem v plném rozsahu. Je-li nájemce v rozporu se sousedy, kteří porušují nájemní práva, má nájemce právo podat zadržovací žalobu, stejně tak, jako vlastník.31

Nájemce má možnost provést určitou změnu na věci, ale jen v případě, že mu pronajímatel udělí souhlas. Změny, které má právo nájemce provést, učiní na své náklady. Nájemce, který provádí změnu a touto změnou určitým způsobem věc znehodnotí, má pronajímatel právo požadovat finanční částku po nájemci při skončení nájmu. Nájemce má povinnost na požádání pronajímatele, uvést věc, na které prováděl změny, do původního stavu, jen v případě, že nájemce prováděl změny bez souhlasu pronajímatele. Uvést věc do původního stavu musí nájemce nejpozději do doby, kdy bude nájem končit. Neučiní-li tak nájemce, má pronajímatel právo vypovědět nájem i bez výpovědní doby.

Při uzavírání nájemní smlouvy má nájemce právo uvést do smlouvy třetí osobu, která může během nájmu užívat věc a libovolně s ní nakládat, ale jen do ujednané meze. V případě, že předmětem smlouvy bude byt, může nájemce uvést do smlouvy třetí osobu, která tento byt bude využívat jen tehdy, kdy nájemce nebude přítomen. Sjednání třetí osoby však lze jen se souhlasem pronajímatele.

V nájemní smlouvě si strany ujednají výši nájemného. Jestliže si strany výši nájemného nesjednají, nájemné bude u věci činit částku, která je nejvíce reálná a běžně se pohybuje v praxi. Nájemce, který uzavře s pronajímatelem nájemní smlouvu, kde předmětem bude bytový prostor a nájemce bude jako jediná osoba sjednaná ve smlouvě k užívání nájmu, nemá právo, aby tento nájem využívala i třetí osoba po delší dobu. Pokud se však smluvní strany dohodnou při uzavírání smlouvy, třetí osoba má právo využívat tento prostor. Nájemce má právo požadovat souhlas od pronajímatele o užívání nájmu pro třetí osobu, ale jen pokud to

31 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

pronajímateli oznámí včas. V případě, že pronajímatel tento souhlas neudělí a nájemce přesto bude porušovat smlouvu, bude toto jednání bráno jako hrubé porušení smlouvy a zákona.

Při skončení nájmu je nájemce povinen, odevzdat pronajímateli věc, která byla předmětem smlouvy. Vrácená věc musí být v takovém stavu, v jakém byla při uzavírání nájmu. Jestliže předmětem smlouvy bude bytový prostor, který si sám vybavil nájemce, může se pronajímatel domluvit s nájemcem, že při skončení nájmu může vybavení ponechat v bytě, výměnou za finanční částku, která bude pro nájemce relevantní. Nájemní smlouva může zaniknout výpovědí a to z obou stran. V případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou a ve smlouvě byla tato doba přesně vymezena a smluvní strany si ujednali důvody výpovědi, má každá ze stran právo na ukončení smlouvy. Nájemní smlouvu, která byla sjednána na dobu neurčitou, může jedna ze stran kdykoliv vypovědět. Výpovědní doba činí u movitých věcí jeden měsíc a u nemovitých věcí tři měsíce. V tomto případě, nemusí výpověď obsahovat konkrétní důvody, tudíž smluvní strana, která výpověď podává, nemusí uvádět žádný důvod. Výpověď může podat i strana bez výpovědní doby, ale jen pokud má k tomu zákonné důvody.32

8.2.2 Nájem prostoru sloužícího podnikání

Zde si smluvní strany sjednají nájemní smlouvu, kde předmětem bude prostor či místnost určená k vykonávání podnikatelské činnosti. Smlouva obsahuje obecná ustanovení, ale nemusí se přímo řídit zákonem. Smluvní strany si zde sjednají podmínky k uzavření smlouvy, ale konečná smlouva nesmí být nijak v rozporu se zákonem. Nájemce konkrétně vymezí ve smlouvě, k čemu nájem bude sloužit, popřípadě jakou podnikatelskou činnost zde bude vykonávat. Podmínky, které si stanoví nájemce musí pronajímatel schválit a po uzavření smlouvy se nájemce musí řídit tím, co ujednal ve smlouvě. Jakmile nájemce bude v prostoru vykonávat jiné činnosti, než které byly sjednané ve smlouvě, má se za to, že nájemce hrubě porušil své povinnosti.

Nájemce má právo provádět na nemovitosti změny, které však musí nejprve odsouhlasit pronajímatel. Po ukončení nájmu musí však nájemce uvést nemovitost do původního stavu. Nájemní smlouva podnikatelského prostoru vykonává téměř stejnou funkci jako například nájemní smlouva bytu či domu.

Nájem, který smluvní strany ujednali na dobu určitou, může nájemce vypovědět ještě před ukončením sjednané doby a to v případě, kdy se kolem pronajatého prostoru objevily

32 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

důvody, kvůli kterým nájemce nemůže dál vykonávat v prostoru svou podnikatelskou činnost a pronajímatel mu nenabídl jiný prostor k činnosti. Také v případě, kdy nájemce ztratil svou způsobilost k vykonávání podnikatelské činnosti nebo pronajímatel hrubě porušuje zásady vůči nájemci obsažené ve smlouvě, má nájemce právo vypovědět ještě před ukončením sjednané doby.33

Pronajímatel má právo vypovědět nájem, který byl sjednán na dobu určitou, ještě před ukončením sjednané doby a to v případě, pokud nemovitost má být zcela odstraněna. Výpověď může pronajímatel podat, pokud nájemce hrubě porušuje své povinnosti nebo pokud nájemce v pronajatém prostoru způsobil vážnou vadu a byl pronajímatelem vyzván k jejímu odstranění a nájemce přes vyzvání neučinil odstranění.34

Vypovědět smlouvu na dobu určitou mohou obě smluvní strany, ale podmínkou je, že výpověď musí obsahovat důvod. Bezdůvodná výpověď u smlouvy na dobu určitou se bude považovat za neplatnou. Zde platí tříměsíční výpovědní doba.

Smluvní strany mají právo vypovědět smlouvu na dobu neurčitou bez podání důvodu.

Zde platí šestiměsíční výpovědní doba.

Může vzniknout situace, kdy smluvní strana, která výpověď obdržela, nebude souhlasit s výpovědí, a proto má možnost do jednoho měsíce podat návrh soudu na přezkoumání této výpovědi, ale jen v případě, že smluvní strana, která výpověď podávala, nevzala svou výpověď zpět.

8.2.3 Podnikatelský pronájem věcí movitých

Zde jde o pronájem movitých věcí, které vlastní podnikatel. Pronajímatel uzavře smlouvu s nájemcem, ve které předmětem smlouvy bude movitá věc. Pronajímatel se zavazuje, že movitou věc svěří do rukou nájemce na určitou dobu a nájemce se zavazuje za movitou věc platit po sjednanou dobu.

Při předávání věci pronajímatel ujistí nájemce, že movitá věc je v dobrém stavu a ukáže nájemci, jak s věcí správně vynakládat. Pronajímatel má právo obeznámit nájemce s pravidly,

33 XXXXXXXXX, Xxxxxxxx. Nájemní smlouva, zvláštní ustanovení o nájmu bytu: § 663 - § 719 občanského zákoníku : podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č.89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-890-1.

34 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

která jsou potřeba k užívání movité věci, popřípadě tyto pravidla předat nájemci v písemné formě.

Může se stát, že movitá věc bude lehce poškozena a pronajímatel o této škodě nemusí vědět. V případě, že si nájemce škody všimne včas, má právo ihned upozornit pronajímatele a pronajímatel má právo nájemci poskytnout jinou movitou věc nebo nájemci poskytnout slevu z nájemného.

Nájemce není zodpovědný za vzniklé škody, které byly způsobeny opotřebením věci.

Právo na vypovězení smlouvy má nájemce kdykoliv a výpovědní doba je zde deset dní.

Za zmínku stojí, že při uzavírání této smlouvy musí být pronajímatel vždy podnikatelem. Jestliže pronajímatel během trvání smlouvy nepožádal nájemce o vrácení věci, nelze takovou smlouvu po uplynutí doby znovu obnovit.35

8.2.4 Nájem dopravního prostředku

Nájemní smlouva o dopravním prostředku vykonává opět stejnou funkci jako například nájem bytu či nájem prostoru pro podnikatelskou činnost. Smluvní strany zde uzavírají smlouvu, kde předmětem je dopravní prostředek.

Pronajímatel se zavazuje k ponechání dopravního prostředku nájemci na určitou dobu a nájemce se zavazuje k placení nájemného dopravního prostředku po celou dobu užívání.

Smluvní strany si sjednají dobu, ve které pronajímatel předá dopravní prostředek nájemci, jakožto i doklady spojené s dopravním prostředkem. Nesjednají-li si smluvní strany dobu, pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek s doklady hned po uzavření smlouvy.

Dopravní prostředek musí být způsobilý k činnosti, kterou má vykonávat a nesmí obsahovat žádné závažné vady, které by mohly nájemci způsobit újmu.

Nájemce platí nájemné pronajímateli každý měsíc, ale pokud pronájem dopravního prostředku bude sjednán jen na tři měsíce, nájemné zaplatí nájemce po ukončení užívání dopravního prostředku. Nájemce je povinen, zacházet s dopravním prostředkem tak, aby při jeho vrácení byl ve stavu, ve kterém dopravní prostředek převzal.36

35 HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004-9.

36 Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365-353-8

9. Porovnání se zahraniční právní úpravou

9.1 Porovnání se zahraniční právní úpravou - Německo

Německo, co se týče státního zřízení, je federativní republika. Je také spolkovou republikou, a proto tvoří 16 spolkových zemí, které mají vlastní zemské sněmy a vlastní vlády. Zákonodárce právě díky německé právní úpravě našel předlohu, která zanesla veřejnoprávní smlouvy do českého právního řádu, a proto německá právní úprava je od té doby velmi důležitá pro Českou republiku.

V Německu se veřejnoprávní smlouvy nazývají Offentlich- rechtliche Verträge a jsou obsaženy v německém právním řádu, konkrétně v kapitole IV., § 54 – 61. Pouhé ustanovení, které obsahuje veřejnoprávní smlouvy se správním řádě je zcela příkré. Důležitým faktem je, že především, co vymezuje toto ustanovení jsou základní zásady vymezující veřejnoprávní smlouvy. Výbornou podstatou je, že německý správní řád upravoval veřejnoprávní smlouvy už v roce 1976. Jelikož německý správní řád upravuje tyto smlouvy už delší dobu, ustanovení obsahující tyto smlouvy je velice precizně a teoreticky zpracováno. Za zmínku stojí, že toto ustanovení zaručuje určité zkušenosti z právní praxe.

Správní úřad má právo pro realizace veřejné správy schválit veřejnoprávní smlouvy a to bez zvláštního zákonného důvodu, ale jen v případě, že to není žádným způsobem v rozporu se zákonnými předpisy nebo to nijak neporušuje právní zásady. Veřejnoprávní smlouvy se rozdělují především téměř shodně s dualismem koordinačních a subordinačních smluv. Jde zejména o veřejnoprávní subjekt, má široké schopnosti pro úpravu vztahů se soukromoprávním subjektem, ale jen v případě, že uzavírá subordinační smlouvu.

Německý právní řád rozděluje subordinační smlouvy na narovnací „Vergleichsvertag“ a směnné „Austauschsvertrag“. Pokud se jedná o smlouvu narovnací, zde správní řád a soukromá osoba uzavírají tuto smlouvu určitým kompromisem. Důvodem jsou úspory na základě jednodušších formálních jednání. V případě, kdy strany uzavírají smlouvu směnnou, znamená to, že strany si vyměňují povinnosti a musí se řídit právními předpisy za náhradní protiplnění. Mezi směnné smlouvy se vztahují například Smlouvy o parkovacích místech nebo Smlouvy o podpoře podnikatelské činnosti soukromníků.

Veřejnoprávní smlouvy v německém právním řádu mají své formální náležitosti, které jsou do jisté míry shodné s náležitostmi, které se nachází v českém právním řádu. Jde zejména o náležitosti písemné formy, shoda třetích osob či veřejný zájem atd.

Smluvní strany v Německu nejvíce uzavírají veřejnoprávní smlouvy v oblasti stavebního práva, hospodářského správního práva (strana zde žádá. zejména o podporu v podnikání) nebo například práva správy sociálního zabezpečení.37

9.2 Porovnání se zahraniční právní úpravou - Rakousko

Stejně jako Německo, je i Rakousko spolkovým státem, kde je zřizován federativní princip. Rakousko se člení na 9 spolkových zemí a výkonná moc se zde dělí mezi spolek.

Rakousko má správní řád, ve kterém však není obsažena úprava veřejnoprávních smluv, tak jako je to v Německu nebo v České republice. Rakouský správní řád spíše poukazuje na úpravu individualizovaných správních aktů, které se vydávají. Tato úprava se nachází v obecných pravidlech správního řízení, které se na takové úpravy především zaměřuje.

Veřejnoprávní smlouvy koordinační se zde spíše uzavírají mezi spolkovými státy a státem samotným.

Na rozdíl od koordinačních veřejnoprávních smluv, se smlouvy subordinační uzavírají především ve finančním právu.38

9.3 Porovnání se zahraniční právní úpravou - Švýcarsko

Švýcarko se skládá z 26 autonomních členských států. Z těchto 26 autonomních členských států bylo původně pouze šest polokantonů. Jednotlivý stát má zřízen svůj vlastní parlament, vládu, ústavu, zákony a rozpočet. Každý autonomní členský stát má také zřízenou vlastní samosprávu a na určitých území vlastní legislativu, zdravotnictví, daňový systém, vzdělávací systém či vlastní policii.

Veřejnoprávní smlouvy se zde uzavírají na základě souhlasu všech zúčastněných smluvních stran. Při uzavírání platí smluvní práva a smluvní strany mají povinnosti vůči rozhodovací pravomoci.

Švýcarské správní právo definuje veřejnoprávní smlouvu takto:

„Veřejnoprávní smlouva je dohoda obsahující souhlasné vyjádření vůle dvou nebo více právních subjektů, jejímž předmětem je upravení konkrétního správněprávního vztahu, a to

37 XXX, Xxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy v zahraničí. In Nový správní řád a místní samospráva: sborník z 3. letního mezinárodního workshopu: Kroměříž. : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4489. Str. 215

38 XXX, Xxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy v zahraničí. In Nový správní řád a místní samospráva: sborník z 3. letního mezinárodního workshopu: Kroměříž. : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4489. Str. 217

především v souvislosti s plněním veřejného úkolu.“ Od správního aktu se tedy liší především konkrétností zúčastněných subjektů a svojí dvoustranností. 39

Obdobně jako u Rakouska se zde uzavírají koordinační smlouvy, které upravuje švýcarské správní právo a kde smluvními stranami jsou například jednotlivé obce, autonomní členské státy, ústavy či nadace.

39 XXX, Xxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy v zahraničí. In Nový správní řád a místní samospráva: sborník z 3. letního mezinárodního workshopu: Kroměříž. : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4489. Str. 218

Závěr

Cílem této bakalářské práce s názvem Veřejnoprávní smlouvy bylo nejdříve vysvětlit pojem veřejnoprávních smluv a poukázat na správní řád, který veřejnoprávní smlouvy vymezuje, jelikož veřejnoprávní smlouvy jsou důležité k uzavírání téměř každého závazku.

Po významu veřejnoprávních smluv se tato práce zabývala dělením veřejnoprávních smluv, mezi které patří smlouvy koordinační, smlouvy subordinační, smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu veřejných subjektivních práv a povinností a soukromoprávní smlouvy. Následovala historie veřejnoprávních smluv, která poukazuje na postupný vývoj těchto smluv až po současnost.

Čtvrtá kapitola se zabývala procesně právní úpravou veřejnoprávních smluv, která popisovala, jak smlouvy uzavřít, změnit či zrušit. Kapitola o uzavření veřejnoprávních smluv poukazuje na správní orgán, který musí s uzavřením smlouvy souhlasit či na správní řád, kterým se smluvní strany musejí řídit. Dále se poukazuje na podstatné náležitosti, které smlouva musí obsahovat. Následující návrh na uzavření smlouvy poukazuje na smluvní strany, respektive, která strana smlouvu navrhuje a která má být vázána, popřípadě, které náležitosti musí být ve smlouvě obsaženy. Změnou veřejnoprávních smluv autorka připomněla, že veřejnoprávní smlouvu lze pozměnit i přes její uzavření. Výpověď či zrušení veřejnoprávních smluv jsou obdobné věci. Z každé této varianty smlouva zaniká.

Pátá kapitola se věnuje procesně právní úpravě soukromoprávních smluv. Víceméně se jedná o stejný princip jako u veřejnoprávních smluv. Kapitola dále poukazuje na volnost uzavírání těchto smluv, jelikož se smluvní strany nemusí v mnoha ohledech řídit zákonem a mají zde právo se svobodně rozhodovat o obsahu těchto smluv. Nabídka a akceptace jsou vysvětleny jako důležité prvky soukromoprávní smlouvy, jelikož účelem je, nabídnout jednou smluvní stranou určitý předmět, který druhá smluvní strana bude akceptovat. Zánik smlouvy se neliší od zániku u veřejnoprávních smluv.

V následující kapitole vypsala autorka vybrané typy veřejnoprávních smluv, mezi které patří pronájem obecní policie, veřejnoprávní smlouva o výkonu přenesené působnost, veřejnoprávní smlouva o sloučení obcí a veřejnoprávní smlouva o připojení obce či veřejnoprávní smlouva o poskytnutí strážníků pro období krizového stavu. Vybrané typy smluv byly vybrány kvůli zákonu o obcích, kterým se tyto smlouvy řídí. Ve zkratce je ukázáno zřízení nových obcí či výkon přenesené působnosti.

Sedmá kapitola se zabývala vybranými typy subordinačních smluv, kterými jsou například veřejnoprávní smlouvy subordinační podle zákona o zaměstnanosti, veřejnoprávní smlouva o řízení nebo vymezení chráněného pracovního místa, veřejnoprávní smlouva o zabezpečení pracovní rehabilitace či veřejnoprávní smlouva o vytváření veřejně prospěšných pracovních míst. Smlouvy byly vybrány z toho důvodu, že všechny poukazují na zákon o zaměstnanosti a je zde poukázáno, jak tento zákon vymezuje mírnější podmínky pro osoby se zdravotním postižením.

V předposlední kapitole se nachází vybrané typy soukromoprávních smluv. Xxxxxxx autorka vybrala z důvodu, že se s nimi lidé nejvíce setkávají v praxi. Jsou to smlouvy, které se běžně používají a mnohdy lidé neznají přesné podmínky pro uzavření takových smluv. Soukromoprávní smlouvy se liší od veřejnoprávních smluv svou volností, ale i tyto smlouvy se vyskytují ve veřejném právu. Účelem bylo poukázat na nájemní smlouvu a smlouvu kupní. Tyto smlouvy jsou nejčastějšími smlouvami, které se u nás uzavírají. V kapitole je vysvětlen pojem koupě movité a nemovité věci, dále náležitosti, které smlouva musí obsahovat a podmínky, které si sjednávají smluvní strany. U nájemní smlouvy je vysvětlen význam obecného nájmu, nájem prostoru sloužícího podnikání, podnikatelský pronájem věci movitých či nájem dopravního prostředku. Záměrem těchto smluv nebylo jen samotné vysvětlení a co smlouvy obsahují, ale i poučné poznatky, na které by si lidé měli dávat pozor.

Poslední kapitola se věnuje porovnáním se zahraniční úpravou, zejména úpravou v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Smyslem porovnání se zahraniční úpravou bylo hlavně poukázat, na jakém principu fungují veřejnoprávní smlouvy v jiných zemí. Důležitým faktem je, že díky zákonodárci, který v německé právní úpravě našel předlohu, která zanesla veřejnoprávní smlouvy do českého právního řádu, je pro Českou republiku německá právní úprava velmi důležitá. Rakouský řád neobsahuje problematiku veřejnoprávních smluv, spíše jsou v zastoupení veřejnoprávní smlouvy koordinační, které jsou často používány jako úpravy vztahů spolkových zemí a států.

Úkol, který si autorka v počátku práce stanovila, tedy popsat způsob vzniku, zániku či změny veřejnoprávní smlouvy, ale i vymezit její rozdělení na subordinační, koordinační a soukromoprávní smlouvy, byl naplněn. Autorky záměr byl, že tato práce vytvoří celkový náhled na problematiku veřejnoprávních smluv a jejich postavení v České republice.

Veřejnoprávní smlouvy se vyskytovaly už před rokem 1948 a do současnosti se díky nim měnily ustanovení obsažené ve správním řádu či zákonech. Tyto

smlouvy jsou velice důležité pro chod a řád České republiky a je zřejmé, že takové téma nikdy nezanikne.

Použitá literatura

Literatura

1) XXXXXXXXXX, Xxxx. Stavební zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Xxxx, 2013.

Xxxxxxx edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-492-6.

2) XXXXXXXXXX, Xxx a Xxxxxx XXXXX. Správní právo hmotné: obecná část. 3.

aktualizované vydání. Praha: Leges, 2019. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-353-7.

3) PŘÍKOPA, Xxxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy koordinační. V Praze: C.H. Xxxx, 2018.

Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-559-6.

4) XXXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2010

5) XXXXXXXX, Xxxxxx. Zákon o zaměstnanosti s komentářem: včetně prováděcích předpisů

k 1.4.2009. 5. vydání Olomouc: ANAG, 2009.

6) XXX, Xxxxxx. Veřejnoprávní smlouvy v zahraničí. In Nový správní řád a místní samospráva: sborník z 3. letního mezinárodního workshopu: Kroměříž. : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4489.

7) XXXXXXX, Xxxx, XXXXX, Xxxxxx, ed. Československé správní právo: část všeobecná. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2018. Klasická právnická díla (Xxxxxxx Kluwer ČR). ISBN 978- 80-7598-168-4.

8) Vzory smluv: darovací smlouva, kupní smlouva, smlouva o výpůjčce, zápůjčka, směnná smlouva, výprosa, pacht, licence, nájemní smlouva, zasílatelství, úschova, skladování, zprostředkování, komise, úvěr, smlouva o dílo, kontrolní činnost, účet, akreditiv, inkaso, důchod, pojištění, výměnek, společnost. Český Těšín: Poradce, [2014]. ISBN 978-80-7365- 353-8

9) XXXXXXXXX, Xxxxxxxx. Nájemní smlouva, zvláštní ustanovení o nájmu bytu: § 663 - § 719 občanského zákoníku : podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury a komentáře k právní úpravě této problematiky v novém občanském zákoníku (zákon č.89/2012 Sb.). Praha: Linde Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-890¨

10) HRADIL, Petr. Právo pro gymnázia, obchodní akademie a střední odborné školy: podle

právního stavu k 1.1.2013 : s předpisy účinnými k 1.1.2014: nový občanský zákoník, zákon

o obchodních korporacích. Valašské Klobouky: X. Xxxxxx, 2013. ISBN 978-80-260-5004- 9.

Zákony

1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

2) Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti

3) Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii

4) Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích k účinnosti novely č. 24/2015 Sb.