pokračování 1 - 11 T 142/96

pokračování 1 - 11 T 142/96

předkládal S. při podepisování smlouvy s firmou paní H. Posléze upřesnil, že šlo o fakturu na níž on vyčísloval svoji provizi, nikoliv o fakturu pro paní H. Na té faktuře, kterou jako součást zmíněného seznamu prodaných šneků S. předložil, bylo podle něj výslovně uvedeno, že si svoji pohledávku uspokojí z obchodu uzavřeného s firmou E. H. Uvedl, že tedy vycházel z toho, že S. si smlouvu i fakturu přečetl a o úpravě čísel účtů ví. Do doby uzavření smlouvy s firmou svědkyně H. on na základě obchodů, které byly realizovány, a provizí, které dostal nebo si vzal, získal sumu okolo 20.000,- až 30.000,- Kč. K dotazu pak uvedl, že 772.000,- Kč a posléze 900.000,- Kč vrátil S. i přesto, že je přesvědčen, že tyto peníze patří jemu proto, že S. do těchto jednání jakýmsi způsobem zatáhl i paní H. Vypověděl, že tyto peníze vrátil S. v podstatě proto, aby kvůli jejich vzájemným sporům nebyl blokován obchod s paní H. Vypověděl, že již po uzavření smlouvy platba od paní H. dlouho nešla a posléze když spolu s H. telefonicky hovořili, tak jí řekl, že peníze došly, že platba proběhla v pořádku. Dle svého tvrzení nemohl s paní H. hovořit o tom, na čí účet peníze došly. Uvedl, že i poté, co peníze došly na jeho účet, po jistou dobu ve firmě XXXX ještě působil a skutečnost, že peníze od H. došly na jeho účet S. nesdělil proto, že iniciativu v tomto směru ponechával na něm. Podle jeho názoru spolupracovníci ve firmě věděli, že S. mu dluží nějaké peníze, zřejmě ovšem nevěděli kolik. Vypověděl, že se domnívá, že u jeho jednání se S. byl pan X., jeho zástupce na pobočce na ulici XXXX. 0 dluzích S. věděla podle něj i jeho partnerka X. X. Xx dobu, kdy působil ve firmě XXXX byl, podle jeho výpovědi, pokud jde o objem finančních prostředků, obchod realizovaný s firmou E. H. svým rozsahem výjimečný, neboř miliónové obchody nikdy předtím realizovány nebyly. V rámci předchozích obchodů podle něj si odběratelé zpravidla kupovali jeden chov, což představovalo 20.000,- Kč až 25.000,- Kč. Více chovů si odběratelé brali jen výjimečně.

Poškozený M. S. byl rovněž v přípravném řízení slyšen celkem čtyřikrát, a z toho jednou v rámci konfrontace s obžalovaným Š.,

V rámci svého prvního výslechu konaného dne 7,12.1995 (č.l. 63-65) vypověděl, že s obžalovaným se seznámil někdy v roce 1992, a to prostřednictvím inzerátu, v němž obžalovaný inzeroval svůj zájem navázat kontakt s osobami, které mají zkušenosti a znalosti s chovem hlemýžďů. Dle svědka se tedy na tomto základě s obžalovaným zkontaktovali a od 1.1.1993 došlo k ústní dohodě o jejich spolupráci, na jejímž základě byl ing. Š. zprostředkovatelem na středisku chovu hlemýžďů na ulici XXXX. Mezi jeho pracovní povinnosti patřilo zprostředkování prodeje chovných násad hlemýžďů, krmivá, prostředků k chovu, školení nových zájemců a jejich instruktáž. Dle svědka byli dalšími zaměstnanci střediska i svědkyně P. a R. S. Za chod tohoto střediska odpovídal dle svědka obžalovaný. Svědek vypověděl, že odměna pro obžalovaného za zprostředkování prodeje hlemýžďů činila nejprve 5,- Kč za kus a asi po půl roce se zvýšila na 10,- Kč za prodaného hlemýždě. Tato dohoda byla dle něj neustále v ústní formě s tím, že tržby za činnost střediska byly vybírány v hotovosti a posléze je Š. vyúčtoval buď jemu nebo jeho ženě. Vypověděl, že později, když bylo třeba investovat do rozvoje firmy, se s ing. Š. dohodl na tom, že dočasně pozastaví platnost dohody o výplatě provize za zprostředkování a obžalovaný bude po přechodnou domu odměňován měsíčním paušálem ve výši 10.000,- Kč. Tuto odměnu si obžalovaný dle svědka vybíral z hotovostních tržeb střediska chovu hlemýžďů a odměna byla vždy řádně vyúčtována. Dle této výpovědi svědka byla tato paušální odměna vyplácena od roku 1994 do jeho konce s tím, že od roku 1995 bylo obnoveno vypláceni zprostředkovatelské odměny znovu, ve výši stanovené ústní dohodou. Svědek uvedl, že v roce 1995 se na něj obžalovaný obrátil s tím, aby tato jejich doposud pouze ústní dohoda byla uzavřena v písemné formě, přičemž návrh této dohody vypracoval obžalovaný a dohoda byla podepsána, s lim, že byla andidatována k 1.1.1993. Dle svědka však fakticky došlo k podpisu dohody dne 20.4.1995. Dále svědek vypověděl, že zhruba poěátkem roku 1994 se na firmu XXXX na základě inzerce obrátila i svědkyně H., která projevila zájem o zakoupení chovných násad hlemýžďů, přičemž jednání za firmu zahájil a vedl ing. Š. Posléze, po delších jednáních, byl prodej připraven na březen 1995 s tím, že dle výpovědi svědka veškeré podklady pro uzavření obchodu vyhotovoval ing. Š. Konkrétně šlo dle svědka o kupní smlouvu, která se týkala tohoto prodeje, dalším podkladem byla potom zálohová faktura č. 1852 na částku 2.772.000,- Kč. Po její úhradě měla být provedena expedice chovných násad svědkyně H. I tuto fakturu připravil obžalovaný. Smlouva i faktura byla dle svědka podepsána 13.3.1995, a to za účasti obžalovaného, svědkyně H., j ej ího manžela a j eho samotného. Svědek uvedl, že ing. Š. předložil smlouvu a zálohovou fakturu, on opticky zkontroloval základní údaje a poté oba doklady podepsal. Obžalovaný podle svědka nikoho neupozornil, že provedl nějaké úpravy těchto dokumentů. Faktura měla stanovenou splatnost ke dni 27.3.1995 s tím, že když nepřišla úhrada na příslušný účet firmy XXXX, tak se dotazoval ing. Š., kde je uvedená částka, přičemž obžalovaný tvrdil, že H. částku ještě nepřevedli. Svědek vypověděl, že tyto dotazy se opakovali až do konce měsíce dubna 1995. Paní H. dle svědka později prohlásila, že ing. Š. telefonoval z vlastní iniciativy, že převod byl proveden v pořádku. Svědek dále uvedl, že 1.5.1995 pak obžalovaný byl v pobočce firmy na XXXX ulici v XXXX naposledy s tím, že dalšímu zaměstnanci firmy panu S. předal 1.5.1995 klíče s tím, že odchází. Uvedl, že pracovníci jeho firmy kontaktovali telefonicky E. H., která opakovaně sdělovala, že peníze řádně převedla již na účet firmy XXXX s tím, že tuto skutečnost dokumentovala výpisem ze svého účtu. Z něj podle svědka vyplynulo, že převod peněz byl proveden již 30.3.1995, ovšem ve prospěch účtu, který patřil ing. Š. Uvedl, že po kontaktu s tehdej ším právním zástupcem obžalovaného JUDr.V. a po podání vysvětlení na kriminální policii v Brně byl ve prospěch jeho účtu proveden převod částky 772.000,- Kč z účtu obžalovaného a dále pak dle j ej znovu kontaktoval JUDr. V., který mu faxoval prohlášení o uznání závazku co do důvodu i výše, který on měl podepsat a který obsahoval jeho závazek, že dluží ing. Š. 2.000.000,- Kě a že souhlasí s tím, aby částka 1.100.000,- Kč byla započtena ze zálohové faktury paní H. a zavazuje se uhradit zbývající část provize ve výši 900.000,- Kč do 30.6.1996. Vypověděl, že k tomuto návrhu sdělil telefonicky JUDr. V., že v tomto znění prohlášení podepsat nemůže. Dr. V. mu dle jeho tvrzení řekl, že pokud prohlášení podepíše ve znění v jakém bylo vyhotoveno, tak mu ještě téhož dne předá částku 900.000,- Kč. Svědek vypověděl, že protože potřeboval ty peníze získat, tak se obrátil na notáře JUDr. Š., kde sepsal formu notářského zápisu, osvěděení o prohlášení osoby, kterým deklaruje, že podpis prohlášení o uznání dluhu je činěn pod nátlakem ve stavu tísně a není projevem jeho svobodné vůle. Tento notářský zápis sepsal asi ve 13.50 hodin dne 5.10.1995 a prohlášení o uznání dluhu podepsal teprve poté, asi v 15.00 hodin. Po podpisu obdržel dle svého tvrzení částku 900.000,- Kč. V rámci této výpovědi výslovně uvedl, že provádění výplat obžalovanému, af již na základě poětu prodaných hlemýžďů či pevně stanoveným měsíčním paušálem, jsou dokladovatelné z účetnictví firmy XXXX.

V rámci druhé výpovědi, konané v rámci přípravného řízení dne 28.5.1996 (č.l. 66-72) svědek především vypověděl, že pokud měl na základě výzvy vyšetřovatele přinést doklady, které podle jeho vlastní výpovědi ze 7.12.1995 mají dokladovat provádění výplat ing. Š., pak předložil, pět kusů kopií listů pokladní knihy ze dnů 20.1., 8.3.-14.3., 15.3.-20.3., 18.4. a 30.4.1995. Více dokladů podle něj ve firmě není. K výslovnému dotazu vyšetřovatele, zda výplaty, které mají být dokladovány těmito výpisy, jsou zavedeny do úěetnictví firmy XXXX, uvedl svědek, že nej sou, že se j ednalo pouze o půj ěky k zúčtování.

Uvedl, že změnil účeini a daňovou poradkyni a ia mu před svým odchodem řekla, že "je to tam zaúčtováno" jako půjčka k zúčtováni. Vypověděl, že jiné doklady momentálně nemá s tim, že uvedenou záležitost může vysvětlit jeho daňová poradkyně XXXx. J. Ž. Doklady, které předložil jsou podle něho dostaěujici k tomu, aby bylo prokázáno, že obžalovaný nějaké peníze skuteěně dostal v roce 1995, který je dle svědka rozhodující. Uvedl, že vážné okolnosti ve firmě, které trvaji od doby kdy to Š. udělal, mu zabránily přes tři urgence předat požadované materiály vyšetřovateli. K dotazu, zda bylo E. H. na základě kupni smlouvy plněno, pokud ano, tak kdy a v jakém množství, pak svědek předložil dodací list ze dne 17.7.1995 ě. 6295, který dle jeho názoru je rovněž dnem plněni dodávky. Dodávka byla dle svědka plněna v původní výši s tim, že doplatek ze strany pani H. byl proveden nadvakrát, a to bankovním převodem. Svědek uvedl, že plnil smlouvu X. i přesto, že ěást prostředků, tedy zálohová faktura nebyla převedena na účet firmy XXXX. K dotazům, jakou práci vlastně pro něj vykonával obžalovaný, svědek uvedl, že šlo zejména o zakládáni poboček a posléze o starost o jejich fungováni. Uvedl, že neměl nikdy žádných výhrad k vyúčtováni finančních prostředků tak jak je podával obžalovaný. K opakovanému dotazu, jakým způsobem byl obžalovaný odměňován za svou činnost realizovanou ve firmě XXXX uvedl svědek, že v prvni etapě dostával provizi a ve druhé etapě paušální odměnu a poté mu bylo plněno opětovně podle smlouvy, tedy na základě provize, vypověděl, že pisemná smlouva však o tomto neexistuje, nebof ani existovat nemohla, protože všechno bylo dohodnuto ústně, a to i smlouva o zprostředkováni. K dotazu, zda dlužil obžalovanému nějaké peníze pak výslovně uvedl, že nějaké peníze obžalovanému skuteěně dlužil. Svědek popřel, že by mu obžalovaný kdykoliv řikal, že by chtěl z firmy odejit. Připustil dále, že to byl on, kdo sepsal dodatek k výše zmíněné smlouvě a trval na ročni výpovědní lhůtě. Uvedl, že si už si přesně nevzpomíná, kdy naposledy kontaktoval ing. H., spolu hovořili o jeho novém zaměstnáni s tim, že H. dle svědka mu říkal, že ho kontaktoval obžalovaný a on mu říkal, že je možné, že v této věci bude předvolán taktéž. Svědek dále popřel, že by se spolu s ing. H. bavili o něčem podstatném týkajícím se této věci. Vypověděl, že Ing. H. pouze sdělil, že bude pravděpodobně tázán na to, zda je skutečným autorem písma na pokladních dokladech s tím, že žádné potvrzení po něm nežádal. K výpovědi ing. H., která mu byla vyšetřovatelem předestřena ohledně části rozhovoru ing. H. s ním svědek uvedl, že není pravdivá, že po H. žádné potvrzení nechtěl a už vůbec ne pětkrát a ani mu nic nesliboval. Uvedl, že neví, zda ing. H. byl přítomen v létě roku 1994 nějaké oslavě či večírku ve XXXX. K pasáži z výpovědi ing. X., který uvedl, že tehdy v jeho přítomnosti se svědek za přítomnosti X. vyjádřil, že si X. může vzít svoji provizi ze zálohy z obchodu s firmou E. H., uvedl svědek, že to je pustá lež. Vypověděl, že je skutečností, že o něčem podobném se s obžalovaným bavili, ovšem ne na podzim, ale na jaře, v dubnu roku 1995, a to konkrétně tak, že Š. on osobně z poukázané zálohy vyplatí částku 400.000,- Kč. K dalšímu dotazu, aby uvedl kolik peněz vlastně X. dlužil uvedl, že neví, že by si museli společně s ing. Š. sednout a probrat to,

V rámci další výpovědi dne 13.6.1996 (č.l. 73-76), k dotazu vyšetřovatele uvedl, že ze zálohové faktury zněj ící na částku

0. - Kč mu byla vrácena ve dvou splátkách celková částka

0. - Kč. Vypověděl, že ke konání tohoto výslechu, se k tomu, jak vysokou částku v současné době dluží ing. Š., nemůže vyjádřit. Uvedl, že nejprve by si nad to musel se Š. sednout a vyrovnat vzájemné pohledávky.

Jak se podává z tohoto protokolu, předložil v rámci tohoto výslechu obhájce obžalovaného k přehrání dvě mikrokazety s rozhovory dvou mužských hlasů s tím, že tyto mikrokazety byly skutečně na příslušném přehrávači přehrány. Jak se dále z protokolu podává, byly po přehrání těchto mikrokazet položeny svědkovi otázky týkající se obsahu hovorů na těchto kazetách.

Svědek S. k těmto otázkám uvedl, že na rozhovory, které si vyslechl a jejíž písemnou podobu si přečetl z předložených předpisů si vzpomíná, skutečně takové rozhovory s XXXx. V. vedl. Uvedl, že nahrávky byly pořízeny bez jeho vědomí, nikdy ho nikdo nepožádal o souhlas s nahráváním těchto rozhovorů. Poté položil obhájce obžalovaného svědkovi celou sérii otázek vztahujících se k jednotlivým pasážím telefonických rozhovorů na těchto kazetách. V rámci svých odpovědí uváděl svědek, že neustále v rámci hovorů měl na paměti to, aby X. ty peníze vrátil, pasáže, které mu byly předkládány uváděl proto, že tím myslel, aby X. co nej rychleji peníze vrátil s tím, že to pro něj hude obrovská polehčuj ící okolnost a že mu ty peníze štěstí do života nepřinesou. V rámci dalších svých odpovědí výslovně uvedl, že peníze, které si ing. Š. převedl na svůj účet, nebyly určeny do jeho rukou, svým vyjádřením v rámci těchto hovorů měl na mysli to, že čím dřív Š. peníze vrátí, tím méně škod bude napácháno. K dotazu obhájce, zda se od 1.11.1995 do dne konání výslechu, tedy do dne 13.6.1996 kontaktoval s JUDr. Ž. uvedl, že s touto dámou se kontaktoval zejména telefonicky s tím, že v letošním roce, tedy v roce 1996 se s ní telefonicky bavil. Uvedl, že si nevzpomíná, že by s ní hovořil v roce 1995, tedy od 1.11.1995. Předmětem jejich hovorů bylo podle jeho tvrzení daňové účetní poradenství.

Konečně v rámci konfrontace dne 13.6.1996 (č.l. 83-90) uvedl, že dohoda mezi ním a obžalovaným o zprostředkování prodeje hlemýžďů byla sice podepsána někdy v dubnu roku 1995, ovšem byla podepsána se zpětným datem, předtím byla tato dohoda ústní. K této dohodě uvedl, že v roce 1993 a 1994 uzavřeli s ing. Š. ústní dohodu, že mu budou peníze dávány formou paušální měsíční odměny ve výši 10.000,- Kč, a to do té doby, než budou exportovány výrobky firmy XXXX na zahraniční trh. Uvedl, že v roce 1995 bylo opětovně obžalovanému ze smlouvy plněno. Popřel, že by ze zálohové platby od E. H. vůči firmě XXXX došlo či mělo dojít k plnění nějakých závazků vůči ing. Š. K dokladům, které předložil při výpovědi dne 28.5.1996, tedy ke kopiím několika listů z pokladní knihy uvedl, že to jsou doklady, které mají podle něj potvrzovat tu skutečnost, že v tomto období bylo ing. Š. plněno finanční hotovostí ze smlouvy o zprostředkování. K vyplácení pravidelné měsíční částky ve výši 10.000,- Kč vypověděl, že tyto peníze si obžalovaný bral během svého působení na pobočce, s tím, že jej vždy o tom svém kroku, že si bere peníze, informoval af už ústně nebo na záznamech na interních dokladech. K dotazům, které mu posléze položil obžalovaný uvedl, že v roce 1995 nebyly obžalovaným předkládány faktury za zprostředkování prodeje hlemýžďů, jediné, co mu obžalovaný předkládal, bylo několik verzí jeho návrhu smlouvy o zprostředkování prodeje, a to těsně před jeho odchodem. Částka ve výši 1.600.000,- Kč, kterou mu posléze v průběhu roku 1995 vyplatil obžalovaný, byla podle něj použita k realizaci obchodu mezi ním a svědkyní H. K dalšímu dotazu vypověděl, že firma v době, kdy došlo k jednání, které bylo projednáno před tímto soudem, byla ve špatné finanční situaci a obžalovaný tuto špatnou finanční situaci dobře znal. K písemnému závazku, podle něhož má vyplatit koncem června roku 1996 obžalovanému 900.000,- Kč uvedl, že před podepsáním dokladu učinil prohlášení u státního notáře JUDr. Š. a platnost tohoto dokladu tedy popírá. Pokud se týče částky 400.000,- Kč jakožto provize za obchod se svědkyní H., pak podle jeho tvrzení obžalovaný v té době, kdy byl tento obchod realizován, ve firmě již nepůsobil a naopak tento obchod svým jednáním ohrozil. Uvedl, že si nepamatuje, že by mu obžalovaný někdy říkal, že by chtěl z firmy odejít.

V rámci své výpovědi učiněné u hlavního líčení u podepsaného soudu dne 25.2.1997 (č.l. 308-320) především uváděl shodné skutečnosti jako ve své prvotní výpovědi, to znamená, že se skutečně s obžalovaným seznámil někde v roce 1992 prostřednictvím

inzerátu, neboi je oba dva zajimal chov hlemýžďů a tuto činnost také společně zahájili. Vypověděl, že předmětem jejich podnikáni bylo z počátku dodávat zájemcům o chov potřebný materiál pro chov hlemýžďů, věci potřebné k odchodu hlemýžďů a dále vykupovat od chovatelů jejich produkty a ty posléze zpracovávat a prodávat. Spolupráce začala od roku 1992 a byla velmi dobrá, nikdy mezi nimi nebyly žádné hádky nebo sváry. K obchodu se svědkyni X. uvedl, že se to stalo dne 13.3.1995, kdy byla podepsána smlouva mezi firmou XXXX a firmou pani X., přičemž šlo o kupni smlouvu na dodáni hlemýžďů. Činnost obžalovaného ve firmě spočivala podle svědka v tom, že měl na starosti veškerý kontakt s chovateli, připravoval a sepisoval s nimi smlouvy, faktury a další doklady, přičemž jeho činnost byla dlouholetá. Uvedl, že právě z tohoto důvodu obžalovanému důvěřoval a dne 13.3.1995 u podpisu zálohové faktury na částku 2.772.000,- Kč zkontroloval pouze údaje týkajici se vyplněni vlastni faktury, tedy XXX, DIČ a adresu s tim, že skutečně přehlédl čislo účtu, které je opticky shodné s číslem jeho vlastního účtu a liší se jen asi o dvě čisla. Vypověděl, že tuto fakturu vyhotovil obžalovaný a ten ji také předal svědkyni H. Dále uvedl, že penize poměrně dlouhou dobu nešly, a proto pani H. několikrát prostřednictvím obžalovaného urgovali, kdy dle svědky obžalovaný řikal, že penize ještě nepřišly. Vypověděl, že penize ovšem jak zjistili později, přišly asi měsic nebo za tři týdny s tim, že k 1.5.1995 obžalovaný beze slova vysvětleni firmu opustil a pouze předal spolupracovníkům klíče od pobočky. Až poté bylo dle svědka zjištěno, že penize byly převedeny na vlastni účet obžalovaného a vyzval ho, aby uvedl vše do pořádku. Vypověděl, že poté jednal s právním zástupcem obžalovaného JUDr. V., který tvrdil, že má vůči obžalovanému něj aké pohledávky a chtěl, aby se to vyřídilo. Uvedl, že on chtěl ovšem vůči pani H. ze smlouvy plnit, protože to byl jejich největší klient, a proto trval na vráceni peněz, nebof bez nich byl tento obchod s pani H. ohrožen. K odměňováni obžalovaného za jeho práci uvedl, že existovala jakási dohoda podle niž byl obžalovaný zainteresován na prodej hlemýžďů s tim, že v této výpovědi svědek uvedl, že v roce 1992 dostal obžalovaný vyplaceno 940.000,- Kč, v roce

1993. mezi 150.000,- Kč až 200.000,- Kč a za rok 1994 200.000,- Kč a v roce 1995, kde ve firmě strávil 4 měsice, dostal 70.000,- Kč. Svědek vypověděl, že v době odchodu obžalovaného měl svoji účetní a daňovou poradkyni a měli "to" udělané k dlohodobému zúčtováni, ovšem když obžalovaný opustil firmu, nebylo možno toto dlouhodobé zúčtováni provést. Vy=ověděl, že by se dalo v účetnictví firmy vyhledat vypláceni těchto částek, výslovně však uvedl, že neví, do jaké miry. Pokud byl dotázán zda má k dispozici nějaké doklady osvědčujíc! vypláceni jim zmíněných částek obžalovanému, pak uvedl, že má k dispozici pouze některé doklady, protože některé mu obžalovaný nepodepsal. Vypověděl, že neví do jaké míry by byl schopen tyto platby účetně dokladovat. K částkám, které byly vypláceny obžalovanému jakožto odměna za vykonanou práci firmou uvedl, že obžalovaný si vedl svoji statistiku těchto částek, kterou on vždy respektoval, a obžalovaný mu ji vždy ukázal. Vypopvěděl, že to bylo tak, že obžalovaný si vždy zapsal kolik peněz dostal a pak mu to ukázal. Uvedl, že v době, kdy byly obžalovanému vypláceny ty částky, o kterých hovořil, už měl daňovou poradkyni JUDr. Ž.. Vypověděl, že do konce roku

1994. JUDr. Ž. pro firmu dělala to, čemu on říká účetnictví, tedy zpracovávala mu i účetní podklady. K dalšim dotazům pak svědek po předestřeni výpovědi z přípravného řizeni uvedl, že ty částky, které byly obžalovanému vypláceny v průběhu let 1992-1995 a které uvedl až u soudu, neuváděl v přípravném řízeni ani při jednom ze svých výslechů proto, že si na to musel v klidu sednout a na všechno vzpomínat. Vypověděl, že bez osobního jednáni s obžalovaným neni schopen skutečně vyčíslit jeho odměnu, tedy svůj eventuelní dluh vůči obžalovanému. K dotazu pak výslovně uvedl, že i ty částky, o kterých výše hovořil a označil je jako vyplacenou odměnu ing. Š., máji charakter pouze orientačních částek a bez osobního kontaktu s obžalovaným není schopen je přesně vyčíslit. Podle něj skutečně existoval jeho dluh vůči obžalovanému v době, kdy byla uzavírána smlouva s firmou E. H. Popřel však, že by tento dluh dosahoval takové výše jak uváděl obžalovaný a jeho právní zástupce JUDr. V. a rozhodně podle něj nedosahoval výše částky, kterou si obžalovaný přivlastnil. Vypověděl, že orientačně k výši dlužné částky vůči obžalovanému může říci, že se jednalo řádově o stovky tisíc. Pokud byl dotázán, aby se vyjádřil k částce 400.000,- Kč tak jak o ní hovořil na č.l. 71, kterou měl obžalovaný podle jeho tehdej ší výpovědi obdržet, uvedl, že ty částky měl dostat obžalovaný za minulou spolupráci, nikoliv jako odměnu za obchod s E. H. Podle jeho výpovědi ústní dohoda o jejich spolupráci byla uzavřena v roce 1992 s tím, že v rámci ní byla dohodnuta také odměna 5,- Kč za prodaného šneka, která byla posléze na žádost obžalovaného zvýšena na 10,- Kč. Dohoda mezi ním a obžalovaným podle jeho tvrezní zněla tak, že po obdržení platby od paní H. bude on schopen a ochoten mu pomoci v jeho finanční situaci a vyplatí mu částku 400.000,- Kč na rekonstrukci jeho domku. Popřel, že by existovala nějaká jiná dohoda, kupř. taková, podle níž by si mohl obžalovaný uspokojit svoji pohledávku v jakékoliv výši přímo z peněz, které by došly od paní H. Vypověděl, že trvá na svém vyjádření o lživosti příslušné pasáže výpovědi svědka H. tak jak to již uváděl na č.l. 71 spisu. Pokud mu byly předestřeny pasáže z výpovědi svědka JUDr. V. z přípravného řízení, kde tento svědek hovoří o jakési dohodě, která měla existovat mezi ním a obžalovaným, pak uvedl, že tyto pasáže nejsou pravdivé, rovněž není pravdivá ta pasáž výpovědi JUDr. V., kde zmíněný svědek uvádí, že on měl přiznat při jakémsi jednání dluh či závazek vůči obžalovanému ve výši 2.000.000,- Kč. Svědek k tomu uvedl, že JUDr. V. na něj činil jistý nátlak, a to v tom smyslu, že mu telefonicky sdělil, že když podepíše uznání závazku, pak mu okamžitě doveze 1.000.000,- Kč. Důvodem, proč podepsal to prohlášení o uznání závazku co do důvodu a výše (č.l. 9), bylo podle něj to, že peníze potřeboval a kdyby je nedostal, tak by to zlikvidovalo jeho firmu. Popřel, že by kdy obdržel od obžalovaného nějaký doklad, na němž by byla vyčíslena obžalovaným nějaká dlužná čásPka, kPerou on měl obžalovanému dlužil; a zároveň, že by taxa obžalovaným bylo uvedeno, že souhlasí s íím, aby byl proveden odklad platby této částky a platba uspokojena z částky od svědkyně H. Vypověděl, že obžalovaný, těsně předtím než firmu opustil, na něho naléhal, aby s nim jednak podepsal tu zprostředkovatelskou smlouvu a poté mu odsouhlasil jím sestavený seznam prodaných šneků. To bylo podle jeho tvrzení několik dnů nebo dokonce hodin předtím než firmu opustil. Uvedl, že si není si schopen vybavit, jaká suma prodaných šneků byla obžalovaným uvedena. Tento souhrnný seznam prodaných hlemýžďů a uspokojených chovatelů mu obžalovaný předložil až po podpisu smlouvy s paní H. Uvedl, že si opravdu nepamatuje, zda do toho seznamu nějak zasahoval. Ke svědkyni M. P. uvedl, že tato dělala u firmy kancelářskou práci, brala telefony, vyřizovala běžné věci a připravovala podklady pro účetnictví pro JUDr. Ž. V rámci svého působení v jeho firmě se dle jeho tvrzení jakoby učila účetnictví, ovšem fakticky jako účetnictví jako takové nedělala. Ke vztahům mezi JUDr. Ž. a M. P. uvedl, že tyto vztahy mezi těmito dvěma ženami trochu jiskřily, bylo to podle něj proto, že XXXx. Ž. vytýkala M. P. určité chyby. Uvedl, že nemůže říci, že by účetnictví jeho firmy v roce 1994 bylo ve stavu, který by se dal nazvat chaosem. Setrval na tom, že v roce 1994 pro jeho firmu dělala účetnictví stále JUDr. Ž. K hospodářským výsledkům firmy XXXX uvedl, že křivka obratu začala po roce 1993 klesat a klesala neustále až do doby, kdy obžalovaný z firmy odešel, kdy byla nejníž. Největší obrat měla podle něj firma v letech 1992-1993, kdy šlo řádově o částky v miliónech. Zisk byl ovšem fakticky velmi malý, nebof veškeré peníze byly investovány do dalšího rozvoje firmy. Vypověděl, že v roce 1994 byl obrat rovněž řádově v miliónech, ale oproti letům předchozím byl obrat poloviční. V roce 1995 byl pak obrat ještě menší než v roce 1994. K dotazu státní zástupkyně uvedl, že postup při uzavírání smlouvy s E. H. byl v zásadě obvyklý jako v jiných případech s tím ovšem, že H. byla exkluzivní zákazník. V jejím případě, jako v prakticky jediném, bylo placeno bezhotovostním převodem s tím, že v ostatních případech, kdy zákazníci odebírali chovy řádově v hodnotě 20.000,- Kč, platili hotově. V rámci svých odpovědí na dotazy položené mu obhájcem uvedl, že je pravdou, že byl v průběhu přípravného řízení třikrát vyšetřovatelkou vyzýván k předložení účetních dokladů, ovšem ty nepředložil proto, že je nemá. Uvedl, že v roce 1992 měli ve firmě velké množství účetních dokladů, až 1.500 měsíčně a on tedy není schopen reagovat na to, co v které hromadě existuje a co ne. Jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem byl plátcem DPH od roku 1993 s tím, že byl měsíčním plátcem DPH. Uvedl, že pokud jde o ing. H., tak toho vyplácel obžalovaný s tím, že ing. H. však nebyl veden jako zaměstnanec firmy přesto, že pracoval v jeho firmě rok a třičtvrtě. Vypověděl, že za své zaměstnance vždy platil řádné veškeré zákonné odvody. Částky, které jak uvedl ve své výpovědi u hlavního líčení, vyplatil jako odměnu obžalovanému, nezavedl do účetnictví a nesnížil tak tím pádem daňový základ své firmy dle svého tvrzení proto, že to tak obžalovaný chtěl. Počínaje dubnem roku 1995 se na ulici XXXX, tedy v prostorách jeho firmy, nepsal žádný dokument vyjadřující projev vůle paní H. a jí podepsaný na psacích strojích či počítačích firmy XXXX. Vypověděl, že prohlášení u notáře dne 5.10.1995 podepsal proto, aby se v budoucnu mohl bránit předpokládaným nárokům, které na něj byly obžalovaným činěny. JUDr. V. mu opakovaně telefonoval, že když přizná tuto pohledávku, budou mu vyplaceny nějaké peníze. K dalšímu dotazu předsedy senátu pak uvedl, že je pravdou, že finanční situace firmy v době, kdy čekali na peníze od paní H., nebyla dobrá. Uvedl, že s ohledem na to, že v době podpisu této smlouvy s firmou E. H. byla firma XXXX jedinou firmou, která mohla svědkyni zajistit požadovanou dodávku v tomto objemu, tak na 99% předpokládal, že k zaplacení skutečně dojde.

Svědek ing. P. H. v rámci své výpovědi v přípravném řízení (č.l. 49-52) především vypověděl, že po ukončení studia

XXXX nastoupil i firmy XXXX, a to 22.4.1993, kde byl pověřen propagaci chovu hlemýžďů na úrovni přednášek pro zájemce o tento chov a dále pak konzultační a poradenskou činnosti pro chovatele. Uvedl, že právě v době jeho nástupu se firma rozšiřovala a asi týden po jeho nástupu přesídlila část firmy z ulice XXXX na ulici XXXX, rovněž v XXXX s tim, že vedením v této pobočce byl pověřen ing. Š. On měl výjma uvedené poradenské činnosti na starosti rovněž i pokladnu pobočky, kde se zejména v roce 1993 shromažďovalo poměrně značné množství tržeh. Vypověděl, že tyto penize předával posléze ing. Š., který je vždy odvážel do sidla firmy na ulici XXXX. Dle jeho výpovědi byly zpočátku tržby odevzdávány denně, později, když došlo k jejich poklesu, jednou za dva dny. Kromě něj a obžalovaného na zminěné pobočce pracovala pani X., pan S. a pani B. Pani P. měla na starosti účetnictví. Dále uvedl, že někdy počátkem roku 1994 s tim, že přesnější datum již neví, firmu kontaktovala pani X. a projevila zájem o chov hlemýžďů, přičemž měla současně k dispozici větší objem finančních prostředků. Její firma tehdy vystupovala pod názvem XXXX. Jednáni s touto zájemkynl vedl dle svědka za firmu XXXX ing. Š. s tim, že svědek dle svého tvrzeni sám osobně těmto jednáním přítomen nebyl, pouze zprostředkovaně se dovídali na pobočce j ak j ednánl probihaj1. Xxxx X. měla podle něj záj em o větši množství šneků s tim, že celkový objem šneků se měl pohybovat kolem 4.000.000,- Kč, nebof záloha, která byla sjednána ve výši asi 70% hodnoty dodávky, činila kolem 3.000.000,- Kč. On ke konci roku 1994 z firmy XXXX odešel s tim, že v té době nebyl ještě obchodní případ s firmou XXXX E. H. dojednán. Jednáni bylo ve stavu uzavřeni smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž on její text nikdy neviděl. Co se týče jeho kontaktů s obžalovaným a poškozeným již poté co z firmy odešel, pak k tomu uvedl, že někdy v březnu roku 1995 telefonicky hovořil s obžalovaným s tim, že jejich rozhovor se týkal osobních věci. Pokud j de o kontakt s poškozeným, pak dle j eho tvrzeni na přelomu

března a dubna 1996 se jej snažil poškozený vyhledal s "tim, že mu v rámci "telefonického rozhovoru poškozený řekl doslova "XXXX ukradl penize a zmizel", a dále ho žádal o spolupráci a chlěl po ném, aby podepsal osvědčeni o pravosti svých podpisů na uzávěrkách pokladny. Svědek uvedl, že když se S. dotázal, proč to potřebuje, tak mu S. řekl, že to po něm chce vyšetřovatel s tim, že se S. nahizel, že ho osohně odveze k podpisu a nazpět, byl velmi ochotný a naznačoval, že by mohli nadále spolupracovat a že by toho on nemusel litovat. Svědek uvedl, že na to reagoval tak, že řekl S., že se nechce v této záležitosti dále angažovat a nechce do tohoto sporu mezi S. a Š. nadále vstupovat. Tento rozhovor byl dle svědka velmi dlouhý a trval asi jednu hodinu, přičemž mu opakovaně S. uváděl, že na podpisu velmi záleži. K mechanismu vypláceni odměn za činnost této firmy svědek uvedl, že pracovnici pobočky byli vypláceni v hotovosti, a to z pokladny pobočky s tim, že výplaty prováděl ing. Š. Výši výplat si dohodl dle každý jednotlivý zaměstnanec přimo se S. a ing. Š. na základě pokynů S. výplaty prováděl. K tomu, jak byl odměňován ing. Š., uvedl svědek, že nevi. Z prostředků pokladny pobočky hlemýžďů na XXXX ulici se tak nedělo, s výjimkou případu na konci roku 1994, kdy bylo vyplaceno ing. Š. v rámci jakési odměny několik desítek tisíc korun. Dle svědka se výplaty se evidovaly v jakémsi sešitu, který všichni podepisovali. Uvedl, že několikrát upominal S. o pracovní smlouvu, kterou však nikdy nedostal a rovněž mu při jeho odchodu nebyl vydán zápočtový list. Vypověděl, že při svém odchodu zjistil, že za něj S. neplatil zdravotní a soeiálni pojištěni. Dalši pracovnici pobočky - pan S. a pani P. podle něj mlouvy podepsány měli. K mechanismu odměňováni obžalovaného svědek uvedl, že si z počátku myslel, že ing. Š. je spolumajitelem firmy. Později zjistil, že tomu tak neni a že ing. Š. má slíbenou provizi na základě dohody s poškozeným. Uvedl, žnevi, jakou formu tato dohoda měla, výše provize se podle něj musela pohybovat okolo 20,- Kč až 25,- Kč za

kus prodaného hlemýždě. Vypověděl, že při tomto výpočtu vychází ze smluv, které byly uzavírány s vedoucími ostatních prodejen hlemýžďů v celé republice. Uvedl, že v průběhu doby, kdy byl zaměstnán ve firmě XXXX, mu ing. Š. přiznal, že má slíbenou provizi z každého prodaného hlemýždě s tím, že ovšem přesnou výši provize on neznal. Když z firmy odcházel, tak mu ing. Š. sdělil, že mu S. dluží na provizích více jak 2.000.000,- Kč. Vypověděl, že se domnívá, že ing. Š. v době jeho odchodu z firmy provizi nedostal, protože S. několikrát o tuto provizi upominal. Výslovně uvedl, že byl přítomen osobnímu jednání mezi S. a Š., které se odehrálo uprostřed léta 1994 ve XXXX, kde byl jakýsi podnikový večírek. Vypověděl, že on. S. a Š. chodili okolo rybníka a Š. připomínal X., že mu dluží provizi. Při té debatě se dle svědka S. vyjádřil tak, že když se zdaří obchod se XXXX, tedy s firmou E. H., že si ing. Š. může vzít ty peníze ze zálohy. Svědek uvedl, že vyrozuměl, že se S. o záležitosti týkající se eventuelní provize mezi ním a ing. Š. nechce před ním moc bavit.

U hlavního líčení především svědek uvedl shodné skutečnosti, j ako v rámci své výpovědi učiněné v přípravném řízení. Ke vztahu mezi obžalovaným a poškozeným vypověděl, že on obžalovaného chápal jako člověka odpovědného za provoz a chod pracoviště firmy na ulici XXXX. O důležitých otázkách chodu firmy jednal dle něj S. zásadně jen s obžalovaným. K činnosti obžalovaného dále uvedl, že ten měl na starosti i okruh těch odběratelů, kterým říkali velkoodběratelé, nebof. odebrali větší množství hlemýžďů s tím, že těmto velkoodběratelům se věnoval obžalovaný osobně. Dle jeho výpovědi přes pokladnu na ulici XXXX plynulo prakticky 100% přijmu firmy XXXX s tím, že po dobu několika měsíců po jeho nástupu, ěinily objemy finančních prostředků ve firmě řádově stotisíc korun, ovšem postupem doby objemy klesaly, tak jak ubývalo zájemců o chov. Vypověděl, že na výplatní listině, která byla vedena na pobočce na ulici